Co je drunkorexie?

Drunkorexie, podobně jako alkorexie, představuje nebezpečný druh závislosti na alkoholu kombinovaný s poruchou příjmu potravy. Tato smrtící kombinace je typická spíše pro mladší generaci, nejčastěji ženy, ale ohroženi jsou i starší jedinci obou pohlaví.

Mechanismus: Jedinci s drunkorexií se snaží kompenzovat kalorie z alkoholu vynecháním jídla, nebo extrémním omezováním příjmu potravy. Alkohol je pak jediným zdrojem energie. To vede k vážným zdravotním problémům.

Rizika:

• Podvýživa: Vážné poškození orgánů, oslabení imunitního systému.
• Poruchy metabolismu: Zvýšené riziko cukrovky, onemocnění jater a srdce.
• Poruchy menstruačního cyklu: U žen může vést k neplodnosti.
• Psychické problémy: Deprese, úzkosti, sebepoškozování.
• Alkoholismus: Zvýšené riziko závislosti na alkoholu.

Prevence a pomoc: Je důležité věnovat pozornost stravovacím návykům a pitnému režimu. Pokud se u vás, nebo vašeho blízkého objeví příznaky drunkorexie, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc – psychiatr, psycholog, nebo specializované centrum pro léčbu poruch příjmu potravy a závislostí. Včasná diagnostika a léčba jsou klíčové pro zotavení.

Tip pro cestovatele: Během cestování je snadné zanedbávat zdravý jídelníček a nekontrolovat pitný režim. Dávejte si pozor na kombinaci alkoholu a vynechávání jídel. Plánujte si jídlo a pijte dostatek vody, zvláště v horkém počasí.

Jak se projevuje globalizace v cestovním ruchu?

Globalizace v cestovním ruchu se projevuje především dramatickým nárůstem počtu turistů. To vede k přetížení oblíbených destinací, které se doslova topí v davu. Mnohá místa, dříve klidná a autentická, se proměňují v přeplněné turistické pasti, kde se původní kultura a krajina ztrácejí pod náporem komerce. Vidíme to na stále se rozrůstajících hotelových komplexech, často anonymických a bez charakteru, které nahrazují tradiční architekturu a ničí místní ekosystémy.

Tento nekontrolovaný růst cestovního ruchu má negativní dopad nejen na životní prostředí, ale i na místní komunity. Zvyšuje se cena bydlení pro místní obyvatele, tradiční řemesla a způsoby života jsou vytlačeny masovou turistikou a autenticita daného místa se vytrácí. Místo prožívání autentického zážitku se turisté potulují mezi stejnou nabídkou suvenýrů a turistických atrakcí, nacházejících se ve všech koutech světa.

Problém tkví v tom, že se často zapomíná na princip udržitelnosti. Cestovní ruch by měl být prospěšný jak pro návštěvníky, tak pro místní obyvatelstvo a životní prostředí. Je nutné zavádět efektivní regulace, podporovat odpovědné cestování a investovat do infrastruktury tak, aby se zabránilo přetížení a ochránily se unikátní přírodní i kulturní bohatství.

Alternativou k masové turistice je tzv. “slow travel”, zaměřený na pomalé poznávání daného místa, hlubší prožívání kultury a interakci s místními. Podporuje se tak nejen ochrana životního prostředí, ale i rozvoj lokálních ekonomik a posilování kulturní identity.

Příkladem negativního dopadu je například Benátky, kde stoupající počet turistů negativně ovlivňuje život místních obyvatel a poškozuje historické památky. Naopak, skvělým příkladem udržitelného cestovního ruchu jsou některé skandinávské země, které se zaměřují na ekologické cestování a ochranu životního prostředí.

Co je to udržitelný cestovní ruch?

Udržitelný cestovní ruch není jen frází, je to nezbytný přístup k cestování pro budoucnost. Znamená to cestovat zodpovědně, uspokojovat současné potřeby turistů bez ohrožení zdrojů a možností budoucích generací. To se neobejde bez balancování tří klíčových pilířů: ekologické, sociální a ekonomické udržitelnosti.

