Co je lovecké právo?

Lovecké právo, milí přátelé dobrodružství, to není nic jiného než dávná tradice, právo na jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře, tzv. drobnou zvěř. Myslím tím jazyk, srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny a případně i tuk, tzv. běl, snadno oddělitelný rukou. V dobách, kdy jsem sám procházel divočinou, tato tradice byla posvátná. Střelec, který s vlastním úsilím zvěř ulovil a vyvrhl, měl na tyto vnitřnosti právo. Je to odměna za jeho dovednost a úsilí. Pamatuji si, jak jsem si mnohokrát pochutnával na čerstvých játrech z právě uloveného jelena – nezapomenutelná chuť!

Zajímavostí je, že v některých regionech se tradice liší. Pokud vyvrhování zvěře provedl lovecký průvodce, právo na lovecké právo náleží jemu. To se ovšem musí jasně dohodnout předem. Vždyť znalosti a zkušenosti zkušeného průvodce jsou k nezaplacení! Někdy jsem viděl, že se lovecké právo sdílí mezi lovcem a průvodcem v přátelské shodě, záleží na vzájemném respektu a dohodě. A co je nejdůležitější – lov by se měl vždy řídit etickými principy a ohledem na přírodu. Myslivci, kteří respektují zvěř a její prostředí, si nejvíce zaslouží odměnu v podobě “loveckého práva”.

Jaké pírko si dávají myslivci za klobouk?

Tradiční myslivecký klobouk je nejčastěji zelený, decentní, bez výrazných ozdob. V zimě se používají čepice či beranice. Zatímco v Česku se na levou stranu klobouku, případně čepice, zapichují paletky, sojčí pírka a kačírky – jako drobná trofej ukazující loveckou zkušenost, v jiných zemích se tradice liší. Například v Británii je oblíbené použití liščích ocasů, zatímco v některých částech Severní Ameriky se využívají orlí pera, symbolizující sílu a odvahu. Typické pírko se tak stává nejen praktickou ozdobou, ale i kulturním symbolem. Štětka, upevněná v toulci vzadu, je pak v mnoha zemích, včetně České republiky, dokladem individuální myslivecké trofeje, důkazem osobního úspěchu a zkušeností. Zajímavé je, že zatímco v některých kulturách je umístění a typ ozdoby přísně regulováno, v jiných se jedná o volnější záležitost, vyjadřující individualitu myslivce. Zpracování peří se také liší podle regionu – od jednoduchého zapíchnutí, až po složité vazby a ornamenty.

Co je to výlož?

Výlož – to není žádná záludná turistická past, ale důležitá součást loveckého rituálu. Po ukončení honu se ulovená zvěř uspořádá na pravém boku do řad, odděleně dle druhu. Představte si to jako pečlivě sestavenou výstavku trofejí, jen s tím rozdílem, že je to zvěř, a ne exponáty v muzeu. Je to důležité pro inventarizaci a následné zpracování úlovku. Pozorování výložu může být zajímavé i pro nenáročné pozorovatele přírody, jelikož nabízí rychlý přehled o druhové pestrosti dané lokality a stavu populace zvěře.

Pro turisty, kteří se pohybují v oblastech s probíhajícími honebními akcemi, je důležité znát toto uspořádání. Výlož je jasně ohraničené místo a jeho překročení se nedoporučuje z bezpečnostních důvodů. Je to prostě místo, kde se pracuje s trofejemi, a proto je nutná opatrnost.

Proč myslivci střílí zvěř?

Myslivci regulují populace zvěře, aby se zabránilo přemnožení a následným škodám na lesích a zemědělské půdě. Střílení je sice nejrychlejší a často nejhumánnější metoda, ale existují i jiné, i když méně efektivní.

