Co je to alternativní trasa? - Svět cestování

Alternativní trasa pro piloty je plán B, když se původní trasa stane nepoužitelnou. To se může stát například kvůli výpadku navigačního systému (NAVAID), nepříznivému počasí nebo jiným nečekaným okolnostem. Nejedná se jen o jednoduchou změnu směru, ale o pečlivě naplánovanou cestu, která zohledňuje bezpečnost letu a efektivitu.

Základní složkou alternativních tras jsou náhradní trasy, oficiálně zobrazené na mapách americké vlády a podobných zdrojích jiných zemí. Tyto mapy obsahují kritické body, navazující body a přesná měření, které pilotům umožňují bezpečnou navigaci i mimo obvyklé trasy. Představte si to jako sérii nouzových silnic v neprostupném lese. Pilot má na výběr z různých předem naplánovaných “silnic”, aby se dostal do cíle.

Důležitost přesné navigace: Alternativní trasy vyžadují od pilotů precizní znalost navigace a práci s navigačními přístroji. Není to jen o sledování mapy, ale o pochopení meteorologických podmínek, dostupnosti alternativních letišť a řady dalších faktorů.
Zahrnutí dalších faktorů: Plánování zahrnuje spotřebu paliva, provozní náklady a dostupnost náhradních letišť. Pokud je potřeba, pilot může využít i další zdroje, jako například ATC (letecká řízení letového provozu) pro získání aktuální situace a pomoci s navigací.
Zkušenosti a výcvik: Zvládnutí situace s alternativní trasou je důkazem profesionality a zkušeností pilota. Zahrnuje rozsáhlý výcvik a pravidelné opakování procedur.

Výběr vhodné alternativní trasy je kritický pro bezpečný let a představuje klíčovou součást letecké bezpečnosti. To není jen záležitostí letadel a pilotů, ale i důležitého propojení s pozemním personálem a leteckými úřady.

Co znamená alternativní trasa?

Alternativní trasy? To není jen o objížďce kvůli opravám. Jde o komplexní síť, která se vyvíjela s potřebami měst a regionů. Představte si například situaci, kdy se nové, rychle rostoucí město ocitne mimo hlavní dopravní tepnu. Alternativní trasa pak nabídne spojení, které toto město integruje do celkového systému a zajistí mu ekonomický rozvoj. Myslete na USA a jejich dálnice – tam se často alternativní trasy používají k obejití přeplněných úseků hlavních tras, k vytvoření efektivnějšího spojení mezi důležitými body, nebo k minimalizaci dopadu na životní prostředí, rozdělením dopravy.

Historicky se vytváření alternativních tras řídilo strategickými a ekonomickými faktory. Někdy se jednalo o politické rozhodnutí, jindy o důsledky technických možností. Zajímavé je, že se vlivem globalizace a růstu internetové navigace, význam alternativních tras dále rozšiřuje, protože nabízejí flexibilitu a možnost výběru při cestování – třeba pro vyhnutí se dopravním zácpám či prozkoumání méně známých, ale často krásnějších oblastí.

Důležité je také pochopit, že alternativní trasa neznamená vždy kratší trasu. Může to být trasa delší, ale méně zatížená provozem, vedoucí malebnou krajinou, nebo s méně strmými stoupáními. Volba správné alternativy závisí na vašich individuálních preferencích a cílech cesty.

Co znamená 80% pravidlo v běhu?

Pravidlo 80/20 v běhu? To je jednoduché, jako najít cestu z pouště Gobi. 80 % vašich běhů by mělo být v klidovém tempu, v zónách tepové frekvence 1 a 2 – takový lehký klus, při kterém si můžete pohodlně povídat. Představte si, že kráčíte po hedvábné stezce, klidně a vytrvale. Tohle je základ, základní kámen vaší běžecké výdrže a odolnosti. Jen 20 % by mělo být v intenzivnější zóně 4 a 5 – to už je pořádný kopec do strmého stoupání, běh na hranici vašich možností. Myslete na to, jak se dříve karavany prodíraly přes skalnaté hřebeny – náročné, ale nutné pro dosažení cíle.

Běháte-li 5x týdně, znamená to 4 lehké a 1 intenzivní běh. Nesnažte se hned na začátku dobývat Mount Everest. Začátečníkům doporučuji začít s pomalejším poměrem, třeba 90/10. Správné tempo je klíčové; nezapomeňte na individuální rozsah tepové frekvence, který vám pomůže vyhnout se zranění a vyhoření. A pamatujte – dlouhá cesta se skládá z mnoha malých kroků, a ty lehké běhy jsou právě těmi důležitými kroky k vašemu cíli.

