Co je to syndrom FOMO?

FOMO, z anglického Fear of Missing Out, tedy strach ze zmeškání, je univerzální lidská zkušenost, která se v digitálním věku ještě umocňuje. Není to jen obyčejný smutek, ale spíše úzkostná porucha, která se projevuje pocitem, že nám uniká něco důležitého – zábavná událost, vzrušující zážitek, příležitost k seberealizaci, a to vše proto, že ostatní se toho účastní. Na svých cestách po desítkách zemí jsem si všiml, že FOMO se projevuje různými způsoby, ať už je to nepřetržité procházení sociálních sítí z obavy, že něco zmeškáme, nebo nutkavá touha navštívit všechna turistická místa v dané destinaci na úkor hlubšího prožitku.

FOMO může vést k:

• Negativnímu ovlivnění duševního zdraví: Pocit neustálého zmeškání vede k úzkosti, stresu a depresi.
• Impulzivnímu rozhodování: Snaha vyhnout se FOMO často vede k unáhleným rozhodnutím, která nemusí být v dlouhodobém horizontu prospěšná.
• Snížené spokojenosti: Zaměření se na to, co nám uniká, brání v užívání si toho, co máme.

Jak s FOMO bojovat?

• Vědomé omezení času na sociálních sítích: Konfrontace s perfektními životy ostatních zhoršuje FOMO.
• Zaměření se na osobní cíle a hodnoty: Nalezení smysluplných aktivit snižuje nutkání honit se za vším.
• Vděčnost za to, co máme: Uvědomění si pozitivních aspektů našeho života zmírňuje pocit zmeškání.
• Plánování a prioritizace: Vyberte si, co je pro vás opravdu důležité a soustřeďte se na to.

Pamatujete, že život není závod. Je důležité si užívat cestu, nikoli jen cíl, a neporovnávat se s ideály prezentovanými na sociálních sítích. Moje zkušenosti z cest mi ukázaly, že autenticita a prožívání okamžiku jsou klíčem ke štěstí, a to je mnohem cennější než pocit, že jsme něco zmeškali.

Jak udržitelně cestovat?

Udržitelné cestování není jenom frází, je to nezbytný krok k zachování krásy míst, která navštěvujeme. Už dávno jsem pochopil, že pravý cestovatelský zážitek nejde jen o památky, ale o respekt k prostředí a místním komunitám. A jak na to? Zde je mých deset ověřených tipů, které vylepšují nejen vaši cestu, ale i planetu:

Minimalizujte odpad: Nepotřebujete plastové lahve, používejte opakovaně plnitelnou. Řekněte ne jednorázovým kelímkům a sáčky. Investujte do praktické cestovní soupravy s látkovými sáčky a obaly. Naučte se správně třídit odpad v místě pobytu – místní pravidla se liší.

Podporujte místní: Vyhýbejte se velkým mezinárodním hotelům a restauracím a raději podporujte malé rodinné podniky. Nakupujte na místních trzích, ochutnávejte tradiční jídla a poznávejte místní řemesla. To je ten pravý cestovatelský poklad!

Zvolte šetrnější dopravu: Letadla jsou největším znečišťovatelem. Zvažte vlak, autobus, nebo dokonce kolo. V místě pobytu využívejte veřejnou dopravu, chůzi nebo půjčte si kolo. Je to zdravější a mnohem více vám to přiblíží místní atmosféru.

Respektujte přírodu a místní kulturu: Neponechávejte po sobě žádné stopy. Dodržujte místní zvyky a tradice. Ukažte úctu k posvátným místům a neporušujte chráněná území. Jednoduše se chovejte ohleduplně.

Snižte spotřebu vody a energie: Zkraťte si sprchování, vypínejte světla a klimatizaci, když je to možné. Ušetřená voda a energie jsou investicí do budoucnosti.

Využívejte obnovitelné zdroje: Vyhledávejte ubytování s využíváním solární energie nebo jiných obnovitelných zdrojů.

Recyklujte a kompostujte: I na cestách se dá recyklovat a kompostovat. Využívejte k tomu určené nádoby a podívejte se na místní možnosti.

