Co je místní provozní předpis?

Místní provozní předpisy (MPP), neboli provozní řády, to je něco, co jsem si během svých cest všiml v každé zemi – a to v různých podobách. Jde o vnitřní pravidla, specifická pro dané pracoviště či zařízení. Nejedná se o zákon, ale o pokyny od provozovatele, které upravují bezpečí a efektivitu práce.

Představte si to jako mapu pro navigaci daným místem. MPP detailně popisují, jak se s daným zařízením pracuje – od bezpečnostních opatření až po detaily technologického postupu. To se hodí, obzvláště na neznámém místě, aby se předešlo nehodám a zbytečným problémům.

Nezapomínejte také na pravidla pro pohyb osob. Kde je povoleno jít, kde je nutné používat ochranné pomůcky, jaké jsou zóny s omezeným přístupem – to vše MPP detailně specifikují. To je klíčové, i když projíždíte neznámými oblastmi, ať už to je těžební důl, továrna, nebo i jen větší administrativní budova. Dobré dodržování těchto pravidel zvyšuje efektivitu a bezpečnost práce a chrání jak vás, tak i ostatní.

Ignorování MPP může vést k nehodám, poškození majetku, a v krajním případě, i k disciplinárním opatřením. Takže stejně jako se na cestách řídím mapou a dopravními značkami, vždy se řiďte místními provozními předpisy daného místa.

Jaké jsou zákony v ČR?

Česká republika disponuje rozsáhlým systémem zákonů, z nichž nejvýznamnější zahrnují Zákoník práce, ovlivňující pracovní vztahy a práva zaměstnanců, a to včetně specifických aspektů, jako jsou pracovní doba, odměňování a ochrana před propuštěním. Znalost mezinárodních standardů v oblasti pracovního práva je zde klíčová, srovnáme-li například s regulací v zemích EU a za oceánem. Nový občanský zákoník upravuje širokou škálu občanskoprávních vztahů, od smluv a majetku po rodinné právo. Jeho komplexita vyžaduje často odbornou pomoc, podobně jako v jiných zemích s vyspělými právními systémy, například Německu. Obchodní zákoník reguluje podnikatelské aktivity a právní formy obchodních společností – srovnatelná legislativa v USA je výrazně odlišná, s důrazem na ochranu akcionářů a corporate governance. Stavební zákon se zabývá povolováním a výstavbou staveb a jeho porozumění je zásadní pro všechny developerské projekty. Zkušenosti z různých zemí ukazují, že efektivita stavebního řízení se značně liší.

Živnostenský zákon definuje podmínky pro podnikání a rozlišuje různé druhy živností. Jeho principy jsou v mnohém podobné systémům v jiných zemích EU, ale drobné odlišnosti se mohou skrývat v administrativní zátěži a požadavcích na licencování. Trestní zákoník určuje trestnou činnost a příslušné tresty. Jeho principy jsou ovlivněny mezinárodními standardy lidských práv, ale konkrétní sankce se liší v závislosti na konkrétní jurisdikci. Zákon o DPH a zákon o dani z příjmů tvoří páteř daňového systému ČR, který, i když je inspirován mezinárodními trendy, má své unikátní rysy. Srovnání s daňovými systémy v zemích s nízkou daní, jako je například Lucembursko, ukazuje značné odlišnosti v sazbách i v administrativě. Samostatně dostupný Sbírka zákonů pak slouží jako oficiální zdroj všech platných právních předpisů.

Kde najdu platné zákony?

Potřebujete najít platný český zákon? Zapamatujte si adresu http://portal.gov.cz/portal/obcan/. Na tomto portálu veřejné správy, konkrétně v sekci „Vyhledávání v zákonech“, najdete kompletní sbírku platných právních předpisů. Mám zkušenost s hledáním zákonů v mnoha zemích a musím říct, že český systém je překvapivě uživatelsky přívětivý. Na rozdíl od mnohých jiných, kde je nutné procházet spletí starých a neplatných verzí, zde vždy najdete aktuální znění, případně kompletní historii změn. To je obrovská úspora času, věřte mi, zkušený cestovatel to ocení! Je to důmyslný systém, který usnadňuje orientaci v české legislativě i těm, kteří se v ní běžně neorientují. Klíčové je, že všechny dokumenty jsou dostupné v češtině.

