Pojem „škodná zvěř“ v minulosti zahrnoval širokou škálu živočichů, jejichž vliv na zemědělství byl vnímán jako negativní. Seznam byl skutečně pestrý a zahrnoval od drobných hlodavců jako hraboši, sysli, křečci a myši, přes ondatry a veverky, až po zajíce, vrabce (jejichž hubení bylo v roce 1942 nařízeno), kosy, špačky, holuby, divoká prasata a různé druhy dravců jako krahujci, jestřábi, káně a havranovití. Zvláštní zmínku si zaslouží i roháč velký, což ukazuje na to, že kritéria zařazení do kategorie „škodná zvěř“ nebyla vždycky striktně definovaná a odrážela spíše aktuální potřeby zemědělství než skutečný ekologický dopad. Je zajímavé porovnat tento seznam se současným pohledem na ochranu přírody. Mnoho z těchto druhů je dnes chráněno, a jejich pronásledování je zakázáno. Změna přístupu odráží jak hlubší pochopení ekosystémů, tak i vědomí o důležitosti biodiverzity. Příklad s vrabci ukazuje, jak snadno se může zkratkovité řešení negativně odrazit na životním prostředí. Historické záznamy o “škodné zvěři” nám tak poskytují cenný vhled do proměny vztahu člověka k přírodě a rozvoje ochranářského myšlení.
Jaký je limit plnění u doplňkového pojištění poškození vozidla zvířetem?
Poškození vašeho vozu zvířetem? S naším doplňkovým pojištěním se nemusíte bát ani srnky, ani smečky psů. Limit plnění činí 100 000 Kč, což je v rámci Evropy velmi solidní suma. Mnoho zemí, které jsem navštívil – od slunných pláží Chorvatska až po zasněžené hory Alp – má podobné systémy pojištění, ale limity se často liší. Například v některých regionech Španělska, kde je populace divočáků vysoká, jsou limity často vyšší. Vždy je však důležité si před cestou do zahraničí ověřit, zda vaše pojištění kryje škody způsobené zvířaty i v dané zemi a jaký je tam aktuální limit. Naše pojistka kryje nejen srážky za jízdy, ale i poškození zaparkovaného vozidla, a to jak auta, tak i motocyklu. Zahrnuje tedy i situace, kdy třeba jeleni poškodí vaše auto na parkovišti. V případě nehody, vždy si pořiďte důkladnou fotodokumentaci škod a nezapomeňte nahlášení události.
Co dělat když srazím zvěř?
Srazil jsi zvěř? I sebemenší škody na autě nebo únik zraněného zvířete si vyžadují ohlášení na policii. Nepodceňuj to, je to povinnost. Policisté ti poradí, co dál. Zaznamenají případná zranění tebe a spolujezdců a pomohou s přivoláním záchranky, pokud je to potřeba. Měj s sebou po ruce tužku a papír, abys si zapsal jména a kontaktní údaje policistů a číslo případu. Fotografuj místo nehody a poškození auta ze všech stran. Pokud je zvíře zraněné, ale neuteče, snaž se ho chránit před dalšími nehodami a vyhýbej se přímému kontaktu. Nepokoušej se zvíře chytat nebo k němu jinak sahat, může být agresivní a zraněné. V lesnatých oblastech, zvláště v noci, buď opatrný – zvěř může být nečekaně blízko silnice. Zvaž použití dálkových světel s rozvahou, aby ses neoslňoval a současně nezaskočil zvířata. Informuj se předem o tom, na koho se v dané lokalitě obrátit v případě zraněné zvěře (např. myslivecký spolek). Pojištění auta se v takových případech chová různě, proto si přečti smluvní podmínky, co se týče škody na zvěři.
Jak pomoci zvířatům v zimě?
