Co zahrnuje ekologický zájezd?

Ekologický turismus? To není jen tak nějaké poflakování se v přírodě. Je to ponoření se do srdce divočiny, s důrazem na poznávání místní flóry a fauny, ale i kultury a tradic obyvatel dané oblasti. Představte si, že se ocitnete v deštném pralese Amazonie, kde se budete učit od domorodých kmenů o jejich tradičním způsobu života, nebo prozkoumáváte drsnou krásu islandských fjordů a sledujete velryby v jejich přirozeném prostředí. Nejde jen o samotnou přírodu, ale o pochopení křehkého ekosystému a jeho vzájemných vazeb.

Základním kamenem ekologického cestování je respektování pravidel a zákonů dané destinace. To zahrnuje i minimalizaci vlivu na životní prostředí – neodhazování odpadků, šetrné využívání zdrojů, a podporu místních komunit. Často se jedná o malé, rodinné podniky, které nabízejí autentický zážitek a zároveň přispívají k ochraně přírody. Udržitelný turismus je o tom, abychom si přírodu užili, ale zároveň ji i chránili pro další generace. Myslete na to, že vaše stopa by měla být co nejlehčí. Informujte se předem o etických kodexech a zvyklostech místa, kam se chystáte. Často se setkáte i s příležitostmi k dobrovolnické práci, která pomůže místním komunitám a ochraně přírody.

Z jakých základních komponent se skládá ekologický zájezd?

Ekologický turismus není jenom procházka přírodou. Je to hluboké ponoření se do divočiny, propojení s místní kulturou a zodpovědné cestování, které minimalizuje dopad na životní prostředí. Znamená to volit ubytování s certifikací udržitelnosti, například ekofarmy nebo rodinné penziony s důrazem na lokální materiály a nízkoenergetické provozování. Transport by měl být co nejvíce šetrný k přírodě – pěšky, na kole, veřejnou dopravou nebo sdílenými automobily. Důležité je také respektovat místní obyvatele a jejich tradice, podporovat lokální ekonomiku nákupem produktů od farmářů a řemeslníků a vyhýbat se turistickým pastím zaměřeným pouze na zisk. Na mé cestách po desítkách zemí jsem se přesvědčil, že opravdový zážitek z eko-turistiky spočívá v autentickém kontaktu s přírodou a místními komunitami, v objevování skrytých koutů a chráněných oblastí, v uvědomělém snižování vlastní uhlíkové stopy. Není to jen o prohlídce památek, ale o hlubším pochopení vztahu člověka a přírody a o zodpovědnosti za budoucnost naší planety. Kvalitní ekoturistika se zaměřuje na edukaci a osvětu, a to jak pro návštěvníky, tak pro místní obyvatelstvo. Možnosti jsou nekonečné – od pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí přes dobrovolnickou práci v národních parcích až po workshopy zaměřené na tradiční řemesla a zemědělství.

Základními složkami jsou tedy: respekt k přírodě a místní kultuře, minimalizace negativního dopadu na životní prostředí, podpora místní ekonomiky a osvěta v oblasti ochrany přírody.

Co je to etický ekoturismus?

Etický ekoturismus? To je pro mě, jakožto nadšeného turistu, klíčová záležitost. Skutečně udržitelný ekoturismus znamená, že moje dobrodružství neškodí přírodě, ale naopak jí pomáhá. To zahrnuje minimalizaci ekologické stopy, podporu ochranářských projektů a respektování místních tradic.

Klíčová je podpora místních komunit. Místo velkých mezinárodních hotelů dávám přednost rodinným penzionům nebo ekofarmám. Peníze tak zůstávají v místě a pomáhají místním lidem. Je důležité se ptát, kam jdou peníze z turistického ruchu – jsou investovány zpět do ochrany přírody a do rozvoje komunity?

Bohužel, greenwashing je velký problém. Mnoho nabídek slibuje etický ekoturismus, ale ve skutečnosti se o to ani trochu nestará. Je potřeba si dávat pozor na takovéto marketingové triky a pečlivě si vybírat.

Etické dilema je skoro vždycky přítomno. Například, návštěva chráněných oblastí může narušit křehký ekosystém. Je důležité se informovat o daném místě a respektovat pravidla a omezení. Nezapomínejme, že příroda má přednost.