Alternativy k odstřelu:

• Odchyt do pastí: Existuje mnoho typů pastí, od jednoduchých klecí na menší zvířata až po sofistikované pasti na větší kusy zvěře. Nicméně, odchyt je časově náročnější a vyžaduje speciální vybavení a znalosti, aby se předešlo zranění zvířete. Je také potřeba zajistit rychlé a humánní usmrcení odchycené zvěře po jejím zajetí. Často se používá k přesunu zvěře, nikoliv k jejímu usmrcení.
• Živé pasti: Tyto pasti umožňují odchyt zvěře bez zranění. Poté se zvíře může přesunout do jiné lokality nebo podstoupit veterinární prohlídku.

Proč se přesto nejčastěji používá odstřel?

• Efektivita: Odstřel je rychlý a účinný způsob regulace populace, zvláště u velkých populací zvěře.
• Humánnost (za určitých podmínek): Při použití vhodné munice a zkušeného střelce je odstřel humánnější než některé pasti, které mohou způsobit zbytečné utrpení.
• Kontrolovatelnost: Střelec má větší kontrolu nad situací a může si vybrat cíl a zajistit přesné umístění zásahu.

Důležité je zdůraznit, že etická stránka lovu a regulace zvěře je komplexní téma. Používané metody by měly vždy minimalizovat utrpení zvířete a respektovat principy ochrany přírody. V praxi se často kombinují různé metody, aby se dosáhlo optimálního výsledku.

Jak probíhá hon?

Hon probíhá tak, že se zvěř nahání směrem k postaveným střelcům. Drobná zvěř se střílí brokovnicí, nejčastěji ráží 12 nebo 20. Důležité je dodržovat bezpečnostní pravidla a střílet pouze na jistotu, s ohledem na okolí. Po výstřelu je klíčové dohledat postřelenou zvěř.

Dohledávání zvěře provádějí speciálně vycvičení lovečtí psi, například stavači, ohaři, nebo retrívři. Tito psi jsou nezbytní pro úspěšný hon, jelikož najít raněnou zvěř v terénu je bez nich velmi obtížné. Pes zvěř přinese k myslivci nebo psovodovi.

Nosnost loveckých psů se liší dle plemene a velikosti zvěře. Je důležité, aby pes zvládl bezpečně přinést ulovenou zvěř bez zranění. Ulovenou a dohledanou zvěř pak nosí honci, často na speciálních nosičích.

Po skončení samotného honu (leče) následuje výlož zvěře, což je formální prezentace ulovené zvěře. Zde se zvěř zváží, zapíše do honitby a často se i vyfotí.

• Bezpečnostní opatření: Před lovem je nezbytné důkladné seznámení se s bezpečnostními předpisy a jejich dodržování po celou dobu lovu.
• Výbava: Kromě zbraně je důležité mít vhodný oděv (ideálně oranžový), pevnou obuv a další nezbytnou výbavu pro pohyb v terénu (např. mapa, kompas).
• Právní předpisy: Honitba podléhá přísným právním předpisům. Je nutné dodržovat všechny platné zákony a vyhlášky týkající se lovu zvěře.
• Plán lovu je důležitý pro efektivní a bezpečný průběh.
• Důležité je respektovat zkušenější myslivce a řídit se jejich pokyny.
• Po skončení lovu je nutné řádně uklidit prostor.

Kolik si vydělá myslivec?

Představte si, že pracujete v krásné přírodě, a peníze z práce vám pomůžou cestovat a objevovat svět. Můžete navštívit třeba rumunské Karpaty, proslulé svými hustými lesy a jedinečnou faunou, nebo se vydat do skandinávských zemí, kde se setkáte s jinými druhy zvěře. V každém regionu najdete unikátní zkušenosti a inspirativní příběhy, které vám obohatí život. A to vše díky práci, která vám umožní financovat vaše dobrodružství.

Nezapomínejte, že práce myslivce není jen o penězích. Je to i o zodpovědnosti za přírodu a zvířata. A právě propojení s přírodou a možnost cestovat a poznat různé ekosystémy představují obrovský bonus k tomuto povolání. Takže, pokud rádi kombinujete práci s cestováním a máte rádi přírodu, myslivost by mohla být pro vás skvělá volba.

Proč myslivci loví?