Zima je pro divoká zvířata náročná. Mnoho z nich se potýká s nedostatkem potravy a úkrytu. Možností, jak jim pomoci, je překvapivě mnoho, a inspiraci jsem načerpal během cest po celém světě. Základní péče spočívá v poskytnutí bezpečného útočiště. Hromady listí, větví a kamenů, ponechané zbytky rostlin, trvalky a husté keře – to vše tvoří ideální mikroklima pro ježky, ještěrky, hmyz a další drobné tvory. V Japonsku jsem viděl, jak místní pečlivě budují kamenné zídky s dutinami, které slouží jako skvělý úkryt pro plazy a hmyz. Podobný efekt dosáhnete i u sebe doma.
Pro větší komfort zvířecích obyvatel zahrady je vhodné doplňovat přírodní úkryty o umělé. Domky pro ježky, ptačí budky a hmyzí hotely, které jsem viděl v různých podobách od Španělska po Kanadu, poskytují ochranu před nepřízní počasí a predátory. Důležité je, aby byly umístěny na klidném a bezpečném místě, chráněném před deštěm a větrem. Kvalitní ptačí budky s větracími otvory a ochranou proti predátorům jsou klíčové, především v oblastech s mrazivými zimami.
Nezapomínejte na čmeláky. Ti zimují v zemi a dutiny ve starých kamenných zídkách pro ně představují vynikající zimoviště. V některých zemích, například v Itálii, jsou staré zídky záměrně ponechávány pro ochranu těchto užitečných opylovačů. V zimě je důležité minimalizovat rušení všech úkrytů.
Dodatečný tip: V mrazivých dnech je možné umístit na chráněné místo misku s vodou, ale jen tehdy, pokud ji budete denně kontrolovat a čistit od námrazy, aby nedošlo k zranění zvířat. Přidání nezamrzající směsi by mohlo být riskantní pro některé druhy.
Kdy vzniká povinnost nahradit škodu?
Otázka náhrady škody? To je něco, co by se vám mohlo hodit i na cestách. Představte si: ztratíte zavazadlo, někdo vám poškodí pronajatý skútr, nebo se stane něco horšího. Znáte to, nečekané situace na cestách. Základní pravidlo je jednoduché: způsobíte-li škodu úmyslně, a to i porušením dobrých mravů, musíte ji uhradit. To je jasné, ale pojďme si to rozebrat podrobněji.
Představte si, že se hádáte s místním prodavačem a v afektu mu rozbijete jeho zboží. Jasná věc, škodu musíte uhradit. Ale co když jste ve své právním postupu? Třeba když využíváte právo na svobodný pohyb a náhodou někomu “překážíte”.
Zde vstupuje do hry důležitý faktor: úmysl. Pokud jste vykonávali své právo (třeba fotografovali na veřejném místě a náhodou někomu zavadili stativem, a tím mu způsobili škodu), nejste povinni škodu nahradit, pokud poškození nebylo vaším hlavním cílem. Jinými slovy, pokud jste nechtěli někomu ublížit, ale stalo se to jako vedlejší efekt vašeho jednání, jste na tom lépe.
Pro lepší pochopení, zde je několik příkladů:
- Úmyslné poškození: Rozbijete okno v hněvu – musíte platit.
- Neúmyslné poškození při výkonu práva: Při jízdě na kole srazíte květináč – pokud jste jezdili opatrně a nechtěli jste ho srazit, pravděpodobně platit nebudete.
- Poškození jako hlavní cíl: Úmyslně zničíte majetek někoho jiného – jasná povinnost uhradit škodu.
Při cestách je vhodné mít cestovní pojištění, které by vám v takových situacích mohlo pomoci. Vždy je ale důležité se chovat ohleduplně a snažit se minimalizovat riziko vzniku škod. Znalost základních právních principů, jako je tento, vám může ušetřit spoustu starostí.
Nezapomeňte, že toto je pouze stručný přehled a v každém konkrétním případě záleží na individuálních okolnostech. Pro přesné právní posouzení je vždy nejlepší kontaktovat právníka.
Co patří do vysoké zvěře?
