Etické normy? To je v podstatě mapa morálního terénu, GPS pro naše jednání. Normativní etika, to je ten základní průvodce, který nám ukazuje, kudy se máme vydat, abychom se nedostali do morálního bahna. Zkoumá obecné zásady a principy, jak se správně chovat – jako když plánujeme náročnou horskou túru a studujeme mapu, než vyrazíme.
Zjednodušeně řečeno: Je to hledání odpovědí na otázku, jestli je něco, co se chystáme udělat, správné nebo špatné. Jako když se rozhodujeme, jestli zkracovat cestu přes chráněnou oblast, nebo dodržet vyznačenou trasu.
A co to pro nás, milovníky aktivního cestování, znamená? Představte si:
- Ohleduplnost k přírodě: Nesmíme za sebou zanechávat odpadky – to je základní etická norma v horách i jinde. Je to jako nechat po sobě uklizený tábořiště, aby si další turisté mohli užít stejnou krásu.
- Bezpečnostní pravidla: Dodržování bezpečnostních předpisů a zkušeností zkušenějších turistů je etická zodpovědnost. Zkrátka, nemůžeme riskovat jen pro sebe, ale i pro ostatní.
- Respekt k místním komunitám: Chovat se ohleduplně k místním lidem a respektovat jejich kulturu a tradice – to je důležité všude, ať už šlapeme po Alpách, nebo po horách v Nepálu. Je to jako zdravit se s místními a nechat si vysvětlit, jak se správně chovat v jejich okolí.
Porušování etických norem může mít vážné důsledky, podobně jako zanedbání bezpečnostních opatření při lezení na skalách. Můžeme poškodit přírodu, ohrozit sebe i ostatní, nebo narušit klid a harmonii místní komunity. Takže, držme se mapy a snažme se najít tu správnou cestu!
Které druhy zvěře lze lovit v noci?
Noční lov zvěře je v České republice striktně regulován a není dovoleno lovit jakoukoli zvěř bez příslušného povolení a dodržení platných zákonů. Zákon taxativně vymezuje druhy, u nichž je noční lov povolen, a mezi nimi najdeme především divočáka a lišku.
Možnosti nočního lovu ovšem závisí na mnoha faktorech, včetně konkrétní lokality a ročního období. Zkušenost z mnoha cest po světě mi ukázala, že noční lov vyžaduje specifické vybavení a znalosti. Nejde jen o znalost zákonů, ale také o zvládnutí techniky lovu za snížené viditelnosti, která vyžaduje mimořádně opatrný přístup a zodpovědnost.
Je důležité si uvědomit, že:
- Používání termovize či jiných technologií pro noční vidění je často podmíněno zvláštními povoleními.
- Bezpečnost je při nočním lovu prvořadá. Riziko nehody je vyšší než ve dne, je nutné dbát na dobrou viditelnost a bezpečnostní opatření.
- Dodržování etických norem lovu je nezbytné. To zahrnuje i zodpovědný přístup k odlovu a minimalizaci utrpení zvířat.
Před jakýmkoli lovem, ať už denním nebo nočním, je nezbytné důkladně se seznámit s platnou legislativou a konzultovat s odborníkem, aby se předešlo problémům s úřady a zajistila se bezpečná a etická praxe.
Co je výkon práva myslivosti?
Výkon práva myslivosti? To není jen takové pobíhání po lese s puškou! Je to zodpovědná, odborná a veřejně prospěšná činnost, pevně zakotvená v českém zákoně o myslivosti č. 449/2001 Sb. Představte si to jako komplexní péči o zvěř a její biotop – a to od monitoringu populací a zajištění zdraví zvířat až po regulaci stavů a ochranu lesů před škodami. V mnoha regionech jsem se setkal s myslivci, kteří se o to s nadšením starají. Jejich práce je často neviditelná, ale nesmírně důležitá pro udržení rovnováhy v ekosystému.