Psychologické aspekty lovu jsou fascinující a komplexní, a liší se v závislosti na kultuře a individuálních zkušenostech. Můj výzkum napříč desítkami zemí ukazuje, že motivy myslivců jsou mnohem rozmanitější, než se na první pohled zdá.

Tradiční vysvětlení, jako je touha po zabití, sadismus nebo ventilace agresivity, jsou pouze částí obrazu. V některých kulturách je lov hluboce zakořeněn v tradici a představuje důležitý prvek přežití a udržení rovnováhy ekosystému. V jiných se jedná o rituální akt s hlubokým duchovním významem.

• Sociální aspekty: Lov často slouží jako silná forma sociální vazby a sdílení zkušeností mezi členy lovecké komunity. To jsem pozoroval v mnoha zemích, od Skandinávie po Jižní Ameriku.
• Ekonomické aspekty: V některých regionech je lov stále důležitým zdrojem potravy a příjmů. Například v mnoha afrických zemích je lov klíčovým faktorem pro přežití místních komunit.
• Ochrana přírody: Paradoxně, v některých případech se lov používá k regulaci populací zvířat a ochraně biodiverzity. Například redukce přemnožených druhů, které škodí ekosystému. Tento aspekt jsem zaznamenal v národních parcích Evropy i Severní Ameriky.

Nicméně, nelze popřít existenci negativních motivací, jako je:

• Moc nad životem a smrtí.
• Manipulace a ovládání přírody.
• Lov jako forma sportu (s důrazem na trofej).

Je důležité si uvědomit, že tyto motivy se mohou prolínat a různě kombinovat u jednotlivých myslivců. Rozhodující je komplexní pohled, který zahrnuje kulturní kontext, individuální osobnost a etické otázky.

Kolik stojí myslivecké zkoušky?

Cena mysliveckých zkoušek? To je kapitola sama o sobě! 7.500,- Kč za každou zkoušku – to je základní informace. Ale pozor, cesta k loveckému lístku není tak jednoduchá, jak se zdá. Zaplatíte nevratnou zálohu 3.000,- Kč. Pro uchazeče o první lovecký lístek, stejně jako pro myslivecké hospodáře. Po zaplacení obdržíte elektronické potvrzení o zařazení do zkušebního termínu. A věřte mi, příprava na zkoušky vyžaduje čas, úsilí a často i další investice do knih, kurzů a odborné literatury. Z vlastní zkušenosti vím, že znalost lovu a ochrany zvěře je klíčová, ale i praktické dovednosti se hodí. Nepodceňujte to! Informace o konkrétních termínech zkoušek a detailech si ověřte u příslušného mysliveckého sdružení – každý kraj má svá specifika.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Honitbě je striktně regulován. Abych mohl legálně lovit, musím mít u sebe platný lovecký lístek. Pokud jsem členem mysliveckého sdružení nebo loveckým hostem, potřebuji navíc povolenku k lovu, kterou vydá uživatel honitby na speciálním formuláři. Tyto doklady – lovecký lístek a povolenku – musím na požádání předložit policii, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži. To je klíčové pro vyhnutí se problémům s orgány činnými v trestním řízení. Před lovem je důležité se podrobně seznámit s loveckým řádem dané honitby, který upřesňuje povolená místa lovu, druhy zvěře a způsoby lovu. Nepodceňujte ani bezpečnostní opatření – vždy myslete na své okolí a dodržujte striktně pravidla bezpečného zacházení se zbraní. Užitečnou pomůckou může být i mapa honitby s vyznačenými zákazy a omezeními. Pro aktivní turisty, kteří se pohybují v oblastech s honitbami, je důležité vědět, že se v některých částech honitby může lovit i v době, kdy se tam pohybuji já, a proto je nutné být obezřetný a dbát na svoji bezpečnost.

Proč myslivci loví zvěř?

Lov zvěře myslivci, jak jsem se během svých cest po světě mnohokrát přesvědčil, není jen o získání potravy. Psychologové poukazují na komplexnější motivy. Není to jen o potřebě jídla, ale i o hlubších, někdy i temných, aspektech lidské psychiky.

