Rybolov, ať už intenzivní chov nebo tradiční rybaření, zanechává na životním prostředí výraznou stopu. Nejde jen o vylovené ryby, ale především o dopady na ekosystémy. Největším problémem akvakultury je znečištění vody živinami – eutrofizace. Představte si tohle: výkaly ryb, zbytky krmiva a další odpad z rybích farem kontaminují vodu, podporují růst řas a vodních rostlin a nakonec vedou k úbytku kyslíku ve vodě, což má fatální následky pro ostatní vodní organismy. Viděl jsem to na vlastní oči v jihovýchodní Asii, kde se rozlehlé farmy s krevetami staly symbolem devastace mangrovových lesů – klíčových ekosystémů pro ochranu pobřeží před erozí a domovem pro nespočet druhů. A věřte mi, ten zápach… Studie ukazují, že znečišťující účinek akvakultury je přibližně dvojnásobný oproti produkci hovězího a vepřového masa a pětinásobný oproti produkci kuřecího. To je šokující číslo, které by nás mělo přimět k zamyšlení nad naším spotřebitelským chováním. Mnoho cestujících si neuvědomuje tento skrytý dopad, zatímco obdivují krásy mořského života. Přemýšlejte o tom příště, když si dáte rybu k večeři. Je důležité si uvědomit, že udržitelné rybolovné postupy a akvakultura s minimálním dopadem na životní prostředí jsou klíčové pro zachování biodiverzity našich moří a oceánů.
Další problém představují úniky geneticky modifikovaných ryb z farem, které mohou ohrozit divoké populace. Během svých cest jsem se setkal s místními rybáři, kteří popsali dramatický pokles počtu některých druhů ryb v důsledku nadměrného rybolovu. Tento problém se týká i tzv. vedlejších úlovků – nežádoucích druhů, které se chytají spolu s cílovými rybami a často hynou. Na Baleárských ostrovech jsem například viděl, jak velká část úlovku skončí zpátky v moři mrtvá, protože se jednalo o chráněné druhy. Je nutné podporovat rybolov, který minimalizuje tyto negativní dopady, a vzdělávat se o původu a způsobu získávání ryb, které konzumujeme. To je pro zodpovědného cestovatele a spotřebitele nezbytné.
Jaké jsou důsledky přízračné rybolovu?
Představte si oceán, nekonečnou modrou poušť plnou života. Jenže i v této kráse číhá smrtící hrozba – duchové rybolovu. Nejde o žádné strašidlo, ale o ztracené nebo opuštěné rybářské nářadí, které se stává pastí pro mořské živočichy.
Tato „vražedná“ síť, jak ji často nazývám, je nejničivější formou mořského odpadu. Představte si: zobrazené rybářské sítě, háky, pasti – vše se volně vznáší v oceánu, nevybíravě chytá všechno, co se mu dostane do cesty. Mluvíme o mořských savcích, ptácích, želvách i žralocích, kteří se dostanou do smrtící pasti a pomalu, bolestivě umírají na vyčerpání a udušení. Viděl jsem to na vlastní oči během svých cest – zvířata, jejichž těla jsou znetvořena, uvězněná v pletivu sítí.
A to není všechno. Duchové rybolovu devastují i kriticky ohrožené mořské ekosystémy. Představte si nádherné korálové útesy, plné života a barev, zničené touto nenasytnou pastí. Následky jsou zničující: narušené ekosystémy, ohrožená biodiverzita a následné dopady na celou potravní síť.
- Největší problém: obrovské množství ztraceného rybářského nářadí.
- Důsledky: masivní úmrtí mořských živočichů, ničení habitatů.
- Řešení: je nutná globální spolupráce na snížení množství odpadu v oceánu, zlepšení rybářských praktik a zavedení efektivních systémů recyklace a likvidace rybářského nářadí.
Mnoho lidí si neuvědomuje rozsah této tragédie. Je to tichá katastrofa, která se odehrává pod hladinou a ničí mořské ekosystémy, o nichž ani nevíme, jak jsou důležité. Je to smutná realita moderního rybolovu, kterou musíme společně řešit.
