Co ohrožuje zvířata?

Ohrožení zvířat je komplexní problém, s nímž jsem se setkal na všech koutech světa. Nadměrný lov, kdysi poháněný potřebou přežití, se dnes proměnil v krvavý byznys s pytláctvím pro luxusní trh s rohovinou, slonovinou a kožešinami. Viděl jsem vlastníma očima, jak se zdecimované populace nosorožců stávají pouhou vzpomínkou na jejich někdejší hojnost, a to kvůli poptávce po rohovině v Asii. Není to jen o zbraních, ale i o organizovaném zločinu, který prosakuje do chudých komunit, láká je falešnými sliby a zneužívá jejich zoufalství.

Dalším fatálním faktorem je ztráta přirozeného prostředí. Bezuzdné odlesňování pro zemědělství, těžbu dřeva a urbanizaci devastuje biotopy a fragmentuje populace, čímž zvířata ztrácí útočiště a zdroje potravy. V Amazonii jsem sledoval, jak se rozšiřují pastviny na úkor pralesa, a s tím i ubývá opic, lenochodů a nespočet dalších druhů, které se ocitají v pasti mezi lidmi a predátory. Změna klimatu, s níž je odlesňování úzce spjato, pak přidává další vrstvu problémů, od změn v migračních vzorcích až po zvyšující se frekvenci extrémních povětrnostních jevů.

K tomu všemu se přidávají i další hrozby – znečištění životního prostředí, šíření invazivních druhů a neudržitelný rybolov, který decimuje oceánské ekosystémy. Řešení je komplexní a vyžaduje globální spolupráci, vzdělávání a prosazování zákonů, ale především změnu lidského přístupu k přírodě. Je třeba si uvědomit, že zdravá planeta je základem i pro zdravou lidskou civilizaci.

Jak pomoci ohroženým zvířatům?

Přátelé, ochrana ohrožených druhů je mi nesmírně blízká. Mnohokrát jsem se v divočině setkal s krásou i křehkostí přírody a viděl jsem na vlastní oči, jak ohrožení zvířat roste. Proto vám doporučuji jednoduchý, ale účinný způsob pomoci. Můžete zaslat dárcovskou SMS – DMS – na číslo 87 777. Jednorázově můžete přispět 30, 60, 90 nebo 190 Kč (na projekt putuje 29, 59, 89 nebo 189 Kč). Alternativně zvolte trvalý příkaz na konto Zoo Praha – malá pravidelná částka může znamenat velký rozdíl v ochraně ohrožených zvířat. Věděli jste, že Zoo Praha se aktivně zapojuje do mezinárodních záchranných programů? Vaše podpora je klíčová pro financování těchto projektů, které zahrnují ochranu kriticky ohrožených druhů v jejich přirozeném prostředí, ale také péči o zvířata v zoologických zahradách a jejich následné vypouštění do volné přírody. Každá koruna se počítá!

Co s mrtvými zvířaty?

Uhynulá zvířata nejsou odpadem v pravém slova smyslu dle zákona o odpadech a rozhodně nepatří do popelnic na směsný odpad. Tohle je obecně platné pravidlo, které jsem zaznamenal po cestách po desítkách zemí – od rozlehlých amerických prérií až po hustě zalidněné evropské metropole. V každé zemi existují specifická nařízení, ale základní princip je všude stejný: manipulace s uhynulými zvířaty vyžaduje opatrnost a odborný přístup. Riziko nákazy a šíření chorob je skutečné. V některých zemích, například ve Francii, existuje propracovaný systém sběru uhynulých zvířat z farem, zatímco jinde, třeba v rozsáhlých oblastech Austrálie, se o likvidaci starají specifické služby pro zvěř. Vždy je bezpečnější a zodpovědnější svěřit likvidaci mrtvého zvířete odborníkům. Ti disponují vhodným vybavením a postupy, které zaručí hygienický a ekologicky šetrný způsob likvidace, a zároveň minimalizují riziko pro životní prostředí a zdraví lidí.