Vysoká zvěř? To je pro mě kapitola sama o sobě! Jelen, daněk, srnec – klasika, potkáte je skoro všude v našich lesích. Kamzíky najdete spíš v horách, a pozor na medvěda, vlka a rysa – s těmi se setkání moc nepřeje. Z pernaté vysoké zvěře je třeba dávat pozor na tetřeva, tetřívka, a hlavně na majestátní orly. Vysoká zvěř je úžasná, ale pozor na to, abyste dodržovali bezpečnou vzdálenost. Například jeleni v říji jsou velmi nebezpeční. Nezapomeňte, že tetřívci a tetřevi jsou citliví na rušení, proto se k nim chovejte ohleduplně. Zajímavostí je, že v některých německých zemích se klasifikace vysoké a nízké zvěře liší. Detailní rozdělení zvěře najdete v odborné literatuře, ovšem v terénu je důležité umět rozpoznat stopy a trus jednotlivých druhů pro vaši vlastní bezpečnost.
Jak pomoci zvířatům?
Touha pomoci zvířatům je univerzální. V Česku, stejně jako v desítkách zemí, které jsem navštívil, existují stovky způsobů, jak se zapojit. Dobrovolnictví v útulcích je skvělý začátek – od krmení a čištění klecí po venčení a péči o zvířata. Zde získáte bezprostřední kontakt a viditelný dopad. Mnohé organizace ale ocení i pomoc s administrativou, fundraisingovými akcemi a marketingovými aktivitami, například sbíráním podpisů, distribucí letáků nebo správou sociálních sítí. Nepodceňujte ani finanční dary – i malá částka může znamenat velkou pomoc. V zahraničí jsem viděl úžasné projekty podporující ochranu ohrožených druhů, záchranu divokých zvířat či boj proti nelegálnímu obchodu s nimi. Informace o mezinárodních organizacích zaměřených na ochranu zvířat najdete snadno online. Zvažte i adopci – poskytnete tak zvířeti domov a lásku, což je pro něj možná ta největší pomoc. V některých zemích existují dokonce programy dobrovolnictví v zahraničí zaměřené na ochranu přírody a zvířat.
Nezapomeňte, že i malá pomoc může mít obrovský dopad na životy zvířat. Vyberte si způsob, který vám nejvíce sedí a zapojte se!
Co je to černá zvěř?
Černá zvěř – termín, který jsem slyšel nesčetněkrát během svých cest po českých lesích. Myslivci tak označují divočáka, Sus scrofa, skutečného krále lesních hlubin. Jeho srst, tvořená hustými štětinami, se pyšní paletou barev od tmavě šedé přes hnědou až k černé – odtud tedy “černá zvěř”.
Ale pozor, nepleťte si dospělé jedince s jejich mláďaty! Mladá selata, letošáci, nebo také markazíni, jsou v prvních měsících života překvapivě světlá – hnědá s charakteristickými světlými pruhy, které jim pomáhají maskovat se v podrostu. Tato kamufláž je pro přežití klíčová, neboť chrání před dravci. Zajímavé je, že s věkem se zbarvení mění a pruhy postupně mizí.
Setkání s divočáky v přírodě je vzrušující, ale vyžaduje obezřetnost. Jsou to silná a inteligentní zvířata, a ačkoliv se většinou člověku vyhýbají, v případě ohrožení mláďat, nebo pocitu ohrožení mohou být agresivní. Vždy dodržujte bezpečnou vzdálenost a v případě potkání se s nimi, nikdy se nepřibližujte a nepokoušejte se je krmit.
Tip pro cestovatele: Pokud se vydáváte na túru do lesa, informujte se o případném výskytu divočáků v dané oblasti. Noste pestré oblečení, abyste byli lépe viditelní a vyhněte se pohybu v tmavých a hustých porostech za soumraku, kdy divočáci nejvíce aktivní.
Kolik stojí připojištění srážka se zvěří?
Pojištění srážky se zvěří – to je věc, kterou by si měl každý řidič, obzvlášť ten, co rád brázdí české silnice a lesní cesty, pečlivě promyslet. Často se totiž setkáte s nabídkou v kombinaci s pojištěním poškození zvířetem, což je praktické. Myslete ale na to, že neplatí pouze za škody na vašem autě – zahrnuje i případné zranění zvířete. Náklady se pohybují kolem 700–900 Kč ročně. To je v porovnání s potenciálními škodami na vozidle, které se pohybují v řádech desítek tisíc korun, poměrně nízká cena.
