„Šmola“ – to není jen slovo, které by znělo exoticky v uších nezasvěceného. V mysliveckém světě, a věřte mi, v mnoha zemích jsem se s loveckými tradicemi setkal, představuje „šmola“ mladou laně daňka. Na rozdíl od elegantního znění „daněla“, toto slovo má svůj specifický šarm a napovídá o znalosti místní dialektické mluvy. V oblasti východního Středomoří a Malé Asie, původním domově daňka, se takové pojmenování pravděpodobně ujalo dávno předtím, než se v lovecké hantýrce začaly používat vědecké termíny. Zajímavé je srovnání s jinými jazyky; anglický ekvivalent pro mládě, „fawn“, má podobně poetický nádech. Mladý daněk se pak nazývá špičák nebo špígr. Celá terminologie, včetně „šmoly“, odráží hlubokou znalost dančí zvěře a jejího vývoje, kterou si myslivci po staletí předávali ústně. Tato specifická terminologie není jen souborem slov, ale živou součástí kulturního dědictví, k jehož zachování přispívá i dostupná literatura o myslivosti a regionálních dialektech.
Tento detail, jako je znalost významu slova „šmola“, mi ukazuje, jak bohaté a fascinující jsou lokální tradice, které se skrývají za zdánlivě jednoduchými pojmy. A právě tato drobná zrnka znalostí vytvářejí pestrý obraz světa, který se mi naskytne během mých cest.
Kdo má mordu?
Mordu, tedy typickou masku s černými pruhy kolem očí, nosí medvěd, liška obecná, psík mývalovitý, rys ostrovid, jezevec lesní a – zajímavost – i lovecký pes, byť je to spíše výjimka a značně závisí na plemeni. Všimněte si, že se jedná o predátory s různým stylem lovu a různými potravními strategiemi. Zajímavé je, že se tento typ maskování vyskytuje u živočichů obývajících různé biotopy, od hlubokých lesů až po otevřenější krajiny. U vydry říční se pak setkáváme s modifikací – mordečka s charakteristickými štětinami kolem tlamy, perfektní adaptace pro vodní prostředí a lov ryb. Kuna lesní a lasice, dva příbuzní šelmy, disponují podobně zbarvenou, ale menší, “mordičkou”, což jim umožňuje skvělé maskování při lovu v podrostu. Zde je patrná konvergentní evoluce – podobné řešení problému, v tomto případě maskování, u nepříliš příbuzných druhů.
Co je to mydlice?
Mydlice lékařská (Saponaria officinalis), to není jen obyčejná rostlina. Během svých cest po Evropě jsem ji potkal na nejednom zapomenutém místě – od horských luk až po okraje lesů. Dorůstá výšky 40–60 cm, ale to není to nejzajímavější. Její hnědý oddenek, křehký a s výraznou vůní, je skutečným pokladem. Obsahuje vysokou koncentraci saponinů, což jí dodává jedinečné vlastnosti.
Saponiny? To jsou látky, které se při kontaktu s vodou silně pění. Už naše babičky věděly, že z oddenku mydlice se dá vyrobit přírodní mýdlo – odtud i její jméno. Představte si, že jste někde v divočině a potřebujete se umýt. Mydlice je skvělý pomocník!
Zajímavosti z mých cest:
- V některých oblastech se mydlice tradičně používá k praní jemného prádla.
- Její léčivé účinky jsou známé po staletí – má protizánětlivé a expektorační vlastnosti.
- Kromě saponinů obsahuje i další cenné látky, jako jsou flavonoidy a třísloviny.
Drsná lodyha, která se nahoře větví, nese růžové květy, které jsou také okrasné a lákavé pro včely. Takže je to rostlina s více než jedním využitím. Nejen užitečná, ale i krásná součást přírody.
Pozor! Přestože je mydlice léčivá, před jejím vnitřním užíváním se vždy poraďte s lékařem. Vnější použití by však mělo být bezpečné, ale i zde platí opatrnost.
