Rozpoznání biopotravin v České republice je snadné, pokud víte, co hledat. Na obalech tuzemských bioproduktů musí být povinně vyznačeno Evropské logo bio listu – zelený list s hvězdičkami. To je vaše záruka, že produkt splňuje přísná kritéria EU pro ekologické zemědělství. K němu se přidává národní logo – takzvaná bio zebra, s textem „Produkt ekologického zemědělství“. Toto dvojité označení je klíčové. Při cestování po Evropě si dejte pozor, protože bio značení se v jednotlivých zemích může mírně lišit, i když základním prvkem je vždy bio list. Vždy si pečlivě prohlédněte etiketu, nejen pro logo, ale i pro bližší informace o původu a způsobu pěstování. Často se můžete setkat i s doplňkovými certifikáty od nezávislých organizací, které poskytují ještě detailnější informace o produkci.
Pro skutečně náročné gurmány a cestovatele je důležité vědět, že certifikace biopotravin zaručuje nejen ekologický způsob pěstování, ale i šetrné zacházení se životním prostředím a v mnoha případech i vyšší kvalitu surovin. Tento detail je důležitý, obzvlášť při ochutnávkách místních specialit během výletů.
Co je ekologické zemědělství?
Ekologické zemědělství? To je pro mě jako pro vášnivého turistu naprostá paráda! Představte si krajinu, kde se nepoužívají agresivní chemikálie, kde se pole hemží životem a kde se voda neznečišťuje pesticidy. Tohle je přesně to, co ekologické zemědělství nabízí. Je to systém, který šetrně využívá přírodní zdroje, a tak chrání biodiverzitu – vidíte na svých toulkách lesy a louky plné květin a hmyzu? To je právě výsledek ohleduplného přístupu k přírodě.
Odpovědné hospodaření s energií pak znamená menší uhlíkovou stopu, což je důležité nejen pro klima, ale i pro čistý vzduch během mých výletů. Myslete na to, že i kvalita potravin, které si vezmu na túru, závisí na způsobu jejich pěstování. Ekologicky vypěstované produkty jsou plné živin a chutnají mnohem lépe. A co víc – podporují lokální zemědělce a ekonomiku regionů, které tak rádi navštěvuji.
Zachování biologické rozmanitosti je klíčové pro zdravé ekosystémy, které tvoří základ krásy našich turistických destinací. Díky ekologickému zemědělství se chrání půda, voda i vzduch a rozvíjí se pestrá krajina, kterou si tak užívám při svých cestách.
Kdo uděluje značku Bio?
Značka „bio“ na potravinách není udělována jedinou institucí, ale je výsledkem komplexního systému kontrol a certifikací, který se liší jen v detailech napříč Evropskou unií a dokonce i globálně. V České republice, podobně jako v jiných státech EU, se o dodržování přísných standardů ekologického zemědělství stará síť kontrolních orgánů. Ministerstvo zemědělství ČR sice zastřešuje celou oblast, ale samotnou značku „bio“ či „eko“ neuděluje přímo. Místo toho deleguje kontrolní pravomoci na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (SZPI), Státní veterinární správu (SVS), Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) a akreditované soukromé certifikační organizace. Tyto organizace kontrolují celou produkční cestu, od farmy až po prodejnu, ověřují dodržování nařízení EU a národních předpisů o ekologickém zemědělství, včetně používání povolených hnojiv, pesticidů a krmiv. Zkušenosti z jiných zemí ukazují podobný systém, jen s různými jmény institucí. Například v Německu je systém kontroly podobně rozvětvený, s výraznou rolí spolkových zemí. V některých zemích mimo EU je systém certifikace biopotravin méně striktní, s různou úrovní ochrany spotřebitele. Zásadní je, že označení „bio“ vždy zaručuje, že produkt prošel nezávislou kontrolou a splňuje specifické kritéria ekologického zemědělství.
Kontroly zahrnují dokumentaci celého procesu pěstování, chovu nebo zpracování, analýzy vzorků a inspekce na místě. Je to složitý a náročný proces, který zajišťuje, že potraviny s označením „bio“ skutečně odpovídají vysokým standardům kvality a šetrnosti k životnímu prostředí. Ačkoli se systém může na první pohled zdát složitý, je to záruka transparentnosti a důvěryhodnosti pro spotřebitele, kteří tak mohou s jistotou volit produkty v souladu se svými hodnotami.
