Divoká prasata se loví různými způsoby, záleží na věku a velikosti zvířete i na typu lovu. Na větší kusy, jako jsou dospělí kňouři, se nejčastěji používají kulové zbraně ráže minimálně .308 Winchester, případně silnější. Pro selata a lončáky se na naháňce používají brokovnice s jednotnou střelou (tzv. slug), ale i zde záleží na konkrétních podmínkách a legislativě. Důležité je dodržovat bezpečnostní předpisy a používat náboj odpovídající zbrani a cíli. Vhodná volba střeliva je klíčová pro čistý a rychlý zásah, aby se minimalizovalo zbytečné utrpení zvířete. Při lovu divočáků je nutné počítat s jejich vysokou inteligencí a opatrností, proto je důležitá znalost terénu a chování zvěře. Vždy je nutné mít platný lovecký lístek a dodržovat platnou legislativu.
Co nemají radi divoká prasata?
Divoká prasata, tato fascinující stvoření, která jsem potkal na všech kontinentech kromě Antarktidy, nemají ráda přirozené predátory. A ti se liší podle regionu a věku prasat. Dospělé kusy se musí mít na pozoru před vlky, jejichž inteligentní smečková taktika je pro divočáky smrtící hrozbou. V některých oblastech, například v Severní Americe nebo východní Evropě, představují vážnou hrozbu i medvědi, zejména grizzlyové a hnědí medvědi.
Mláďata, selata, jsou mnohem zranitelnější.
- Rys ostrovid: Tento elegantní šelma představuje nebezpečí zejména v lesních oblastech Evropy a Asie.
- Liška obecná: Překvapivě, i tato zdánlivě nevinná šelma se může stát predátorem selat, pokud má příležitost.
- Orli skalní: Z nebe číhající smrt. Tito majestátní dravci dokáží ulovit i menší selata.
Je důležité si uvědomit, že efektivita predátorů se liší v závislosti na hustotě populace divokých prasat a dostupnosti jiné kořisti. V oblastech s vysokou koncentrací prasat se predátoři zaměřují na selata, zatímco v oblastech s nižší hustotou mohou lovit i dospělé jedince. V některých oblastech, kde jsou vlci či medvědi vyhubeni nebo jejich populace je extrémně nízká, neexistuje efektivní přirozená regulace populace divokých prasat, což může vést k problémům pro ekosystém a zemědělství.
Kam se nesmí nosit zbraň?
Nošení zbraně na veřejnosti, nebo na místech veřejnosti přístupných, je striktně regulováno. Viditelné nošení zbraně je zakázáno. Zapamatujte si to, je to klíčové. Nedbalost může vést k problémům.
Dále je kritické vědět, že manipulace se zbraní na veřejnosti je absolutně zakázaná, pokud je vaše schopnost ji bezpečně ovládat snížena. To zahrnuje:
- Alkohol: Ani malá dávka alkoholu nesmí ovlivnit vaše úsudky při zacházení se zbraní.
- Narkotika: Používání jakýchkoliv návykových látek je při nošení zbraně naprosto vyloučeno.
- Léky: Zkontrolujte si příbalové letáky vašich léků. Některé mohou ovlivnit vaši motoriku a koordinaci.
- Nemoci: Zhoršený zdravotní stav, například únava, vysoká horečka, či jiné zdravotní potíže, vás vylučují z bezpečného zacházení se zbraní.
Dodržování těchto pravidel je nezbytné nejen pro vaši bezpečnost, ale i pro bezpečnost vašeho okolí. Nepodceňujte to. Vždy si před manipulací se zbraní ověřte, zda splňujete všechny podmínky pro bezpečné zacházení. Před cestou do České republiky si prostudujte místní zákony a předpisy ohledně nošení zbraní detailně. Nezáleží na tom, jak zkušený střelec jste, místní regulace jsou nadřazené vašim znalostem. Porušení zákona může mít vážné důsledky.
Jakou žáru na srnčí?
