Lovecké právo, pojem sahající hluboko do tradic myslivosti, se vztahuje k jedlým vnitřnostem spárkaté zvěře. Představuje “trofej” poněkud netradičního druhu, zásadně odlišnou od parohů či trofejí z kůže. Zahrnuje jazyk, srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny a případně i tuk (tzv. běl) oddělitelný rukou. Tradičně náleží lovci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Tento zvyk, s drobnými variacemi, se vyskytuje v mnoha loveckých kulturách po světě, od evropských tradic, kde je silně zakořeněn, až po některé oblasti Asie a Severní Ameriky, kde se s podobnými zvyky, týkajícími se rozdělení ulovené zvěře, setkáváme. Zajímavostí je, že v některých regionech, například v některých částech Alp, se lovecké právo rozšiřuje i o další části, jako jsou třeba nohy. Avšak v Česku zůstává jeho definice tradičně omezena na výše uvedené orgány. Je-li zvěř vyvrhována loveckým průvodcem, náleží lovecké právo jemu. Tato praxe zdůrazňuje jak úlohu střelce, tak i znalosti a dovednosti průvodce při zpracování ulovené zvěře.
Z hlediska právního je lovecké právo součástí obecnějších pravidel týkajících se vlastnictví ulovené zvěře a jejího využití, ačkoliv není striktně definováno v zákoně, ale spíše v lovecké tradici a zvyklostech. Správné nakládání s loveckým právem, tedy s těmito orgány, je důležité nejen z hlediska tradice, ale i z hygienického hlediska a z hlediska zamezení plýtvání s masem.
Proč lišky štěkají?
Štěkot lišek, slyšený v jarních měsících, není projevem agrese, nýbrž spíše důkazem mateřské péče a radosti z života. Liščata, po zhruba čtyřicetidenním pobytu v doupěti, opouštějí úkryt a začínají s prvními krůčky do velkého světa. Toto období je plné hry a objevování. Mláďata se při vzájemném dovádění, skotačení a vyhřívání se na slunci projevují typickým vrčením a štěkáním – zvukem, který mnohé překvapí, neboť se liší od typického liščího křiku. Období kojení trvá přibližně dva měsíce, a tak usilovná matka tráví dny lovem, aby zajistila dostatek potravy pro celou rodinu. Potravní nároky liščat jsou značné, a proto matka loví vše od drobných hlodavců po ptáky a žáby, důkladně prohledává okolí doupěte a dokáže urazit značné vzdálenosti za potravou. Zajímavé je, že lišky se při lovu dokáží přizpůsobit místním podmínkám a jejich jídelníček se mění v závislosti na ročním období a dostupnosti potravy. Takže, když uslyšíte štěkání, neznamená to nutně nebezpečí, ale spíše svědčí o tom, že se v okolí nachází hravá liščí rodinka.
Kdy se říká lovu zdar?
Často slýcháte „Lovu zdar!“, ale víte, kdy přesně se toto lovecké přání používá? Není to jen tak nahodilé volání do lesa. Je to mnohem komplexnější, než se na první pohled zdá, a jeho použití se liší podle situace. Moje zkušenosti z cest po Čechách a Moravě mi ukázaly jeho různorodé použití.
Hlavní příležitosti:
- Výřady: Klasický okamžik. Zde se „Lovu zdar!“ ozývá na začátku honu, jakožto přání úspěchu všem účastníkům.
- Vyhlašování úlovků: Po úspěšném lovu se zvěř hlásí a „Lovu zdar!“ se zde používá méně často, ale je nahrazeno hlásením konkrétního druhu ulovené zvěře, zakončeno tradičním „Halali“ a „Konec honu“. Tohle jsem zažil na několika loveckých slavnostech na venkově, kde se atmosféra lišila od honu k honu, vždy však s podobným rituálem.
- Zkoušky loveckých psů: Během zkoušek barvářů a lesních všestranných zkoušek se „Lovu zdar!“ nepoužívá, ale ozývá se hlahol příslušného druhu zvěře – typicky srnce – po úspěšném nalezení stopy. Viděl jsem to na vlastní oči při návštěvě jedné takové zkoušky v Šumavském národním parku, úžasný zážitek!
