Jak se naučit zvládat samotu?

Osamělost? Známa věc, cestovateli se nevyhne. Osm tipů, jak ji překonat, jak je používám i já:

Přijměte své pocity: Neutíkejte před nimi. Na samotě v poušti jsem si uvědomil, že i melancholie má své kouzlo. Zkuste ji namalovat, napsat o ní báseň – proměňte ji v umění.
Hledejte spojení: I v nejodlehlejších koutech světa jsem potkával lidi. Někdy to byla jen krátká konverzace s místním, jindy přátelství na celý život. Zkuste se zapojit do online komunity s podobnými zájmy, navštěvujte kurzy, zapojte se do dobrovolnické práce.
Vypusťte emoce: V horách jsem křičel nahlas, abych se zbavil frustrace. Někdy stačí dobrý rozhovor s přítelem, jindy deník. Najděte si zdravý způsob, jak se vypořádat se svými pocity.
Projděte se: Cestování mi ukázalo krásu světa. Procházka v přírodě, objevování skrytých zákoutí vašeho města, to vše pomáhá k zamyšlení a zklidnění. Zkuste meditační chůzi v přírodě – pozornost věnujte detailům kolem vás.
Mentální cvičení: Před náročnými výstupy jsem si vizualizoval cestu. Stejně tak můžete vnímat své úspěchy a silné stránky. Zkuste mindfulness meditaci, soustřeďte se na dech.
Najděte příčinu: Proč se cítíte osamělí? Je to kvůli nedostatku kontaktu, sebevědomí, nebo něčemu jinému? Pochopení kořenů problému je klíčové.
Začněte nový koníček: Naučit se hrát na ukulele v Nepálu mi dalo smysl. Najděte si aktivitu, která vás baví a spojte se s lidmi, kteří sdílí váš zájem. Kurz keramiky, jazyková škola, fotoklub – možností je nespočet.
Zaměřte se na svůj vztah k sobě: Sebeúcta je základ. Cestování mi ukázalo, jak silný můžu být. Naučte se sebe-lásce, oceňujte své úspěchy a přijímejte své nedostatky.

Důležité: Pokud se necítíte dobře, vyhledejte odbornou pomoc. Někdy je potřeba podpora zkušeného psychologa nebo terapeuta.

Jaké jsou 4 fáze samoty?

O samotě se často mluví v souvislosti s cestováním, ať už dobrodružným sólovým výletem, nebo prožitkem po návratu domů. Psychologové rozlišují čtyři typy osamělosti, které se mohou na cestách projevovat různými způsoby. Emocionální osamělost je touha po hlubším, intimním spojení, po někom, s kým sdílet nejhlubší pocity. Na cestách se může projevovat pocitem prázdnoty i v rušném davu, touhou po opravdovém propojení, které krátkodobé známosti nenabízejí. Sociální osamělost je zase nedostatek přátel a sociálních kontaktů. Dlouhé cesty, zejména sólový backpacking, ji můžou zintenzivnit, i když zároveň nabídnou příležitost k navazování nových kontaktů, které však nemusí vždy přerůst v hluboká přátelství. Situační osamělost je dočasná a souvisí s konkrétními životními událostmi, jako je například rozchod, stěhování nebo právě samotná cesta do neznámého prostředí. Často se projevuje pocitem ztráty a nejistoty, ale je obvykle přechodná. Chrónická osamělost je pak nejzávažnější forma a vyznačuje se dlouhodobým pocitem izolace a osamění, který výrazně ovlivňuje psychické zdraví. Na cestách ji můžou prohloubit pocity nepatřičnosti, obtíže s adaptací na novou kulturu nebo neschopnost vytvořit si funkční sociální síť v novém prostředí. Správná příprava, plánování, ale i ochota se otevřít novým zkušenostem a lidem může výrazně zmírnit negativní dopady všech typů osamělosti na cestách.

Co zachraňuje člověka před samotu?