Tip pro cestovatele: Nezapomeňte si tuto adresu uložit do záložek vašeho prohlížeče. Může se vám to hodit, pokud budete v České republice řešit nějaký právní problém, ať už se jedná o cestovní pojištění, dopravní nehodu, nebo cokoliv jiného.

Co obsahuje zákon?

Zákony? To je mapa právní džungle, kamarádi! Obsahují především právní normy – závazná pravidla chování, jak se chovat v této divočině, aby se člověk vyhnul potížím. Představte si to jako staré mapy s vyznačenými stezkami – porušíte-li je, můžete se ocitnout v nebezpečí, v právním bloudivém lese. Samozřejmě, existují výjimky, jako jsou deklarativní zákony o historii – to jsou spíš informační tabule, popisující krajinu, nikoliv mapu, která určuje cestu. Tyto zákony nerozkazují, co dělat, spíš vysvětlují, co se stalo. A pamatujte – zákonné normy se neustále mění, mapa se aktualizuje, takže je důležité držet krok s novými verzemi a nenechat se zaskočit nečekanou změnou terénu.

Znalost zákona je proto stejně důležitá jako kvalitní mapa a spolehlivý kompas při cestě touto divočinou. Nepodceňujte to! Jeho ignorování může vést k nepříjemným překvapením a zbytečným potížím. Každá země má jinou mapu, a proto je důležité vědět, kde se nacházíte a jaké zákony tam platí. Dobré studium mapy – znalost platných zákonů – je základem pro bezproblémové cestování právním světem.

Kolik je zákonů v ČR?

Tak tedy, kolik zákonů v České republice? To není jednoduchá otázka! Výše uvedená tabulka ukazuje pouze hrubý počet různých typů právních předpisů k určitým datům – 81 ústavních zákonů a přes 29 tisíc zákonů k 13.7.2021. Ale to není všechno! Je třeba brát v úvahu i množství prováděcích předpisů, vyhlášek a nařízení, které zákonům dávají konkrétní podobu a dohromady tvoří spletitou síť právního řádu. Číslo 29 533 zákonů je tudíž jen špička ledovce. Počet oznámení a rozhodnutí pak odráží administrativní zátěž státu, která je, jak sám vidíte, značná. Představte si, jak by vypadal batoh plný všech těchto dokumentů! Pro navigaci tímto právním labyrintem doporučuji spolehlivého průvodce – ideálně zkušeného českého právníka.

Co je místní úprava provozu?

Místní úprava provozu, to je pro zkušeného cestovatele stará známá. Představte si to jako dočasnou změnu pravidel silničního provozu na konkrétním úseku. Nejedná se o trvalé změny, ale o krátkodobé úpravy kvůli různým událostem.

Co to vlastně znamená v praxi?

Znamená to, že se na cestě setkáte s úpravami řízenými dopravními značkami. Ty vám napoví, jak se máte chovat. Může to být cokoliv od objížďky kvůli opravě silnice, přes uzavírku kvůli nehodě až po regulaci provozu během konání nějaké akce.

Typické značení a signály:

Dopravní značky – ty jsou nejdůležitější a je třeba se jimi striktně řídit. Často uvidíte značky upozorňující na změny, omezení rychlosti, objížďky, apod.
Světelná signalizace – semafory a blikající světla regulují průjezd křižovatkou či úsekem silnice. Dávejte pozor, jaká světla se používají – jejich význam se může lišit od běžného semaforu.
Akustické signály – sirény, výstražné houkačky – obvykle doprovázejí zvláštní vozidla (záchranka, policie) nebo upozorňují na nebezpečí.
Dopravní zařízení – kužely, zábrany, svítidla, značení na vozovce – vizuální pomůcky k bezpečnému průjezdu.

Tipy pro cestovatele:

Vždy si všímejte dopravního značení a říďte se jím.
Jeďte opatrně a snižte rychlost v oblastech s místní úpravou provozu.
Buďte ohleduplní k ostatním řidičům a chodcům.
Pokud si nejste jisti, raději se zeptejte místních.
Před cestou zkontrolujte aktuální dopravní informace, abyste se vyhnuli zdržení.

Nepodceňujte místní úpravu provozu! Dodržování pravidel je klíčové pro vaši bezpečnost a bezpečnost ostatních.

