Jak komunikují ryby?

Ryby, přátelé, komunikují mnohem rafinovaněji, než by se na první pohled zdálo. Můj výzkum v korálových útesech a hlubinách oceánů mi to jasně ukázal. Zvuk je pro ně stejně důležitý jako pro nás řeč. Slyšel jsem dunivé zvuky velkých kytovců, ale i jemné cvakání malých ryb, které si tak oznamují svou přítomnost. Zrak hraje klíčovou roli – jejich zbarvení, tvar těla a pohyby jsou komplexním jazykem, zvláště při námluvách. V hlubinách, kam slunce nedosáhne, se prosazuje bioluminiscence – zářivé světlo, které slouží k přilákání partnera, ale i k odrazení predátorů. Viděl jsem to na vlastní oči! Pohyb – rychlost, směr a styl plavání – to vše nese informaci. Elektrické impulsy využívají některé druhy k orientaci v kalné vodě, ale i k vzájemné komunikaci. A nakonec vůně – feromony a další chemické látky vysílají ryby do vody, signalizují nebezpečí, či dostupnost potravy, ale i připravenost k páření. Je to fascinující komplexní systém, který se stále zkoumá. Zjistil jsem, že určité druhy ryb dokonce využívají kombinaci těchto metod k dosažení komplexnější komunikace, například vydávají specifické zvuky při současném měnění zbarvení.

Navigace, námluvy, varování před predátory, boj o teritorium – to vše probíhá díky těmto fascinujícím komunikačním systémům. Je to svět plný tajemství, které se mi podařilo jen částečně odhalit.

Kdy spí ryba?

Znáte ten pocit, kdy se chcete jen uvelebit a usnout? Ryby to mají trochu jinak. Na rozdíl od nás, nemají oční víčka, takže žádné zavírání očí před spaním. Spí proto jen v noci, a to v podstatě v nehybnosti. Vědci ze Stanfordu zjistili, že pokud se ryba nepohne déle než 10 sekund, považuje se to za spánek. To samozřejmě vyvolává otázku, jak to vlastně vědci zjistili? Používali drobné elektrické šoky – trochu netradiční budíček, ale účinný. Po probuzení šokem, ryby putovaly do tmy, aby mohly pokračovat v nerušeném spánku.

Zajímavé je, že různé druhy ryb mají různé spánkové návyky. Některé, například žraloci, spí jen s jednou polovinou mozku, zatímco druhá zůstává aktivní a sleduje okolí. To je úžasná evoluční adaptace! Při mých cestách pod vodou jsem si všiml, že ryby se často ukrývají v úkrytech, jeskyních nebo korálových útesech, aby se cítily v noci v bezpečí. To mi připomíná, jak důležité je pro nás, cestovatele, najít si bezpečné a pohodlné ubytování. Vždycky se snažím vyhledat místo, kde se budu cítit chráněn před rušivými vlivy a budu moci plně odpočívat, stejně jako ty spící ryby ve své temné skrýši.

Hlubinné ryby, které žijí v absolutní tmě, mají spánek ještě tajemnější. Jak se orientují a loví potravu, když je permanentní noc? To je jen jeden z fascinujících aspektů života v mořských hlubinách, který stále skrývá mnoho záhad. Možná se mi podaří v budoucnu odhalit další tajemství spánku ryb, když budu pokračovat v mých mořských dobrodružstvích.

Jak jsou ryby přizpůsobeny životu ve vodě?

Ryby, mistři vodního živlu, se vyvinuly do fascinující rozmanitosti forem dokonale přizpůsobených svému prostředí. Teplota vody, klíčový faktor ovlivňující jejich metabolismus, je pro ně naprosto zásadní. Potkáte-li se s nimi v ledových vodách Arktidy, jejich fyziologie bude odlišná od těch, které obývají tropické korálové útesy. Rozdíly se projeví v rychlosti metabolismu, ale i ve složení krevních pigmentů, umožňujících efektivnější transport kyslíku v chladnějších vodách.

Získávání kyslíku z vody je klíčové. Mnohé druhy disponují vysoce efektivními žábrami, složitými orgány s obrovskou plochou pro výměnu plynů. Viděl jsem je v akci – jemný pohyb žaber, elegantní tanec života, umožňující extrakci životně důležitého kyslíku z vodního sloupce. Jiné ryby, obývající například stojaté vody s nízkým obsahem kyslíku, využívají plynový měchýř, který jim pomáhá regulovat vztlak a v některých případech i doplňkově získávat kyslík.