Jak poznat zemi původu potravin?
Určení země původu potravin není vždy jednoduché, prošel jsem desítkami zemí a viděl jsem na vlastní oči, jak se to liší. Základní pravidlo je jasné: země původu, nebo přesněji řečeno místo původu, musí být uvedeno na obalu, pokud by jeho absence mohla spotřebitele zmást, nebo pokud to vyžaduje zákon. To je klíčové. Ne vždy ale najdeme jasné a výstižné označení.
Zemí původu je stát, kde proběhlo finální zpracování a výroba produktu. To ale neznamená, že všechny suroviny pocházejí z tohoto státu. Můžete si například koupit italské rajčatové pyré, ale rajčata mohla být vypěstována v Španělsku, následně zpracována v Itálii a teprve pak zabalena v Německu. Označení “země původu: Itálie” je v tomto případě korektní, ale ne zcela vyčerpávající.
Místo původu je širší pojem. Může se jednat o region, kraj, dokonce i specifické pohoří, pokud je to pro kvalitu produktu relevantní. Myslete na francouzské víno z Bordeaux – “Bordeaux” je přesnější označení než jen “Francie”. U sýrů je to podobné – místo původu určuje často i chuťové vlastnosti produktu.
Na co si dát pozor:
- Malá písma: Informace o původu se často nachází v malém písmu, takže je těžké ji přečíst.
- Záměrná nejasnost: Někdy výrobci používají neurčité termíny, aby se vyhnuli přesnému označení původu.
- “Vyrobeno pro…”: Tento nápis často znamená, že výroba proběhla jinde, než uvádí země na obalu.
Tipy, jak si ověřit původ:
- Prozkoumejte etiketu pečlivě: Hledejte všechny informace o původu surovin a výrobci.
- Vyhledejte si výrobce na internetu: Můžete najít více informací o jejich produkci a postupech.
- Nakupujte u lokálních farmářů: To je nejlepší způsob, jak se přesvědčit o původu potravin.
Co a jak sušit?
Sušení bylinek, hub, ovoce a zeleniny je umění, které jsem pilně ovládal během svých cest po světě. Bylinky a houby jsou nenáročné – stačí teplé a suché místo, ať už je to slunná zahrada v Toskánsku, nebo teplý kout vaší kuchyně. Prostě je rozprostřete v tenké vrstvě a nechte je pomalu vysychat. Ovoce a zelenina však vyžadují větší pozornost. Jejich vyšší obsah vody znamená nutnost vyšší teploty a delšího procesu. V tropech jsem viděl, jak místní obyvatelé suší ovoce na slunci po celé dny, s pravidelným obracením. Efektivnější je ale elektrická sušička, která šetří čas i energii, a to i v porovnání s horkovzdušnou troubou, která vám sice ovoce a zeleninu usuší rychleji, ale za cenu nemalé spotřeby elektřiny. Myslete na to při plánování rozpočtu na vaši expedici, ať už se jedná o trek v Himálaji, nebo pobyt na chalupě.
Při sušení na slunci je důležité chránit suroviny před hmyzem a prachem. V některých částech světa používají k tomu speciální síťky nebo plátna. Kvalita finálního produktu závisí i na rychlosti sušení; čím pomalejší, tím lépe se zachovají aroma a živiny. A nezapomeňte na důkladné proschnutí – zbytková vlhkost může vést k plísním.
Jaká pravidla musí dodržovat ekologičtí zemědělci?
Ekologické zemědělství klade důraz na rovnováhu v přírodě. Plevele se regulují šetrně, často mechanicky, třeba pomocí speciálních sekaček nebo meziřadových kultivátorů, které minimalizují narušení půdy. Zaujalo mě, jak se používají i přirození predátoři škůdců – například beruška proti mšicím. Výsadba směsek různých plodin a střídání plodin také zabraňuje přemnožení plevelů a škůdců. Striktní zákaz průmyslových hnojiv znamená, že se používá kompost, zelené hnojení a další přírodní metody obohacování půdy. To je důležité pro zachování úrodnosti půdy a její struktury. Absence syntetických pesticidů, herbicidů a růstových regulátorů pak vede k zdravším plodinám a lepšímu životnímu prostředí pro užitečný hmyz a další organismy. Na ekologických farmách nenajdete geneticky modifikované organismy (GMO) ani plody z přenosu embryí. Celkově je to systém, který si zaslouží respekt a podporu – i když někdy znamená vyšší ceny produktů, odráží to totiž skutečnou cenu ohleduplného hospodaření s přírodou.