Další tipy pro etický ekoturismus: využívání veřejné dopravy, šetrné nakupování, respektování zvířat a jejich přirozeného prostředí, minimalizace odpadu, učení se o místní kultuře a zvyklostech.

Jaké jsou slabé stránky ekoturismu?

Ekologický turismus má svoje mouchy. Nedostatek informací je obrovský problém. Chybí pořádné databáze, katastry turistických lokalit – prostě přehled, co kde je a jak se tam dostat šetrně k přírodě. Všechny tyhle informace by měly být volně dostupné, aby se dal plánovat výlet s ohledem na ochranu prostředí. Bez pořádné mapy a informací o dopadu na ekosystém se snadno stane, že místo pomoci přírodě jí uškodíte. Například, nevíte, kde je povolený táborák, kam chodit a kam ne, které druhy rostlin jsou chráněné atd. A co je ještě horší, chybí ucelená strategie rozvoje. Každý si dělá co chce a výsledkem je chaos, přetěžované lokality a znečištění. Kdyby existoval jednotný systém certifikace a kontroly, bylo by to mnohem lepší. Taky by pomohlo více vzdělávacích programů pro turisty i místní obyvatele, aby všichni pochopili, co je to skutečně udržitelný turismus. Představte si třeba aplikaci v mobilu, která by vám v reálném čase ukazovala stav dané lokality – je přetížená, jsou tam nějaké problémy, zda je vhodné se tam vydat. To by byl krok správným směrem.

Jaké ekologické problémy může způsobit turismus?

Negativní dopady cestovního ruchu na životní prostředí jsou komplexní a často přehlížené. Znečištění vody není jen otázkou viditelných odpadků v moři, ale i subtilnějšího znečištění z opalovacích krémů a chemikálií z pracích prostředků používaných v hotelech, což poškozuje korálové útesy a vodní ekosystémy. V oblastech s masovou turistikou jsem viděl na vlastní oči, jak se křišťálově čisté vody řek a jezer mění v zakalené bažiny.

Znečištění ovzduší není omezeno jen na výfukové plyny autobusů a aut. Mnoho turistických destinací se potýká s nadměrným používáním letecké dopravy, která má výrazně negativní dopad na globální oteplování. V některých horských oblastech jsem pozoroval inverze, kdy se znečištění z přeplněných lyžařských středisek usazovalo v údolích a způsobovalo dýchací problémy místním obyvatelům.

Ničení přírody je dalším alarmujícím problémem. Neřízený rozvoj turistické infrastruktury vede k devastaci přirozených biotopů, fragmentaci krajiny a úbytku biodiverzity. V mnoha oblastech jsem byl svědkem devastujících následků výstavby hotelů a turistických zařízení v chráněných oblastech, které zničily jedinečnou flóru a faunu. Odpad, často nesprávně zlikvidovaný, se stává další hrozbou. Plastické lahve, obaly od potravin a další odpadky kazí estetický dojem, znečišťují půdu i vodu a ohrožují divoká zvířata.

Přetěžování turistických atrakcí, ať už jde o historické památky, národní parky, či pláže, vede k jejich degradaci a snižuje kvalitu zážitku pro návštěvníky. V některých oblastech jsem viděl, jak se z krásných míst stávají přeplněné, znečištěné a nenávratně poškozené lokality.

Jak cestování ovlivňuje životní prostředí?

Cestování, ačkoliv obohacující, má bohužel nezanedbatelný dopad na životní prostředí. Hlavním problémem jsou emise skleníkových plynů, především CO2, které vznikají při letecké, automobilové a lodní dopravě. Tyto plyny zadržují sluneční teplo a způsobují globální oteplování s následnými klimatickými změnami.

Naše individuální zodpovědnost se měří tzv. uhlíkovou stopou. Je to celkové množství skleníkových plynů, které naše aktivity, včetně cestování, vypustí do atmosféry. Je důležité si uvědomit, že letecká doprava má z hlediska uhlíkové stopy výrazně negativnější dopad než cestování vlakem nebo autobusem.

Existují však způsoby, jak svou uhlíkovou stopu snížit:

• Volba dopravního prostředku: Preferujte vlaky, autobusy nebo sdílené jízdy před letadly a osobními auty.
• Kompenzace emisí: Mnoho společností nabízí možnost kompenzovat emise CO2 z vaší cesty finančním příspěvkem na projekty ochrany klimatu.
• Udržitelné ubytování: Vyhledávejte ekologické hotely a ubytování s certifikáty udržitelnosti.
• Lokální spotřeba: Podporujte místní podnikatele a farmáře, snižujete tak dopad na přepravu zboží.
• Plánování cesty: Efektivní plánování cesty s minimalizací zbytečných přejezdů a tras snižuje spotřebu paliva.