Co zachraňuje před samotu? Zjistil jsem na svých cestách po desítkách zemí, že samotě nelze utéct, ale lze ji zvládnout. Samota je přirozený stav, stejně jako spánek nebo hlad. Neznamená automaticky neštěstí.

Místo boje s ní, se jí naučte rozumět.

Přijměte ji: V Japonsku je koncept *iki-gai* – důvod pro bytí – často spojován s překonáváním pocitu prázdnoty. Najděte si svůj *iki-gai*, ať už je to cokoli.
Najděte si koníčky: V Itálii jsem potkal umělce, kteří se vyrovnávali se samotu skrze umění. Vyzkoušejte keramiku, malování, psaní, cokoli vás baví.
Změňte prostředí: Cestování je skvělé pro rozšíření obzorů a poznání nových lidí. I menší změna, jako přesunutí nábytku, může pomoci.
Zlepšete komunikaci: V Brazílii jsem pozoroval, jak důležitá je neformální komunikace. Aktivně se zapojujte do konverzací, ptejte se a naslouchejte.
Pomáhejte druhým: V Nepálu jsem viděl, jak dobrovolnictví pomáhá lidem najít smysl a spojení s komunitou. Najděte si dobrovolnickou aktivitu, která vás naplňuje.
Starost o sebe: V Thajsku jsem se naučil o důležitosti péče o tělo i duši. Zdravá strava, cvičení a meditace mohou významně zlepšit náladu.
Naučte se něco nového: V každé zemi jsem objevil novou kulturu a jazyk. Učení se něčemu novému stimuluje mozek a posiluje sebevědomí.
Profesionální pomoc: Pokud se cítíte přetížení, neváhejte vyhledat pomoc psychologa nebo terapeuta. To není známka slabosti, ale síly.

Nebojte se experimentovat a najít to, co vám vyhovuje. Cesta k překonání samoty je individuální, ale s trochou úsilí je dosažitelná.

Jak dlouho žijí osamělí lidé?

Studie z celého světa opakovaně prokázaly, že vnímání osamělosti dramaticky ovlivňuje délku života. Lidé, kteří se cítí osamělí, žijí v průměru o 3 až 5 let kratší život než jejich vrstevníci s bohatým sociálním životem a silnými mezilidskými vazbami. Tento jev jsem pozorovala během svých cest po Asii, kde silná rodinná pouta a komunální život často přispívají k vyššímu věku dožití. Naopak v individualističtějších západních kulturách, například v USA, kde jsem také dlouhodobě pobývala, se osamělost stává rostoucím problémem s dalekosáhlými důsledky pro veřejné zdraví. Nejde jen o délku života; osamělost negativně ovlivňuje i fyzické zdraví, zvyšuje riziko srdečních chorob, Alzheimerovy choroby a dalších onemocnění. Zajímavé je, že tento vliv není vždy přímo úměrný stupni fyzické izolace. Může se projevit i u lidí s velkým množstvím kontaktů, kteří však postrádají pocit skutečného propojení a smysluplných vztahů. Prevence tedy spočívá nejen v budování silných sociálních sítí, ale i v pěstování hlubších, autentických vztahů a v aktivním zapojení se do společenského života.

V čem spočívá prvotní příčina samoty?