Myslivost není jen o lovu. Je to o znalostech, zkušenostech a respektu k přírodě. Myslivci se podílejí na zalesňování, ochraně biodiverzity a prevenci škod způsobených zvěří na zemědělských plodinách. Mnozí z nich se aktivně zapojují do ochrany ohrožených druhů a monitorují jejich stavy. Při svých cestách po České republice jsem opakovaně potkával myslivce, kteří s nadšením sdíleli své znalosti o místní fauně a flóře. Byla to cenná zkušenost.
Zákon o myslivosti detailně reguluje všechny aspekty této činnosti, od získání loveckého lístku a potřebných zkoušek až po pravidla lovu a nakládání s ulovenou zvěří. Je to rozsáhlý a komplexní dokument, ale důkladná znalost jeho ustanovení je pro každého myslivce naprosto nezbytná. A věřte mi, zažil jsem několikrát, jak důležitá je tato znalost pro zodpovědný výkon práva myslivosti a pro udržení pozitivního obrazu myslivosti v očích veřejnosti.
Myslivci hrají klíčovou roli v ochraně české krajiny. Jejich práce přesahuje rámec pouhého lovu a zasahuje do mnoha oblastí péče o životní prostředí. Je to fascinující a nenahraditelná součást ekosystému, kterou jsem si při svých cestách po České republice velmi vážil.
Jaké tři etické přístupy existují?
Představte si etické přístupy jako tři různé trasy při zdolávání horského masivu. Autonomní přístup je jako sólo výstup – jdete vlastní cestou, bez ohledu na náboženská pravidla, spoléháte jen na sebe a svůj kompas, na vlastní morální úsudek, nezávislý na vnějším vlivu. Je to náročná, ale svobodná cesta.
Heteronomní přístup je jako výstup s průvodcem, který se řídí osvědčenými stezkami danými náboženskými pravidly a tradicemi. Vaše kroky jsou ovlivněny společenstvím a jeho zkušenostmi, dodržujete zpravidla jasně daná pravidla. Bezpečnější, ale méně individuální. Myslete na to jako na turistickou skupinu s jasně daným plánem.
Teonomní přístup je jako výstup k posvátné hoře, kde je cíl daný vírou a vztahem k Bohu. Morálka vychází z této víry a je úzce spjata s vaším duchovním životem. Je to cesta s hlubším smyslem, ale vyžaduje silnou vnitřní motivaci a vůli.
Jak se dělí etika?
Etika se dělí na několik klíčových oblastí, které si můžeme představit jako různé cesty na mapě světa morálního uvažování. Deskriptivní etika, podobně jako průzkum exotické země, popisuje existující morální přesvědčení a chování v různých kulturách – od tradičních japonských rituálů až po moderní debaty v Silicon Valley. Poté máme metaetiku, filozofickou reflexi nad samotným pojmem etiky, zkoumající její jazyk, metody a základní principy – jako studium mapy samotné, nikoliv terénu. Normativní etika, zase jako návrh cestovní trasy, se zabývá otázkou, jak bychom se *měli* chovat, prezentuje různé morální teorie a systémy, od utilitarismu až po kantovskou deontologii – různé cesty k dosažení cíle. Aplikovaná etika pak aplikuje tyto teorie na specifické problémy, jako je bioetika, obchodní etika nebo etika životního prostředí – navigace po konkrétním terénu s využitím předem daných map. Etika autonomie se zaměřuje na svobodnou vůli a právo jedince na seberealizaci – podobně jako volba vlastní cesty na mapě, zatímco etika odpovědnosti klade důraz na důsledky našich činů a jejich dopad na druhé – ohleduplné plánování cesty s ohledem na okolí.
Co potřebuji k lovu zvěře?
