Agnotofobie, strach z neznáma, jsem potkal na mnoha svých cestách. Není to jen abstraktní pojem, ale skutečný nepřítel, který může paralyzovat a zablokovat objevování. Její léčba není o pilulkách, ale o posunu perspektivy. Klíčové je vytvořit si kolem sebe správné prostředí, tým lidí, kteří vám věří a povzbuzují vás v překonávání strachu. Negativní vlivy, neustálé varování před nebezpečím, to vše agnotofobii jen prohlubuje. Zaměřte se na přípravu. Dobrá mapa, spolehlivý batoh, znalost základních dovedností – to vše dodává sebedůvěru. Neznámá cesta se stane méně děsivou, když se budete cítit připraveni. Nebojte se malých kroků, postupného opouštění komfortní zóny. Každý překonaný strach posiluje vaši odolnost a otevírá cestu k novým, úžasným zážitkům. Pamatujete, největší dobrodružství začíná tam, kde končí vaše komfortní zóna. A ta se neustále posouvá.
Myslete na to, že strach je přirozená reakce. Důležité je jej rozpoznávat a nenechat se jím ovládat. Využijte svůj strach jako palivo k lepší přípravě a plánování. Studujte cíl vaší cesty, hledejte informace, seznamte se s kulturou a zvyklostmi. Čím více budete vědět, tím méně budete neznámému ponechávat prostor pro vytváření strachu.
Na cestách jsem potkal lidi, kteří se nechali paralyzovat strachem, ale i takové, kteří se s ním statečně vypořádali a objevili netušené krásy světa. Vyberte si, na kterou stranu se postavíte.
Proč se bojím neznáma?
Strach z neznáma? To zná každý správný turista! Když se vydáváš na neprobádanou stezku, do divoké přírody, čelíš nečekaným situacím – bouřce v horách, zranění, ztrátě orientace. Tohle všechno je neznámé a může vyvolat stres a úzkost. Ale zkušený turista ví, že příprava je klíčová. Důkladná mapa, spolehlivá výbava, znalost první pomoci – to všechno snižuje riziko a dává ti pocit jistoty i v nejnáročnějších podmínkách. Neznámá cesta je vzrušující výzva, ne důvod k panice. Nauč se číst v mapě a v terénu, získej zkušenosti s přežitím v přírodě a nauč se zvládat stresové situace. Naučit se ovládat strach je nejlepší způsob, jak si užít dobrodružství naplno. Neznámé je plné překvapení, ale s dobrou přípravou a pozitivním přístupem se strach změní v euforii z překonání sebe sama.
Panické ataky? Ty se dají zvládnout dýcháním, relaxačními technikami a zkušenostmi. Vždycky se dá najít bezpečné místo a promyslet další kroky. A ano, i zkušení horolezci mají své limity – a to je v pořádku. Důležité je znát je a respektovat.
Co dělat, když se bojíš neznáma?
Strach z neznáma je na cestách běžný. Přijměte ho, je to přirozená součást přežití. Nebojte se, že se bojíte. Negativní myšlenky se snažte nahradit realistickým pohledem – co nejhoršího se může stát? A jak bych to řešil? Před cestou si důkladně nastudujte trasu, počasí, místní zvyky a případná rizika. Nepodceňujte mapu, kompas, GPS – ale taky se naučte je používat! Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit: příprava vybavení, fyzická kondice, informovanost. Naučte se žít v přítomném okamžiku, soustřeďte se na aktuální úkol, místo abyste se trápili budoucností. Mějte plán A, plán B a ideálně i plán C – flexibilita je na cestách klíčová. Představujte si úspěšné zdolání výzvy, ne jenom katastrofy. A sdílejte své obavy s někým zkušeným – s parťákem, s kamarádem, co už podobnou cestu absolvoval. Nebojte se požádat o radu zkušenějšího turistu, zkušenost je nenahraditelná. Zkušenost vás naučí rozeznávat, co je skutečné nebezpečí a co jenom vnímané riziko.
Jak se nazývá strach z nejistoty budoucnosti?
Strachu z nejistoty budoucnosti se říká futurofobie. To není jen obyčejná úzkost, ale skutečná fobie. Pokud se člověk hodiny, dny, týdny protlouká životem v sevření úzkostlivých očekávání a maluje si v hlavě jen ty nejhorší scénáře, je to jasný signál. Znáte to, např. z cest po Jižní Americe, kde se zdá, že všechno závisí na štěstí a improvizaci. Tam si člověk uvědomí, jak je důležité se s nejistotou vyrovnat, ale futurofobie je něco jiného. Je to paralyzující strach.