- Slavnosti a pohřby: Ano, i zde se toto přání používá, ovšem spíše v kontextu tradičních pochodů a není primárně spojeno s lovem. Na venkovských slavnostech jsem se s tímto neobvyklým použitím několikrát setkal. To jen dokazuje, jak hluboko zakořeněná je tato fráze v českých tradicích.
Zajímavost: Různé regiony mohou mít i své vlastní nuance v používání „Lovu zdar!“. Pro skutečného milovníka tradičních zvyklostí je to fascinující oblast k poznávání.
Na co se dělí právo?
Představte si právo jako rozsáhlou horu, jejíž zdolání vyžaduje precizní mapu a dobrou výbavu. Základní vrcholy, které musíme zdolat, jsou právo ústavní (základy celého systému, pevná skála!), občanské (řeší vztahy mezi lidmi, jako traverza po exponovaném hřebenu), obchodní (komplexní systém, podobný složitému lezení po skalách), trestní (strmá stěna s náročnými úseky, kde se pohybujeme opatrně) a správní (dlouhá, ale relativně nenáročná cesta přes údolí, regulující vztahy s úřady).
Ale naše horská expedice se neomezuje jen na tyto vrcholy. Podle jiných kritérií se právo dělí na vnitrostátní (národní) právo – to je naše hlavní trasa, známá a prozkoumaná. Pak je tu právo mezinárodní (výstup na sousední, méně zmapovaný masiv, vyžaduje speciální výstroj a znalosti), a v posledních letech i právo evropské (nová, rychle se rozvíjející cesta, s neustále se měnícími značkami a nároky na orientaci). Orientace v právu, stejně jako v horách, vyžaduje neustálé studium map, pravidel a zkušeností, abychom se vyhnuli nebezpečí a dosáhli vrcholu.
Dobrá znalost právního systému je jako kvalitní mapy a spolehlivá výbava – nezbytná pro úspěšnou cestu.
Proč myslivci loví?
Pro mnoho z nás, kteří prošli divokými kouty světa, je otázka motivace myslivců komplexní. Psychologové poukazují na různé faktory, od primitivního pudu lovu a touhy po zvládnutí přírody, až po patologické projevy. Chuť zabíjet se zde často zmiňuje, ale je potřeba ji chápat v kontextu – lov jako zdroj obživy byl po tisíciletí klíčový pro přežití. Dnes, kdy maso je hojně dostupné, se tato primitivní potřeba proměňuje. Sadismus a moc nad životem a smrtí jsou jistě extrémní interpretace, které se týkají jen menšiny. Většina myslivců, které jsem poznal v Africe, Americe i Evropě, se řídí etickým kodexem a respektem k přírodě. Pro některé je lov sportem, prověřujícím jejich dovednosti a trpělivost. Manipulace a ovládání přírody je nebezpečný aspekt, který by měl být pod drobnohledem. Vnímám důležitost regulace lovu, abychom zabránili vyhynutí druhů a udrželi ekosystémy v rovnováze. Nesmíme zapomenout na ventilace agresivity – jde o komplexní téma, které zasahuje i do dalších oblastí lidské psychiky. V řadě kultur je lov rituálním aktem, propojeným s vírou a respektem k ulovenému zvířeti. Je to složitá záležitost, která si zaslouží hlubší pochopení, než jen jednoduché vysvětlení.
Důležité je si uvědomit, že motivace myslivců je velice individuální a neexistuje jediné vysvětlení. Mnoho faktorů, od osobních zkušeností po kulturní tradice, ovlivňuje jejich chování. Je proto nutné přistupovat k tomuto tématu s rozvahou a respektem k různým perspektivám.
Jak rozdělujeme právo?
České právo, podobně jako právní systémy mnoha dalších zemí, které jsem měl možnost studovat, se dělí na soukromé a veřejné. Soukromé právo reguluje vztahy mezi jednotlivci, firmami a organizacemi. Jeho klíčovými oblastmi jsou občanské právo (upravující majetkové a osobní vztahy), rodinné právo (manželství, rodičovství, dědictví – zajímavé je, že jeho detaily se liší i v zemích s podobnou kulturou), obchodní právo (podnikání, smlouvy) a pracovní právo (vztah zaměstnance a zaměstnavatele). Například v některých asijských zemích je obchodní právo silně ovlivněno tradičními zvyklostmi, zatímco v zemích západní Evropy převládá kodifikovaný systém.
