Jak se to cítí být v nepohodě?

Necítit se ve své kůži znamená prožít nepříjemný pocit disharmonie, jakoby se vaše vnitřní já ocitlo mimo zónu komfortu. Může se projevovat jako depresivní nálada, pocity bezmocnosti a smyslu prázdnoty, podobně jako “kultura šoku”, jen mnohem méně intenzivně. V cizí zemi, třeba v Nepálu, kde se po staletí pěstuje silný kolektivismus, může západní individualista pocítit tuto ztrátu orientace velmi intenzivně. Na druhou stranu, nekomfort může být i spíše společenský – nepřirozené chování na formální večeři v Tokiu, kde se dodržují striktní společenské konvence, může způsobit výrazný pocit nevhodnosti. Jedná se o diskomfort spojovaný s neznámým prostředím, nepochopením kulturních nuancí a v důsledku i nejistotou a strachem z chyb. V Thajsku, kde se klade velký důraz na zdvořilost a úsměv, by i malá chyba v etiketě mohla vyvolat silný pocit provinění. Závěr? Necítit se ve své kůži je subjektivní a kontextově závislý pocit, kdy se naruší naše obvyklá rovnováha a cítíme se ztraceni a nejistí.

Tento stav se může projevovat fyzicky – napětím svalů, bolestí hlavy, únavou. Zkušenosti z cest po celém světě mi ukázaly, že klíčem k překonání tohoto pocitu je snaha o pochopení kontextu, přizpůsobení se a přijetí neznámého. Čím více zkušeností s různými kulturami a prostředími získáte, tím lépe se s tímto pocitem budete umět vyrovnat.

Co znamená frazeologismus „Být si v nepohodě“?

Známý český frazeologismus „být ne v své talíři“, tedy cítit se nepříjemně či nesvá, vznikl překladem francouzského výrazu „être dans son assiette“. Překlad ovšem nebyl zcela přesný. Francouzské „être dans son assiette“ totiž znamená „být ve své kůži“, „cítit se dobře“ – přesný opak našeho významu!

Zajímavost: Během svých cest po Francii jsem se setkal s tímto výrazem opakovaně. Jeho použití je vskutku odlišné od našeho pojetí. Představte si situaci – sedíte v útulné francouzské kavárně, popíjíte výborné víno a užíváte si atmosféru. Řeknete-li zde, že jste „dans votre assiette“, vyjádříte spokojenost a pohodu.

Etymologie chyby: K chybnou interpretaci došlo pravděpodobně kvůli podobnosti slov „assiette“ (talíř) a „état“ (stav). Představa „ne být ve svém stavu“ se pak zjednodušila na „ne být ve svém talíři“.

Další příklady jazykových nedorozumění při cestování:

Mnoho jazyků má dvojsmyslné výrazy, které mohou vést k trapným situacím. Například anglické “nice” může znamenat hezké, ale také milé, a jeho použití se liší v kontextu.
Gestáž se také může lišit – gesto, které v jedné kultuře znamená souhlas, může být v jiné urážkou.

Proto je při cestování důležité být obezřetný a vnímat kontext, aby se předešlo nedorozuměním.

Jak se nazývá pocit, když se necítíte ve své kůži?

Ten pocit, když se necítíte ve své kůži, by se dal v kontextu horských túr přirovnat k lehké formě syndromu deperzonalizace. Představte si, že stoupáte na vrchol a najednou se vám zdá, že vaše tělo je těžké, neposlušné, jako by vám nepatřilo. Tohle není jenom psychické, ale může souviset i s fyzickou únavou, dehydratací nebo nedostatkem spánku. Vysoká nadmořská výška může také ovlivnit krevní oběh a snížit citlivost, takže máte pocit znecitlivění končetin. Důležité je v takové situaci zpomalit, odpočinout si, doplňovat tekutiny a sacharidy. Pokud se tento pocit prohloubí nebo se opakuje, je nutné vyhledat lékařskou pomoc, protože může souviset s horšími stavy, než jen s únavou.

Jak pochopit „ne v své kůži“?

„Ne v své talířce“ – to pro turistu znamená být mimo komfortní zónu. Může to znamenat:

Fyzickou nepohodu: Nedostatek spánku, dehydratace, poranění, nepříznivé počasí (bouřka, prudký déšť, mráz) – to vše vás může vyhodit z rovnováhy a cítit se „mimo talířek“ i když jste na krásném místě.
Psychickou nepohodu: Stres z nečekaných situací, ztráta orientace, strach z výšek, únava, nedostatek jídla.
Nesprávné vybavení: Nesprávně zvolená výbava pro dané počasí a terén (např. nevhodné boty, chybějící pláštěnka) – to může způsobit fyzické i psychické nepohodlí.