Co je to Quiltovani?
Quiltování je vlastně umělecké prošívání, které spojuje tři vrstvy materiálu – vrchní látku s potiskem, výplň (např. vatelín) a spodní látku. Výsledkem je nejen teplý a útulný přehoz, deka, polštář nebo i kus oděvu, ale především krásný a originální kousek.
Druhy quiltování:
- Ruční quiltování: Náročnější, ale umožňuje velkou preciznost a detailní vzory. Často se používají tradiční stehy, a výsledek má jedinečnou, ručně vyrobenou atmosféru. Ideální pro milovníky pomalého tvoření a detailu.
- Strojové quiltování: Rychlejší a efektivnější, vhodné pro větší projekty. Moderní quiltovací stroje umožňují i složité vzory a vysokou přesnost.
Tip pro turisty: Při cestování po Čechách a Moravě se často setkáte s krásnými quiltovanými výrobky na trzích s řemesly nebo v obchůdcích se suvenýry. Je to skvělý způsob, jak si odnést jedinečný kus českého folklóru nebo moderního umění.
Materiály: Kvalitní quiltovací bavlna je klíčem k úspěchu. Výběr výplně (vatelín) ovlivňuje výslednou měkkost a tepelné vlastnosti. Existují různé typy, od tenkých po silnější, takže je důležité vybírat dle účelu výrobku.
Kde se quiltování naučit: V České republice najdete kurzy quiltování pro začátečníky i pokročilé. Vyhledávejte je online, často se konají v kreativních centrech a studiích.
Co je ciplenka?
Čiplenka. Slovo, které jsem si zapsal do poznámkového bloku už před lety, během putování po Českém středohoří. Tehdy jsem ho slyšel od starého myslivce, opřeného o svůj dubový špalek, s pohledem zkušeného člověka, který celý život prožil v objetí lesa. A teprve teď, po mnoha cestách po světě, mu plně rozumím.
Čiplenka – to není jen nějaké neznámé slovo. Je to původní český výraz pro mladou, ještě neplodící laně. Je to označení, které krásně ilustruje jemnost a něhu mladé zvěře, na rozdíl od “tvrdšího” čiplena. Myslím si, že podobně jemných a specifických označení pro zvířata už dnes moc nenajdeme. Zní to poeticky, skoro jako ze staré pohádky.
Představte si ji: štíhlá, s hebkou srstí, ještě nezatížená mateřstvím. Její nevinnost se odráží v samotném slově. V kontrastu k silnému obrazu zkušené laně, která už prošla říjí a vychovala svá koloucha, je čiplenka symbolem mládí a čistoty.
Když budete mít příležitost procházet se českou krajinou, a slyšíte-li toto slovo, vězte, že jste se dotkli kousku tradice a poezie, která se pomalu vytrácí z našeho každodenního jazyka. A možná, že právě toto slovo vám dodá na vaší cestě ještě větší propojení s českou přírodou.
Zajímavost: Podobně specifická pojmenování pro zvířata se často objevují v dialektech. Během mých cest jsem se setkal s mnoha takovými “tajnými” názvy, které odhalují hluboké propojení místních obyvatel s okolní přírodou. Je to fascinující a inspirující pro každého, kdo se zajímá o kulturu a tradice.
Kdy se střílí lišky?
Lov lišek v České republice podléhá striktním regulacím, které se v posledních letech změnily. Dříve bylo možné lišky lovit po celý rok. Nyní je lov povolen pouze v období od 1. července do 28./29. února (dle délky února). Tato sezóna je strategicky naplánována s ohledem na rozmnožovací cyklus lišek, kdy se v období od března do června starají o svá mláďata. Zkušenosti z mnoha zemí, které jsem navštívil, ukazují, že podobné regulační mechanismy jsou nezbytné pro udržitelnou populaci lišek a rovnováhu ekosystému. Přísné zákazy lovu v jarních a letních měsících minimalizují negativní dopad na populaci a chrání mláďata. Zajímavé je, že v některých zemích, například ve Skotsku, je lov lišek celoročně zakázán, zatímco v jiných, třeba v Rusku, se používají zcela odlišné metody lovu, často s důrazem na ochranu chovných zvířat. Tento přístup vyžaduje detailní studium místních ekosystémů a populačních trendů, a proto je česká regulace, i přes její nedávné změny, krokem správným směrem k udržitelnému hospodaření s volně žijícími zvířaty. Porušení zákazu lovu v hájeném období se trestá podle platných zákonů.
