Pokud váš pes reaguje na zvěř, okamžitě ho důrazně, ale klidně, okřikněte slovem „fuj“ a současně s tím prudce, ale krátce, trhněte vodítkem směrem k sobě. Nepřetahujte se s ním! Cílem je rychlý a nečekaný impuls, který ho vyruší. Neočekávejte zázraky hned, důslednost je klíčová. Po 4-5 úspěšných korekcích, kdy pes již nereaguje tak silně na zvěř, můžete zkusit uvolnit vodítko, ale tak, aby ho pes stále vláčel za sebou – to mu dává pocit jistoty a kontroly, ale zároveň ho omezuje. V ideálním případě by měl pes být na volno pouze v zabezpečených oblastech, kde je riziko útěku za zvěří minimální. Pro trénink je vhodné používat delší vodítko (např. flexi vodítko), které umožní psu větší volnost, ale zároveň vám dá dostatek kontroly. Nezapomeňte na odměňování správného chování – pochvala a pamlsky po ukázněném chování posílí pozitivní reakce. Naučte psa spolehlivě přivolat – to je nejdůležitější pro prevenci úniku. Pokud je váš pes na zvěř extrémně fixovaný, zvažte konzultaci s profesionálním kynologem, který vám pomůže s individuálním tréninkem.
Co dělat když vás napadne pes?
Takže vás kousl pes? V tropech to není nic neobvyklého. Zaprvé, klid. Panika nepomůže. Ránu důkladně propláchněte čistou vodou – nejlépe tekoucí. Dezinfekce je samozřejmostí, ale v odlehlých oblastech se neobejdeme bez improvizovaných metod. Listy některých rostlin mají antiseptické účinky, ale opatrně! Nesprávná identifikace může situaci zhoršit. V ideálním případě použijte jodovou tinkturu či peroxid vodíku, pokud je máte k dispozici.
Dále, lékařská pomoc je nutností. I zdánlivě nevýznamné kousnutí může vést k infekci, zvláště v oblastech s nedostatečnou hygienou. Antibiotika budou pravděpodobně nezbytná. V odlehlých oblastech se zaměřte na prevenci tetanu – očkování je zásadní. Mnoho cestovatelských pojišťoven nabízí i zprostředkování lékařské pomoci v zahraničí.
Sledování fyziologických funkcí je klíčové. Všímejte si horečky, otoků, zarudnutí a bolestivosti. Změny v chování, jako je apatie či podrážděnost, je nutné hlásit lékaři.
Další tipy pro zkušeného cestovatele:
- Vždy si ověřte, zda je pes očkovaný proti vzteklině. To je klíčové! Vzteklina je smrtelné onemocnění.
- Pokud je pes neznámý, vyvarujte se kontaktu s ním. Pes může být nemocný nebo agresivní, a to i v místech, kde to na první pohled nevypadá.
- Naučte se pár základních frází v místním jazyce týkající se zdravotní péče. Může to usnadnit komunikaci s místními lékaři.
- Pro případ zranění mějte vždy po ruce malou cestovní lékárničku s dezinfekcí, náplastmi a analgetiky.
A nakonec, hypothermie v chladnějším počasí je reálné nebezpečí. Zamezte ztrátám tepla – teplé oblečení, pití teplých nápojů.
Co dělat když se najde pes?
Nález psa je situace, která se může stát kdekoli na světě. V České republice je postup jasný: ihned kontaktujte Městskou policii na čísle 156.
Postup se liší podle toho, zda se vám podařilo psa chytit:
- Chycený pes: Městská policie si psa převezme a dopraví do nejbližšího útulku pro zvířata. Připravte se na zodpovězení otázek ohledně místa nálezu a případných zranění psa. V některých zemích, například ve Velké Británii, je procedura podobná, ale s zapojením RSPCA (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals) nebo místních záchranných služeb pro zvířata.
- Pes není chycen: I v tomto případě okamžitě kontaktujte Městskou policii a přesně určete místo, kde jste psa viděli. Mají speciální vybavení a postupy k odchytu toulavých zvířat, minimalizující stres pro zvíře. V některých městech v zahraničí, například v New Yorku, fungují specializované jednotky pro odchyt zvířat, které jsou součástí městské správy.
Užitečné informace:
- Nepokoušejte se chytit psa sami, pokud nemáte zkušenosti s manipulacemi se psy. Můžete se zranit, nebo zranit zvíře.