Například v Amazonii jsem pozoroval labyrintní ryby, které v období sucha přežívají v kalužích díky svému labyrintovému orgánu, který jim umožňuje dýchat atmosférický vzduch. To je jen jeden z mnoha příkladů úžasné adaptability ryb. Jejich přežití v rozmanitých vodních ekosystémech, od hlubin oceánů po mělké tůně, je fascinujícím svědectvím evoluční dokonalosti.

Co tvoří nervovou soustavu u ryb?

Představte si nervovou soustavu ryby jako dokonale promyšlenou síť, řídící každou ploutvičku a šupinu. Centrální nervová soustava, mozek a mícha – to je hlavní velitelství, kde se zpracovávají informace z okolí. Mozek ryby, ač menší než u savců, je překvapivě sofistikovaný. Jeho různé části se starají o vnímání zraku, čichu, sluchu a rovnováhy, a to s ohromující efektivitou, zejména v prostředí, kde se každá sekunda počítá. Mícha pak funguje jako rychlostní dálniční systém pro nervové impulsy, propojující mozek s tělem.

Periferní nervová soustava je rozvětvená síť „kabelů“, mozkových a míšních nervů, které spojují centrální nervovou soustavu se zbytkem těla. Představte si to jako rozsáhlou infrastrukturu, která umožňuje rybě reagovat na vnější podněty – únik před predátorem, lov potravy nebo orientaci v proudu. Jejich rychlost a přesnost jsou fascinující. Například ryby s vynikajícím zrakem, jako jsou dravé druhy, mají velmi rozvinutou periferní nervovou soustavu v oblasti očí a úst.

A pak je tu autonomní nervová soustava, neviditelný dirigent, který řídí všechny automatické procesy v těle ryby, od dýchání a trávení až po srdeční tep. Na rozdíl od vědomých pohybů, jako je plavání, je tato soustava nezávislá na vůli ryby a pracuje automaticky a neúnavně. Je to fascinující systém, který umožňuje rybám efektivně fungovat i v náročných podmínkách, ať už je to hluboké moře nebo prudký horský potok. V evolučním kontextu je autonomní nervová soustava klíčová pro přežití v různých prostředích, s odlišnými podmínkami a výzvami.

Co slyší ryby?

Tyto nervové impulzy se pak sluchovým nervem dostávají do mozku a ryba “slyší”. Zajímavé je, že ryby často vnímají zvuky s vysokým kmitočtem, které my, lidé, vůbec neslyšíme. Představte si ten neuvěřitelný podmořský svět plný zvuků, které nám zůstávají skryty! Možná právě proto se jim tak dobře daří v orientaci a komunikaci pod vodou. Tato schopnost je klíčová pro jejich přežití – pomáhá jim najít potravu, vyhnout se predátorům a najít si partnery.

Během mých cest po mořích a oceánech jsem pozoroval, jak důležitý je zvuk pro život v podmořské říši. Zvukové signály ryb jsou různorodé – od nízkých frekvencí, které se šíří na velké vzdálenosti, až po vysokofrekvenční zvuky používané při komunikaci na kratší vzdálenosti. Je to fascinující svět, plný zvukových tajemství, o kterých stále ještě mnoho nevíme. A každá další expedice mi jen potvrzuje, jak mnoho nám ještě podmořský svět může odhalit.

Jak obnovit poškozené nervy?

Obnova poškozených nervů je fascinující proces, o kterém jsem se dozvěděl během svých cest po světě. Viděl jsem úžasnou práci chirurgů v různých zemích, od malých venkovských nemocnic až po špičkové kliniky. Klúčové je rychlé jednání. Čím dříve se po poranění provede operace, tím větší šance na úspěch.

Samotný zákrok spočívá v precizním sešití nervu pod mikroskopem. Představte si to: chirurg používá jehly tenčí než lidský vlas a vlákna, která jsou prakticky neviditelná okem. Jeho úkolem je spojit přesně odpovídající části nervu, jako by skládal neuvěřitelně miniaturní puzzle. Preciznost je zde absolutní nutností.

Anestezie je samozřejmě nezbytná. Při menším poranění postačí lokální umrtvení postižené končetiny, zatímco rozsáhlejší poranění vyžaduje celkovou anestezii. Zajímavé je, že jsem se setkal s různými metodami a přístupy v různých koutech světa. Například v některých zemích se klade velký důraz na alternativní medicínu v kombinaci s klasickým chirurgickým zákrokem. Nicméně, základní princip sešití nervových vláken zůstává univerzální.

