Co s sebou nebo co sebou?

Naopak „sebou“ bez předložky popisuje akci prováděnou vlastním tělem, jako například „klopýtl sebou“ nebo „otočil se sebou“. V turistickém kontextu si to představte takhle: „Při prudkém sestupu jsem sebou škubnul a málem spadl.“ Zde se nejedná o předmět, který si berete s sebou, ale o pohyb vašeho těla.

Zkrátka: berete-li si něco *s sebou*, použijte „s sebou“. Pro popis pohybu těla použijte „sebou“. Důkladná příprava je klíčem k úspěšné a bezpečné turistice!

Co vyndat na kontrolu na letišti?

Kontroly na letišti jsou rutinní záležitostí, ale jejich hladký průběh závisí na vaší připravenosti. Před bezpečnostní kontrolou si důkladně prohlédněte všechny své osobní věci. Vše, co máte v kapsách, včetně klíčů, mincí a mobilních telefonů, musí být vyndáno a vloženo do plastové misky.

Kovové předměty jsou nejčastějším důvodem pro zpomalení procesu. Pásky, hodinky, šperky – to vše je nutné odložit. Zkušený cestovatel si tyto předměty před kontrolou raději sundá sám, urychlí tak prohlídku a ušetří čas sobě i ostatním.

Elektroniku, jako jsou notebooky a tablety, je nutné vyjmout z batohu a umístit do samostatné misky. Někdy se po vás může požadovat i zapnutí zařízení pro kontrolu. Není neobvyklé, že se vás zeptají na obsah zavazadel, proto mějte po ruce palubní lístek a cestovní doklady.

Mnoho letišť vyžaduje sundání svrchního oděvu a pokrývky hlavy. Boty mohou být také předmětem kontroly, zvláště pokud mají kovové části. Je proto dobré zvolit obuv, která se snadno obouvá a zouvá.

Tekutiny v kapesních zavazadlech musí být v nádobkách o maximálním objemu 100 ml a uložené v uzavíratelném průhledném sáčku o objemu maximálně 1 litr. Připravte se na to, že se i obsah vašich kosmetických taštiček bude podrobně kontrolovat.

• Před kontrolou si připravte všechny kovové předměty a elektroniku.
• Tekutiny držte v certifikovaných sáčku.
• Mějte cestovní doklady a palubní lístek snadno přístupné.
• Dodržujte pokyny personálu letiště.

Dodržování těchto jednoduchých kroků zajistí rychlý a bezproblémový průběh bezpečnostní kontroly a ušetří vám zbytečné komplikace během cesty.

Co je to Smýčit?

Slovo „smýčit“, to zní jako něco z horského prostředí, ne? Vzpomínám si, jak jsme po výstupu na Sněžku museli smýčit sněhové závěje z našich stanů. To slovo je odvozeno od „smýkat“, což známe z vyjmenovaných slov. Ale v turistice má trochu jiný význam než jen uklízet.

Kromě klasického uklízení, jako například smýčení sněhu před stanem, má smýčení i další význam. Představte si:

• Smýčení lana: Při slaňování, lezení, nebo stavění stanov se často musí lano „smýčit“ – to znamená, plynule a kontrolovaně ho posouvat, aby se zabránilo zamotání nebo zaseknutí.
• Smýčení batohu: Když se pohybujete po skalnatém terénu, je důležité smýčit batoh, aby se nepoškodila jeho konstrukce.

A pak je tu ještě smýkání. To je ten pohyb. Myslím si, že pro turisty je klíčové si uvědomit, jak se smýkání a smýčení liší. Smýkání je ten pohyb, smýčení je ten akt. Například:

• Smýkám se po zledovatělém chodníku (pohyb).
• Smýčím led z lana (akt uklízení).

Takže příště, když budete v horách a budete muset něco “smýčit”, budete vědět, co přesně se po vás chce.

Kde mají být léky v letadle?

Léky? Vždycky s sebou! Do příručního zavazadla, jasně. Žádný risk s odbaveným zavazadlem, to by se mi fakt nelíbilo. Nikdy nevíš, co se může stát.

Důležité:

• Měj léky v originálním balení s označením.
• Připrav si kopie lékařských předpisů – pro případ kontroly.
• Vezměte si léky na celou dobu cesty s rezervou, pro případ zpoždění.