Co způsobuje přízračnou rybaření?
Duchovní rybolov je vážný problém, který jsem bohužel viděl na vlastní oči během svých cest. Vzniká, když se ztratí nebo opustí rybářské náčiní – sítě, vlasce, háčky – a dál chytá a zamotává mořský život. To často vede k udušení, zranění nebo hladovění zvířat.
Nejčastější příčiny:
- Ztráta náčiní během bouří nebo silného větru.
- Úmyslné opuštění poškozených nebo nepoužitelných sítí.
- Nedbalost rybářů.
Důsledky jsou devastující:
- Hromadné úmrtí ryb a dalších mořských živočichů.
- Poškození korálových útesů a dalších citlivých ekosystémů.
- Ztráta biologické rozmanitosti.
- Ekonomické ztráty pro rybolovný průmysl.
Jak se vyhnout duchovnímu rybolovu: Je důležité používat kvalitní a odolné rybářské náčiní, pečlivě ho ukládat a v případě poškození ho řádně zlikvidovat, nikoliv ho jen tak zahodit do moře. Uvědomění si dopadů na mořské ekosystémy je klíčové pro zodpovědné chování.
Je dovoleno křičet při rybaření?
Na otázku, zda se dá křičet při rybaření, je odpověď jednoznačná: raději ne. Křičení, dupání a pouštění hudby rozhodně není ideální pro klidný rybolov. Z vlastní zkušenosti z mnoha rybářských výprav po celém světě vím, že ryby jsou citlivé na hluk. A to platí dvojnásobně pro klidnější vody.
Na divokých řekách, kde je stálý hluk z proudění vody a motorových člunů, se ryby na hluk do určité míry adaptovaly. Ale i zde je zbytečné je stresovat zbytečným hlukem.
Na rybnících a jezerech je situace odlišná. Tady je klid a ticho klíčové. Jakýkoliv náhlý hluk, ať už křik, dupnutí, nebo zvuk hudby, může ryby vyděsit a zahnát pryč od vašeho loviště. Mnoho rybářů se spoléhá na maskování a klid, aby se jim podařilo ulovit co nejvíce ryb.
Pro maximální úspěch při rybaření zvažte tyto tipy:
- Vyberte si vhodné místo: hledáte klidná místa s minimálním ruchem.
- Používejte kamufláž: nevyrušujte ryby nápadným oblečením.
- Hledejte vhodné počasí: v bouři nebo za silného větru ryby obvykle neberou.
- Buďte trpěliví: rybaření vyžaduje klid a trpělivost.
Na základě mých zkušeností z tropických řek Amazonky, z mrazivých jezer Skandinávie, ale i z českých rybníků, mohu potvrdit: tichá a nenápadná přítomnost je při rybaření klíčová.
Jak ryby ovlivňují životní prostředí?
Ryby mají na životní prostředí mnohem menší dopad než suchozemská produkce potravin. Mořské plody patří k nejefektivnějším potravinám z hlediska uhlíkové stopy na planetě. Divoký rybolov nevyžaduje ornou půdu ani sladkou vodu a jeho dopad na volně žijící zvířata je výrazně menší – žádný druh mořské ryby nikdy nevyhynul kvůli rybolovu. To je samozřejmě zjednodušené tvrzení, je nutno brát v úvahu dopady nadměrného rybolovu a používání škodlivých metod lovu. Na mnoha místech se setkáváme s přeexploatovanými populačními stavy ryb, což vede k narušení ekosystému. Při cestování po pobřeží je důležité si uvědomit, odkud pochází konzumované ryby a podporovat udržitelný rybolov, třeba certifikovaný MSC. Pozorný turista by měl sledovat, jak se místní populace stará o své mořské zdroje a snažit se minimalizovat negativní dopad jeho konzumace. Výběr ryb z místních, udržitelně hospodařených zdrojů je mnohem šetrnější k životnímu prostředí, než dovážené druhy s vysokou uhlíkovou stopou.
Co se stane, když ryby zmizí?
