Divoká prasata? Žádný problém pro zkušeného turistu! Kombinujte komerční odpuzovače s cíleným vnaděním. Klasické vnadidlo? Kaštany, žaludy – tyhle lesní pochoutky je zaručeně nalákají. Přidejte kukuřici, brambory, jablka – prostě cokoli, co jim chutná. Klíč je v umístění: vytvořte lákavá místa mimo vaši chráněnou plochu, ideálně v dostatečné vzdálenosti, ale tak, aby prasata pohodlně dosáhla „jídelny“ a nemusela se vracet k vašim pozemkům. Myslete strategicky – využívejte přirozené překážky terénu, aby se prasata držela dál od vašeho cíle. Nezapomínejte na pravidelnou kontrolu a doplnění vnadidel – pravidelnost je klíčová k úspěchu. Vhodná místa pro vnadění jsou například okraje lesů, vzdálenější louky, nebo místa s dostatkem krytu. Experimentujte s typem a množstvím potravy – každé stádo má své preference. A pro extra efekt – kombinace vnadidel s vizuálními nebo zvukovými odpuzovači může být velmi účinná.
Kolik má prase žeber?
Prase má celkem 15 párů žeber. 8 párů pravých žeber je spojeno s hrudní kostí chrupavkou. Další 7 párů nepravých žeber se s hrudní kostí nespojuje přímo, ale jejich chrupavky se spojují s chrupavkami žeber předcházejících. Počet sternebr (hrudních obratlů) je 7. Tato informace je relevantní nejen pro anatomické studium, ale i pro pochopení struktury masa a jeho využití v kuchyni. Počet žeber a jejich uspořádání ovlivňují tvar a velikost jednotlivých kusů masa. Při zpracování masa je důležité znát anatomii zvířete, aby se dalo maso efektivně využít a minimalizoval se odpad. Na rozdíl od skotu, který má 13 párů žeber, má prase o dva páry žeber více.
Co dělat z kýty?
Vepřová kýta – ideální na trek! Prodává se bez kosti, krásně očištěná, takže zabere minimum místa v batohu. Je libová, takže perfektní zdroj energie na náročné túry.
Možnosti přípravy:
- Pečení v alobalu: Minimální nádobí, skvělé pro delší výlety. Před pečením naložte do marinády (bylinky, česnek, sůl, pepř – vše lehké a skladné).
- Smažení: Rychlé a jednoduché, ideální na kratší přestávky. Budete potřebovat jen malou pánev a trochu oleje.
- Dušení: Vhodné pro chladnější počasí. Můžete kombinovat s dalšími ingrediencemi z batohu (zelenina, luštěniny).
- Uzení: Potřebujete speciální vybavení, ale výsledek stojí za to. Představte si uzenou kýtu u táboráku!
Tipy pro turisty:
- Před výletem kýtu nakrájejte na menší porce a dobře zabalte do vakuového sáčku, aby se vám nezkazila.
- Pro snazší transport ji můžete předmrazit.
- Přidejte do jídelníčku i další zdroje bílkovin a sacharidů pro optimální energetický příjem.
Další využití: Šunka (pro zkušenější), špikování (dobré pro kombinaci s jinými potravinami), grilování (vhodné na kratší výlety s grilem).
Čím přilákat divočáky?
Na divočáky nejlépe zaberou rybí zbytky – hlavy, vnitřnosti, cokoliv po čištění větších úlovků. Vůně je pro ně neodolatelná. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit i fermentované kvasinky – ty přilákají nejen divočáky, ale i další zvěř, takže pozor na to, kam je umístíte. Pokud chcete něco “luxusnějšího”, sáhněte po výtažcích z lanýžů. Jsou drahé, ale účinné. Němečtí myslivci je používají běžně, ale dejte si pozor na legální použití – v některých oblastech může být jejich používání regulováno. Ještě efektivnější je kombinace několika lákadel. Například rybí zbytky smíchané s trochou fermentovaných kvasinek a trochou lanýžového extraktu. Místo umístění je důležité – vyberte si místo mimo turistické trasy, klidné a s dostatečným krytím pro divoká prasata. Nezapomeňte na bezpečnostní opatření a dodržujte platné zákony o lovu a ochraně přírody. Vhodné je volit místo s dostupností vody a křovinami pro úkryt.
