Co lze lovit na společných lovech?

Společné lovy, neboli hony, jsou skvělým způsobem, jak si užít aktivní odpočinek v přírodě a zároveň se zapojit do tradiční lovecké praxe. Nejčastěji se loví drobná zvěř, a to za účasti větší skupiny lidí – střelců, honců a psů. Úspěch závisí na koordinaci celé skupiny a znalosti terénu.

Druhy honů:

  • Zaječí hon: Vyžaduje znalost zaječích stop a terénu. Pes hraje klíčovou roli při vyhledávání a vypuzení zvěře.
  • Bažantí hon: Probíhá většinou v polích a lesích, s využitím honců, kteří zvěř nahánějí k postaveným střelcům.
  • Kachní hon: Koná se na vodních plochách a vyžaduje specifické vybavení a zkušenosti s lovem vodní zvěře. Počasí hraje zde důležitou roli.

Typy honů podle prostředí:

  • Polní hon: Probíhá na otevřených polích, s dobrou viditelností, což usnadňuje lov.
  • Lesní hon: Složitější díky hustému porostu, vyžaduje dobrou orientaci v terénu a zkušeného průvodce.
  • Vodní hon: Probíhá na vodě, vyžaduje loď, vhodné oblečení a bezpečnostní opatření.

Důležité připomenutí: Před účastí na společném lovu je nezbytné se důkladně seznámit s bezpečnostními pravidly, místními zvyklostmi a respektovat pokyny organizátora. Nezapomeňte na vhodné oblečení, obuv, zbraně a lovecké vybavení dle druhu lovu a terénu. Správná příprava je klíčem k bezpečnému a úspěšnému lovu.

Kolik vydělává myslivec?

Takže, kolik si vlastně vydělá myslivec? To je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Záleží na zkušenostech, lokalitě a samozřejmě i na tom, jak se v oboru prosadíte. Na začátku kariéry se můžeme bavit o hrubé měsíční mzdě v rozmezí 30 884 až 46 843 Kč. To je, pravda, jen výchozí bod. Po pěti letech zkušeností se mzda zvýší na 31 336 až 48 040 Kč měsíčně při 40hodinovém pracovním týdnu. Ale pozor! To není všechno. Myslivost je mnohem více než jen práce; je to životní styl. Často zahrnuje nepravidelnou pracovní dobu, práci v terénu za všech povětrnostních podmínek, a vyžaduje i značné osobní investice do výbavy a vzdělání. Mnozí myslivci si přivydělávají i dalšími aktivitami, jako je například prodej zvěřiny, a to může jejich příjem značně ovlivnit. A nezapomínejme na ten pocit svobody a propojení s přírodou – to je něco, co se nedá vyčíslit penězi.

Co je škodná zvěř?

Pojďme si povědět o takzvané „škodné zvěři“ – termínu, který je v Česku značně diskutabilní. Mnoho zvířat, označovaných za škodnou, má v ekosystému nezastupitelnou roli. Klasifikace jako „škodná“ často odráží spíše lidský pohled na věc než objektivní ekologické hodnocení.

Mezi tradičně zmiňované druhy patří:

  • Krtek: Jeho podzemní činnost sice může narušovat trávníky, ale zároveň provzdušňuje půdu a likviduje škůdce.
  • Ježek: Užitečný noční lovec hmyzu, ale jeho přítomnost v zahradě může znamenat i drobné poškození záhonů.
  • Čáp bílý: Přestože je symbolem štěstí, jeho potravní návyky (např. žabky) mohou ovlivnit místní ekosystém. Záleží na kontextu.
  • Tetřev hlušec: Ohrožený druh, jehož populace klesá, a tudíž označení “škodná zvěř” je v tomto případě absurdní.
  • Špaček obecný: Jeho přemnožení může způsobit škody na úrodě. Budky v zahradách se proto nedoporučují. Pozoroval jsem jejich masové migrace na jihu Evropy – neuvěřitelný úkaz.
  • Holub hřivnáč: Podobně jako špaček, i jeho početnost může vést k problémům.
  • Sovy: Noční dravci, kteří regulují populace hlodavců. Jejich přítomnost je obecně prospěšná, ale v některých případech může dojít ke konfliktu s chovateli drůbeže.

Důležité upozornění: Často se přeceňuje dopad „užitkové zvěře“ (např. zaječí, srnčí) a naopak se podceňují škody způsobené jinými faktory, jako je například nevhodná péče o půdu. Osobně jsem se setkal s mnoha případy, kdy se škody připisovaly „škodné zvěři“, zatímco skutečnou příčinu představovalo něco zcela jiného.