Ekologická udržitelnost zahrnuje minimalizaci dopadu na životní prostředí – volbu ekologických dopravních prostředků, omezení spotřeby vody a energie, podporu místních podniků s ohledem na ochranu přírody a biodiverzity. Z vlastní zkušenosti vím, že i malá změna, jako je výběr ubytování s certifikací ekologické udržitelnosti, může mít velký dopad.

Sociální pilíř se zaměřuje na respekt k místní kultuře a komunitám. To znamená podporovat místní podnikatele, respektovat tradice, učit se o místní historii a zvyklostech, a ne chovat se jako kolonizátor. Mnohokrát jsem viděl, jak masová turistika negativně ovlivňuje život místních obyvatel, a proto je důležité cestovat s ohledem na ně.

Ekonomická udržitelnost zajišťuje, aby přínosy cestovního ruchu byly spravedlivě rozděleny mezi místní obyvatele a chránily jejich živobytí. Podporujte malé rodinné podniky, vyhýbejte se velkým mezinárodním řetězcům, které často neinvestují zpět do komunity. Z dlouhodobého hlediska je to mnohem efektivnější způsob, jak podpořit autentický zážitek a udržitelný rozvoj destinace. Cestování by mělo obohacovat, nejen vykořisťovat.

Jak na zácpu z cestování?

Zácpa na cestách? To se stává! Já osobně spoléhám na prevenci. Pravidelné malé porce jídla jsou klíčové, stejně jako dostatek vlákniny. Sázím na sušené ovoce (švestky!), ořechy a semínka – ideální na trailu. Celozrnné pečivo je taky dobrý parťák, ale v terénu ho nahradím třeba ovesnými vločkami. Vyhýbám se bílému pečivu, sladkostem a rýži – to je pro trávení v zátěži jen zátěž navíc. Důležité je také pít dostatek tekutin, a to i v podobě bylinkových čajů, které si s sebou beru v termosce. Hydratace je alfou a omegou. A pohyb? To je jasná věc – chůze, turistika – to všechno podporuje peristaltiku. Pokud se zácpa objeví, sáhnu po slivonovém kompotu nebo po šálku vlažné vody s citronem. A pokud problémy přetrvávají, je lepší se poradit s lékařem.

Co je overturismus?

Overturismus? To je prostě situace, kdy je turistů tolik, že to začne být problém. Místo, kam se jezdí, se kvůli návalu lidí mění k horšímu.

Hlavní problémy?

• Ceny šílí nahoru: Nájemné letí do nebes, místní si nemohou dovolit bydlet ve svých městech. Už jsem zažil, že jsem hledal ubytování v oblíbené oblasti a ceny byly astronomické, takže jsem musel jet dál.
• Místní mizí: Turismus je super, ale když je ho moc, ztratí se kouzlo autentického místa. Vše se přizpůsobuje turistům a tradiční životní styl se vytrácí. V Alpách jsem viděl několik vesnic, které se proměnily v pouhé turistické atrakce.
• Služby se mění: Místo lokálních hospůdek a obchůdků najednou všude najdete řetězce fast foodů a suvenýrové krámky. To je smutné, když si chcete užít místní gastronomii.
• Hluk a nepořádek: Představte si davy lidí, všude odpadky a neustálý hluk. Už jsem zažil, jak se nedalo v noci spát kvůli hlučným turistům. To je na nervy.

Jak se tomu vyhnout?

• Vyhýbejte se turistickým špičkám.
• Navštěvujte méně známá místa.
• Podporujte lokální podnikatele.
• Dodržujte zásady zodpovědného cestování, neznečišťujte a respektujte místní obyvatele.

Ověřte si před cestou, zda místo, které plánujete navštívit, netrpí nadměrným turistickým ruchem. Informace najdete na internetu i v turistických průvodcích.

Jak udržitelné cestovat?