Veřejné právo naopak řeší vztah státu a občanů, státních orgánů mezi sebou a vztah státu k zahraničí. Zde najdeme ústavní právo (základní principy státního zřízení – například v USA je silně ovlivněno tradicí a soudní praxí), trestní právo (zločiny a jejich postihy, s výraznými rozdíly v trestních sazbách a postupech napříč světem), správní právo (činnost státní správy a její vztah k občanům – jeho komplexita je v některých zemích nesrovnatelná s jinými) a finanční právo (hospodaření státu a jeho institucí – daňové systémy se značně liší podle ekonomického modelu dané země). Zkušenosti z různých koutů světa ukazují, jak moc se výklad a aplikace práva liší v závislosti na kulturních a historických souvislostech.
Co není zakázáno, je dovoleno.?
České právo prošlo fascinující evolucí. Dříve platilo striktní “co není dovoleno, je zakázáno”, odrážející se v zákoníku práce z roku 1965. To odpovídalo komunistickému přístupu k regulaci, který jsem pozoroval i v jiných postkomunistických zemích, například v Polsku nebo v Maďarsku. Tam podobné rigidní systémy omezovaly svobodu smluvních stran. Tento přístup vyžadoval explicitní povolení pro jakoukoli dohodu v pracovněprávních vztazích.
Současný systém se však výrazně liší. Zásada “co není zakázáno, je dovoleno” není explicitně vyjádřena v zákoně, ale je implicitní. Tento princip, který jsem potkal v mnoha západních jurisdikcích, od USA až po Německo, dává stranám větší autonomii při sjednávání pracovních podmínek. Je to přístup založený na důvěře a svobodě, na rozdíl od přísné kontroly státu.
Důležité je však zdůraznit, že tato svoboda není absolutní. Zásada se vztahuje na oblasti, které zákon výslovně nereguluje. Existují totiž oblasti, jako je ochrana zdraví a bezpečnosti práce, minimální mzda nebo ochrana proti diskriminaci, které jsou striktně regulovány a jejichž porušení se trestá i přes tuto obecnou zásadu. Znalost těchto limitů je klíčová pro obě strany pracovního poměru.
Praktické důsledky této změny jsou značné. V moderní ekonomice, charakterizované flexibilním trhem práce, tato zásada umožňuje větší variabilitu pracovních smluv a flexibilnější pracovní vztahy. Je to princip, který bych označil za progresivní a odráží trendy v rozvinutých zemích světa.
Jak se rozdělují lidská práva?
Lidská práva, přátelé, to není jen suchá teorie! Rozdělují se do několika klíčových oblastí. Představte si to jako mapu mé cesty po světě:
Základní lidská práva a svobody: To je ta základní infrastruktura, bez které se neobejde žádná civilizace – právo na život, svobodu, bezpečnost osoby, soukromí, myšlení, vyznání. V Africe jsem viděl, jak moc si lidé těchto práv cení, když je jim odepřena i ta nejzákladnější svoboda pohybu.
Politická práva: Myslete na to jako na pasy umožňující vám vstup do politického systému. Právo volit, být volen, svoboda shromažďování, vyjadřování – v Asii jsem pozoroval, jak se i za zdí cenzury snaží lidé o sebeurčení.
Práva příslušníků národnostních a etnických menšin: Na mé cestě jsem potkal nespočet kultur, často se vzájemně ovlivňujících, ale i bojujících o své místo na slunci. Ochrana jejich identity a jazyka je klíčová pro harmonickou společnost, a to v Jižní Americe vidíte velice názorně.
Hospodářská, sociální a kulturní práva: Představte si to jako zásoby na mé cestě – právo na vzdělání, práci, zdravotní péči, sociální zabezpečení, kulturní rozvoj. V Evropě je úroveň těchto práv obecně vysoká, ale i zde existují nerovnosti.
Právo na soudní a jinou ochranu: To je vaše pojistka proti nespravedlnosti, možnost se bránit proti porušení vašich práv. I v těch nejodlehlejších koutech světa jsem se setkal s lidmi, kteří se statečně snaží o spravedlnost.
A pak je tu ústavní právo – to je mapa celého teritoria, nejvyšší zákon země, definující rámec pro všechna ostatní práva. Bez silného ústavního základu je ochrana lidských práv velice složitá.
