Co se nesmí dělat v Národním parků?

Národní parky České republiky, ač menší než některé světové giganty, skrývají unikátní flóru a faunu. Ochrana této křehké rovnováhy vyžaduje přísná pravidla. Vstup mimo vyznačené cesty je striktně zakázán – podobná pravidla platí v mnoha národních parcích po světě, od Yellowstonu v USA po Serengeti v Tanzanii. Je to nezbytné k ochraně vzácných rostlin a nerušeného života zvířat. Cyklistika je povolena pouze na vyhrazených trasách – podobně jako v mnoha evropských parcích, kde se klade důraz na udržitelný turismus. Motorová vozidla jsou v národním parku zakázána, aby se minimalizoval hluk a emise. Sběr rostlin, ať už květů, hub, nebo jiných druhů, je naprosto zakázán – v mnoha zemích jsou za to vysoké pokuty. Podobně je táboření a rozdělávání ohně povoleno pouze na určených místech, aby se zabránilo lesním požárům a poškození ekosystému. Dodržování těchto pravidel není pouze zákonnou povinností, ale i projevem respektu k unikátní přírodě České republiky a jejím bohatstvím, které si zaslouží naši ochranu pro budoucí generace.

Nezapomeňte, že i zdánlivě neškodné činnosti mohou narušit křehkou rovnováhu ekosystému. Mnohé z těchto pravidel jsou inspirovány mezinárodními zkušenostmi s ochranou přírody a osvědčenými postupy z celého světa. Dodržujte je, ať si užijete krásu české přírody naplno, aniž byste ji poškodili.

Jaký je nejmladší národní park?

Česká republika se pyšní čtyřmi národními parky, z nichž každý nabízí jedinečný zážitek. Krkonošský národní park, nejstarší z nich, představuje impozantní horskou krajinu s bohatou biodiverzitou, srovnatelnou s mnoha alpskými parky, které jsem navštívil během své kariéry. Na rozdíl od například amerických národních parků s rozsáhlými prériemi, Krkonoše nabízejí kompaktní, ale nesmírně různorodé prostředí.

Národní park Šumava, největší z českých parků, je místem klidu a tajemna, s rozsáhlými lesy a hlubokými údolími. Jeho rozloha se vyrovná některým menším národním parkům ve Skandinávii, které jsem měl možnost prozkoumat. Charakteristická je pro něj divočina, která se jen zřídka setkává s masovým turismem.

Národní park Podyjí, nejmenší z kvarteta, ukazuje, jak i v menším prostoru může být obsaženo bohatství přírody. Jeho malebné údolí řeky Dyje mi připomnělo některé z úchvatných krajin podél Dunaje, které jsem viděl v Rakousku a Maďarsku.

A konečně, Národní park České Švýcarsko, nejmladší z nich, představuje unikátní skalní útvary a nabízí úchvatné výhledy. Jeho dramatická krajina je jedinečná a srovnatelná spíše s některými oblastmi v jižní Evropě, než s typickou středoevropskou krajinou.

Za jakým účelem národní parky vznikají?

Národní parky vznikají s ambiciózním cílem – chránit jedinečnou přírodní a kulturní hodnotu území pro budoucí generace. To zahrnuje ochranu biodiverzity, unikátních ekosystémů a geologických útvarů, často s mezinárodním významem (např. zapsání na seznam UNESCO). Nejde však jen o pasivní ochranu. Moderní přístup k managementu národních parků, jak jsem pozoroval v desítkách zemí po celém světě, klade důraz na trvale udržitelný rozvoj. To znamená chytré propojení ochrany s vzděláváním, výchovou a přírodě šetrnou turistikou. Kvalitně vedená turistika může generovat finanční prostředky na další ochranu, zároveň však musí být pečlivě řízena, aby nedocházelo k degradaci ekosystému. V mnoha zemích jsem viděl příklady excelentního fungování tohoto modelu, s efektivní infrastrukturou pro návštěvníky a zároveň s důrazem na minimální ekologický dopad. Důležitou roli hraje i výzkum, který pomáhá pochopit složité ekologické procesy a umožňuje efektivnější ochranářské strategie. Využití území k vzdělávání a výchově pak formuje vztah k přírodě u široké veřejnosti, což je klíčové pro dlouhodobou ochranu.

