Ryby dělíme podle způsobu získávání potravy na dravé, všežravé a býložravé. Dravé ryby, jako jsou štiky nebo okouni, loví jiné ryby a bezobratlé. Jejich ústa jsou uzpůsobena k chytání a trhání kořisti, často s ostrými zuby. Všežravé ryby, například kapři, konzumují jak rostlinnou, tak živočišnou potravu. To jim umožňuje přežít v různých typech vodních prostředí. Býložravé ryby, například některé druhy amurů, se živí vodními rostlinami. Mají často silnější čelisti a zuby vhodné k drcení rostlinné hmoty. Méně časté, ale důležité jsou parazitické ryby, které se živí na jiných organismech.
Důležité je také zmínit, že sociální struktura ryb je velmi různorodá. Některé druhy žijí samotářsky, zatímco jiné vytvářejí páry nebo dokonce obrovská hejna, počítající statisíce jedinců.
Příklady a zajímavosti:
- Hejna sardinek nebo sleďů poskytují fascinující podívanou a zároveň představují důležitý článek potravního řetězce pro větší dravce.
- U dravých ryb je často patrný pohlavní dimorfismus, samice jsou většinou větší než samci.
- Všežravci jsou obecně přizpůsobivější a snáze přežívají v proměnlivých podmínkách.
- Býložravé ryby hrají klíčovou roli v regulaci vodní vegetace. Přemnožení některých druhů může vést k problémům s ekosystémem.
Kdy zařadit ryby?
Kdy začlenit ryby do jídelníčku našich nejmenších? Dlouho panovalo přesvědčení, že až po prvním, nebo dokonce až po třetím roce života. To už ale neplatí! Moderní výzkumy ukazují, že ryby patří do dětského jídelníčku už od prvních měsíců příkrmů. A to z dobrého důvodu – jsou výborným zdrojem kvalitních bílkovin, omega-3 mastných kyselin, které jsou důležité pro vývoj mozku a očí, a také vitamínu D.
Moje vlastní zkušenosti z cest po světě mi ukázaly, jak různorodě se k rybímu jídelníčku u dětí přistupuje. V Japonsku, kde ryby tvoří nedílnou součást stravy, se děti seznamují s rybími pokrmy už velmi brzy. Podobné je to i v mnoha dalších asijských zemích. Naopak v některých částech Evropy stále přetrvává opatrnější přístup. Důležité je však dbát na kvalitu ryb a způsob jejich úpravy.
Volte druhy s nízkým obsahem rtuti, jako jsou losos, treska, pstruh, nebo štika. Vyhněte se rybám z kontaminovaných vod. Ryby by měly být vždycky důkladně tepelně upravené, aby se minimalizovalo riziko parazitů. Začněte s malými porcemi a postupně dávky zvyšujte. A nezapomeňte – vždy je vhodné konzultovat začlenění ryb do jídelníčku s pediatrem.
Příprava ryb pro děti může být zábavná i jednoduchá. Můžete je podávat dušené, pečené, v podobě pyré nebo jako součást kaše. Kreativita v kuchyni se meze neklade! A pamatujte, že cesta k zdravému stravování vede přes objevování nových chutí a textur.
Na co se nesmí chytat ryby?
Zakázané metody lovu ryb v Česku jsou pro mnohé překvapivě pestré. Zkušenostmi z cest po světě vím, že i jinde platí přísná pravidla, ale český rybářský řád má svá specifika. Zapamatujte si to, abyste se vyhnuli nepříjemnostem.
Co je absolutně zakázáno:
- Používání výbušnin, jedů a omamných látek – to je samozřejmé, ale i tak je potřeba to zdůraznit. Je to nebezpečné nejen pro ryby, ale i pro vás a vaše okolí.
- Bodce, lapačky, a háčky bez prutu – tyto metody jsou nehumánní a často vedou k zbytečnému utrpení ryb. V mnoha zemích, kde jsem rybařil, jsou podobné metody striktně zakázány.
- Vidlice a rozsochy – tradiční, ale dnes už neakceptovatelné metody, které poškozují životní prostředí a ohrožují populace ryb.
- Střelba, tlčení a chytání ryb do rukou, do ok nebo na šňůry – neprofesionální a barbarské metody, s nimiž jsem se setkal jen na pár málo místech na světě, a to vždy s negativním dojmem.