Kdy může myslivec střílet?
Myslivost má svá striktní pravidla. Střelba na zvěř je povolena pouze při absolutní jistotě identifikace cíle. To znamená, že musíte zvíře bezpečně rozeznat, a to i v obtížných světelných podmínkách nebo na větší vzdálenost. Chyba v identifikaci, třeba zaměnění psa za lišku, je nepřípustná a vede k odpovědnosti. Před výstřelem vždy pečlivě zhodnoťte situaci, zkontrolujte směr střely a zajistěte, abyste neohrozili sebe ani okolí. Důležité je znát i legislativu ohledně lovu a myslivosti, včetně povolení a omezení lovu jednotlivých druhů zvěře v dané oblasti. Nesprávná identifikace cíle může mít tragické následky, proto je nezbytná maximální opatrnost a zodpovědnost. Pamatujete, že bezpečnost je na prvním místě.
Dále je nutné respektovat bezpečnostní zóny kolem obydlí a komunikací. Před střelbou si vždy ověřte, zda se v zorném poli nenachází žádné osoby či zvířata, která by mohla být výstřelem ohrožena. Používejte vhodnou munici a zbraň v perfektním technickém stavu. Pravidelná kontrola a údržba zbraně je nezbytnou součástí bezpečného a zodpovědného přístupu k myslivosti.
Jak probíhají zkoušky z myslivosti?
Zkoušky z myslivosti probíhají před devítičlennou komisí, a to v sedmi oblastech: myslivecká výchova (etika, tradice, historie), myslivost a legislativa (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, vyhlášky, vnitřní řády honebních společenstev), myslivecká zoologie (rozpoznávání stop, pobytových znaků, anatomie zvěře), chov zvěře a péče o zvěř (regulace stavů, krmení, ochrana před predátory, monitoring), kynologie (povaha a výcvik loveckých psů, jejich role v honitbě), střelectví (praktická střelba z různých zbraní na různé terče, bezpečnostní předpisy) a lovectví (plánování a realizace lovu, způsoby lovu, lovné období, lovecká etiketa). Hodnocení je třístupňové: „prospěl s vyznamenáním“, „prospěl“ a „neprospěl“. Příprava vyžaduje dlouhodobé studium, praktické zkušenosti v terénu (doporučuji účast na honebních akcích pod dohledem zkušeného myslivce) a samozřejmě i cvičení střelby. Důležitá je znalost terénu a jeho specifických charakteristik, včetně typů zvěře, která se v něm vyskytuje. Kvalitní literatura, simulátory střelby a účast na specializovaných kurzech výrazně zvyšují šance na úspěch. Nepodceňujte teorii, je klíčová pro úspěšné zvládnutí zkoušky.
Čím střílí myslivci?
Myslivci používají různé zbraně, záleží na druhu zvěře a situaci. Kulové zbraně, typicky s ráží odpovídající velikosti zvěře, jsou běžné na větší kusy. Důležité je správné držení zbraně a její seřízení, aby seděla do ramene. V zimě, s teplým oblečením, je to ještě důležitější. Broková zbraň se používá na menší zvěř, jako je například pernatá. Výběr náboje a střely (broku) je klíčový pro čistý a humánní lov. Musí odpovídat druhu zvěře, aby se minimalizovalo zbytečné utrpení. Při aktivním pohybu v přírodě je důležité si uvědomit, že střelba probíhá podle přísných zákonů, a respektovat bezpečnostní zóny. Správná identifikace zvěře je absolutní nutností, aby se zabránilo nechtěnému zastřelení chráněných druhů.