Vybírejte udržitelné aktivity: Vyhněte se aktivitám, které poškozují životní prostředí, jako je jízda na slonech nebo plavba na korálových útesech s nevhodnými plavidly. Vyberte si aktivity šetrné k přírodě, například pěší turistiku nebo pozorování ptáků.

Kompenzujte uhlíkovou stopu: Existují organizace, které vám umožní kompenzovat emise CO2 z vaší cesty. Přispějte na projekty na ochranu životního prostředí.

Plánujte předem: Dobře naplánovaná cesta je efektivnější a šetrnější k životnímu prostředí. Vyhněte se zbytečným cestám a předem si zjistěte možnosti udržitelné dopravy a ubytování.

Jak cestovat ekologický?

Ekologické cestování není jen trend, ale nutnost. A věřte mi, s trochou plánování se dá skvěle skloubit s dobrodružstvím. Základ je v promyšlené přípravě. Než se vrhnete na honbu za exotickými destinacemi, zvažte cestu k bližším lokalitám. Ušetříte tím nejen peníze, ale především emise CO2. Vlak místo letadla je ideální volba, pokud to trasa dovolí. Autem? Jeďte s plně obsazeným vozem a po cestě si užívejte místní speciality – objevování je součástí ekologického cestování!

Dále se zaměřte na minimalizaci odpadu. Zapomeníte na plastové tašky? Látkové pytlíky a opakovaně použitelné obaly na jídlo a nákupy (nerezové boxy) jsou nezbytností. Vlastní láhev na vodu a kelímek na kávu ušetří tuny jednorázových kelímků. Digitální podoba letenek, map a průvodců je skvělý krok k bezpapírové dovolené. Zkuste si stahovat offline mapy a e-knihy – šetří to data a baterie.

I během dovolené můžete minimalizovat dopad na životní prostředí. V hotelech se vyptávejte na jejich ekologické iniciativy. Volte ubytování s certifikací, která zaručuje šetrný přístup. Při praní prádla používejte ekologické prací prostředky a minimalizujte spotřebu vody. Stejně tak při mytí nádobí, používejte méně vody a šetrné prostředky. A zapomenutá, ale důležitá věc – odmítněte brčka!

Nepodceňujte sílu komunitního cestování. Podpořte místní podniky a farmy, ochutnávejte regionální jídla a pijte místní víno. Vyhýbejte se turistickým pastím a objevujte skryté klenoty dané lokality. Komunikujte s místními, poznávejte jejich kulturu a zkušenosti – to je opravdové cestování.

Ekologické cestování není o omezování, ale o změně perspektivy. Je to o vědomém přístupu k planetě a o hledání rovnováhy mezi dobrodružstvím a zodpovědností. Je to o prožití dovolené s respektem k přírodě a lidem, kteří v ní žijí.

Co je to nomofobie?

Nomofobie, neboli strach ze života bez mobilu (NO MObile PHOBIA), je pro turistu v divočině opravdový nepřítel. Představte si situaci: jste sami v horách, vyplašená baterie a žádný signál. To není jen nepříjemnost, ale potenciální nebezpečí.

Jak nomofobii předcházet na výpravách:

• Powerbanka: Nezbytná výbava. Vyberte si kvalitní s dostatečnou kapacitou.
• Sluneční nabíječka: Pro delší výlety skvělý doplněk k powerbance.
• Offline mapy: Aplikace jako Maps.me umožňují stažení map pro offline použití. Naučte se je používat před výpravou!
• Kompas a mapa: Klasika, která nikdy nezradí. Naučte se s nimi pracovat. Mobilní telefon je jen doplněk, ne náhrada.
• Nouzový plán: Vždy informujte někoho o své trase a plánovaném návratu. Určete nouzové kontaktní osoby a body.

Zvykněte si na to, že v přírodě mobil nemusí být vždy k dispozici. Naučte se orientovat se bez něj a oceníte ticho a klid.

Nomofobie může být zákeřná. Nepodceňujte ji, zvláště v náročném terénu. Příprava je klíčová k bezpečnému a příjemnému zážitku.

Co je Oikofobie?