Základní příčina osamělosti se liší člověk od člověka a závisí na kombinaci faktorů. Často ji však vyvolá životní zvrat nebo zvolený životní styl, který snižuje počet vnímaných vazeb s ostatními – ať už fyzických, nebo emočních. Moje cesty po desítkách zemí mi ukázaly, že pocit osamělosti není omezen na geografické hranice. V přeplněném Tokiu jsem potkal stejně osamělé duše jako v tichých vesnicích v Andách. Klíčem není jen množství kontaktů, ale i jejich kvalita. Povrchní sociální interakce na sociálních sítích často naopak osamělost prohlubují. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že skutečné spojení s lidmi vzniká skrz sdílené zážitky, autenticitu a vzájemnou podporu. Důležité je naučit se budovat hluboké, smysluplné vztahy a nezatěžovat se kvantitou kontaktů na úkor kvality. Osamělost často souvisí i s nedostatkem sebedůvěry a obtížemi v komunikaci, což vyžaduje osobní práci na sobě. Někdy je nutné aktivně vyhledávat společenství sdílející podobné zájmy, ať už se jedná o kurzy vaření, turistické výlety, nebo dobrovolnickou činnost. Cestování, byť obohacující, samo o sobě osamělost nevyléčí – spíše odhalí, zda s ní člověk dokáže efektivně pracovat.

Kdo má sklon k samotě?

Ocitli jste se někdy sami na cestách, v cizí zemi, daleko od známých tváří? To je jeden z aspektů samoty, který mnozí cestovatelé znají. Ale samota, o které zde mluvím, je něco jiného než osamělost během dobrodružství. Mluvíme o chronickém pocitu izolace, který může mít vážné dopady na psychiku.

Lidé s horším psychickým zdravím, jako je deprese nebo úzkost, jsou k tomuto typu samoty náchylnější. Cestování, byť skvělý způsob, jak rozšířit obzory, může u nich paradoxně zhoršit tyto problémy, pokud nejsou náležitě připraveni a nemají správný systém podpory.

Chronická onemocnění a invalidita také hrají významnou roli. Omezená pohyblivost, bolest a závislost na pomoci druhých mohou vést k sociální izolaci. Zde je důležité zmínit, že cestování s těmito omezeními vyžaduje důkladné plánování a zvážení dostupnosti potřebných služeb v dané destinaci.

Tip pro cestovatele s chronickými nemocemi: Před cestou si zjistěte, zda je v cílové destinaci dostupná potřebná lékařská péče a jak se k ní dostat.
Tip pro cestovatele s psychickými problémy: Před cestou se poraďte se svým lékařem nebo terapeutem a připravte si plán pro případnou krizi.

Nejde jen o fyzické bariéry. Sociální izolace může vzniknout i v důsledku společenských překážek, jako je stigma spojené s určitými nemocemi, nebo nedostatek porozumění ze strany okolí. I zkušení cestovatelé se s tím mohou potýkat, zvláště pokud cestují sami a nenachází adekvátní kontakt s lidmi, kteří by jim rozuměli.

Plánujte cesty s ohledem na své fyzické i psychické možnosti.
Nebojte se požádat o pomoc, pokud ji potřebujete.
Hledejte společenství s podobně smýšlejícími lidmi, ať už online nebo osobně.

Cestování má velký potenciál obohatit život, ale je důležité si uvědomit, že není univerzálním lékem na samotu. Pro osoby s výše uvedenými problémy je nezbytná péče a podpora, ať už cestují, nebo ne.

Jsem normální člověk, když nemám žádné přátele?

Průzkumy ukazují, že mít jen málo přátel, nebo žádné, není nic neobvyklého. Generace mileniálů dokonce nejčastěji hlásí nedostatek přátel a tato čísla mohou narůstat v důsledku používání sociálních sítí, internetu a globálních událostí. Z vlastní zkušenosti z cest po světě můžu potvrdit, že hloubka vztahů je důležitější než jejich počet. Často jsem se setkával s lidmi, kteří měli jen pár blízkých přátel, ale jejich vztahy byly silné a autentické. Kvalita před kvantitou – to je mantra, kterou jsem si osvojil během let strávených na cestách. Na cestách jsem potkával mnoho osamělých cestovatelů, kteří si užívali vlastní společnost a objevování světa svým vlastním tempem. Někdy se stává, že intenzivní zážitky a spojení s novými kulturami nahradí potřebu klasických přátelství. Nebojte se tedy, pokud nemáte velkou skupinu přátel. Zaměřte se na kvalitu vašich vztahů a na to, co vám přináší štěstí a smysl. Mnoho lidí nachází uspokojení v koníčcích, v dobrovolnictví nebo v péči o zvířata. Nejste sami – a to, co je důležité, se skrývá v tom, jak žijete svůj život, ne v počtu lidí, kteří vás obklopují.