Klíčem k úspěchu je vyvážený přístup, který respektuje potřeby ochrany přírody a zároveň umožňuje její zodpovědné využívání. Toto vyžaduje pečlivé plánování, monitoring a adaptaci na měnící se podmínky. Příklady z rozvinutých i rozvojových zemí ukazují, že úspěch závisí na silné legislativní ochraně, efektivní správě a angažovanosti místních komunit. V mnoha případech jsem viděl, jak angažovaní obyvatelé hrají klíčovou roli v ochraně národních parků, a jejich zapojení je nezbytné pro dlouhodobou udržitelnost.

Co nedělat v přírodě?

Co se v přírodě nedělá? To je otázka, na kterou by měl znát odpověď každý, kdo ji navštíví. Desatero návštěvníka lesa je dobrý začátek, ale zkušený cestovatel ví, že je potřeba jít dál. Klid a nerušený průběh života divokých zvířat je naprosto nezbytný. Hluk, ať už lidský hlas, hudba z reproduktoru, nebo štěkot psa bez vodítka, je pro ně stresující a může vést k opuštění jejich přirozeného prostředí. Nepoškozování stromů a keřů je samozřejmostí, ale platí to i pro drobné rostliny a hub. Vstupovat do zón těžby dřeva nebo do oplocenek je nebezpečné, a navíc rušící pro práci lesníků a ochranu ohrožených druhů. Jízda autem v lese je nejen zakázaná, ale i škodlivá pro ekosystém. Vyměňte motor za vlastní nohy nebo kolo, objevíte mnohem více krás přírody. Sběr lesních plodů by měl být umírněný a jen pro osobní spotřebu, ne pro komerční účely. Nezapomínejte na ohleduplnost k ostatním návštěvníkům – dodržujte ticho a nevytvářejte zbytečné odpadky. Přemýšlejte o tom, jaký dopad má vaše návštěva na přírodu a snažte se ho minimalizovat. A nezapomeňte: odnášejte si s sebou vše, co jste si s sebou přinesli.

Kolik je v ČR PP?

Česká republika se pyšní bohatou sítí chráněných území. 2680 maloplošných chráněných území (PP, PR, NPP, NPR) o celkové rozloze 121 697,19 hektarů představuje fascinující mozaiku biotopů, od hlubokých lesů až po křehké mokřady. Jejich rozmanitost je úchvatná a skýtá nezapomenutelné zážitky pro milovníky přírody.

V národních parcích a chráněných krajinných oblastech se nachází dalších 759 maloplošných chráněných území o celkové rozloze 48 588,01 hektarů, čímž se jejich význam v rámci celkové ochrany přírody ještě umocňuje. Tato území často chrání unikátní ekosystémy s vysokou biodiverzitou a slouží jako důležité refugia pro ohrožené druhy rostlin a živočichů. Prozkoumejte je, ale s respektem!

Celkově je v České republice evidováno 2710 chráněných území o celkové rozloze 133 030,61 hektarů. To představuje významný podíl naší krajiny, zasvěcený ochraně přírodního dědictví. Nezapomínejme ani na 427 ptačích oblastí o rozloze 1 740 04,02 hektarů, které jsou klíčové pro ochranu ptačích populací a migračních tras. Objevujte skryté krásy a přispívejte k jejich ochraně!

Co když uhodí blesk do domu?

Úder blesku do domu je vzácný, ale potenciálně devastující. Můj životní styl, proputující desítkami zemí, mi ukázal, že prevence je klíčová. Během bouřky se držte v suchu a co nejdál od potenciálních vodičů elektřiny.

Co je důležité:

Voda: Voda je výborný vodič. Vyhněte se kontaktu s vodou, sprchováním a koupáním. I vlhké podlahy představují riziko.
Kovové předměty: Kovy, jako jsou vodovodní potrubí, radiátory a kovové nábytky, mohou vést proud. Udržujte od nich dostatečný odstup.
Elektrospotřebiče: Odpojte všechny elektronické přístroje od sítě, zvláště ty s obrazovkami (televizory, počítače). Přestože moderní přístroje mají ochranu, není to záruka 100% bezpečnosti. V některých zemích jsem viděl, jak blesk ničí i systémy ochrany.
Okna a dveře: Zavřete okna a dveře. To minimalizuje riziko přímého zásahu blesku.
Telefon: Pevná linka představuje riziko. Používejte raději mobilní telefon, ale i u něj je riziko v případě přímého zásahu.
Kamenné zdi: V některých starých budovách s kamenými zdmi je riziko vyšší než v moderních stavbách s kvalitním uzemněním.