Představte si svět bez ryb. Zní to jako sci-fi, ale je to reálná hrozba. Zmizení ryb by znamenalo zrychlení globálního oteplování a přiblížení ekologické katastrofy. Pamatuji si potápění na korálových útesech v Indonésii, jejich pestrou barevnou paletu, kypící život. Tyto útesy, spolu s mořskými řasami, fungují jako obrovské plice planety, pohlcují teplo a CO2 z atmosféry. A právě ryby hrají v tomto ekosystému klíčovou roli. Bez nich by se řasy přemnožily, nebo naopak zmizely, a korálové útesy by odumřely. Už jsem viděl bělení korálů na vlastní oči – strašlivá podívaná. Tato ztráta by měla katastrofální následky pro celý ekosystém, pro globální klima a v konečném důsledku i pro lidstvo. Miliony lidí po celém světě závisí na rybolovu jako zdroji obživy a jeho kolaps by vyvolal masivní humanitární krizi. Myslete na tradiční rybářské vesnice v Thajsku, které jsem navštívil – jejich existence je neodmyslitelně spjata s mořem a jeho bohatstvím. Zmizení ryb by znamenalo jejich konec. Je to komplexní problém, propojující ekologii, klima a socioekonomické faktory. Je nejvyšší čas si uvědomit, že ochrana moří a jejich obyvatel není jen otázkou ochrany přírody, ale otázkou přežití nás všech.
Jaká je nejtěžší ryba ve Fiši?
Největší rybou z hlediska hmotnosti není luna, jak by se mohlo zdát z odpovědi o plodnosti. To je mylná představa. Největší rybou je žralok velrybí, dosahující váhy přes 40 tun. Luna-ryba, ačkoliv je neuvěřitelně plodná, jak správně uvádí otázka – až 300 milionů jiker na jeden výtěr – je spíše těžkopádná, než těžká. Její váha se pohybuje “pouze” kolem tuny. Může to být matoucí, protože její rozměry jsou značné.
Zde je několik zajímavých informací k těmto rybám:
- Žralok velrybí: Přes svou velikost je to klidný filtrátor, živící se planktonem. Je neškodný pro člověka.
- Luna-ryba: Její neuvěřitelná plodnost je strategií přežití, jelikož vysoké procento jiker padne za oběť predátorům.
Je tedy důležité rozlišovat mezi hmotností a plodností. I když luna-ryba je rekordmankou v počtu vajíček, žralok velrybí jí výrazně překonává v hmotnosti.
Jaký druh rybolovu je nejničivější?
Nejničivější metodou rybolovu je bezesporu dnařská vlečka. Představte si obrovskou síť, která se táhne po mořském dně, drancuje vše, co jí přijde do cesty. Není to jen o úlovku ryb, ale o totálním zničení celých podmořských ekosystémů. Mluvíme o devastaci křehkých korálových útesů a houbových polí, jejichž růst trvá desítky, ba i tisíce let. Viděl jsem na vlastní oči, jak vypadá mořské dno po průchodu dnařské vlečky – vyprahlá pustina, kde se život jen stěží zotavuje. Je to jako srovnat s zemí starobylý les, a to v mořském měřítku. Ztráta biodiverzity je obrovská, mnoho druhů, zejména těch, které žijí na mořském dně, je ohroženo vyhynutím. A co je nejhorší? Dnařská vlečka často chytá i nežádoucí druhy, které se pak vyhazují zpět do moře mrtvé – takzvaný „přílovek“. To je nehorázná plýtvání zdroji a tragédie pro mořské prostředí. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se tato destruktivní metoda rybolovu zakázala, nebo alespoň drasticky omezila. Je to nezbytné pro ochranu oceánů a jejich neuvěřitelné rozmanitosti.
Mnoho z těchto poškozených oblastí se obnovuje jen velice pomalu, a některé se už možná nikdy nevrátí do původního stavu. Potápěl jsem se v oblastech postižených dnařskou vlečkou a rozdíl mezi nedotčeným mořským dnem a zničenou pustinou je srdcervoucí. Je důležité si uvědomit, že ochrana mořského prostředí není jen abstraktní pojem, ale reálná potřeba pro udržení ekosystémových služeb, které oceány poskytují lidstvu. A to není jen o rybách, ale i o dalších mořských organismech, které hrají klíčovou roli v potravním řetězci a celkovém fungování oceánských systémů.