Co je to kyvadlová trasa?

Kyvadlový trasa, kterou jsem pozoroval v desítkách zemí po celém světě, je typický opakovaný pohyb dopravního prostředku mezi dvěma pevnými body. Představte si to jako kyvadlo hodin – pravidelný pohyb tam a zpět. Tento typ trasy je běžný u nákladní dopravy, kde vozidlo opakovaně přepravuje zboží mezi sklady, výrobními závody a distribučními centry. Efektivita kyvadlové trasy závisí na optimálním plánování, zahrnující vzdálenost, časovou náročnost a dopravní zácpy. V rozvinutějších zemích se často využívají sofistikované logistické systémy k optimalizaci těchto tras a minimalizaci prostojů. Znalost místních dopravních podmínek a předpisů je klíčová pro efektivní provoz kyvadlové trasy. Může se to zdát jednoduché, ale v praxi se jedná o komplexní proces s mnoha proměnnými, které je třeba pečlivě zvažovat pro maximalizaci zisku a minimalizaci nákladů.

Jaké existují druhy tras?

Existují čtyři základní typy turistických tras: lineární – klasika z bodu A do bodu B, nemusí být přímá, ale začátek a konec jsou různé. Vhodné pro jednodenní výlety, kdy se k autu vracíte jinudy, než jste šli. Počítejte s nutností dopravy na začátek a z konce trasy.

Radiální – začínáte a končíte na stejném místě. Ideální pro okružní túry v horách, kdy se vracíte po stejné cestě, případně poblíž ní. Zjednodušuje logistiku, ale může být monotónnější.

Okružní – podobné radiálnímu, ale cesta zpět vede jinudy, takže objevujete různé scenerie. Nabízí větší rozmanitost a často se používá pro delší, vícedenní výlety, kdy se vyhýbáte opakování stejných úseků.

Smíšený – kombinace výše uvedených typů. Například: lineární úsek k horské chatě, radiální výlet na vrchol a zpět na chatu, a pak lineární sestup k autu. Nejflexibilnější varianta, vhodná pro složitější trasy a delší túry.

Proč byste si měli naplánovat alternativní trasu?

Plánování alternativní trasy není jen pro paranoiky, ale pro chytré cestovatele! Méně stresu je nejdůležitější výhoda. Představte si, že se s klidem proplétáte krajinou, zatímco ostatní zuří v koloně. Víte, kam se vydat, i když se něco pokazí. To je klid na duši, věřte mi.

Praktické výhody? Úspora času a paliva jsou na prvním místě. Vyhnete se zbytečným zdržením na dálnicích a v městech.

Vyhnutí se dopravním zácpám: Aplikace jako Google Maps vám v reálném čase ukazují dopravní situaci. Alternativní trasa vás může vést méně frekventovanými cestami.
Nečekané události: Nehody, uzavírky silnic, to vše se může stát. S alternativní trasou jste připraveni a nebudete muset improvizovat v nepříznivé situaci.
Objevujte skryté skvosty: Alternativní trasy vás mohou zavést na místa, která byste jinak nikdy neobjevili. Můžete se zastavit v malebných vesničkách, ochutnat místní speciality nebo se kochat krásnou přírodou.

Zkušený cestovatel ví, že příprava je klíčem k úspěšné cestě. A alternativní trasa je součástí této přípravy. Nepodceňujte to!

Před cestou si vždy prohlédněte několik map a tras.
Využívejte mapové aplikace s funkcí sledování dopravy v reálném čase.
Mějte po ruce tištěnou mapu, pro případ výpadku signálu.

Co je to nulová trasa?

Představte si nulovou trasu jako černou díru v kosmu cestování dat. Je to záznam v tabulce směrování, který vede… nikam. Balíčky dat, které se pokusí touto cestou proplout, prostě zmizí. Nejsou předány dál, nejsou odeslány zpět odesílateli – jsou prostě smazány. Funguje to jako velmi striktní firewall, ale oproti klasickému firewallu, který aktivně blokuje spojení, tato “černá díra” je spíše pasivní – nereaguje, jen pohlcuje.