Oikofobie, neboli ekofobie, je fascinující pojem, který se dotýká jak psychologie, tak i geopolitiky. Rudolf Kohoutek ji definoval jako hlubokou averzi, ba přímo nenávist vůči vlastnímu domovu, národní kultuře a společnosti. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že po letech cestování po světě jsem se s tímto fenoménem setkal v mnoha podobách. Někdy se projevuje jako subtilní nespokojenost s lokálními zvyklostmi, jindy jako radikální odmítání všeho, co je “domácí”.

Psychiatrická definice oikofobie se zaměřuje na fobii z domova samotného – strach z vlastního bydlení, rodinných předmětů, prostě z prostředí, které by mělo být útočištěm. Toto je naprosto odlišné od geopolitického pojetí, které se zabývá spíše sociální a kulturní identitou. Z hlediska cestovatele je to zajímavé téma, neboť časté stěhování a setkávání s jinými kulturami může paradoxně vést k jakési “ztracenosti” ve vlastním kulturním kontextu. Mnozí zkušení cestovatelé si po návratu domů najednou všimnou věcí, které jim dříve nevadily, a naopak ocení detaily jiných kultur.

Politická interpretace oikofobie je komplexnější. Zahrnuje nejenom odmítání vlastních kořenů, ale také může být spojena s nacionalismem, xenofobií a projevy populistických tendencí. Zde je důležité si uvědomit ten jemný rozdíl mezi kritickým pohledem na vlastní společnost a úplným odmítnutím všeho, co s ní souvisí. Konstruktivní kritika je nutná pro rozvoj, zatímco oikofobie může být destruktivní silou.

Z praktického hlediska, rozpoznání oikofobie, ať už v sobě samém, nebo u druhých, je klíčové. Je důležité najít zdravou rovnováhu mezi oceněním vlastní kultury a otevřeností vůči jiným. Cestování může být skvělým nástrojem k pochopení sebe sama a svého vztahu k domovu. Pochopit, co oikofobie vlastně je, nám pomáhá lépe se orientovat v komplexním světě a v našem místě v něm.

Jak omezit turismus?

Omezení turismu vyžaduje komplexní přístup. Pouhé snižování letecké dopravy, ačkoliv zásadní (preferujte vlaky a autobusy na kratší vzdálenosti – osobní vlak z Prahy do Vídně je ekologičtější a často i pohodlnější než let), nestačí. Problém představují i obrovské výletní lodě, skutečná „plovoucí města“, která zanechávají značnou ekologickou stopu a často přinášejí jen minimální ekonomický prospěch místním komunitám. Mnoho z nich funguje na levnou, neekologickou naftu a produkuje ohromné množství odpadu.

Klíčem je podpora zodpovědného cestování. To znamená preferování lokálních podniků, ubytování v menších, rodinných zařízeních namísto velkých řetězců, a aktivní zapojení se do místní kultury, respektování zvyklostí a ochrany přírody.

Diverzifikace turistických toků je další nezbytnou součástí. Namísto koncentrace turistů v přeplněných turistických centrech je nutné podporovat méně známé, ale stejně krásné destinace. To vyžaduje investice do infrastruktury a propagace těchto lokalit.

Zavedení poplatků za vstup do turisticky přetížených oblastí může pomoci omezit davy a zajistit finanční prostředky na ochranu přírody a památek. Tento model je úspěšný v mnoha zemích, například v Itálii nebo ve Španělsku. Využití technologií, jako jsou aplikace pro plánování tras s ohledem na ekologii a kapacitu destinací, může rovněž hrát významnou roli.

Podpora slow tourism – pomalého cestování – s důrazem na prožití dané destinace a autentický zážitek, namísto rychlého odbývání památek, je cestou k udržitelnějšímu cestovnímu ruchu. Ekologické daně na lety by mohly výrazně snížit počet leteckých cest, čímž by se zmenšila uhlíková stopa turismu.

Co je to Coulrofobie?