Doporučení: Před přijetím jakýchkoli opatření proti “škodné zvěři” je nutné zvážit všechny aspekty a provést důkladnou analýzu situace. Spolupráce s odborníky na ochranu přírody je v tomto případě nezbytná.

Jak legalně lovit?

Chcete si užít rybaření v České republice? Než se s udicí vydáte k vodě, je potřeba si ujasnit legální stránku věci. Rybářský lístek je základ. Bez něj se neobejdete. Jeho získání obnáší složení zkoušky z rybářské legislativy a ochrany vodních zdrojů – věřte mi, není to nic složitého, ale důležité pro zachování krásy našich řek a jezer. Zkouška pokrývá základy rybaření, druhy ryb, ochranu přírody a zodpovědný přístup k rybolovu. Na internetu najdete spoustu pomůcek k přípravě.

Nicméně, pro příležitostné rybáře je tu výjimka. Na krátkodobé rybaření (30 dní) si můžete vyřídit krátkodobý rybářský lístek bez nutnosti skládat zkoušku. Ideální varianta pro turisty nebo pro ty, kteří si chtějí jen tak jednou za čas zarybařit. Ušetří vám to čas a námahu s učením. Nezapomeňte si ale zkontrolovat přesné podmínky a požadavky na vydání tohoto lístku na příslušném úřadě nebo na webových stránkách Českého rybářského svazu. Tam najdete i podrobné informace o platných rybolovných řádech pro jednotlivá revíry – každá lokalita má svá specifika, limity úlovků a povolené náčiní. Zkušenosti z cest mi napovídají, že je to klíčové pro pohodové rybaření.

Nepodceňujte důležitost znalosti místních předpisů! Pokuta za nelegální rybaření může být značná a zkazí vám celou dovolenou. Nejde jen o peníze, ale i o ohrožení ekosystému. Zodpovědný přístup k přírodě je pro mě při cestování, a tím pádem i rybaření, naprosto zásadní. Nezapomeňte se informovat o aktuálních podmínkách a omezeních, které se mohou v průběhu roku měnit.

Co je to Čmelík?

Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) – noční můra každého chovatele drůbeže, ale i problém pro turisty, kteří se pohybují v blízkosti drůbežích farem nebo v přírodě, kde se ptáci vyskytují. Tento drobný roztoč, velikosti cca 0,5-1 mm, připomíná miniaturní klíště. Jeho nenápadná velikost a noční aktivita ztěžují jeho odhalení. Klíčové je, že se živí krví – nejen slepic, ale i jiných ptáků, včetně exotických. Nasátý krev se zbarví do červena. Kousnutí způsobuje svědění a podráždění kůže, v některých případech i alergické reakce. Při pobytu v přírodě je proto důležité se vyhýbat místům s výskytem drůbeže a po návratu důkladně zkontrolovat tělo. Prevence je klíčová – repelenty na klíšťata mohou částečně pomoct, ale důležité je také pečlivé prohlédnutí oblečení a těla po návratu z terénu. Při nálezu čmelíka je vhodné vyhledat lékařskou pomoc, zejména v případě silných alergických reakcí.

Kdo může být myslivecký hospodář?

Myslivecký hospodář v Česku? To není jen tak někdo. Zákon jasně říká: musí jít o českého občana s platným loveckým lístkem, a to ne jen tak ledajakým. Zkušenost je klíčová – minimálně pět let držení loveckého lístku, i s přerušením, je nezbytným předpokladem. Představte si to jako náročný trek – pět let v terénu, sbírání zkušeností s přírodou a zvěří, to se jen tak nepořídí. A na rozdíl od mnohých turistických výprav, tato cesta vyžaduje bezúhonnost. Čistý štít v očích zákona je podmínkou. A nakonec, jako by to nestačilo, čeká na adepta náročná zkouška z mysliveckého hospodářství. Myslíte si, že máte na to? Je to výzva srovnatelná s výstupem na nejvyšší horu – vyžaduje to odhodlání, znalosti a zkušenosti, které se nerodí přes noc. Zákonodárci zjevně kladou důraz na kvalitu, aby zaručili profesionální péči o českou přírodu.

Které druhy zvěře lze lovit v noci?

Lov zvěře v noci je specifický a regulovaný záležitostí, která se liší napříč zeměmi. V České republice, podobně jako v mnoha evropských státech, je noční lov výslovně povolen, ale pouze na vybrané druhy. Zde je důležité zdůraznit, že se nejedná o volnou interpretaci, ale o striktní dodržování platné legislativy.