Tip pro dobrodruhy:

• Malá lékárnička v batohu nikdy neuškodí. Obvazy, náplasti, léky proti bolesti, něco na průjem, antihistaminika – to vše se může hodit i mimo letadlo.
• Nezapomeň na krém na opalování s vysokým faktorem – i v letadle může být sluneční záření intenzivní.
• Pro případ problému s tlakem v uších při startu a přistání: žvýkačky, pastilky nebo cucací bonbóny.

Peníze, doklady a elektroniku taky do příručního. Letecká společnost za ztrátu z odbaveného zavazadla neručí – to by mě fakt naštvalo!

Co znamená samo sebou?

„Buď sám sebou“ – to je rada, která zní jednoduše, ale její naplnění je náročná cesta. Znamená to žít autenticky, v souladu se svým vnitřním já, bez ohledu na očekávání okolí. Nejde o egoismus, ale o sebeúctu a seberealizaci. Je to proces poznávání sebe sama, který vyžaduje čas a trpělivost. Musíme si uvědomit, že spásu nenajdeme sami, potřebujeme podporu blízkých a někdy i profesionální pomoc. Naše patriarchální společnost nám často diktuje, jací bychom měli být, a to může proces sebepoznání zkomplikovat.

Při cestě k sobě samému je užitečné:

• Praktikovat mindfulness: Všímat si přítomného okamžiku bez soudu, vnímat své pocity a myšlenky. Mnoho turistických destinací nabízí kurzy meditace a jógy v nádherné přírodě – skvělá kombinace pro duševní pohodu a objevování nových míst.
• Cestovat sólo: Samostatné cestování nám umožňuje prohloubit sebereflexi a objevit skryté stránky naší osobnosti. Zkuste třeba trek v horách, kde budete sami s přírodou a svými myšlenkami. Nebo objevujte menší města a vesnice, kde se můžete ponořit do místní kultury.
• Vedení deníku: Zapisovaní svých pocitů, zkušeností a myšlenek nám pomáhá lépe pochopit sami sebe. Můžete si do deníku zaznamenávat i detaily z vašich cest – co vás zaujalo, co vás překvapilo, co jste se naučili.

Na této cestě se můžeme inspirovat i různými filosofickými a náboženskými učeními.

• Buddhismus klade důraz na seberealizaci a osvobození od utrpení.
• Stoicismus učí nás přijímat to, co nemůžeme změnit, a soustředit se na to, co ovlivnit můžeme.

Pamatujte, že cesta k sobě samému je maraton, ne sprint. Buďte trpěliví k sobě a nepropadejte panice, pokud se vám zdá, že se nepohybujete tak rychle, jak byste si přáli. Každý krok vpřed se počítá.

Co neprojde do letadla?

Zkušenosti mi říkají, že do zavazadel se nesmí absolutně nic, co by mohlo ohrozit bezpečnost letu. To zahrnuje samozřejmě klasiku – výbušniny, plyny, hořlaviny (i laky na vlasy!), toxické a infekční látky, radioaktivní materiál, ale i méně zjevné věci jako silné peroxidy (např. v některých barvách na vlasy) a žíraviny. Nezapomeňte na paliva – i benzín do zapalovače je problém. Seznam zakázaných předmětů se liší dle letecké společnosti a země, proto důrazně doporučuji důkladně si ho ověřit na webu dané aerolinky *před* nákladem zavazadel. Nepodceňujte to, ztráta času a nervů na letišti je nepříjemná. Mimochodem, i v příručním zavazadle existují omezení, například pro množství tekutin. Vždy si raději dvakrát zkontrolujte, co máte v kufru, abyste se vyhnuli problémům a zdržení.

Nezapomeňte, že některé předměty, i když samy o sobě nejsou nebezpečné, mohou být z bezpečnostních důvodů zabaveny. Například větší množství nůžů, některé druhy sportovního vybavení (např. golfové hole) se přepravují většinou v odbavených zavazadlech a jejich přeprava v příručním zavazadle je omezena nebo zakázána. A vždy myslete na to, že i nevinně vypadající předmět může být nesprávně interpretován bezpečnostní službou. Raději se vyhněte jakémukoliv riziku.

Jak poznat s nebo z?