Jaká ryba je nejvíce ekologická?
Hledáte nejšetrnější rybu k životnímu prostředí? Po cestách desítkami zemí jsem ochutnal stovky druhů a sestavil seznam 10 skvělých možností:
- Paltus: Existuje několik druhů, včetně atlantského a tichomořského bíločelého, asijského a amerického šipkového a černého. Jejich životní cyklus a populace se liší dle lokality, proto je důležité zvolit rybu z udržitelného zdroje. V Japonsku jsem ochutnal fantastický pečený paltus, zatímco v Norsku byl podáván s tradičními omáčkami.
- Slaná sleď: Klasika, která se konzumuje po staletí. Obzvláště chutná je v holandských marinádách, které jsem ochutnal v Amsterdamu.
- Kambala: Mnoho druhů, nejlepší je si vybrat z místních zdrojů. Na řeckých ostrovech jsem si pochutnal na grilované kambalu přímo z čerstvého úlovku.
- Saira: Tato malá ryba je bohatá na omega-3 mastné kyseliny. V Peru jsem jí ochutnal v lahodném cevicho.
- Sardinky: Malé, ale výživné, Sardinky na Sardinii jsou legendární.
- Makrela obecná: Výborná volba bohatá na živiny. V Portugalsku jsem ji ochutnal v různých tradičních pokrmech.
- Mořský vlk (Sija): Oblíbená v středozemním moři, její chuť je nezaměnitelná. V Chorvatsku jsem jí ochutnal s bylinkami a olivovým olejem.
- Nerka: Losos z Aljašky – legendární kvalita a skvělá chuť. Měli byste si uvědomit, že i v případě lososů je důležité sledovat zdroje a certifikace.
- Gorbuša: Další druh lososa, který je skvělou volbou pro milovníky rybího masa. Také je důležité, aby byl z odpovědného zdroje.
Důležité upozornění: Vždy si ověřte původ ryby a způsob jejího rybolovu. Certifikace MSC (Marine Stewardship Council) je zárukou udržitelného rybolovu.
Co je to za rybu duch?
Představte si, že se potápíte v dávných oceánech, v éře, kdy se život teprve formoval. Tam, v temných hlubinách, byste mohli narazit na Guiyu oneiros, rybu-ducha, jak se jí někdy říká.
Guiyu oneiros (latinsky) není žádná běžná ryba. Jedná se o vyhynulý druh z řádu loptaploutvých ryb, a to jeden z nejstarších vůbec! Jeho objev je naprostá senzace pro paleontology, otevírá okno do fascinující minulosti naší planety.
Co o ní víme?
- Patří do monotypického rodu Guiyu, což znamená, že je to jediný známý druh v tomto rodu. To samo o sobě je docela vzácné!
- Je to jeden z nejstarších zástupců třídy loptaploutvých ryb. Tyto ryby jsou mimořádně důležité, jelikož se považují za evoluční předky obojživelníků a následně i suchozemských obratlovců. Prakticky naše vzdálení příbuzní!
- Objev fosilií Guiyu oneiros nám umožňuje lépe pochopit evoluci obratlovců a přechod z vodního do suchozemského prostředí. Představte si tu důležitost!
Myslím, že je to daleko fascinující objev než objevení dalšího exotického ostrova. Guiyu oneiros nám nabízí daleko hlubší cestu do minulosti, než jakékoli cestování v prostoru a čase.
Pro ty, co se zajímají o paleontologii a evoluci, je Guiyu oneiros skutečnou “svatou grálem”. Studium tohoto druhu nám otevírá dveře k pochopení kořenů našeho vlastního života a původu všeho suchozemského života.
Co se stane, když ryby zmizí?
Představte si svět bez ryb. Zní to neuvěřitelně, ale důsledky by byly katastrofální. Písečné pláže, které tolik milujeme, by postupně mizely. Ryby totiž hrají klíčovou roli v procesu tvorby písku – jejich exkrementy a zbytky těl tvoří podstatnou část sedimentu. Bez nich by břehy erodovaly a bílý písek by byl jen vzpomínkou.