Nezapomínejte, že i malé změny v chování mohou mít kumulativní efekt a pozitivně ovlivnit životní prostředí. Uvědomělé cestování by mělo zahrnovat snahu minimalizovat negativní dopad na planetu.

Jaké jsou tři etické problémy v turismu?

Jako zkušený cestovatel vidím v turistice tři hlavní etické problémy. Komercializace kultury je první a bohužel velmi častá. Místní tradice a zvyky se stávají pouhou kulisou pro turistický průmysl, ztrácejí svou autenticitu a význam pro místní obyvatele. Často se to projevuje kýčovitými suvenýry, přehnaně turistickými atrakcemi a exploatací tradičních řemesel a umění bez adekvátní kompenzace.

Druhým problémem je ničení životního prostředí. Nepřiměřený turistický ruch vede k devastaci ekosystémů, znečištění, plýtvání zdroji a narušení křehké rovnováhy v přírodě. Myslím na přeplněné pláže, znečištěné oceány, poškozené turistické stezky a narušený klid v odlehlých oblastech. Je důležité vybírat udržitelné turistické cíle a minimalizovat svůj environmentální dopad.

Třetím klíčovým problémem je sociální nespravedlnost. Turistický průmysl často vytváří nerovnoměrné rozdělení bohatství a příležitostí. Místní obyvatelé mohou být vytlačeni z vlastních domovů kvůli rozvoji turistické infrastruktury, jejich práce může být podhodnocena a zisky z turismu se soustředí do rukou mezinárodních korporací. Klíčem k etickému cestování je podpora místních podniků, fair trade a respekt k místní kultuře a lidem.

Proč se v Rusku nerozvíjí ekoturistika?

Ekologický turismus v Rusku pokulhává kvůli několika zásadním faktorům. Infrastruktura je v mnoha oblastech nedostatečně rozvinutá, často chybí kvalitní turistické cesty, značení a údržba. To se týká i základních věcí, jako jsou parkoviště, toalety a místa pro kempování.

Kvalita služeb je dalším velkým problémem. Nabídka ubytování často neodpovídá standardům západní Evropy, a to jak co se týče komfortu, tak i ceny. Najít kvalifikované průvodce s dobrou znalostí místní fauny a flóry je taktéž náročné.

Informace o možnostech eko-turistiky jsou nedostupné nebo roztříštěné. Chybí centralizovaný informační systém, který by turistům poskytoval přehled o dostupných trasách, aktivitách a ubytování. Kvalitní turistické mapy a průvodci jsou spíše výjimkou než pravidlem.

A konečně, byrokracie a legislativa tvoří obrovskou překážku. Získání povolení k pobytu v chráněných oblastech nebo k pořádání turistických aktivit je často zdlouhavý a komplikovaný proces. To odrazuje jak zahraniční, tak i domácí turisty.

Navíc, mnoho unikátních míst je těžko dostupných, a to nejen kvůli infrastruktuře, ale i kvůli rozlehlosti území a špatné dostupnosti dopravy.

• Příkladem je nedostatek kvalitních železničních a autobusových spojení do mnoha národních parků.
• Nedostatek kvalitních map v češtině dále komplikuje plánování expedic.

Dále bych zmínil i problematiku nelegálního kácení lesů a pytláctví, které ohrožují unikátní ekosystémy a negativně ovlivňují celkovou atraktivitu regionů pro eko-turismus.

Pro efektivní rozvoj je potřeba komplexní strategie, zahrnující investice do infrastruktury, vzdělávání a propagaci, ale i zásadní reformy v legislativě.

Jaký je rozdíl mezi turistikou a ekoturistikou?

