Zkušený rybář ví, že zdolání štiky není jen o silovém zápase. Bezpečnost je prioritou. Skřelový úchop je osvědčená technika, jak štiku jednou rukou pevně, ale šetrně, držet a zároveň jí otevřít tlamu pro vyjmutí háčku. K tomu poslouží kleště nebo peán. Pozor ale na žaberní oblouky! Jsou ostré jako břitva a snadno poraní ruku. V žádném případě se mezi ně nedávejte prsty – vytažení by mohlo být velmi bolestivé a obtížné.
Mnozí zkušení rybáři z Amazonie, kde se loví i mnohem větší druhy dravých ryb, používají podobnou techniku, ovšem s důrazem na použití silných, speciálních rukavic. Tyto rukavice chrání ruce před zraněním nejen od žaber, ale i od ostrých zubů štiky.
Při manipulaci se štikou je vždy nutné dbát na její opatrné zacházení. Po vyjmutí háčku ji co nejrychleji a šetrně vraťte zpět do vody. Nepodceňujte ani její sílu. I zdánlivě vyčerpaná štika dokáže v poslední chvíli překvapivě silně zabrat.
Pamatujete si na to, že štika je dravec s mohutnými čelistmi a ostrými zuby. Respektujte její sílu a vždy používejte správné vybavení. Správný přístup k manipulaci s úlovkem je klíčem k bezpečnému a zodpovědnému rybaření.
Jak odstranit šupiny?
Odstranění šupin, to je umění, které jsem si osvojil během svých cest po světě. Nejlepší metodou, kterou jsem zjistil, je podřezávání. Zasuňte ostrý nůž pod šupiny v ocasní části ryby, a to s citem, jako byste hladkali drahocenný klenot. Poté, pomalými a jistými tahy, odřezávejte šupiny spolu s jejich lůžky, dbejte ale na to, aby nůž pouze lemoval rybí tělo a nezajížděl do masa. Držení nože je téměř vodorovné, jako když pracujete s jemnou krajkou. Zkušenost mi ukázala, že správný úhel je klíčový k dosažení čistého a rychlého výsledku. Před samotným procesem je důležité mít rybu řádně omývanou, aby se šupiny lépe odstraňovaly. A nezapomeňte na kvalitní nůž – tupý nůž vám jen práci zkomplikuje a zkazí i chuť ryby. Na některých místech jsem se setkal s alternativními metodami, například škrábáním, ale podřezávání je podle mého názoru nejefektivnější a nejšetrnější k rybímu masu. Vždy dbejte na bezpečnost a používejte ostrý, ale bezpečný nůž!
Kdy chodit na štiky?
Září a říjen, to je štičí žně! Slunečné dny s ranní a večerní mlhou jsou ideální. Štiky se v téhle době koncentrují do mělčích oblastí, lovíc v závětří rákosí a u ponořených kmenů. Doporučuji lehký spinning s nástrahami imitujícími malé rybky. Vhodná je woblery, rotačky, ale i twitchbaity, záleží na konkrétních podmínkách revíru. Nezapomínejte na polarizační brýle pro lepší viditelnost pod vodou a zkuste prozkoumat i hlubší úseky řek, kde se štiky rády zdržují v blízkosti padlých stromů. Ranní a večerní chladnější teploty aktivizují dravce, proto je to nejlepší čas na lov.
Důležité je také sledovat vodní hladinu a proudy. Štiky se často zdržují v místech s proměnlivou hloubkou a rychlostí proudu, kde se shromažďují menší ryby – jejich hlavní potrava. Nepodceňujte důkladné prozkoumání mapy revíru před výpravou – identifikace potenciálních úkrytů štik je klíčová k úspěšnému lovu.
Jak zbavit štiku šupin?
Čištění štiky, zejména odstraňování šupin, je dovednost, kterou oceníte nejen u táboráku někde v odlehlých končinách Amazonie, ale i na chalupě u babičky. Základem je správný úchop – rybu pevně, ale šetrně uchopte za hlavu, ideálně přes utěrku. To se hodí i při filmování vašich kulinářských dobrodružství – čisté ruce jsou vždy v kurzu, ať už jste u jezera Ladoga nebo na skalnatém pobřeží Chorvatska.
K odstraňování šupin použijte škrabku na ryby – v nouzi poslouží i lžíce, nebo dokonce tupá strana nože (opatrně!). Nejdůležitější je směr – tahy provádějte vždy od ocasu směrem k hlavě ryby. Proti srsti to prostě nejde. Zkušenost mi ukázala, že taky tahy kratší a preciznější jsou efektivnější než jeden dlouhý silný. A nezapomeňte na detailní prohlídku po dokončení – i ty nejmenší šupinky kazí zážitek.
Tip pro zkušenější: kvalitní škrabka šetří čas i nervy, a to se hodí, když se vám po celodenním treku na vrchol Kilimandžára konečně podaří ulovit tuhle krásnou dravici. Dobře nabroušená škrabka je v podstatě vaše cestovní pojistka proti zbytečným komplikacím při přípravě rybího pokrmu kdekoli na světě.
Jaké lanko na štiku?