Doplňující informace z mého cestování:

V některých oblastech s častými bouřkami (např. tropy) jsou domy konstruovány s ohledem na ochranu před blesky – instalují se hromosvody a speciální uzemnění.
V mnoha kulturách existují tradiční metody ochrany před blesky, které se liší od západních standardů. Je však důležité spoléhat se na prověřené bezpečnostní postupy.
Pokud žijete v oblasti s častými bouřkami, zvažte instalaci hromosvodu. Jedná se o relativně jednoduchý, ale velmi účinný systém ochrany.

Pamatujte, že i když dodržujete všechna tato opatření, neexistuje absolutní záruka ochrany. Riziko je vždy přítomné.

V čem spočívá ochrana krajiny?

Ochrana krajiny? To není jen o tom koukat na kytky! Pro nás, co milujeme hory, lesy a řeky, to znamená hlavně zachování míst, kde si můžeme užívat skvělých zážitků. Ochrana biodiverzity – to je klíč. Bez rozmanitosti druhů by naše výpravy ztratily kouzlo. Představte si hory bez kamzíků, lesy bez jelenů, řeky bez pstruhů… nuda!

Šetrné využívání přírodních zdrojů je další zásadní bod. Když si budeme brát víc, než příroda dokáže obnovit, pak se naše oblíbená místa promění v pustinu. To se týká všeho – od dřeva v lesích, přes vodu v řekách až po nerostné suroviny v horách.

Správné chování v přírodě: Dodržování turistických tras, neodhazování odpadků, šetrné kempování – to všechno je součást ochrany krajiny. Nezapomínejte na to, že i malá věc může mít velký dopad.
Podpora místních komunit: Místní lidé často nejlépe znají a chrání svou krajinu. Podporou jejich aktivit jim pomáháme chránit přírodu pro nás i pro budoucí generace.

A co konkrétně? Ochrana krajiny zahrnuje například:

Zřizování národních parků a chráněných krajinných oblastí – ráje pro turisty a útočiště pro ohrožené druhy.
Regulace těžby dřeva a nerostných surovin – aby se těžba prováděla udržitelným způsobem.
Ochrana vodních zdrojů – čistá voda je nezbytná pro život a pro krásnou krajinu.
Boj proti znečištění – odpadky, chemické látky, hluk – to všechno škodí přírodě a ničí zážitky z turistiky.

Shrnuto: Ochrana krajiny se dotýká nás všech. Je to o zodpovědném chování a o uvědomění si, že krásná příroda je náš společný poklad, který si musíme chránit.

Jaký je nejstarší národní park na světě?

Yellowstonský národní park, založený v roce 1872, je bez debaty nejstarším národním parkem na světě! Tohle místo je legendární – gejzíry, horké prameny, divoká příroda! Představte si ty úžasné túry po stezkách mezi bublajícími bahenními sopky a majestátními horami. Je to absolutní ráj pro treking a pozorování zvířat – medvědi grizzly, vlci, bizonyni… to vše na jednom místě! Samotná rozloha parku je neuvěřitelná a nabízí nespočet možností pro pěší turistiku, jízdu na koni, ale i pro vodní sporty na některých jezerech.

Tip pro zkušené turisty: Vydejte se na několikadenní trek a zažijte Yellowstonskou divočinu naplno! Připravte se ale na náročný terén a proměnlivé počasí.

Australský Královský národní park, založený v roce 1879, je sice o něco mladší, ale rozhodně stojí za návštěvu. Nabízí úplně jiný typ krásy – krásné písečné pláže, skalní útvary a unikátní australskou faunu. Skvělé místo pro milovníky lezení a pozorování ptáků. I zde najdete spoustu turistických tras, od nenáročných procházek po náročnější výstupy.

Nezapomeňte: Před cestou do jakéhokoli národního parku si důkladně prostudujte informace o počasí, bezpečnosti a nutných opatřeních. A nezapomeňte si vzít s sebou dostatek vody a mapu!

Kam se schovat před bleskem?

Bouřka vás zastihla v terénu? Bezpečnost je priorita! Zapomen’te na romantické představy o schování pod osamělým stromem. To je smrtelná past.