Co je víc, zákon nebo vyhláška?
Zákon je vrcholcem právní pyramidy, základní kámen, pevný bod. Vyhláška? To je spíš drobná dlaždicička, která zákon doplňuje, upřesňuje, dává mu konkrétní tvar. Představte si to jako cestu po horách – zákon je majestátní vrchol, viditelný zdaleka. Vyhlášky jsou pak kameny na stezce, které vám usnadňují výstup, ale samy o sobě vrchol nedosáhnou. Jejich platnost je odvozena od zákona, jsou to takzvané podzákonné akty. Vydává je ústřední orgán státní správy, typicky ministerstvo, a to pouze tehdy, je-li k tomu zmocněn příslušným zákonem. Myslete na to jako na mapu k výstupu – zákon je cíl, vyhláška detailní plán cesty. Bez mapy (vyhlášky) se na vrchol (zákon) dostanete těžko, ale mapa sama o sobě vrchol neznamená. Znalost obou je ale pro úspěšný výstup nezbytná. Nepodceňujte tedy důležitost “drobných dlaždiček” – často obsahují praktické a důležité detaily, které zákon z obecných důvodů nezmiňuje.
Co se odpovídá na lovu zdar?
Na myslivecký pozdrav „Lovu zdar!“ nebo „Myslivosti zdar!“ se odpovídá stejným pozdravem, zkráceně „Zdar!“, případně v písemné formě „S mysliveckým pozdravem“. Tohle je základní pravidlo, ale v širším kontextu aktivního turismu je důležité si uvědomit, že se jedná o specifický pozdrav, používaný výhradně v mysliveckém prostředí.
V souvislosti s bezpečností v přírodě bych doporučil:
- Vždy respektovat soukromí a majetek, zejména v honitbách.
- Dodržovat značení turistických tras a vyhýbat se vstupu do zakázaných oblastí.
- Být obezřetný vůči zvěři – udržovat bezpečnou vzdálenost a nerušit ji.
Pro lepší orientaci v přírodě se hodí:
- Kompas a mapa.
- GPS navigace nebo mobilní aplikace s offline mapami.
- Znalost základních turistických pravidel a bezpečnosti.
Na co chytit cejna?
Chytit cejna? Žádná věda, milí přátelé! Na místech s bohatou populací se chytí na cokoli. Já osobně jsem je zdolal na všelijaké nástrahy během svých cest po Evropě. Ale hnojňáci, masní červi a kukuřice – to je klasika, která nikdy nezklame. Zde je ale trik: cejn je opatrný. Používejte jemné náčiní, tenké vlasce a malé háčky. Klíčem k úspěchu je nenápadnost. Nezapomínejte na místo lovu. Hledejte je v klidnějších úsecích řek, v tichých zátokách jezer, tam kde se drží hejna. A pozor, čas lovu je rovněž důležitý – brzká rána a soumrak jsou ideální. Pro zkušenější lovce doporučuji experimentovat s různými nástrahami a technikami, například s plavanou, podběrákem a splávkem. Přiznám se, že jsem chytal cejny i na drobné kousky chleba namočené v medu – to je moje tajná zbraň.
Jak se dělí právo?
Členění práva? To je cesta plná překvapení, přátelé! Základní kameny našeho právního systému tvoří pět mocných říší: ústavní právo – ochránce základních kamenů státu, občanské právo – regulátor vztahů mezi lidmi, obchodní právo – vládce světa obchodu, trestní právo – strážce pořádku a spravedlnosti, a nakonec správní právo – usměrňující síla státní správy. To je jen začátek!
Ale cesta pokračuje dál! Právo se dělí i podle jiných map:
- Vnitrostátní (národní) právo: To jsou zákony země, v níž se nacházíte. Myslete na to jako na místní zvyky, jen mnohem striktnější. Liší se krajina od krajiny, a proto je důležité znát zákony země, ve které právě pobýváte. Nepodceňujte to!
- Mezinárodní právo: Zde se střetávají zákony různých zemí. Představte si to jako komplexní mapu obchodních cest a diplomatických jednání, která řídí vztahy mezi státy. V některých případech může předjímat vnitrostátní právo.