Pro zkušeného turistu je důležité:

Připravit se na nepřízeň počasí a všechny možné komplikace.
Mít dostatek zásob jídla a vody.
Používat kvalitní a vhodné vybavení.
Dodržovat bezpečnostní opatření.
Poslouchat své tělo a včas odpočívat.

Být „ne v své talířce“ na túře je normální, důležité je umět s tím správně naložit a včas reagovat.

Jaký je příběh fráze „ne v své kůži“?

Výraz „ne v své kůži“ – nebo spíš jeho česká obdoba „ne být ve své kůži“ – má fascinující původ. Překlad z francouzštiny, kde slovo „assiette“ označuje jak „polohu“, například při jízdě na koni, tak i „talíř“. Představte si tu nešikovnost – špatná pozice na koni, pocit nejistoty a nepohodlí. Tohle francouzské „n’être pas dans son assiette“, tedy „nebýt ve své pozici“, se v češtině proměnilo v idiom „ne být ve své kůži“ – a později v běžnější verzi „ne být v své (své) tarelce“. Je to skvělý příklad, jak se jazyky ovlivňují a jak se významy posouvají.

Zajímavé je, že podobné idiomy existují i v jiných jazycích. Například v angličtině se používá „out of sorts“, což popisuje podobný pocit nepohodlí a disharmonie. Když jsem cestoval po Francii, pozoroval jsem, jak Francouzi používají výraz „être mal dans sa peau“, což je doslova „cítit se špatně ve své kůži“ – což je ještě blíže k původnímu francouzskému významu. To jen ukazuje, jak se význam idiomů může v průběhu času a mezi jazyky proměňovat a přitom si zachovat své základní sdělení o pocitu diskomfortu a nepohody.

A malá jazyková zajímavost na závěr: V některých dialektech se stále používá původní forma „ne být ve své kůži“, což mi přijde poetičtější a lépe odráží původní francouzský kontext jízdy na koni.

Proč se cítím oddělený od svého těla?

Prožívání pocitů depersonalizace či derealizace je jako putování po neznámé krajině – zpočátku zneklidňující, ale ne vždy důvod k panice. Mnohdy se jedná o přechodný stav, jakýsi “turbulenci” na cestě životem. Trvalé nebo silné pocity odcizení, zkresleného vnímání reality však mohou signalizovat vážnější problém, například depersonalizačně-derealizační poruchu, či jiný fyzický nebo psychický stav.

Představte si to jako dlouhou cestu pouští: občas se objeví miraže, které zkreslují realitu, ale po chvíli zmizí. Důležité je vnímat intenzitu a trvání těchto “mirazí”. Pokud se pocit odtržení od vlastního těla stává konstantním společníkem a narušuje váš život, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Mohou to být skryté fyzické příčiny, jako např. nedostatek spánku, vyčerpání, nebo psychické, jako stres, úzkost, deprese, trauma. Nepodceňujte tyto signály – podobně jako zkušený cestovatel plánuje trasu a řeší problémy, je třeba se postarat o své duševní zdraví.

Jaké existují ruské frazeologismy o lásce?

Ruské frazeologismy o lásce jsou bohaté a vypovídají o různých aspektech tohoto silného citu. “Být pod kablukem” (být pod pantoflem) – analogicky v češtině, popisuje muže zcela podřízeného své ženě. Je to častý motiv v ruském folklóru a literatuře, často s humorným podtónem. V cestování po Rusku se s tímto obrazem můžete setkat v humorných příbězích nebo v lidové tvořivosti.

“Věšet se na šíji” – intenzivní a někdy až otravné projevy náklonnosti. Tohle byste měli mít na paměti při seznamování s Rusy – přímé projevy náklonnosti můžou být vnímány různě, v závislosti na kontextu a osobnosti. V cestování je důležité respektovat místní zvyky a kulturu.

“Zamilovat se na první pohled” – univerzální a romantický pojem, známý i v češtině. Zážitek, který může obohatit i cestování – náhodná setkání a okamžité sympatie patří k nezapomenutelným zážitkům.

“Zkroužit hlavu” – silné okouzlení, které vede k zamilovanosti. To může být i metafora pro silný dojem, který na vás může udělat ruská kultura, historie nebo příroda – země je plná krásných míst, která vám doslova “zkrouží hlavu”.