Lov zvěře v České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích, podléhá přísné regulaci. Základní výbavou lovce není jen puška, ale především nezbytná dokumentace. K lovu potřebujete platný lovecký lístek, povolenku k lovu specifickou pro danou oblast a zvěř, a doklad o povinném pojištění odpovědnosti. Minimální limity pojistného plnění se zde pohybují v řádech milionů korun pro újmu na zdraví a stovkách tisíc korun pro škodu na majetku (20 milionů Kč u škod na zdraví/usmrcení a 500.000 Kč na věci). V případě lovu se zbraní je samozřejmě nutný zbrojní průkaz nebo Evropský zbrojní průkaz. Mnoho zemí, které jsem navštívil, má podobný systém, byť s odlišnými detaily. Například v některých zemích EU je kladen důraz na absolvování pravidelných bezpečnostních kurzů, zatímco v jiných je nutné doložit absolvování speciálních loveckých zkoušek s důrazem na etické zacházení se zvěří a ochranu životního prostředí. Důležité je vždy si před lovem ověřit platné předpisy a regulační požadavky konkrétní lokality. Nepodceňujte zodpovědnost spojenou s lovem a vždy dodržujte platné zákony a předpisy.
Pamatujete, že kromě legální dokumentace je pro zodpovědného lovce nezbytná znalost zbraní, bezpečnostních postupů a etického přístupu k lovu. Znalost místní fauny a flóry je samozřejmostí. V mnoha oblastech je navíc nutné dodržovat striktní pravidla týkající se používání střeliva, doby lovu a způsobů lovu dané zvěře. Nedodržení těchto pravidel může mít vážné právní následky.
Co jsou to normy?
Normy? To je v Evropě složitější, než se zdá. Evropská norma (EN) je technická specifikace schválená jednou ze tří velkých organizací: CEN (pro všeobecné věci), CENELEC (elektrotechnika) a ETSI (telekomunikace). Když vidíte značku EN, znamená to, že výrobek splňuje specifické požadavky na kvalitu, bezpečnost a kompatibilitu, platné napříč většinou EU. Je to důležité, protože usnadňuje obchod a cestování. Například, když si kupujete nabíječku do telefonu s označením EN, víte, že bude fungovat v drtivé většině evropských zemí. V praxi se však můžete setkat i s národními normami jednotlivých států, které mohou být specifické pro danou zemi a někdy i přísnější než EN. Dobré je si před nákupem důkladně prostudovat specifikace výrobku, abyste si byli jisti, že vám bude skutečně sloužit.
Stojí za zmínku, že normy se průběžně aktualizují a doplňují, takže je vhodné sledovat aktuální verzi. Někdy se můžete setkat s označením harmonizované normy – to znamená, že daná norma je uznána Evropskou komisí a její splnění je důkazem shody s požadavky legislativy EU.
Pro cestovatele to znamená, že se můžou spolehnout na určitou úroveň kvality a kompatibility produktů s označením EN v celé Evropě, což zjednodušuje cestování a minimalizuje riziko nákupu nekvalitních nebo nekompatibilních výrobků.
Co lze lovit na společných lovech?
Společné lovy, neboli hony, nabízejí nezapomenutelný zážitek, ať už se odehrávají na rozlehlých polích, v tajemných lesích, či na hladině jezera. Tato tradiční forma lovu, vyžadující koordinaci většího počtu lidí a psů, se zaměřuje především na drobnou zvěř. Záleží na tom, co se honí – typicky zaječí, bažantí či kachní hony. Zkušenost mi napovídá, že atmosféra je vždy elektrizující: cinkot zvonků na psech, křik honců, vzrušení z očekávání… Účast na takovém lovu, ať už jako střelec, nebo pozorovatel, poskytuje fascinující vhled do tradičního českého venkova a spolu s ním i šanci spatřit úchvatné ukázky loveckého umění a souhry člověka a psa. Pozoruhodné je také to, jak se strategie lovu přizpůsobuje prostředí – od propracovaných taktik na políčkách až po precizní pohyby v lesním porostu, či v náročném terénu podél vodních toků. Příprava a dodržování bezpečnostních pravidel je při takovém lovu naprosto klíčová. Výsledkem bývá nejen ulovená zvěř, ale i silný zážitek z týmové práce a spojení s přírodou.