Ideální je pevná budova, ideálně s hromosvodem. Větší objekty s ocelovou nebo železobetonovou konstrukcí nabízejí nejlepší ochranu.

Pokud se budovy nenacházejí v dosahu, zvolte si méně ideální, ale stále bezpečnější varianty:

Hustý les: Schovejte se do nitra lesa, ale vyhněte se vysokým stromům na okrajích. Nezapomeňte na vzdálenost od stromů – blesk může „přeskočit“.
Nižší porost: Křoviny poskytnou lepší ochranu než vysoká tráva.
Úzké údolí: V úzkém údolí se snižuje riziko přímého zásahu.

Co dělat rozhodně ne:

Nestůjte na vyvýšených místech (vrcholky kopců, otevřené pláně).
Nedržte v rukou kovové předměty.
Nezdržujte se v blízkosti vodních ploch.
Nepoužívejte mobilní telefon.

Tip pro zkušenější turisty: Naučte se odhadovat vzdálenost bouřky. Počítejte sekundy mezi zablesknutím a zahřměním a vydělte třemi – výsledek udává vzdálenost v kilometrech. Každá minuta se počítá. Pokud slyšíte hrom, bouřka je nebezpečná.

Co se v lese nesmí?

České lesy jsou unikátní ekosystémy, a proto je jejich ochrana klíčová. Zákaz kouření, táboření mimo vyhrazená místa a rozdělávání ohně do 50 metrů od lesa je samozřejmostí, a to nejen z důvodu rizika požáru (který se šíří v suchém lese neuvěřitelnou rychlostí – zkušenost z mnoha zemí!), ale i z ochrany biodiverzity. Mnoho druhů rostlin a živočichů je citlivých na lidskou aktivitu. Odhazování hořících předmětů je nejen nebezpečné, ale i trestné. V mnoha zemích, které jsem navštívil, se klade velký důraz na “Leave No Trace” princip – vezměte si s sebou vše, co si s sebou přinesete. To zahrnuje nejen odpadky, ale i zbytky jídla, které mohou přilákat divokou zvěř a narušit rovnováhu ekosystému. Nezapomínejte, že i zdánlivě neškodný odpad se v lese rozkládá velmi pomalu a negativně ovlivňuje životní prostředí. Dodržování těchto pravidel není jen záležitostí ochrany přírody, ale i bezpečnosti a ohleduplnosti k ostatním návštěvníkům lesa.

Například v Kanadě, kde jsem strávil několik měsíců, jsou pokuta za porušení lesních předpisů velmi vysoké. V Japonsku jsem se setkal s neuvěřitelnou péčí o přírodu – tamní lesní stezky jsou perfektně udržované a návštěvníci se chovají exemplárně. Zkušenost z těchto a dalších zemí jasně ukazuje, že respekt k přírodě je nezbytný pro její zachování pro budoucí generace.

Nepodceňujte proto význam dodržování základních pravidel chování v lese. Vaše zodpovědné jednání pomáhá chránit unikátní českou krajinu.

Kolik procent Čechů má maturitu?

Takže, 53,1 % Čechů starších 15 let má maturitu – to je jako když zdoláváš Sněžku a víš, že jsi už skoro nahoře. Zbytek populace se dělí asi po třetinách: ti s maturitou, ti s výučním listem a ti s maturitou. To je jako turistická mapa – jasně rozdělená na trasy různé náročnosti. Zajímavé je, že i když se zdá, že maturita je běžná, stále třetina populace má jen výuční list, což je jako vyrazit na túru s minimální výbavou – zvládneš to, ale komfortu si moc neužiješ. Pro srovnání: v zemích západní Evropy je procento lidí s vysokoškolským vzděláním mnohem vyšší, což je podobné jako porovnání výstupu na Mont Blanc s výletem na Malou Fatru – výšlap náročnější, ale s úchvatnějším výhledem.

Dobré vědět: Data pocházejí ze Sčítání 2025 a vztahují se k lidem starším 15 let, u nichž bylo dosažené vzdělání zjištěno.

Co nedělat v lese?