Minimalizujte odpad: S sebou si vezměte opakovaně použitelné lahve na vodu, hrnky a příbory. Vyhýbejte se jednorázovým plastům a raději si balte svačinu do opakovaně použitelných obalů. Využívejte ekoboxů na odpad. Připravte si i vlastní sáčky na nákup.

Podporujte místní: Ubytujte se v rodinných penzionech nebo ekofarmových ubytovnách, ne v anonymních hotelových řetězcích. Jezte v lokálních restauracích a kupujte suvenýry od místních řemeslníků. Ptát se na původ produktů je cool!

Zvolte šetrnější dopravu: Využívejte pěší turistiku, cyklistiku nebo veřejnou dopravu. Plánujte trasy s ohledem na dostupnost MHD, to šetří peníze i životní prostředí. Pokud je potřeba auto, jeďte sdíleným autem nebo autobusem.

Respektujte přírodu a místní kulturu: Dodržujte pravidla národních parků a chráněných území. Nenarušujte přírodu, nezanechávejte odpadky a respektujte místní zvyky a tradice. Zkuste se naučit pár základních frází v místním jazyce.

Snižte spotřebu vody a energie: Krátká sprcha místo dlouhé koupele, vypínání světel a elektroniky, šetření vodou při mytí nádobí – to vše se počítá. Na dovolené se to cení dvojnásob.

Využívejte obnovitelné zdroje: Vyhledávejte ubytování s využitím solární energie nebo geotermální energie. Volte ekologické kempy.

Recyklujte a kompostujte: Využívejte místní systémy třídění odpadu. Ubytování s kompostováním je super bonus.

Vybírejte udržitelné aktivity: Vyhýbejte se aktivitám, které poškozují přírodu, jako je jízda na koních v horském terénu. Upřednostňujte aktivity, které respektují životní prostředí, například birdwatching, fotografování krajiny nebo canyoning.

Co je to Bigorexie?

Bigorexie, také známá jako muskulární dysmorfie, je závažná duševní porucha, která se projevuje chorobnou posedlostí svalovou hmotou a fyzickou silou. Není to jen o tom „trochu cvičit“, ale o extrémním a nebezpečném závislém chování. Setkal jsem se s projevy této poruchy na všech kontinentech – od kultur s tradičně štíhlým ideálem krásy až po ty, kde se naopak oslavuje mohutné tělo. Paradoxně, lidé trpící bigorexií často vnímají své tělo jako nedostatečné, bez ohledu na to, jak svalnatí ve skutečnosti jsou. Je to jako zrcadlový obraz anorexie – místo hubnutí se soustředí na nárůst svalové hmoty za každou cenu.

Příznaky bigorexie zahrnují excesivní cvičení, často i přes bolest a únavu, nevyváženou a často nezdravou dietu s nadměrným příjmem proteinů, poruchy spánku a sociální izolaci. Negativní vnímání vlastního těla a strach z ostydu kvůli údajné nedostatečné svalnatosti vede k obrovskému stresu a depresi.

Léčba bigorexie vyžaduje komplexní přístup zahrnující psychologickou terapii a v některých případech i farmakologickou léčbu. Je důležité si uvědomit, že bigorexie není jen o fyzické kondici, ale o hlubokých psychických problémech, které je nutné řešit s odborníky. Na cestách jsem se naučil, že v boji s duševními nemocemi, ať už se jedná o bigorexii nebo jiné poruchy, je důležitá podpora okolí a včasná diagnóza.

Další názvy pro tuto poruchu, jako Adonisův komplex nebo obrácená anorexie, poukazují na podobné mechanismy jako u klasické anorexie, ale s opačným zaměřením. Je to závažná porucha, která může mít vážné zdravotní následky, proto je nezbytná včasná pomoc.

Kolik si vydělá cestovní ruch?