Dodržování těchto pravidel je klíčové pro udržitelný rybolov. Věřte mi, že ochrana rybích populací je nezbytná, a to nejen pro samotné ryby, ale i pro budoucnost rybaření jako takového. Na mnoha místech světa jsem viděl, jak se zdroje vyčerpávají kvůli nešetrnému přístupu k přírodě. Česká republika má v tomto ohledu relativně dobrou regulaci, využijte ji.
Kdy končí lov ryb? To se liší podle druhu ryby a lokality, vždy je potřeba se informovat v místě rybolovu. Vždy se řiďte platným rybářským řádem a respektujte místní předpisy.
Jak dlouho se vaří rybí hlavy?
Vaření kapřích hlav – to není jen obyčejná polévka, ale vstupenka do světa tradiční české kuchyně, kterou jsem si oblíbil během svých cest po východní Evropě. Často jsem se setkával s tímto receptem na venkově, kde se z ryb využívalo naprosto vše. Klíčem k dokonalému vývaru je kvalitní suroviny. Kapří hlavy, nejlépe čerstvé od místního rybníkáře, důkladně omyjte pod tekoucí vodou a pečlivě odstraňte žábry – ty mohou vývaru dodat hořkou pachuť. Nečistoty jsou samozřejmě nepřípustné.
Do hrnce s dostatečným množstvím osolené vody vložte očištěné kapří hlavy a ořezy. Nezapomeňte na důležitou aromatickou složku: cibuli nakrájenou na větší kusy a kořenovou zeleninu (mrkev, petržel, celer) – ta dodá vývaru krásnou barvu a hloubku chuti. Z koření se osvědčila klasická kombinace bobkového listu, nového koření a pepře.
Nechte vývar pomalu táhnout, ideálně na mírném plameni, přibližně 45 minut až hodinu. Dlouhé pomalé vaření je klíčové pro uvolnění všech chutí a vytvoření bohatého a sytého vývaru. Můžete si přidat i další ingredience dle chuti – kousek zázvoru dodá pikantní tón, stébla čerstvé petrželky zase svěží aroma. Délka vaření se může lišit v závislosti na velikosti hlav a intenzitě požadované chuti. Chuť vývaru pravidelně ochutnávejte a podle potřeby dosolte. Pro ještě intenzivnější chuť se doporučuje vývar před podáváním scedit a prolít ho přes jemné sítko.
Výsledný vývar je skvělým základem pro další pokrmy. Můžete ho použít na přípravu husté rybí polévky, nebo ho nechat zredukovat a použít jako omáčku k rybím řízkům. Nebo si ho jednoduše vychutnejte samotný – jeho bohatost a hloubka chuti vás ohromí.
Jak správně zdolávat rybu?
Zdolávání ryby je umění, které se učí léty. Teorie ale pomůže urychlit proces. Ideální úhel držení prutu je mezi 60 a 90 stupni. Špička prutu by nikdy neměla být za vámi – to vede k většímu namáhání náčiní a zvýšenému riziku utržení.
Klíčové aspekty úspěšného zdolávání:
- Brzda navijáku: Nastavení brzdy je kritické. Příliš utažená brzda může vést k utržení vlasce, příliš volná zase k nekontrolovatelnému výjezdu ryby. Experimentujte a najděte optimální nastavení pro danou situaci a velikost ryby.
- Typ vlasce: Pevnost vlasce musí odpovídat velikosti očekávané ryby. Tenčí vlasec je méně nápadný, ale i méně odolný. Silnější vlasec je naopak odolnější, ale může rybu odradit od záběru.
- Prut: Vyberte prut s dostatečnou rezervou síly pro zdolávání dané velikosti ryb. Jeho ohebnost vám pomůže pohltit nárazy a minimalizovat šanci na utržení.
- Technika: Pomalým, ale důrazným navíjením vlasce udržujte napětí, ale zároveň dovolte rybě si “oddechnout”. Příliš rychlé navíjení může vést k utržení.
Další faktory ovlivňující zdolávání:
- Druh ryby: Každý druh ryby má specifické návyky a techniky zdolávání se liší. Například bojovnější druhy vyžadují opatrnější přístup.
- Terén: Zdolávání v proudu, mezi kamením, nebo v zamořených vodách vyžaduje více opatrnosti a zkušeností.