Současná doba klade na nás velký tlak, abychom měli mnoho online přátel. Ale skutečná přátelství se budují na důvěře, vzájemné podpoře a sdílených zážitcích, a to si vyžaduje čas a úsilí. Soustřeďte se na budování hlubokých, smysluplných vztahů a nenechte se zahltit tlakem sociálních sítí. Cestování mi ukázalo, že skutečné bohatství je v tom, co máme uvnitř, a v kvalitních vztazích, které si pěstujeme.

Kdo je nejvíce ohrožen samotou?

Muži jsou častěji sami, než si myslíme. Studie o fenoménu samoty poukazují na překvapivý fakt: zatímco ženy se častěji svěřují s pocity osamělosti, muži trpí samotu častěji a intenzivněji, avšak méně o ní mluví. To jsem si ověřil i během svých cest po světě, kde jsem potkával osamělé muže v nejrůznějších koutech zeměkoule – od zapomenutých vesnic v Himálaji až po rušné metropole Asie.

Tento rozdíl pramení z rozdílných sociálních a kulturních norem. Ženy se tradičně více spoléhají na sociální sítě a sdílení emocí, zatímco muži jsou často vychováváni k potlačování svých pocitů a k samostatnosti. To vede k tomu, že mužská samota je často skrytá a neviditelná, a tím pádem i obtížněji řešitelná.

Z mých cest plyne několik zajímavých pozorování:

Vysoká míra mobility mužů může vést k izolovanosti, zejména u těch, kteří se odstěhují daleko od rodin a přátel.
Tradiční genderové role stále ovlivňují způsob, jakým muži budují a udržují vztahy. Tlak na profesní úspěch může vést k zanedbávání osobních vztahů.
Menší ochota vyhledávat pomoc a sdílet své pocity je u mužů zjevná. To je dáno částečně i stigmatizací mužské slabosti.

Je tedy nutné zvýšit povědomí o problému mužské samoty a poskytnout mužům více možností k budování zdravých vztahů a k vyhledávání podpory. Nejde jen o statistiky, ale o skutečné lidské osudy, které jsem se dotkl na svých cestách.

Co dělat, když nemám žádné přátele?

Nedostatek přátel? To není konec světa. Zkušenosti z cest mi ukázaly, že přátelství se rodí v nejneočekávanějších chvílích a na nejméně pravděpodobných místech. Zůstat doma jen prohlubuje izolaci.

Aktivní přístup je klíčový:

Vyrazte ven: Nejen do posilovny (ačkoliv sport skvěle pomáhá!), ale i do kaváren, muzeí, na koncerty, výstavy – zkrátka tam, kde se lidé scházejí. Představte si, kolik zajímavých lidí potkáte na trzích v Barceloně, během trekkingu v Nepálu, nebo při ochutnávce vín v Toskánsku. Všude se dá najít společná řeč.
Najděte si koníček: Kurzy vaření, horolezectví, keramiky, cokoliv vás baví. Sdílený zájem je perfektní základ pro nová přátelství. Vzpomínám si, jak jsem se během kurzu potápění v Rudém moři spřátelil s lidmi z celého světa – sdílená vášeň k moři nás spojila.
Hledejte komunity: Turistika, dobrovolnictví, jazykové kurzy – příležitostí je nepřeberné množství. Internet je skvělý nástroj pro hledání skupin se sdílenými zájmy. Klidně se přihlaste na výlet s neznámými lidmi – otevřenost a ochota prožít něco nového otevírá dveře k novým vztahům.