Turistika je obecný pojem zahrnující všechny cesty za hranice místa trvalého pobytu, ať už se jedná o prohlídku historických památek, relaxaci na pláži, nebo poznávání měst. Ekoturistika je však specifickým typem cestování, který klade důraz na ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj navštívených oblastí. Na rozdíl od klasické turistiky, která často zanechává negativní stopu na přírodě, se ekoturistika snaží minimalizovat dopad na místní ekosystémy a podporovat místní komunity. To zahrnuje například volbu ubytování v ekologických zařízeních, respektování místních zvyklostí a tradic, minimalizaci odpadu a preferenci místních produktů a služeb. Osobně jsem navštívil desítky zemí a mohu potvrdit, že rozdíl je markantní. Klasická turistika se často zaměřuje na spotřebu a povrchní poznávání, zatímco ekoturistika nabízí hlubší, smysluplnější zážitek, který respektuje planetu a její obyvatele. Například místo přeplněných letovisek v oblíbených destinacích, ekoturistika vede k objevování skrytých koutů přírody a setkání s autentickou kulturou. Je to cesta k poznání, která je obohacující jak pro turistu, tak pro životní prostředí.

V čem spočívá negativa ekoturistiky?

Ekoturistika, navzdory původním záměrům ochrany přírody, často selhává v naplňování svých standardů. Namísto ochrany se tak stává příčinou kácení lesů, narušování ekosystémů, znečištění a celkového zhoršování životního prostředí. To se bohužel týká i místních komunit, které jsou tak ještě více znevýhodněny. Často se zapomíná na kapacitu dané lokality – příliš mnoho turistů může vést k přetížení infrastruktury, erozi půdy a devastaci křehkých ekosystémů. Problém představuje i tzv. „leakage effect“, kdy peníze vydělané na ekoturistice odtékají mimo místní komunitu, neprospívají jí a neřeší místní problémy. Důležitý je také přístup k udržitelnosti – používání obnovitelných zdrojů energie, šetrná doprava a minimalizace odpadu jsou klíčové pro skutečně ekologický turismus. Nepozorný přístup k přírodě, třeba i jen v podobě neopatrného chování turistů, může mít fatální následky pro místní faunu a flóru. Je proto důležité si uvědomit, že skutečný “ekoturismus” vyžaduje pečlivou plánování, respekt k místní kultuře a aktivní snahu o minimalizaci negativních dopadů.

Jaké jsou negativní důsledky zeleného cestovního ruchu?

Zelený turismus, i když zní skvěle, má i stinné stránky. Ekonomická úniková cesta, tedy že peníze tečou spíš do kapes velkých firem než místních obyvatel, je velký problém. Viděl jsem to na vlastní oči – luxusní hotely plné turistů, zatímco místní hospody zejí prázdnotou.

Poškozování životního prostředí je další velká nevýhoda. Přemnožení turistů ničí přírodní krásy – vydupané stezky, odpadky všude kolem, narušená fauna a flóra. Pamatuju si výlet do národního parku, kde se doslova muselo brodit mezi lidmi, a o klidné procházce se mohlo jen zdát.

Přeplnění turistických destinací je pak třešničkou na dortu. Místa, která byla dříve oázou klidu, se mění v přeplněné turistické pasti. To snižuje kvalitu zážitku pro každého a znemožňuje autentický kontakt s místem.

Na druhou stranu, zelený turismus může být i prospěšný.

• Tvorba pracovních míst: Lokální průvodci, majitelé malých penzionů – to vše jsou příklady pozitivního dopadu.
• Ochrana a interpretace kulturního dědictví: Správně řízený turismus může pomoci financovat údržbu památek a tradice.

Nicméně, je důležité, aby se zelený turismus řídil udržitelnými principy. To znamená:

• Podporovat místní podnikatele a komunity.
• Respektovat přírodu a minimalizovat svůj dopad na ni. To znamená například dodržovat vyznačené trasy, neodhazovat odpadky a šetřit vodou.
• Učit se o kultuře a tradicích navštívených míst a respektovat je.
• Vyhledávat menší, méně známé lokality a vyhýbat se přeplněným turistickým atrakcím.

Jen tak může být zelený turismus skutečně udržitelný a prospěšný jak pro turisty, tak pro místní komunity a životní prostředí.

Jak turistika ničí životní prostředí?

Jako zkušený turista vím, že turismus, ač krásný, má i svou temnou stránku. Může totiž vést k různým formám znečištění, podobně jako jakýkoli jiný průmyslový sektor. Mluvíme o znečištění ovzduší, hlukovém znečištění, odpadcích a litrování, znečištění vodních zdrojů splaškovými vodami, únikem ropy a chemikálií, a dokonce i o vizuálním znečištění nevkusnou zástavbou.