- Zkuste si psa detailně popsat Městské policii – barva srsti, velikost, plemeno, případná zranění, obojek s identifikačními znaky. To urychlí proces nalezení majitele.
- Fotografie psa, pokud ji máte, může být velmi nápomocná. V mnoha zemích fungují online databáze ztracených a nalezených zvířat, kam můžete fotografii nahrát.
Co dělat když vás pokouše pes?
Pes kousl? V terénu to chce rychlý a efektivní postup!
První pomoc:
- Ránu důkladně vyčistěte: V ideálním případě použijte jodovou tinkturu nebo podobný dezinfekční prostředek, co máte po ruce. Pokud nic takového nemáte, důkladně propláchněte ránu čistou vodou, nejlépe tekoucí, a poté důkladně umyjte mýdlovou vodou. V nouzi poslouží i dezinfekční ubrousky. Vyčistěte i okolí rány. Odstraňte nečistoty a zbytky srsti, pokud možno jemně, abyste ránu dále nepoškodili.
- Sterilní krytí: Přikryjte ránu sterilním obvazem. Něco z lékárničky, čistý kapesník v nouzi – cokoliv, co ránu ochrání před dalším znečištěním. Nezapomeňte, že se jedná o prevenci infekce, takže i provizorní krytí je lepší než nic.
- Fixace: Pokud je to možné, zafixujte obvaz, abyste zabránili pohybu a znečištění rány. Použijte pásku nebo improvizovaný obvaz z vhodného materiálu.
Další postup:
- Vyhledejte lékařskou pomoc co nejdříve, ideálně do 6 hodin. To platí i pro zdánlivě drobné rány. Riziko infekce je vždy přítomno.
- Antibiotika a tetanus: Lékař posoudí nutnost antibiotické léčby a ověří platnost očkování proti tetanu. Pokud bylo poslední očkování proti tetanu déle než 5 let, je nutné ho obnovit.
- Zapište si detaily: Pokud je to možné, zapište si informace o psovi (popis, majitel). Může to být důležité pro další vyšetření.
- Prevence v budoucnu: Na turistických trasách se vyhýbejte psům, které neznáte. Nikdy se nepřibližujte k psům s štěňaty nebo k psům, kteří se zdají být agresivní.
Poznámka: Informace uvedené zde slouží pouze jako první pomoc a nenahrazují profesionální lékařské ošetření.
Jak odnaučit psa utíkat?
Problém s utíkajícím psem je globální, potkal jsem se s ním od zasněžených Alp až po rozpálené pouště Maroka. Řešení není jediné, ale spočívá v pochopení psí motivace k útěku. Nové zážitky jsou klíčové. Monotónní procházky nudí i zkušeného cestovatele, natož psa. Vyměňte stereotypní trasy za dobrodružství. Představte si, že jste na expedici – každý den objevujete neznámé území, plné nových pachů a zvuků. Stejně tak pes. Využívejte neprozkoumané stezky, měňte směr, objevujte nové parky. Překvapení a rozmanitost minimalizují potřebu útěku za vzrušením.
Nikdy ho netrestejte po návratu. Představte si, že se ztratíte v cizí zemi – posledním, co byste chtěli, je trest. Váš pes se po útěku vrátil, což je vítězství! Odměňte ho klidným a laskavým přijetím. Trest ho jenom vyděsí a zhorší situaci, případně ho naučí utíkat nenápadněji.
Elektronický ohradník představuje technickou variantu, ale měl by být používán jako poslední možnost a s maximální opatrností. Vnímejte ho jako virtuální hranici, která psa upozorní na překročení povolené zóny. Je důležité nastavit ho správně, aby se pes nebál a netrpěl zbytečnou bolestí. Pořád je ale důležité řešit původní příčinu útěku – nudu a nedostatek stimulace.
Můj tip z cest: zkoušejte různé aktivity s vaším psem. Agility, canicross, výcvik – vše, co ho mentálně a fyzicky stimuluje. Cestování s psem je skvělý způsob, jak ho obohatit novými zážitky a posílit vaši vazbu. Pamatujete, že štěstí psa závisí i na vašich dobrodružstvích!
Proč se pes válí na zádech?
