Jihoafrická republika, země kontrastů, nabízí i specifické zážitky za volantem. Jeďte po levé straně, což si zpočátku vyžádá vaši plnou pozornost. Mobilní telefon za uchem si nechte raději doma, povoleno je pouze hands-free zařízení. Platný řidičský průkaz je samozřejmostí, nezapomeňte ho! Na mnoha rychlostních silnicích se platí mýtné – připravte si hotovost, karty nejsou vždy přijímány. Pozor na divokou zvěř, zvláště v nočních hodinách. Doporučuji si před cestou pořídit detailnější mapu, navigace se v některých oblastech mohou mýlit. Kvalita silnic se liší region od regionu – od moderních dálnic až po kamenité cesty. Benzínové stanice najdete běžně u měst, ale v odlehlejších oblastech je dobré si dopředu naplánovat tankování. Nepodceňujte bezpečnostní opatření, zejména v městských aglomeracích. A pro ty, kteří touží po dobrodružství, objevování neprozkoumaných cest nabízí úchvatné výhledy a fascinující zážitky.
Co se těží v Jihoafrické republice?
Jihoafrická republika, to je ráj pro geology a dobrodruhy! Největší světové zásoby platiny, manganu a chromitu se tu nacházejí, takže i výpravy do opuštěných dolů můžou být lákavé (ale pozor na bezpečnost!). Kromě toho se tu ve velkém těží zlato – představte si, prozkoumávat staré zlaté doly, i když je to dneska většinou mechanizované. Nejen zlato, ale i uhlí, měď a stříbro se tu těží v obrovském množství. Mnoho dolů je dnes již opuštěných a nabízí jedinečný, byť i trochu strašidelný pohled na historii těžby. Pro zkušenější a zodpovědné turisty s potřebným vybavením a povolením by mohly být prohlídky některých lokalit nezapomenutelným zážitkem, ale je nutné si uvědomit rizikové faktory a dodržovat bezpečnostní opatření. Informace o přístupnosti a bezpečnosti jednotlivých lokalit je nutné si ověřit předem.
Na co si dát pozor v Jihoafrické republice?
V Jihoafrické republice je potřeba být obezřetný, a to zejména v chudších čtvrtích a na periferiích měst. Vyhýbejte se nočním procházkám o samotě, ideálně se pohybujte po městě jen ve skupině a v dobře osvětlených ulicích. Větší města mají často výrazný kontrast mezi bohatými a chudými oblastmi, takže je potřeba si předem zjistit, kudy se vyhnout. Demonstrace a protesty jsou relativně běžné, informujte se o aktuální situaci před cestou a během pobytu sledujte zprávy. Dávejte si pozor na kapsáře, je to klasický problém v turistických oblastech. Nevystavujte na odiv drahé šperky ani elektroniku. Uložte si důležité doklady a peníze na bezpečném místě. Používejte oficiální taxislužby a vyhýbejte se stopování. Naučte se pár základních frází v afrikánštině nebo angličtině – místní ocení snahu o komunikaci. Před cestou si sjednejte komplexní cestovní pojištění, které zahrnuje i asistenční služby. Připravte se na velké teplotní rozdíly, zejména mezi dnem a nocí. Nezapomeňte na repelent proti komárům a ochranu před sluncem.
Kdy nejlépe na Nový Zéland?
Nový Zéland, země kontrastů a překrásné přírody, nabízí ideální podmínky pro návštěvu od října do května, tedy od novozélandského jara do podzimu. Prosinec až únor představuje nejteplejší období, ideální pro milovníky sluníčka a vodních sportů. V tuto dobu se však můžete setkat i s vyššími cenami a větším množstvím turistů.
Říjen a listopad nabízejí nádherné jarní scenérie s rozkvétajícími květinami a příjemnými teplotami, vhodné pro pěší turistiku a cykloturistiku. Počasí je v této době obecně stabilnější než v létě.
Březen až květen poskytují ideální podmínky pro pozorování ptactva a pro ty, kdo preferují méně lidí a nižší ceny. Počasí je stále příjemné, avšak s postupujícím jarem se očekávají občasné deště.
Červen až září jsou měsíce zimy, s nižšími teplotami a vyšší pravděpodobností deště, zejména na Jižním ostrově. Nicméně, tato sezóna je ideální pro lyžování a snowboarding v alpských střediscích. Pro milovníky zimních sportů je to absolutní ráj.