Coulrofobie, ten zvláštní strach z klaunů, není žádná novinka. Není to oficiální psychologický termín, ale popisuje iracionální, často panický strach z těchto vesele namalovaných postav. Setkal jsem se s ní na svých cestách po světě – od malých dětí v cirkusech v Itálii, kde se klauni snažili o vtipné grimasy, až po dospělé, kteří se raději vyhýbali maškarním průvodům v Rio de Janeiru. Zajímavé je, že původ tohoto strachu se často odvíjí od osobních zkušeností. Pamatuji si, jak se jeden cestovatel svěřil s příběhem o klaunovi, který v jeho dětství ztratil kontrolu nad svým vystoupením a nechtěně ho vystrašil. Tohle se může promítnout do celoživotního strachu.

Ale ne vždy jde o negativní zkušenost. Mnoho lidí, s nimiž jsem se setkal, popisovalo strach inspirovaný filmovými a televizními ztvárněními klaunů, kde jsou často prezentováni jako zlověstné a děsivé postavy. Tenhle obraz, uměle vytvořený, může u citlivějších jedinců vyvolat silný a trvalý strach.

Je důležité si uvědomit, že coulrofobie, ačkoli se častěji projevuje u dětí, se může vyskytovat i u dospělých. Je to fascinující psychologický fenomén, který zdůrazňuje komplexní vztah mezi naší zkušeností a tím, jak vnímáme svět kolem nás. Nejde o jednoduchý strach, ale o komplexní reakci, která si zaslouží pochopení a případně i odbornou pomoc.

Na mých cestách jsem poznal, že tento strach se liší intenzitou. Od mírného nepohodlí při pohledu na klauna až po paralyzující paniku. Léčba, pokud je potřeba, se většinou zaměřuje na kognitivně-behaviorální terapii a pomáhá jedincům překonat iracionální strach a vyrovnat se s negativními asociacemi spojenými s klauny.

Jak se projevuje syndrom CAN?

Syndrom CAN, jak se ukazuje i z mých cest po světě, není jen abstraktní diagnózou. Projevuje se komplexně a zasahuje do všech sfér života. Neurotické poruchy, tenze a poruchy spánku jsou jen začátkem. Mnoho pacientů popisuje úzkost, pocity viny a sebeobviňování, které se mohou stupňovat až do fobií a depresivních stavů, někdy s sklony k sebevraždě. Na těle se to odráží v podobě psychosomatických reakcí, které se projevují různými způsoby v závislosti na individuálních predispozicích. Zaznamenal jsem i případy poruch sexuálního chování.

Sociální aspekty jsou rovněž dramaticky ovlivněny. Nízké sebehodnocení, poruchy komunikace a poruchy interpersonálních vztahů vedou k izolaci. Schopnost vcítit se do druhých – empatie – je často narušena. A to vnáší do života postižených další zátěž. Na svých cestách jsem pozoroval, jak se v různých kulturách tyto projevy syndromu CAN liší v intenzitě a projevech, ale samotná podstata problému zůstává globální a naléhavá. Je důležité si uvědomit, že syndrom CAN není pouze „v hlavě“, ale má komplexní dopad na celkovou pohodu a kvalitu života jedince.

Jak se vybavit na turistiku?

Deset tipů na turistické vybavení – a pár zkušeností navíc:

Batoh: Základem je správně zvolený turistický batoh, jehož objem odpovídá délce a náročnosti túry. Nepodceňujte ergonomii – špatně padnoucí batoh vám zkazí celý výlet. Důležité je i rozložení váhy – těžší věci co nejblíže k zádům.

Obuv a ponožky: Kvalitní, prověřená turistická obuv je klíčová. Vyhněte se novým botám přímo na túru, raději je nechte několikrát doma rozchodit. Vhodné jsou funkční ponožky z materiálu odvádějícího pot, aby se předešlo puchýřům. Dvě páry jsou minimum.

Oblečení: Vrstvení je alfa a omega. Funkční spodní prádlo, fleecová mikina, nepromokavá bunda a kalhoty – to je základ. Myslete na proměnlivé počasí a berte s sebou i něco teplejšího, i v létě.

Hydratace: Vodní vaky jsou pohodlnější než lahve, ale i ty se hodí. Doplňování tekutin je kritické, zvláště v horku. Množství závisí na délce a náročnosti túry, ale raději si vezměte víc, než méně.