Český cestovní ruch zaznamenal v roce 2025 rekordní obrat 328,9 miliard korun, což představuje meziroční nárůst o 15,1 %. To je úctyhodné číslo, které v globálním kontextu řadí Česko mezi atraktivní turistické destinace. Srovnáním s jinými evropskými zeměmi, například s Itálií, Španělskem či Francií, vidíme, že Česko má sice menší objem, ale zohledníme-li poměr k velikosti země a počtu obyvatel, je vidět značný potenciál. Tento nárůst není jen o počtu turistů, ale i o jejich výdajích. Rostoucí popularita aktivního cestování, gastro turistika a zájem o kulturní památky zřejmě přispívají k vyšší průměrné útratě na osobu. Je zajímavé porovnat, jak se tento údaj vyvíjel v letech s pandemickými omezeními a jak rychle se odrazil. Data ukazují, že Česko se úspěšně vyrovnává s globální konkurencí a dokáže efektivně přilákat zahraniční turisty i domácí návštěvníky. Analýza těchto 328,9 miliard korun by měla jít do hloubky a zmapovat, jaká část z těchto výdajů směřuje do jednotlivých segmentů – ubytování, gastronomie, dopravy, zábavy apod. To by mohlo pomoci k efektivnějšímu rozvoji cestovního ruchu v budoucnosti. Tento rekordní obrat je skvělý základ pro další rozvoj a investice do infrastruktury i marketingu.

Důležité je podotknout, že číslo 328,9 miliard korun reprezentuje celkové výdaje všech návštěvníků, a ne zisk jednotlivých subjektů v cestovním ruchu. Analyzování tohoto čísla v kontextu s inflací a ekonomickým růstem je pro úplné pochopení situace klíčové.

Co je to syndrom FOMO?

FOMO, z anglického Fear of Missing Out, tedy strach ze zmeškání, je globální fenomén, který jsem pozoroval v desítkách zemí. Není to jen obyčejná úzkost; je to hluboký pocit, že vám uniká něco důležitého, něco, co zažívají ostatní. Tento pocit je umocněn sociálními médii, která nám neustále předkládají zdánlivě dokonalé životy druhých – dovolené v exotických destinacích, luxusní večeře, vzrušující zážitky. Realita je ale často odlišná.

Jak FOMO ovlivňuje cestování?

• Plánování: Strach ze zmeškání vede k přeplánovaným itinerářům, snaze vidět co nejvíce za co nejkratší dobu, což paradoxně snižuje kvalitu zážitku.
• Stres: Trvalý tlak na prožití “dokonalého” výletu vede ke stresu a snižuje spontánnost, čímž se ztrácejí autentické zážitky.
• Porovnávání: Nepřetržité porovnávání s fotografiemi a příběhy ostatních cestovatelů na sociálních sítích vede k pocitu nedostatečnosti a nespokojenosti.

Jak FOMO překonat?

• Zaměřte se na kvalitu, ne kvantitu: Místo honby za co největším počtem míst, se soustřeďte na prožití daného okamžiku a hlubší prozkoumání vybraných lokalit.
• Vypněte sociální média: Minimálně na chvíli odpočiňte od neustálého bombardování “dokonalými” životy druhých. Vnímejte vlastní cestu.
• Přijměte realitu: Ne každý výlet bude dokonalý. Chyby a nečekané události jsou součástí cestování a často přinášejí ty nejzajímavější příběhy.
• Buďte přítomni: Věnujte se plně danému zážitku a neřešte, co dělají ostatní.

Na závěr: FOMO je reálný problém, ale dá se zvládnout. Klíčem je vědomé rozhodování a přijetí skutečnosti, že je v pořádku nevidět vše a nezažít všechno. Cestování by mělo být o objevování sebe sama a světa, ne o honbě za dokonalým obrazem na Instagramu.

Jak být více ekologická?

Máte chuť žít ekologicky? Výborně! Na cestách jsem se naučil, že i malé změny mají velký dopad. Zde je mých deset tipů, jak na to:

1. Neplýtvejte potravinami: Plánujte nákupy, využívejte zbytky na kreativní pokrmy. Víte, že potravinový odpad představuje obrovský problém? Jeho rozklad produkuje metan, silný skleníkový plyn.