Tip pro zkušenější cestovatele: V zahraničí, zejména v oblastech s hojným výskytem zvěře (např. Norsko, Švédsko, Kanada), se vyplatí toto pojištění zkontrolovat před cestou, protože tam mohou být limity pojistného plnění výrazně nižší, nebo může být toto připojištění dokonce vyloučeno. Stojí za to se informovat u svého pojišťovny o podmínkách cestovního pojištění, abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením.
Důležité upozornění: I s připojištěním je potřeba postupovat správně po nehodě. Vždy volejte policii a pořiďte důkladnou fotodokumentaci. To usnadní vyřízení pojistné události a zrychlí vám celou proceduru.
Další rada z praxe: Jelikož se srážka se zvěří často stává v tmavších částech dne a na úsecích se sníženou viditelností, doporučuji jezdit opatrně a dodržovat rychlostní limity. Prevence je vždy nejlepší.
Co je jedovaté pro ovce?
Ovce jsou pastvinná zvířata, takže při túrách v přírodě je důležité si dávat pozor na rostliny, které by jim mohly ublížit. Hadinec obecný, otočník evropský, starček přímětník a starček bludný jsou klasické příklady jedovatých rostlin, s nimiž se můžeme setkat na loukách a pastvinách. Stejně tak je nebezpečná i trojštět žlutavý. Překvapivě, i běžné plodiny jako oves setý, řepa obecná, tuřín, brokolice mohou být toxické v závislosti na množství a stádiu vývoje. Pcháč rolní, svlačec a durman obecný jsou další nebezpečí, na které je potřeba myslet. I mrkev obecná, v určitých množstvích, může způsobit zdravotní problémy. Seznam jedovatých rostlin je rozsáhlý, proto je vždy lepší se informovat předtím, než pustíme ovce na neznámou pastvinu.
Kromě rostlin hrozí i otravy kovy. Olovo, měď a arsen jsou nebezpečné toxiny, které se mohou dostat do těla ovcí kontaminovanou potravou nebo vodou. Při kempování a turistice je proto důležité dbát na to, aby ovce neměly přístup k materiálům, které by tyto kovy mohly obsahovat. Důkladná kontrola okolí pastviny je proto naprosto nezbytná pro bezpečnost ovcí.
Co znamená limit pojistného plnění?
Limit pojistného plnění je prostě maximální suma, kterou vám pojišťovna vyplatí, ať už se vám stane cokoli. Je to strop, o kterém se píše v pojistné smlouvě – důkladně ji projděte! Často se setkáte s pojmy jako „limit na škodu na vozidle“ nebo „limit na léčebné výdaje“. Neznamená to automaticky, že dostanete celou částku – výše plnění závisí na rozsahu škody. Například, máte-li limit 100 000 Kč na krádež zavazadel, ale ukradnou vám jen věci v hodnotě 5 000 Kč, dostanete jen 5 000 Kč. Před cestou je proto vhodné si zjistit, zda je limit dostatečný pro vaše plánované aktivity a cenné věci, které s sebou berete. Zvažte i připojištění, abyste si kryli vyšší částky, například u drahých fotoaparátů nebo sportovního vybavení. U cestovního pojištění je dobré mít na paměti, že limity se liší i dle jednotlivých druhů pojištění – například léčebné výdaje, ztráta zavazadel, asistenční služby. Porovnejte nabídky a vyberte si pojištění s limity odpovídajícími vašim potřebám a plánovanému rozpočtu.
Co je to zabíjačka?
Zabijačka je tradiční česká událost, spojená s porážkou prasete na podzim. Není to jen obyčejné porážení, ale spíše celodenní společenská událost, často s účastí celé rodiny a přátel. Proces zahrnuje porážku vepře, jeho vykuchání a následné zpracování masa. Vznikne tak široká škála výrobků, jako jsou jitrnice, klobásy, ovar, škvarky, tlačenka a další. Tradiční zabijačka se vyznačuje také specifickými recepturami, které se v rodinách dědí po generace. Mnoho vesnic pořádá zabijačkové hody, které jsou přístupné i veřejnosti, a nabízejí ochutnávku tradičních pokrmů. Je to skvělá příležitost poznat autentickou českou kulturu a ochutnat vynikající jídlo. Doporučuji se na takovou událost předem informovat, jelikož se termíny liší dle regionů a dostupnost bývá omezená. Zabijačka je nezapomenutelný zážitek.