Lékárnička a KPZ: Obsah lékárničky by měl odpovídat vašim potřebám a zdravotnímu stavu. Nezapomeňte na náplasti, obvazy, antiseptikum a léky proti bolesti. KPZ (krabička první pomoci) je užitečná i mimo turistické stezky.

Osvětlení: Čelovka s náhradními bateriemi je nezbytností, i když plánujete návrat před setměním. Nepodceňujte sílu tmavé noci, zvlášť v neznámém terénu.

Mapa a navigace: Papírová mapa je nezbytná, i v době GPS. Baterie se mohou vybit a signál se může ztratit. Naučte se s mapou pracovat, ať se neztratíte.

Další důležité vybavení: Nezapomeňte na sluneční brýle, opalovací krém, repelent proti hmyzu, nůž, zapalovač nebo zápalky, multifunkční nástroj a dostatek energie v podobě svačiny.

Zkušenosti navíc: Před odchodem informujte někoho o vaší trase a plánovaném návratu. Zkontrolujte předpověď počasí a přizpůsobte vybavení podmínkám. Nepodceňujte fyzickou zdatnost a zvolte trasu dle svých možností.

Hlavní je pohodlí a bezpečnost. Dobře se připravte a užijte si cestu!

Co si sbalit na přechod hor?

Přechod hor si žádá důkladnou přípravu. Moderní materiály sice nejsou nutností, ale výrazně zvyšují komfort. Zapomenete-li na kvalitní funkční prádlo, budete litovat. Myslete na vrstvení – bavlněné oblečení je na horách nepřítel číslo jedna. Kraťasy a trička jsou základem, ale k nim přidejte kvalitní trekové ponožky z merino vlny nebo syntetických materiálů odvádějících pot. Nepodceňte ani rukavice a čepici, počasí v horách se mění rychle. Plavky se mohou hodit, pokud se po cestě budete koupat v horském jezírku.

Pláštěnka je absolutní nezbytnost, a to nejen pro vás, ale i pro batoh. Dobře zvolená pláštěnka ochrání vaše vybavení před deštěm a větrem. Trekové hole značně ulehčí chůzi a ochrání vaše klouby. Nezapomeňte na kvalitní spacák s odpovídající teplotní třídou a karimatku pro tepelně izolační komfort. Dvě litry vody na osobu na den je minimum – v horkém počasí je potřeba mnohem více. Doporučuji lahve s širším hrdlem pro snadnější čištění a doplnění.

Kromě výše uvedeného doporučuji přibalit: malou lékárničku s obvazy, náplastmi a léky proti bolesti, malou čelovku, multifunkční nástroj (nůž, šroubovák, kleště), zapalovač/zápalky v nepromokavém obalu a sluneční brýle s UV filtrem. Nezapomeňte na mapu a kompas, nebo GPS navigaci, i když se spoléháte na aplikaci v telefonu – v horách se signál může ztratit. Důležité je i dobíjecí powerbanky pro váš telefon. Dobře si naplánujte trasu a informujte někoho o vašich plánech.

A nezapomeňte na dobrou náladu a respekt k horám!

Jak na zácpu z cestovani?

Na zácpu při cestování? To znám! Klíč je v pravidelnosti, i když je to náročné. Drž se svého běžného jídelníčku co nejvíce, i když to znamená vařit si sám na trailu. Sušené ovoce, ořechy a semínka jsou super, ale pozor na přehnané množství – to může naopak zácpu zhoršit. Nezapomínej na dostatek tekutin – voda, bylinkové čaje. I když se ti nechce, pravidelně se protáhni, když jsi na túře, i když to znamená jen pár cviků na místě. Pohyb je základ! Stres? Zkus pár dechových cvičení, jógu nebo meditace – pomůže ti to i se spánkem, který je při cestování často narušený. Probiotika mohou být tvoje zbraň, ale začni je brát už před cestou. A nezapomeň na důležitou věc: plánuj si zastávky na toaletu s předstihem, zvlášť na delších trasách. Na divoko to chce trochu improvizace, ale hygiena je priorita! Balíček hygienických ubrousků je nutnost. A pokud trvá zácpa déle, raději se poraď s lékařem před cestou – existují i léky, které ti pomohou, ale nezapomeň na to, že některé léky je nutné užívat s opatrností při fyzické aktivitě.