Na srnčí zvěř je podle zákona o myslivosti potřeba náboj s minimální dopadovou energií 1000 J na 100 m (E100). To je důležité pro čistý a humánní lov. Doporučované ráže jsou .222 Remington, .223 Rem., 5,6×52 R, 5,6×57, 5,6×57 R a další, ale výběr závisí i na konkrétní situaci a vzdálenosti lovu.
Důležité je si uvědomit, že energie náboje klesá se vzdáleností. Proto je nutné si před lovem ověřit balistiku použité munice a zvolit náboj s dostatečnou energií na danou vzdálenost.
Další faktory ovlivňující výběr náboje: typ zbraně, váha střely, balistický koeficient střely (ovlivňuje její odpor vzduchu). Nepodceňujte důležitost správného zaměření a precizního výstřelu. To je klíč k humánnímu lovu a k úspěšnému ulovení zvěře.
Při výběru munice se poraďte s odborníkem – zkušeným myslivcem nebo prodejcem zbraní. Správná volba náboje je klíčová pro úspěšný a etický lov.
Kolik zbraní mohu nosit?
Zákon neomezuje počet zbraní, které můžeš vlastnit s platným zbrojním průkazem. Důležité je ale jejich bezpečné uskladnění, ochrana před ztrátou, zneužitím a odcizením. Jedna nebo dvě zbraně se dají zabezpečit relativně jednoduše, třeba trezorem v bytě. Pro větší sbírky ale budeš potřebovat robustnější řešení, například zbrojní trezor splňující vyšší bezpečnostní třídu. Zvaž i pojištění zbraní proti krádeži nebo poškození. Při cestování se zbraní v zahraničí si vždycky předem ověř místní zákony, protože se značně liší. V některých zemích je držení i přeprava zbraní přísně zakázána, v jiných zase vyžadují speciální povolení a papírování. Doporučuji si před cestou do zahraničí zjistit podrobnosti na webu ministerstva zahraničí nebo u příslušného velvyslanectví. Nepodceňuj to, problémy s místními zákony mohou být velmi nepříjemné.
Nezapomeň na střelivo! To se musí skladovat odděleně od zbraní, ale stejně bezpečně. Přeprava střeliva má taky svá pravidla, která se liší stát od státu. Pokud plánuješ cestovat se zbraněmi, informuj se o potřebných dokumentech a formality. Dobrým zdrojem informací je i web České střelecké unie.
Co je to lovecká zbraň?
Lovecká zbraň, jak ji definuje český zákon o zbraních, je zbraň určená k lovu zvěře odstřelem dle zákona o myslivosti. To v praxi znamená dlouhou kulovou, brokovou nebo kombinovanou zbraň. Tento přístup není výjimečný – většina zemí EU má podobná, striktně definovaná pravidla pro lovecké zbraně, i když se detaily mohou lišit. Například v Německu se klade silný důraz na bezpečnostní prvky, zatímco v některých skandinávských zemích se povolené ráže liší v závislosti na lovené zvěři. V Severní Americe, kde tradice lovu silně rezonuje, je paleta povolených zbraní často širší, zahrnující i specifické typy pušek a brokovnic. Důležitým aspektem je vždy dodržování místních předpisů, které se mimo jiné týkají registrace zbraní, povolených typů munice a nutnosti absolvování loveckých kurzů. V mnoha zemích, včetně České republiky, je manipulace s loveckými zbraněmi podléhá přísné regulaci a porušení zákona může mít vážné následky. Znalost a respektování těchto zákonů je klíčová pro bezpečný a zodpovědný lov.
Čím přilákat divočáky?
Na divočáky nejlíp zabírají rybí zbytky, třeba po čištění úlovku. Vůně zkažených ryb je pro ně neodolatelná, takže klidně použijte vnitřnosti a hlavy. V lesích, kde se ryby běžně nevyskytují, to bude mít ještě větší efekt.
Pro sofistikovanější přístup zkuste výtažky z lanýžů. V Německu je to mezi myslivci populární, ale je to drahé. Dostanete je v různých formách, od prášku až po tekuté koncentráty.
Důležité je umístění. Vábičku nedávejte přímo na stezku, ale trochu stranou, ideálně v místě, kde se divočáci rádi zdržují – blízko napajedla, v místech s hustou vegetací nebo u starých pařezů.