2. Neplýtvejte vodou: Krátké sprchy, opravy kapajících kohoutků – drobnosti, které se sčítají. Na cestách po suchých oblastech jsem si uvědomil, jak vzácná voda je.

3. Znovupoužitelné lahve, kelímky, pytlíky a krabičky: Investujte do kvalitních, odolných kusů. Na mých cestách jsem potkal lidi, kteří si s sebou nosili vlastní nádobí i do restaurací.

4. Zbavte se kávovaru na kapsle: Kapsle končí na skládkách. Moka konvička je elegantní a ekologická alternativa. V Itálii jsem si zamiloval tuto klasiku.

5. Bezobalové nakupování: Vezměte si vlastní látkové tašky a nádoby. V mnoha městech už existují obchody, které nabízejí právě tento model. Na Bali jsem objevil úžasné obchody s nulovým odpadem.

6. Omezte konzumaci masa: Chov dobytka má obrovský vliv na životní prostředí. Zkuste vegetariánské dny, nebo alespoň omezte červené maso.

7. Třiďte odpad: Je to základ, ale stále důležité. Uvědomte si, že správné třídění šetří zdroje a energii. V Japonsku jsem viděl, jak precizně se třídí odpad.

8. Šetřete energií: Vypínejte světla, používejte úsporné žárovky, větrejte krátce a intenzivně.

9. Podporujte lokální producenty: Nakupujte potraviny a výrobky z vašeho okolí. To snižuje dopravní emise a podporuje místní ekonomiku. Na Krétě jsem si to obzvláště uvědomil.

10. Kompostujte: Bioodpad můžete snadno kompostovat a získat tak úrodnou půdu pro rostliny. Na farmě v Ekvádoru jsem se naučil, jak na to.

Jak bojovat s FOMO?

Boj s FOMO? To je stará známá lidská touha po soudržnosti, zakořeněná hluboko v naší prehistorické minulosti. Představte si lovce a sběrače u ohně – společenství, teplo, sdílená zkušenost. FOMO je jen moderní obdoba téhle prastaré potřeby patřit. Nejde o to, že vám něco uniká, ale o pocit vyčlenění z kmene.

Klíč k vítězství nad FOMO? Změňte perspektivu. Závist a pocit, že na vás něco “chybí”, nahraďte obdivem a přejícností. Místo žárlení na ty, co se “báječně baví”, si uvědomte, že každý žije svůj vlastní příběh a má jinou cestu.

A teď praktické tipy z mých cest po světě:

• Plánujte si kvalitní čas sám se sebou: Objevujte své koníčky, čtěte knihy, procházejte se v přírodě. FOMO se nejvíce dere ven, když se nudíme a cítíme se prázdní.
• Vytvořte si silné vazby: Skutečné, hluboké vztahy s lidmi, na kterých vám záleží, jsou mnohem uspokojující než povrchní srovnávání se s cizími lidmi na sociálních sítích.
• Vnímejte přítomný okamžik: Místo prožívání života skrz filtr sociálních médií, snažte se být “tady a teď”. Vnímejte detaily, radujte se z maličkostí. To, co zažijete, bude mnohem cennější než “lajky” na fotce.
• Nastavte si hranice v používání sociálních sítí: Neztrácejte hodiny prohlížením života druhých. Místo toho investujte ten čas do sebe.

Zapamatujte si: štěstí není o tom, kde jste, ale o tom, jak žijete svůj život. A to se nedá změřit počtem “lajku”.

Co dělat pro lepší životní prostředí?

Snižte spotřebu vody – v přírodě je to kritické. Myslete na to i při cestování, noste si vlastní láhev a šetřete vodou při mytí nádobí. V kempech se sprchujte střídmě.