Kdy se cítíte na místě?

Pocit, že nejsem sám sebou, znám moc dobře z cest. Není to jenom ten klasický „kulturní šok“, ale něco hlubšího. Mnoho zkušených cestovatelů to popisuje podobně – takový pocit odtržení, jako byste se dívali na svůj život z povzdálí. Tohle je podle odborníků příznakem depersonalizace-derealizace.

Není to nic neobvyklého, a nemusí jít hned o vážný problém. Může to být způsobeno vyčerpáním, stresem z cestování, jetlagem, nebo prostě jen přetížením smysly novými zážitky a informacemi. Ale pozor, pokud se tyto pocity prohlubují a trvají déle, je vhodné vyhledat odbornou pomoc.

Typické projevy, které jsem si sama všimla, nebo slyšela od ostatních cestovatelů:

Pocit, že vaše tělo není vaše vlastní – ten známý „out-of-body“ zážitek.
Cítíte se od okolního světa odděleni, jako byste žili ve snu.
Všechno vypadá nereálné, vzdálené, jako film.
Změněné vnímání času – hodiny letí, nebo naopak stojí.
Zhoršená paměť a koncentrace.
Emocionální otupení – cítíte se lhostejní k věcem, které by vás normálně ovlivnily.

Co s tím? Pokud se cítíte takto jen občas, stačí si dát pauzu, odpočinout si, zaměřit se na příjemné aktivity. Pomoci může i meditace, jóga, nebo pobyt v přírodě. V případě, že se symptomy zhoršují nebo trvají déle, je důležité vyhledat pomoc u psychiatra nebo psychologa. Nepodceňujte to!

Na cestách je klíčové si dávat pozor na sebe. Plánujte si dostatek odpočinku, neprogramujte si den na maximum, a nenechte se stresovat maličkostmi. Cestování by mělo být zábavné, ne zdroj stresu a úzkosti.

Dopřejte si dostatek spánku. Jetlag a nedostatek spánku mohou zhoršit příznaky.
Hýbejte se. Fyzická aktivita pomáhá snižovat stres.
Zůstaňte hydratovaní. Dehydratace může zhoršit pocity úzkosti.
Jezte zdravě. Vyhýbejte se nadměrnému cukru a alkoholu.
Udržujte kontakt s blízkými. Podpora z domova je důležitá.

Co to znamená, když se necítíte na svém místě?

Ten pocit, že nejsi sám sebou, zná každý z nás, třeba po náročném výstupu na vrchol, kdy tě prohluší únava a vše se zdá nereálné. To jsou přechodné pocity depersonalizace či derealizace, nic vážného. Ale pokud se to stává často a intenzivně, jako by se ti svět rozostřoval a ty sám v něm nebyl, může to signalizovat poruchu depersonalizace-derealizace nebo jiný zdravotní problém, fyzický či psychický.

Představ si to takhle: když se několik dní ženeš lesem s těžkým batohem, tvé tělo i mysl jsou vyčerpané. To je normální. Ale pokud i po odpočinku a regeneraci trvají pocity oddělení od reality, jako bys pozoroval sám sebe z povzdálí, pak je nutné vyhledat odbornou pomoc. Podobné pocity může vyvolat i extrémní fyzická zátěž, nedostatek spánku nebo stres. Proto je důležité dbát na rovnováhu, dostatek odpočinku a posilovat psychickou odolnost, třeba meditací v tichu hor.

Stejně jako u lezení po skalách, i u psychického zdraví je potřeba postupného nácviku a respektu vlastních limitů. Ignorování varovných signálů těla a mysli může vést k vážnějším problémům.

Jak se nazývá pocit, kdy máte pocit, že nejste ve svém těle?

Zažíváte pocit, jako byste nebyli ve svém těle? To může být deperzonalizace-derealizace. Znáte ten pocit, jako byste se vznášeli mimo sebe, jako ve snu? Svět kolem vás se zdá nereálný, vzdálený, jako v mlze. Vaše vlastní „já“ se od vás odděluje, cítíte se jako pozorovatel vlastního života. Známo je to i jako porucha disociace.

Na svých cestách po desítkách zemí jsem potkal mnoho lidí, kteří popsali podobné stavy. Není to výhradně záležitost psychických onemocnění, i když se s nimi často pojí. Může se objevit například po stresujících událostech, po traumatu, při silném vyčerpání, ale také po užití některých drog. V Japonsku jsem slyšel o podobných pocitech souvisejících s kulturním šokem a přetížením smysly. V Nepálu zase někteří mniši popisovali podobné stavy jako součást meditačních technik, samozřejmě s jiným kontextem.