Kdy je povolen lov Muškařením?
Lov muškařením v Česku, podobně jako v mnoha dalších zemích s bohatou tradicí pstruhařského rybolovu (např. Skotsko, Norsko, Kanada), podléhá přísným sezonním omezením. Zákon stanoví, že lov přívlačí a muškařením je ve pstruhových revírech povolen od 16. dubna do 30. listopadu. Tato data zohledňují rozmnožovací cyklus pstruhů a zajišťují ochranu populace. Mimo tuto dobu je lov zakázán, aby se umožnilo nerušené rozmnožování a zamezilo se vyčerpání zdrojů. Je důležité si uvědomit, že tato data se mohou lišit v závislosti na konkrétním revíru, proto je vždy nutné si před lovem ověřit platná pravidla u příslušného rybářského svazu. Dodržování těchto pravidel je klíčové pro udržitelnost rybolovu a zachování krásy české přírody pro budoucí generace. Mnoho pstruhových revírů nabízí jedinečné prostředí a náročný, ale velmi uspokojující lov. Před cestou na ryby si proto vždy ověřte aktuální legislativu a připravte se na nezapomenutelný zážitek.
Nezapomínejte na dodržování všech platných rybářských předpisů, včetně limitů úlovků a velikostí ryb.
Co je to černá zvěř?
„Černá zvěř“ – to je myslivecký název pro divočáka (Sus scrofa). Jeho srst se skládá z hustých štětin, jejichž barva se pohybuje od tmavě šedé přes hnědou až po černou – odtud název. Mladá selata jsou ale hnědá s charakteristickými světlými pruhy pro lepší maskování v lese.
Setkání s divočáky v přírodě není výjimečné, zejména v lesnatých oblastech a blízko polí. Je důležité dodržovat opatrnost:
- Nikdy se k nim nepřibližujte. Divočáci jsou silná a potenciálně nebezpečná zvířata, zvláště samice s mláďaty.
- V případě setkání se držte v klidu a pomalu couvejte. Neotáčejte se k nim zády a nedělejte žádné náhlé pohyby.
- Hluk je může vyděsit. Můžete zkusit hlasitě promluvit, ale křičet byste neměli.
Zajímavostí je, že divočáci jsou všežravci. Kromě rostlinné potravy konzumují i různé bezobratlé, hmyz, menší obratlovce a dokonce i mršiny.
Stopy po divočácích:
- Kopyta: Zanechávají charakteristické otisky kopyt, které se liší od otisků jelení zvěře.
- Ryté půda: Při hledání potravy často rýžují půdu, čímž vznikají rozsáhlé ryhy.
- Trusu: Výkaly divočáků mají charakteristický tvar a vzhled.
Pokud se chcete o divočácích dozvědět více, doporučuji navštívit místní informační centrum nebo knihovnu.
Co je pytlactví?
Pytláctví, ach ta věc! V českém trestním zákoníku, § 304, se dozvíte, že jde o neoprávněný lov zvěře či ryb, jehož hodnota není zanedbatelná. To zahrnuje i skrytí, převod na sebe či jiného, anebo přechovávání takovéto neoprávněně ulovené zvěře či ryb. Mám zkušenost, že v některých oblastech, zvláště tam, kde je příroda panenská a ochrana přírody nedostatečná, je tento problém velmi rozšířený. Pozoruhodné je, že definice “hodnoty nikoli nepatrné” je spíše otázkou soudního posouzení a může se lišit případ od případu. V některých regionech, například v horských oblastech, kde je přístup obtížný a zvěř vzácná, i lov jednoho menšího zvířete může být trestným činem. Při svých cestách jsem se setkal s nejrůznějšími formami pytláctví – od jednoduchého chytání ryb v zákazu až po organizovaný lov ohrožených druhů. Sankce se liší podle závažnosti činu, ale vždy je nutné brát v úvahu škodu na přírodě, která může být mnohem větší než samotná hodnota ulovené zvěře či ryb.