Vyzkoušejte nakupovat bezobalově – to platí i na cestách. Vezměte si vlastní sáčky a krabičky na svačiny a zbytky jídla. Lokální farmářské trhy vám pomohou minimalizovat odpad.

Vypínejte spotřebiče a zhasínejte – v hotelech i v kempech. Každá ušetřená energie se počítá. Solární nabíječky pro elektroniku jsou skvělým řešením v přírodě.

Pořiďte si látkovou tašku – praktická věc na všechny cesty, ušetříte si peníze i planetu.

Omezte jízdy autem – využívejte veřejnou dopravu, kolo, nebo pěší turistiku. Plánujte trasy efektivně, abyste minimalizovali cestování autem.

Kupte si kvalitní láhev na vodu – ideálně z nerezové oceli, pro minimalizaci plastu a opakované použití. Filtrační láhve jsou skvělé pro turistiku v oblastech s nekvalitní vodou.

Starejte se o zeleň ve svém okolí – i na cestách můžete sbírat odpadky a starat se o přírodu. Vyhýbejte se chráněným oblastem mimo vyznačené trasy.

Začněte se otužovat – zdravý životní styl je důležitý. Můžete se otužovat i v přírodě, například studenou vodou z potoka nebo jezera. Vždy ale s ohledem na bezpečnost.

Co můžu delat s cestovnim ruchem?

Studium cestovního ruchu otevírá dveře do širokého spektra fascinujících profesí. Nejde jen o práci v klasické cestovní kanceláři nebo agentuře – možnosti jsou mnohem pestřejší a zábavnější! Představte si, že budete tvořit nezapomenutelné zážitky pro klienty, vyvíjet unikátní turistické trasy, nebo správovat luxusní hotel s výhledem na moře.

Absolventi se uplatní v hotelových a lázeňských komplexech, kde mohou zastávat pozice od recepčního až po manažera. Stejně tak v dopravních službách, kde znalost cestovního ruchu je klíčová pro efektivní plánování tras a služeb.

Zaměstnání v informačních centrech pro turisty nabízí možnost přímého kontaktu s lidmi z celého světa a sdílení vášně pro cestování. Lokální turistické iniciativy a projekty pak nabízejí šanci podílet se na rozvoji cestovního ruchu v konkrétním regionu, ať už jde o marketing, udržitelnost, nebo rozvoj infrastruktury.

Nepodceňujte ani veřejnou správu – tam jsou znalosti cestovního ruchu nezbytné pro efektivní řízení a plánování turistických aktivit na regionální i národní úrovni. A samozřejmě, získané znalosti jsou skvělým základem pro vlastní podnikání – založení cestovní agentury, organizování zájezdů, provozování ubytování, nebo dokonce vytvoření jedinečného turistického produktu.

Mnoho cestovatelských bloggerů, s nimiž jsem se setkal, začalo svoji kariéru právě v tomto oboru. Získané zkušenosti v cestovním ruchu jim umožnily budovat silnou osobní značku a získávat skvělé příležitosti. Myslete na to, že se nejedná jen o práci, ale o životní styl spojený s objevováním světa a setkáváním s úžasnými lidmi.

Co to je incentivní turistika?

Incentivní turistika, neboli zážitková turistika motivovaná firmou, je v současnosti fenoménem. Nejde jen o obyčejnou dovolenou – je to sofistikovaný nástroj pro posílení firemní kultury, zvýšení loajality zaměstnanců a budování vztahů s klienty. Její rychlý růst svědčí o efektivitě tohoto přístupu. Slovo „incentive“ přesně vystihuje podstatu – stimul, motivaci k vyššímu výkonu či lepší spolupráci.

Co ji odlišuje od klasické dovolené? Incentivní turistika se zaměřuje na detailně propracované zážitky, šité na míru cílové skupině. To znamená individuální přístup, výběr exkluzivních destinací a aktivit, které by si účastníci sami neplánovali.