Informace o správném postupu likvidace mrtvých zvířat se liší v závislosti na velikosti zvířete, jeho druhu a okolnostech úhynu. V některých případech je nutné kontaktovat veterinární správu, v jiných speciální služby zabývající se odstraňováním uhynulých zvířat. Zda se jedná o domácího mazlíčka nebo o divoké zvíře, informace o postupu likvidace najdete na webových stránkách příslušných úřadů v dané zemi či regionu. Nedodržování platných předpisů může mít vážné důsledky, včetně pokut.

Co se považuje za týrání psa?

Z mého putování světem jsem poznal mnoho způsobů, jak se k psům chová. Bohužel, týrání psa, jak jej definuje i česká legislativa, není jen o zřejmém fyzickém násilí. Podle zákona, za týrání se považuje:

b) Podrobení psa výcviku, veřejnému vystoupení nebo obdobnému účelu, je-li to spojeno s bolestí, utrpením, zraněním či jiným poškozením. To se týká i výchovy, cvičení nebo záměrného používání psa k agresivnímu chování vůči lidem či jiným zvířatům. Na druhou stranu, klasická výchova, zaměřená na blaho psa, sem samozřejmě nepatří.

Abychom si to objasnili, připomeňme si několik klíčových aspektů, které je důležité znát:

• Bolest a utrpení: Nejde jen o viditelné zranění. Chronický stres, nedostatek péče, nedostatek pohybu nebo nevhodné krmení může vést k dlouhodobému utrpení, které je rovněž formou týrání.
• Výcvik: Agresivní metody výcviku, používání bolesti, šoků nebo jiných trestů jsou nepřijatelné. Etický výcvik je založen na pozitivní motivaci a spolupráci.
• Veřejná vystoupení: Zde je klíčové posoudit, zda zvíře není nuceno k výkonům, které jsou pro něj fyzicky nebo psychicky náročné a způsobují mu utrpení. Představte si například psa nuceného k dlouhému stání na výstavě v nekomfortních podmínkách.
• Agresivní chování: Záměrné vyvolávání agresivity u psa je neetické a představuje vážné týrání. Pes by se nikdy neměl používat jako nástroj k útoku.

Pamatujete, že zodpovědné chování vůči psovi je založené na respektu a pochopení jeho potřeb. Pouze tak zajistíme, aby náš čtyřnohý přítel žil šťastný a zdravý život.

Kdy se jedná o týrání psa?

Týrání psa v kontextu aktivního turistiky? To je, když ho nutíš k výkonům přesahujícím jeho možnosti. Představ si třeba dlouhý pochod v horku s těžkým batohem – pro štěně nebo staršího psa naprosté peklo! Zvíře musí být fyzicky zdatné, zvyklé na zátěž a vhodné plemeno pro daný typ aktivity. Nezapomínej na individuální potřeby – každé plemeno má jinou výdrž a citlivost na počasí. Nedostatečná hydratace a podvýživa jsou také forma týrání. V horském terénu je třeba dbát na ochranu tlapek před poraněním, a to nejen správně zvolenou obuví (psí botičky), ale i pozorováním terénu a úpravou trasy. Nesmíme psa přetěžovat, musíme mu dopřávat dostatek odpočinku a sledovat jeho signály únavy – tlumené štěkání, ochablost, zrychlené dýchání. Nejde o to, aby pes jenom “prošel” túrou, ale aby si ji s námi užíval! Omezovat výživu je pro psa při fyzické námaze stejně nebezpečné, jako ho nutit do nadměrného výkonu. Kvalitní výživa, doplňky stravy a dostatek vody jsou nezbytné pro jeho zdraví a bezpečnost.

Co se děje se zvířetem po smrti?

Zemřel vám parťák? V terénu se to bohužel stává. Pokud se to přihodilo v ordinaci nebo doma a nemáte možnost pohřbu na svém pozemku (třeba v divočině to moc nejde), máte několik možností. Veterinář vám poradí s kremací, některé ordinace ji i zajišťují. Existují i specializovaná zvířecí krematoria, která nabízejí různé druhy kremace, včetně individuální s vrácením popela – ideální pro uchování vzpomínky na společné výpravy. Nebo můžete kontaktovat firmu na asanaci uhynulých zvířat – ti si pro tělo sami přijeďte. V divočině je samozřejmě nutné dodržovat místní předpisy a zvážit ekologické aspekty likvidace, aby nedošlo k šíření nákaz. Informace o legálním a ekologickém postupu při likvidaci uhynulých zvířat v přírodě hledejte na stránkách příslušných úřadů ochrany přírody.