- Únava: Dlouhé zdolávání je fyzicky náročné. Pravidelné přestávky vám pomohou udržet sílu a soustředění.
Kde má ryba mozek?
Rybí mozek? Ten je miniaturní! Představ si něco jako hrášek, co tvoří pouhou tisícinu váhy celé ryby. Hlavní nervové centrum je v tomhle malém mozku a v míše. Při treku v divočině, kde se potkáš s různými druhy ryb, si tohle pamatuj – jejich inteligence se od té naší zásadně liší. Nečekej žádné složité uvažování. Reakce jsou primárně instinktivní, založené na základních smyslech. A pozor, i když se to zdá jednoduché, ta nervová soustava jim umožňuje skvělou koordinaci pohybu ve vodě, vyhýbání se překážkám, a dokonce i poměrně sofistikované lovecké techniky.
Co jsou to požerákové zuby?
Požerákové zuby, to nejsou zuby v pravém slova smyslu, ale rohovité nebo kostěné výrůstky v zadní části hltanu některých ryb. Vznikly modifikací pátého žaberního oblouku. Jsou skvělým příkladem adaptace na potravu. U kaprovitých ryb (Cypriniformes), jako je kapr, cejn, plotice a mnoho dalších, slouží k drcení rostlinné potravy nebo drobných živočichů. Počet a tvar těchto zubů je druhově specifický a zkušený rybář je dokáže využít k identifikaci ulovené ryby. Například, počet a uspořádání požerákových zubů u kapra se liší od těch u plotice. Při čištění ulovených ryb je třeba dávat pozor, protože tyto zuby mohou být poměrně ostré. Studium požerákových zubů je důležité pro ichtyology při určování druhů a studiu jejich evoluce. Dobře prozkoumejte tvar a uspořádání požerákových zubů u ryb, které chytáte – stane se to součástí vašich zkušeností s rybolovem.
Jak nechat vykapat jogurt?
Na odvodnění jogurtu v terénu použijte funkční materiál, nejlépe lehký a savý mikrovlákno. Místo cedníku poslouží třeba síťovaná kapsa z batohu, nebo i pevnější kapesník. Jogurt opatrně přesuňte lžící, ideálně skládací. Místo talířku využijete kámen, nebo těžší předmět, co máte po ruce. Celou konstrukci zavěste na větev, aby se odkapávalo, a chraňte před hmyzem. V chladnějším počasí postačí i několik hodin, v teple to může trvat déle. Klíčové je, že voda z jogurtu obsahuje laktózu a další cukry – tohle je důležité pro prevenci kazivosti při delším skladování. Odvodněný jogurt je pak skvělým zdrojem bílkovin a chutná mnohem intenzivněji. Pro zkušenější turisty: experimentujte s různými druhy jogurtů a sledujte jak se liší množství odtékající tekutiny. Tohle vám pomůže optimalizovat vaše zásoby na další výpravy.
Jak daleko může být rybář od prutů?
České rybářské předpisy striktně regulují vzdálenost od nastražených prutů. Maximální povolená vzdálenost činí pouhých 10 metrů. To platí pro všechny typy vod a druhů ryb, s výjimkou specifických situací, které by měly být řešeny individuálně s místními úřady.
Tato regulace je důležitá z několika důvodů. Zajišťuje, že rybáři mohou včas reagovat na záběr a zabránit zbytečnému poškození ryb nebo vybavení. Dále chrání ryby před zbytečným stresem a úmrtím, které by mohlo nastat při opožděné reakci na záběr.
Důležité je zdůraznit, že toto omezení se vztahuje pouze na pruty, které nejsou vybaveny systémem samoseku. Systémy samoseku, které automaticky zaseknou rybu, sice usnadňují lov, ale zároveň vyžadují opatrnější přístup a často podléhají striktnějším regulacím v závislosti na konkrétní lokalitě. Z vlastní zkušenosti z cest po světě vím, že podobná omezení se vyskytují v mnoha zemích, často s ještě přísnějšími parametry. Například v Kanadě jsem narazil na pravidla, která limitovala počet prutů na osobu, ale i čas strávený na daném místě.
Pro úplnost dodávám přehled dalších aspektů, na které je třeba dbát:
- Bezpečnost: Vždy si uvědomujte své okolí a potenciální nebezpečí. Vzdálenost od prutů by měla být rovněž zvážena s ohledem na bezpečnost osob a majetku.