Česká gramatika může být záludná, zvláště pro ty, co se ji učí jako cizí jazyk. Dnes se zaměříme na předpony s(e)‑ a z(e)‑ a jejich vliv na slovesa. Mnohým se to zdá jako nudná teorie, ale věřte mi, že poznání těchto pravidel vám výrazně usnadní cestování po České republice a pochopení místních rozhovorů.

Základní pravidlo je jednoduché: předpony s(e)‑ a z(e)‑ se připojují k nedokonavým slovesům a tvoří slovesa dokonavá. To znamená, že popisují jednorázovou, ukončenou akci.

• Nedokonavé sloveso: končit (proces končení)
• Dokonavé sloveso: skončit (jednorázové ukončení)
• Nedokonavé sloveso: trávit (proces trávení času)
• Dokonavé sloveso: strávit (jednorázové strávení času, např. “Strávil jsem týden v Praze.”)

Předpona z‑ má většinou čistě zdokonavující funkci. Předpona s‑ ale často přidává ještě další význam, a to je klíč k pochopení mnoha nuancí češtiny. Zkuste si to představit v kontextu cestování:

• Zcestovat celou republiku – znamená pouze dokončení cesty.
• Scestovat celou republiku – může naznačovat i prozkoumání, prožití, získání zkušeností z cesty, je to bohatší význam.

Pochopení tohoto rozdílu vám umožní lépe porozumět kontextu, například v turistických průvodcích nebo v běžných rozhovorech s místními. Nebojte se experimentovat a všímat si těchto jemných rozdílů v používání předpon – je to skvělý způsob, jak se zdokonalit v češtině a prohloubit svůj zážitek z cestování po České republice.

Kdy píšeme s sebou a sebou?

Často se potýkáte s českými předložkami? Já taky! A právě „s sebou“ a „sebou“ patří mezi ty záludnější. Při mém putování světem jsem si všiml, že i rodilým mluvčím občas dělá problém, kdy který tvar použít. Zjednodušeně řečeno: „sebou“ používáme po slovesech popisujících pohyb těla – představte si třeba, jak se zvíře kroutí a vrtí sebou, nebo jak turista s batohem na zádech stoupá po horské stezce a unaveně se táhne sebou. Podobně to funguje i v ustálených spojeních jako „být sám sebou“ nebo „rozumí se samo sebou“. To je jako když se sami sebou v cizině, v hlubokých lesích, nebo na vrcholu hory, snažíte vyrovnat s novými zkušenostmi. To se s vámi prostě děje, je to o vašem vnitřním prožívání.

Naopak „s sebou“ použijeme, když je akce prováděna nejen s vlastním tělem, ale i s něčím dalším. Představte si, že si balíte batoh na cestu. Berete si s sebou stan, spacák, mapu a foťák. Sloveso „brát“ se vztahuje k vám jako k původci akce, a zároveň k dalším věcem, které si berete. Je to jako když se na cestu vezmete s sebou i svého věrného pejska – vy jste ten, kdo ho bere, a on je ten, koho berete. To samé platí i pro slovesa typu „nést“, „vézt“, „vzít“ atd. Prostě kdykoliv s sebou táhnete, nesete nebo vezete nějaký další předmět, zvíře, nebo osobu, patří sem „s sebou“.

Zkrátka, zamyslete se nad tím, co děláte. Je to jen pohyb vašeho těla? Pak použijte „sebou“. Berete s sebou něco navíc? Pak použijte „s sebou“. Doufám, že vám tato cestovatelská analogie pomohla lépe pochopit tento gramatický oříšek. Přeji vám mnoho šťastných cest a bezchybnou češtinu!

Jak si vzít pití do letadla?

Přeprava tekutin v letadle je věc, která leckterého cestovatele potrápí. Základní pravidlo je jednoduché: tekutiny, gely a aerosoly v nádobkách větších než 100 ml nejsou povoleny. To se týká všeho od vody a džusů, přes krémy a pasty, až po spreje na vlasy. Všechno tohle musí být v průhledném, uzavíratelném plastovém sáčku o objemu maximálně 1 litr. A věřte mi, bezpečnostní kontrola si ho podrobně prohlédne – proto ho vyjměte z batohu a dejte ho zvlášť na pás.

Nepodceňujte to! Už jsem viděl, jak lidem zabavují i oblíbené parfémy, protože je měli v příručním zavazadle a překročily povolený objem. Na letištích se prodávají malé cestovní nádobky, ale je mnohem výhodnější si je pořídit předem. Ušetříte čas i nervy. Doporučuji si pořídit sadu malých cestovních lahviček a plastový sáček předem, abyste si vše pohodlně připravili doma.