Po operaci následuje dlouhá a náročná rehabilitace, která je stejně důležitá jako samotný chirurgický zákrok. Doba hojení se liší v závislosti na rozsahu poškození a individuální regenerační schopnosti pacienta. Trpělivost a vytrvalost jsou klíčové.

Cestování mi dalo jedinečný vhled do medicíny a lidské odolnosti. Viděl jsem, jak i po těžkých zraněních se lidé dokáží vrátit do normálního života. Neztrácejte naději.

Proč se ryby drží u dna?

Ryby se drží u dna z několika důvodů, často souvisejících s kvalitou vody a jejich zdravím. Nízká hladina kyslíku, typická pro vyšší teploty vody, nutí ryby hledat chladnější, a tudíž i okysličenější, spodní vrstvy. Na mnoha místech, od mexických cenot až po skotská jezera, jsem pozoroval podobné chování. Není to jen o teplotě; i prudké změny teploty, které jsem zaznamenal například v jezerech v Nepálu po náhlých deštích, vedou k stresu a vyčerpání ryb, nutíc je k setrvání u dna. Naopak, příliš nízké teploty zpomalují metabolismus ryb, takže se stávají letargickými a méně aktivními. Můj výzkum v arktických vodách mi to jasně potvrdil. Nemocné ryby, oslabené například parazity, které jsem studoval v amazonských řekách, často leží na dně, neschopné udržet si normální polohu ve vodním sloupci. Změny teplot by proto měly být vždy pozvolné, aby se ryby mohly přizpůsobit. Klíčová je rovněž čistota vody a dostatek kyslíku – to jsou faktory, které jsem pozoroval jako kritické pro zdraví ryb kdekoliv na světě. Zde je tedy důležité sledovat i další parametry kvality vody, například pH a obsah amoniaku.

Kde má ryba srdce?

Srdce ryby, milí přátelé, naleznete skryté pod žábrami, těsně za hlavou. Je to drobný orgán, jehož velikost je pouhých 0,5 až 1% celkové hmotnosti ryby. Představte si to – malinké, jednoprostorové čerpadlo s jedinou předsíní. Jeho skromná velikost odpovídá i malému objemu krevního oběhu, jen asi jedné padesátině hmotnosti samotné ryby. Zajímavé je, že tato efektivní pumpa dokáže zajistit kyslíkem chudou krev z žaber k celému tělu a zpět. Na rozdíl od našeho složitějšího systému, rybí srdce pracuje s menším tlakem, což je perfektně přizpůsobeno vodnímu prostředí a nižším energetickým nárokům ryby.

Během svých cest jsem pozoroval nesčetné druhy ryb a všiml jsem si, že velikost a tvar srdce se liší v závislosti na druhu a životním stylu ryby. Aktivní dravci mají zpravidla větší srdce než pomaleji se pohybující druhy. Tato adaptace jim umožňuje efektivnější zásobování kyslíkem během honů a náhlých pohybů. Je to fascinující příklad evoluční dokonalosti v království vod.

Co pomáhá na nervový systém?

Na podrážděný nervový systém existuje celá řada přístupů, od farmakologických po čistě relaxační. Léky na nervový systém, předepsané lékařem, jsou v některých případech nezbytné. Nicméně, efektivní zvládání stresu často zahrnuje i prověřené postupy, které jsem otestoval na cestách po celém světě. Hloubkové dýchání, známé jógy a meditace, se ukázalo jako efektivní i v hlučném indickém městě, stejně jako v tichu himálajských hor. Relaxace je klíčová – masáž thajským stylem na pláži v Thajsku nebo klidná sauna v finské chatě – účinek je vždy podobný. Sociální interakce je rovněž nezastupitelná. Smích s přáteli na veselém festivalu v Brazílii byl stejně léčivý jako klidný večer s rodinou doma. Koníčky, které nás naplňují – ať už je to malování v toskánském venkově nebo rybaření v norských fjordech – jsou balzámem pro duši. Domácí mazlíček, ať už pes v irské krajině nebo kočka v japonském domě, přináší bezpodmínečnou lásku a klid. Procházky v přírodě, od mexických pouští po skotské vrchoviny, umožňují regeneraci a znovunalezení rovnováhy. A nakonec, zvolnění pracovního tempa – to je univerzální rada, platná na všech kontinentech. Je to o nalezení zdravé rovnováhy mezi aktivitou a odpočinkem, o vědomém zpomalování a všímavém přístupu k životu.