Kdo musí mít provozní řád?

Provozní řád? To není jen nudná brožura schovaná někde v zapomenuté šuplíku. Věřte mi, jako někdo, kdo procestoval kus světa, tenhle dokument je klíčem k bezproblémovému pobytu, ať už se jedná o luxusní hotel v Thajsku, horskou chatu v Alpách, nebo třeba kempoviště v Namibii. Platí pro všechny – od majitelů a zaměstnanců až po náhodné návštěvníky. Proč? Protože definuje pravidla hry, bezpečnostní opatření a základní etiku chování v daném místě. Ignorování provozního řádu může vést k nepříjemnostem, od menších pokut až po vyloučení z objektu. A věřte mi, zkazit si tak dovolenou kvůli přehlédnutí pár řádků, to se fakt nevyplatí. Představte si, že si přečtete provozní řád v hotelu, a zjistíte, že je tam zákaz grilování na balkoně – škoda, že jste to nevěděli dřív, než jste si koupili kilo masa na výborné grilované klobásy. Nebo si přečtete v kempovišti o zákazu rozdělávání ohně mimo vyhrazená místa – a ušetříte tak sebe a ostatní od případného lesního požáru. Prostě, seznamte se s provozním řádem, ušetří vám to starosti a zajistí vám klidný pobyt kdekoli na světě. Je to součást respektu k danému místu a k ostatním lidem.

A ještě jedna rada zkušeného cestovatele: nepodceňujte ani zdánlivě nevýznamná pravidla. I zdánlivá maličkost může mít dalekosáhlé důsledky. Proto – čtěte pozorně a dodržujte.

Myslete na to, že provozní řád často obsahuje důležité informace o evakuaci v případě nebezpečí, o dostupnosti první pomoci, a o dalších užitečných službách.

Jaký je nejvyšší zákon v České republice?

Nejvyšším zákonem České republiky je Ústava, základní kámen celého právního řádu. Přijata Českou národní radou 16. prosince 1992 a uveřejněna ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb., stanovuje základní práva a svobody občanů, strukturu státu a vzájemné vztahy mezi jeho složkami. Její význam nelze přeceňovat, neboť garantuje demokracii a právní stát. Mnozí ji považují za symbol svobody a nezávislosti České republiky, základní dokument, který každý cestovatel po této zemi by měl znát alespoň v základech. Zajímavostí je, že její podoba se od přijetí vícekrát nepatrně upravovala ústavními zákony, avšak její základní principy zůstávají nedotčeny. Znalost ústavy je klíčová pro pochopení českých politických a společenských reálií.

Kolik zákonů je v ČR?

Počet platných zákonů, norem a předpisů v České republice je skutečně ohromující a přesné číslo je prakticky nemožné určit. Odhady se pohybují nad dvěma miliony, což je číslo, s nímž se setkávám i v mnoha jiných zemích s rozvinutou legislativou, byť s odlišným systémem kodifikace. Z vlastní zkušenosti z desítek navštívených zemí vím, že takové množství právních aktů je typické pro moderní, komplexní společnosti. Tento exponenciální růst, od pouhých 50 000 norem v roce 1948, je důsledkem komplexnosti moderního státu a jeho snahy regulovat stále více oblastí života. Srovnání s jinými státy EU ukazuje podobné trendy, i když se konkrétní čísla liší podle metodiky výpočtu a definice toho, co se za “zákon” považuje. Zajímavé je, že v mnoha zemích probíhají snahy o konsolidaci a digitalizaci legislativy, aby se tento “právní chaos” zkrotil a zpřístupnil občanům.

Zjednodušeně řečeno, obrovské množství právních předpisů je realitou, se kterou se potýkají i vyspělé země světa. Je to cena za komplexní a detailně regulovanou společnost, a současně i výzva pro efektivnější přístup k právu a jeho jednodušší pochopení pro běžného občana.

Co je Boží zákon?

Boží zákon? To je jako základní tábornická mapa celého vesmíru! Určuje jeho fungování, jeho podstatu. Není potřeba ho nijak zvlášť zdůvodňovat, stejně jako nepotřebuješ vysvětlovat, proč se při lezení po skalách držíš skály, abys nespadl. Je to prostě tak.