- Právo Evropské unie: V Evropě je to další fascinující svět pravidel a směrnic, které propojují členské státy. Je to komplexní systém, který ovlivňuje mnoho aspektů života v Evropě. Jeho pochopení je klíčové pro kohokoli cestujícího či obchodujícího v EU. Je to jako zvláštní cestovní pas s vlastními vízy a propustkami.
Nezapomínejte, že tato mapa práva je neustále v pohybu, mění se a rozvíjí! Je to dobrodružství samo o sobě, a pro každého, kdo chce cestovat světem, ať už fyzicky nebo právně, je nezbytné se v něm orientovat. Každá oblast práva má své vlastní nuance a zvláštnosti, a je důležité si uvědomit, že tato informace je jen stručný nástin. Hloubkové studium vyžaduje odbornost.
Kdy je možné omezit lidská práva?
Omezování lidských práv, ať už se pohybujeme v Evropě, Asii, či Africe, je vždy choulostivá záležitost. Zkušenost ukazuje, že i zdánlivě neškodná restrikce může vést k vážným potížím. Legitimní omezení lidských práv, a to je klíčové, musí splňovat několik striktních podmínek. Zaprvé, musí existovat jasný právní základ, důkladně definovaný zákon, který přesně vymezuje rozsah a podmínky omezení. Druhá podmínka, kterou jsem pozoroval v mnoha zemích, je existence legitimního cíle – omezení musí sloužit k ochraně jiných práv, veřejného pořádku, zdraví, morálky apod. Třetí, a možná nejdůležitější podmínka je proporcionalita. Zásah musí být přiměřený a nezbytný. To znamená, že volené omezení musí být nejméně invazivní možností k dosažení legitimního cíle, přičemž se musí brát v potaz kontext dané společnosti a její specifické potřeby. Vždy se klade důraz na nalezení rovnováhy mezi ochranou práv jednotlivce a zájmy společnosti. Nedodržení těchto podmínek vede k porušování lidských práv, a to může mít dalekosáhlé důsledky, od sociálního napětí až po mezinárodní sankce. Právní systém by měl být transparentní a předvídatelný, aby se zabránilo zneužívání.
Na co chytit myši?
Na myši v terénu se nejlépe hodí klasické pastičky s pružinou a pérkem. Důležité je správné umístění – v místech, kudy myši běžně chodí, ideálně podél stěn, v koutech nebo za nábytkem. Návnada je klíčová. Chléb, salám, sýr – to vše funguje, ale nejúčinnější je často něco s výraznou vůní, jako například arašídové máslo nebo slanina. Tyto lákadlo přilákají myši i z větší vzdálenosti.
Problém s chycením na prázdno se dá minimalizovat pevnou fixací návnady a umísťováním návnady tak, aby myš musela pro její dosažení projít přes spínač pasti. Nezapomínejte na hygienu – po chycení myši past důkladně vyčistěte a dezinfikujte.
Alternativou k pastím s pérkem jsou lepící pasti, ale ty jsou eticky sporné a často způsobují myši zbytečné utrpení. Vhodné jsou jen v případech, kdy jiné metody selhaly. Prevence je vždy lepší než léčba – udržujte tábořiště čisté, potraviny ukládejte do uzavíratelných nádob a pravidelně likvidujte odpadky.
Tip pro zkušené: Pokud máte s pastičkami problémy, zkuste na návnadu přidat kapku silně vonícího oleje, např. mátový či eukalyptový – to myši často přiláká.
Co je to zásada legální licence?
Představte si legální licenci jako neviditelnou mapu, která vám umožňuje prozkoumávat státní území svobody. Je to ústavní princip, základní pravidlo hry, které říká: můžete dělat, co chcete, dokud to není výslovně zakázáno zákonem. Tento princip, praeter legem, znamená pohyb mimo explicitní zákony, ale v jejich souladu. Myslete na to jako na volné moře, kde můžete plout, dokud nenarazíte na pevninu zákonů.
A jelikož na volném moři nemůžete najednou narazit na nečekaný útes s povinností, existuje další, doplňující princip: secundum et intra legem. To znamená, že povinnosti vám mohou být ukládány pouze zákonem, nebo na jeho základě a striktně v jeho mezích. Žádné překvapení, žádné skryté pasti! Jakoby vám stát poskytl podrobné námořní mapy s vyznačenými nebezpečími. To vše, aby vaše dobrodružství v rámci právního řádu bylo bezpečné a předvídatelné.