Hlavní problémy:

• Znečištění ovzduší: Letecká doprava je obrovský znečišťovatel. Emise z letadel, ať už osobních, nebo charterových, způsobují značné množství skleníkových plynů, přispívajících ke globálnímu oteplování. Také doprava na místě, ať už autobusy, auta, nebo skútry, výrazně zatěžují kvalitu ovzduší, zejména v hustěji obydlených oblastech.
• Odpad: Množství odpadu generované turisty je obrovské. Jednorázové plasty, obaly od jídla, lahve – to vše se hromadí a znečišťuje přírodu. Problém je umocněn tím, že infrastruktura na likvidaci odpadu v mnoha turistických destinacích nestíhá.
• Znečištění vody: Splaškové vody z hotelů a dalších turistických zařízení mohou být zdrojem znečištění moří a řek. Ne vždy je totiž dostupná či dostatečně účinná čištění odpadních vod.
• Ničení přírody: Nadměrná turistika může vést k erozi půdy, ničení flóry a fauny a narušení ekosystémů. Populární turistické trasy se tak stávají místem degradace.

Jak se tomu vyhnout? Je důležité volit udržitelné způsoby cestování. To znamená podporovat ekologické ubytování, využívat veřejnou dopravu, minimalizovat produkci odpadu, respektovat místní zvyklosti a chránit přírodu.

Například, spotřeba energie na osobu za rok je mnohem vyšší u turistů než u místních obyvatel, a to včetně dopadu na znečištění. Lokální znečištění ovzduší pak bývá v turistických centrech značné.

Jak masová turistika ovlivňuje životní prostředí?

Množí se turisté, množí se i zátěž na přírodu. Osm procent globálních emisí CO2 je spojeno s turismem – a to je jen špička ledovce! Většinu z toho tvoří doprava, letadla a auta. Ale to není všechno. Myslete na spotřebu vody v hotelech a resortech, na odpadky zanechané na turistických stezkách a plážích, na ničení křehkých ekosystémů kvůli výstavbě ubytovacích kapacit. Nepřímý dopad je obrovský – od vyčerpávání místních zdrojů až po narušování tradičního života obyvatelstva v turistických destinacích. Zkuste si uvědomit svou uhlíkovou stopu a volit udržitelnější způsoby cestování. Například, preferujte vlaky před letadly, podporujte lokální podnikatele a hospodařete s vodou a energií zodpovědně. Je na nás, abychom cestování učinili ohleduplnějším k naší planetě.

Jak turismus škodí životnímu prostředí?

Turistika, ač krásná, má i stinnou stránku. Její stále rostoucí obliba klade enormní tlak na přírodní zdroje. Asi 8 % světových emisí CO2 je spojeno s turistikou, a to především díky letecké a automobilové dopravě. To však není zdaleka vše. Zvýšená frekvence návštěvníků vede k degradaci ekosystémů – odlesňování kvůli výstavbě hotelů a infrastruktury, znečištění vodních zdrojů, eroze půdy v důsledku masové pěší turistiky a narušení křehkého biotopu. Spotřeba vody v turistických destinacích je dramaticky vysoká, ať už v hotelech, restauracích nebo při vodních sportech. A nezapomínejme na produkci odpadu – plastové obaly, jednorázové nádobí, které často končí v přírodě.

Problém představuje i tzv. “overtourism”, tedy přelidnění turistických atrakcí, které vede k poškození památek a degradaci životního prostředí. Je důležité si uvědomit, že zodpovědný přístup k cestování je klíčový k minimalizaci negativních dopadů.

Jak turistika ovlivňuje životní prostředí?

Turistika, ačkoliv přináší nezapomenutelné zážitky, má i svou stinnou stránku. Její dopad na životní prostředí je stále znatelnější. Odhaduje se, že turismus se podílí na zhruba 8 % globálních emisí CO2, přičemž letecká a automobilová doprava tvoří lví podíl. Tento údaj však nezahrnuje veškerou uhlíkovou stopu, například spotřebu energie v hotelech, produkci odpadu nebo devastaci přírody v důsledku masové turistiky. Zvýšená poptávka po vodě a energii v turisticky atraktivních oblastech vede k jejich vyčerpání a negativně ovlivňuje místní ekosystémy. Nebezpečí představuje i ničení korálových útesů, znečišťování moří plasty a ztráta biodiverzity v důsledku narušování přirozených habitatů. Přestože se v posledních letech rozvíjí ekoturistika, která se zaměřuje na minimalizaci dopadů na životní prostředí, je stále potřeba podstatně zlepšit udržitelnost turistického průmyslu. V opačném případě riskujeme nenávratné poškození naší planety.