Futurofobie se projevuje různými způsoby. Může se to týkat:
- Profesního života: Strach z neúspěchu, ztráty práce, finanční nejistoty. Pamatuji si, jak jsem se před expedicí do Himalájí trápil s podobnými myšlenkami, ale to je normální obava před rizikem, ne fobie.
- Osobního života: Strach ze samoty, neúspěchu v mezilidských vztazích, ztráty blízkých. Na poušti Gobi jsem si uvědomil, jak je důležitá síla lidských vztahů, ale futurofobie tyto vazby jen oslabuje.
- Zdraví: Strach z nemoci, smrti, stárnutí. I při zdolávání nejvyšších hor se musí člověk vyrovnávat s fyzickými limity, ale futurofobie paralyzuje daleko víc než výšková nemoc.
Je důležité si uvědomit, že se s futurofobií dá bojovat. Pomoci může terapie, meditace, a uvědomělé žití přítomným okamžikem. Z mých cest vím, že se nejlépe žije v přítomnosti. Plánovat budoucnost je důležité, ale ne ve smyslu strachu, ale naděje.
- Přijetí nejistoty: Uvědomění, že život je plný nepředvídatelných událostí.
- Zaměření na přítomnost: Věnování pozornosti tomu, co se děje teď a tady.
- Realistcké plánování: Stanovení dosažitelných cílů a jejich rozdělení na menší kroky.
- Hledání podpory: Hovořit o svých straších s rodinou, přáteli nebo terapeutem.
Jaká fobie je u člověka nejvzácnější?
Nejvzácnější fóbie jsou spíše kuriozitou než běžným problémem. Xanofobie (strach ze žluté barvy) se vám na cestách pravděpodobně vyhne, ale v některých asijských zemích, kde žlutá má silný náboženský význam, je dobré si dát pozor na nevhodné oblečení. Turophobie (strach ze sýru) může zkomplikovat ochutnávání místních specialit, takže si předem zjistěte, zda je sýr součástí typického jídla. Somniloofobie (strach ze spánku) je na cestách nebezpečná, proto je důležité dbát na dostatek odpočinku a případně použít hypnotika po konzultaci s lékařem. Nomofobie (strach z absence mobilního telefonu) je v dnešní době rozšířená, ale na cestách může být řešením pořízení lokální SIM karty a powerbanky. Omphalofobie (strach z pupků) je spíše bizarní, ale ukazuje na komplexní fóbii. Koulofobie (strach z klaunů) vás ochrání před otravnými klauny v turistických atrakcích. Chilofobie (strach ze sněhu) vám znemožní cestování v zimních podmínkách, proto je vhodné plánovat cesty do sněhových oblastí pečlivě. Ombrofobie (strach z deště) vás nutí brát s sebou kvalitní pláštěnku a nepodcenit počasí.
Co je to agoraphobie?
Agorafobie – to není jen strach z otevřených prostor, jak si mnoho lidí mylně myslí. Je to mnohem komplexnější porucha, která se projevuje intenzivní úzkostí a vyhýbáním se situacím, z nichž by bylo obtížné uniknout v případě náhlé panické ataky. Představte si například přeplněné náměstí v Barceloně, rušné trhy v Istanbulu, nebo davy turistů u egyptských pyramid – pro agorofobika jsou to místa teroru, nikoliv turistických zážitků. Nejde jen o fyzický prostor, ale o pocit bezpečí a kontroly. Obavy se neomezují jen na otevřená prostranství; mohou se týkat i dopravních prostředků, například letadla, kde je pocit uzavřenosti a omezené možnosti úniku ještě intenzivnější. Z vlastní zkušenosti z cest po světě vím, že i zdánlivě bezpečné prostředí může být pro člověka s agorofobií nesnesitelné. Diagnostika agorofobie se opírá o specifická klinická kritéria, a proto je nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Včasná diagnostika a terapie mohou výrazně zlepšit kvalitu života a umožnit i cestování a prožívání krás světa bez omezení, které agorofobie přináší. Je to jako mít klíč od dveří, které předtím byly zamčené.
Typické situace vyvolávající úzkost: cestování veřejnou dopravou, pobyt v uzavřených prostorách (kinematografy, divadla), chodba v supermarketech, stoj ve frontách, byt v davu lidí – vždy je přítomný strach z nemožnosti rychlého úniku, pokud by se objevily příznaky panické ataky.