V praxi to znamená, že neexistuje nic zakázaného, co není explicitně zakázáno zákonem. Je to silný nástroj pro ochranu svobody, ale vyžaduje pečlivé studium “map” – zákonů – aby se předešlo nepříjemnostem.
Na co chytat mníka?
Lov mníka, této tajemné ryby našich vod, je výzvou i pro zkušené rybáře. Nečekejte žádné rychlé záběry – mník dává přednost strategii „položené“. Živočišné nástrahy jsou zde klíčové – malé rybky a rousnice jsou jeho nejoblíbenější pochoutkou. Nejlepší období pro lov? Podzim! Klesající teplota vody a blížící se zimní výtěr probouzí v mníkovi dravost. Vzpomínám si na jeden úžasný podzimní den na řece Vltavě, kde po letní bouři voda byla kalná, a to byl skutečný ráj pro mníky. Tehdy jsem dosáhl svého osobního rekordu. Zkušenost mi napovídá, že i v takových zkalených vodách, plných bahna a suspenze, se mník cítí jako doma a jeho lov je nejúspěšnější. Hledejte místa s pomalým prouděním, kde se hromadí organický materiál – to jsou jeho oblíbené úkryty. A pamatujte, trpělivost růže přináší, a to i v případě chycení skutečného perly mezi rybami, mníka.
Proč je liška škodná?
Liška obecná, tvor vznešený, avšak i nebezpečný. Často se setkávám s mýtem o její škodlivosti, a proto se pokusím objasnit. Její hlavní nebezpečí, jak správně uvedl pan Čmejla, spočívá ve vzteklině. Vzteklina, smrtelné onemocnění přenášené slinami, představuje hrozbu nejen pro další divoká zvířata, ale i pro člověka. Kousnutí liškou je proto nutno brát velice vážně a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
Další “škodlivost” spočívá v jejich loveckém instinktu. Lišky jsou predátoři, loví hlodavce, zajíce, ptáky a občas i domácí drůbež. Nicméně, jejich přítomnost v ekosystému plní důležitou roli v regulaci populací hlodavců, čímž zabraňují přemnožení a škodám na úrodě. Tento aspekt je často přehlížen. Je nutné rozlišovat mezi přirozenou predací a neúměrným škodím působením, které může nastat pouze při přemnožení lišek. Samotná přítomnost lišky není automaticky škodlivá.
V mnoha oblastech Evropy, kde jsem cestoval, je populace lišek regulována přirozenou cestou – predátory, nemocemi a dostupností potravy. Intenzivní lov lišek, jak se ho mnozí myslivci dopouštějí, není vždy nutný a může vést k narušení přírodního rovnováhy.
Na co chytit sumce?
Lov sumců je adrenalinová záležitost, na kterou se nikdy nezapomene. Na co je tedy chytit? Možností je mnoho, ale já, po letech putování po evropských řekách, dávám přednost dvěma osvědčeným metodám.
Nástrahy:
- Rousnice: Klasika, která nikdy nezklame. Silná, pohyblivá a sumci je milují. Doporučuji použít větší kusy, ideálně několik najednou napíchnutých na háček.
- Živá ryba: Pro skutečně velké úlovky. Pstruh, plotice, ouklej – cokoliv, co je pro sumce lákavé. Větší ryba přinese i větší záběr!
Záběr sumce je vždycky explozivní zážitek. Připravte se na silný tah! Kvalitní náčiní je proto nezbytností.
Výbava:
- Brzda navijáku: Musí být perfektně seřízená. Nedostatečně seřízená brzda vám může během souboje s trofejním kusem zlomit prut, nebo vám dokonce utrhne vlasec.
- Prut: Silný a odolný. Osobně doporučuji Sportex HM Turbo 9 (300cm, 100-250g). Jeho délka a nosnost jsou ideální pro boj s velkými sumci. Při výběru prutu myslete na délku a sílu, která vám umožní zvládnout náročný boj s velkou rybou. Nepodceňujte to, síla sumce je neuvěřitelná.
Nezapomínejte na silný vlasec a kvalitní háčky. Dobrá výbava je investicí do nezapomenutelných zážitků. Ať už se vydáte na Dunaj, Rýn, nebo na některou z českých řek, přeji vám hodně štěstí a úlovků!