Tip pro turisty: Před delší túrou zkontrolujte zdravotní stav vašeho zvířecího společníka a vezměte si s sebou základní lékárničku. Prevence je lepší než řešení následků.

Co dělat když najdu zvíře?

Nález zvířete? V České republice je nejjednodušší volat Městskou policii na čísle 156. Zajišťují odchyt toulavých zvířat a jejich transport do útulku. Pokud jste zvíře chytili, převezmou ho přímo od vás. Pokud ne, nepropadejte panice – sdělte policii přesnou polohu a oni zvíře odchytí pomocí specializovaných nástrojů. V zahraničí se postup liší, ale obecně platí, že byste se měli obrátit na místní úřady, veterinární služby nebo organizace na ochranu zvířat. Kontakty a postupy se značně liší – například v některých zemích je zodpovědnost za nalezená zvířata na ramenou soukromých organizací, jinde na policii, a jinde zase na specializovaných službách. Před cestou do zahraničí se proto informujte o místních předpisech a způsobech postupu v případě nálezu zvířete. Vždy je důležité zachovat klid a jednat s ohledem na blaho zvířete. Nepoužívejte vlastní metody odchytu, pokud nejste zkušení, abyste se vyhnuli zranění sebe i zvířete.

V některých zemích existují i ​​specifické aplikace nebo webové stránky, které vám pomohou najít kontakty na místní organizace pro ochranu zvířat. Využijte je pro rychlou a efektivní pomoc.

Pamatujte, že i zdánlivě neškodné zvíře může být v stresu a reagovat nečekaně. Dodržujte bezpečný odstup a nepokoušejte se ho chytit vlastními silami, pokud to není nezbytné.

Co se děje s mrtvým tělem v hrobě?

Co se děje s tělem po smrti? Mnoho z nás si klade tuto otázku, ať už z osobních důvodů, nebo z pouhé zvědavosti. Moje cesty po světě mi umožnily nahlédnout do různých pohřebních tradic, ale proces v krematoriu je univerzálnější. Po překročení prahu se rakev s tělem ocitne v chladicím, nebo mrazicím boxu. Volba závisí na rozkladu. Zatímco v chladicí místnosti se teplota pohybuje kolem příjemných 12°C, mrazicí boxy dosahují až -20°C. Je to taková “chladící komora” pro zesnulé. Tělo v rakvi, udržované v konstantní nízké teplotě, zde setrvává většinu času před samotnou kremaci. Zajímavé je, že i v rozvinutých zemích se v detailech postupů liší přístup jednotlivých krematorií, ovlivněný místními předpisy a technickými možnostmi. Například, v některých zemích je běžná pre-kremační hygienická úprava těla, jinde se na to pohlíží odlišně. A ne vždy je proces tak sterilní, jak bychom si představovali. V některých méně rozvinutých oblastech jsem viděl, že proces je méně technický, což se projevuje ve více tradičnějších způsobech úpravy těla před pohřbem.

Mimochodem, teplota v chladicích boxech je strategicky zvolena tak, aby se zpomalil rozklad, a to je klíčové pro hygienu a pro samotnou kremaci. Není to jen o respektu k zesnulému, ale i o bezpečnostních a hygienických aspektech pro personál krematoria.

Co dělat když najdu švába?

Šváb v bytě? Ne vždy je to důvod k panice, ale rozhodně k akci! Z vlastní zkušenosti vím, že potkat tohoto tvora, zvláště v cizí zemi, může být nepříjemné. Proto mám pár tipů, jak se s ním vypořádat, a to bez zbytečné chemie, pokud je to možné.

V kuchyni se mi osvědčil netoxický sprej Zelená síla. Funguje skvěle nejen na šváby, ale i na mravence, což je bonus. Stříkám ho na místa, kde se švábi nejčastěji objevují – za lednicí, pod dřezem, do spár a podobně. Důležité je důkladné čištění a odstraňování zdrojů potravy – drobečky, zbytky jídla, vlhko – to vše šváby láká.