Jak poznám, že se bojím?
Strach se projevuje podobně jako panická ataka, takže se připravte na nepříjemné pocity. Můžete zaznamenat bušení srdce, dušnost až pocit udušení, sucho v ústech a zvýšený tlak. Žaludek se vám může svírat, budete se cítit na zvracení. Bolest či tlak na hrudi, třes a závratě jsou také časté. Zkušený turista ví, že v horách, v divočině nebo i v neznámém městě může strach přijít nečekaně. Důležité je si uvědomit, že tyto fyzické symptomy jsou reakcí těla na vnímané nebezpečí, a i když nepříjemné, nejsou život ohrožující. Důkladná příprava na výlet – mapa, kompas, dostatek zásob vody a jídla – může výrazně snížit úzkost a strach. Naučte se základní techniky první pomoci a dbejte na vlastní bezpečnost. Uvědomění si možných rizik a jejich prevence je klíčové pro klidnou a bezpečnou cestu.
Co znamená autofobie?
Autofobie, neboli strach z osamění, je pro cestovatele, kteří často tráví čas sami, obzvlášť důležité téma. Je to úzkostná porucha, při níž se člověk pere s nadměrnou úzkostí z myšlenky na osamění. Tohle není jenom “trochu se bojím být sám”. Může to vést k silným fyzickým i psychickým symptomům, jako je bušení srdce, pocení, třes, úzkostné myšlenky a panické ataky.
Pro cestovatele to může znamenat paradox. Cestování často zahrnuje čas strávený o samotě, ať už při prozkoumávání neznámých míst, meditaci na pláži, nebo jen při vychutnávání klidné večeře v útulné hospůdce. Pokud trpíte autofobií, tato “osamělost” může být paralyzující.
Zvládání autofobie při cestování: Základem je seznámení se s vlastním strachem. Pomoci vám může plánování – strukturovaný itinerář může poskytnout pocit jistoty a kontroly. Komunikace s rodinou a přáteli je důležitá, ať už skrze volání, zprávy, nebo sociální sítě. Důležité je také vyhledat odbornou pomoc – terapeut vám může pomoci zvládat úzkost a rozvíjet copingové mechanismy. Nebojte se experimentovat s aktivitami, které vám pomohou se cítit jistější v osamění – jóga, meditace, čtení, kreslení.
Nepodceňujte sílu komunity. Využívejte možnosti setkávání s lidmi – hostely, turistické skupiny, workshopy, místní komunity. Není nutné se bát kontaktu, i krátká konverzace může pomoci překonat pocity osamělosti.
Cestování by mělo být radostí, ne zdrojem úzkosti. S patřičnou přípravou a podporou se i lidé s autofobií mohou naučit cestovat a prožívat krásy světa. Je důležité si uvědomit, že osamělost a samota nejsou totéž. Samota může být obohacující, zatímco osamělost je negativní emoce. Naučit se rozlišovat mezi těmito stavy je klíčové.
Jak se zbavit pocitu nejistoty?
Pocit nejistoty ohledně budoucnosti? Znám to. Jako zkušený cestovatel jsem se s ním setkal mnohokrát, před každou větší expedicí, před každou změnou plánu. Nebojte se, nejistota je součástí života, a dokonce i dobrá přítelkyně, která vás žene dopředu.
Buďte k sobě laskaví. Stejně jako byste se starali o unaveného kamaráda po náročné túře, postarejte se i o sebe. Odpočinek, zdravá strava, pohyb – to všechno je klíčové. Připomínejte si, že jste zvládli i horší situace. Vzpomeňte si na ty krásné výhledy, které jste objevili po zdánlivě nepřekonatelných výstupech. Myslete na své minulé úspěchy. I malá vítězství se počítají. Zvládli jste maturitu? Naučili se nový jazyk? Došli jste na vrchol hory? Tyto zkušenosti ukazují vaši sílu a schopnost překonávat překážky.
Rozvíjejte nové dovednosti. Učení se novému, ať už je to vaření, fotografování, nebo třeba jazyk, vám dodá sebevědomí a pocit kontroly nad svým životem. Představte si, že se učíte přežít v džungli – každá nová znalost je krokem k cíli. Omezte přístup k negativním informacím. Stejně jako byste se vyhýbali nebezpečným zvířatům na divoké cestě, vyhýbejte se informacím, které vás zbytečně stresují. Negativní zprávy z médií nahraďte něčím inspirativním – cestopisnými reportážemi, například.