Myslím si, že je to podobné, jako kdybyste se vydali na cestu podle mapy, která vede do hlubin neprozkoumaného pralesa bez možnosti návratu. Mapa slibuje dobrodružství, ale ve skutečnosti končí v neprostupné džungli. Taková cesta je zbytečná, ztráta času a energie. Podobně zbytečná je i nulová trasa pro síťové pakety.

Praktické využití? Nulový routing se používá například k prevenci nežádoucích spojení, když nechcete, aby se pakety dostaly na určitý segment sítě. Je to elegantní a rychlé řešení, ale vyžaduje dobrou znalost sítě. Můžete si ho představit jako velmi specifickou zkratku – zkratku, která nikam nevede, ale zkratku přesto účelnou.

Co je důležité si pamatovat? Na rozdíl od aktivních firewallů, které blokují spojení aktivně a často posílají chybové zprávy, nulový routing je tichý. Proto může být jeho implementace a ladění obtížnější. Je to metoda, která se hodí pro zkušenější síťové administrátory.

Co je to za linku číslo 32?

Představte si to jako značení stezky v horách. /32 je jako přesná souřadnice vrcholu – jednoznačně určuje konkrétní místo, jeden konkrétní IP adresou. Na rozdíl od široké turistické cesty (větší síť), která vede k mnoha chatám (zařízením v síti), tato „stezka“ vede jen k jedné jediné chatě – jednomu počítači. Protože většina horolezců (počítačů) nepoužívá mapy (protokoly směrování), aby se dostali na svůj vrchol (IP adresu), můžeme si cestu k tomuto vrcholu označit na mapě (routeru) a sdělit ji ostatním horolezcům (routerům) pomocí vysílačky (dynamického protokolu směrování). Je to tedy cesta k jednomu konkrétnímu cíli, nikoliv k celému údolí.

Jinými slovy, /32 je specifický a přesný adresář k jednomu jedinému zařízení. Je to jako mít souřadnice GPS pro konkrétní místo na mapě, zatímco větší sítě jsou jako celá horská oblast.

Jaké existují typy tras?

Představte si plánování treku – to je podobné jako síťová routing. Musíte najít cestu z bodu A do bodu B. Existují různé přístupy, podobně jako typy směrování:

Statické trasy (Statické směrování): Je to jako mít předem naplánovanou trasu na mapě. Víte přesně, kudy jdete, a neděláte žádné změny. Jednoduché, ale neflexibilní. Pokud se na trase objeví překážka (např. zřícená stezka), budete zablokovaní. V síti se to používá pro malé, stabilní sítě.
Dynamické trasy (Dynamické směrování): To je jako mít GPS a navigaci. Systém sám vyhledává nejlepší cestu a automaticky se přizpůsobuje změnám (např. objížďka kvůli zácpě/opravě stezky). Flexibilní, ale složitější na nastavení a vyžaduje více výpočetního výkonu. Ideální pro větší a proměnlivé sítě.
Výchozí trasa (Směrování na výchozí bránu): Je to jako mít základní směr na vaší mapě. Víš, že se vydáš určitým směrem, ale přesná cesta se určí až později. Používá se, když neznáte přesnou cestu k cíli a spoléháte se na další zařízení, která vás dál navigují.
Hybridní trasy (Hybridní směrování): Kombinuje statické a dynamické směrování. Můžete mít základní statickou trasu pro důležité spojení a dynamické směrování pro méně kritické části. Je to jako kombinace předem naplánované trasy a GPS – efektivní a robustní řešení.

Každý typ trasy má své výhody a nevýhody, a volba závisí na specifických potřebách – podobně jako při plánování túry. Zvolíte jednoduchou stezku, nebo se vydáte do náročnějšího terénu?

Co je to turistická trasa?

Exkurzní trasa není jenom cesta, ale pečlivě naplánovaný sled míst, která stojí za vidění. Zahrnuje typicky historické památky, kulturní objekty a přírodní krásy, ale chytrý plán zohledňuje i dostupnost, časovou náročnost a propojení jednotlivých bodů. Dobře naplánovaná trasa minimalizuje zbytečné cestování a maximalizuje zážitek. Měla by brát v potaz i dostupnost občerstvení, WC a případné vstupné. Důležité je také zvážit roční období a povětrnostní podmínky. Nezapomeňte si předem ověřit otevírací doby památek a zajistit si vstupenky, abyste se vyhnuli nepříjemným překvapením. Kvalitní mapa a podrobné informace o jednotlivých místech jsou nezbytné. A nakonec, nepodceňujte důležitost dobrých bot!