Pes se válí na zádech, protože ho vzrušuje intenzivní pach rozkládajících se bílkovin. Je to instinktivní chování, které sdílí se všemi psovitými šelmami. V divočině jim to pomáhá maskovat vlastní pach, například před predátory. Mrtvé zvíře, výkaly, ale i jiné organické zbytky obsahují komplexní směsici pachových látek, které pes vnímá mnohonásobně citlivěji než člověk. Pro nás nepříjemný zápach je pro něj důležitou informací o prostředí. Tato aktivita souvisí s komunikací a teritoriálním chováním. Při túrách v přírodě si proto musíme uvědomovat, že pes může na podobné “parfémy” narazit a s chutí se v nich vyválet, což nám může znepříjemnit cestu a vyžadovat následnou hygienu. Proto je vhodné mít s sebou v batohu vlhčené ubrousky a případně i suchý šampon pro psa. Někteří psi to dělají i pro regulaci teploty, záda jsou méně ochlupená, takže se tak chladí. Na exponovaných místech, kde se psi často válí, je třeba dávat pozor i na parazity. Po každé procházce je proto důležitá kontrola psa a případná prevence proti klíšťatům a dalším parazitům.
Proč pes spí mezi nohama?
Proč váš čtyřnohý kamarád zrovna preferuje spánek mezi vašimi nohami? Důvodů může být hned několik, a často se prolínají. Není to jen o pohodlném místě!
Klubíčko bezpečí: Spí-li váš pes stočený do klubíčka v těsné blízkosti, je to jasný signál důvěry a bezpečí. Cítí se u vás v bezpečí, jako v hnízdě. Tohle je typické pro psy všech plemen a věkových kategorií, ať už jste doma, nebo třeba v exotickém hotelu v Thajsku – univerzální jazyk psího komfortu.
Žárlivá stonožka: Pokud se váš pes usilovně tlačí mezi vás a partnera, může to být projev žárlivosti. Snaží se tak vytvořit bariéru a být v centru vaší pozornosti. Zajímavé je, že tento typ chování jsem pozoroval u mnoha psů, bez ohledu na to, zda jsme byli v klidné chatě v Krkonoších, nebo na rušné pláži v Řecku. Prostředí zdá se nehraje roli.
Teplo a vůně domova: Spánek pod peřinou prozrazuje, že pes miluje vaši vůni a teplo vašeho těla. Je to prostě příjemné a uklidňující. Zvláště v chladných měsících, ať už v karavanech při putování po Evropě, nebo v útulném domě. Je to instinktivní snaha o udržení tělesné teploty a pocit bezpečí.
Další zajímavosti:
- Pozice psa při spánku může napovědět i o jeho povaze a náladě. Například natažený pes je obvykle klidný a uvolněný.
- Věděli jste, že někteří psi raději spí v blízkosti hlav svých majitelů, aby lépe monitorovali své okolí?
- Stres a úzkost se u psů mohou projevovat i změnami spánkových návyků. Sledování spánkového chování psa nám tak může napovědět o jeho psychickém stavu.
Shrnutí důvodů:
- Pocit bezpečí a důvěry
- Žárlivost
- Láska k vůni a teplu majitele
Co když pes prdí?
Problém s nadýmáním u psa? To znám! Na cestách jsem potkal psy všech plemen a s různými stravovacími návyky. Plynatost je často otázkou nesprávné stravy. Základní pravidlo zní: vynechat nadýmavé potraviny. To znamená adieu brokolice, květák, dýně, mléko a sýr – to jsou skuteční zrádci trávení. Našel jsem, že kvalitní, čerstvé maso je skvělý základ. Experimentujte s různými druhy bílkovin – ryby, drůbež, hovězí – abyste našli to, co vašemu psovi sedí. Mnozí pejskaři opomíjejí vlákninu, ale ona je klíčová pro zdravé trávení. Přidejte ji do stravy, třeba ve formě kvalitní zeleniny, ale postupně, aby se pes na změnu adaptoval.
Zajímavost: V některých kulturách se pro zmírnění plynatosti podávají psům bylinky, například fenykl nebo kmín. Samozřejmě, vždy se raději poraďte s veterinářem, než začnete experimentovat s novými bylinnými doplňky. Přehnaná plynatost může totiž signalizovat i vážnější zdravotní problémy.
Tip pro cestovatele: Na cestách si vždy berte s sebou obvyklé krmivo, aby se pes vyhnul trávicím potížím způsobeným změnou stravy.
Jak poznám, že je pes smutný?