Může se jednat o:

• Potlačený instinkt lovce-sběrače: V dávné minulosti byl lov pro přežití nezbytný. Dnes se tato potřeba projevuje jinak, v symbolické formě.
• Potřeba dominance a kontroly: Zvládnutí lovu představuje zkrocení divoké přírody, triumf nad silou a instinkty.
• Vybití agresivity: Někdy je lov nevědomou formou ventilace agrese, ale to je spíše patologický případ.
• Spojení s přírodou: Paradoxně, lov může být pro některé myslivce hlubokým propojením s přírodou, poznáním jejích cyklů a respektem k životu i smrti.

Důležité je rozlišovat mezi etickým a neetickým lovem. Etický myslivec respektuje přírodu a loví zodpovědně, s ohledem na zachování populace zvěře. Kontroluje stavy zvěře a dbá na to, aby lov neohrožoval ekosystém.

Mnoho myslivců se také angažuje v ochraně přírody, například v péči o lesy, ochraně ohrožených druhů a v boji proti pytláctví. Jejich role v regulaci populací zvěře je nezbytná pro udržení rovnováhy ekosystému, ačkoliv se to někomu může zdát jako paradox.

• Sportovní aspekt: Lov vyžaduje dovednost, trpělivost a znalost přírody. Z tohoto hlediska se dá chápat i jako náročný sport.
• Tradice: Lov je v mnoha kulturách hluboce zakořeněnou tradicí, přenášenou z generace na generaci.

Kolik si vydělá popelář v ČR?

Mám za sebou tisíce kilometrů po českých silnicích a viděl jsem leccos. Plat popeláře? To je kapitola sama o sobě. Podle aktuálních statistik z 12. března 2025 se průměrný měsíční příjem pohybuje kolem 23 111 Kč. To je 277 332 Kč ročně, což se dá přirovnat k 5 778 Kč týdně, anebo 144,44 Kč za hodinu. Samozřejmě, tato čísla jsou jen průměrem a reálná mzda se liší podle regionu, velikosti firmy a zkušeností. Na vesnici se dá očekávat nižší mzda než ve velkých městech jako je Praha. Nezapomeňte také na faktory jako noční směny, víkendové práce a fyzickou náročnost profese, které by se měly promítnout do celkové kompenzace. V některých firmách jsou navíc k platu poskytovány benefity, jako například příspěvky na dopravu nebo stravování, což celkový příjem ještě navýší. Je důležité si uvědomit, že se jedná o dynamický údaj a platy se neustále mění v závislosti na inflaci a ekonomické situaci.

Na jakou stranu klobouku se dává ulomek?

Tradice umisťování loveckého trofeje na klobouk sahá hluboko do historie. Téměř vždy se jedná o tzv. úlomek – většinou třívýhonkový nebo listnatý, velikosti dlaně. Jeho umístění na klobouku signalizovalo úspěšný lov a patřilo k nepsaným loveckým kodexům.

Důležité je, kam úlomek umístit: tradičně se připevňuje na pravou stranu klobouku. Tato tradice se dodržuje dodnes a její porušení by mohlo být mezi zkušenými lovci bráno jako faux pas. Před připevněním se úlomek lehce namočí v barvě, aby lépe držel a byl lépe viditelný. Barva se volí dle druhu ulovené zvěře nebo dle osobní preference lovce.

Na svých cestách po Evropě a Severní Americe jsem se setkal s různými variacemi této tradice.

• V některých regionech se používají i jiné druhy trofejí, například peří dravců nebo části paroží.
• Velikost a tvar úlomku se může lišit dle zvyků dané lokality a druhu ulovené zvěře.
• Někde se používají speciální sponky k upevnění úlomku, jinde se využívá jen jednoduchého propletení větviček.

Pamatuji si například na starého lovce v Karpatech, který mi s úsměvem ukazoval svůj klobouk zdobený úlomkem z jelena, který mu prý připomínal jeho první úspěšný lov před padesáti lety. Takové příběhy dodávají této zdánlivě jednoduché tradici neopakovatelnou atmosféru.

Co je to výtah v češtině?