- Povolení k rybolovu: Nezapomeňte na platný rybářský lístek a dodržujte všechna platná pravidla a předpisy dané lokality.
- Ochrana životního prostředí: Dodržujte zásady zodpovědného rybolovu a chraňte životní prostředí.
Porušení těchto pravidel může vést k pokutám a dalším sankcím.
Jak správně udit ryby?
Správné uzení ryb je klíčové pro lahodný výsledek. Nejdřív důkladně vyhřejte udírnu, aby se vytvořil správný kouř. Před samotným uzením nechte rybu cca 40 minut sušit při 50 °C – to pomůže odstranit přebytečnou vlhkost a zamezí hořké chuti. Následuje 4 hodiny uzení, ideálně s dřevní štěpkou z ovocných stromů (jabloň, třešeň, slivoň) pro jemnější aroma. Dřevo jehličí dává rybě specifickou pryskyřičnou chuť, kterou někteří preferují. Na závěr můžete ještě 20 minut péct při 90 °C pro dokonalou křupavost. Teplotu a čas uzení ale upravujte podle velikosti ryby a typu udírny. Menší ryby se udí kratší dobu. Pro lepší výsledek používejte kvalitní sůl a koření. Před uzením rybu důkladně omyjte a osušte. Po vychladnutí je ryba hotová a nejlépe chutná v přírodě, třeba u táboráku.
Tip pro turisty: Pokud nemáte klasickou udírnu, můžete improvizovat. Stačí vykopat jámu, nad ní postavit jednoduchou konstrukci z větví a pletiva a udit nad ohněm. Důležité je udržovat stálou teplotu a dostatek kouře. Nezapomeňte na dostatek suchého dřeva.
Jak dlouho táhnout rybí vývar?
Na 1,5 litru studené vody (ideálně z pramene, ale funguje i filtrovaná) použijte rybí kosti, odřezky a hlavu (z lososa, pstruha, nebo jakékoli jiné pevné ryby, co máte po ruce). Přidejte i zeleninu – mrkev, petržel, celer (vše nakrájené na větší kusy, šetří to místo v batohu). Přiveďte k varu na vařiči.
Důležité: Na vařiči v přírodě je potřeba šetřit palivem. Proto použijte hrnec s víkem a tlumte plamen po dosažení varu na minimum. Přidejte několik kuliček celého černého pepře (dobře se hodí i nové koření).
Nechte vývar pomalu táhnout minimálně 30 minut, ideálně až hodinu pro intenzivnější chuť. V horách se čas natahuje, tak si to užívejte. Během vaření pravidelně sbírejte pěnu, která se tvoří na povrchu – to je klíč k čirému vývaru.
Tip pro turistické vaření:
- Před odchodem si kosti a zeleninu nakrájejte doma a vložte do uzavíratelného sáčku. Ušetříte si práci v terénu.
- Místo klasické zeleniny můžete použít sušenou, čímž ušetříte váhu a místo v batohu.
- Pro snazší sbírání pěny použijte lžíci s otvory.
- Hotový vývar můžete použít jako základ pro polévku nebo ho jednoduše pít – skvělý zdroj energie a tekutin na túře.
Jak dlouho naložit ryby na uzení?
Zkušený cestovatel ví, že správně naložené ryby jsou základem skvělého uzeného pokrmu. Na uzení ryb postačí 6-8% solný roztok (60-80 g soli na litr vody). To je základní recept, který si však můžete dle vlastního vkusu upravit. Nebojte se experimentovat!
Tip pro zkušené: Pro intenzivnější chuť přidejte do solného roztoku své oblíbené koření. Krátké povaření láku uvolní aroma a prohloubí chuť ryb. Myslete na to, že různé druhy koření se k různým druhům ryb hodí. Na lososa třeba skvěle sedí jalovec a křen, zatímco na pstruha se hodí tymián a bobkový list. Experimentujte a objevujte!
Ryby nechte v chladném solném roztoku marinovat 12-24 hodin. Teplota by neměla překročit 2 °C. To je klíč k dokonalé konzistenci a chuti.
Důležité poznámky z cest:
- Čas nakládání závisí na velikosti a druhu ryby. Menší ryby se nakládají kratší dobu než ty větší.
- Používejte kvalitní sůl, nejlépe hrubozrnnou mořskou sůl.