Čím přikrmovat zvěř?
Sušené trávy a byliny, ideálně včetně letorostů keřů (třeba maliník – skvělý na výletě!), tvoří základ přirozené stravy zvěře. Na podzim a v zimě jim pak hodně pomůžeme jadernými krmivy.
Co se osvědčilo mně na túrách:
- Kaštany a žaludy: Ideální na sběr během výletu, ale pozor na plísně! Jen zdravé kusy.
- Bukvice: Skvělý doplněk, ale sběr je trochu zdlouhavý.
- Oves: Z obilí jen oves! Ostatní obilí může zvěři spíše uškodit.
- Kukuřice a hrách: V menším množství, jako doplněk, vcelku nebo rozdrcené.
Důležité upozornění: Nikdy nepřikrmujte zvěř plesnivými nebo zkaženými potravinami. Přikrmování by mělo být doplňkové, ne náhradou přirozené potravy. A pozor na to, abyste nesnížili přirozenou plachost zvířat. Ideální je krmítko umístit na méně frekventovaném místě, daleko od turistických tras.
Tip pro zkušené turisty: Vždy si ověřte, zda v dané oblasti není přikrmování zvěře zakázáno, nebo zda neexistují doporučení ohledně typu krmiva.
Čím přikrmovat ovce?
Pastva je základem ovčí stravy, ale doplňkové krmení je nezbytné pro optimální zdraví a produktivitu. Základ tvoří kvalitní krmivo pro ovce, dostupné v podobě siláže, granulí nebo obilného šrotu. Doporučuje se obohacení o luční směsi, například jetel, kukuřici nebo vojtěšku – v mnoha zemích, od Argentiny po Nový Zéland, jsou tyto rostliny základem ovčího jídelníčku.
Pro zpestření a dodání důležitých vitamínů a minerálů je vhodné zařadit i usušené luštěniny. Z vlastní zkušenosti z farm v Evropě i Asii mohu potvrdit, že ovoce, jako jsou jablka a mrkev, jsou velkým hitem. Je však důležité nakrájet je na menší kousky, aby se zabránilo udušení.
Co je méně obvyklé, ale může být přínosem:
- Minerální liz: Zajišťuje potřebné minerály, zejména v oblastech s chudou půdou. V Austrálii jsem viděl, že je to běžná součást ovčího krmení.
- Větvičky listnatých stromů: V zimě, jako zdroj vlákniny a vitamínů. Tento způsob krmení je tradiční ve Skandinávii.
Co je sporné:
- Tvrdé pečivo: Některé zdroje tvrdí, že je vhodné, ale je třeba dávat pozor na množství a kvalitu pečiva. Může způsobit zažívací problémy. V mnoha moderních farmách se pečivo v krmení ovcí vyhýbají.
Důležité upozornění: Vždy se ujistěte, že krmivo je čerstvé a bez plísní. Dodržujte doporučené dávkování a sledujte zdravotní stav ovcí.
Co donést zvířatům do lesa?
Zapomínáme, že nejlepší pomoc pro lesní zvířata je nerušit je. Přikrmování by mělo být výjimečné a citlivé. Sušené trávy a byliny, včetně letorostů keřů (např. maliníku), jsou ideální. Důležité je, aby nebyly plesnivé. Jaderná krmiva, jako jsou kaštany, žaludy, bukvice, jsou skvělá, ale v menším množství – přebytek může způsobit trávicí problémy. Z obilovin je vhodný pouze oves a to v malém množství. Kukuřice a hrách nejsou nejvhodnější. Důležité je krmivo rozložit na více míst, aby se zvířata vzájemně nestresovala a nekonkurovala si o potravu. Vyhněte se pečivu, sladkostem a zbytky z kuchyně – to jim škodí více než pomáhá. Přikrmování by mělo být pravidelné, ale jen v zimě, kdy je přirozená potrava nedostupná. V létě je přirozená potrava v dostatečném množství a přikrmování je spíše na škodu. Před podáváním jakéhokoliv krmiva si ověřte, zda se nejedná o jedovaté rostliny. Nezapomeňte na pitnou vodu, zejména v zimě, když je zmrzlá. Vhodná je mírně prohřátá voda v nezamrzající nádobě.