Důležité je rovněž dbát na hygienu a likvidaci zbytků, aby se předešlo šíření chorob. Nevyhazujte zbytky jen tak do přírody. Nepoužívejte nic, co by mohlo být škodlivé pro zvířata nebo životní prostředí.
Jak reagovat na divoké prase?
Setkání s divokým prasetem v lese není výjimečné. Klíč je v klidu – žádné náhlé pohyby, křik ani pokusy o útěk přímo před ním. Prase vnímá rychlé pohyby jako hrozbu. Pomalu a tiše couvejte pozpátku, stále ho sledujte, ideálně očima, aby si vás nevšimlo, nebo aby si vás nevšímlo. Neotáčejte se k němu zády. Pokud máte s sebou psa, držte ho pevně u sebe a na vodítku. Většinou stačí pomalý ústup, ale pokud prase začne projevovat agresi (např. se postaví na zadní, vrčí, nabíhá), vyhledejte bezpečný úkryt – za stromem, skalou, nebo vylezte na vyvýšené místo (např. na větší kámen, pařez). Nezapomeňte, že bachyně s mláďaty jsou velmi ochranářské a agresivní. V případě napadení se snažte chránit hlavu a krk. Hlasité zvuky (např. troubení na roh) mohou prase odradit, ale není to zaručené. Po setkání si místo důkladně prohlédněte, zda nezůstaly nějaké stopy po jeho pohybu, pro vaši bezpečnost. V případě zranění okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.
Jak dlouho žije divoké prase?
Divoká prasata, ta malá pruhovaná stvoření, která jsem potkával v džunglích Asie, mají potenciál žít i 10-12 let. Jenže realita drsné přírody je jiná. Většinou se nedožijí ani dvou let. Myslivci, ale i dravci a nemoci, výrazně snižují jejich průměrnou délku života. Zajímavé je, že jejich sociální struktura, složitý systém hierarchie a komunikace pomocí vrčení a chrochtání, má na přežití velký vliv. Silnější jedinci, samozřejmě, mají větší šanci přežít. A pak je tu ještě otázka potravy – jídelníček divočáka je nesmírně rozmanitý, od žaludů a kořenů až po hmyz a drobné živočichy. Dostupnost potravy ovlivňuje jak jejich růst, tak i celkovou kondici a odolnost vůči nemocem, a tím pádem i délku života.
Co mají rádi prasata?
Prasata, ti nenápadní obyvatelé lesů a polí, jsou překvapivě nenasytní všežravci. Na mé cestách jsem je pozoroval při konzumaci nejrůznějšího jídla: od šťavnatých kořínků a hub, přes různé druhy hmyzu, až po menší savce, ptáky a jejich vejce. Zvláštní pochoutkou pro ně bývají i spadlé ovoce a semena.
Jejich strava je úzce spjata s dostupností potravy v dané oblasti a ročním obdobím. V létě, když je všude hojnost, se jejich jídelníček skládá z více rostlinné potravy. V zimě, kdy je potrava vzácná, se spíše zaměřují na kořínky a hlízy, které jim poskytnou potřebnou energii.
Zajímavé je, že divoká prasata hrají důležitou roli v ekosystému. Rozhrnováním půdy při hledání potravy pomáhají s rozkladem organické hmoty a šířením semen. Myslím, že jejich přizpůsobivost a nenáročnost na potravu je pozoruhodná a svědčí o jejich vynikající strategii přežití.
Co nemají radi divoká prasata?
Divoká prasata, tato fascinující stvoření, s nimiž jsem se setkal na mnoha svých cestách po světě – od hlubokých lesů Evropy až po rozlehlé pláně Asie – nemají jednoduchý život. Zatímco dospělí jedinci si relativně dobře poradí s většinou nebezpečí, jejich největšími přirozenými predátory jsou bezesporu vlci a medvědi. Silná čelist a ostré zuby těchto šelem představují smrtelnou hrozbu i pro největšího kance.
Situace je však mnohem komplikovanější pro mláďata, tzv. selata. Ta jsou náchylná k útokům celé řady predátorů.
- Rysi: Jejich skrytý způsob života a obratnost z nich dělají nebezpečné lovce pro mladá, nezkušená prasata.