Proč se v Česku jezdí vpravo?
Představte si ten chaos! 14. března 1939, okupace. Německá armáda valí přes Československo a s ní i změna dopravního systému. Nešlo o žádné plánované převedení, ale spíš o rychlou a chaotickou operaci. Aktivisté, kolaboranti, pomáhali německé armádě. Prostě přesunuli dopravní značení, aby zajistili bezproblémový průjezd německých kolon. Tohle bylo klíčové, protože Německo jelo vpravo. A tak se Československo, v podstatě přes noc, ocitlo na pravé straně silnice. Je to fascinující ukázka toho, jak se velká historická událost může projevit i v tak zdánlivě maličkosti, jako je směr jízdy. Myslím, že tohle by se mělo objevovat i v turistických průvodcích zaměřených na historii a zajímavosti, aby si lidé uvědomili ten kontext, když se projíždějí po českých silnicích. Dopravní značení se pak postupně standardizovalo, ale původní rychlá změna, provedená v chaosu okupace, zůstává dodnes.
Zajímavé je i to, že před rokem 1939 se v Československu jezdilo vlevo, stejně jako v Británii. Představte si, jaká změna to pro řidiče znamenala! Kdybyste se dnes vydali na cyklistickou túru po historických stezkách, mohli byste si to snadno představit. Kdybychom jeli vlevo, museli bychom se naučit jezdit na opačné straně silnice, což by bylo pro cyklisty zvyklé na pravostranný provoz velkou změnou.
Co se těží na jižní Moravě?
Jižní Morava, kraj vína, slunce a… lignitu? Ano, čtete správně! Kromě proslulých vinic a malebných kopců se v Jihomoravském kraji nachází jediné aktivní ložisko lignitu v celé České republice. Tohle méně kvalitní hnědé uhlí se zde těží v menším měřítku, v oblasti, která je primárně známá těžbou ropy a zemního plynu. Roční těžba se pohybuje kolem 416 tisíc tun.
Zajímavost: Lignit, na rozdíl od kvalitnějšího černého uhlí, má nižší výhřevnost a vyšší obsah vlhkosti. To ovlivňuje jeho využití, které je primárně zaměřeno na místní energetické účely.
Tip pro cestovatele: Ačkoliv se jedná o průmyslovou oblast, je možné si ji prohlédnout z určité vzdálenosti. Doporučuji se zaměřit na okolí, kde naleznete krásnou jihomoravskou krajinu s vinicemi a cyklostezkami. Kombinace industriální historie s malebnou přírodou nabízí jedinečný zážitek.
Kromě lignitu se v oblasti těží:
- Ropa: Jihomoravský kraj má bohatou historii těžby ropy, ačkoliv její význam v posledních letech klesá.
- Zemní plyn: Další nerostná surovina, která se v regionu těží a využívá.
Plánujete výlet na jižní Moravu? Nezapomeňte se podívat i na tato místa:
- Pálava – nádherný kopcovitý kraj s vinicemi a rozhlednami.
- Mikulov – historické město s hradem a bohatou historií.
- Lednicko-valticko – rozsáhlý areál s krásnými zámky a parky zapsaný na seznamu UNESCO.
Kdy je nejlepší jet do Jihoafrické republiky?
Optimální doba pro návštěvu Jihoafrické republiky je během tamního léta, našeho zimního období, tedy přibližně od října do dubna. Hlavní turistická sezóna vrcholí od listopadu do února, kdy se teploty pohybují kolem příjemných 27 stupňů Celsia.
Krugerův národní park je výjimkou potvrzující pravidlo – jeho návštěva je bezproblémová po celý rok, i když v létě (prosinec-únor) bývá dusnější vlhké teplo a vyšší pravděpodobnost dešťů.
Rozmanitost Jihoafrické republiky vyžaduje podrobnější plánování:
- Pobřeží: Východní Kapsko nabízí mírné klima po celý rok, Západní Kapsko je suché a teplé v létě, mírné na jaře a na podzim. Zimní měsíce mohou být chladné a větrné.
- Vnitřní oblasti: Vnitrozemí zažívá větší teplotní výkyvy. Letní měsíce jsou horké a suché, zimní chladné s příležitostnými mrazy v horských oblastech.