Je důležité si uvědomit, že:

Není to psychické onemocnění samo o sobě, ale spíše symptom, který může doprovázet různé stavy.
Může se objevit i u zdravých lidí v náročných situacích.
Hledání pomoci je klíčové, pokud tyto stavy trvají déle a narušují běžný život. Léčba se může zaměřit na terapii, případně na farmakoterapii.

Známky se mohou lišit, ale obecně zahrnují:

Pocit nevědomosti, oddělení od sebe sama
Nereálný vnímání reality
Změny v prožívání vlastního těla
Emocionální otupení

Jaké jsou příklady frazeologismů?

Frázeologismy – užitečné pro každého turistu:

Belenu obžrat se (hrubě-prost.): Tohle se vám může hodit, když se někdo v horách ztratí a zpanikaří. Ztratil rozum, chová se nebezpečně. Dobré vědět, abyste se dokázali správně zachovat.
Bělmo na oku: Pro zkušeného turistu je to třeba nepříjemný kamínek v botě, který kazí celou túru. Nebo nefunkční vařič, když se chystáte na nocleh v mrazu.
Bérédit staré rány: Vzpomínky na předchozí neúspěšnou expedici vás mohou brzdit. Je důležité se z minulosti poučit, ale ne se v ní ztrácet. Analyzujte chyby a jděte dál!
Sypat sůl na ránu: Podobné jako předchozí bod, ale ještě silnější. Například, když někdo z týmu utrpí zranění a vy mu budete neustále připomínat jeho nešikovnost. Podpora a pozitivní přístup jsou klíčové.
Chránit jako zřítelnice oka: Tohle se týká vaší výbavy. Mapu, kompas, lékárničku, baterku – to vše je potřeba chránit před poškozením a ztrátou. Zkontrolujte si vše před každou túrou!

Tip pro turisty: Naučit se pár frazeologismů v jazyce země, kam cestujete, může být užitečné při komunikaci s místními.

Kdy se cítíš na místě, které ti nesedí?

Cítím se mimo, když se potýkám se syndromem nezkušeného cestovatele, neboli syndromem podvodníka v cestovním světě. Zní to absurdně, když prozkoumávám džungli Amazonky nebo ochutnávám uliční jídlo v Bangkoku, ale je to skutečně realita. Ten pocit, že jsem jenom náhodou na správném místě ve správnou dobu, že moje fotografie a příběhy jsou pouhou náhodou, a že jsem ve skutečnosti jen obyčejný turista, co se snaží dělat dojem, mě občas pronásleduje.

Je to paradox. Strávila jsem roky plánováním, učením se jazyků, překonáváním strachu a obrovským úsilím, abych se dostala tam, kam jsem chtěla. Přesto se ten pocit, že jsem nezaslouženě na vrcholu, že mi prostě jen štěstí přálo, stále vrací. Je to jako kdyby se úspěch stal spíše otázkou štěstí než mého úsilí a zkušeností.

Zjistila jsem, že se tímto pocitem potýká spousta zkušených cestovatelů. Dokonce i ti, kteří publikují knihy, pořádají workshopy a inspirují tisíce lidí. Je to zkrátka součást lidské povahy, pochybnost sama o sobě. Důležité je si uvědomit, že tento pocit je falešný, že jsem si svůj úspěch zasloužila, a že každá cesta, ať už velká nebo malá, je výsledkem mého úsilí a odhodlání.

Tip pro ty, co trpí syndromem nezkušeného cestovatele: Zapisujte si své úspěchy, ať už se jedná o zdolání horského průsmyku, či o pouhou zvládnutou konverzaci s místním. Prohlédněte si své fotografie, videa a vzpomínky. Připomínejte si, co všechno jste dokázali. Nepodceňujte se.

Proč se necítíte na svém místě?