- Pokud cestujete a nemáte přístup k chladničce, snažte se ryby udržet v co nejchladnějším prostředí, například v potoce nebo v chladném stínu.
- Dodržování hygienických pravidel je při přípravě jídel z ryb klíčové, zejména v oblastech s teplejším podnebím.
Na závěr – každý kousek masa má své kouzlo. Nechte se inspirovat a ochutnejte! Správná úprava dodá rybám nejen lahodnou chuť, ale i specifické aroma, které vás bude provázet na vašich budoucích cestách.
Kdy zavést jogurt?
Optimální doba zavedení jogurtu do dětské stravy závisí na individuálním přístupu a na tom, kdy jste začali s příkrmy. Obecné doporučení se pohybuje kolem 7. – 9. měsíce věku. Není však nutné čekat déle, pokud dítě již přijímá další druhy příkrmů bez problémů. Mnoho kultur po celém světě, od Japonska až po Peru, má své tradiční varianty fermentovaných mléčných výrobků, které se podávají dětem v podobném věku.
Důležité je dodržovat několik zásad:
- Vždy volte bio jogurt bez přidaného cukru a umělých sladidel. Cukr je pro malé děti škodlivý a narušuje střevní mikroflóru.
- Začněte s malým množstvím (např. lžičkou) a postupně dávku zvyšujte, sledujte reakci dítěte.
- Nejprve zvolte jogurt s nízkým obsahem tuku. Plnotučné varianty se doporučují až později.
- Kvalita mléka je klíčová. Vyberte si jogurt z kvalitního mléka od krav chovaných v dobrých podmínkách.
Zavedení jogurtu může přispět k rozvoji zdravé střevní mikroflóry díky přítomným probiotickým bakteriím. Mnoho kultur tradičně využívá fermentované mléčné výrobky k podpoře zdraví trávicího systému u dětí. Například v Indii je jogurt běžnou součástí dětské stravy již od raného věku. Pamatujete si, že každé dítě je jedinečné, proto je důležité sledovat jeho reakce a v případě pochybností se poradit s pediatrem.
Postupný přechod na jogurt:
- Začněte s malým množstvím a sledujte reakci dítěte.
- Postupem času můžete množství jogurtu zvyšovat.
- V případě alergie nebo intolerance ihned přestaňte jogurt podávat.
Jak nastražit rybu na sumce?
Lovení sumců na živou nástrahu vyžaduje specifický přístup. Klasická metoda prošpendlení živé rybky přes nosní dírku a následné upevnění do karabinky je osvědčená, ale existují i jiné varianty. Šňůrku protahujeme přes nosní dírku, pevně zauzlujeme a připojíme k obratlíku. Trojhák pak jemně zapíchneme do ocasní ploutve, abychom minimalizovali zranění a prodloužili životnost nástrahy.
Výhoda tohoto systému? Rybka se v proudu chová přirozeně, hlavou proti proudu, minimalizuje se tak její rotace a zamotání. To je klíčové pro efektivní lov.
Důležité detaily:
- Velikost nástražní rybky by měla být přiměřená velikosti očekávaného sumce. Příliš malá rybka bude snadno sežrána, příliš velká může sumce odradit.
- Používejte kvalitní háčky s ostrými hroty. To zajistí spolehlivé uchycení a minimalizuje výpadky.
- Volba nástražní rybky závisí na lokalitě a ročním období. V létě se osvědčily menší, aktivnější rybky, v zimě pak větší, pomaleji se pohybující druhy.
Tip pro zkušenější: Experimentujte s různými způsoby upevnění nástrahy. Můžete zkusit například protažení šňůrky pod hřbetní ploutví nebo jiné techniky, které minimalizují poškození nástrahy. Správné nastražení je klíčem k úspěšnému lovu těchto impozantních dravců, a to jak na řekách Evropy, tak i na exotických lokalitách.
Jak čůrá ryba?