Které druhy tedy lze lovit v noci? Zákon jasně definuje povolené druhy, a to konkrétně:

  • Prase divoké: Jeho noční aktivita z něj dělá ideální cíl pro noční lov, který napomáhá regulaci jeho početnosti, a tak chrání zemědělské plodiny a lesní porosty. Mnoho kultur má s divočákem bohatou historii, od antických popisů až po současné gastronomické tradice. Například v některých částech Španělska je lov divokých prasat součástí bohaté venkovské kultury.
  • Liška obecná: Dalším druhem, na který se vztahuje noční lov, je liška. Lov lišky je často prováděn kvůli regulaci populace, aby se zabránilo přemnožení a případnému šíření nákazy.

Je důležité si uvědomit, že noční lov klade vyšší nároky na lovce, vyžaduje speciální vybavení a důkladnou znalost platných předpisů. V mnoha zemích, které jsem navštívil, včetně těch s bohatou loveckou tradicí, je bezpečnost a dodržování zákonů při lovu prioritou. Nedodržení těchto pravidel může mít vážné následky.

Na co lovit ryby v Chorvatsku?

Lov ryb v Chorvatsku? To je kapitola sama pro sebe! Techniky jsou rozmanité – od plavané, přes pomalé i rychlé vláčení až po lov na těžko. Závisí to samozřejmě na druhu cílové ryby. Nebojte se experimentovat s nástrahami! Zkoušel jsem už všelijaké montáže a věřte mi, že ryby se chytí i na nečekané věci, od mušlí až po obyčejný chleba.

Na moři je nezbytností motorový člun s echolotem. Ušetří vám spoustu času a energie při hledání ryb. Zkuste se zaměřit na oblasti s podmořskými skalami, vraky lodí nebo řasami – to jsou místa, kde se ryby rády zdržují. Nepodceňujte ani přílivy a odlivy, výrazně ovlivňují aktivitu ryb.

Doporučuji si přečíst místní rybářské předpisy, abyste se vyhnuli nepříjemnostem. A nezapomeňte na kvalitní výbavu – silné pruty, odolné vlasce a vhodné háčky. A hlavně – buďte trpěliví! Lov ryb je umění, které se učí postupně.

Oblíbené druhy ryb zahrnují například zubáče, kanice, cefaly, a mnoho dalších. Nezapomeňte si vychutnat úlovek – čerstvé ryby z Adriatiky jsou prostě kulinářský zážitek!

Kdy končí myslivecký rok?

Myslivecký rok končí v březnu, s příchodem jara. Tento měsíc je klíčový nejen pro myslivce, ale i pro zemědělce. Zatímco zvěř se pomalu vzpamatovává z zimy, začíná se obdělávat pole. Časný výsev je strategický – poskytuje zvěři dříve přístup k čerstvé potravě, snižuje tak tlak na lesní porosty a podporuje zdravý ekosystém. Myslivecká sezóna se tak uzavírá s pohledem do budoucnosti, kdy se připravuje prostředí pro další rok. Z vlastní zkušenosti z mnoha cest po Evropě mohu potvrdit, že podobná symbióza mezi myslivostí a zemědělstvím je typická pro mnoho regionů, byť s lokálními odlišnostmi v typech plodin a zvěře. Je to fascinující souhra, v níž se prolíná tradice s moderním zemědělstvím a snahou o udržitelné hospodaření s přírodou. Březen je tedy přelomovým měsícem, kdy se pomyslný kruh uzavírá a otevírá se cesta k novému mysliveckému roku.

Co má obsahovat povolenka k lovu?

Lov v Česku má svá specifika. Zatímco jednotlivec potřebuje klasickou povolenku k lovu, zákon o myslivosti (§ 46 odst. 2) umožňuje při společném lovu využít tzv. hromadnou povolenku, seznam účastníků. To se hodí zejména při organizovaných honech. Tento seznam však není jen obyčejný papír. Musí obsahovat úplná jména a adresy všech zúčastněných, a pro střelce navíc i čísla jejich loveckých lístků. Zkušenost ukazuje, že úřady přísně kontrolují správnost a úplnost těchto údajů. Neúplný seznam může vést k nepříjemnostem, a dokonce i k pokutě. Doporučujeme proto pečlivě zkontrolovat všechny informace před zahájením lovu, aby se předešlo komplikacím. Mít s sebou kopii seznamu, případně i aktuální lovecké lístky účastníků, je preventivním opatřením, které šetří nervy. Nezapomínejte, že dodržování předpisů je při lovu v Česku naprosto zásadní.