Jaká trasa je v letectví preferovaná?

Představ si letecké trasy jako nejvychytanější turistické stezky – ty nejfrekventovanější, spojující nejpopulárnější letiště. Jsou to jakési “dálnice nebe”, optimalizované pro co nejplynulejší proud letadel, aby se minimalizovaly čekací doby a maximalizovala efektivita. Často vedou přes několik řídicích oblastí (ARTCC – představ si to jako náročnější horské průsmyky, kde je potřeba zkušený průvodce), a jejich cílem je vyrovnat letecký provoz mezi rušnými letišti. Mysli na to, že i letadla se musí vyhýbat “turistickým zácpám” a létají po předem naplánovaných trasách, aby se zabránilo kolizím a zbytečnému prodlužování cesty. Je to podobné, jako když se vyhýbáš davům turistů na populární turistické stezce, ale v mnohem větším měřítku. Tyhle “dálnice” jsou pečlivě naplánovány, aby se minimalizoval dopad na životní prostředí a aby se maximalizovala bezpečnost a efektivita celého systému.

Co znamená nulová trasa?

Představte si nulovou trasu jako ztracenou cestu na mapě světa, která vede nikam. V síťové terminologii jde o záznam v tabulce směrování, označovaný také jako „černá díra“. Datové pakety, které se pokusí touto cestou projít, jednoduše zmizí – nejsou přeposlány, ale odmítnuty. Je to jako by se narazily na neviditelnou zeď, velmi specifický druh firewallu. Myslete na to jako na zasněžené horské průsmyky, které jsou v zimě neprůjezdné – informace se jednoduše ztratí v bouři.

Filtrace „černou dírou“, jak se toto použití nulových tras nazývá, se využívá například k blokování nežádoucích IP adres nebo k odfiltrování škodlivého provozu. Představte si to jako zkušeného hraničáře, který důsledně kontroluje všechny dokumenty a nepouští do země nikoho podezřelého. Na rozdíl od klasického firewallu, který obvykle vrací chybovou zprávu, nulová trasa funguje tiše a nenápadně – data jednoduše zmizí, aniž by odesilatel obdržel jakoukoli odpověď. To může být výhodné pro ochranu před útoky typu DoS (Denial of Service), kde odesilatel je zahlcen odpověďmi.

Praktické využití nulové trasy je široké a zahrnuje ochranu před různými hrozbami, od spamu až po sofistikované kybernetické útoky. Je to efektivní, ale nenápadné řešení, které zkušený síťový architekt používá k udržení bezpečnosti a stability sítě. Stejně jako zkušený cestovatel se naučí předvídat nebezpečí a vyhnout se jim, tak i zkušený správce sítě využívá nulové trasy k prevenci problémů dříve, než nastanou.

Která varianta je správná: alternativní trasa nebo alternativní trasa?

Často se setkávám s otázkou, zda je správné říkat „alternativní trasa“ nebo „alternativní trasa“. V americké angličtině se slovo „alternate“ používá spíše pro střídání, například „alternující proudy“. „Alternative“ je však běžnější a správnější volbou, když označujeme alternativu nebo variantu, tedy náhradní cestu. Použili tedy správně „alternative route“, protože se kvůli dopravní zácpě rozhodli pro jinou cestu.

Při plánování cest je důležité mít vždy po ruce několik alternativních tras. Navigace v telefonu je skvělý pomocník, ale nikdy se na ni nespoléhejte stoprocentně. Stáhněte si offline mapy, protože signál nemusí být všude dostupný. Zkušený cestovatel vždy bere v úvahu i potenciální problémy: dopravní zácpy v špičce, uzavírky silnic, počasí. Studujte mapu předem, identifikujte klíčové body a vyhledejte potenciální objížďky. Dobrá příprava je klíčem k bezproblémové cestě, ať už se vydáte na krátký výlet nebo na dlouhou cestu.

Nebojte se experimentovat s méně frekventovanými cestami. Můžete tak objevit skryté krásy a vyhnout se dopravnímu chaosu. Aplikace jako Google Maps a podobné nabízí různé možnosti tras, včetně těch s nejnižším provozem. Vždy si však ověřte aktuální situaci na cestě, například pomocí webových kamer nebo dopravních zpráv. Bezpečnost a pohodlí by měly být vždy na prvním místě.