V lese platí jednoduché pravidlo: chovej se tak, aby ti příroda zůstala i dalším návštěvníkům krásná a nepoškozená. Ticho je klíčové, hluk ruší zvěř. Pes vždy na vodítku, chrání to jak něj, tak divoká zvířata. Stromům a keřům se vyhýbej, nešlap si na ně a netrhej je bezdůvodně. Zóny těžby a manipulace s dřevem jsou uzavřené, respektuj to. Oplocenky jsou tam z důvodu ochrany, nevstupuj do nich. Autem se do lesa nepatří, ani parkování mimo vyhrazená místa není vhodné. Lesní plody sbírej s rozumem, jen pro vlastní spotřebu, nevykořisťuj. Dodržuj požární bezpečnost, oheň rozdělávej jen na vyznačených místech a vždy ho důkladně uhas. Neodhazuj odpadky, odnášej si vše, co si do lesa přineseš. Pozoruj, vnímej, ale nevnášej do lesa nic, co tam nepatří, a neberte si nic, co tam nepatří vám. Rozhodující je ohleduplnost k přírodě a ostatním návštěvníkům.

Kolik procent ČR je chráněno?

Česká republika, země malebných krajin a bohaté historie, chrání v roce 2025 celkem 16,8 % svého území v podobě zvláště chráněných území o rozloze 1 325 000 hektarů. To zahrnuje národní parky, chráněné krajinné oblasti a další lokality s výjimečnou přírodou, od hlubokých lesů Šumavy až po skalní města Českého Švýcarska. Mnohé z těchto oblastí nabízí úchvatné turistické trasy, cyklo stezky a možnost pozorování vzácné fauny a flóry. Zkušený cestovatel ocení rozmanitost, kterou zde najde – od divokých horských řek až po klidné lužní lesy.

Důležitou součástí ochrany přírody je také evropská soustava Natura 2000, která v Česku pokrývá 10,1 % území. Tato síť zahrnuje 1 112 evropsky významných lokalit, které jsou domovem mnoha chráněných druhů rostlin a živočichů, často s unikátními adaptacemi na specifické podmínky. Pro cestovatele je to šance na setkání s jedinečnými druhy, které nenajde nikde jinde. Některé lokality Natura 2000 se překrývají se zvláště chráněnými územími, čímž se jejich ochrana ještě více posiluje, a zároveň nabízí návštěvníkům komplexnější a obohacující zážitek. Plánujete výlet po České republice? Nezapomeňte zahrnout do itineráře alespoň některé z těchto chráněných oblastí – nebudete litovat!

Co znamená přírodní pamatka?

České přírodní památky (PP) – to nejsou jen nudné definice ze zákona. Jde o fascinující místa, která chrání to nejcennější z české krajiny, a to v menším měřítku než národní parky či chráněné krajinné oblasti.

Zákon sice říká, že PP je „Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk,” ale tohle je jen suchý výčet. Ve skutečnosti se za tím skrývají úžasné lokality.

Co tedy v přírodní památce najdete?

Unikátní geologické útvary: Od skalních měst a jeskyní po pozoruhodné odkryvy hornin. Mnohé z nich nabízejí nádherné výhledy a skvělé příležitosti k fotografování.
Vzácné rostliny a živočichové: PP často chrání biotopy ohrožených druhů, které jinde nenajdete. Pro milovníky botaniky a zoologie je to ráj.
Pozůstatky lidské činnosti: Některé PP ukazují, jak člověk v minulosti formoval krajinu. Můžete zde objevit staré lomy, opuštěné sady, nebo pozůstatky tradičního hospodaření.

Tipy pro objevování přírodních památek:

Prozkoumejte mapu: Aagentura ochrany přírody a krajiny ČR má online mapu chráněných území, kde snadno najdete PP ve vašem okolí.
Studujte informační tabule: Na místě se dozvíte o historii, geologii a flóře a fauně dané lokality.
Chovejte se ohleduplně: Dodržujte pokyny a nechejte toto křehké prostředí nedotčené pro další generace.

Objekty zařazené jako přírodní památky jsou fascinujícím svědectvím o rozmanitosti české krajiny. Jsou to místa, která stojí za návštěvu, ať už jste zkušený cestovatel, nebo jen začínáte objevovat krásy naší země.

Co je ochrana životního prostředí?

Ochrana životního prostředí je v podstatě minimalizace negativních vlivů na všechny jeho složky – vzduch, vodu, půdu, flóru a faunu. To v praxi znamená snahu o udržení ekosystémů v co nejlepším stavu a zabránění jejich degradaci. V turistickém kontextu je to klíčové.