- Safari: Nejlepší viditelnost zvěře je během suchého období (květen až říjen), kdy zvířata míří k vodním zdrojům. Léto přináší bujnější vegetaci, která však může ztěžovat pozorování.
Je třeba brát v úvahu i specifické události:
- Vánoční svátky a Nový rok: Očekávejte vyšší ceny a větší davy turistů.
- Školní prázdniny: Podobně jako Vánoce, i školní prázdniny v Jihoafrické republice znamenají zvýšený turistický ruch.
Dobré cestovní pojištění s krytím pro případ nemoci, úrazu a ztráty majetku je nezbytné.
Kde je v Africe bezpečno?
Afrika je kontinent plný kontrastů a bezpečnostní situace se liší region od regionu. Klidnou dovolenou si s menším rizikem užijí ti, kteří zamíří do Senegalu, Beninu, Gabonu, Zambie a Malawi. Tyto země nabízejí krásnou přírodu, bohatou kulturu a relativně bezpečnou infrastrukturu pro turisty. Ale pozor, i zde je potřeba dodržovat základní bezpečnostní pravidla a být obezřetný.
Safari je kapitola sama o sobě. Etiopie, Tanzanie a Jihoafrická republika patří k oblíbeným destinacím, ačkoliv střední míra rizika zde existuje. V Tanzanii doporučuju národný park Serengeti a Ngorongoro, kde je šance spatřit Velkou pětku (lev, levhart, slon, nosorožec a buvol). V Jihoafrické republice kromě klasických safari nezapomeňte na Kapské Město s nádherným pobřežím a stolovou horou. Etiopie nabízí unikátní kulturu, úchvatné krajinné scenérie a výlety k tradičním vesnicím. Vždy ale sledujte aktuální bezpečnostní doporučení a raději si zarezervujte safari s osvědčeným operátorem, který zajistí kvalitní průvodce a bezpečnostní opatření. Nepodceňujte preventivní opatření proti malárii a dalším tropickým nemocem.
Pro dobrodružnější povahy, které se nebojí většího rizika, je Afrika nekonečným zdrojem nezapomenutelných zážitků, ale vždy je nutné si předem důkladně nastudovat bezpečnostní situaci v konkrétní oblasti a řídit se radami zkušených cestovatelů a místních.
Na jaké straně se jezdilo za první republiky?
Zvykání si na pravostranný provoz? Ano, to byla pro Čechoslováky po roce 1939 značná změna. Předtím, za první republiky, se u nás jezdilo po levé straně, jakožto pozůstatek rakousko-uherské tradice a součást evropské levostranné větve. To byl svět, kde se proplétaly koňské povozy s prvními automobily, a kde řidiči museli dávat pozor na protisměrný proud po levé straně. Dnes si takovou jízdu můžeme vyzkoušet jen v Británii, Austrálii, Japonsku, na Maltě, nebo v několika dalších zemích. Zajímavé je, že i samotná Británie měla s přechodem na pravostranný provoz své problémy, operace “Motorway” (někdy nazývaná také “D-day”) z roku 1935, kdy se během jednoho dne provedla změna, se stala známou ikonou. Představte si ten chaos! Přechod na pravostranný provoz v Protektorátu Čechy a Morava byl ovšem proveden mnohem méně dramaticky, i když jistě s nemalými obtížemi pro řidiče. Přesun z jedné strany silnice na druhou byl doprovázen velkou adaptační kampaní a jistě i řadou nehod.
V kontextu historie dopravy je to poučný příklad adaptace na změny a dokladem toho, jak se dopravní zvyklosti vyvíjely a v mnohých případech až překvapivě rychle měnily. Mnohem delší dobu trvala změna v Indii, kde se s přechodem na pravostranný provoz začalo až v 70. letech 20. století. To, co se zdá dnes samozřejmé – pravostranný provoz – nebylo vždycky pravidlem a je důkazem lidské přizpůsobivosti.
Proč řídíme vpravo?
Tradičně se jezdí vpravo, ačkoli mnozí odborníci argumentují, že jízda vlevo je biologicky přirozenější vzhledem k pravorukosti a dominantnímu pravému oku většiny populace. To by teoreticky umožňovalo bezpečnější sledování protijedoucích vozidel silnějším okem. Realita je ale složitější a spíše než o biologii se jedná o historický vývoj.