Co patří do ekologie?
Ekologie? To je pro nás turisty klíč k pochopení divočiny! Zabývá se totiž vším, co souvisí se životem v přírodě.
Základní kameny ekologie:
- Biodiverzita: Kolik druhů rostlin a zvířat potkáme na túře? Bohatá biodiverzita je ukazatelem zdravého ekosystému. V horách je to jiné než v nížině, všimněte si toho!
- Distribuce: Kde se jednotlivé druhy vyskytují? Proč je v této oblasti tolik jelenů a jinde skoro žádní? Pozorování a mapování rozšíření druhů je důležité pro ochranu přírody.
- Biomasa: Kolik toho “živého materiálu” je v daném místě? Hustý les má mnohem větší biomasu než holá skála. Vliv biomasy na mikroklima si všimnete na vlastní kůži!
- Populace: Kolik jedinců daného druhu žije v dané oblasti? Sledování početnosti populací nám pomáhá posoudit stav ekosystému a včas odhalit problémy, například přemnožení škůdců.
Interakce v ekosystému:
- Spolupráce: Mykorhiza mezi stromy a houbami, opylování rostlin hmyzem – to vše jsou příklady vzájemně prospěšné spolupráce, která udržuje rovnováhu v přírodě.
- Konkurence: Boj o zdroje – potravu, vodu, prostor – ovlivňuje složení a početnost populací. Silnější jedinci přežívají, slabší podléhají. Sledujte to při pozorování zvířat!
Ekosystémy se propojují: Vzájemné ovlivňování ekosystémů je klíčové – například horské řeky ovlivňují nížiny, lesy ovlivňují klima a tak dále. Znalost ekologie vám pomůže lépe chápat komplexnost přírody a zodpovědně v ní působit.
Co je značka kvality?
Značka kvality? To není jen nálepka na dveřích, ale komplexní systém. Představte si to jako průvodce pro náročné cestovatele, kteří si chtějí užít bezproblémovou cestu.
Pro zařízení to znamená:
- Pravidelné audity – jako kontrola hotelu před pobytem. Zjišťují se silné i slabé stránky.
- Konkrétní doporučení ke zlepšení – jako tipy na skryté klenoty v dané lokalitě. Pomáhají zvýšit kvalitu služeb.
- Stálý vývoj – podobně jako se turistika neustále vyvíjí, i systém kontroly kvality se přizpůsobuje novým trendům a požadavkům.
Pro pacienta (cestujícího):
- Zaručuje vyšší standard péče – jako rezervace v hotelu s vysokým hodnocením.
- Pomáhá vyhnout se nepříjemnostem – snižuje riziko negativních zkušeností.
- Umožňuje informovaný výběr – jako čtení recenzí před výběrem ubytování.
Myslete na to jako na značku kvality v hotelnictví – některé hotely dosahují excelentních výsledků, zatímco jiné se stále snaží zlepšit. Značka kvality v péči o zdraví je obdobná – snaží se o dosažení nejvyššího standardu a neustálého zlepšování.
Jak získat certifikát bio?
Certifikát bio se získá po vstupní kontrole a registraci do systému ekologického zemědělství. Vydává ho vaše kontrolní organizace, obvykle co nejdříve. Zajímavostí je, že certifikát obdržíte i během dvouletého přechodného období, kdy ještě nemáte žádné produkty s BIO označením. To znamená, že i během přechodu na ekologické hospodaření máte už certifikát a můžete se tak prezentovat jako budoucí producent bio produktů. Pro získání certifikace je klíčová spolupráce s akreditovanou kontrolní organizací, která provede důkladnou inspekci vaší farmy a postupů. Výběr správné organizace je důležitý, proto si předem ověřte její renomé a zkušenosti. Celý proces je poměrně náročný administrativně, a proto je vhodné se důkladně seznámit s požadavky a předpisy předem. Informace o kontrolních organizacích a požadavcích na certifikaci najdete na webu Ministerstva zemědělství.