Příklady takových aktivit:

• Exkluzivní večerní program s gurmánským menu a živou hudbou
• Team-buildingové aktivity podporující spolupráci a komunikaci (např. raftingem, horolezectvím)
• Návštěva historických památek či neobvyklých kulturních akcí
• Relaxační pobyty v luxusních spa a wellness centrech
• Gastronomické zážitky s ochutnávkami regionálních specialit a kuchařskými kurzy

Plánování hraje klíčovou roli: Dobře zorganizovaná incentive trip zahrnuje perfektní logistiku, zkušeného průvodce a bezproblémový průběh. Její cena se liší dle náročnosti a preferencí klientů, ale výsledný efekt na motivaci a firemní image je obvykle nepopiratelný. Může zahrnovat i kombinace různých aktivit, které zajistí vyvážený program pro všechny účastníky.

Populární destinace: Od exotických ostrovů a velkoměst po malebné horské oblasti – volba závisí na cílové skupině a stanoveném rozpočtu. Důležité je, aby destinace poskytovala atraktivní zážitky a odpovídala potřebám účastníků.

Co je to crush syndrom?

Představte si, že jste zasypáni sutí po zemětřesení, nebo uvězněni pod těžkým strojem. To je realita, ve které se může objevit crush syndrom, hrozivá komplikace dlouhodobého stlačení měkkých tkání, především svalů. Tlak doslova utne přívod krve – nastává ischemie – a svaly se ničí. Když je tlak konečně odstraněn, začíná drama. Z poškozených svalů se do krevního oběhu uvolňuje myoglobin, tmavý protein, který při rozpadu poškozuje ledviny. Spolu s ním se do krve dostávají kyselé metabolity a nebezpečně vysoké množství draslíku – to vše může vést k selhání ledvin a srdečním arytmiím. A to ještě není všechno. Do poškozené tkáně se valí tekutina (plazma), čímž vzniká masivní otok, který může dále komprimovat cévy a zhoršovat situaci. Tento syndrom jsem viděl na vlastní oči v Nepálu po ničivém zemětřesení v roce 2015 – záchrana přeživších z trosek budov vyžadovala nejen rychlý zásah záchranářů, ale i okamžitou lékařskou péči, zaměřenou na podporu ledvin a regulaci hladiny draslíku. Čas je v případě crush syndromu absolutně kritický.

Prevence je klíčová. V oblastech s rizikem zemětřesení, sesuvů půdy nebo jiných katastrof, je důležité znát základní principy první pomoci a umět se správně zachovat v případě uvěznění pod troskami. Včasná a správná pomoc po záchraně může výrazně zvýšit šance na přežití.

Co je to Hypertonicka?

Hypertonický roztok? To je roztok s vysokou koncentrací rozpuštěných látek – solí a cukrů – vyšší, než je v krvi. Představte si to jako moře – buňka v hypertonickém roztoku se chová jako ryba v solném jezírku. Voda z buňky odtéká do roztoku, aby se vyrovnala koncentrace. Je to užitečné třeba při léčbě otoku, protože “vysaje” vodu z oteklé tkáně. Důležité upozornění pro turisty: Dehydrataci se snažte předcházet dostatečným pitným režimem, a to i v případě, že se ocitnete v prostředí s vysokým obsahem solí (například v poušti nebo u moře). Hypertonické roztoky se používají v medicíně, ale jejich nesprávné užití může být nebezpečné. Pro laiky je nejjednodušší si hypertonický roztok představit jako silně koncentrovaný roztok soli nebo cukru, na rozdíl od hypotonického, který je naopak zředěný.

V praxi s hypertonickým roztokem se můžete setkat i při konzervaci potravin – vysoká koncentrace soli zabraňuje růstu bakterií. Na cestách je proto dobré si uvědomit, že i některé potraviny (například nakládaná zelenina) obsahují hypertonický roztok.

Co je hlavním cílem udržitelného rozvoje?