Zajímavé je, že dopad jednotlivých typů turistiky se značně liší. Například luxusní cestování s privátními letadly má mnohem větší uhlíkovou stopu než backpacking. I volba ubytování hraje roli – například pobyt v ekologických ubytovacích zařízeních s certifikací snižuje ekologický dopad. Změna v přístupu k cestování, s důrazem na pomalejší tempo, kratší vzdálenosti a větší ohled k místním komunitám a přírodě, je nezbytná pro budoucnost udržitelné turistiky.

Jaké jsou nevýhody masové turistiky?

Masová turistika má mnoho stinných stránek. Přelidnění je asi nejzřetelnější. Nejenže se všude tlačíte s davy lidí, ale i ceny prudce stoupají – zvýšené náklady jsou nevyhnutelné. Místo, které jste si představovali jako klidnou oázu, se stává přeplněnou atrakcí.

Negativní dopad na životní prostředí je pak vážný problém. Zvýšená spotřeba zdrojů, znečištění a poškozování přírody jsou jen některé z důsledků.

• Příkladem může být ničení korálových útesů v důsledku nadměrného potápění nebo eroze půdy v důsledku masové pěší turistiky.
• Lokální populace se často potýká s nedostatkem pitné vody a energie kvůli zvýšené spotřebě turisty.

Ztráta autentické kultury je další nevýhoda. Místo, kam se původně jezdilo prohlédnout si místní tradice a zvyky, se stává místem plným suvenýrových obchodů a turistických pastí, které maskují originální kulturu. Místní obyvatelé se přizpůsobují turistickému ruchu, často na úkor vlastní identity.

• Všudypřítomný hluk a rušení klidu – i to je součástí balíčku. Místo relaxace se stává zdrojem stresu.
• Konkrétně je důležité si uvědomit, že narušením rovnováhy v ekosystému dochází k devastaci přírody, která se projevuje i v podobě zániku ohrožených druhů.

Zkrátka, je třeba být obezřetný a zodpovědný cestovatel, aby se negativa masové turistiky minimalizovala.

Jaká je etika cestovního ruchu?

Etická turistika není jen frází, ale zodpovědným přístupem k cestování. Na rozdíl od masové turistiky, která často zanechává za sebou negativní stopu, se etická turistika zaměřuje na minimalizaci škod a maximalizaci pozitivních dopadů na životní prostředí, ekonomiku a místní komunity.

Základní pilíře:

• Ochrana životního prostředí: To znamená minimalizovat uhlíkovou stopu (volba dopravy, šetrné ubytování), respektovat místní flóru a faunu, neznečišťovat a podporovat projekty na ochranu přírody. Například, volba ekologické dopravy jako vlak namísto letadla výrazně snižuje negativní dopad na klima.
• Ekonomická udržitelnost: Podporujte místní podnikatele – malé hotely, restaurace, obchody s lokálními produkty. Vyhýbejte se velkým mezinárodním řetězcům, které často odvádějí zisk z regionu.
• Sociální odpovědnost: Respektujte místní kulturu a tradice, naučte se pár základních frází v místním jazyce, oblékejte se slušně, nechovejte se arogantně a nefotografujte lidi bez jejich svolení. Podporujte fair trade projekty a snažte se o spravedlivou výměnu.

Praktické tipy pro etického turistu:

• Plánujte cestu s ohledem na udržitelnost – vybírejte dopravu s nižší uhlíkovou stopou.
• Vyhledávejte ubytování v ekologicky šetrných zařízeních.
• Nakupujte místní produkty a podporujte lokální farmáře a řemeslníky.
• Informujte se o kulturních zvyklostech a respektujte je.
• Minimalizujte odpad a recyklujte.
• Používejte opakovaně použitelné lahve na vodu a tašky.
• Nepoškozujte přírodu a neberte si nic z ní jako suvenýr.

Etická turistika je o zodpovědném přístupu a snaze minimalizovat negativní vliv na navštívené místo a jeho obyvatele. Je to investice do budoucnosti cestování a uchování krásy naší planety.