Pozor na bezpečnost! Nikdy se nepřibližujte k divočákům příliš blízko, jsou to silná a potenciálně nebezpečná zvířata. Vždy dodržujte bezpečnou vzdálenost a nikdy je neprovokujte.
Další tip pro zkušenější turisty: pozorujte stopy a trus divočáků, abyste zjistili, kudy se pohybují a kde se nejčastěji zdržují. To vám pomůže s výběrem vhodného místa pro umístění vábičky.
Jak odpudit divoká prasata?
Divoká prasata? To znám! Nejlepší je elektrický ohradník připojený na síť – spolehlivě je odpudí. Klasický plot z pletiva je na ně slabé kafe, projdou skrz něj jako nůž máslem. Pamatuju si, jak jsem se s tím pral na výpravě do Beskyd – prasata mi vyryly půlku brambor.
Kromě toho se osvědčily elektrické a ultrazvukové plašiče. Ultrazvuk je na ně fakt účinný, ale pozor, dosah je omezený, takže je potřeba rozmístit více kusů. Funguje to na principu vysílání zvuků nepříjemných pro jejich sluch. Mně osobně se líbí kombinace – ohradník jako hlavní bariéra a plašiče jako doplněk, aby se k němu vůbec nedostala.
Ještě jedna rada z praxe: nepodceňujte sílu a důmyslnost divokých prasat. Vymyslí si cestu, kam se jim zachce. Proto je důležité pravidelně kontrolovat stav ohradníku a plašičů a včas opravovat poškození. A co je taky důležité – nikdy se k nim nepřibližujte! Mohou být agresivní, zvláště když chrání svá mláďata.
Jakou zbraň pro skryté nošení?
Volba zbraně pro skryté nošení je kritická, a to zejména při cestování. Zkušenost mi ukazuje, že kompaktní, subkompaktní a mikrokompaktní pistole jsou ideální. Malé rozměry a nízká váha jsou klíčové pro pohodlné a diskrétní nošení po celý den, ať už procházíte rušnými ulicemi Bangkoku, nebo prozkoumáváte opuštěné stezky v Patagonii.
Při výběru myslete na spolehlivost. V odlehlých oblastech se nemůžete spoléhat na servis. Spolehlivost zbraně je absolutní priorita, a proto důkladně zvažte značku a model. Nepodceňujte ani výběr správného náboje – v závislosti na místě a situaci se může hodit jiný typ munice.
Další důležitý faktor je pohodlné a bezpečné pouzdro. Pouzdro by mělo být kvalitní, dobře se přizpůsobovat vašemu tělu a zbrani a umožňovat rychlý a bezpečný přístup v případě potřeby. Experimentujte s různými typy pouzder, než najdete to správné. Nezapomínejte na místní zákony a předpisy týkající se nošení zbraní – tyto se v různých zemích výrazně liší a porušení může mít vážné následky.
Kromě samotné zbraně a pouzdra, je nezbytné pravidelné a intenzivní cvičení. V kritické situaci se musíte spolehnout na instinkty a rychlou reakci. Praxe s vytahováním a střelbou je proto nutností. Zvažte kurz sebeobrany zaměřený na skryté nošení.
Nakonec, nezapomeňte na legislativu. Před cestou si ověřte všechny potřebné dokumenty a povolení, která budete potřebovat. Nedodržení zákonů může vést k zatčení a problémům, které zkazí celou cestu.
Co si koupit na sebeobranu?
Obrana v divočině vyžaduje jiný přístup než ve městě. Zbraně na sebeobranu typu nože bych doporučil jen zkušeným uživatelům s důkladným výcvikem, jinak hrozí nebezpečí zranění sebe sama. Boxerské techniky a základní sebeobranné techniky jsou naopak skvělým základem. Elektrické paralyzéry jsou sporné, jejich účinnost závisí na mnoha faktorech, a jejich použití může být v některých situacích nebezpečné. Obušek nebo tonfa, vhodné zvolit pevný, lehký a odolný materiál. Je nutné se naučit s nimi správně zacházet. Pepřový sprej je efektivní, ale jeho dosah je omezený a v silném větru neúčinný. Je nutné si ho před nákupem vyzkoušet a naučit se ho správně používat. Pouta jsou spíše pro profesionály. K obušku lze dokoupit pouzdro a popruh pro pohodlné nošení.