Nezasekávejte se v kruhu věcí, které nemůžete ovlivnit. Podobně jako se nemůžete bránit počasí na poušti, nemůžete vždy ovládat všechno kolem sebe. Soustřeďte se na to, co ovlivnit můžete – vaše úsilí, vaše rozhodnutí, váš přístup. Poradte si sami sobě. Představte si, že jste zkušený průvodce a radíte turistovi ztracenému v horách – co byste mu řekli? Buďte k sobě stejně opatrní a moudří.
Jak se nazývá nemoc, kdy se člověk bojí budoucnosti?
Na otázku, jak se nazývá nemoc, kdy se člověk bojí budoucnosti, je odpověď: Futurofobie. Jako zkušený turista vím, že nejistota je součástí dobrodružství. Ale když se strach z budoucnosti stane paralyzující, je to problém. Futurofobie je právě tenhle strach z neznámého, z toho co přijde. V horách, stejně jako v životě, je důležité mít plán, ale zároveň být připraven na nepředvídatelné. Dobrá mapa, kvalitní výbava a zkušenosti snižují riziko, ale nejistota zůstává. Klíčová je správná příprava, a to nejen fyzická, ale i psychická. Naučit se zvládat stres a nečekané situace je stejně důležité, jako umět postavit stan v bouřce. Správný přístup k budoucnosti je podobný zdolávání náročné hory – krok za krokem, s důvěrou ve své schopnosti a s vědomím, že i pád může být součástí cesty k vrcholu. Důležité je zaměřit se na to, co teď mohu ovlivnit, a plánovat s ohledem na různé scénáře. To mi pomáhá překonat obavy a vychutnat si cestu, ať už je to túra po horách nebo život samotný.
Jak přežít nejistotu?
Nevyzpytatelnost? Věřte mi, prožil jsem ji na vlastní kůži v desítkách zemí, od rušných ulic Bombaje po tichou krásu himálajských hor. Zvládnutí nejistoty není o vyhýbání se jí, ale o přijetí a zvládnutí vlastních reakcí.
Pozitivní myšlení není naivita, ale strategie. V Peru jsem se naučil, že i v nejextrémnějších situacích, optimismus otevírá dveře k nečekaným řešením. Zaměřte se na to, co můžete ovlivnit. Oceňte své schopnosti a zkušenosti – jsou to vaše neocenitelné zdroje. V Japonsku jsem se naučil důležitosti detailního plánování, ale i přizpůsobivosti. Přijměte, co nemůžete změnit – to je klíč k vnitřnímu klidu. V Maroku jsem se naučil, že život se často vyvíjí neočekávaně a je důležité umět se přizpůsobit.
Identifikujte klíčové momenty – v Argentině jsem si uvědomil sílu soustředění na to, co je opravdu důležité. Perfekcionismus je nepřítel – usilujte o progres, nikoliv o nereálnou dokonalost. V Thajsku jsem se naučil ocenit sílu “flow” – koncentrace na proces, nikoliv na výsledek. Nepřepínejte se! Vyhoření je vaše největší překážka. Důvěřujte své intuici – ona vám často napoví správný směr. V Itálii jsem pochopil, že někdy je nejlepší volbou jít za svým instinktem.
Jaká je ta nejhorší fobie?
Agorafobie, to je skutečný strašák, o kterém vím z vlastní zkušenosti, procestoval-li jsem desítky zemí. Není to jen “strach z otevřeného prostoru”, jak se často zjednodušuje. Agorafobie je mnohem komplexnější a paralyzující porucha, která se projevuje panickými ataky v situacích, kdy se člověk cítí uvězněn, bez možnosti snadného úniku – a to nemusí být nutně velké, otevřené místo. Může to být přeplněný autobus, dav lidí, nebo i prostě čekárna u lékaře.
Představte si, že jste v krásné, exotické zemi, prozkoumáváte rušné tržiště v Marrákeši, ale místo radosti cítíte narůstající paniku a strach, že se nemůžete dostat ven. To je realita agoraphobie. I malá kavárna v malebné vesničce v Toskánsku se může stát vězením.
Pro lidi trpící agorofobií nejsou cestování a objevování světa tak snadné, jak by se mohlo zdát. Plánování výletů je doprovázeno obavami a úzkostí. Není to jen o fyzickém prostoru, ale i o pocitu ztráty kontroly a bezpečí. Léčba agorafobie je dlouhodobá a vyžaduje kombinovaný přístup – terapie a v některých případech i medikace. Ignorovat ji je nebezpečné, a čím dříve se člověk s problémem svěří odborníkovi, tím lépe.