Výtah? To je jako když zdoláváš náročný trek a potřebuješ si zkrátit cestu. Má dva hlavní přístupy: první, technický výstup, je jako přesné zaznamenání všech důležitých kontrolních bodů na mapě – přesné citace z textu, žádné improvizace. Druhý, volný styl, je spíš o zachycení celkové nálady a panoramatu – stručný popis v mých vlastních slovech, jako bys po výstupu popisoval kamarádům celkový dojem z výhledu, nikoliv detailní popis každé skály. U prvního přístupu je důležité zachovat přesnost a originalitu zdroje, jako bys pečlivě zaznamenával výškové značky. U druhého je klíčová srozumitelnost a souhrnné poselství, podobně jako kdyby ses snažil shrnout nejdůležitější body z celodenního putování. Důležité je v obou případech uvést zdroj, stejně jako bys při zdolávání hory zmínil cestu, kterou jsi použil.

Co lze lovit na společných lovech?

Společné lovy, neboli hony, jsou skvělou příležitostí k lovu drobné zvěře. Obvykle se jich účastní větší skupina lovců, honců a psů, což vytváří dynamickou a vzrušující atmosféru.

Druhy honů:

• Zaječí hon: Zaměřuje se na zajíce polní. Vyžaduje dobrou znalost terénu a spolupráci všech účastníků.
• Bažantí hon: Klasický hon, kde se bažanti vyplašují z polí a lesů. Důležité je dodržovat bezpečnostní pravidla a striktně se řídit pokyny vedoucího honu.
• Kachní hon: Lov vodní zvěře, nejčastěji na vodních plochách. Požadavkem je speciální vybavení (loďka, brodivé boty) a zkušenosti s lovem vodních ptáků.

Druhy prostředí:

• Polní hon: Probíhá na otevřených polích, vyžaduje dobrou viditelnost a koordinaci.
• Lesní hon: Náročnější na orientaci v terénu, důležitá je znalost lesní zvěře a bezpečného pohybu v lese.
• Vodní hon: Probjíhá na vodních plochách, vyžaduje odpovídající vybavení a zkušenosti s vodním prostředím.

Tipy pro úspěšný hon: Před lovem je nezbytné se důkladně seznámit s loveckým řádem, místními podmínkami a pokyny vedoucího honu. Kvalitní oblečení a obuv jsou klíčové, stejně jako znalost bezpečného zacházení se zbraní. Dobrá fyzická kondice je výhodou, zejména u honů v náročnějším terénu. Nezapomeňte na dalekohled pro lepší sledování zvěře.

Důležité upozornění: Účast na společném lovu vyžaduje platný lovecký lístek a dodržování všech platných loveckých předpisů a zákonů.

Jak se obléct na hon?

Na hon se neoblékáte jen tak. Myslivecký styl je nutností, nikoliv módní výstřelek. Zapomeňte na pestré barvy a trendy. Základní paletka je zelená, hnědá a šedá – vždy v loveckém střihu. Představte si tohle: v Amazonii se loví v klidných, zemitém tónech splývajících s džunglí, v kanadské tundře se volí barvy, které maskují v zasněžených pláních. Stejný princip platí i u nás. Džíny, pestré svetry a firemní vesty na střelnici nechajte doma. Ty by v lese spíše odhalily vaši přítomnost než ji zamaskovaly. Funkční a tiché oblečení je klíčové – myslete na nepromokavost, větruvzdornost a pohodlí pro celodenní pohyb v terénu. V mnoha zemích, od Skotska po Nový Zéland, se tradiční myslivecký oděv vyvíjel po generace a je dokonale přizpůsoben místním podmínkám. Vybírejte materiály, které se snadno udržují a minimalizují riziko zranění v lese – pevná tkanina odolná proti trnům a větvím je výhodou. Myslete na bezpečnost a respektujte tradice.

Zkušenost z expedic po celém světě mi ukázala, že správný oděv je víc než jen ochrana před počasím. Je to integrální součást respektu k lovu a k přírodě.

Co je škodná zvěř?