Praktická rada: Před výpravou do lesa se seznamte s platnou legislativou a bezpečností při manipulaci se zbraněmi. Dobrá znalost terénu a počasí je stejně důležitá jako vybavení.
Kolik si vydělá myslivec?
Jeho vzdělání bývá střední s maturitou, někdy i s výučním listem. Zde je ale důležité si uvědomit, že to není celkový obraz. Můj výzkum naznačuje, že:
- Zkušenost je klíčová: Mladý myslivec na začátku kariéry si vydělá méně. S nabytými zkušenostmi a specializací (např. trofejová myslivost, kynologie) se plat postupně zvyšuje.
- Místo působení hraje roli: V oblastech s intenzivní myslivostí a vyšší poptávkou po službách myslivců je možné dosáhnout vyššího výdělku.
- Další příjmy: Myslivci si často přivydělávají pronájmem honitby, prodejem zvěřiny nebo poskytováním služeb soukromým klientům (např. řízené hony). To může významně ovlivnit jejich celkové příjmy.
Abych to shrnul: uvedené rozmezí je pouze orientační. Skutečný výdělek myslivce může být vyšší i nižší v závislosti na výše zmíněných faktorech. A věřte mi, práce v lese má své specifické kouzlo, i když se ne vždy promítá do peněženky tak, jak by si člověk přál.
Jak se jmenuje mládě od daňka?
Mládě daňka se jmenuje daňče. Tato roztomilá stvoření, která se rodí po přibližně osmiměsíční březosti, váží pouhých několik kilogramů. Na první pohled je snadno rozlišitelné od dospělých jedinců – daňků a daněl – svou menší velikostí a skvrnitou srstí, která jim skvěle slouží jako maskování v hustém porostu. Setkal jsem se s nimi v různých koutech Evropy, od rozlehlých lesů Karpatských hor až po slunné louky Toskánska. Dospělí daňci dosahují výšky v kohoutku 85 až 110 cm, zatímco daněly jsou o něco menší – 75 až 90 cm. Jejich elegance a půvab je fascinující a pozorovat je v jejich přirozeném prostředí je nezapomenutelný zážitek. Zajímavostí je, že daňci jsou velmi ostražití a plaší, proto je jejich spatření často spojeno s dávkou štěstí a trpělivosti.
Srst daňků se mění podle ročního období. V létě mají typickou červenohnědou barvu, zatímco v zimě se zbarvují do tmavší, šedohnědé. Samci se vyznačují mohutnými parohy, které každoročně shazují a znovu jim narostou. Daňci jsou býložravci a jejich potravu tvoří trávy, byliny, listy a výhonky stromů. V posledních letech se jejich populace v některých oblastech Evropy zvyšuje, v jiných naopak klesá vlivem lidské činnosti.
Jak se jmenuje samec od jelena?
Samec jelena se nazývá jelen. To je jednoduchá odpověď, ale svět jelenů je mnohem bohatší a fascinující. V různých jazycích se používají různé názvy, od anglického „stag“ po španělské „ciervo“. Samice, laň, a mládě, kolouch, tvoří společně fascinující ekosystém. Parohy samců, jejichž růst a shazování je ovlivněno hormonálními změnami, jsou symbolem síly a rivality. V různých částech světa se velikost a tvar paroží liší, od impozantních paroží jelenů wapiti v Severní Americe po menší paroží evropských jelenů lesních. Souboje v říji, doprovázené typickým řvoucím voláním, které slyšeli lovci i cestovatelé od Skandinávie až po Nový Zéland, jsou klíčovým momentem v jejich životním cyklu. Tyto souboje, často provázené zraněními, určují hierarchii v daném teritoriu a přístup k laním. Znalost těchto detailů obohacuje pozorování jelenů v jejich přirozeném prostředí, ať už se nachází v rozlehlých lesích Evropy, na pláních Afriky nebo v horách Asie.