Při cestování do exotických zemí buď opatrný s místní stravou. Zvykání si na novou flóru může vést k trávicím problémům. Můžeš zkusit prášek na přípravu rehydratačního roztoku, pokud se ti podaří dehydratovat.

Nepodceňuj prevenci. Před cestou si zvykni na pravidelné stolice a dostatek pohybu. Pak ti zácpa na cestách pravděpodobně nebude dělat takové problémy.

Jak se obléct na túru?

Na podzimní túru je klíčové vrstvení. Základ tvoří funkční termoprádlo – merino vlna je skvělá pro regulaci vlhkosti a tepla, syntetika je zase odolnější a rychleji schne. Vyber si podle preferencí a počasí. Nedávejte si příliš mnoho vrstev na začátku, raději si vezměte něco navíc s sebou do batohu.

Druhá vrstva, izolační, by měla být z fleecu – skvěle hřeje a odvádí pot. Softshellová bunda je pak ideální jako třetí, ochranná vrstva – chrání před větrem a lehkým deštěm. Nepodceňujte větruodolnost, podzimní vítr dokáže pořádně zchladit. Pokud očekáváte déšť, vezměte si nepromokavou bundu, ideálně s membránou.

K nohám volím trekové kalhoty, ideálně z rychleschnoucího materiálu. Nezapomeňte na kvalitní trekové ponožky, nejlépe z merino vlny nebo syntetiky, abyste se vyhnuli puchýřům. Na hlavu je nutná čepice – chrání před chladem a větrem. Nezapomeňte na rukavice, i když se zdá, že je venku teplo, v lese může být dost chladno.

Vesta nebo lehká prošívaná bunda se hodí jako extra vrstva, kdykoli se budete cítit promrzlí. Batoh by měl být ergonomický a správně naložený, aby netlačil na záda. A nezapomeňte na kvalitní trekové boty, které jsou pohodlné a poskytují dostatečnou oporu kotníkům.

Doplňky: sluneční brýle (i když je podzim), opalovací krém (slunce se odráží od lesní půdy), repelent proti hmyzu (komáři a klíšťata jsou aktivní i na podzim), mapa a kompas (pro případ ztráty signálu), lahve na pití s dostatečnou zásobou vody a svačinu. Plánování trasy a informovanost o počasí jsou klíčové pro bezpečnou a příjemnou turistiku.

Co je Williams syndrom?

Williamsův syndrom (WS), někdy nazývaný Williams-Beurenův syndrom, je vzácná genetická porucha způsobená delece části chromozomu 7. Projevuje se širokým spektrem příznaků, které se u každého jedince liší v intenzitě. Charakteristický je elfovitý vzhled s širokým čelem, malým nosem a úzkými ústy. Časté jsou srdeční vady, jako je supravalvulární aortální stenóza (zúžení aorty), vyžadující často chirurgický zákrok. Někteří jedinci trpí hyperkalcémií (zvýšená hladina vápníku v krvi). Z hlediska psychomotorického vývoje se u WS objevují různé stupně postižení, od mírného opoždění až po těžkou mentální retardaci. Přesto mnoho lidí s WS vykazuje silné verbální schopnosti a mimořádnou sociální a empatie, často doprovázené silnou muzikalitou. Cestování s osobou s WS vyžaduje důkladnou přípravu, zejména co se týče zdravotní péče. Doporučuje se informovat se o dostupnosti lékařské pomoci v cílové destinaci a mít s sebou veškerou potřebnou dokumentaci. Plánování tras by mělo být flexibilní a zohledňovat individuální potřeby dotyčného. Přestože WS vyžaduje celoživotní podporu, s patřičnou péčí a podporou je možné žít plnohodnotný život a cestovat.

Co je to dumping syndrom?

Dumping syndrom, neboli syndrom předčasného vyprázdnění žaludku, je něco, s čím jsem se osobně setkal při svých cestách, a to hned několikrát. Není to nic příjemného, věřte mi. Jedná se o rychlý přechod tráveniny ze žaludku do tenkého střeva, což tělo jednoduše nezvládne zpracovat. Obvykle se to stává po operacích žaludku, ale může se objevit i po konzumaci velkého množství sladkého jídla nebo tekutin. Pamatuji si, jak jsem se jednou po opulentní večeři v Maroku probudil s příšernými křečemi a průjmem – klasické příznaky dumping syndromu.