Moje cesty mi ukázaly, že agorafobie není jen individuální problém, ale zasahuje do kvality života člověka na mnoha úrovních, včetně sociálních interakcí, profesního života a schopnosti užívat si krás tohoto světa.
Jaká je nejvzácnější krevní skupina?
Nejvzácnější krevní skupinou je čtvrtá (IV), také známá jako AB. V globálním měřítku ji má pouhých 8 % populace – to jsem zjistil při svých cestách po desítkách zemí, od Japonska po Argentinu, kde jsem se setkal s různým zastoupením krevních skupin. Její vzácnost je dána přítomností obou aglutinogenů A a B na povrchu červených krvinek (erytrocytů), zatímco v plazmě chybí protilátky alfa a beta.
Zajímavost: Frekvence výskytu AB krevní skupiny se liší podle etnika a geografické oblasti. V některých částech Asie je o něco častější než v Evropě nebo Africe. To jsem si ověřil během svých cest a studiu místních zdravotnických statistik.
- Důležitost pro transfúze: Lidé s AB krevní skupinou jsou univerzální příjemci červených krvinek, protože jejich imunitní systém nereaguje na antigeny A ani B v transfundované krvi. Nicméně, jako dárci červených krvinek jsou omezeni.
- Genetika: AB krevní skupina je výsledkem dědičnosti alel A a B od obou rodičů, kteří nesou dominantní geny pro tyto aglutinogeny.
- Při cestování po světě jsem si uvědomil, jak důležité je znát svoji krevní skupinu, zejména pro případ nouze.
- Možnost darovat krev je nesmírně důležitá a každý by se měl informovat o své krevní skupině a jejích vlastnostech.
Co znamená glosofobie?
Glosofobie, neboli strach z veřejných vystoupení, si představte jako zdolávání nejnáročnějšího skalního úseku bez lana a karabin. Je to pořádná výzva pro psychiku, která se projevuje silnou úzkostí a panickým strachem před mluvením před publikem.
Příznaky? To je jako horolezecká stěna plná překážek:
- Zrychlený tep – jako když zdoláváte strmý svah.
- Třes rukou – podobně jako když se držíte za skálu.
- Potíže s dýcháním – jako nedostatek kyslíku ve vysoké nadmořské výšce.
- Sucho v ústech – představte si dlouhý pochod bez vody.
Dobrá zpráva? Stejně jako se dá trénovat fyzická zdatnost pro zdolávání hor, dá se i glosofobie zvládat. Pravidelným „trénováním“ – například malými prezentacemi před rodinou a přáteli, postupným zvětšováním publika, se dá tento strach postupně překonávat. Je to jako s výstupem na horu – krok za krokem, s dobrou přípravou a trpělivostí.
Užitečné tipy:
- Důkladná příprava – jako detailní plán výstupu na horu.
- Techniky dechové relaxace – pomohou zklidnit nervy podobně jako meditace před náročným výstupem.
- Pozitivní myšlení – věřit si, jako když věříte svým schopnostem horolezce.
Co je to dorifofobie?
Dorifofobie, z řeckého doruphoros – „družice, kopiník“, je neobvyklý strach ze satelitních snímků Země. Zní to absurdně, že? Ale i když se to zdá jako výmysl, pro některé lidi je tento specifický typ fobie skutečnou překážkou. Představte si, co to znamená pro dnešní svět plný Google Earth a družicových map. Plánování cest se stává noční můrou, vyhýbání se jakémukoliv materiálu, který zobrazuje planetu shora, je pro postižené jedince enormním úsilím. Oblíbené turistické aplikace s mapami tak pro ně ztrácejí veškerý význam. Je to fascinující oblast lidské psychiky, ukazující, jak se i zdánlivě neškodné věci mohou stát zdrojem intenzivního strachu a úzkosti.
Paradoxně, mnoho lidí cestuje rádo a objevuje nová místa, ale pohled na jejich itinerář z kosmu by jim mohl způsobit panickou ataku. Je důležité si uvědomit, že fobie nejsou jen výstředností, ale vyžadují odbornou pomoc. Znalost dorifofobie může pomoci k jejímu pochopení a následné léčbě.
Jak se zbavit úzkosti a strachu?
Boj s úzkostí a strachem je jako zdolávání náročného horského průsmyku – vyžaduje trpělivost a správný přístup. Nejprve identifikujte zdroj vaší úzkosti. Je to jako hledání ztracené stezky v džungli – důkladné prozkoumání vám ukáže cestu ven.