Co jsou geneticky modifikované potraviny?
Představte si geneticky modifikovanou (GM) potravinu jako horskou túru s GPS – vědci „naprogramovali“ rostlinu pro lepší vlastnosti, třeba odolnost vůči škůdcům, jako by měli turistickou mapu s vyznačenými nebezpečími. Geneticky modifikované potraviny a krmiva obsahují, sestávají z, nebo jsou vyrobeny z geneticky modifikovaných organismů. To znamená, že jejich DNA byla změněna, aby se zlepšily vlastnosti plodiny, například výnos, nutriční hodnota nebo odolnost vůči chorobám a škůdcům – podobně jako si vybereme trasu s menším převýšením pro jednodušší výstup. Legislativa EU reguluje oblast GM potravin a krmiv velmi přísně, podobně jako národní park, kde je nutné dodržovat striktní pravidla pro ochranu ekosystému. Kontroly jsou důležité, protože potenciální dopady GM plodin na životní prostředí a lidské zdraví jsou důkladně zkoumány, jako by se před náročnější túrou kontrolovala výbava a předpověď počasí. Je to komplexní téma, podobně jako zvládnutí náročného terénu – vyžaduje to hloubkové studium a pochopení všech aspektů.
Myslete na to, že stejně jako při plánování túry, i u GM potravin existují různé názory a je důležité se informovat z ověřených zdrojů, než se vydáte na cestu k pochopení tématu.
Co znamená číslo sarze?
Číslo šarže, často označované kódem s písmenem L (např. L27021), je v podstatě cestovní pas potraviny. Na první pohled nenápadné, ale v globálním potravinovém řetězci – který jsem osobně sledoval na mnoha kontinentech – naprosto zásadní. Tento kód umožňuje rychlou a efektivní identifikaci původu a historie produktu.
Nicméně, v praxi se mnohem častěji setkáte s datem minimální trvanlivosti (DMT) nebo datem použitelnosti (DU), které slouží jako praktický identifikátor. Na rozdíl od čísla šarže je pro běžného spotřebitele mnohem srozumitelnější. V zemích s přísnějšími normami, jako například v Japonsku či v Německu, je systém trasování potravin až neuvěřitelně detailní, sahající až k jednotlivým farmám a výrobním linkám.
Oba údaje – číslo šarže i datum – jsou klíčové pro efektivní systém zpětné sledovatelnosti. V případě zjištění závady je možné díky nim rychle identifikovat a stáhnout z trhu všechny potenciálně problematické produkty, čímž se chrání spotřebitelé po celém světě. Tento systém je absolutní nutností pro globální obchod s potravinami, o čemž jsem se přesvědčil při svých cestách po Evropě, Asii i Jižní Americe.
Jaký je rozdíl mezi bio a eko?
Mám za sebou tisíce kilometrů a ochutnávky nejrůznějších pochutin po celém světě. A věřte mi, otázka „Bio vs. Eko“ je často diskutovaná i v těch nejzapadlejších koutech Evropy. Zjednodušeně řečeno: Bio a Eko je totéž. Oba termíny jsou chráněny směrnicí EU (Nařízení Rady č. 834/2007 čl. 23) a zaručují, že daný produkt splňuje přísná ekologická kritéria pěstování a zpracování. To znamená minimalizaci syntetických pesticidů, hnojiv a geneticky modifikovaných organismů. Myslete ale na to, že i když je to “bio” nebo “eko”, neznamená to automaticky lepší chuť. Záleží na mnoha dalších faktorech, od půdy přes klima až po samotné zpracování. A někdy i ta nejskromnější lokální farma překoná velkochovy s bio certifikací.
Důležité je proto se zaměřit i na další informace: hleděte označení původu, zkoumejte způsob pěstování a zpracování (např. Fairtrade), a nezapomeňte, že i lokální produkty, byť bez certifikace, mohou být stejně kvalitní a často i chutnější než dovážené zboží s BIO označením.
Jak zjistit zemi původu?