Mimochodem, toto pravidlo se vztahuje na tekutiny v příručním zavazadle. V odbaveném zavazadle můžete mít tekutiny v větších nádobách, ale i tam je potřeba dbát na bezpečnostní předpisy a nebalit nic, co by mohlo být nebezpečné. A ještě jedna důležitá věc: tekutiny zakoupené v duty-free zóně po bezpečnostní kontrole je možné vzít s sebou do letadla, i když překračují povolený objem, ale musí být zabaleny v zapečetěném originálním sáčku s dokladem o koupi.

Kam dát deodorant v letadle?

Deodorant v letadle? Klasika! Jako všechny tekutiny, gely a aerosoly, i deodorant podléhá pravidlu 3-1-1 (3,4 unce / 100 ml na nádobu). To platí pro příruční i odbavené zavazadlo. Z vlastní zkušenosti z desítek letišť vím, že důsledná kontrola je klíčová. Vždycky si deodorant (a ostatní tekutiny) zabalte do průhledného zip-lock sáčku s maximální kapacitou jednoho litru. Takhle usnadníte kontrolu a ušetříte si zbytečné komplikace. Nezapomeňte, že některé země mají přísnější pravidla, takže si vždycky předem ověřte na webových stránkách letecké společnosti nebo příslušného letiště. Můžete si také stáhnout mobilní aplikaci letiště, abyste měli všechny informace dostupné offline. Věřte mi, s touhle praktickou radou ušetříte čas a nervy. A pokud si nejste jisti, raději se zeptejte personálu letiště.

Uvědomte si také, že existují rozdíly mezi spreji a tyčinkami. Tyčinky obvykle nejsou problém, ale spreje už ano. Znalost těchto detailů vám pomůže vyhnout se problémům s bezpečnostní kontrolou. Nedělejte si starosti s tím, že byste si zapomněli deodorant. Mnoho letištních obchodů nabízí široký výběr cestovních velikostí kosmetiky, včetně deodorantů.

A ještě jedna rada na závěr: pro jistotu si vždycky nechte deodorant v příručním zavazadle. V případě ztráty odbaveného zavazadla budete mít o jeden problém méně.

Co neprojde letištní kontrolou?

Letištní kontrola? To je kapitola sama pro sebe. Zbraně, ať už skutečné – pistole, pušky, kuše, praky – nebo jejich realistické imitace, včetně dětských hraček, jsou absolutně tabu. Ani na mysl by vám nemělo přijít vzít si s sebou výbušniny, hořlaviny či pyrotechniku. Zapalovače? Ano, ale ty “obyčejné”. Zapomente na silné zapalovače, které by mohly být použity k jiným účelům než k zapálení cigarety.

A co je překvapivě často zadržováno? Chemické a toxické látky, od sprejů na slzy až po silnější čisticí prostředky. Nepodceňujte ani ostré a špičaté předměty. Nůž, nůžky, šroubovák – i když se vám zdají neškodné, mohou být problém. Mnoho z těchto věcí se dá pohodlně transportovat v odbaveném zavazadle, kde projdou kontrolou bez problémů. Vždy si před cestou ověřte aktuální pravidla letecké společnosti a příslušného letiště, protože se mohou mírně lišit. A hlavně, pochybujete-li, raději věc nechte doma – ušetří vám to nervy a čas.

Kdy jí a kdy jí?

Jí (dva významy):

1. pád (kdo, co?): Ona – používá se, když je jí podmět věty. Např. Ona jí jablko. (Ona jí jablko.) To je základní a nejjednodušší způsob, jak si to zapamatovat. V turistice se s tím setkáte často, když budete popisovat, co děláte.

7. pád (kým, čím?): Jí – používá se, když je jí nástrojem děje. Např. Polévku jsem ochutil jí. (Polévku jsem ochutil jí. – tím myslíme nějakou ingrediencí, např. bylinkou.) V cestování se s tím můžete setkat méně často.

Ní (dva významy):

4. pád (koho, co?): Ji – používá se, když je jí předmět věty. Např. Viděl jsem ji. (Viděl jsem ji.) Toto je velmi běžné v každodenní konverzaci i v cestování, když budete popisovat, koho jste potkali.