- Lišky: I tyto zdánlivě neškodné šelmy se neštítí lovit selata, zvláště pokud jsou oslabená nebo oddělená od matky.
- Dravci: Na některých místech představují orli skalní a další velcí dravci významnou hrozbu, zejména pro selata nacházející se v blízkosti hnízd nebo na otevřených prostranstvích.
Zajímavostí je, že rozšíření a hustota populace predátorů významně ovlivňuje populační dynamiku divokých prasat. V oblastech s vysokou populací vlků a medvědů je počet divočáků obvykle nižší, a naopak. V některých částech světa, kde tito predátoři chybí, se populace divokých prasat může nekontrolovaně množit a způsobovat zemědělské škody.
Mnohé lokality, kde jsem divoká prasata pozoroval, vykazovaly jasnou korelaci mezi dostupností potravy a mírou predace. Oblasti s bohatou potravní nabídkou umožňují prasatům lépe přežít a vyhnout se nebezpečí. Naopak v oblastech s omezenými zdroji potravy jsou prasata oslabená a tím snadnějším terčem pro predátory.
Co připravit z divočáka?
Kýta divočáka – perfektní na rychlé řízky nad ohněm. Stačí naporcovat, opepřit, osolit a opéct. Na steaky je potřeba silnější kus, ideálně předtím naložený v bylinkách a česneku. Pečení v alobalu v žhavém popelu je taky skvělé, maso zůstane šťavnaté.
Plec – klasika na divočáčí guláš. Na túře se to hodí méně, ale když se vám podaří ho uvařit v kotlíku nad ohněm, bude to zážitek. Nebo zkuste plec upéct v hlíně – tzv. “pečení v zemi”. Potřebujete ale dostatek času a vhodné místo.
Hřbet – kotlety přímo z divočáčí hřbetní části jsou skvělé na grilování, ale i na pečení v alobalu. Před grilováním doporučuji marinovat v oleji, soli, pepři a divokých bylinkách, které najdete v okolí.
Důležité: Divoké maso vždy důkladně tepelně zpracujte! Před přípravou odstraňte veškeré zbytky střel, dříve než začnete krájet.
Co uvařit z dančí kýty?
Dančí kýta, to je lahůdka! Libové maso s delšími vlákny, ideální na steaky a medailonky nad ohněm. V turistických podmínkách ji skvěle opeču na grilu, ale zvládnete i pečení v alobalu v popelu, to chce ale trochu cviku. Pro méně zkušené je vhodná i na guláš nebo ragú, výborná je i uzená. Na delší túry si ji předkrájím na menší kousky pro snadnější přípravu.
Dančí plec je univerzálnější. Hodí se na guláš, ragú a skvělé jsou i masové směsi do placky. Na paštiku je taky výborná, ideální na chlebíček k snídani. Minutky z ní ale nedělejte, maso by bylo tuhé. Prostě v turistickém batohu zabírá dost místa, ale stojí za to.
Dančí hřbet, to je král minutkových jídel! Na grilu je perfektní, rychle ho připravíte. Skvěle se hodí i na uzení, třeba nad ohněm z větví jalovce. Jen pozor na správné propečení, aby maso zůstalo šťavnaté.
Kolik km/h běží divoké prase?
Divoké prase? To je rychlík! Dokážou vyvinout rychlost až 48 km/h, takže v lese s nimi rozhodně nechcete hrát na honěnou. Často je zpozorujete podle typických bahenních lázní – rozsáhlé rozryté plochy v blátě. Žijí ve skupinách (čata), průměrně 20, někdy až 50 kusů. Samotáři jsou jen staří kňuři. Při turistice v lesích, kde se vyskytují, je proto důležité zvýšená opatrnost, zejména při pohybu v blízkosti jejich typických stanovišť, jako jsou husté křoviny a mokřady. Setkání s nimi není zrovna příjemné, ačkoliv jejich běžná cesta obvykle vede pryč od člověka. V případě střetu, nikdy neutekejte přímo, ale pomalu se vzdalte. Hluk a prudké pohyby je mohou vyprovokovat k útoku. A pozor na selata – matka je bude bránit. Doporučuji používat repelenty na divoká prasata a vždycky mít na paměti jejich potenciální nebezpečí a rychlost.
Jak se chovat, když potkám divoké prase?