Zjistit zemi původu výrobku jen z kódu EAN-13 není vždy jednoduché. Ano, prvních šest číslic označuje zemi a výrobce, ale tato informace není vždycky spolehlivá. Mnoho firem vyrábí v různých zemích a používá různé kódy. Například, velká nadnárodní korporace může mít kódy pro výrobky vyrobené v Číně, ale sídlo má v USA. Často se stává, že se země původu výrobku ukrývá za tzv. “zjednodušenou” verzí kódu, která nezahrnuje detaily o výrobním místě. To znamená, že EAN-13 vám dává vodítko, ale ne vždy definitivní odpověď.
EAN-8, jak správně uvádíte, se používá pro menší zboží. Ale i zde je důležité si uvědomit, že země původu se z kódu nemusí odvodit. Viděl jsem malé čokoládové tyčinky s EAN-8 kódem z Dominikánské republiky, ale vyrobené ve Španělsku. Obal, a často i drobná tlačená informace, je podstatně spolehlivějším zdrojem informací.
Rozhodující je proto prozkoumat obal výrobku samotný. Tam najdete informace o výrobci, zemi původu, a často i místo výroby. Při cestování po desítkách zemí jsem se setkal s nejrůznějšími způsoby značení, od malých, nenápadných nálepek až po velká, nápadná loga. Nepodceňujte ani informace o dovozci, to může také napovědět o skutečném původu.
Standardní rozměry čárového kódu EAN-13 (31,35 x 22,85 mm) jsou pouze doporučení. V praxi se můžete setkat s odchylkami v závislosti na prostoru na obalu.
Jak zatavit sáček?
Zavírání sáčků na cestách? To je věc, kterou jsem si za léta cestování pořádně osvojil. Nejrychlejší a nejefektivnější řešení? PVC pásky, a to konkrétně o šířce 12 mm. Dostanete je v různých barvách, což je skvělé pro třídění obsahu – například jedna barva na léky, druhá na elektroniku, třetí na sušenky (ano, sušenky jsou na cestách životně důležité!).
Proč právě 12 mm? Prostě proto, že je to ideální šířka pro většinu sáčků, které běžně používám. Užší pásky drží méně, širší zase zbytečně plýtvají materiálem.
A co teprve zavírač sáčků na tyto pásky? To je absolutní game-changer! Zapomenete na zdlouhavé přilepování, pomálení a křečovité snahy o dokonalý uzávěr. Vložíte sáček, zmáčknete, a je hotovo. Přebytečná část pásky se automaticky odstřihne. Čisté, rychlé, efektivní. Na cestách se počítá každá minuta.
Tipy pro cestování:
- Vždy mějte u sebe několik náhradních pásek. Nikdy nevíte, kdy se vám může hodit zalepit něco neočekávaného.
- Vybírejte pásky z kvalitního materiálu, který odolá i náročným podmínkám.
- Barevné kódování je klíčové pro rychlou orientaci v zavazadle. Ušetří to čas a nervy.
Další možnosti pro zalepení sáčků (méně praktické na cestách):
- Lepící páska (ale to je nepohodlné a zabere více místa).
- Speciální sponky na sáčky (funguje, ale páska je spolehlivější).
Jak se správně chovat ekologický?
Ekologické chování na cestách – 10 tipů pro aktivní turisty:
- Neplýtvejte potravinami: Plánujte si jídlo dopředu, berte si jen tolik, kolik zvládnete sníst. Zbytky využijte kreativně – třeba do dalšího jídla. Sušené potraviny šetří místo a váhu.
- Neplýtvejte vodou: Noste s sebou dostatek vody v opakovaně použitelné láhvi a šetřete jí. V přírodě se snažte minimalizovat používání vody, například se myjte méně často a používejte ekologické mýdlo.
- Znovupoužitelné nádobí: Místo jednorázových lahví, kelímků a pytlíků používejte vlastní, odolné varianty. Lehké a skladné nádobí je pro turisty ideální.
- Mokka konvička místo kapslí: Kapslové kávovary produkují mnoho odpadu. Mokka konvička je lehká, skladná a ekologická alternativa.
- Bezobalové nakupování: Berte si vlastní látkové sáčky na ovoce a zeleninu a nádoby na sypké potraviny. Snižuje to produkci odpadu a je to skvělé i pro balení svačiny.
- Omezení masa: Maso má vysokou uhlíkovou stopu. Zkuste vegetariánské nebo veganské jídlo, které je často lehčí na nošení a přípravu.