Proč tedy vpravo? Historické důvody jsou různorodé a liší se od země k zemi. Například v Británii se jezdilo vlevo z důvodu kočáru a jeho umístění koně. Pravá ruka jezdců byla volná pro ovládání zbraní. V kontinentální Evropě se prosazoval opačný směr. Někde se rozhodování ovlivnilo vojenskými zájmy a strategickým postavením. Například ve Francii se po revoluci ujala jízda vpravo. Mnoho zemí poté převzalo francouzský model.
Z cest po světě je mi jasné, že jednotný systém jízdy není pouze o biologii, ale především o politice, ekonomii a historické náhodě. Přechod na pravostrannou, resp. levostrannou dopravu je dnes neuvěřitelně nákladný a komplikovaný proces, zahrnující kompletní přestavbu infrastruktury a rozsáhlou edukační kampaň.
- Zajímavost: Existují země, kde se v minulosti jezdilo na obou stranách silnice, a to současně.
- Zajímavost: V Japonsku se v minulosti jezdilo vlevo, ale po válce se uvažovalo o změně na pravostrannou dopravu, avšak od toho se nakonec upustilo.
V dnešní době existují i argumenty pro obě varianty. Pravostranná jízda je dominantní, ale levostranná má svá specifika a v určitých kontextech může mít výhody. Konečný verdikt o tom, která varianta je lepší, zůstává spíše otázkou debaty, než jednoznačné odpovědi.
Co se těží v Hodoníně?
Hodonín, můj milý Hodonín! Město, které se může pyšnit titulem místa prvního moravského naleziště ropy. Rok 1919, oblast Nesyt – to jsou data, která by si měl zapamatovat každý milovník historie i geologie. Těžba zde, byť dnes pokrývá jen zanedbatelných 3% české spotřeby, představuje fascinující kus průmyslové historie. Představte si ty staré vrty, těžké stroje… Je to fascinující svědectví o lidské snaze ovládnout přírodní zdroje. Na jižní Moravě, v okolí Hodonína, se dodnes těžba ropy uskutečňuje, i když v menším rozsahu než v minulosti. Pro zájemce o podrobnější informace doporučuji navštívit muzeum, jehož webová adresa je mng.webz.cz. Získáte tak detailnější obraz o těžbě, technologiích a dopadu tohoto průmyslu na region. Nezapomeňte, že Hodonín nabízí mnohem víc než jen ropu – je to město s bohatou historií, krásnou přírodou a přátelskými lidmi. Prozkoumejte jeho vinice, ochutnejte místní vína a nasajte atmosféru tohoto kouzelného koutu Moravy.
Kde se těžilo zlato v Česku?
České zlato? Málokdo si uvědomuje, jak bohatou zlatou minulost má tato země! Představte si: přes 100 tun ryzího zlata bylo kdysi vytěženo z českých hor a řek! To je množství, které by zaplnilo slušnou část bankovní trezoru a srovnávalo by se s výnosem mnoha světově proslulých zlatých dolů. Známe lokality jako Zlaté Hory v Jeseníkách, proslulé svou bohatou historií těžby, ale i méně známá, ale stejně fascinující místa, jako Krásná Hora nad Vltavou, s její unikátní technikou dobývání, nebo Jílové u Prahy, které bylo kdysi synonymem pro českou zlatou horečku.
Zkušenost z desítek navštívených zemí mi ukázala, že česká zlatá historie je unikátní svou rozmanitostí. Naleziště se rozkládají od Roudného a Čeliny po Mokrsko (Psí hory) a Kašperské Hory v Pošumaví, ukazujíce tak na rozsáhlé zlatonosné oblasti. Důležitou roli hrály i Železné hory a Čáslavsko. Tyto lokality nejsou jen pouhými místy bývalé těžby, ale i fascinujícími historickými památkami, které napovídají o úsilí a vynalézavosti našich předků. Mnoho z těchto míst nabízí dnes možnost prozkoumat zbytky dolů, naučné stezky nebo muzea, které vdechují historii zlata do života.