Pocit, že nejsem sám sebou, znám moc dobře. Procházel jsem jím na mnoha cestách, v exotických koutech světa, kde se realita zdála být až příliš surrealistická. Občasná deperzonalizace či derealizace je jako krátkodobý výpadek GPS v mozku – nic vážného, ale když se to táhne, je to, jako by se mi rozmazávala mapa života. Může to být doprovodný jev stresu, vyčerpání, nebo i náznak vážnějšího problému, jako je porucha depersonalizace-derealizace. Ta se projevuje právě dlouhodobým a intenzivním pocitem odcizení od sebe sama i okolí. Vzpomínám si, jak jsem se jednou v Himálaji cítil jako pozorovatel vlastního života, vše mi připadalo nereálné, vzdálené, jako sen. Důležité je rozlišit, zda je to jen přechodný pocit, nebo trvalý stav ovlivňující každodenní život. Pokud vás to trápí, nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Nepodceňujte to, protože někdy i banální únava, nedostatek spánku či nerovnováha minerálů v těle můžou vyvolat podobné pocity. A věřte mi, nejlepší lék je někdy odpočinek a návrat k sobě, třeba i na klidné místo daleko od shonu.

Jak se to jmenuje, když se necítíte na svém místě?

Cítíte se někdy, jako byste byli na úplně jiném místě, než kde ve skutečnosti jste? Jako byste se dívali na svůj život zpovzdálí, jako na film? To není neobvyklé, a mnozí cestovatelé to znají. Někdy se to přihodí po náročném výletu, po kulturním šoku, po dlouhém pobytu v prostředí, které je nám vzdálené. Může to být vyčerpání, ale i něco víc.

Depersonalizace-derealizace je psychiatrický stav, kdy se cítíte odděleni od svého těla, emocí i okolí. Představte si to jako intenzivní pocit “jet lagu” mysli, který přetrvává. Znáte ten pocit, když se ocitnete v zemi, kde je vše jiné – jídlo, jazyk, kultura? Depersonalizace-derealizace je něco podobného, jen se to děje uvnitř vás. Vnímáte sebe i svět kolem sebe jako jaksi… nereálné.

Není to jen “nepatřím sem”, je to mnohem hlubší pocit odtržení. Může se projevovat jako znecitlivění, pocit, že vaše tělo není vaše, nebo že svět kolem je neskutečný, jako sen. Tento stav může přicházet a odcházet, trvat hodiny, dny, i týdny. A ano, je to stresující a znepokojivé.

Zkušenosti cestovatelů: Mnozí zkušení cestovatelé popsali podobné stavy po návratu z dlouhých cest. Je to důsledek náročného cestování, přetěžování organismu, ale i prožívání kulturního šoku. Změna prostředí, intenzivní zážitky, a neustálá adaptace mohou vést k takovýmto stavům. Je důležité si uvědomit, že to nemusí být nic vážného, ale v případě, že se stav zhoršuje nebo přetrvává, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc.

Tipy pro prevenci: Dopřejte si dostatek spánku, vyváženou stravu, pravidelný pohyb a snažte se vyhýbat nadměrnému stresu. Po cestách si dopřejte čas na odpočinek a návrat do rutiny. Nepodceňujte kulturní šok a buďte na sebe ohleduplní.

Proč mám pocit, že nejsem ve svém těle?

Ten pocit, že nejsi ve svém těle? To zní jako depersonalizace-derealizace, což je v podstatě takový psychický výšlap do nepříjemného terénu. Je to jako když se ztratíš na neznámé stezce – ztrácíš orientaci a kontakt s okolím. Objevuje se to občas, jako nečekaná bouřka na jinak krásném treku.

Depersonalizace je ten pocit, že jsi jako pozorovatel vlastního života, jako bys se díval na film o sobě, jenže ten film není zrovna akční dobrodružství, co? Ztrácíš kontakt se svým “já”, cítíš se oddělený od vlastního těla a emocí. Je to jako když se ti při náročném výstupu najednou zamlží hlava – jsou tam nohy, ruce, ale cítíš se od nich odtržený.

Derealizace je zase ten pocit, že okolí je nereálné, jako bys procházel skrz sen, nebo podivný, zkreslený digitální filtr. Barvy jsou matné, zvuky vzdálené, všechno se ti jeví neskutečné. Představ si, že se probudíš na vrcholu hory a okolí je tak zahaleno mlhou, že si nejsi jistý, jestli je to skutečné, nebo halucinace.

Obě tyto věci se často objevují společně. Není to něco, co bys měl/a ignorovat, jako zanedbané zranění na treku. Může to značně ovlivnit tvůj běžný život a outdoorové aktivity. Dobrá zpráva je, že existují metody, jak to zvládat – podobně jako učení se technikám přežití v divočině.