- Třídění odpadu: I v přírodě se snažte třídit odpad. Balení, které nelze recyklovat, si odneste s sebou a zlikvidujte ho zodpovědně.
- Šetřete energii: Používejte čelovku nebo baterku s dobíjecími bateriemi. V kempech šetřete elektřinu.
- Respektujte přírodu: Neodhazujte odpadky, nenechávejte po sobě stopy, respektujte faunu a flóru.
- Používejte opakovaně použitelné hygienické potřeby: Vyhněte se jednorázovým hygienickým potřebám. Používejte opakovaně použitelné ubrousky, menstruační kalíšky apod.
Co vše se dá sušit?
Sušička na ovoce otevírá dveře do světa kulinářských možností, sahajícího daleko za hranice klasických sušených švestek. Na svých cestách po světě jsem objevil nespočet způsobů využití sušičky – od slunných trhů Maroka, kde se suší koření s intenzivním aroma, až po horské vesnice v Himálajích, kde se šetrně suší vzácné byliny. V sušičce bez problému usušíte houby, ať už lesní hříbky z českých lesů, či exotické shiitake z Asie. Zelenina, jako rajčata, papriky, či dýně, se promění v koncentrovanou zásobárnu vitamínů a minerálů, ideální do zimních polévek. Byliny, od levandule po mátu, si uchovají svou vůni a barvu po celou zimu. I maso, například tenké plátky hovězího, se dá šetrně usušit na zdravé a chutné jerky, které jsem ochutnal v Argentině a Jihoafrické republice. Klíčem k úspěchu je vždy používat pouze zralé a nepoškozené suroviny. Ideální teplota pro bylinky a koření se pohybuje mezi 35-40°C, ale pro jiné druhy potravin je třeba teplotu upravit podle typu a konzistence. Experimentujte a objevujte nové chutě – sušení je skvělý způsob, jak si zachovat chuť léta po celý rok.
Mimochodem, věděli jste, že v Peru suší brambory na mrazivém vzduchu And? Nebo že v Japonsku se tradičně suší ryby, které se pak používají do různých omáček? Sušení je starobylá metoda konzervace potravin, která překračuje kulturní hranice a nabízí nekonečné možnosti.
Co jsou to organické a anorganické látky?
Představte si, že putujete po Zemi. Na skalnatém úbočí objevíte krystal křemene – typický příklad anorganické látky. Tyto látky, tvořící podstatu neživé přírody, jsou všude kolem nás: v horninách, minerálech, vodě, vzduchu. Mají obecně jednoduchou strukturu a často se vyskytují v čisté formě.
Ale pak, v údolí, narazíte na bujný les. Listy stromů, květy, plody – to vše je tvořeno organickými látkami. Jsou to komplexní molekuly, které vznikají v živých organismech. Jejich struktura je mnohem složitější a často zahrnuje uhlík vázaný na vodík, kyslík a další prvky. Na rozdíl od anorganických látek, organické látky většinou vykazují enantiomerii (optickou aktivitu).
Zjednodušeně řečeno:
- Anorganické látky: Minerály, horniny, voda, vzduch. Základ neživé přírody.
- Organické látky: Sacharidy, bílkoviny, lipidy, nukleové kyseliny. Základ živé přírody. Vyznačují se složitější strukturou a biochemickými funkcemi.
A to není vše! Během svých cest jsem se setkal s fascinujícími příklady organických látek: diamant, sice tvořený uhlíkem, patří mezi anorganické látky kvůli svému vzniku, zatímco grafit, také uhlík, je spíše organického původu. Biochemie organických látek je úchvatně komplexní, zahrnující nekonečné množství variant a funkcí, od stavebních bloků organismů po složité enzymy řídící životní procesy. Nezapomenutelný zážitek z cest zahrnuje i pochopení této základní rozdílnosti mezi světem neživým a světem živým.
V mnoha případech hranice mezi anorganickými a organickými látkami není ostrá. Například v některých minerálech jsou organické molekuly uvězněny a hrají důležitou roli v jejich struktuře.
- Funkce organických látek v organismech:
- Stavební: Tvoří strukturu těl organismů (např. bílkoviny v kostech).
- Zásobní: Ukládají energii (např. škrob v rostlinách, glykogen v živočiších).
- Funkční (živiny): Zajišťují metabolismus a další životní procesy (např. enzymy).