Moč ryb, ať už sladkovodních, či mořských, je fascinující kapitolou v bohaté knize přírody. Na první pohled nenápadná, bezbarvá a průhledná tekutina, jejíž množství se dramaticky liší v závislosti na prostředí. Při svých cestách po světě, od amazonských pralesů až po korálové útesy Rudého moře, jsem pozoroval tuto biologickou rozmanitost na vlastní oči. Sladkovodní ryby, jako například kapr obecný, vylučují moč ve značném objemu – 40 až 100 ml na kilogram tělesné hmotnosti denně. To je důsledek osmoregulace, procesu, který umožňuje rybám udržovat optimální rovnováhu tekutin v těle v prostředí s nižší koncentrací solí než v jejich tělních tekutinách. Naopak mořské ryby, které žijí v prostředí s vysokou koncentrací solí, produkují mnohem menší množství moči – pouhých 2 až 5 ml na kilogram tělesné hmotnosti denně. Tento rozdíl je klíčový pro jejich přežití v prostředí s vysokou salinitou. Analýza rybí moči může být navíc důležitým nástrojem pro monitorování zdraví vodních ekosystémů a detekci případné kontaminace. Koncentrace různých látek v moči, například dusíkatých sloučenin, může indikovat úroveň znečištění vod. V některých kulturách se dokonce rybí moč, přesněji řečeno výlučky, používaly jako hnojivo pro zvýšení úrodnosti půdy.
Co slyší ryby?
Ryby slyší pomocí systému, který se liší od našeho. Zvukové vlny se k jejich vnitřnímu uchu, přesněji k otolitům (kostním ústrojím ve vnitřním uchu), přenášejí přes kosti lebky. Vibrace těchto otolitů stimulují citlivé buňky, které pak posílají signály sluchovým nervem do mozku. Zajímavé je, že ryby často vnímají vysokofrekvenční zvuky, které my, lidé, neslyšíme. To je důležité vědět třeba při potápění, protože i zvuky z lodních motorů nebo sonarů mohou ryby rušit, a dokonce i poškodit jejich sluch. Mnoho druhů ryb využívá zvuk k komunikaci, orientaci a lovu – například pro nalezení partnera, nebo detekci nebezpečí. Intenzita a frekvence vnímaných zvuků se liší podle druhu ryby a jejího prostředí. Například ryby žijící v kalné vodě, kde je viditelnost omezená, spoléhají na sluch více než na zrak. Některé druhy dokonce dokáží vnímat vibrace podkladu, které se přenášejí do vody.
Co hrozí za pytlačení ryb?
Pytláctví ryb? To je vážná věc! Hrozí ti až dva roky vězení. Kromě toho ti můžou zakázat rybaření – a to natrvalo. A co je ještě horší, zabaví ti výbavu i případný úlovek. Představ si, že se ti po náročném výstupu do hor, kde jsi si s těžkým batohem proklestil cestu k odlehlému jezeru, všechno toto snažení zhatí jedna neopatrná akce. Mysli na to, že ochrana přírody a dodržování pravidel je klíčové pro zachování krásy našich vod a jejich ekosystémů pro budoucí generace – a taky pro tvůj klidný výlet.
A nezapomeň, že výše trestu může záviset na rozsahu pytláctví. Čím větší škoda, tím větší potíž.
Jak silný vlasec na kapry?
Lov kaprů je pro mě, zkušeného cestovatele, vždycky dobrodružstvím, ať už jsem na břehu Vltavy, nebo na nějaké exotické řece. A volba správného vlasce je klíčová. Nejčastěji používám silony v rozmezí 0,25 až 0,35 mm. Je to osvědčená volba pro většinu situací.
Tenčí vlasce, například 0,25 mm, jsou nenápadnější pro plachou rybu, a to se vyplatí zejména v průzračných vodách. Věřte mi, v Amazonii jsem s podobným vlascem zdolal několik úctyhodných exemplářů. Samozřejmě, s tenčím vlascem je potřeba opatrnější nához a citlivější zdolávání. Ale to je součást vzrušení z lovu!
Silnější vlasec, řekněme 0,35 mm, je vhodnější pro větší kapry a náročnější terény s ostrými kameny nebo hustou vegetací. Já osobně preferuji kompromis – většinou volím 0,30 mm, který nabízí dobrou kombinaci pevnosti a nenápadnosti. Nezapomínejte, že silnější vlasec neznamená automaticky větší úlovek. Důležitější je celková strategie lovu.
Nejde jen o průměr vlasce. Důležitá je i jeho kvalita – vybírejte si odolný a pro kapraření vhodný materiál. A pamatujte – i na 0,25 mm vlasec se dá zdolat i kapr o váze 20 kg, ale vyžaduje to zkušenosti a cit.