Pamatuji si jeden případ z mé expedice do Karpat… tamní strážci parku mi vyprávěli o pytlácích, kteří používali sofistikované metody, včetně nočního vidění a speciálně upravených pušek. Boj proti pytláctví je komplexní problém, který vyžaduje spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení, ochránci přírody a místními obyvateli. Je to boj o zachování biodiverzity a rovnováhy v ekosystému.
Na co se dělí právo?
Představte si právo jako rozlehlou říši, rozdělenou na několik klíčových království. Ústavní právo je samotný základ, pevná skála, na níž stojí vše ostatní – definuje státní zřízení a základní práva občanů. Jako zkušený cestovatel můžu potvrdit, že jeho znalost je nezbytná pro pochopení jakéhokoli právního systému. Pak tu máme občanské právo, které upravuje vztahy mezi jednotlivci, od smluv po dědictví. Je to živá mapa cest a obchodních stezek mezi lidmi. Obchodní právo se zase zaměřuje na obchodní vztahy, a je tak důležité pro fungování ekonomiky, jako je pro karavanu spolehlivý vůz. Trestní právo je strážcem pořádku, definuje činy proti státu a chrání jeho občany. Můžete ho přirovnat k silné armádě, která brání království před zlem. A konečně správní právo, které reguluje vztahy mezi státem a občany. To je jako složitý systém silnic a mostů, které spojují jednotlivé části říše.
Ale to není všechno! Právo se dělí i podle jiných kritérií. Máme vnitrostátní (národní) právo, specifické pro daný stát – to je jazyk země, kterým se domluvíte s místními. Pak je tu mezinárodní právo, které reguluje vztahy mezi státy – je to jakoby univerzální esperanto pro celou planetu, a konečně evropské právo, které se v důsledku evropské integrace stále více prolíná s právem národním. Myslete na Evropskou unii jako na silnou obchodní federaci, která má své vlastní, nadnárodní zákony. Znalost všech těchto vrstev je klíčová pro úspěšné cestování po právní mapě.
Co jsou etické hodnoty?
Etické hodnoty? To je otázka, na kterou jsem během svých cest po světě dostával různé odpovědi, často závislé na kultuře a historii dané oblasti. Evropské etické hodnoty, jak je známe my, představují spíše mozaiku než jednotný systém.
Základní kámen tvoří samozřejmě rodinná a kmenová pravidla – co je považováno za správné a nesprávné, se učíme už od dětství. V mnoha částech světa jsem pozoroval, jak silně tyto tradice ovlivňují chování jednotlivců.
Náboženství sehrálo a stále sehrává významnou roli. Mnohé etické principy, které dnes považujeme za samozřejmé, jsou zakořeněny v náboženských textech a tradicích. Zde je třeba si uvědomit rozmanitost přístupů – koncept dobra a zla se v různých náboženstvích liší. Například v buddhismu je důraz na nesnášení a soucit, zatímco v některých abrahamických náboženstvích je silnější důraz na dodržování božích přikázání.
Moderní éra pak přinesla další vrstvu – občanská a lidská práva, zformovaná v bouřlivém 19. a 20. století.
- Svoboda slova: Zásadní princip, který jsem viděl jak oslavován, tak potlačován.
- Rovnost: Ideál, o který se stále usiluje a jehož uplatňování se liší od země k zemi.
- Právo na život: Základní lidská potřeba, ale jeho interpretace je často předmětem debat a sporů.
Sociální hodnoty, jako je solidarita a spravedlnost, se staly důležitými pilíři evropských společností. Nicméně, jejich váha a význam se liší v závislosti na konkrétní společnosti a její socioekonomické situaci.