Důležité osobnostní rysy:

Buďte pozitivní: Kritika a negativní přístup odpuzují. Soustřeďte se na to pozitivní a na to, co máte společného s ostatními.
Nebojte se iniciativy: První krok je často nejtěžší, ale ten nejdůležitější. Nečekejte, až se k vám lidé sami ozvou.
Dobrovolnictví: Pomoc druhým je obohacující a skýtá šanci potkat skvělé lidi, kteří sdílí vaše hodnoty.

Nezapomínejte: Kvalita přátelství je důležitější než jejich kvantita. Hledejte lidi, s nimiž se cítíte dobře, kteří vás podporují a s nimiž sdílíte společné hodnoty. Cesta k novým přátelstvím je proces, vyžaduje čas a trpělivost, ale výsledky stojí za to.

Jak samota mění mozek?

Představte si, že bloudíte sami divokou krajinou. Ostrovní osamělost, jak ji zná každý zkušený turista, má svůj vliv i na mozek. Výzkumy ukázaly, že u lidí často prožívajících osamělost se zvětšují oblasti mozku patřící do tzv. „default mode network“ (DMN).

Co to znamená pro nás, cestovatele? DMN je zodpovědná za vzpomínky, fantazii, plánování budoucnosti a podobné úvahy. V podstatě je to náš vnitřní hlas, který se ozývá, když se nevěnujeme žádnému vnějšímu úkolu. V osamělé divočině se tato síť aktivuje silněji.

Zvýšená aktivita DMN může vést k:
Intenzivnějším vzpomínkám na minulé túry.
Vytváření detailnějších plánů budoucích expedic.
Prohlubování sebereflexe a zamyšlení nad životem.

Ale pozor! Přestože může osamělost vést k hlubokému zamyšlení a kreativním nápadům, dlouhodobé a intenzivní osamělost může mít i negativní dopady na psychiku. Je důležité najít rovnováhu mezi osamělým objevováním a sociální interakcí. Plánujte si túry tak, aby zahrnovaly i setkání s ostatními turisty nebo alespoň možnost komunikace, například pomocí satelitního telefonu.

Zajímavost: Výzkumy také ukazují, že fyzická aktivita, například během turistiky, může zmírňovat negativní dopady osamělosti na mozek a celkovou psychiku.

Jaký věk je nejvíce osamělý?

Nejčastěji se osamělost hlásí u lidí ve věku 60 let a výše, a to až u 43 % z nich, jak ukazují studie. To ale neznamená, že mladší generace jsou ušetřeny. Mnoho cestovatelů mi potvrdilo, že právě období mezi 16 a 24 lety může být pro mnohé náročné z hlediska sociální izolace, a to i přes zdánlivě bohatý sociální život online.

Tipy pro zkušeného cestovatele, jak předcházet osamělosti v jakémkoli věku:

Aktivní zapojení do komunity: Ať už se jedná o turistické kluby, kurzy vaření, jazykové kurzy, nebo dobrovolnickou činnost – nalezení společných zájmů a lidí s podobným smýšlením je klíčové. Při cestování se zaměřte na aktivity s průvodcem či skupinové zájezdy.
Cestování s otevřenou myslí: Nebojte se navazovat kontakty s ostatními cestovateli. Hostely, sdílené ubytování nebo turistické trasy jsou skvělými místy pro neformální seznamování.
Plánujte aktivity, které vás baví: Osamělost často souvisí s nudou. Naplánujte si výlety, koncerty, výstavy – cokoliv, co vás naplní a potěší. I samostatné cestování může být obohacující, ale je důležité si ho naplánovat a nečekat, že se zážitky objeví samy.
Nepodceňujte kontakt s rodinou a přáteli: Pravidelný kontakt s blízkými je důležitý v jakémkoli věku. Zkuste pravidelné videohovory, psaní dopisů nebo sdílení fotografií z cest.