6. pád (o kom, o čem?): Ní – používá se, když je jí předmět o něčem. Např. Mluvil jsem o ní. (Mluvil jsem o ní.) Toto je také běžné v turistice, když budete vyprávět o svých zážitcích.

Pamatujte: Kontext věty je klíčový pro určení správného významu a pádu zájmen jí a ní. Správné užití těchto zájmen zlepší vaši češtinu a pomůže vám s lepší komunikací s místními.

Co se musí vyndat z příručního zavazadla?

Zkušený cestovatel ví, že bezpečnostní kontroly na letištích se mohou neočekávaně protáhnout, a to i kvůli mimořádným bezpečnostním opatřením. Proto je důležité mít připravené věci, které budete muset z příručního zavazadla vyjmout. Vždy vyjměte větší elektroniku, jako jsou notebooky, tablety a větší fotoaparáty. Uložte je do samostatné přihrádky, abyste urychlili kontrolu. Nepodceňujte ani tekutiny, aerosoly a gely. Ty musí být v průhledném sáčku o objemu maximálně jednoho litru a každá nádobka nesmí překročit objem 100 ml. Nedostatečně připravený cestující může zdržovat sebe i ostatní, a to i v případě, že letiště funguje bez problémů. Před cestou si proto vždy ověřte aktuální pravidla, protože se mohou lišit podle letiště a letecké společnosti. Včasné zkontrolování obsahu příručního zavazadla vám ušetří čas a nervy.

Tip pro zkušené: Mít věci pro kontrolu připravené v samostatné, snadno přístupné kapse batohu nebo tašky, výrazně zrychlí procházení bezpečnostní kontrolou.

Jak rozpoznat s sebou a sebou?

Rozdíl mezi „s sebou“ a „sebou“ je pro Čecha často kamenem úrazu, i pro zkušeného cestovatele. S sebou znamená „já + něco dalšího“. Představte si to jako batoh plný zážitků, zavazadel a třeba i oblíbené čokolády – to vše si berete s sebou na cestu. Používá se, když si něco berete s sebou fyzicky. Například: „Beru si s sebou stan, spacák a mapu.“

Sebou naopak označuje akci s vlastním tělem. Představte si, že se proplétáte přeplněným trhem v Marrákeši. Náhle se vám někdo připlete do cesty a vy reflexivně trhnete sebou, abyste se vyhnuli srážce. Nebo se po náročném výstupu na Kilimandžáro unaveně protáhnete a protahujete sebou. Zde se jedná o pohyb a akci s vlastním tělem. Další příklady: mrskat se sebou, vrtět sebou, kroutit sebou – všechny tyto výrazy popisují akci prováděnou s vlastním tělem, bez zahrnutí dalších předmětů.

Při cestování je důležité si tyto dva výrazy ujasnit. Představte si, že plánujete výlet do Nepálu. Co si vezmete s sebou? A jak se budete cítit, když se budete procházet po úchvatných údolích a budete se prostě jen tak krásně protahovat sebou?

Jak se pozná zájmeno?

Zájmena, tato fascinující část češtiny, jsem potkával v nejrůznějších podobách po celém světě – od anglických pronouns přes španělská pronombres až po japonská 代名詞 (daimeishi). Jsou to skuteční chameleonové jazyka, ohebné slovní druhy, které se ve větě přizpůsobují kontextu a zastupují podstatná nebo přídavná jména, anebo je doplňují. Představte si je jako cestovní pasy slov – umožňují jim pohyb větnou strukturou bez ztráty významu. Příklady? Já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž – to je jen malá ochutnávka z jejich bohaté palety.

Gramatika zájmen je stejně rozmanitá jako země, které jsem navštívil. Zájmena se mění podle pádu, čísla, rodu a druhu. Například, “já” se v genitivu stane “mé”, a to už je úplně jiná nuance. Pochopení těchto kategorií je klíčem k správnému pochopení významu věty, ať už se nacházíte v Praze, Paříži nebo Pekingu. Znalost zájmen vám umožní lépe porozumět jemnostem češtiny a jejímu bohatému výrazovému potenciálu, a to je nesmírně cenné pro každého, kdo se chce češtinu skutečně naučit.