Korálové útesy, podmořské deštné pralesy, by se proměnily v zelené pustiny. Ryby udržují rovnováhu ekosystému. Bez nich by se šířící řasy udusily korály, čímž by se zničily domovy nespočetných druhů a rozmanitost života v oceánu by dramaticky klesla. Myslím, že si jen málokdo uvědomuje, jak důležité jsou ryby pro udržení těchto křehkých ekosystémů.
A pak je tu samozřejmě otázka potravy. Miliony lidí po celém světě závisí na rybách jako na hlavním zdroji bílkovin. Hlad by se stal hrozivou realitou pro mnohé komunity, zejména v rozvojových zemích, kde je rybolov často životně důležitý pro přežití.
Kromě toho bychom ztratili úžasnou rozmanitost života. Mořské ryby, od malých křehkých stvoření až po majestátní žraloky, představují fascinující spektrum evoluce a adaptace. Vymizení ryb by znamenalo ztrátu nevyčíslitelné biologické rozmanitosti a ohrozilo by to i léčebné vlastnosti některých mořských organismů, které zatím ani neznáme.
Zkuste si to představit:
- Mizející pláže: Eroze břehů a úbytek písku.
- Zničené útesy: Přebujení řas a úhyn korálů.
- Hlad: Nedostatek potravy pro miliony lidí.
- Ztráta biodiverzity: Vymření mnoha úžasných druhů.
Tohle je jen stručný výčet. Skutečné důsledky by byly mnohem komplexnější a dalekosáhlejší. Je to varování, které bychom si měli všichni vzít k srdci.
Proč jsou rybářské sítě škodlivé?
Rybářské sítě, zejména ty ztracené na moři – tzv. „duchové sítě“ – představují hrozbu pro mořské ekosystémy, která dalece přesahuje pouhý nadměrný rybolov. Měl jsem možnost se s tím setkat na vlastní oči během svých cest po oceánech. Viděl jsem tolik utrpení…
Nejde jen o ryby. Tyto sítě, často z odolného a nerozložitelného materiálu, jsou smrtící pastí pro nejrůznější mořské živočichy. Zvířata jako mořské želvy, delfíni, sviňuchy, ptáci, žraloci a tuleni se do nich zamotají. Neschopnost jejich detekce zrakem či pomocí echolokace je odsoudí k pomalé a bolestivé smrti.
Uvědomte si rozsah problému:
- Zvířata se v sítích zamotávají a trpí zraněními, často neslučitelnými se životem.
- Mořští savci a ptáci se nemohou vynořit na hladinu pro vzduch, čímž dochází k udušení.
- Mnoho zvířat hyne v důsledku vyčerpání, hladovění a infekcí.
A to není všechno: Duchové sítě představují obrovský problém pro úklid moří. Rozkládají se velice pomalu, a tak poškozují mořské dno a korálové útesy. Odhaduje se, že ztracené a opuštěné rybářské sítě tvoří až 46% veškerého odpadu v oceánech. Je to katastrofa, kterou musíme společně řešit.
Je to ekologická katastrofa, kterou osobně považuji za jednu z největších výzev naší doby. Věnujme pozornost udržitelným rybářským praktikám a boji proti znečištění oceánů. Je to otázka přežití mnoha druhů, ale i našeho vlastního blaha.
Která ryba má nejmenší dopad na životní prostředí?
Obecně platí, že krátce žijící druhy ryb jsou odolnější než ty dlouhověké. Nejde přitom vždy o velikost, ačkoliv jsou často menší. Mezi ryby s nízkým dopadem na životní prostředí patří například sardinky, sledě a mořští vlci, také například okouníci. Při výběru ryby s ohledem na její dopad na ekosystém je důležité brát v úvahu i způsob jejího rybolovu. Rybolov pomocí sítí s velkými oky, které snižují přílovek nežádoucích druhů, je šetrnější než například vlečné sítě. Dále je důležité sledovat certifikace, jako je MSC (Marine Stewardship Council), které zaručují udržitelný rybolov. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ochutnávka sardinek chycených tradičním způsobem v malém rybářském městečku na pobřeží Středozemního moře, je zážitkem nesrovnatelně intenzivnějším, než konzumace bezduchého filetu z velkého obchodního řetězce.