V obcích a v přírodě se to projevuje například:

Ochranou lesů a dřevin: Vyhýbání se rozdělávání ohňů mimo vyhrazená místa, nedotýkání se chráněných rostlin, dodržování turistických tras.
Šetřením vody: Minimalizování spotřeby vody při hygieně, využívání recyklované vody (pokud je k dispozici), nevyhazování odpadků do vodních zdrojů.
Správným nakládáním s odpady: Nesmíme zapomínat na princip “vzal jsem si to s sebou, odnesu si to s sebou”. To znamená všechny odpady, včetně organických, odnést z přírody. Třídění odpadu je samozřejmostí i na cestách.

Doporučení pro zodpovědné turisty:

Před cestou si zjistěte specifické předpisy a doporučení pro danou oblast, co se týče ochrany životního prostředí.
Používejte opakovaně použitelné lahve na vodu a další nádoby, aby se minimalizoval odpad z jednorázových obalů.
Respektujte místní zvyklosti a tradice, které mohou souviset s ochranou přírody.
Informujte se o ohrožených druzích rostlin a živočichů v dané lokalitě a vyhýbejte se jim.
Minimalizujte hluk a rušení místní fauny.

Kolik lidí zabije blesk?

Ročně udeří blesk asi 1000 lidí na světě, z čehož 70 % přežije. Smrt obvykle nastává kvůli okamžité zástavě srdce nebo dýchání. Klíčové je, jestli oběť zůstane při vědomí, i když jen na chvilku – šance na přežití se výrazně zvyšují, pokud se zachová krevní oběh a dýchání. Jako zkušený turista vím, že v bouřce je nutné se okamžitě dostat do bezpečného úkrytu. Vyhýbej se vysokým stromům, otevřeným prostranstvím a vodním plochám – to jsou magnety pro blesk. Ideální je vyhledat nízký terén a schovat se do auta, nebo pevné budovy s bleskosvodem. Pokud se bouřce nelze vyhnout, drž se dál od kovových předmětů a rozprostři nohy, aby se snížila plocha těla vystavená proudu. Pamatuje si, že blesk může udeřit i několik kilometrů od bouřkového mraku. Délka výboje je neskutečná a síla vražedná! Riziko úderu bleskem se zvyšuje s výškou a s blízko nálezoucích kovových předmětů. Pokud někdo z tvé skupiny utrpí úder bleskem, ihned volej záchranku a poskytni první pomoc, dokud nepřijedou. Nepodceňuj sílu přírody!

Kde platí nejvyšší stupeň ochrany?

Nejvyšší ochranu v Česku najdeš v národních přírodních rezervacích a prvních zónách národních parků a chráněných krajinných oblastí. Tam platí opravdu přísná pravidla. Většinou je vstup povolen jen po vyznačených cestách, a i tam se musíš chovat ohleduplně – žádné opouštění značených tras, sběr rostlin či hub, rozdělávání ohně a podobně. Můžeš tam ale zažít skutečně divokou přírodu, obdivovat unikátní druhy rostlin a živočichů, které jinde nenajdeš. Před návštěvou si vždy ověř aktuální nařízení a případná omezení, která se mohou měnit v závislosti na ročním období nebo probíhajícím výzkumu. Informace najdeš na webových stránkách správy daného území. Například Šumava nebo Krkonoše nabízejí v těchto zónách nezapomenutelné zážitky, ale připrav se na náročnější terén a omezený komfort. Plánuj předem a respektuj pravidla, chceme si tuto krásu zachovat i pro budoucí generace.

Důležité: V prvních zónách často nenajdeš žádné občerstvení ani zázemí, proto se dobře připrav a vezmi si s sebou dostatek vody, jídla a vhodné oblečení a obuv.

Co ničí lesy?