Sto tun zlata – to není jen číslo, to je příběh o lidské píli, technickém pokroku a bohatství skrytém pod českou zemí. Příběh, který si zaslouží být prozkoumán a oceněn.
Jaké jsou ceny v Jihoafrické republice?
Jihoafrická republika nabízí pestrou paletu cen, záleží na vašem cestovním stylu a preferencích. Orientačně počítáte-li s korunami, počítejte s těmito cenami:
Doprava: Kilometr taxi vyjde zhruba na 30–40 Kč. Dálkové autobusy jsou překvapivě levné, za 100 km zaplatíte kolem 160 Kč. Benzin je příjemně levný, litr se pohybuje okolo 17 Kč. Doporučuji využít autobusy, ušetříte a uvidíte krajinu.
Ubytování: V běžném hotelu se dá přenocovat od 750 Kč za pokoj, v turistických centrech počítejte s cenou od 1000 Kč. Pro levnější variantu zvažte guesthousy nebo Airbnb, kde najdete i ubytování s výjimečným lokálním koloritem.
Jídlo: Občerstvení ve stánku seženete od 30 Kč, jídlo v restauraci pak od 75 do 150 Kč. Doporučuji ochutnat tradiční biltong (sušené maso) a braai (grilování) – autentický jihoafrický zážitek. V menších městech a mimo turistické trasy jsou ceny zpravidla nižší.
Ostatní: 5litrový barel vody stojí okolo 25 Kč. Vždycky je dobré mít po ruce hotovost, zejména v menších obchodech a na venkově, kde karty nemusí být všude přijímány. Nezapomeňte na cestovní pojištění a vakcínu proti žluté zimnici.
V jakém množství se nachází ropa u Hodonína?
Hodonín? Nacházíte se v srdci největšího českého ropno-plynového naleziště! Představte si: 1,5 milionu tun ropy – to je ohromné množství, které se skrývá pod vašima nohama. Těžba probíhala v neogenních vrstvách, geologicky fascinující formace. A to není vše – 1,6 miliardy m³ zemního plynu – dost na to, aby pohánělo celé město po dlouhá léta. Zajímavé je, že se jedná o rozptýlená ložiska, nikoliv o jeden velký podzemní oceán. Těžba zde byla náročná, s mnoha menšími vrty, ale výsledky stály za to. Představte si tu historii, ty stroje, ty lidi, kteří se podíleli na tomto průzkumu a těžbě – opravdový příběh o lidské píli a technologickém pokroku v jinak nenápadné části Moravy. Tohle je skutečná podzemní pokladnice!
Kolik stálo auto za první republiky?
Cena aut za první republiky se značně lišila v závislosti na značce, modelu a výbavě. Není snadné uvést přesnou cenu, ale dá se říci, že dostupná auta byla spíše výjimkou. Pro představu, počet aut byl tehdy extrémně nízký – v roce 1922 bylo registrováno méně než 5000 osobních vozidel. To ilustruje, jak exkluzivní vlastnictví auta bylo. Pro srovnání, dnes jich jezdí přes 5,5 milionu. I když se roční prodej v roce 1932 vyšplhal na 15 400 nových vozidel, stále to představuje malé procento obyvatelstva. Nejednalo se o masovou záležitost, ale spíše o luxusní zboží dostupné jen pro majetnější vrstvy společnosti. Zajímavostí je, že většina tehdejších vozidel pocházela ze zahraničí, domácí automobilový průmysl teprve začínal. Populární značky zahrnovaly Škodu, ale také mnoho dovážených vozů z Německa, Francie a dalších zemí. Získat přesnou cenu by vyžadovalo studium archivních dokumentů a katalogů, ale jedná se o složitý úkol kvůli nedostatku dostupných informací.
Pro úplnost je důležité zmínit, že kromě samotné ceny auta bylo třeba počítat i s vysokými daněmi a poplatky spojenými s jeho provozem. To dále zvyšovalo náklady na vlastnictví automobilu a ještě více omezovalo jeho dostupnost pro širokou veřejnost.
Na co si dát pozor v Keni?
Kénia je nádherná země s úchvatnou přírodou a bohatou kulturou, ale bezpečnostní situace vyžaduje značnou opatrnost. Kriminalita, zejména v městských oblastech, je vysoká. Není výjimkou pouliční loupeže, únosy osob a vozidel, a dokonce i ozbrojené přepady domů v zdánlivě bezpečných čtvrtích.