Doporučuji: Kurz sebeobrany zaměřený na outdoorové prostředí, důkladný trénink základních sebeobranných technik, kvalitní svítilnu s vysokým lumenem (může odradit útočníka a osvětlit si cestu), píšťalku na přivolání pomoci, a především včasnou prevenci – vyhýbání se rizikovým situacím a vhodné plánování tras.
Nepodceňujte znalosti divočiny a předvídání možných rizik!
Jaké zbraně měli husité?
Husitské vozy, které jsem s úžasem pozoroval, nebyly pouhými dopravními prostředky. Představovaly mobilní pevnosti! Na nich se vedle běžného nářadí – lopaty, seker, rýčů a motyk – přepravovala i impozantní výzbroj. Okované cepy, smrtící zbraně v rukou zdatných bojovníků, patřily k jejich nejpoužívanějším zbraním. Kuše, s jejich překvapivou dostřelností a přesností, poskytovaly účinnou podporu. Meče, klasická zbraň středověké pěchoty, doplňovaly jejich arzenál. Co mě však nejvíce ohromilo, byla přítomnost polních děl. Ano, čtete správně! Tyto mobilní obléhací stroje, byť primitivního rázu, se staly symbolem husitské vojenské síly a jejich střelba, jak zaznamenávají české kroniky, probíhala dokonce i za pohybu vozů. Tato taktika překvapení a rychlé palebné podpory jim zaručovala značnou výhodu na bojišti. Dokonalá mobilita a nečekaná palebná síla – to byl klíč k jejich úspěchu.
Kolik joulů má flobertka?
Flobertka, drahý příteli, to je kapitola sama o sobě. Její úsťová energie byla oficiálně omezena na 7,5 J, což je pro zkušeného cestovatele, jako jsem já, pouhá formalita. V praxi totiž flobertové střelivo disponuje energií kolem 40 J. Tento rozdíl není způsoben chybným měřením, nýbrž důmyslným mechanismem uvnitř zbraně, který úmyslně snižuje rychlost střely. Představte si to: zbraň, která sama reguluje svou sílu! Zajímavé, že? Srovnáme-li to s malorážkou, energie je nižší, ale stále dostatečná pro lov drobné zvěře v nouzi – vzpomínám si na výpravu do amazonského pralesa, kdy mi flobertka pomohla s několika nutriemi, jejichž maso nás podrželo. Je nutno podotknout, že se jedná o zbraň s omezeným dostřelem a penetrací, pro větší hry je naprosto nevhodná. Vždycky je potřeba respektovat místní zákony ohledně držení a používání zbraní, nejen pro osobní bezpečnost, ale i pro zachování dobrého jména cestovatele. Použití flobertky závisí na konkrétním typu náboje a stavu zbraně, takže nikdy nepodceňujte znalost vašeho vybavení.
Kolik joulů zabije člověka?
Otázka, kolik energie je potřeba k usmrcení člověka, je komplexní a závisí na mnoha faktorech, včetně místa zásahu, typu energie a individuálních charakteristik oběti. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Často citované číslo 40 joule představuje teoretické minimum – střepina zasahující kritické místo. Prakticky to může odpovídat zásahu z výkonné vzduchovky či netlumeného Flobertu. Zkušenost z cest po světě mi ukázala, že i zdánlivě nevýkonné zbraně mohou být smrtelné, pokud se jedná o smůlu a neštěstí.
V oblasti střelných zbraní se často uvádí rozmezí 150–200 joule pro náboje ráže .22 LR a 6,35 mm Browning. Tyto kalibre, běžné i v některých zemích s volnějším režimem držení zbraní, jsou sice často označovány jako nevhodné pro sebeobranu, ale empiricky je prokázáno, že smrtící potenciál mají. Můj výzkum zahrnoval studium různých policejních zpráv z různých koutů světa, kde jsem se setkal s případy, kdy i tyto zbraně způsobily smrt.