Pojem „škodná zvěř“ je v Česku poněkud diskutabilní. Zatímco zákon tradičně zahrnuje některé druhy, jejichž populace může způsobovat ekonomické škody zemědělcům, realita je složitější. Mnoho druhů, považovaných za škodnou – například krtci, ježci, čápi, tetřevi, špačci, hřivnáči a sovy – hrají klíčovou roli v ekosystému. Moje zkušenosti z cest po Evropě ukazují, že přístup k ochraně přírody se liší. Zatímco v některých oblastech je kontrola populace špačka nezbytná pro ochranu zemědělských plodin, jinde jsou špačci vnímáni jako součást kulturní krajiny. Problém tkví spíše v přemnožení, než v samotném druhu. Nedostatečné biodiverzity a monokulturní zemědělství vytvářejí ideální podmínky pro přemnožení některých druhů. Vyvěšování budek pro špačky v zahradách proto skutečně není doporučeno, stejně jako nekritické podceňování škod způsobených “užitkovou zvěří”, jejíž populační management by měl být komplexnější a brát v úvahu celý ekosystém.

Z mého pohledu, cestovatele, je ochrana biodiverzity klíčová. V mnoha zemích, které navštěvuji, se klade důraz na udržitelné zemědělství a harmonický vztah mezi člověkem a přírodou. Česká republika by mohla v tomto ohledu čerpat inspiraci a zavést inovativní přístupy k ochraně přírody, které respektují jak ekonomické zájmy, tak i ekologickou rovnováhu. Není řešením prosté označování druhů za “škodnou”, ale komplexní a udržitelná strategie managementu fauny.

Proč lišky štěkají?

Štěkot lišek, zdánlivě neobvyklý zvuk, má své opodstatnění, ověřeno mými cestami po celém světě, od tajgy Sibiře až po pouště Namibie. Není to typický zvuk dospělé lišky, ale mláďat ve věku kolem 40 dní. V této fázi života opouštějí nory a jejich hry zahrnují i typické vrčení a štěkání. Je to projevem jejich aktivity, hravosti a vzájemné komunikace v rámci smečky. Mláďata si tak procvičují lovecké dovednosti a komunikaci, což je nezbytné pro jejich přežití v divočině.

Matka liška, v tomto období extrémně aktivní lovec, se o ně stará s nesmírnou pečlivostí. Její lovecká strategie se řídí principem maximální efektivity – loví vše, co jí přijde pod drápy a zuby, aby zajistila dostatek potravy pro rostoucí smečku. Tento intenzivní hon na potravu, pozorovaný v různých klimatických podmínkách a biotopech, podtrhuje vitalitu a důvtip lišky jako lovce. Její adaptabilita je pozoruhodná – od lesních ekosystémů, přes stepi až po městské oblasti, vždy si najde cestu k přežití.

Kdy končí myslivecký rok?

Myslivecký rok končí v březnu, s jarem se otevírá nová sezóna. Toto období je klíčové pro přípravu políček pro zvěř. Časný výsev znamená dřívější dostupnost potravy a tím i lepší kondici zvířat před náročnou zimou. Mnoho zkušených myslivců, s nimiž jsem se setkal na svých cestách po Evropě, zdůrazňuje důležitost tohoto časového faktoru. Například v některých oblastech Alp, kde se sezóna značně liší od nížin, se s výsevem začíná o několik týdnů dříve kvůli drsnějším klimatickým podmínkám. Zkušenost ukazuje, že včasný výsev je klíčem k úspěšné péči o zvěř a udržení její populace. Březen tudíž symbolizuje nejen konec jednoho, ale i začátek nového mysliveckého roku, plného očekávání a práce pro ochranu přírody.

Zajímavé je, že termín ukončení mysliveckého roku není všude stejný. V některých regionech se řídí tradičními zvyklostmi a kalendářním datem, jinde je tato hranice flexibilnější a závislá na aktuálních klimatických podmínkách. To opět zdůrazňuje komplexnost a regionální specifika myslivosti, se kterými jsem se osobně seznámil během svých cest po Česku i zahraničí.