Setkání se zraněným divokým prasetem je skutečně vzácné, ale podceňovat ho nelze. Divoká prasata jsou silná a nebezpečná zvířata, a zraněné zvíře je ještě více agresivní a nepředvídatelné. Nikdy se k němu nepřibližujte. Okamžitě a rychle se vzdalte, hlasitě křičte – to je nejlepší způsob, jak ho odradit. Útěk by měl být co nejrychlejší a nejbezpečnější cestou. Pokud je to možné, vylezte na strom nebo jiné vyvýšené místo. Pamatujete, že divočák má výborný čich, a ačkoliv se zdá být pomalé, dokáže překvapivě rychle běhat na krátké vzdálenosti. Nezapomínejte, že i samotná setkání s klidnými divokými prasaty by se měla řešit obezřetně, ideálně s dostatečným odstupem. Vždycky dodržujte bezpečný odstup a v případě pochybností raději ustoupte. Nepodceňujte jejich sílu a zuby. V případě útoku se chraňte – pokud máte batoh, použijte ho jako štít. Nahlásit setkání, zvláště pokud došlo k útoku, místním úřadům.
Jak se bránit před divokým prasetem?
Útok divokého prasete je nebezpečný. Nejlepší obranou je prevence – vyhýbejte se místům, kde se prasečí zvěř pohybuje, zvláště v době říje nebo s mláďaty. Pokud se s prasetem setkáte, zachovejte klid, pomalu se vzdalte a nedělejte prudké pohyby. Nikdy se mu neotáčejte zády. Hluk a prudké pohyby ho mohou naopak vyprovokovat k útoku. Pokud k útoku dojde, je úprk nejlepší variantou. Rychlost divokého prasete může dosahovat až 50 km/h, proto je důležité najít co nejrychleji úkryt na vyvýšeném místě – strom, skalní výchoz, pevný plot. Pokud nic takového není k dispozici, snažte se utéct do hustého porostu, kde se prase bude hůře orientovat. V krajním případě se bráňte improvizovanou zbraní, např. větší větví, ale pamatujte, že to může útok ještě více vyprovokovat a vystavuje vás zranění. Nepodceňujte sílu a rychlost těchto zvířat. V případě zranění vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc, kvůli riziku infekce. Pozor na kly, které mohou způsobit vážná zranění.
Důležité je si uvědomit, že divoká prasata jsou obecně plachá, ale mohou být agresivní, pokud se cítí ohrožena, zejména matky s mláďaty. Nosit repelent na divoká prasata je sice diskutabilní, ale může pomoct. Vždy se informujte o místních zvyklostech a pravidlech chování v oblasti s výskytem divokých prasat.
Jak označují myslivci divoké prase?
Samce divokého prasete myslivci označují jako kňoura, zatímco samice nese jméno bachyně. Mladá zvěř prvního roku života, bez ohledu na pohlaví, je známa jako markazíni, letošáci nebo selata. Ve svém druhém roce života se jim říká lončáci. Zajímavé je, že kňouři se mohou dožít až deseti let a vážit přes 200 kg. Bachyně jsou o něco menší, ale stejně důležité pro populaci. Pozoruhodné je i jejich smyslové vnímání – vynikající čich jim umožňuje detekovat potravu i nebezpečí na velkou vzdálenost. Dále bych dodal, že sledování jejich stop a pobytových znaků, jako jsou čapí hnízda a bahniště, je pro zkušeného myslivce klíčové pro úspěšný lov. Markazíni se rodí slepí a bezmocní, v prvních týdnech života jsou zcela závislí na matce.
Co z kýty z divočáka?
Kýta z divočáka? Perfektní na výletě! Nejlepší je ji před přípravou naložit v marinádě z česneku, divokých bylin (tymián, rozmarýn – ideálně čerstvé!) a oleje. Doba marinování? Alespoň 6 hodin, nejlépe přes noc. Na ohni ji pak můžeš připravit několika způsoby: zabalit do alobalu a pomalu péct v žhavém popelu (důkladně prohněteme a dáme do dostatečně velkého balíčku, aby se maso krásně udělalo), nebo grilovat na roštu nad ohněm – pozor na příliš vysokou teplotu, aby se maso nevysušilo. Pro grilování je ideální silnější plátky. Nezapomeň na teploměr na maso, optimální teplota je okolo 65°C. Před koncem grilování můžeš přidat na povrch trochu medu pro karamelizaci.