Je důležité si uvědomit:
- Energie není jediným faktorem. Umístění zásahu hraje klíčovou roli.
- Individuální fyziologické faktory oběti ovlivňují následky zranění.
- Vliv má i typ střely a její konstrukce.
Zkušenosti z terénu mi ukazují, že jednoduché numerické hodnoty jsou zavádějící. Smrtelné následky závisí na mnoha proměnných a nelze je jednoznačně určit pouhým číslem.
Co jí srnky?
Srnky jsou spíše býložravci, takže jejich jídelníček je pestrý, ale závisí na ročním období a dostupnosti potravy. Základ tvoří byliny, trávy a listy stromů a keřů. Na podzim a v zimě se ale stávají důležitými i další zdroje. Brambory, řepa, jablka a hrušky jsou snadno dostupné, ale jen jako doplněk. Jeřabiny jsou skvělým zdrojem vitamínů. Siláž je užitečná, ale je třeba dávat pozor na její kvalitu a množství.
Pokud chcete srnkám pomoci, nejlepší je seno – kvalitní luční seno je pro ně ideální. Kaštany a žaludy jsou výborným zdrojem energie, ale jen v rozumném množství. Dužnaté krmivo, jako jsou jablka, mrkev a řepa, je vhodné jako zpestření, ale ne by mělo tvořit hlavní složku potravy. Důležité je krmivo rozložit po lese, aby se k němu dostalo více zvířat a aby se zabránilo jejich koncentraci na jednom místě. Měli bychom se vyhnout plesnivému nebo zkaženému krmivu.
Při krmení je důležité pamatovat na to, že srnky potřebují pestrou stravu bohatou na vlákninu. Příliš mnoho sladkého krmiva může způsobit zažívací potíže. V zimě je důležité zajistit srnkám přístup k vodě, která by neměla zamrznout.
Proč se střílí lišky?
Lišky se střílí kontinuálně, neplánovaně, na rozdíl od spárkaté zvěře a divočáků. Jejich populace se snadno přemnožuje a v naší krajině nemají přirozené predátory srovnatelné s jinými oblastmi Evropy, kde třeba vlci udržují jejich stavy v rovnováze. Hlavním důvodem odstřelu je proto prevence šíření nemocí, zejména vztekliny. Lišky jsou totiž hlavními přenašeči této smrtelně nebezpečné nemoci. Aktivní lov lišek je tak důležitý pro ochranu domácích zvířat i lidí.
Dalším faktorem je ochrana drobné zvěře a ptactva. Přemnožení lišek může vést k devastaci hnízd a úbytku populací zajíců, bažantů a dalších druhů. Myslivci se snaží udržovat populaci lišek na úrovni, která je v souladu s únosností prostředí a nezpůsobuje nežádoucí ekologické dopady. V terénu jsem se opakovaně setkal s důkazy o jejich vysoké hustotě. Například při nočním pozorování v okolí lesů a luk jsem zaznamenal vysokou aktivitu a četnost stop. Z toho je zřejmé, že regulovaný lov je nezbytný pro zachování biologické rozmanitosti.
Jaký nůž na sebeobranu?
Karambit je skvělý nástroj pro každého aktivního turistu. Jeho zakřivená čepel je perfektní na řezání provazů, otevírání obalů a různé drobné práce v terénu. Na rozdíl od klasického nože, jeho tvar umožňuje efektivní řezání i při menší síle, což je v terénu výhoda. Ostrý hrot je vhodný pro propíchnutí materiálu, například stanu v nouzi. Používání karambitu k sebeobraně je sice možné, ale v takových situacích je vždy lepší volit útěk. Jeho kompaktní velikost usnadňuje nošení v batohu, aniž by zabral moc místa. Důležité je používat karambit s respektem a naučit se bezpečně s ním zacházet. Dále se hodí pro přípravu jídla – krájení zeleniny, masa, ovoce. Kvalitní karambit s pevnou rukojetí vám v přírodě bude věrným společníkem.