Deprese u psa, fenomén známý i v nejodlehlejších koutech světa, od himálajských vesnic až po brazilské favely, se projevuje mnoha nenápadnými, ale důležitými signály. Unáhlené závěry jsou na místě, ale pozor na zkreslení! Smutný pes se pohybuje ztěžka, jako by nesl břemeno, které by snesl i drezurní kůň. Jeho kůže kolem tlamy se stahuje, oči ztrácejí jiskru – ten prázdný pohled, známý z mnoha kultur, je univerzálním znakem psí melancholie. Změny v držení těla jsou klíčové: pes se pohybuje shrbeně, ocas visí bez života, na rozdíl od radostného vrtění, které jsem pozoroval u psů všech plemen od sibiřských huskyů po japonské šicí psy. Ztráta zájmu o hru, jídlo a interakci s majitelem, stejně tak jako změny v spánkovém rytmu, doplňují obraz. Včasné rozpoznání těchto signálů, analogicky s lidskou depresí, je klíčové pro včasnou intervenci a návrat k radostnému, energickému psovi, jakého známe z mnoha světových kultur.
Je důležité si uvědomit, že pes nemůže verbálně vyjádřit své pocity. Proto je pečlivé pozorování a vnímavost k těmto subtilním změnám klíčové pro jeho blahobyt. Pokud si nejste jisti, konzultujte veterináře – podobně jako u lidské medicíny, i v péči o psy je důležitá odborná pomoc.
Co rict kdyz zemre pes?
Smrt psa je bolestná ztráta a vyjádření soustrasti by mělo být citlivé a ohleduplné. V češtině se běžně používá fráze „Přeju upřímnou soustrast“, která je však gramaticky nepřesná a emocionálně nevhodná. Soustrast se nevyjadřuje přáním, ale spíše sdílením bolesti a pochopením. Ideální je říci: „Je mi to líto, přijměte mou upřímnou soustrast.“ V různých kulturách se projevy soucitu liší. Například v Japonsku je běžné nabídnout ticho a klid, zatímco v některých latinskoamerických zemích je naopak projevování emocí výraznější. V některých částech Asie se vyhýbají přímému vyjádření soustrasti, upřednostňují tichou úctu a praktickou pomoc. Důležité je vždy respektovat specifické kulturní zvyklosti a vyjadřovat se s empatií a pochopením, s vědomím, že ztráta domácího mazlíčka je pro majitele často velmi těžká.
Vzhledem k mezinárodnímu kontextu je vhodné si uvědomit, že i slovní ekvivalenty „soustrast“ mohou mít různé nuance v různých jazycích. Například anglické „condolences“ má formálnější charakter než česká soustrast. Vždy je proto důležité zvolit slova, která nejlépe vystihnou hloubku vašeho soucitu a respektu k situaci. Je-li to vhodné, může být více než slova důležitá samotná přítomnost a podpora, třeba forma praktické pomoci, jako je například nabídka pomoci s organizací pohřbu milovaného zvířete.
Jak poznat, koho si pes vybral za pána?
Pes si vybere pána intuitivně, na základě interakce a vytvořené vazby. Poznáte to podle toho, koho jako první přivítá po návratu domů – ne vždycky to bude ten, kdo ho krmí. Všímejte si řeči těla: u svého vyvoleného pána bude pes klidný, uvolněný, lépe se soustředí na jeho pokyny a bude spontánněji vyhledávat hru. Stejně jako při cestování, kde se zaměřujeme na detaily, je důležité pozorovat i jemné nuance v chování psa. Například, pes může preferovat jednoho člena rodiny pro mazlení, ale druhého pro hry na aportování. To svědčí o různých typech vazeb a nemusí nutně znamenat, že si vybral jen jednoho pána. Důležité je respektovat tyto nuance v jeho chování. Rovněž, podobně jako s orientací v neznámém městě, trvá nějakou dobu, než si pes “zmapuje” členy domácnosti a najde si svého favorita. Klíčem je trpělivost a pozorné sledování jeho reakcí v různých situacích.
Jak poznat, že pes brečí?
Rozpoznat, zda pes brečí, je složitější, než se zdá. Na rozdíl od lidských slz, které jasně signalizují emoce, psí slzy jsou často spojeny s fyziologickými procesy, jako je podráždění oka nebo alergie. Pravý „psí pláč“, tedy projevení emocí slzami, je vzácný. Častěji pozorujeme jiné projevy smutku, strachu či bolesti, jako je sklopení uší, svěšený ocas, změna v chování (apatie, úzkost) nebo dokonce změny v rytmu dýchání. Vnímání „pláče“ je tedy spíše subjektivní interpretací chování psa. To se ovšem výrazně liší v závislosti na plemeni a individuální povaze zvířete.