Lidské zákony? To jsou jenom podrobnější mapy určitých oblastí, třeba trasy na konkrétní vrchol. Odvozují svou platnost od toho základního plánu – od Božího zákona. Tomáš Akvinský, ten by to asi přirovnal k plánování výpravy – nejprve máš celkovou představu (Boží zákon), pak si detailněji naplánuješ cestu (lidské zákony).

Představ si tohle:

Boží zákon: Základní principy fungování přírody – gravitace, ochrana životního prostředí, zásady morálky. Porušení těchto principů má vždycky nějaké důsledky, ať už v podobě pádu ze skály, nebo zničení ekosystému.
Lidské zákony: Konkrétní předpisy a pravidla, které zjednodušují pohyb v rámci těchto základních principů. Například zákon o ochraně přírody, dopravní předpisy, turistické značky.

A stejně jako se bez mapy těžko orientuješ v horách, tak i bez pochopení základních principů Božího zákona se těžko orientuješ v životě. A podobně jako dobré vybavení zvyšuje šanci na úspěšnou výpravu, tak i dodržování morálky a respektování přírody zjednodušuje cestu životem a zvyšuje pravděpodobnost, že se vrátíš domů v pořádku.

Jaké právní předpisy vydává obec?

Jako zkušený cestovatel, který prošel mnoha českými městy a vesnicemi, mohu potvrdit, že obce a kraje vydávají obecně závazné vyhlášky a nařízení. Tyto dokumenty, v podstatě místní zákony, upravují život v dané lokalitě. Obecně závazné vyhlášky se zaměřují na záležitosti samostatné působnosti, jako je například udržování veřejného pořádku, místní doprava, odpadové hospodářství, nebo třeba regulace parkování. Jejich obsah se může značně lišit v závislosti na specifických potřebách dané obce. Například v jednom městě může být vyhláška o zákazu nočního klidu striktnější než v jiném. Nařízení se pak týkají záležitostí svěřených obcí státu a jsou podrobnější a přesnější v regulaci. Než se vydáte do neznámé obce, doporučuji si přečíst místní obecně závazné vyhlášky – ušetříte si tak nepříjemné překvapení a pokuty. Mnoho obcí je má dostupných online na svých webových stránkách. Můžete tak například zjistit, kde je povoleno kempovat, kde je zákaz psů, nebo jak probíhá třídění odpadu.

Kdy musím mít provozovnu?

Povinnost mít provozovnu pro podnikání v České republice není striktně daná. Závisí to na typu podnikání. Mnoho podnikatelů, zvláště v digitální ekonomice, úspěšně funguje bez fyzické provozovny, například freelancery, e-shopy nebo konzultanti. Z vlastní zkušenosti z cest po světě vím, že tento trend je globální. V mnoha zemích, jako je například Spojené království, USA nebo Singapur, je podnikání bez pevné adresy naprosto běžné.

Avšak, pokud provozovnu máte, platí přísná pravidla. Je nutné:

Jasné označení provozovny: Musí být zřejmé, co se v dané provozovně děje. To zahrnuje viditelné označení firmy, IČO a podobně. V některých zemích, kde jsem podnikal, jsou požadavky na označení velmi detailní, například specifická velikost písma nebo barevná schémata.
Dodržování právních předpisů: Provozovna musí splňovat všechny relevantní bezpečnostní, hygienické a stavební předpisy. Zkušenosti z různých koutů světa ukazují, že tato pravidla se mohou značně lišit. Například požadavky na přístupnost pro osoby se zdravotním postižením jsou v některých zemích mnohem striktnější než v jiných.
Ohlášení živnostenskému úřadu: Zahájení i ukončení podnikání v provozovně je nutné oznámit živnostenskému úřadu. Tento proces se liší od země k zemi, ale všude je důležité dodržovat lhůty a postupy. V některých zemích jsem se setkal s online portály, které značně zjednodušují tento proces.

Shrnuto, existence provozovny není vždy nutná, ale její provozování s sebou nese specifické povinnosti, jejichž splnění je klíčové pro legální podnikání.

Co musí obsahovat záměr obce?