Důležité: Před přikrmováním zkontrolujte, zda v okolí nejsou nějaké stopy po lidských aktivitách, které by mohly zvířata ohrozit. A pamatujte – pozorování ze vzdálenosti je mnohem lepší než rušení zvířat.
Jak jsou stanoveny minimální limit pojistného plnění pro povinné pojištění profesní odpovědnosti?
Minimální limity pojistného plnění pro povinné pojištění profesní odpovědnosti se liší podle profesní skupiny a nejsou jednotně stanoveny. To je jako s vybíráním správného lana na horolezení – každý terén a výzva vyžadují jinou pevnost. Zákon č. 170/2018 Sb. například řeší limity pro pojišťovací zprostředkovatele, ale pro architekty, lékaře nebo právníky budou limity jinde. Je to proto, že rizika a potenciální škody se značně liší. Představte si rozdíl mezi chybou při doporučení cestovní pojistky a chybou v návrhu mostu! Proto se informujte u příslušného profesního sdružení nebo přímo u pojišťovny o konkrétních požadavcích na minimální pojistné limity pro vaši profesi. Nepodceňujte to, podobně jako se nepodceňuje kontrola vybavení před výstupem na K2. Nevyhovující pojistné krytí může vést k vážným finančním problémům, a to i v případě, že se jedná o “jen” profesní chybu.
Kdo platí škodu při srážce se zvěří?
Při cestách po Čechách, ať už na kole, motorce či v autě, jsem se setkal s nejednou nehodou se zvěří. Odpovědnost za škodu nese vždy vlastník zvířete, jak jasně uvádí občanský zákoník (§ 2933 a § 2934). To platí pro psy, kočky, ale i pro divokou zvěř, pokud je její držitel (např. v zoologické zahradě nebo v zvěrochovatelé) identifikovatelný.
Pozor ale! Situace se zkomplikuje, pokud zvíře uteče a jeho vlastník není známý. V takovém případě se vyšetřování stává náročnějším a nárok na náhradu škody může být složitější prosadit. Mám zkušenost, že pojišťovny se v takových případech často odvolávají na vyšší moc. Proto doporučuji vždy si pořídit havarijní pojištění, které kryje i škody způsobené srážkou se zvěří, ať už je její majitel identifikován či nikoliv. Toto pojištění vám ušetří mnoho starostí a peněz.
Zajímavostí je, že v některých oblastech s hojným výskytem zvěře, existují speciální pojištění pro škody způsobené srážkou se zvěří. Je dobré se o nich informovat u svého pojišťovatele. Ne nadarmo se říká, že prevence je lepší než léčba, a v tomto případě platí dvojnásob.
Kolik dostanu za srážku se zvěří?
Srážka se zvěří? To není žádná legrace, věřte mi! Projel jsem s autem kus světa a viděl jsem už leccos, ale střet s divokým zvířetem patří mezi ty nejhorší zážitky. Náklady jsou totiž často astronomické. Zapomenute na nějaké drobné škrábance – můžete se dostat do situace, kdy je vůz totálně na odpis. Zvlášť kanec, jelen nebo daněk – to jsou vážní soupeři pro vaše auto.
Čím novější a dražší auto máte, tím větší katastrofa to bude. Moderní technologie jsou nesmírně nákladné na opravu, a často se vyplatí spíše totální likvidace. Připravte se na částky přesahující několik set tisíc korun. Nevěřte nikomu, kdo vám řekne něco jiného.