Otázka “Jak poznáte, že je fena březí?” je o poznání jednodušší. I zde ale platí, že raná stádia březosti mohou být téměř nepostřehnutelná. Zvýšení váhy a zvětšení břicha se obvykle objeví až 2-4 týdny po krytí, někdy i později. Změny bradavek, tmavnutí pigmentace, jsou dalším indikátorem. Zvracení a nevolnost jsou běžné, podobně jako u lidských těhotných žen, ale nejsou u všech fen. Kromě fyzických změn je důležité sledovat i změny v chování – fena může být unavenější, apatičtější, nebo naopak hyperaktivní. V mnoha kulturách, od Japonska po Jižní Ameriku, se k diagnostice březosti používají tradiční metody, ale spolehlivá diagnóza je možná pouze pomocí veterinárního vyšetření, např. ultrazvukem. Veterinář také pomůže s určením termínu porodu a poskytne rady ohledně správné péče o březí fenku.
Proč pes vrčí na pána?
Vrčení psa na pána, či spíše na konkrétní osoby v jeho okolí, může mít překvapivě mnoho příčin. Často se jedná o problém s interpretací pohybu. Pes, zejména plemena s vyšší citlivostí, může špatně vyhodnocovat pohyby starších lidí, třeba těch s berlemi, nebo malých dětí, jejichž pohyby jsou nekoordinované a nepředvídatelné – batolata plazící se po čtyřech, nestabilně chodící děti, či ty na odrážedlech. To je podobné, jako bychom se sami ocitli v neznámé kultuře, kde gest a pohybů má úplně jiný význam, než jsme zvyklí. V některých částech světa, například v Japonsku, je důraz na ticho a klidný pohyb, zatímco v Brazílii je běžná výrazná gestikulace. Pes, stejně jako člověk, se v těchto rozdílech musí orientovat, a pokud se mu to nedaří, může reagovat strachem nebo nejistotou – a to se projevuje vrčením. Je důležité si uvědomit, že vrčení není vždy agrese, ale často signál úzkosti nebo nejistoty. Správná interpretace psího chování, a to včetně kulturního kontextu, tak může zásadně ovlivnit vztah mezi psem a jeho lidskou rodinou.
Důležité je také zmínit, že genetické predispozice plemene také hrají roli. Některá plemena jsou zkrátka citlivější a snadněji se u nich vyvine strach z neznámých nebo nepředvídatelných pohybů. Podobně jako různé kultury disponují různými komunikačními styly, i u psů existuje tato rozmanitost. Pochopení těchto nuancí je klíčové pro harmonický vztah.
Jak poznat, že mě můj pes nemá rád?
Často se na cestách setkávám s různými zvířaty a jejich chováním. I když miluji psy, pochopit jejich náladu, zvlášť když je člověk zvyklý na lidskou komunikaci, může být náročné. Takže jak poznat, že váš čtyřnohý parťák není zrovna nadšený vaší společností, a to i na dovolené, kde je vše nové a neznámé?
Stažené uši: To je první varovný signál. Pokud vidíte, že pes má uši pevně přitisklé k hlavě, téměř neviditelné, je to jasný indikátor stresu nebo úzkosti. Myslete na to, že i v exotických zemích, kde se psy setkáváte poprvé, je důležité respektovat jejich emoce. Některé plemena mají sklopená uši přirozeně, ale i tam je rozdíl. Sledujte změnu v jejich postavení.
Podřízená gesta: Pes se vám snaží vyhnout, schovává se, nebo se usilovně snaží odejít? To jsou další důležité signály. Znáte ten pocit, když jste v přeplněném autobuse v zahraničí a jen chcete utéct? Pro psa to může být podobné. Zkuste mu dát prostor a čas na adaptaci. I na dovolené je důležité respektovat jeho komfortní zónu.
Naježená srst za krkem: To je jasný znak strachu nebo agrese. Neznamená to automaticky, že vás pes nenávidí, ale spíše to, že se cítí ohrožený. Možná jste se mu dostali příliš blízko, nebo se mu nelíbí nějaký zvuk, pach nebo jiný podnět v jeho okolí. I na cestách, obklopeni novými zážitky a pachy, musíme pamatovat na citlivost našich zvířecích společníků.