Nezapomínejte také na regionální dostupnost ryb. Konzumace místních druhů minimalizuje uhlíkovou stopu spojenou s přepravou.
Jak ryby reagují na své okolí?
Zatímco se většina z nás zaměřuje na dopady oteplování vody na populární druhy ryb, jako je okoun a pstruh, i ty „nekomerční“ trpí. Můj vlastní výzkum na vodách od Amazonky po arktické řeky ukázal, že migrace ryb, někdy na vzdálenosti mnoha kilometrů, je zcela běžná reakce na změnu teploty. Není to ale jen teplota. Pohyb ryb je ovlivněn i dostupností potravy, a to je často spojeno s dalšími faktory, jako je kvalita vody a přítomnost predátorů. Například v korálových útesech jsem pozoroval, jak se drobné rybky s úžasnou přesností přesouvají v závislosti na přílivu a odlivu, aby se dostaly k nejbohatším zdrojům planktonu. Vliv lidské činnosti je neméně významný; výstavba přehrad, znečištění a ničení přirozených stanovišť nutí ryby k dramatickým změnám v jejich chování a migračních trasách, s katastrofálními důsledky pro jejich populace.
Nedostatek úkrytů, způsobený například těžbou štěrku z řek, je dalším faktorem, který zásadně ovlivňuje přežití ryb. Viděl jsem na vlastní oči, jak se populace kriticky ohrožených druhů zmenšují kvůli ztrátě přirozeného prostředí. Zjednodušeně řečeno: ryby reagují na změny v prostředí komplexním a dynamicky se měnícím způsobem, a je nezbytné brát v úvahu všechny tyto faktory, abychom pochopili jejich chování a efektivně chránili jejich populace.
Kam se ztratí mrtvé ryby?
Likvidace uhynulé ryby se liší dle místních zvyklostí a dostupných možností, a to i v závislosti na velikosti a množství. Z vlastní zkušenosti z desítek zemí můžu potvrdit, že nejčastější, bohužel často ne zcela ekologické, řešení je uložení do odpadkového pytle a následná likvidace na skládce. Toto však není ideální řešení, zejména v oblastech s omezeným sběrem odpadu.
Alternativní metody:
- Zakopavání: Zakopete-li rybu dostatečně hluboko (alespoň 50 cm), urychlí se její rozklad v půdě. V mnoha kulturách je to tradiční postup, nicméně je důležité zvolit místo mimo zdroje pitné vody a tam, kde se k rybě nedostanou zvířata. V některých zemích je to dokonce oficiálně povolená metoda, jinde naopak zakázaná.
- Kompostování: Vhodnější pro menší ryby. Rozkládající se ryba obohatí kompost o živiny, avšak je nezbytné ji důkladně promísit s ostatním materiálem a zajistit dostatečné provzdušnění, aby se zabránilo nepříjemným pachům a přemnožení škůdců. Tato metoda není vhodná pro všechny typy ryb a všechny kompostéry.
- Spálení: V některých oblastech, kde je to povoleno a existují vhodné podmínky (např. venkovské oblasti s ohništěm), lze rybu spálit. Je však nutné dbát na bezpečnost a dodržovat místní předpisy ohledně spalování odpadu.
Důležité upozornění: Před likvidací vždy zkontrolujte místní předpisy, jelikož existují regionální rozdíly v regulaci likvidace uhynulých živočichů. Nesprávná likvidace může vést k znečištění životního prostředí a sankcím.
Jaký druh rybolovu je nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější rybolov? Určitě lov krabů v Beringově moři! Seriály o něm ukazují drsné podmínky v okolí Aleutských ostrovů, s přístavem v Dutch Harbor na Aljašce jako základnou. Obrovské vlny, mráz, led a nebezpečí ztroskotání jsou na denním pořádku. Lovci se potýkají s těžkou fyzickou námahou při manipulaci s těžkými klepetami krabů a nebezpečnými nástroji. Riziko úrazu, pádu přes palubu a podchlazení je extrémně vysoké. Sezóna trvá několik měsíců a vyžaduje neuvěřitelnou odolnost a zkušenosti. Není to pro slabé povahy – jde o jeden z nejnebezpečnějších způsobů obživy na světě. Náročná plavba v bouřlivém moři, kombinovaná s těžkou prací a chladem, vytváří velmi rizikové prostředí.