Máte-li v plánu lov v České republice, důkladná příprava je klíčová. Nejde jen o zbraně a munici, ale i o perfektní znalost místních předpisů. Česká příroda je nádherná, ale respektování zákona je podmínkou pro její nerušený a bezpečný užívání.

Co je to šoulačka?

Slovo „šoulačka“ evokuje tajemství a ticho lesa. Jeho původní význam se pevně váže k tradičnímu českému způsobu lovu, kde se lovec nenápadně, pomalu a tiše, takzvaně „šoulá“ nebo „šourá“, přibližuje k zvěři. Představte si to: ranní rosa, slunce prosvítající skrz listí, napjaté čekání a pomalé, opatrné kroky. Nejde jen o fyzickou zručnost, ale i o hluboké porozumění přírodě, o znalost terénu, chování zvěře a schopnost dokonale se maskovat. Tato stará lovecká technika vyžadovala trpělivost a klid, vlastnosti, které se v dnešním uspěchaném světě stávají vzácnými.

Šoulačka se neomezovala pouze na lov zvěře. Stejný přístup, tichá a nenápadná chůze, se uplatňoval i při pozorování ptactva, nebo při sběru bylin a hub. V podstatě se jedná o filosofii pohybu v přírodě, která klade důraz na respekt k jejímu křehkému ekosystému. Dnes se šoulačka objevuje i v kontextu fotografování divokých zvířat, kde je nenápadný přístup klíčový k pořízení unikátních snímků.

V mnoha částech České republiky se dodnes zachovávají tradice spojené s šoulačkou, i když se její lovecký význam postupně vytrácel. Tato metoda lovu představuje fascinující spojení lidské vynalézavosti a úcty k přírodě. Je to způsob, jak se na chvíli stát součástí lesa, naslouchat jeho šepotu a pochopit křehkou rovnováhu ekosystému, v němž žijeme.

Kdo povoluje lov zvěře mimo dobu lovu?

Lov zvěře mimo stanovenou dobu je výjimečný a řídí se striktními pravidly. Potřebujete povolení od orgánu státní správy myslivosti, a to jen pokud jde o druh zvěře, která není chráněna podle § 2 písm. c) zákona o myslivosti. Důvod musí být vědecký výzkum. Je to složitý proces, často vyžadující detailní zdůvodnění a plán lovu.

Důležité je si uvědomit, že bez dohody s uživatelem honitby může orgán státní správy myslivosti ve svém povolení určit i způsob lovu, případné náhrady škod a další detaily. To znamená, že si nemůžete jen tak vybrat jakýkoli způsob lovu. V praxi se často jedná o lov s omezením počtu ulovených kusů, specifickými metodami a přísným dohledem. Pro aktivní turisty je pak klíčové znát aktuální nařízení a vyvarovat se vstupu do oblastí, kde probíhá regulovaný lov mimo sezonu, i když je to “jen” vědecký výzkum.

Informace o aktuálních omezeních a výjimkách je dobré si ověřit přímo u příslušného orgánu státní správy myslivosti nebo na webových stránkách státní ochrany přírody. Nepodceňujte to – nelegální lov je přísně trestán.

Co je to černá zvěř?

Černá zvěř – termín, který se mi při cestách po českých lesích a polích často vybavil. Myslivci tak označují divočáka, neboli prase divoké. Jeho tmavá srst, od tmavě šedé přes hnědou až po černou, dala tomuto zvířeti jeho jméno. Husté štětiny skvěle chrání divočáka před nepřízní počasí, ať už jde o mráz nebo tropická vedra, což je fakt, který jsem si mnohokrát ověřil při svých toulkách.

Mláďata, selata, jsou ale překvapivě odlišná. Jejich srst je hnědá s charakteristickými světlými pruhy, které jim slouží jako dokonalé maskování v podrostu. Tato kamufláž je fascinující ukázkou přirozené evoluce. Viděl jsem je na vlastní oči – malá, hbitá stvoření, která se s matkou proplétala hustým porostem. Je to úchvatný zážitek, ale pozor, setkání s divočákem, ať už dospělým nebo mládětem, by mělo být vždy s respektem k jejich divoké povaze.

Zajímavostí je, že barva srsti divočáka se může lišit v závislosti na lokalitě, věku a ročním období. Setkal jsem se s jedinci, kteří byli téměř úplně černí, zatímco jiní byli spíše šedohnědí. Toto zbarvení je ovlivněno mnoha faktory, včetně genetiky a prostředí. Studium této fascinující variability je pro mě jako cestovatele a milovníka přírody neustálým zdrojem poznání.