Mimo kuchyň je situace trochu jiná. Tam už bych sáhl po silnějším kalibrů, a to po chemickém insekticidu Vigonez Neptune. Jeho výhoda je dlouhodobější účinnost, což oceníte, zvláště pokud cestujete a nemůžete se o to starat denně. Nezapomeňte si přečíst návod a dodržovat bezpečnostní opatření.

Prevence je klíčová:

• Pravidelné čištění a úklid je základ. Zbavte se drobků, nečistot a vlhkosti.
• Udržujte potraviny v uzavřených nádobách.
• Zkontrolujte trhliny a mezery ve zdech a podlahách, kde se švábi mohou skrývat. Opravte je.
• Při cestování do exotických zemí si dávejte pozor na hygienu jídla a ubytování. Švábi jsou v teplých oblastech častější.

Tip pro cestovatele: Pokud cestujete do zemí s častým výskytem švábů, zabalte si do cestovní lékárničky malý sprej s insekticidem a pár lepicích pastí na hmyz. Budete připraveni na všechny eventualit.

Co delat kdyz nekdo týrá zvíře?

Vidíš týrání zvířete? Neváhej! Okamžitě volej na linku 158 (policie) nebo obecní policii. Máš-li důkaz (foto, video), je to ideální. Nečekej, až se to zhorší. Zvířeti můžeš zachránit život.

Kromě policie můžeš kontaktovat i krajskou veterinární správu nebo obecní úřad s rozšířenou působností. Najdeš jejich kontakty online. Při hlášení buď co nejkonkrétnější – místo, čas, druh zvířete, popis týrání.

Tip pro outdoorové nadšence: Máš-li po ruce turistickou mapu, ujisti se, že jsi schopen přesně lokalizovat místo týrání. To značně usnadní práci záchranným složkám. GPS souřadnice jsou ideální.

Pamatuje: I zdánlivě neškodné zanedbávání může být týráním. Nedostatek vody, jídla, vhodné úkryty, zranění bez ošetření – to vše je důvod k zásahu. Nebojíš se zasáhnout a pomoz tak, jak nejlépe umíš.

Co donést zvířatům do lesa?

Co vlastně nabídnout lesní zvěři? Tou nejlepší volbou je nemanipulovat s jejich přirozenou stravou, ale pokud se přece jen rozhodnete přikrmovat, pamatujte na zásadu – méně je více.

Sušené byliny a trávy, včetně mladých výhonků keřů (například maliníku), tvoří základ jejich jídelníčku. Myslete na to, že v zimě je pro ně obtížné k nim se dostat. Na svých cestách po Karpatech jsem pozoroval, jak srnci a jeleni vyhledávají právě tyto zdroje, často pod sněhovou pokrývkou.

Jaderná krmiva jsou rovněž vhodná, ale s rozvahou.

• Kaštany a žaludy – snadno dostupné a oblíbené. Při sběru dbejte na kvalitu, plesnivé plody jsou pro zvířata nebezpečné.
• Bukvice – výživný zdroj energie, ale v menším množství.
• Obilí – pouze oves, jiné druhy mohou způsobit trávicí problémy. Na Sibiři jsem viděl, jak se místní obyvatelé starají o jelení zvěř právě ovsem.
• Kukuřice a hrách – pouze v omezeném množství, jako doplněk stravy.

Varování: Pečivo, zbytky z kuchyně, solená či kořeněná jídla jsou pro lesní zvěř škodlivá a mohou vést k vážným zdravotním problémům, dokonce i k úhynu.

Při přikrmování dbejte na čistotu a pravidelnost. Rozložte potravu na více míst, aby se zvířata navzájem nestresovala. Pozorování zvěře v jejich přirozeném prostředí mě naučilo, jak citlivá je jejich rovnováha.

Co dělat když najdu uhynulé zvíře?

Našel jste uhynulé zvíře? Nedotýkejte se ho! Zkušenost z cest po světě mě naučila, že opatrnost je na místě. Riziko infekce je reálné, ať už se jedná o exotické nemoci v tropech, nebo běžné bakterie v našich zeměpisných šířkách. Používejte vždy jednorázové rukavice, pokud se zvířete dotknout musíte – například z bezpečnostních důvodů na frekventované cestě.