Zvláštní pozornost si zaslouží dělení zájmen do jednotlivých druhů, jako jsou zájmena osobní, přivlastňovací, ukazovací, neurčitá, tázací, vztažná a zájmena záporná. Každý druh má specifické vlastnosti a funkce. Studium těchto rozdílů vám pomůže zdokonalit se v češtině a porozumět jejím nuancím na mnohem hlubší úrovni.

Jak poznat ji jí?

Rozlišování zájmen „ji“ a „jí“ patří mezi kameny úrazu češtiny, ale i pro zkušeného cestovatele, který projel desítky zemí, je to hračka. Zapamatujte si jednoduché pravidlo: krátká samohláska (ji/ni) patří do 4. pádu, zatímco dlouhá (jí/ní) do všech ostatních. Myslete na to, že se čeština, stejně jako mnoho jazyků světa, řídí logikou, byť někdy skrytou.

Představte si, že jste v exotické restauraci a chcete si objednat jídlo. Místo složitého gramatikování zkuste jednoduchou pomůcku: substituci ukazovacími zájmeny. Nahraďte „ji“/„jí“ slovy „tu“, „tou“ a „té“. Pokud do věty pasuje „tu“, použijte krátkou variantu – „ji“ nebo „ni“. Příklad: „Viděl jsem *ji* včera.“ – „Viděl jsem *tu* včera.“ Sedí? Ano! Použijte tedy „ji“. Naopak, pokud vám sedí „tou“ nebo „té“, je na místě dlouhá varianta – „jí“ nebo „ní“.

Toto pravidlo funguje podobně jako orientace v cizí zemi pomocí mapy. Zdá se to komplikované, ale s trochou praxe a trpělivosti se stane druhou přirozeností. A stejně jako se cestovatel učí novým jazykům a kulturám, tak i s češtinou – tréninkem a pochopením základních principů se jazyková bariéra zbourá.

Co nesmí být v kufru v letadle?

Do odbaveného zavazadla rozhodně nepatří zbraně žádného druhu, ani imitace zbraní. Výbušniny, samozřejmě, jsou absolutně zakázány. Zapomínat byste neměli ani na nože, a to ani malé kapesní. Hořlaviny, jako například zapalovače s větším množstvím paliva, jsou riskantní. Nebezpečné chemické látky, včetně baterií s poškozenou obálkou, představují vážné riziko. Obranné spreje, i ty nejpřirozenější, jsou zakázány. Tlakové nádoby, například spreje na vlasy, jsou také problematické. Elektroniku, jako jsou notebooky, mobily či fotoaparáty, je bezpečnější přepravovat v příručním zavazadle, a to po vyjmutí baterií, pokud je to možné. Vždy si před cestou ověřte aktuální pravidla letecké společnosti a příslušných úřadů, protože předpisy se mohou měnit. Nedodržení pravidel může vést k zabavení předmětů, pokutám a dokonce i k trestnímu stíhání.

Důležité upozornění: Mnohé předměty, které se zdají neškodné, mohou být považovány za nebezpečné v kontextu letecké dopravy. Například velké množství gelů, krémů či past může být problematické, pokud překročí povolený objem. Vždy se řídte pravidly pro tekutiny v příručním zavazadle (obvykle 100 ml v jednom obalu).

Co je zakázáno v letadle?

Co se týče zakázaných předmětů v zavazadlech, základní pravidlo je jednoduché: žádné nebezpečné látky. To zahrnuje klasické podezřelé, jako jsou výbušniny, plyny (včetně propan-butanu v turistických vařičích), hořlavé kapaliny (např. alkohol s vysokou koncentrací), toxické a infekční látky, radioaktivní materiál a žíraviny. Méně zřejmé jsou pak peroxidy, které se nacházejí v některých běžných produktech, a paliva.

Zkušenosti z cest po desítkách zemí mi ukázaly, že pravidla se mohou mírně lišit. Například některé země striktně zakazují i větší množství gelů a aerosolových sprejů v odbavených zavazadlech.

Proto doporučuji vždy zkontrolovat aktuální seznam zakázaných předmětů u vaší letecké společnosti a na webových stránkách letiště, ze kterého odlétáte a na které přilétáte. Nepodceňujte to – může to ušetřit spoustu starostí a zdržování. Jedna malá lahvička s neznámou tekutinou může vést k prohlídce zavazadel a zbytečnému zpoždění.