Jak poznat nebezpečný kašel?
Trvá-li váš kašel několik měsíců, doprovází-li ho dušnost zhoršující se při námaze nebo nachlazení a vykašláváte-li hlen, neváhejte a vyhledejte lékaře. To platí i pro bývalé kuřáky, kteří si často myslí, že jsou v bezpečí. Riziko plicních onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) nebo rakovina plic, přetrvává i po ukončení kouření. Zkušenosti z mých cest po světě ukazují, že vnímání plicních problémů se liší kultura od kultury. Například v některých asijských zemích je stigma spojené s plicními chorobami silnější, což vede k pozdějšímu vyhledání lékařské pomoci. V Evropě je přístup k preventivním prohlídkám a včasné diagnostice často lepší. Nicméně, bez ohledu na vaši historii kouření nebo geografickou polohu, je důležité věnovat pozornost těmto příznakům a nepodceňovat je. Dlouhodobý, produktivní kašel může signalizovat vážnější onemocnění. Včasná diagnóza je klíčová pro efektivní léčbu a zlepšení kvality života.
Zapamatujte si: Nebezpečný kašel se nemusí projevovat jen silnou intenzitou, ale i jeho trváním a souvisejícími příznaky. Dušnost, která se zhoršuje při námaze, je alarmujícím signálem, který by neměl být ignorován.
Jak pes vyjadřuje lásku?
Můj pes, cestovatelský parťák už na mnoha kontinentech, mi naučil rozpoznávat psí lásku i v těch nejzapadlejších koutech světa. Mrknutí do očí, ten jemný, sotva znatelný pohyb víček, je pro mě stejně cenný jako úsměv od místního obyvatele v Nepálu. Je to tichý, ale silný signál důvěry a náklonnosti. Znáte ten pocit, když po náročném treku konečně dorazíte do cíle? Představte si pak radost psa, který vás po dlouhé nepřítomnosti vítá. Ten divoký skákání, štěkání, vrtění ocasem… to není jen nadšení, to je manifestace bezmezné lásky a věrnosti. Je to jako když po měsících na cestách konečně spatříte známou tvář – ten pocit je nezapomenutelný. A věřte mi, psí nadšení je stejně autentické a silné. V různých kulturách jsem pozoroval různé projevy psí náklonnosti, ale ten základní, univerzální jazyk lásky zůstává stejný. Je to jazyk emocí, jazyk věrnosti, který překonává všechny jazykové bariéry a geografické vzdálenosti. A věřte mi, poznáte ho i bez znalosti češtiny – stačí se jen dívat a cítit.
Prohlubování vztahu se psem je proces podobný budování vztahu s lidmi. Vyžaduje to čas, trpělivost a vzájemné porozumění. Pozorné sledování chování vašeho psa je klíčem k pochopení jeho specifických projevů náklonnosti. Stejně jako se učíte jazyk nové země, učíte se i jazyku vašeho psa. A odměnou vám bude neutuchající věrnost a bezpodmínečná láska, která obohatí vaše dobrodružství na cestách i doma.
Jak poznat psinku?
Změny v chování jsou prvním signálem. Sociální pes se najednou stane samotářem, klidný pes naopak začne být agresivní. Tohle si všimneš i na vícedenním treku, když pes zvyklý na tvoji blízkost najednou odmítá jít s tebou, nebo se naopak stane neovladatelným. Pozor na tyto první příznaky, protože později přijde kašel, horečka a výtoky z nosu a očí, často s následným zánětem plic – to už je vážný problém i v dobře vybavené turistické lékárničce. Důležité je sledovat konzistenci výtoků: zpočátku jsou řídké, později hlenovité a v kritickém stádiu se objevuje krev. Pro rychlou diagnostiku a léčbu je nutná návštěva veterináře, nejlépe s sebou mít i GPS souřadnice pro snadnější lokalizaci.
Tip pro turisty: Nezapomeňte na dobrou turistickou lékárničku pro psy, včetně antipyretik, léků proti kašli a dezinfekce. V batohu mějte i kontakt na nejbližší veterinární kliniku nebo zkušeného veterináře v dané oblasti. Před výletem se ujistěte, že je pes řádně očkovaný a odčervený.