Která ryba se stará o své potomstvo?

Mnoho ryb se stará o svá potomstva. Například bojovnice pestrá a koljuška tříostná jsou známé stavbou pěnových hnízd pro jikry – skvělý příklad otcovské péče! Při prohlídce tůní a potoků se na ně zaměřte, je to fascinující podívaná. Zajímavá je i hořavka duhová, která klade jikry do schránky škeble rybničné. To je unikátní symbióza! Plůdek hořavky se v ní pak vyvíjí a žije asi čtyři týdny, živí se zbytky žloutkového váčku a je tak chráněn před predátory. Tip pro pozorování: škeble rybničné najdete spíše v klidnějších, zarostlých částech vodních toků. Při hledání těchto ryb se vybavte dalekohledem a buďte trpěliví – pozorování je nejlepších z úkrytu v klidné atmosféře. Pozor na mokré nohy!

Jak poznat že ryby spí?

Ryby spí, ale jejich spánek se liší od našeho. Nezavírají oči, protože většina druhů je nemá pohyblivé víčka. Místo toho se stávají nehybné, často se usadí u dna nebo se schovají v úkrytu – v rostlinách, jeskyních nebo pod kameny. Intenzita jejich “spánku” závisí na druhu ryby a okolnostech. Některé druhy projevují sníženou aktivitu, jiné jen zpomalené reakce na okolí.

Kde pozorovat spící ryby?

• V noci: Aktivita ryb je obvykle nižší v noci, takže šance na pozorování spánku se zvyšují. Používejte baterku s červeným světlem, které ryby tolik neruší.
• V úkrytech: Prohlédněte si skalní štěrbiny, jeskyně, husté porosty vodních rostlin. Tam se ryby rády ukrývají i pro odpočinek.
• V hlubších vodách: V klidnějších a hlubších částech vodních ploch je větší pravděpodobnost nalezení spících ryb.

Zajímavost: Některé druhy ryb, například žraloci, spí s jedním okem otevřeným a polovinou mozku aktivní, aby reagovali na potenciální nebezpečí. To jim umožňuje zachovat si ostražitost i během odpočinku.

Důležité: Při pozorování spících ryb se chovejte co nejtišeji a nerušte je. Snažte se minimalizovat vliv vašeho přítomnosti na jejich přirozené chování.

Která ryba žije v řekách a Tre se v moři?

Losos obecný, král řek a moří, ten pravý Salmo salar, není jen obyčejná ryba. Jeho život je epická pouť. Mláďata se líhnou ve sladkovodních řekách, kde tráví první roky života, živí se drobnými živočichy a postupně sílí. Pak nastává velká migrace do slaných vod oceánu, kde se lososi zdržují po dobu několika let, dorůstají do impozantní velikosti a hromadí sílu pro nejdůležitější cestu svého života.

A to je návrat domů. Instinkt je vede zpět do těch samých řek, kde se narodili, i po letech strávených v nekonečném oceánu. Proti proudu, přes peřeje a překážky, putují stovky kilometrů, jejich těla se proměňují – z lesklé stříbrné zbarvení se mění na matnou, tmavší, připravenou na tření. Je to úžasný příklad životní strategie, předvedení neobyčejné síly a vytrvalosti.

Zajímavostí je, že se lososi při migraci téměř neživí. Všechny své energie soustředí na zdolání náročné cesty. Po vytření, velké většině dospělých lososů podlehne vyčerpání a uhynou. Ale jejich oběť je klíčová pro pokračování života další generace. Viděl jsem to na vlastní oči v mnoha řekách severní Evropy a Severní Ameriky – nezapomenutelný zážitek. Množství lososů v řekách je ale bohužel velmi závislé na ochraně jejich životního prostředí a na regulaci rybolovu.

Jak se pozná zamilovaná ryba?

Zamilované ryby? To není jen romantická metafora! Znáte ten pocit, když se ponoříte do fascinujícího světa podmořského života? Podobně intenzivní je i láska u ryb, i když se projevuje trochu jinak než u nás. Obětavost a soucit jsou klíčové. Zamilovaná ryba vynaloží maximální úsilí pro svého partnera. Představte si například klauny očkaté, pečlivě střežící svá vajíčka a pečující o potomstvo – to je vrchol rybí obětavosti.

Myslíte si, že je to jen o rodičovské péči? Omyl! Zamilované ryby se projevují i jinak. Podpora a sdílení jsou důležité aspekty jejich vztahu.