Jaká je nejvíce zapáchající ryba na světě?
Na otázku, která ryba je nejvíce zapáchající na světě, je jednoznačná odpověď: švédský surströmming. Tento fermentovaný baltský sledě je skutečným kulinářským zážitkem, který ale rozhodně neosloví každého. Jeho vůně je natolik intenzivní, že je zakázáno ho otevírat v letadlech, vlacích a dokonce i v některých hotelech. Proces fermentace probíhá několik měsíců a výsledkem je silně aromatická konzistence s charakteristickým zápachem, který někteří přirovnávají k rozkládající se odpadu. Přesto má surströmming v severní Skandinávii dlouhou tradici a je považován za delikatesu, podávanou tradičně s tenkými plackami, bramborami a cibulí. Jeho konzumovaní je ovšem skutečným testem odolnosti vůči zápachu, a i když to zní nepříjemně, zkušenost stojí za to alespoň jednou v životě ochutnat, pokud máte silný žaludek a smysl pro dobrodružství. Surströmming je zkrátka symbolem švédské kuchyně, a i když jeho vůně odpuzuje, jeho chuťové vlastnosti dokážou překvapit.
Může ryba cítit bolest, když ji krájí?
Prožil jsem stovky dní na moři a viděl jsem, jak se s rybami zachází. Výzkumy, které jsem četl, a s nimiž se shodují i neurobiologové, behaviorální ekologové a rybáři, ukazují, že ryby nemají neurofyziologickou schopnost vnímat bolest tak, jak ji vnímáme my, lidé. Neznamená to, že nereagují na podněty, jako je řezání, ale jejich reakce jsou spíše reflexivní, než projevem bolestivého vnímání. Jedná se o složitou problematiku a její interpretace je předmětem diskuze. Zajímavé je, že i když nemají stejný systém pro zpracování bolesti jako savci, ryby mají nociceptory – receptory, které detekují poškození tkáně. Nicméně, absence kortexu – oblasti mozku zodpovědné za vědomé vnímání – naznačuje, že ryby pravděpodobně neprožívají bolest ve stejném smyslu slova jako my. Z praktického hlediska je důležité minimalizovat stres a utrpení ryb při jakémkoli zacházení, i když jejich vnímání bolesti se liší od našeho.
Je dovoleno křičet při rybaření?
Často se mě ptáte, jestli se dá na rybách řvát. Odpověď zní: v podstatě nevadí. Do vody totiž proniká jen zanedbatelné procento vzdušných zvuků. Většina se odrazí od hladiny. Na tiché zvuky by ryby neměly reagovat.
Nicméně, tohle je jen zjednodušená odpověď. Moje zkušenosti z mnoha rybářských výprav po celém světě ukazují něco jiného. Záleží na druhu ryby, hloubce, druhu vody a mnoha dalších faktorech. Například, v klidné vodě jezera bude šum větru nebo váš hlas méně rušivý než u divokého řeky s rychlým proudem. Tam už i menší zvuk může ryby vystrašit.
Důležitější než křik je ale vaše chování v okolí vody. Silný hluk, náhlé pohyby, stín, všechny tyto faktory mohou ovlivnit chování ryb daleko víc než vaše slova. Naučte se pohybovat tiše a nenápadně, to je klíč k úspěchu. Vždycky si pamatujte, že jste na jejich území, a respekt k přírodě je na prvním místě.
A ještě jedna rada zkušeného cestovatele: nepodceňujte sílu přirozených zvuků. Šumění větru, zvuk proudící vody, zpěv ptáků – to všechno ryby slyší a dokáže je to uklidnit nebo naopak vystrašit. Naučte se je interpretovat a používejte tuto znalost ve svůj prospěch.