Měl bych/měla bych změnit trasu běhu?

Nezůstávejte pořád na jedné či dvou trasách! Variace je klíč. Tělo si zvykne na stereotypní pohyb a přestane se zlepšovat. Monotónnost vede k plochému rozvoji a vyššímu riziku zranění.

Proč měnit trasy?

Prevence zranění: Střídání povrchu a terénu šetří klouby a snižuje jednostranné zatěžování svalů.
Zlepšení kondice: Zahrnutí kopců, schodů, nebo běhu v terénu posílí kardiovaskulární systém a svalstvo.
Mentální svěžest: Nové prostředí stimuluje mysl a zabrání stereotypní nudě, která může vést k nedisciplinovanosti v tréninku.
Objevujte nové krásy: Běhání se stane dobrodružstvím a objevováním skrytých koutů vašeho okolí.

Tipy na změny:

Zařaďte do tréninku intervalový běh s proměnlivým terénem – např. střídání roviny a kopců.
Vyzkoušejte běh v lese, po polních cestách, nebo v parku – změna povrchu posílí svaly nohou a kotníků.
Plánujte si trasy s různou délkou a převýšením. Nebojte se experimentovat!
Používejte mapy a aplikace pro plánování tras, abyste objevili nové, zajímavé trasy ve vašem okolí.

Nezapomínejte na správné vybavení a rozcvičení před každým během!

Co je to uzavřená trasa?

Zavřený okružní trasa? To je pro zkušeného cestovatele jako druhý domov! Představte si vlak, naložený v bodě A, putující k bodu B, kde se vyloží. Ale místo návratu prázdného vagónu po jiných kolejích, vrací se ten samý vlak, po té samé trase, zpět do A, připravený na další náklad. Je to efektivní, skoro filosofické – kruh se uzavírá. Myslete na to jako na perfektně naplánovanou smyčku, minimalizující ztráty času a zdrojů. Často se takové trasy používají pro specifické materiály, kde je důležitá rychlost a spolehlivost přepravy, nebo v oblastech s omezenou železniční infrastrukturou, kde se chce minimalizovat počet vlaků na trati. Zajímavostí je, že při plánování takových tras se musí brát v úvahu nejen vzdálenost, ale i dostupnost nádraží, kapacita kolejí a samozřejmě i časové harmonogramy. Úspěšně naplánovaná zavřená okružní trasa je mistrovským dílem logistiky.

Co je to 5. trasa?

Když se řekne „5. trasa“, v kontextu amerického fotbalu se automaticky vybaví specifický herní plán pro receivera. Nejedná se o turistickou trasu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Trasa číslo 5, neboli „auta“, je charakteristická prudkým během po hřišti, po kterém následuje rychlý výpad k postranní čáře.

Tento manévr je mimořádně efektivní pro získání yardů podél boční čáry, a proto je častou součástí tzv. dvouminutových cvičení, kdy tým potřebuje rychle urazit co největší vzdálenost. Je to strategický tah, který vyžaduje od receivera perfektní načasování a rychlost. Myslete na to jako na strategické turistické “zrychlení”, ale místo památek se snažíte získat body.

Podobně jako plánování perfektní cesty, i tato trasa zahrnuje několik klíčových elementů:

Přesné načasování: Receiver musí dokonale zkoordinovat svůj běh s hodem quarterbacka.
Rychlost a obratnost: Rychlé zrychlení a následný prudký pohyb k boční čáře vyžadují maximální rychlost a obratnost.
Předvídání obrany: Úspěch závisí na schopnosti receivera předvídat pohyby obránců a správně se jim vyhnout.

Zkušený receiver ví, jak využít prostor a vyhnout se tlaku obránců. Podobně jako zkušený cestovatel ví, jak se vyhnout turistickým davům a najít skryté klenoty. A stejně tak jako správný turistický plán, i trasa “5” vyžaduje precizní provedení.

Pro srovnání, existují i další trasy, každá s jinou strategií a cílem. Stejně jako existují různé trasy při cestování, každá s jinými atrakcemi. Nicméně, trasa „5“ – trasa „auta“ – zaujímá ve světě amerického fotbalu své specifické a důležité místo.

Změní běhání váš vzhled?