• Aktivní pomoc: Například některé druhy ryb si vzájemně pomáhají při hledání potravy nebo se společně brání predátorům.
• Sdílení zdrojů: Obětavě se dělí o nalezenou potravu, což je ve světě podmořské konkurence velká oběť.
• Vzájemné učení: Některé druhy ryb se učí od sebe nové techniky lovu nebo se navzájem varují před nebezpečím.

A co ty “rady”? Ano, i ryby si “radí”. Ne verbálně, ale skrze své chování. Například sledujte páry při společném tanci – ten může být “radou” k spolupráci při stavbě hnízda. Nezapomínejme, že pozorování rybího chování vyžaduje trpělivost a dobré pozorování. Jako zkušený cestovatel vím, že nejlepší zážitky přicházejí s časem. A objevování zamilovaných ryb není výjimkou.

Zajímavostí je, že projev zamilovanosti se liší druh od druhu. Některé ryby vytvářejí doživotní páry, zatímco jiné jsou polygamní. Studujte jednotlivé druhy, abyste pochopili jejich jedinečné způsoby projevu lásky. Podmořský svět je plný překvapení!

• Prozkoumejte různé druhy ryb a jejich specifické chování.
• Věnujte pozornost detailům, jako je tělesný jazyk a vzájemná interakce.
• Používejte kvalitní potápěčské výbavy pro lepší pozorování.

Jak dlouho se vaří rybí hlavy?

Rybí hlavy se vaří v závislosti na velikosti 20–40 minut na mírném ohni. Pro bohatší vývar přidejte i ploutve a ocas. Hlavu je vhodné dát do vody jako první. Zkušený turista ví, že pro intenzivnější chuť se vyplatí přidat i další bylinky, jako je petržel, bobkový list, tymián nebo kmín. Důležité je používat čerstvou vodu a dbát na to, aby se vývar nepřepálil. V odlehlých oblastech je důležité dbát na zdroj vody a hygienu. Před konzumací je nutné důkladně provést tepelnou úpravu, aby se eliminovalo riziko bakterií a parazitů. Kvalitní nůž je při čištění ryb nepostradatelný. Pokud vaříte v přírodě, využijte kameny k ohraničení ohně a snadnějšímu vaření v kotlíku.

Co obnovuje mozkové buňky?

Představte si, že prozkoumáváte neprobádané džungle lidského mozku. Dlouho se věřilo, že počet mozkových buněk je fixní, jakožto nezměnitelná mapa starého světa. Ale práce Freda „Rustyho“ Gage, profesora na Salkově ústavu pro biologická studia, převrátila toto dogma vzhůru nohama. Jeho výzkum odhalil, že v hipokampu, klíčovém centru pro učení a paměť, a v subventrikulární zóně, se neustále rodí nové neurony – po celý život! Je to jako objevit skrytý pramen mládí, neustále obnovující mozkovou tkáň. A to není vše! Nový výzkum na tyto objevy navazuje a odhaluje další fascinující detaily, ovlivňující i naše chápání procesů stárnutí a regenerace. Tento objev zcela změnil náš pohled na plasticitu mozku a otevírá nové cesty pro léčbu neurodegenerativních onemocnění. Představte si možnosti, které se otevírají – ovlivnění procesů paměti, učení, dokonce i boj proti Alzheimerově chorobě! To je skutečná expedice do neznámých oblastí lidského mozku a já jsem hrdý, že jsem o tom mohl mluvit.

Kdo je rybnikar?

Rybníkář? To není jenom chlapík s holí u břehu. To je spíš moderní alchymista, který z vody a hlíny dokáže vykouzlit gastronomické zázraky. Jeho práce zahrnuje komplexní péči o rybniční systém – od údržby zařízení, která se může pohybovat od tradičních hrází až po sofistikované systémy monitoringu kvality vody, po optimalizaci vodního režimu, což v praxi znamená citlivé balancování mezi dostatkem kyslíku a vhodnou teplotou pro chované druhy. A věřte mi, že na cestách jsem viděl rybníky s nejrůznějšími metodami provzdušňování – od jednoduchých větráků až po systémy s rozprašovači napodobující horské potoky.

Hnojení a přikrmování ryb není jen o hodech pro vodní obyvatele. Rybníkář musí znát složení krmiv i vodní flóry, aby zajistil zdravý růst a kvalitní maso. Viděl jsem v Kambodži rybníky hnojené tradičními metodami, kde se používají organické látky, a v Norsku zase high-tech systémy s přesným dávkováním. A rozdíl v kvalitě výsledku je znát.