V žádném případě se zvířete nezbavujte sami. Zvířata nacházející se v přírodě, ať už domácí nebo volně žijící, mohou být nosiči nebezpečných nákaz. V mnoha zemích existují specifická nařízení, jak s uhynulými zvířaty nakládat. V České republice je ideálním řešením uložení do neprodyšného pytle a doprava do kafilerního boxu, nejlépe státního veterinárního ústavu.

Informace o nejbližším kafilerním boxu vám poskytnou místní úřady nebo veterinární správa. Při manipulaci s uhynulými zvířaty dbejte na maximální hygienu a v případě jakýchkoliv zdravotních problémů vyhledejte lékařskou pomoc. Nepodceňujte riziko, ať už jste zkušený cestovatel nebo ne.

Poznámka pro cestovatele: V některých částech světa existují specifické postupy a pravidla pro nakládání s uhynulými zvířaty, které se liší od českých. Před cestou do zahraničí se vždy informujte o platných předpisech a dodržujte je.

Jak poznat, že pes brečí?

Způsob, jakým pes vyjadřuje smutek, je stejně rozmanitý jako plemenná pestrost našich čtyřnohých přátel. Moje cesty po světě mi ukázaly, že i když je řeč psů univerzální, její nuance se liší stejně jako kulturní zvyklosti lidí. Klidnější, možná spíše “meditativní” typy, jako třeba tibetské špice, v dobách melancholie často upadají do apatie. Více spí, ztrácejí zájem o hru a mohou si nadměrně olizovat srst, podobně jako někteří jejich příbuzní z Japonska, které jsem pozoroval v Tokiu.

Naopak, psi s temperamentnějším charakterem, třeba energické husky z Aljašky, své trápení dávají najevo mnohem expresivněji. Hlasité štěkání, vytí (v některých kulturách považované za zvláštní formu komunikace s duchy, jak jsem zjistil v Irsku), ničení nábytku – to vše může být projevem jejich vnitřní bolesti, stresu nebo smutku.

Klíčové signály smutku u psů:

• Změna v chování: Apatie, ztráta zájmu o jídlo, hru, interakci s majitelem.
• Fyzické projevy: Nadměrné olizování, třes, změny v spánkovém režimu.
• Zvýšená destruktivita: Kousání předmětů, hrabání v zemi, ničení nábytku.
• Změny v vokalizaci: Nadměrné štěkání, vytí, mňoukání (někteří psi používají i tento atypický zvuk).

Je důležité si uvědomit, že intenzita a projevy smutku se liší nejen podle temperamentu, ale i podle individuálních zkušeností psa.

Důležité: Pokud si všimnete výrazných změn v chování vašeho psa, vždy se poraďte s veterinářem. Smutek může být příznakem vážnějšího problému.

Jak chránit ohrožené druhy zvířat?

Ochrana ohrožených druhů je komplexní záležitost, o které jsem se přes léta svých cest dozvěděl mnoho. Nejde jen o pouhé “zachování či obnovu vhodného životního prostředí”, jak se často zjednodušeně říká. To je sice základ, ale zahrnuje nespočet detailů.

V praxi to vypadá takto:

• Ochrana a obnova habitatů: To znamená vytváření a udržování chráněných oblastí, například národních parků a rezervací. Během svých cest jsem viděl úžasné příklady, od oplocených pastvin pro vzácné druhy kopytníků až po rozsáhlé projekty obnovy mokřadů. Zde je důležitá spolupráce s místními komunitami, aby se ochrana stala součástí jejich života a ekonomiky.
• Boj proti pytláctví a nelegálnímu obchodu: Bohužel, mnoho ohrožených druhů se stává obětí lidské chamtivosti. Silné zákony, efektivní kontrola a mezinárodní spolupráce jsou klíčové. Viděl jsem projekty, které využívají moderní technologie, jako jsou drony a GPS trackery, k monitorování a ochraně zvířat.
• Chov v zajetí a reintrodukce: V některých případech se jedná o poslední možnost záchrany druhu. Existují záchranné stanice a zoologické zahrady, které se s velkým úsilím snaží rozmnožit ohrožené druhy a následně je vrátit do volné přírody. Mnoho z těchto projektů vyžaduje rozsáhlé vědecké poznatky a mezinárodní spolupráci.
• Osvěta a vzdělání: Změna přístupu k ochraně přírody začíná u lidí. Je nezbytné informovat veřejnost o problému a zapojit ji do ochranářských aktivit. Cestování mi ukázalo, jak důležité je učit děti lásce k přírodě a respektu k životu.