Vyhledání odborné pomoci je klíčové – neboj se požádat o mapu a kompas, když se cítíš ztracený/á.
Pravidelný pohyb a pobyt v přírodě může paradoxně pomoci – nalezení správné trasy k duševní pohodě.
Mindfulness a relaxační techniky – nauč se “čtení mapy” tvé mysli a těla.
Zkus si vést deník, abys si zaznamenal/a, kdy se tyto pocity objevují a co je jim předchází. To je jako plánování trasy – pro zjištění nejlepších a nejhorších cest.
Zdravý životní styl – dostatek spánku, vyvážená strava, limitace stresu – to vše je zásadní pro fyzickou i psychickou kondici.

Kdy se říká „ne v své kůži“?

Známé české přísloví „ne být v své kůži“ má svůj původ v chybném překladu francouzského výrazu „être dans son assiette“, který ve skutečnosti znamená „být ve své kůži“, tedy cítit se dobře. Francouzské „assiette“ znamená „talíř“, a tak vznikl překladový omyl. V každodenní řeči se tedy paradoxně používá přesný opak původního významu. Zajímavostí je, že podobné chyby v překladu se stávají často a vedou k vzniku nových, zakořeněných idiomů v různých jazycích. Během svých cest jsem si všiml, že podobné nepřesnosti se vyskytují i v jiných jazycích a často obohacují jejich slovní zásobu o nové, nečekané významy. Je to skvělý příklad toho, jak se jazyk vyvíjí a přizpůsobuje.

Co znamená pro člověka cítit se na špatném místě?

Cítit se „mimo mísu“ /aʊɾ əv plɛɪs/ /aʊt əv plɛɪs/, to znamená být v situaci, která vám nesedí, kde se necítíte komfortně a přirozeně. Je to pocit nepříslušnosti, jakoby jste se ocitli v prostředí, které vám není vlastní.

Příklady z mých cest:

Představte si sebe, zkušeného cestovatele, uprostřed honosné bankety v Tokiu v kimonu. I když je kimono krásné a událost fascinující, mohl bych se cítit “mimo mísu” kvůli jazykové bariéře a nepochopení zvyklostí.
Nebo si představte, že putujete po Amazonii a ocitnete se na konferenci o financích v New Yorku. Rozdíl v prostředí a tématech by mohl vyvolat silný pocit nepříslušnosti.

Tento pocit je subjektivní a závisí na mnoha faktorech: kultura, osobnost, zkušenosti. Někdy je to pouhé nepohodlí, jindy může být i zdrojem stresu a úzkosti.

Jak se s tím vypořádat?

Přijměte to: Uvědomte si, že je normální se občas cítit “mimo mísu”.
Analyzujte příčinu: Co způsobuje ten pocit? Je to prostředí, lidé, situace?
Přizpůsobte se: Pokud je to možné, pokuste se prostředí přizpůsobit svým potřebám. Nebo změňte prostředí.
Hledejte společné znaky: Zaměřte se na to, co máte s okolím společné, abyste se cítili více začleněni.

Zkušenosti z cest mi ukázaly, že tento pocit je dočasný a dá se s ním naučit žít. Důležité je zůstat otevřený novým zkušenostem a nebát se opustit komfortní zónu. Ale zároveň je důležité si uvědomit, kdy je potřeba ustoupit a vyhledat prostředí, ve kterém se budeme cítit komfortně.

Jaké jsou příklady užití frazeologismů?

Frázeologismy, to je kořen jazyka a skvělý zdroj poznání kultury. Když jsem cestoval po světě, slyšel jsem stovky podobných výrazů, ať už v Jižní Americe, v Asii, nebo v Evropě. „Balzám na duši“ – to je pocit, který zná každý unavený cestovatel po náročném dni stráveném v horké džungli Amazonie, po setkání s přátelskými domorodci a s pocitem, že se mi podařilo překonat nečekané překážky. „Bídný jako kostelní myš“ – to mi připomene chudé čtvrti Kalkaty, kde jsem viděl lidi žít v extrémní chudobě, bojující o holé přežití. „Běhat vystrčený jazyk“ – to jsem si vyzkoušel sám při zdolávání strmého kopce v Himalájích, s kyslíkovým deficitem a s pocitem, že mi srdce vyletí z hrudi. A „utéct jako před morem“ – to je pocit, který jsem zažil při setkání s nebezpečným divokým zvířetem v africké savaně. Tyto fráze nejsou jen pouhé výrazy, ale okénko do kultury a zkušeností lidí, kteří je používají. Každý frazeologismus mi vyvolá vzpomínku na konkrétní místo a zážitek z mé pouti světem. Jsou to živé příběhy zapsané v jazyce.