Návštěva oblastí, kde se divočáci vyskytují, je skvělým zážitkem. Je však důležité si uvědomit, že jde o silná a potenciálně nebezpečná zvířata. Respektovat jejich prostor a dodržovat bezpečnostní opatření je klíčové pro bezpečný průběh výletu.

Co potřebuji k lovu zvěře?

Plánujete lov zvěře v České republice? Než se vydáte do lesa, ujistěte se, že máte kompletní výbavu – a nemyslím tím jen pušku! Základní, nezbytné dokumenty jsou:

Lovecký lístek: Základ všeho. Bez něj se ani nehnejte. Myslím, že to je jasné, ale pro jistotu to zdůrazňuji i já, zkušený cestovatel a lovec.

Povolenka k lovu: Tohle je vaše vstupenka do revíru. Důležité je si ji předem zajistit a vědět přesně, na co máte povolení lovit a kde. Nepodceňujte to. Vím z vlastní zkušenosti, že nejeden výlet se pokazil kvůli špatně vyplněné povolence.

Povinné pojištění: Toto je absolutní nezbytnost. Na zdraví a život je potřeba minimální limit 20 milionů korun, na škody na majetku 500 tisíc korun. Věřte mi, v lese se může stát cokoliv. A tohle vám ušetří spoustu starostí – a peněz. Zkuste si představit, co by se stalo, kdybyste zranili někoho neopatrným výstřelem. To byste opravdu nechtěli řešit. Při výběru pojištění se zaměřte na rozsah krytí a věnujte mu dostatek pozornosti.

Zbrojní průkaz (nebo Evropský zbrojní průkaz): Pokud budete lovit se zbraní, je to naprostá nutnost. Kontroly jsou poměrně časté, takže buďte připraveni na to, že vám ho strážci přírody zkontrolují. Neberte to na lehkou váhu, nedodržení tohoto bodu může mít nepříjemné následky.

Tip pro zkušenější lovce: Nezapomeňte na mapu revíru, kvalitní kompas a dobrou výbavu pro první pomoc. V lese se může stát cokoliv a být připravený na nečekané situace je vždycky výhoda. A nepodceňujte ani vhodné oblečení pro dané počasí. Osobní zkušenost mne naučila, že komfort v terénu je klíčový pro úspěšný lov.

Co dělat když srazím zvěř?

Srazíte-li zvěř, i při minimální škodě či útěku zvířete, musíte neprodleně kontaktovat policii. To je klíčové! Policisté vám řeknou další postup. Nepodceňujte to, i zdánlivě nevinná srážka může mít důsledky.

Důležité je zajistit místo nehody, pokud je to možné, a zdokumentovat ji: fotografování (zvířete, poškození vozu, místa nehody) může být v budoucnu velmi užitečné.

Nepokoušejte se zraněné zvíře chytat nebo k němu jinak přistupovat – může být v šoku a nebezpečné. Držte odstup a počkejte na policii, případně záchranáře zvířat (kontakty je dobré mít v telefonu předem).

Uvědomte si, že i pojištění má svá specifika v případě srážky se zvěří. Je potřeba vše řádně nahlásit, abyste neměli problémy s pojistným plněním.

V odlehlých oblastech, kde je signál slabý, je dobré mít po ruce předem připravenou souřadnice místa nehody (GPS) pro usnadnění komunikace s policií.

Co je to houpačka?

Houpačka, to není jen nudná záležitost z dětského hřiště! Je to skvělý, primitivní nástroj pro rozvíjení rovnováhy a koordinace, a věřte mi, i zkušený turista ocení její jednoduchou genialitu. Představte si, jak ji využít na túře – lehké prkno a pevná podpora stačí k příjemnému odpočinku, třeba po náročnějším výstupu. Možnosti jsou široké: dvě silné větve stromu, dva kameny, cokoli pevného a stabilního. A co víc? Délka a výška houpačky se dají snadno upravit podle terénu a vašich potřeb. Je to perfektní zábava, ale i nenáročný posilovací prvek, který zapojí vaše svaly a posílí rovnováhu. Nepodceňujte sílu jednoduchosti, houpačka je důkazem, že zábava a užitek jdou ruku v ruce i v divoké přírodě.

Myslete jen na bezpečnost – pevné uchycení a stabilní podpora jsou klíčové. A pozor na nerovný terén, může to houpačku ztížit nebo dokonce ohrozit.

Scroll to Top