Příklady konkrétních opatření:

• Vytváření umělých hnízdišť pro ptáky.
• Instalování zábran proti predátorům.
• Monitoring populací ohrožených druhů.
• Podpora udržitelného zemědělství.

Respektování hospodářských aspektů je skutečně klíčové. Ochrana přírody by neměla znamenat ekonomickou zkázu místních komunit. Naopak, udržitelný turismus a šetrné využívání přírodních zdrojů mohou být silným nástrojem ochrany.

Co nosit zvířatkům do lesa?

Před výpravou do lesa s mlskami pro zvířátka je klíčová důkladná příprava. Zapomenout nesmíme na správné uskladnění a následnou kontrolu kvality pamlsků. Rozkládající se či plesnivé zbytky mohou zvířatům ublížit. Ideální jsou sušené byliny a trávy, včetně mladých výhonků keřů. Myslete na seno, senáž, sušené maliny ve svazcích – to vše je skvělý základ. Zkušený cestovatel ale ví, že rozmanitost je důležitá. V lese můžete narazit na různé druhy zvířat s odlišnými potřebami. Například pro hlodavce je vhodný i suchý chleba (v malém množství a bez plísní!), zatímco pro srny či jeleny je lepší se zaměřit na dužnatější plody – ale pozor, jen ty, které jsou pro daný druh bezpečné. Prozkoumejte předem, co která zvířata snese a co nikoliv. Vždy pamatujte na to, že dodržování čistoty je priorita – zabráníte tak šíření nemocí. Nenechávejte zbytky potravin volně ležet, aby nedošlo k nežádoucím následkům, ať už pro zvířata, nebo pro prostředí. A co je nejdůležitější? Nikdy nekrmte zvířata v lese z ruky. Můžete je tím vystavit stresu a nemocem, a narušit přirozený ekosystém.

Jak pes vnímá svou smrt?

Psi nemají abstraktní myšlení, takže si smrt v lidském slova smyslu neuvědomují. Nepochopí finální, nevratnou povahu smrti. Místo toho vnímají nepřítomnost milovaných – člověka či jiného zvířete – a s tím spojenou ztrátu blízkého vztahu. Tato ztráta se projevuje typickými známkami stresu, smutku a deprese, jako je ztráta zájmu o hru, snížená chuť k jídlu, změny v chování a spánku. Podobně jako u lidí, i u psů je délka a intenzita truchlení individuální a závisí na síle vazby k zemřelému. Zkušenost s cestováním mi ukázala, že i v odloučení od pejska je důležité udržovat si rituály a vzpomínky na něj, což může pomoci zvládat smutek jak u psa, tak i u majitele. Pokud je pes ve stresu, je vhodné poskytnout mu klidné prostředí a dostatek péče. Někdy může pomoci i konzultace s veterinárním lékařem, který může nabídnout vhodnou podporu.

Jak trestat psa za kousnutí?

Nikdy netrestejte psa za kousnutí. Trest jenom zhorší situaci, pes se buď stane agresivnějším, nebo se naopak stáhne do sebe a bude své problémy skrývat. Kousnutí je vždycky signál o problému, ať už je to strach, bolest, nedostatek socializace, nebo špatná zkušenost. Místo trestu je nutné zjistit příčinu. To vyžaduje pozorování psa, analýzu situace před kousnutím a případně konzultaci s veterinářem nebo zkušeným kynologem. Je důležité si uvědomit, že pes se nemstí, ale reaguje na své okolí a jeho jednání je vždy motivované. V zahraničí, zvláště v oblastech s volně žijícími zvířaty, je důležitá prevence – správné držení psa na vodítku, zvláštní opatrnost v blízkosti divokých zvířat a v neznámém terénu, a samozřejmě důkladné socializace psa od štěněte. Nepodceňujte sílu prevence; kvalitní výcvik je investice do bezpečí vašeho psa i vašeho okolí. V případě kousnutí je nutné zvážit i důsledky – zranění člověka je vždy vážné a může mít právní důsledky.

Kam hlásit podezření na týrání zvířat?