Meliorační zásahy – to je kapitola sama pro sebe. Od čištění dna a likvidace nežádoucí vegetace až po budování nových nádrží. I zde se technologie stále vyvíjí. Na mé cestě po Číně jsem viděl gigantické bagry, které by se daly srovnat s malými tanky, v malých thajských vesničkách pak tradiční postupy využívající lidské síly. Je to fascinující kontrast.

K jeho povinnostem patří také kontrola růstu ryb a parametrů prostředí, což často zahrnuje složité analýzy vody a pravidelné monitorování. A nakonec, odlovy, výlovy a přeprava ryb – logisticky náročný proces, který vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale i znalost příslušných veterinárních předpisů. V Peru jsem byl svědkem výlovu s pomocí starobylých metod, kdy ryby lovili ručně pomocí jednoduchých sítí. To byl zážitek, na který nezapomenu.

Stručně řečeno: Rybníkář je znalcem vodního hospodářství, ekologiem, technikem i manažerem v jedné osobě. Jeho profese je spojena s přírodou, ale i s moderními technologiemi a vyžaduje velkou dávku zkušeností, trpělivosti a lásky k rybníku.

Jak projevuje lásku ryba?

Láska ryby? To není jen o tichém proudu v akváriu. Je to vášnivý proud, nefalšovaný a naplno. Stejně jako v hlubinách oceánu, i v citovém životě ryby panuje tajemství a přitažlivost. Je to bytost, která miluje s nebývalou intenzitou, projevy její lásky jsou jemné, citlivé a bez přetvářky. Znáte ten fascinující tanec páření některých druhů? To je vrchol projevu jejich lásky – složitý rituál, který trvá i několik hodin. Ať už se jedná o živé korálové útesy, kde se hemží tisíce barevných druhů, nebo o hluboké, tiché vody, ryby vnímají své prostředí a partnera s mimořádnou citlivostí. Ne nadarmo se říká, že “ryba plave v moři emocí”. Jejich vřelost a citlivost jim otevírají dveře k srdcím ostatních, ačkoli tato dispozice může být někdy zneužita, podobně jako u lidí, kteří si uvědomují sílu svého šarmu.

Na mých cestách jsem pozoroval nespočet druhů ryb, od miniaturních křehčích stvoření až po obrovské mořské savce. Všude jsem nacházel stejnou fascinující intenzitu v jejich vztazích, i když se projevy lásky liší druhem. Myslím, že právě tato komplexnost a rozmanitost jejich citového života dělá ryby tak fascinujícími.

Jak se chovají ryby při povodních?

Povodně představují pro vodní živočichy dramatickou změnu prostředí. Reakce ryb je však překvapivě rozmanitá a závisí na druhu. Sumci, mistři adaptace, využívají chaosu k lovu. Proudící voda, zaplavené louky a křoviny se stávají jejich loveckým rájem. V těchto zmatcích se shromažďují menší ryby hledající úkryt, stávajíc se snadnou kořistí. Z vlastní zkušenosti z expedic po Amazonce a Mekongu mohu potvrdit, že sumci jsou v povodňových podmínkách neuvěřitelně aktivní a úspěšní lovci. Naproti tomu kaprovité ryby, typické obyvatele řek a jezer, preferují strategii klidu. Instinktivně vyhledávají klidnější zátoky a tůně, minimalizují tak námahu spojenou s prudkým proudem a chrání se před stresem z turbulentní vody. Tato strategie je typická pro druhy jako kapr obecný, lín obecný či plotice. Jejich přežití závisí na schopnosti najít útočiště a omezit fyzickou aktivitu, čímž šetří energii.

Zajímavé je, že povodně mohou vést i k nečekaným migračním pohybům ryb. Mnoho druhů se přesouvá do zaplavených oblastí, kde nacházejí bohatou potravu a nová místa pro rozmnožování. Naproti tomu, některé druhy, zvláště ty s nízkou pohyblivostí, mohou být povodněmi vážně ohroženy. Ztráta přirozeného prostředí a nedostatek kyslíku v kalné vodě se stávají fatálními faktory. Studie z oblasti jihovýchodní Asie ukazují, že po velkých povodních dochází k dramatickému poklesu populací některých druhů malých ryb, zatímco jiné, jako sumci, zaznamenávají populační boom. Povodeň tak není jen katastrofa, ale také proces přirozené selekce a dynamiky ekosystému.