Běhání, můj věrný společník na cestách po světě, mi kromě nespočtu zážitků a prožitků přineslo i něco, čemu se říká „tvář běžce“. Ano, i když je to trochu kruté, dlouhodobý běh, zvláště na dlouhé trasy, může zanechat na obličeji stopy. Myslím tím ten typický, trochu unavený a vyzáblý výraz. Vysvětlení je jednoduché: dlouhodobý běh často vede k úbytku na váze, což se projeví i na kůži, která ztrácí elasticitu a vypadá o něco starší, než by měla. Přidejte k tomu hodiny strávené na slunci, ať už v exotických krajích, nebo doma, a máte recept na „poznamenaný“ obličej.

Na svých cestách jsem potkala mnoho běžců, zkušených ultramaratonců, kteří to potvrzují. Viděla jsem ty hluboké rýhy kolem očí, ten lehce opálení, ale zároveň i bledý odstín pleti, znamenající chronické vyčerpání. Nicméně, není to jen o úbytku váhy a slunci. I opakované namáhání obličejových svalů při běhu, dýchání a soustředění, může přispět k tvorbě vrásek. Ale věřte mi, ta „běžecká tvář“ má své kouzlo. Je to symbol vytrvalosti, odhodlání a lásky k běhu, znamení dobrodružství a překonávání limitů. Každá vráska vypráví příběh.

Co s tím? Samozřejmě, sluneční ochrana je klíčová. Krémy s vysokým SPF jsou nezbytností, ať už běhám po Andách, nebo po pražských ulicích. Dále je důležité dbát na dostatečný pitný režim a vyváženou stravu. Hydratace je pro pleť zásadní, a to jak zevnitř, tak zvenku. A samozřejmě, je třeba naslouchat svému tělu a nepřetěžovat se. Trocha odpočinku a regenerace dělá divy. Takže, ano, běh může ovlivnit váš vzhled, ale stále si myslím, že to stojí za to. A ty “běžecké vrásky”? Jsou to pěkné suvenýry z cest životem.

Která varianta je správná, alternativní nebo alternativní?

Slova „alternativní“ a „alternativní“ se sice obě vztahují k jiné či záložní možnosti, ale jejich použití se mírně liší. Znáte to z cest po světě – třeba v Japonsku jsem si všiml, jak se cyklicky střídá tradice s moderní technologií. To je přesně případ „alternativní“, které poukazuje na střídání, cyklickou změnu, na opakující se posloupnost. Myslím na střídání lehkých a těžkých jídel během mého putování po Jižní Americe. „Alternativní“ pak jednoduše označuje existenci jiného výběru, jiné možnosti. Například, když jsem si v Itálii vybíral mezi pizzou a těstovinami – obě jsou „alternativní“ možnosti večeře, ale neexistuje tam žádná pravidelná rotace. V každém případě, kontext je klíčový pro správné použití. Například věta „Každý rok se jejich rodinná dovolená střídá mezi plážem a Disneylandem“ správně používá „alternativní“ kvůli opakujícímu se cyklu. Správné uchopení tohoto rozdílu obohatí vaši češtinu o jemnou nuanci, oceněnou i zkušenými cestovateli.

Co jsou to blackhole trasy?

Představte si blackholing jako turistickou zkratku, která vede do…ničeho. Místo krásné destinace narazíte na prázdnou pustinu. V síťové terminologii to znamená přesměrování veškerého provozu na cílovou IP adresu nebo rozsah, která/který ho jednoduše zahodí.

Blackholing se používá jako nouzové opatření při DDoS útocích. Představte si, že jste oblíbená turistická atrakce – nápor návštěvníků (provoz) je tak velký, že hrozí kolaps. Blackholing je pak jako uzavření přístupu k atrakci úplně, aby se zabránilo zhroucení. Veškerý provoz se jednoduše odkloní, místo aby se zbytečně zpracovával a zatěžoval systém.

Je to sice efektivní způsob ochrany, ale má i nevýhodu – zablokuje se veškerý provoz, nejen ten škodlivý. Podobně jako uzavření turistické atrakce ovlivní i legitimní návštěvníky, i blackholing přeruší spojení se systémem pro všechny uživatele, nejen pro útočníky. Proto se používá jako poslední možnost, než dojde k úplnému zhroucení.

Důležité je, že po odvrácení útoku je nutné blackholing zrušit a obnovit normální provoz. Jinak zůstanou turisté (uživatelé) uvězněni v pustině (bez přístupu k síti).