Vnímám, že tato evoluce etických hodnot je neustálý proces. To, co je dnes považováno za eticky správné, se může v budoucnu změnit, ovlivněno novými technologiemi, globálními událostmi a měnícími se společenskými normami.
Jaké máme normy?
Když se ptáte, jaké máme normy, odpověď není úplně jednoduchá, a to i pro zkušeného cestovatele, co zažil nejen rozdílné zásuvky, ale i zcela odlišné bezpečnostní standardy v různých koutech světa. V Česku se setkáte především s normami ČSN (Česká státní norma), DIN (německé normy), ASA (americké normy), a GOST (ruské normy). Tohle je jen špička ledovce – pokrývají široké spektrum oborů, od elektrotechniky přes stavebnictví až po bezpečnost práce. A věřte mi, ten rozdíl v bezpečnosti práce se pozná!
Důležité je, že se tyto národní normy postupně harmonizují s normami mezinárodními, což usnadňuje obchod a spolupráci napříč hranicemi. Představte si, jak by to vypadalo, kdyby každá země měla úplně jiné standardy pro výrobu automobilů! Myslím si, že by to byl pořádný chaos, a to nejen na silnicích.
Zajímavostí je, že oborové normy (ON), platné do konce roku 1993, byly zrušeny a zčásti převedeny na normy podnikové. To ukazuje, jak se systém norem vyvíjí a přizpůsobuje potřebám trhu a technickému pokroku. Z vlastní zkušenosti vím, že i drobné odchylky od standardů mohou mít velké důsledky. Například nesprávně zapojený adaptér v hotelu v Nepálu mi dal pořádně zabrat.
ČSN, DIN, ASA, GOST – to jsou zkrátka jména, za nimiž se skrývá obrovský systém pravidel a standardů, které ovlivňují náš každodenní život, mnohdy i bez našeho vědomí. A věřte, že jejich znalost vám usnadní cestu nejen po světě norem, ale i po světě samotném.
Co je to zabíjačka?
Zabijačka, tradiční domácí porážka vepře, je mnohem víc než jen příprava na zimu. Je to hluboce zakořeněná kulturní událost, kterou jsem pozoroval v mnoha podobách napříč Evropou, od českých vesnic až po hluboký jih Itálie. Zabijačka, někdy nazývaná též zabijačka, zahrnuje porážku, zpracování a následné využití všech částí zvířete – od klobás a jitrnic až po sádlo a škvarky. Tento rituál, často probíhající s rodinnou a přátelskou účastí, není jen o produkci masa, ale o společné práci, sdílení a upevňování komunitních vazeb. Tradiční recepty se liší regionálně, přinášejí tak jedinečné chuťové variace, které odrážejí specifické zvyklosti a lokální suroviny. Dnes, v době globalizace, se stále více lidí vrací k tradicím zabijačky, hledají autenticitu a spojení s kořeny. Je to více než jen jídlo – je to kulturní dědictví. Zpracování vepřového masa je poměrně náročné a často vyžaduje zkušenosti, a proto se zapojují i profesionální řezníci, přispívají tak k udržení tradičních metod a kvality výsledných produktů.
Kromě masa se zpracovávají i vnitřnosti, z nichž se připravují různé speciality. V některých regionech se zabijačka spojuje s bohatým jídelním stolem a slavnostní atmosférou, připomínající tak staré slavnosti spojené s ukončením sklizně a přípravou na zimu. Na rozdíl od moderního průmyslového zpracování masa, zabijačka klade důraz na lokální, sezónní a etické zpracování surovin. Zabijačka je živoucím příkladem udržitelnosti a respektu k tradicím.
Co znamená normy?