Podezření na týrání zvířat hlásíte nejlépe písemně, ale i ústně. Nejjednodušší je obrátit se na obecní úřad. Tam vám ochotně poradí a pomohou s dalším postupem. Můj tip: dokumentujte vše důkazy – fotky, videa, svědectví. To výrazně usnadní vyšetřování.

Dalším kontaktem je krajská veterinární správa, respektive veterinární inspektorát v bývalých okresních městech. Zde se zaměřují přímo na ochranu zvířat a disponují specifickými znalostmi. Z vlastní zkušenosti vím, že efektivita se liší region od regionu, proto je důležité trvat na vyřízení vašeho oznámení.

Nepodceňujte ani policii ČR. Pokud jde o závažné případy, například s viditelnými zraněními nebo úmrtím zvířete, je policie nezbytná. Mají pravomoc okamžitě zasáhnout a zadržet pachatele. Podobně je na místě kontaktovat i státní zastupitelství, pokud máte pocit, že policie nekoná dostatečně.

• Shrnutí kontaktů:
• Obecní úřad
• Krajská veterinární správa / Veterinární inspektorát
• Policie ČR
• Státní zastupitelství

Během svých cest po světě jsem narazil na různé systémy hlášení týrání zvířat. Český systém je poměrně dobře propracovaný, ale klíčem k úspěchu je důslednost a sběr důkazů. Nebojte se opakovaně kontaktovat úřady, dokud se váš případ řádně nevyšetří. Důležité je zachovat klid a systematicky postupovat. Vaše svědomité jednání může zachránit život mnoha zvířat.

Jak pomoct zvířatům v zimě?

Zima představuje pro divoká zvířata značnou výzvu, a to po celém světě, od zasněžených Alp po tropické deštné lesy. Naše zahrady mohou být oázami přežití. Hromady listí, větví a kamenů, které se zdánlivě jen povalují, nabízejí úkryt před mrazem a predátory pro nespočet druhů, od drobných hmyzáků po ježky. V Japonsku jsem například viděl, jak místní pečlivě vytvářejí podobné úkryty pro spící hady. Podobný princip najdeme i v tradičních zimních zahradách v mnoha evropských zemích. Zbytky rostlin, trvalky a keře poskytují další krytí a potravu v podobě semen nebo plodů.

Pro zvýšení komfortu našich “zimních hostů” se nabízí domky pro ježky, ptačí budky a hmyzí hotely – v Jižní Americe jsem viděl neuvěřitelně propracované hmyzí hotely vyrobené z bambusu a terakotových květináčů. Kvalitní budka by měla být chráněná před větrem a deštěm a umístěná na klidném místě. Čmeláci a ještěrky ocení dutiny v kamenných zídkách, které jim poskytnou bezpečí před mrazem. V Řecku jsem pozoroval, jak se ještěrky ukrývají v rozsedlinách starých kamenných zdí. Pamatujeme však, že nejlepší pomoc je ta, která respektuje přirozené chování zvířat a neruší jejich klid. Dodržování čistoty okolí a minimalizace používání chemikálií je klíčové pro zdraví a přežití fauny v zimním období.

Co kontroluje veterinární správa?

Veterinární správa (SVS) kontroluje všechno maso, drůbež, zvěřinu, vejce, mléko a výrobky z nich. To znamená kontrolu v celém potravinovém řetězci, od farmy až po pulty s nebaleným masem v obchodech. V supermarketech s výhradně balenými živočišnými produkty se už SVS neangažuje. Při cestování po České republice je dobré vědět, že SVS dbá na dodržování hygienických standardů a bezpečnosti potravin. Doporučuji proto kupovat maso a mléčné výrobky jen v prověřených obchodech. Zkontrolujte si datum spotřeby a v případě jakýchkoliv pochybností se nebojte dotazovat personálu. Kvalitní a bezpečné potraviny jsou zárukou klidného a příjemného cestování.

Zajímavostí je, že SVS také dohlíží na chov zvířat a prevenci nemocí, které by mohly ohrozit zdraví lidí i zvířat. Tato komplexní kontrola zahrnuje i dovoz a vývoz živočišných produktů. Takže, i když se budete stravovat v restauraci, můžete si být relativně jisti, že i tam dodržují přísné hygienické předpisy, které SVS kontroluje.