Nebezpečí hrozí i turistům. Zvýšenou ostražitost je třeba věnovat zejména v přeplněných oblastech, na nočních procházkách a při cestování mimo hlavní turistické trasy.
Doporučuje se vyhnout se demonstracím a shromážděním, nenechávat cennosti bez dozoru, používat ověřené taxi služby a informovat se o aktuální bezpečnostní situaci u místních úřadů a cestovní agentury před cestou, a během pobytu. Místní zvyky a tradice by měly být respektovány, a to se týká například oblékání.
Zdravotní rizika, jako je malárie, žloutenka typu A a B, tyfus a další tropická onemocnění, představují další výzvu. Očkování a preventivní opatření jsou nezbytná.
Kvalita vody může být problematická, proto se doporučuje pít pouze balenou vodu.
Kdy se u nás jezdilo vpravo?
Zaujímá vás, kdy se v Československu jezdilo vpravo? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Plánovaný přechod na pravostranný provoz se několikrát odkládal. Původně se počítalo s květnem 1939, ale pak zasáhla historie.
Nacistická okupace a rychlý zvrat: Hitlerův vpád v březnu 1939 znamenal okamžitý přechod na pravostranný provoz. Byla to rychlá a nutná změna, koordinovaná s nacistickým Německem, aby se usnadnil pohyb vojsk a zásob. Mnozí řidiči museli absolvovat rychlokurzy a zvykat si na novou situaci prakticky přes noc.
Dopad na infrastrukturu: Představte si chaos – změna znamenala okamžitou nutnost úprav silnic, křižovatek a dopravního značení. Bylo to obrovské logistické úsilí v době válečného konfliktu.
- Změna značení: Vyměňování dopravních značek bylo urgentní úlohou.
- Úpravy silnic: Některé silnice vyžadovaly úpravy, aby se zamezilo nehodám.
- Převýchova řidičů: Řidiči se museli přizpůsobit novému způsobu řízení.
Zajímavost: Přechod na pravostranný provoz neproběhl hladce. Několik měsíců po změně se stále vyskytovaly nehody způsobené nezkušeností řidičů s novým systémem. Byla to doba velkých změn, která významně ovlivnila českou dopravu.
Souhrn událostí:
- Plánovaný přechod na jaro 1939
- Okupaci Německa a okamžitá změna v březnu 1939
- Náhlé úpravy infrastruktury
- Doba zvyku a zvýšený počet nehod
Co znamená vůle v rizeni?
Vůle řízení, lidově řečeno „volant hraje“, znamená nežádoucí pohyb pastorku řízení (hřebenu) nezávisle na otáčení volantu. Představte si to jako kymácení hřebenu v jeho uložení – volant se pohne, ale auto nereaguje okamžitě, nebo se auto pohne i bez pohybu volantu. Tohle je problém.
Příčiny:
- Opotřebení: Nejčastější příčina. Opotřebení součástí řízení, jako jsou čepy, ložiska a samotný hřeben, vede k vůli. Je to jako s prošlapanou botou – čím víc se nosí, tím víc hraje.
- Únik oleje: Nízká hladina hydraulického oleje v posilovači řízení vede k zhoršení mazání a tím k větší vůli. Těsnění mohou být poškozená, takže olej uniká. Všimněte si případných kapek oleje pod autem.
- Poškození: Nárazy a vibrace mohou poškodit součásti řízení a způsobit vůli. To se může stát například při jízdě v terénu, kde jsou časté nárazy.
Důsledky:
- Neostřejší řízení: Auto reaguje na pohyby volantu pomaleji a neostře. To je nebezpečné, zejména při vyšších rychlostech.
- Nestabilní jízda: Vůle v řízení může způsobit vibrace a nestabilitu, zvláště při jízdě po nerovném terénu. Při turistice s autem je to nepříjemné, ale i nebezpečné.
- Poškození dalších součástí: Zanedbání vůle může vést k poškození dalších součástí řízení a zvýšenému opotřebení pneumatik.
Tip pro turisty: Před delší cestou si nechte zkontrolovat vůli řízení. Je to důležité pro vaši bezpečnost. Včasná oprava je levnější než pozdější drahá oprava poškozených součástí.