Slovo „norma“ – to je pojem, se kterým se setkáváte neustále, ať už doma, nebo na cestách. Je to vlastně pravidlo, požadavek, očekávání. Může být oficiálně dané, napsané v zákoně, nebo nepsané, vyplývající z tradice, zvyklostí či společenské dohody. Představte si třeba normy jídelní etikety v Japonsku – používání hůlek vyžaduje úplně jiný přístup než používání nože a vidličky v Evropě. A co teprve dopravní normy? V některých zemích je projíždění na červenou naprosto běžné, jinde vám to přinese vysokou pokutu, nebo i nebezpečí.
Kulturní normy jsou fascinující. Na cestách se setkáváte s desítkami různých společenských norem, které často ovlivňují i to, jak vnímáte danou kulturu. Například osobní prostor, míra fyzického kontaktu – to vše se liší od místa k místu. Co je v jedné kultuře považováno za slušné, může být v jiné považováno za urážlivé.
Zákonné normy jsou zase daleko striktnější a jejich porušení má jasné důsledky. Před cestou do zahraničí je proto důležité se seznámit se zákony a předpisy dané země. Může to zabránit nepříjemnostem a zbytečným problémům. Jedná se například o zásady ohledně alkoholu, drog, dopravy, fotografování v určitých oblastech, či chování na veřejnosti.
Nepsané normy jsou o poznání složitější. Pochopení nepsaných pravidel vyžaduje vnímavost a pozornost. Často se jedná o drobné detaily v chování, které ukazují úctu k místní kultuře a lidem. Například způsob zdravení, vyjadřování souhlasu nebo nesouhlasu, dávání spropitného – všechny tyto aspekty se liší od země k zemi. A právě v pochopení těchto nepsaných norem tkví krása a hloubka cestovatelských zážitků.
Stručně řečeno: norma je jakýkoliv požadavek na chování, ať už je písemně daný či nikoliv. Ať už cestujete kamkoliv, vždycky je důležité si uvědomovat, jaké normy v dané lokalitě platí, abyste se vyhnuli zbytečným potížím a plně si užili cestu.
Co je škodná zvěř?
Škodná zvěř, jak ji chápali naši předci, představovala širokou škálu živočichů, jejichž činnost byla považována za nevítanou, ba přímo škodlivou. Můj výzkum v českých archivech odhalil pozoruhodné seznamy. Například, hraboši polní, ti drobní nenápadní tvorové, byli velkým strašákem zemědělců. Stejně tak syslové, kteří, byť roztomilí na pohled, dokáží citelně poškodit úrodu. Křečci, myšovití hlodavci a ondatry byly dalšími běžnými položkami na seznamech škodné zvěře.
Překvapivé je zařazení veverek, které dnes vnímáme spíše jako roztomilé obyvatele lesů. Divocí králíci, vzhledem k jejich rozmnožovací schopnosti, patřili k obávaným škůdcům. Ani ptáci se nevyhnuli nelichotivému označení: vrabci polní i domácí ( jejich hubení v roce 1942 bylo skutečně drastickým příkladem lidského přístupu k přírodě!), kosi, špačci a zdivočelí holubi.
Z větších savců se na seznamu objevoval divoký vepř, jehož škody na polích byly nepopiratelné. Dravci, jako krahujec, jestřáb, káně lesní a rousná, moták pochop a všichni havranovití, byli považováni za škodnou zvěř kvůli jejich lovu užitkové zvěře. Zvláštní případ představoval roháč velký, dnes chráněný druh, svědčící o proměnlivém pohledu na ekologickou rovnováhu.
Je důležité si uvědomit, že tento seznam z dob minulých odráží tehdejší zemědělské praktiky a omezené znalosti o ekosystémech. Dnes se na otázku “Co je škodná zvěř?” hledí s mnohem komplexnějším a uvážlivějším přístupem, který bere v úvahu celkovou ekologickou rovnováhu.
- Změny v zemědělství vedly k přehodnocení pojetí škodné zvěře.
- Ochrana přírody klade důraz na udržování biodiverzity.
- Moderní přístupy zdůrazňují regulace populací místo plošného hubení.