Kam střelit prase domácí?
Ulovené prase domácí je skvělý zdroj potravy, zvláště na cestách. Nejefektivnější způsob porážky je přesný výstřel do zadních nohou. Prořízněte mezi šlachami a kostí – to zajistí rychlé a humánní usmrcení. Poté, co zvíře skolí, je důležité co nejrychleji provést vyvržení. Zde se hodí zkušenost. Nejprve uvolním konečník a pevně ho zavážu provázkem, aby se zabránilo nechtěnému úniku střevního obsahu. To je klíčové pro udržení kvality masa. Následně zvíře můžete buď rovnou navléknout na rozporku (pokud máte k dispozici vhodný nástroj, například speciální háček, který jsem si oblíbil po letech putování po Jižní Americe), nebo použít silný provázek pro manipulaci. Rozporek je ideální pro zavěšení a následné porcování. Při porcování vždy dbejte na hygienu a používejte ostré a čisté nože. Nezapomeňte, že správná manipulace s masem v terénu je klíčová k prevenci kontaminace a zkažení.
Na cestách se mi osvědčilo používat skladný nůž s pevnou čepelí a několik metrů odolného provázku. Tyto nástroje zabírají minimum místa a jsou nezbytné pro efektivní zpracování ulovené zvěře. Kvalitní nůž je investice, která se vyplatí, a to nejen při lovu, ale i při dalších outdoorových aktivitách. Při výběru dbejte na ergonomii a kvalitu materiálu. Nepodceňujte ani výběr provázku – ten by měl být dostatečně pevný a odolný proti oděru. Syntetické vlákno je v tomto ohledu výhodnější než přírodní materiály.
Dodržování hygienických postupů je nezbytné pro bezpečnost a kvalitu masa. Před porcováním si důkladně umyjte ruce a používejte čisté nástroje. Pokud je to možné, maso uchovejte v chladném prostředí. Na dlouhých cestách se mi osvědčilo používat vaky na suchý led, které pomáhají udržet teplotu a prodlužují trvanlivost masa. V suchém a chladném podnebí se maso může také uskladnit v suchém, větraném prostoru zavěšené na chladném místě.
Kde nesmí myslivec střílet?
Bezpečnost při lovu je absolutní prioritou, a to bez ohledu na zemi. Základním pravidlem, platným globálně, je nikdy nestřílet a ani nemířit ve směru, kde by mohlo dojít k ohrožení zdraví, života nebo majetku. To zahrnuje jak lidi, tak zvířata, budovy, dopravní prostředky a cokoliv jiného v dostřelu použité zbraně. Dosah je třeba vždy pečlivě odhadnout a respektovat – nepodceňujte ho.
Mnoho zemí má specifické zákony a předpisy týkající se bezpečného používání zbraní při lovu, které se mohou lišit od našich. Například v některých částech Afriky se klade velký důraz na kontrolu střelby v blízkosti osídlení, zatímco v severských zemích je důležitá kontrola střelby v hustých lesích, kde se snižuje viditelnost. Vždy se informujte o místních zákonech a zvyklostech před lovem.
Rizikové situace zahrnují:
- Střelba na zvěř na horizontu a v jeho těsné blízkosti: Vzdálenost je obtížně odhadnutelná a existuje vysoké riziko zranění nebo poškození mimo cíl.
- Střelba přes překážky: Nepředvídatelné odrazy střely mohou vést k nehodám.
- Střelba za šera nebo v noci: Zhoršená viditelnost zvyšuje pravděpodobnost chybného zásahu.
Před lovem si důkladně prohlédněte terén a naplánujte si trasu tak, abyste minimalizovali riziko nehod. Dodržujte bezpečnou manipulaci se zbraní a vždy mějte na paměti, že zodpovědnost za bezpečnost nesete výhradně vy.