Záměr obce ohledně prodeje, směny nebo pronájmu majetku? To je jako plánovaná ferrata – jasně definovaná trasa! Na úřední desce najdeš všechny detaily. Prodej, směna, nájem – to je typ výstupu. Pro pozemky je klíčové číslo parcely a katastrální území – jako souřadnice na mapě. U budov pak číslo popisné a evidenční – to je adresa tvé cílové chaty. Nezapomeň si zkontrolovat všechny informace, abys nešel po špatné cestě. Kvalitní příprava je základ úspěšného výstupu, stejně jako v případě obchodu s obecním majetkem.

Tip pro zkušené: Pozor na skryté překážky! Před finálním krokem prozkoumej podrobnosti v katastru nemovitostí – je to jako zkontrolovat počasí před výletem do hor. Můžeš tak předejít nepříjemným překvapením.

Co jsou podzákonné právní předpisy?

Podzákonné právní předpisy, známé také jako prováděcí předpisy, jsou v podstatě detailizovaná pravidla, která rozvíjejí a upřesňují zákony. Představte si to jako návod k použití pro komplexní zákon – samotný zákon definuje základní principy, zatímco podzákonné předpisy ukazují, jak tyto principy aplikovat v praxi. Na rozdíl od zákonů, které schvaluje parlament, jsou podzákonné předpisy vydávány vládou, ministerstvy či jinými orgány státní správy, vždy na základě a v mezích zákona (secundum et intra legem). Zjednodušeně řečeno, nemohou zavádět nová pravidla, ale pouze konkretizovat a upřesnit ta již existující. Zkušenosti z mnoha zemí, od Španělska s jeho propracovanou byrokracií po minimalistické přístupy Skandinávie, ukazují, že efektivita a srozumitelnost podzákonných předpisů je klíčová pro funkční právní systém. Nesprávně formulované podzákonné předpisy totiž mohou vést k nejasnostem, zmateku a zbytečným soudním sporům. Důležitým faktorem je také jejich transparentnost a dostupnost veřejnosti – dobrý právní systém zajišťuje, aby tyto dokumenty byly snadno dohledatelné a srozumitelné i pro laickou veřejnost.

Praktický příklad: Zákon může stanovit obecnou povinnost používat bezpečnostní pásy v autě. Podzákonné předpisy pak detailně definují, kdo je povinen pásy používat, v jakých typech vozidel a za jakých okolností se lze použití pásů vyhnout. Z tohoto důvodu je pochopení rozdílu mezi zákonem a podzákonným předpisem nezbytné pro pochopení fungování právního systému v kterékoli zemi.

Proč existují zákony?

Zákony? Prozkoumal jsem svět od Himalájí po Amazonku a všude jsem zjistil, že fungující společnost potřebuje základní pravidla. Bez nich by to byla anarchie, boj o přežití, kde silnější vítězí. Zákony nám umožňují koexistenci, vytvářejí rámec pro spolupráci a chrání nás před zneužíváním. Představte si to jako mapu: zákony jsou silnice, které vedou k míru a pořádku, chrání slabé a omezují ty, co by je chtěli využívat. Každý jednotlivý člověk, jako každý uzel v této síti, má své místo a své právo na existenci. Znát svá práva je jako znát trasy na mapě – umožňuje vám se orientovat a vyhnout se nebezpečí. Ale pamatujte: právo s sebou nese odpovědnost. Stejně jako silnice potřebují údržbu, i zákony fungují jen tehdy, když je každý z nás respektuje a zodpovědně se k nim chová. Neznalost zákona neomlouvá, ale poznání vás chrání a umožňuje vám budovat lepší svět, v němž všichni najdou své místo, ať už se nachází kdekoli na světě.

Mnoho civilizací, které jsem potkal, vytvořilo vlastní systémy zákonů, od starověkého Říma po tradiční kmenová práva. Studium různých právních systémů je fascinující způsob, jak pochopit různorodost lidských společností a jejich snahu o udržitelný a spravedlivý systém. A nezapomínejte: ochrana vašich práv začíná poznáním, jaká máte.

Kdo zodpovídá za údržbu místní komunikace?

Otázka údržby místních komunikací je v Česku poměrně specifická a často zdrojem nedorozumění. Odpověď je jasná: za údržbu zodpovídá vlastník. To znamená, že pokud se jedná o obecní komunikaci, zodpovídá obec. Její údržba zahrnuje jak pravidelné kontroly stavu vozovky, tak i mimořádné opravy po nehodách či poškození. Na cestách po České republice jsem se setkal s různými přístupy k údržbě – od perfektně udržovaných silnic v některých regionech až po značně zanedbané komunikace v jiných. To souvisí s finančními možnostmi jednotlivých vlastníků a jejich prioritami.