Viděl jsem na vlastní oči, jak se z krásného SUV po srážce s jelenem stala hromada šrotu. A to nemluvím o následném stresu a administrativě spojené s pojistkou. Průměrné pojistné plnění se pohybuje kolem 50 tisíc korun, ale tohle číslo vám moc nepomůže, pokud vaše škoda přesáhne tuto částku.
Můj tip? Pokud cestujete po venkově, snižte rychlost a buďte ve střehu. Zvláště v časných ranních a večerních hodinách, kdy je zvěř nejvíce aktivní. A nezapomeňte na adekvátní pojistku – ta vás může ochránit před finanční ztrátou, i když i tohle vám nezaručuje klidný spánek po podobné nehodě.
Kdo je Markazín?
Markazín? To je otázka, na kterou vám s trochou nadsázky odpoví každý zkušený cestovatel po českých lesích. Nejedná se totiž o žádného tajemného lesního skřítka, ale o mládě divočáka, konkrétně o selátko ještě s pruhovaným kabátem. Dospělého samce divočáka známe jako kance či kňoura, samičku jako bachyní a obecně mládě jako sele. Lončák pak označuje mladého divočáka, který už ztratil část své dětské nevinnosti (a pruhů). Ty pruhy jsou ostatně klíčové pro přežití – výborné maskování v lesním podrostu. A právě díky nim je snadné si markazína představit: droboučké, pruhované stvoření, které se s matkou proplétá mezi stromy. Setkání s ním je zážitkem pro každého milovníka přírody, ať už cestujete po Českém Švýcarsku, Moravě, nebo kdekoliv jinde, kde se divočáci vyskytují. Jejich pozorování je ale nejlepší s respektem k jejich přirozenému prostředí a z bezpečné vzdálenosti. Nezapomínejte, že i zdánlivě neškodné mládě je divoké zvíře a jeho matka je ochotná ho bránit.
Zajímavostí je, že termín “markazín” není tak úplně oficiální a v odborné literatuře se s ním nesetkáte. Je to spíše hovorový výraz používaný v některých regionech. Podobně jako mnoho dalších dialektálních slov, i tento odráží bohatství české lidové mluvy a úzkou vazbu mezi člověkem a přírodou. Při vašich toulkách po českých lesích se tak může stát, že uslyšíte tento termín od zkušených myslivců nebo znalců přírody.
V čem spočívá management volně žijící zvěře?
Management volně žijící zvěře? To není jen takové poklepání po rameni přírody. Je to složitý proces, o němž se mnoho lidí mylně domnívá, že se jedná pouze o lov. Ve skutečnosti se jedná o pečlivé udržování ekosystému.
Základními pilíři jsou:
- Udržování přirozené rovnováhy: Představte si to jako orchestr. Každý druh hraje svou roli, od nejmenšího hmyzu až po největší šelmu. Management zvěře se snaží zajistit, aby tento orchestr hrál harmonicky. To zahrnuje regulaci populací jednotlivých druhů, aby se zabránilo přemnožení, které by mohlo vést k devastaci ekosystému, nebo naopak k jejich vyhynutí. Viděl jsem na vlastní oči, jak přelidnění jelení zvěře dokáže zničit lesní podrost, čímž se naruší celý potravní řetězec.
- Udržování normovaných stavů: Nejde o to držet počet zvířat na přesně daném čísle, ale o udržení populace v rozmezí, které je pro daný ekosystém udržitelné. To vyžaduje důkladné monitorování a pravidelnou evaluaci. Myslím na ty nekonečné stezky v afrických savanách, kde se snažíme sledovat migraci a počty zvířat.
- Ochrana ohrožených druhů: Zde je potřeba aktivní zásah. Ochrana biotopů, záchranné programy v zajetí, boj proti pytláctví – to vše jsou nezbytné nástroje. Pamatuji si na zoufalství místních komunit, když se snažily ochránit poslední zbytky populace goril v hlubokých lesích Konga.
Celý proces managementu zvěře vyžaduje hluboké znalosti ekologie, biologie a socioekonomických faktorů. Není to jen o číslech, ale o pochopení komplexní sítě vztahů v přírodě. Je to fascinující a nesmírně důležitá práce.