Důležité je také dbát na:
- Správné držení zbraně.
- Používání vhodné munice.
- Pravidelnou kontrolu zbraně před a po lovu.
- Respektování všech bezpečnostních instrukcí a varování.
Kdy se říká lovu zdar?
V českém myslivostí se používají dva základní pozdravy. Lovu zdar! se používá běžně při setkání s myslivci v terénu, třeba na lesní stezce během túry. Je to neformální a praktické, skoro jako “ahoj” pro lidi venku v přírodě. Pro zkušenější turisty je to i ukazatel, že se nachází v honitbě.
Myslivosti zdar! je slavnostnější varianta, vhodná pro oficiálnější příležitosti, například na mysliveckém bále nebo při nějaké slavnosti spojené s myslivostí. Můžete ho slyšet i na podobných akcích s venkovní tematikou, kde se setkávají myslivci.
Na oba pozdravy se odpovídá prostým Zdar! Je to krátké, výstižné a ukazuje respekt k tradicím. Myslím, že znalost těchto pozdravů obohatí zážitek z výletů v přírodě, protože ukáže vaši ohleduplnost k místní kultuře a tradicím.
Kde se střílí?
Flobertku můžete legálně používat na střelnicích, což je nejbezpečnější varianta. Mimo střelnici je klíčové zvolit místo, kde absolutně nikomu nehrozí nebezpečí – žádné domy, cesty, turistické stezky. Vlastní pozemek je ideální, pokud je dostatečně velký a zabezpečený. Les je riskantnější, kvůli nečekaným návštěvníkům. Doporučuji vždy důkladně prozkoumat prostor, zkontrolovat směr větru a zvolit si bezpečný terč (např. silná dřevěná deska, starý plech), který se po zásahu nerozletí. Nepodceňujte bezpečnostní opatření ani při střelbě z flobertky! Je nezbytné označit místo střelby varovnými značkami, a to i na vlastním pozemku. Pro plynovou zbraň, luk či kuši platí stejná přísná pravidla. Pamatujete, že i zdánlivě neškodná flobertka může způsobit vážné zranění, pokud se s ní nezachází zodpovědně. Nezapomeňte na platnou legislativu a případné místní nařízení. Vždy myslete na bezpečnost sebe i okolí.
Při střelbě v lese je důležité vyhnout se suché vegetaci – riziko požáru je reálné. Před střelbou si vždy zkontrolujte, zda se v okolí nenachází hnízda ptáků nebo jiné živočichové. Po střelbě zkontrolujte okolí a odstraňte případné zbytky střeliva.
Nezapomeňte na platné povolení k držení zbraně, pokud je vyžadováno. Před cestou si ověřte aktuální legislativu a možnosti střelby v dané lokalitě.
Kam se střílí prase?
Lov divočáků vyžaduje precizní znalost balistiky a anatomie zvířete. Střelba na různé vzdálenosti se liší. Na 25 metrech míříme mírně před střed plece. Zkušenost z lovu v různých koutech světa, od hustých lesů Amazonie po zasněžené hory Alp, mi ukázala, že i nepatrný pohyb zvířete může ovlivnit výsledek. Na 50 metrech je optimální zaměřit se za kořen ucha, berte v potaz i větrné podmínky, které v otevřených oblastech mohou být značně proměnlivé. Na 75 metrech je vhodné mířit kousek za světlo oka, což vyžaduje dobrý odhad vzdálenosti a znalost chování zvěře. Stometrový výstřel, typický spíše pro zkušené lovce, vyžaduje přesné míření mezi oko a ucho. Při rychlém klusu divočáka se míření komplikuje, a je nutné započítat kompenzaci pohybu. Důležitá je kvalita střeliva a zbraně, ale především zkušenost a trénink. Správné umístění zásahu je klíčové nejen pro úspěšný lov, ale především pro etické zacházení se zvěří, což je pro mě, jako cestovatele a lovce, naprosto zásadní.