Hlavní cíl udržitelného rozvoje? To není jen o nějakých suchých číslech v OSN, ale o budoucnosti celé planety a nás všech na ní. Zahrnuje to mnohem víc než jen ekonomický růst, jak se někteří domnívají. V roce 2015 svět přijal 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs), které jsou propojené a vzájemně se ovlivňují. Představte si to jako komplexní mozaiku, kde chybějící kousek naruší celý obraz.

Extrémní chudoba? Viděl jsem ji na vlastní oči v mnoha koutech světa. Nejde jen o nedostatek peněz, ale o nedostatek příležitostí, vzdělání, zdravotní péče. A to se prolíná s dalšími cíli.

Společná prosperita a mír? Cestování mi ukázalo, jak křehký je mír a jak snadno se může zlomit nedostatek zdrojů, sociální nerovnost nebo klimatická změna. Prosperita není jen o bohatství, ale o spravedlivosti, rovnosti a důstojnosti pro všechny.

• Příklady propojení cílů:
• Boj proti změně klimatu (cíl 13) je klíčový pro zabezpečení potravin (cíl 2) a vody (cíl 6).
• Kvalitní vzdělání (cíl 4) je nezbytné pro snižování chudoby (cíl 1) a pro inovativní řešení environmentálních problémů.
• Zdraví (cíl 3) je zásadní pro produktivitu a ekonomický rozvoj.

Ochrana životního prostředí? To už není jen o recyklaci, ale o komplexním přístupu k udržitelnému hospodaření se zdroji, ochraně biodiverzity a adaptaci na změnu klimatu. Na svých cestách jsem viděl deštné pralesy ničené kvůli těžbě dřeva, znečištěné řeky a oceány plné plastů. To vše nás ovlivňuje, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.

Partnerství? Udržitelný rozvoj nemůže být dosažen bez mezinárodní spolupráce, sdílení znalostí a investic. Je to globální výzva, která vyžaduje globální řešení. A právě proto je důležité o těchto cílech hovořit, šířit povědomí a aktivně se na jejich plnění podílet.

• Zvažte, jak vaše každodenní volby ovlivňují plnění SDGs.
• Podpořte organizace, které se zaměřují na udržitelný rozvoj.
• Informujte se a šířte povědomí o SDGs ve vašem okolí.

Co je environmentální udržitelnost?

Ekologická udržitelnost? To není jenom o recyklaci! Je to o schopnosti ekosystémů, ať už amazonského pralesa nebo malého českého lesa, udržet si svou bohatou biodiverzitu a plodnost po generace. Viděl jsem na vlastní oči, jak tradiční zemědělské postupy v Nepálu šetrně spolupracují s přírodou, na rozdíl od intenzivního zemědělství v Kalifornii, které vyčerpává půdu. Udržitelnost je o rovnováze, o tom, abychom brali z přírody jen tolik, kolik nám dává a zároveň jí pomáhali se regenerovat.

V širším smyslu se udržitelnost týká všech systémů – od ekonomických po sociální. V Bhútánu jsem pozoroval, jak hluboké propojení s kulturou a přírodou vede k udržitelnému životnímu stylu. Kloubí se zde ekonomický růst s ochranou životního prostředí a sociální spravedlností. Tohle je skutečná udržitelnost – ne jenom módní trend, ale nezbytná podmínka pro přežití budoucích generací. Je to o dlouhodobém uvažování, o vytrvalosti systémů a procesů, které nám umožní žít v harmonii s planetou. A to i přes exponenciální růst populace a spotřeby. Myslet globálně, jednat lokálně – to je mantra udržitelnosti v praxi.

Co ovlivňuje rozvoj cestovního ruchu?

Kromě toho, stále větší roli hraje i dostupnost informací a online rezervace. Díky internetu můžeme snadno porovnat ceny, přečíst si recenze a naplánovat si cestu přesně podle našich představ. Trendem je i tzv. “slow travel” – cestování pomaleji a s větším důrazem na prožití daného místa, místo spěchu a honění se za co největším počtem atrakcí. To pak například pozitivně ovlivňuje i rozvoj menších, méně známých destinací.