České lesy se potýkají s krizí, která sahá daleko za běžné škůdce. Od roku 2015, kdy se sucho v Česku dramaticky prohloubilo, se staly stromy snadnější kořistí pro kůrovce. Viděl jsem to na vlastní oči při svých cestách po různých koutech země – holé, mrtvé stromy jako monumenty klimatických změn. Není to jen kůrovec, ale i samotná příroda, která lesy devastuje. Extrémní horko a sucho, silný vítr – to jsou abiotické faktory, které, jak ukazují data Lesní ochranné služby, v roce 2018 způsobily neuvěřitelných 50% škod na lesních porostech. Mluvíme o rozsáhlých plochách, které se mění v pustinu. Je to smutný pohled, a co je horší, proces pokračuje. Sucho oslabuje stromy, dělá je náchylnější k napadení škůdci a zranitelnější vůči větru. Při svých cestách jsem si všiml, že nejvíce postižené jsou smrkové monokultury, které postrádají odolnost smíšených lesů. Tyto skutečnosti ukazují naléhavou potřebu změny hospodaření v lesích a důležitost adaptace na měnící se klima. Obnova lesů je dlouhodobý proces a vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje pěstování odolnějších druhů stromů a ochranu biodiverzity. Změna klimatu není jen abstraktní koncept; je to tvrdá realita, která se odráží v decimování našich lesů.

Při svých cestách po Evropě jsem viděl podobné problémy i v jiných zemích, ale situace v Česku je alarmující. Zejména v suchých a teplých oblastech je situace kritická. Je důležité si uvědomit, že zdravé lesy jsou klíčové pro regulaci vodního režimu, prevenci eroze půdy a zachování biodiverzity. Ztráta lesů má dalekosáhlé důsledky pro celou krajinu a pro nás všechny.

Pozoruhodné je, že i když se o problému hodně hovoří, efektivní řešení se hledají jen pomalu. Je nezbytné urychlit procesy adaptace na změnu klimatu a investovat do moderních přístupů k lesnímu hospodářství. Lesy nejsou jen zdrojem dřeva, ale jsou to plicí naší planety a jejich ochrana je prioritou.

Kolik procent souše zabírá Afrika?

Afrika, druhý největší kontinent po Asii, je fascinující mozaika krajin a kultur. Její rozloha, včetně ostrovů, činí zhruba 30,2 milionů kilometrů čtverečních, což představuje přibližně 6 % zemského povrchu a zhruba 20,4 % souše. To si člověk skutečně uvědomí až po cestách napříč jejími rozmanitými regiony – od pouští Sahary a Namib, přes bujné deštné pralesy Konga a po savany s bohatou faunou v Serengeti. Tato rozloha se promítá do neuvěřitelné biodiverzity, ale také do rozmanitosti lidských osudů a kultur, s nimiž jsem se setkal během svých cest. Mnoho afrických národů si i přes drsné podmínky zachovalo úžasné tradice a bohaté dědictví. Pro pochopení skutečné velikosti Afriky je důležité si uvědomit, že do její rozlohy se vejdou prakticky dva Evropské kontinenty. A to je jen malá část jejího kouzla.

Míra zastoupení souše pouhých 20,4 % dává jasně najevo, jak dominantní je oceán na naší planetě. Při cestách po Africe jsem si uvědomil, jak důležitá je ochrana její unikátní přírody, protože právě zde se nachází mnoho ohrožených druhů zvířat a rostlin. Bohatství Afriky je nejen v jejích přírodních krásách, ale i v jejích lidech a jejich příbězích, které jsou často poznamenány historií kolonialismu a současnými výzvami.

Jaký je nejstarší strom na světě?

Nejstarším neklonovaným stromem světa je, dle oficiálně zaznamenaných a ověřených údajů, exemplář americké borovice dlouhověké (Pinus longaeva), přezdívaný Metuzalém. Jeho věk je úctyhodných 4853 let. Viděl jsem během svých cest po světě stromy staré stovky let, majestátní sekvoje v Kalifornii, tisícileté olivovníky na Krétě, ale Metuzalém je v jiné lize. Jeho přesná lokalita je tajná, aby ho ochránili před vandalismem a poškozením. To podtrhuje jeho výjimečnost a důležitost pro vědu. Dlouhověké borovice rostou v extrémních podmínkách ve vysokých nadmořských výškách v Bílé hoře v Kalifornii (White Mountains), kde přežívají díky své mimořádné odolnosti a pomalému růstu. Z jejich letokruhů se dají číst klimatické podmínky tisíciletí, což je pro vědce nesmírně cenné. Zajímavé je, že Metuzalém není nejvyšším stromem, ani zdaleka, jeho výška je relativně malá, ale jeho věk z něj dělá skutečného krále stromů.

Představte si, co všechno tento strom zažil – vývoj civilizace, stěhování národů, vznik a zánik říší. Je to živá historie, která nás fascinuje a nutí k úctě.