Tip pro zkušenější: Uzené maso z divočáka před grilováním lehce podlij vínem. Důležité: Vždycky si ověř, že je maso z legálního zdroje a že je řádně zpracované, abys předešel případným problémům.
Nezapomeň: Do batohu s sebou vezmi kvalitní nůž, vidličku a alobal. A dobrou chuť!
Co dobrého z kýty?
Vepřová kýta – ideální na trek! Bez kosti, čistá, libové maso. Lehká, takže ji snadno ponesu v batohu.
Příprava je flexibilní:
- Pečení v alobalu nad ohněm: Klasika, co zasytí.
- Smažení na pánvi: Rychlé a jednoduché na menší porce.
- Dušení: Vhodné pro delší túry, maso je pak krásně měkké.
- Uzení: Pro fajnšmekry a delší výpravy, výborná chuť.
Tipy pro turisty:
- Před výpravou kýtu nakrájejte na menší porce a vakuujte. Zabráníte tak znehodnocení a ušetříte místo.
- Marinování zvýší chuť a prodlouží trvanlivost. Dobré je například s česnekem, kmínem a solí.
- Grilování je skvělé na kratší výlety, pokud máte k dispozici gril.
- Špikování není na treku praktické, ale doma si můžete připravit šunku z kýty, kterou si pak vezmete na cestu.
Výživová hodnota: Vepřová kýta je dobrým zdrojem bílkovin, potřebných pro energii na túrách. Nezapomeňte ji doplnit o sacharidy a tuky pro optimální energetický příjem.
Co udělat z kýty z divočáka?
Kýta z divočáka je skvělý úlovek, ale vyžaduje citlivý přístup. Nejlepší je pomalé dušení, ideálně v kotlíku nad ohněm. To zaručí maximální prokvašení a rozpad vláken.
Marináda je klíčová: použijte směs červeného vína (ideálně frankovka), bobkového listu, kmínu, nového koření a česneku. Důkladné marinování (alespoň 12 hodin, nejlépe 24) je nezbytné pro změkčení masa.
Tipy pro turisty:
- Před pečením nebo grilováním maso naporcujte na menší kousky pro rovnoměrnější propečení.
- Pokud nemáte víno, použijte ovocný džus (jablko, švestka) s trochou octa.
- Sušené houby dodají masu fantastickou vůni a chuť.
- Na ohni se skvěle hodí i zabalení kýty do alobalu s cibulí, slaninou a kousky zeleniny (mrkev, celer).
Pozor na propečení: Divotčí maso je tužší než domácí vepřové, proto je nutné ho pomalu a důkladně dusit nebo péct, aby bylo měkké a šťavnaté. Nedoporučuje se rychlé grilování, maso by mohlo být tuhé.
Servírování: Výborně chutná s houskovým knedlíkem, kvašenou zeleninou, bramborovou kaší nebo pečenými brambory.
Co je škodná zvěř?
Škodná zvěř? To je široký pojem, co se týče turismu. Často se s ní setkáme v terénu a je důležité vědět, co to obnáší. Klasika jako hraboš, sysel, křeček a další myši – ti dokáží pořádně znehodnotit zásoby. Ondatra ničí břehy řek, což může být pro turisty nebezpečné. Veverky, i když roztomilé, dokáží značně poškodit lesní porosty, což ovlivňuje trasy.
Další zvířata, která se v minulosti řadila ke škodné, a s nimiž se můžete setkat na túrách:
- Divocí králíci: Především poškozují vegetaci, což může komplikovat orientaci v terénu, navíc jejich nory představují nebezpečí při chůzi mimo značené cesty.
- Vrabci a kosové: I když se jedná o drobné ptáky, jejich větší populace může ovlivnit zemědělství v blízkosti turistických tras. V roce 1942 bylo dokonce nařízeno jejich hubení, což jen ukazuje na rozsah problému.
- Špačci a holubi: Stejně jako vrabci, i tito ptáci mohou být v okolí turistických center obtížní.
- Divoká prasata: V lese představují reálné nebezpečí, zejména pro samotné turisty. Je nutné být opatrný a vyhýbat se jejich teritoriu.