Fáze života a osamělost:

16-24 let: Přechod do dospělosti, změna životního prostředí a budování nezávislosti může vést k pocitu osamělosti, i když je člověk obklopen vrstevníky.
60+ let: Odchod do důchodu, úmrtí blízkých a snížená mobilita mohou zvýšit riziko osamělosti.

Důležité je si uvědomit, že osamělost není nezvratná a existují způsoby, jak s ní bojovat. Aktivní přístup a vědomé budování sociálních vazeb jsou klíčové pro spokojený život v jakémkoli věku.

Proč Bůh připouští období samoty?

Bůh někdy připouští období samoty, protože touží s námi komunikovat. Je to podobné, jako když se vydáte na sólo cestu po Nepálu. Stálý ruch přeplněných turistických tras vám znemožní vnímat krásu skrytých údolí a ticho zasněžených hor. Jen v o samotě, v tichu horské chaty, daleko od davu, můžete opravdu naslouchat sobě a objevovat skryté krásy – stejně tak i v tichu duše objevujeme Boží přítomnost. Je to jako meditace v hlubinách amazonského pralesa – zdánlivá prázdnota je plná života a síly. Ticho je klíčem k hlubšímu propojení, jak s vlastní duší, tak s Bohem. V neustálém ruchu a shonu se Boží šeptání snadno ztratí v hluku každodenního života. Samota je příležitost k introspekci, k zamyšlení nad smyslem života, k nalezení vnitřního klidu a posílení vztahu s Bohem. To, co se na první pohled jeví jako nepříjemná zkušenost, se tak může stát cestou k hlubokému duchovnímu růstu.

Myslím si, že podobné principy platí i pro cestování. Nejintenzivnější zážitky často přicházejí v okamžicích ticha a samoty. Vzpomeňte si na ten pocit, když jste se ocitli na vrcholu hory s panoramatickým výhledem, nebo když jste seděli u tichého jezera, obklopeni pouze přírodou. To jsou chvíle, kdy se otevíráme pro skutečný zážitek, pro hlubší pochopení sebe sama i světa kolem nás. A to samé platí i pro náš vztah s Bohem. Samota, zdánlivě prázdná, se stává prostorem pro naplnění, pro setkání s něčím větším, než jsme my sami.

Jak samota mění člověka?

Samota může u seniorů, a to i u zkušených turistů, zhoršit už tak citlivý stav a vést k větší zranitelnosti vůči osamělosti a sociální izolaci, což negativně ovlivňuje zdraví a celkovou pohodu. Dlouhodobá absence sociálního kontaktu se může projevovat zhoršením fyzické kondice, snížením imunity a zvýšeným rizikem úrazů při outdoorových aktivitách. Studie prokazují souvislost mezi samotu a sociální izolací a zvýšeným výskytem kardiovaskulárních onemocnění, deprese a kognitivních poruch. Pro aktivní seniory je proto klíčové udržovat sociální kontakty, například skrze turistické kluby, sdílení zážitků z výletů nebo účast na organizovaných túrách. Plánování výletů s přáteli, pravidelná komunikace a sdílení aktivit snižuje riziko negativních dopadů osamělosti a napomáhá zachovat aktivní životní styl i v pokročilejším věku.

Například, naučit se orientovat v terénu s kamarádem nebo absolvovat kurz první pomoci snižuje riziko nehod a pocit osamělosti v kritických situacích. Dobře naplánované túry s ohledem na fyzické možnosti, vhodné vybavení a přiměřená náročnost cesty minimalizují rizika spojená s věkem a udržují seniory aktivní a společensky zapojené.

Kdo jsou nejosamělejší lidé na světě?