Příznaky jsou charakteristické: prudké křeče v břichu, nevolnost, průjem, pocení, slabost, závratě, a někdy i bušení srdce. Intenzita se liší případ od případu. Já jsem zažil spíše mírnější formu, ale slyšel jsem i o případech, které vedly k hospitalizaci. Proto je důležité vědět, co to je a co dělat, pokud se objeví.

Prevence je klíčová, zvláště při cestování: vyhýbejte se velkým porcím jídla, konzumujte stravu bohatou na vlákninu, ale v menších dávkách, pijte tekutiny mezi jídly, ne během, a omezte příjem sladkostí a rafinovaných cukrů. Při cestování do exotických zemí se držte raději osvědčených jídel, abyste minimalizovali riziko nečekaných potíží s trávením.

Co dělat, když se objeví příznaky? Lehni si, vyhněte se fyzické námaze, pijte vlažnou vodu po malých doušcích. Pokud se příznaky zhoršují nebo přetrvávají, vyhledejte lékařskou pomoc. To platí dvojnásob, jste-li v zahraničí.

Osobně doporučuji si před cestou zjistit, co je dumping syndrom a jak jej předcházet. Zamezí to nepříjemným překvapením a umožní vám si plně užívat vaše dobrodružství.

Co je to blast syndrom?

Blast syndrom? To je peklo, co se stane, když tě trefí rázová vlna, třeba výbuch. Není to jenom jedna díra, ale komplexní trauma – poškození hned několika orgánů najednou. Představ si plicní kontuze, poranění břicha, tržné rány, a to vše najednou. Může to být i porucha sluchu, poranění mozku a šok.

V horách, kde se pohybuji, je důležité si uvědomit, že výbuchy nejsou jenom v válečných zónách. Může jít o sesuv půdy, nebo i nečekanou explozi plynu. Triáž je pak absolutní základ – když se něco takového stane ve skupině, musíš vědět, komu pomoct jako prvnímu. Základní první pomoc v kombinaci s rychlým transportem do nemocnice rozhoduje o životě a smrti.

Důležitá je i prevence. Vědomí potenciálních rizik a přiměřená opatrnost jsou klíčové. Vždycky si důkladně zkontrolujte terén a plánujte trasu s ohledem na možné nebezpečí.

Co je POTS syndrom?

Syndrom posturální ortostatické tachykardie (POTS), to je něco, s čím jsem se setkal na svých cestách po světě, ač ne osobně. Představte si, že se zvednete z lehátka na slunné pláži v Řecku, a najednou máte prudce zvýšený tep. To není jen vedro, ale potenciálně POTS. Jedná se o různorodou skupinu poruch, které se vyznačují zvýšením srdeční frekvence o alespoň 30 tepů za minutu během prvních deseti minut po změně polohy z lehu nebo sedu do stoje, nebo při testu na nakloněné rovině.

Příznaky se liší, ale často zahrnují:

• Zvýšenou tepovou frekvenci
• Závrať a mdloby
• Únavu
• Bolest hlavy
• Nevolnost
• Třes

A co je důležité pro cestovatele? Před dlouhými cestami, zejména leteckými, je nutné konzultovat lékaře, pokud máte podezření na POTS. Dehydratace může příznaky zhoršit. Doporučuji proto dostatečný pitný režim, pravidelné procházky a vyhýbání se dlouhému stání.

Možné komplikace při cestování:

• Zhoršení příznaků v důsledku dehydratace a změn tlaku.
• Obtíže s orientací a koordinací pohybů.
• Riziko pádu a zranění.

Léčba se zaměřuje na zmírnění příznaků a může zahrnovat změny životního stylu, medikaci a kompresivní punčochy. Pamatujte, že i při POTS je možné cestovat, ale je důležité být připraven a dodržovat doporučení lékaře.

Co je nyktofobie?