Důležité je si uvědomit, že pojem „údržba“ je široký. Zahrnuje nejen opravu děr v asfaltu, ale i péči o zelené plochy podél silnic, úklid sněhu a ledu v zimě, a opravy osvětlení a dopravního značení. Nedostatečná údržba může vést k nehodám a poškození vozidel, a proto je důležité, aby se vlastníci o komunikace řádně starali. Při plánování výletů po méně známých trasách se proto vyplatí předem zkontrolovat stav silnic, například na mapách s uživatelskými hodnoceními, abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením.

Pokud narazíte na poškozenou komunikaci, je vhodné o tom informovat příslušný úřad. Konkrétní postup se liší podle toho, kdo je vlastníkem silnice. Informace o tom, kdo je zodpovědný za údržbu konkrétní komunikace, je obvykle dostupná na internetových stránkách obce nebo kraje. Můžete se také obrátit přímo na obecní úřad či krajský úřad. Vždy je dobré si poškození zdokumentovat – například fotografováním – pro případné budoucí uplatnění nároku na náhradu škody.

Kdo musí mít pracovní řád?

Pracovní řád – to není jen nudná brožura, kterou si přečtete jednou a pak zapomenete. Je to vlastně cestovní mapa vaší pracovní cesty, a to i v České republice. A podobně jako se před cestou do Nepálu vybavujete mapou a průvodcem, tak i zde je důležité se s tímto dokumentem pořádně seznámit.

Kdo se ho musí držet? Odpověď je jednoduchá, ale zásadní: všichni. Zaměstnavatel i všichni jeho zaměstnanci. Představte si to jako mezinárodní leteckou společnost – pilot i letuška se musí řídit stejnými pravidly, aby let proběhl hladce.

Platnost začíná dnem uvedeným v samotném pracovním řádu, ale ne dříve, než ho zaměstnavatel vyhlásí. To je jako datum odletu – až do té doby je vše jen teorie.

Zaměstnavatel: Je zodpovědný za vytvoření a vyhlášení pracovního řádu. To je jeho “vízum” k řádnému provozu firmy.
Zaměstnanci: Musejí být seznámeni s pracovním řádem a dodržovat ho. Je to jejich “vstupenka” do firmy a klíč k harmonickému pracovnímu prostředí.

A jak se to pozná, že je vše v pořádku? Pracovní řád musí být pro všechny zaměstnance veřejně přístupný. Představte si to jako informační tabuli na letišti – všechny důležité informace jsou viditelné a snadno dostupné.

Nepodceňujte ho! Obsahuje důležité informace o pracovní době, dovolené, náhradním plnění, a mnohém dalším. To je jako packing list na vaši pracovní cestu – je potřeba se s ním seznámit, abyste věděli, co vás čeká.

Projděte si ho pečlivě.
Nebojte se zeptat na to, čemu nerozumíte.
Dodržujte jeho ustanovení.

Dobře zpracovaný pracovní řád je zárukou pohody na pracovišti a vyhne se zbytečným nedorozuměním a konfliktům, což je stejně důležité, jako si před cestou zkontrolovat platnost pasu.

Kolik je právních předpisů?

Česká republika má ohromující množství právních předpisů – řádově 42 000 a stále přibývají. To je opravdu něco! Představte si, kolik papíru by to zabralo… A to ještě nemluvím o tom, jak složité je se v tom všem vyznat. Ministerstvo se snaží zhodnotit stav a systematičnost, což je chvályhodné. Dobré je si uvědomit, že tento počet zahrnuje zákony, vyhlášky, nařízení a další právní akty. Pro turistu to znamená, že se nemusí nutně v detailu orientovat ve všech předpisech, ale je dobré dodržovat základní pravidla a být ohleduplný k místním zvykům. V případě problémů je lepší se obrátit na místní úřady nebo policii, než se pokoušet o vlastní právní interpretaci.

Tip pro cestovatele: Na webových stránkách ministerstva spravedlnosti najdete některé důležité zákony v češtině, i když kompletní prostudování 42 000 dokumentů je nereálné.