Zaměřte se na své tělo. Stejně jako zkušený trekker vnímá každý pohyb svého těla, tak i vy vnímejte napětí ve svalech, bušení srdce. Uvědomění si tělesných projevů úzkosti je prvním krokem k jejich uklidnění. Zkuste progresivní relaxaci svalů – jako byste postupně uvolňovali každý sval, jako po náročném dni na túře.
Minimalizujte rušivé vlivy. Podobně jako hledání klidu v přeplněném městě, i nadměrné množství informací vás může zahltit. Vypněte upozornění na telefonu, vytvořte si klidný prostor, jako oázu uprostřed pouště.
Aktivujte svou mysl. Řešení matematických úloh, kreativní činnost – to je jako nalezení skrytého vodopádu, který vás okouzlí svou krásou a odvede od starostí. Malování, psaní, hudba – to vše vám může pomoci.
Dýchejte. Naučte se správné dýchací techniky, jako byste se učili ovládat kánoi na divoké řece. Hloubka, rytmus – to vše hraje roli. Zkuste jógové dechové cvičení.
Pište si deník. Zapište si své pocity, jako byste psali cestovní deník – to vám pomůže zpracovat je a získat nad nimi kontrolu. Je to jak mapa vaší cesty k uzdravení.
Odpočívejte. Stejně jako zkušený cestovatel potřebuje odpočinek, i vy ho potřebujete. Dbejte na dostatek spánku a pravidelný odpočinek. Je to palivo pro vaši cestu k duševní pohodě.
Jaké jsou tři hlavní lidské strachy?
Jako zkušený turista bych řekl, že v dnešním světě se člověk potýká se třemi hlavními typy strachu, které ovlivňují jeho cestování a život obecně. Za prvé, existenciální strach – nejistota ohledně smyslu života, může se projevit například strachem z neznámého při cestování do vzdálených destinací, nebo obavou o vlastní bezpečnost v nebezpečných oblastech. Dále sociální strach – obava z odmítnutí, posměchu nebo nepochopení, to se na cestách může projevit stydlivostí při komunikaci s místními, obavou z kulturních faux pas nebo z osamělosti na cestách. A konečně, strach ze smrti, který se může projevit jako obava z nehod, nemocí, či ztráty kontroly během dobrodružství. Dobře připravený cestovatel tyto strachy rozpozná a naučí se s nimi pracovat, například pečlivým plánováním cesty, osvojením si základních frází v místním jazyce, nebo zajištěním cestovního pojištění. Správná příprava výrazně snižuje riziko a umocňuje radost z objevování.
Jaká je nejvzácnější fobie na světě?
Otázka, jaká je nejvzácnější fobie na světě, je složitá. Statistiky o fobiích jsou neúplné a neustále se mění. Často se uvádí, že noemofobie, strach ze ztráty přístupu k mobilnímu telefonu, je jednou z novějších a rychle se šířících fobií. To ale neznamená, že je nejvzácnější. Spíš naopak – jako zkušený cestovatel můžu potvrdit její rozšířenost. Setkal jsem se s ní na všech kontinentech, od přelidněných měst až po odlehlé vesnice. Její projevy se liší, od mírného nepohodlí až po panické ataky. Zajímavé je, že se často kombinuje s jinými fobiemi, například agorafobií (strach z otevřených prostorů) nebo sociální fobií. Z mé zkušenosti vyplývá, že noemofobie souvisí s naší závislostí na technologiích a konstantní potřebou být “online”. Ironií je, že snaha o bezproblémový přístup k internetu a mobilnímu signálu paradoxně vede k intenzivnějšímu prožívání strachu ze ztráty této dostupnosti. V odlehlých oblastech, kde je signál slabý nebo žádný, se stává velkým problémem pro cestovatele i místní. Prevence spočívá v nastavení realistických očekávání, v předvídání problémů se signálem a v přípravě na situace bez přístupu k internetu. Například stačí si stáhnout offline mapy, nabíjet baterie externími powerbankami a připravit si tištěnou verzi důležitých dokumentů.
Je důležité si uvědomit, že “vzácná fobie” je relativní pojem. Mnoho specifických fobií je poměrně vzácných, ale přesná data jsou obtížně dostupná. Noemofobie je sice relativně nová, ale její rozšíření je alarmující. Více než o vzácnosti je tedy důležité hovořit o vlivu moderní technologie na naši psychiku.