Nyktofobie, neboli chorobný strach ze tmy, je mnohem víc než jen dětský strach z monster pod postelí. Je to vážná fobie, která významně ovlivňuje kvalitu života. Na rozdíl od přirozeného opatrného pocitu v tmavém prostředí, který je evolučně podmíněn omezenou viditelností a potenciálním nebezpečím, nyktofobe trpí intenzivní úzkostí, panikou a strachem, i když je v naprostém bezpečí. Zkušenosti z mých cest po světě mi ukázaly, že projevy nyktofobe se liší, od mírného diskomfortu až po paralyzující hrůzu. Zatímco v některých kulturách je strach ze tmy vnímán spíše jako běžná dětská fáze, v jiných je spojen s hluboce zakořeněnými mýty a legendami, které tento strach ještě umocňují. Například v některých částech Asie se tmy připisuje magická moc, což může nyktofobii u tamních obyvatel zesilovat. Léčba nyktofobe zahrnuje terapii, jako je kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na změnu myšlenkových vzorců a reakcí na tmu. Je důležité si uvědomit, že s touto fóbií se dá efektivně pracovat a žít plnohodnotný život, i když s omezenou viditelností.

Zajímavostí je, že v některých částech světa je tma vnímána jako čas klidu a meditace, zatímco jinde je spojena s nebezpečím a zlem. Tato rozdílná kulturní vnímání jasně ukazují, jak moc prostředí a zkušenosti formují náš strach.

Co dělat, když nejde vytlačit stolice?

Zácpa – nepříjemný společník i na cestách. Příčin může být hned několik, od banálního nedostatku tekutin a vlákniny v jídelníčku, typického třeba po leteckých letech s omezeným příjmem tekutin a nezdravým jídlem, až po narušený střevní mikrobiom, třeba po požití neznámých pokrmů v exotických zemích. Těžká, tučná jídla, hojně zastoupená na mnoha turistických destinacích, situaci jen zhorší. V akutních případech pomůže glycerinový čípek, snadno seženete i v lékárnách v zahraničí. Dlouhodobě ale problém řešte preventivně. Denní příjem minimálně dvou litrů tekutin je základ, a to zejména v horkém počasí. Doplňujte stravu o vlákninu – psyllium, ovocné a zeleninové saláty, ořechy či celozrnné obiloviny. Jezte pravidelně, vyhýbejte se stresu, který trávení zhoršuje. V zahraničí sledujte i hygienu a pitný režim, aby se předešlo případným střevním infekcím, které zácpu zhoršují. A pamatujte, že i lokální medicína může nabídnout zajímavé řešení, ale vždy se poraďte s lékařem nebo lékárníkem. Nespoléhejte jen na rady z cestovních blogů.

Co je overturismus?

Overturismus? To je situace, kdy se z turisticky atraktivního místa stane přeplněný mraveniště. Masivní příliv turistů vede k nepříjemným důsledkům, jako je raketový nárůst cen ubytování, čímž se místní obyvatelé stěhují z center, protože si je už nemohou dovolit. Obchody se zaměřují na turisty, takže tradiční obchody a řemesla mizí, a vše se stává sterilní a drahé. Místo půvabného městečka se z něj stává anonymní turistická atrakce bez duše. A samozřejmě, všudypřítomný hluk a odpadky – to je taky standard. Je důležité si uvědomit, že zodpovědný cestovní ruch je o respektu k místu a jeho obyvatelům. Pro efektivní omezení overturismu je klíčová spolupráce mezi místní samosprávou, podnikateli a turisty. Pomáhá například rozložení turistického ruchu do méně známých oblastí, zavedení poplatků za vstup do památek nebo propagace udržitelných turistických aktivit, jako je například cykloturistika nebo pěší turistika v odlehlých oblastech. Návštěva málo frekventovaných tras a úcta k životnímu prostředí je klíčem k udržitelnému cestování a prevenci overturismu.

Alternativou k přelidněným turistickým centrům je hledání skrytých klenotů – menších, méně známých lokalit s autentickou atmosférou. Dobře naplánovaná cesta s ohledem na sezónnost a vyhýbání se špičce může výrazně snížit dopad na dané místo. Informace o kapacitě turistických atrakcí a dodržování navrhovaných časů návštěv jsou také velmi důležité.