Největší osamělost prožívají mladí lidé ve věku 18 až 22 let. To je něco, co jsem si všiml i na svých cestách – v mnoha hostelích a na backpackingových trasách potkáváte spoustu lidí v tomto věku, kteří se snaží najít své místo ve světě, často s pocitem osamělosti. Počet lidí žijících v samotě vzrostl za posledních několik desetiletí o více než 30 %, což je alarmující. Na svých cestách jsem se naučil, jak důležité je budovat si síť kontaktů, ať už s místními obyvateli, nebo s dalšími cestovateli. Sociální izolace je tak škodlivá, jakoby člověk denně vykouřil 15 cigaret. Tohle je něco, na co bych rád upozornil i ty, kteří se chystají na delší cesty – plánování aktivit a setkání s ostatními je klíčové pro psychickou pohodu. O samotě je důležité říci, že může zvýšit riziko předčasné smrti až o 50 %. Zkušenosti z cest mi ukázaly, že nejde jen o fyzické objevování, ale i o prohlubování mezilidských vztahů a překonávání pocitu osamělosti. Je důležité si uvědomit, že i v anonymitě velkých měst a turistických destinací je možné najít spojení a sdílené zážitky s lidmi podobných zájmů.

Je možné být šťastný bez přátel?

Mnohaleté výzkumy jednoznačně ukazují, že štěstí bez přátel je téměř nemožné. Lidé s pevnými přátelskými vazbami hodnotí svou spokojenost v průměru o téměř 60 % výše než ti, kteří žijí sociálně izolovaně. Na svých cestách po desítkách zemí jsem si toho všiml opakovaně. V Japonsku, kde je kolektivní kultura silně zakořeněná, jsem pozoroval hluboké přátelství, která se prolínala generacemi. Naproti tomu v individualističtějších společnostech, například v USA, jsem viděl, jak důležité je aktivně budovat a udržovat si přátelské vztahy.

K pocitu štěstí ale nepotřebujete desítky povrchních známostí. Klíčem je kvalita, nikoli kvantita. Důležité je:

Hluboké a důvěrné vztahy: Skuteční přátelé jsou ti, na které se můžete spolehnout v dobách tísně a s nimiž si můžete otevřeně povídat.
Sdílení zájmů a hodnot: Společné aktivity a sdílené hodnoty posilují pouto a vytvářejí prostor pro vzájemnou podporu.
Vzájemná úcta a důvěra: Bez těchto pilířů žádné hluboké přátelství nevydrží.

Na mých cestách jsem se setkal s lidmi, kteří byli šťastní i s omezeným okruhem přátel, ale vždy to byli lidé, s nimiž sdíleli silné pouto. Zde je pár tipů, jak si takové vztahy budovat:

Buďte autentičtí.
Aktivně naslouchejte.
Buďte ochotni se zapojit.
Nebojte se vyjádřit své pocity.
Buďte trpěliví.

Štěstí není jen o počtu přátel, ale o kvalitě vztahů, které si budujete.

Co se děje, když jste příliš dlouho sami?

Dlouhodobá samota, to není jen pocit osamění, jak se mnozí domnívají. Výzkumy ukazují, že dlouhodobé izolování se od společnosti vede k výraznému zvýšení stresu, a to je vstupní branou k vážným problémům s psychickým zdravím. Z vlastní zkušenosti, prožité během mnoha měsíců putování po odlehlých koutech světa, vím, že se může projevit deprese, úzkost, klesající sebevědomí a narušený spánek. To vše se pak stává začarovaným kruhem – úzkost a deprese člověka ještě více izolují, brání mu v navazování kontaktů a znemožňují mu dělat věci, které ho dříve naplňovaly. Znáte to, ten pocit, jako kdybyste se sami sobě vzdálili. Je důležité si uvědomit, že i když samota může být někdy potřebná a osvěžující, dlouhodobý nedostatek sociálního kontaktu je pro lidskou psychiku velmi škodlivý. Na cestách jsem se naučil, že je důležité udržovat kontakt s blízkými, ať už telefonicky, nebo pomocí dopisů. I krátké setkání s přáteli či rodinou dokáže zázraky. A pak je tu i síla sdílených zážitků – člověk si uvědomí, že není sám, a obnoví se v něm pocit sounáležitosti a spojení se světem.