Pro lepší přehlednost si uvědomte, že:

• Pravidla se týkají jak odbavených, tak příručních zavazadel.
• Existují výjimky, ale je vždy nutné mít potřebná povolení a certifikáty.
• Nejasnosti je nejlepší řešit s leteckou společností před odletem.

Pro vaši bezpečnost i bezpečnost ostatních cestujících:

• Zkontrolujte si seznam zakázaných předmětů na webu letecké společnosti.
• V případě pochybností se obraťte na leteckou společnost či letištní personál.
• Zabalte si léky v originálním balení s označením.

Co vše nesmi do letadla?

Co se nesmí do letadla? To je otázka, kterou si klade každý zkušený cestovatel ještě předtím, než si začne balit kufr. A věřte mi, jednoduché “nic nebezpečného” nestačí. Pravidla jsou přísná a jejich porušení může vést k nemalým problémům.

Základní pravidlo zní: do odbavených zavazadel (tedy těch, co se přepravují v podpalubí) se prostě NESMÍ nic, co by mohlo ohrozit bezpečnost letu. To konkrétně znamená:

• Výbušniny: to je jasné, že do letadla nepatří.
• Plyny: ať už stlačené, zkapalněné, nebo rozpuštěné. Myslete na spreje, plynové bomby, atd.
• Hořlavé kapaliny a látky: lak na nehty, zapalovače (v omezeném množství v příručním zavazadle), alkohol (v omezeném množství v příručním zavazadle). Detailní limity se liší dle letecké společnosti.
• Toxické a infekční látky: jedovaté chemikálie, léky (vždy s originálním lékařským předpisem), biologické materiály.
• Radioaktivní materiál: samozřejmě, tohle je snad jasné i bez vysvětlení.
• Peroxidy: používají se v mnoha kosmetických přípravcích a běžně si jich ani nevšimnete.
• Žíraviny: kyseliny, louhy – prostě nic, co by mohlo něco zničit nebo zranit.
• Paliva: benzín, petrolej, apod.

Důležité upozornění: Tento seznam není vyčerpávající. Vždy si před odletem ověřte přesný seznam zakázaných předmětů u své letecké společnosti a/nebo na webových stránkách letiště, odkud letíte. Nepodceňujte to! Ztráta času na letišti kvůli nechtěně prokázanému porušení pravidel se vám může prodražit.

Tip pro zkušené: Pokud si nejste jisti, raději si danou věc NEBERTE s sebou. Je lepší se obejít bez ní, než riskovat komplikace. A pamatujte: léky, které si berete pravidelně, byste měli mít v příručním zavazadle s originálním lékařským předpisem.

• Zkontrolujte si limity pro tekutiny v příručním zavazadle (obvykle do 100ml na jeden obal a vše v uzavíratelném sáčku).
• Nezapomeňte na to, že ostré předměty (nože, nůžky) většinou patří do odbaveného zavazadla.
• Elektroniku (notebooky, tablety) je doporučeno mít v příručním zavazadle.

Kolik jídla si můžu vzít do letadla?

Na palubu si můžeš vzít prakticky cokoliv, co se ti vejde do batohu a není zjevně nebezpečné (žádné nože, nůžky apod.). S tekutinami je to trochu složitější. Pravidlo 100 ml platí, ale spíš se zaměř na praktičnost. Husté pomazánky, energetické tyčinky, sušené ovoce a ořechy jsou ideální. Zabírají málo místa a vydrží dlouho. Pokud si bereš něco tekutějšího (např. jogurt, smoothie), musí být v balení do 100 ml a nejlépe v nepropustném obalu, ať se ti to nerozlije po batohu. Mysli na to, že v letadle je suchý vzduch, takže se ti jídlo může rychleji vysušovat. Dobrým tipem je vzít si s sebou láhev na vodu, ale naplň ji až po bezpečnostní kontrole.

Prodloužený let? Připrav si jídlo, které se ti nebude kazit a nebude páchnout. Sušenky, müsli, chleba, sýr – to vše je v pohodě. Ale pamatuj na to, že některé země mají specifická pravidla pro dovoz potravin. Před letem si to raději ověř!

Osobně si balím energetické tyčinky, ořechy, sušené maso a ovoce, plus malou lahvičku s olejem na doplnění energie a pár kusů čokolády na dobrou náladu. Lehké, výživné a zabere to minimum místa v batohu. Nezapomenu ani na termosku s čajem nebo kávou.