- Dravci (krahujec, jestřáb, káně, moták): I když se na ně díváme s obdivem, je třeba dávat pozor na svá zavazadla, zejména pokud máte volně poházené jídlo.
- Havranovití: Podobně jako dravci, mohou být zdrojem obtíží, co se týče znečištění a případného ničení majetku.
- Roháč velký: Toto zvíře sice nepředstavuje přímé nebezpečí, ale jeho přítomnost ukazuje na kvalitu lesního prostředí a jeho ochranu.
Důležité je si uvědomit: Definice škodné zvěře se v čase mění a závisí na mnoha faktorech. Ne vždy je nutné se těchto zvířat bát, ale je dobré o nich vědět a respektovat jejich prostor.
Kdy jsou divočáci nebezpeční?
Dospělí divočáci jsou ve skutečnosti spíše plachá zvířata, aktivní především za soumraku a v noci. To ale neznamená, že jsou neškodní. Setkání s nimi může být nebezpečné, a to zejména v určitých situacích. Největší riziko představují bachyně chránící svá mláďata – selátka. V takovém případě se připravte na agresivní reakci. Stejně tak opatrní buďte při setkání s lončáky (mladými divočáky) v pubertě, kteří jsou impulzivní a méně předvídatelní než dospělí jedinci.
Moje zkušenosti z cest po lesích a polích mi ukázaly, že klíčem k bezpečnosti je prevence. Vyhýbejte se divočákům, pokud je to možné, a nikdy se k nim nepřibližujte. Hluk a prudké pohyby je mohou vystrašit a vyprovokovat k útoku. Při pobytu v lesích, kde se divočáci vyskytují, je vhodné používat repelenty a držet se značených cest.
Pokud se s divočákem setkáte, snažte se zůstat v klidu, pomalu couvejte a nikdy neutekejte. Utečení může vyvolat v divočákovi lovecký instinkt. Pokud máte psa, držte ho u sebe na vodítku.
Zajímavostí je, že divočáci se vyznačují vynikajícím čichem, slyšením i zrakem. I když se vám může zdát, že vás nevidí, pravděpodobně si vás všimli. Důležité je tedy vědomě se chovat tiše a nenápadně.
Pamatujte, že i když je pravděpodobnost útoku divočáka nízká, není nulová. Respektujte jejich teritorium a budete se moci těšit z krásy přírody bez nebezpečných incidentů. Dobrým tipem je informovat se o místních podmínkách a případném výskytu divokých prasat před vaším výletem.
Co dělat, když vidím divočáka?
Setkání s divočákem v divočině? Není to nic neobvyklého, zvláště když se vydáte mimo vyšlapané turistické trasy. Klid je v takové situaci klíčový. Panika jen situaci zhorší. Zapamatujte si: divočáci nejsou agresivní, pokud se necítí ohroženi. Nejčastěji se snaží co nejrychleji zmizet.
Nikdy se nepřibližujte! Vzdálenost je vaše nejlepší zbraň. Divočáci, i když vypadají roztomile, jsou silná a nebezpečná zvířata, zvláště když cítí ohrožení svých selat. Držte od nich dostatečný odstup – minimálně 50 metrů, nejlépe více. Ustupte pomalu a bez prudkých pohybů, dávejte jim šanci se vzdálit.
Hluk může pomoci. Pokud se cítíte ohroženi, zkuste vydávat silný zvuk – křik, dupání, tlučení hole o strom. Může to divočáky odradit. Někteří doporučují i použití spreje na odpuzování medvědů, ale to je spíše nouzové řešení.
Co dělat s psem? Pokud jste s psem, držte ho pevně na vodítku. Pes by mohl divočáky vyprovokovat a situaci zkomplikovat. Ideálně ho držte blízko sebe, aby se nemohl nekontrolovaně hnát za divočáky.
Pozor na selata! Matka divočák je extrémně ochranářská vůči svým mláďatům. Pokud uvidíte selata, předpokládejte, že se v blízkosti nachází i dospělá samice a chovejte se obezřetně, i kdybyste ji neviděli. Nejlepší je se vyhnout oblasti úplně.
Po setkání informujte. Po bezpečné únikové situaci je dobré ohlásit incident příslušným orgánům, například myslivcům. Pomůže to zmapovat výskyt divočáků v dané oblasti a chránit ostatní návštěvníky.