Na štiku doporučuji wolframové lanko, jehož vysoká pevnost v tahu a odolnost proti proříznutí je ideální pro boj s těmito dravými rybami. Štičí zuby jsou neuvěřitelně ostré a snadno proříznou běžný vlasec i pletenku. Wolframové lanko je sice dražší, ale jeho životnost a spolehlivost při zdolávání velkých štik výrazně převyšují klasické materiály. Při výběru dbejte na správnou tloušťku – závisí na velikosti očekávané štiky a použité nástrahy. Pro menší štiky stačí tenčí lanko, na větší exempláře je potřeba silnější. Nezapomínejte na kvalitní obratlík a kvalitní háčky, které vydrží nápor štičích zubů. Při lovu u břehů s kamenitým dnem je vhodné použít i olověné zátěže, aby se lanko neprodřelo o kameny. Dobře zvolený materiál a správná technika lovu jsou klíčové pro úspěšný lov štik.
Jak zabít štiku?
Humánní usmrcení štiky je klíčové pro zachování její kvality a respektování životního prostředí. Existují dva hlavní přístupy, oba vyžadující jistou zručnost a preciznost.
Metoda první: Omráčení a následné usmrcení.
- Rybu nejprve omračte silným úderem tupým předmětem do hlavy, ideálně do oblasti mezi očima. To zamezí zbytečnému utrpení.
- Následně, ostrým nožem, přerušte míchu v místě spojení hlavy a trupu. To je nejrychlejší a nejhumánnější způsob usmrcení.
- Pro úplné vykrvácení je vhodné přerušit žábry a propíchnout ocasní tepnu. Tím se minimalizuje stres pro rybu i pro vás při následném čištění.
Důležité detaily pro perfektní výsledek:
- Používejte vždy ostré nástroje. Tupé nástroje pouze prodlužují utrpení ryby.
- Rychlost je klíčová. Čím rychleji provedete všechny kroky, tím humánnější bude proces.
- Po usmrcení štiku co nejdříve ochlaďte, aby se zachovala její čerstvost. Metody se liší dle místních zvyklostí – od ledu přes chladné potoky až po speciální chladicí boxy. V tropických zemích, například v Thajsku, jsem viděl využívat speciální chladicí gely, zatímco v Alpách se spoléhali na rychlý transport do chladných údolí. Vždy je ale prioritou rychlé ochlazení.
Dodatek: V některých zemích existují specifické předpisy ohledně humánního usmrcení ryb. Je důležité se s nimi seznámit před zahájením lovu.
Jak silný vlasec na štiky?
Zbytečně silný vlasec na štiky je ztráta času, viditelný proužek ve vodě je spíše kontraproduktivní. Na štiku kolem 115 cm bohatě stačí tenčí vlasec, klid a trpělivost při zdolávání jsou klíčové. Tlak na pilu je nepřítel, ryba se může utrhnout. Při lovu skutečných trofejí, velkých štik, nebo dokonce sumců, doporučuji však silnější vlasec, minimálně 0,50 mm.
Při výběru vlasece je důležité vzít v úvahu i jeho materiál. Kvalitní pletený vlasec je silnější, ale tenčí než klasický monofilní. To umožňuje použití tenčího průměru při zachování potřebné pevnosti. Nezapomínejte na kvalitní háčky a návazce, které by měly odolávat i síle největších štik. Správný výběr záleží na konkrétních podmínkách lovu, hloubce, druhu dna a typu použité nástrahy. Zkušenosti učí, že i tenký vlasec může zdolát překvapivě velkou rybu, pokud je správně použit.
Pamatuji si jeden lov v kanadské divočině, kdy jsem zdolal obrovskou štiku na poměrně tenký vlasec. Trvalo to hodiny, ale nakonec se mi ji podařilo vytáhnout na břeh. Důležité je udržovat napětí na vlasci a citlivě reagovat na pohyby ryby. Neuspěchávat, nepoužívat sílu. Trpělivost je zde klíčem k úspěchu.
Jak navázat fluorocarbon na šňůru?
Spojení vlasce a fluorocarbonu? Nic jednoduššího! Používám osvědčený uzel, který mi zaručuje spolehlivost i v těch nejnáročnějších podmínkách, třeba na řece Amazonce. Nejprve vytvořím na fluorocarbonu jednoduchou smyčku. Důležité: Smyčka by měla být dostatečně velká, aby se jím prostrčila pletená šňůra bez zbytečného tlaku.
Poté prostrčím pletenou šňůru touto smyčkou. Tip pro začátečníky: Zkuste si to nejdříve nacvičit na suchu, abyste si osvojili správný postup.
Následuje důkladné utažení šňůry na konci smyčky. Zde je trik: Neutahujte příliš silně, abyste nepoškodili vlasec.
Nyní přichází klíčový krok: udělám několik (řekněme 8-10) pevných omotav kolem celé smyčky směrem zpátky. Pozor na rovnoměrné omotání! To je záruka pevnosti uzlu.
Nakonec znovu prostrčím pletenou šňůru smyčkou. Před finálním utažením uzel důkladně navlhčím vodou – to usnadní utažení a minimalizuje tření. Potom pevně, ale opatrně, utáhnu. Hotovo! Tento uzel spolehlivě odolá i tažení velkých ryb. Pro extra pevnost doporučuji použít speciální lepidlo na uzly, které ochrání uzel před vlhkem a prodlužuje jeho životnost.
Jakou nástrahu zvolit na štiku?
Výběr správné nástrahy na štiku je klíčový pro úspěšný lov. Záleží na velikosti cílové ryby a podmínkách loviště. Moje zkušenosti z cest po Evropě a za oceán mi napovídají, že univerzální řešení neexistuje.
Základní rozdělení nástrah dle velikosti:
- Malé nástrahy (3,9-6 cm): I když určené spíše na pstruhy, tlouště a okouny, v některých situacích, například při lovu menších štik v hustě zarostlých úsecích řek, se mohou osvědčit. Myslete na to při prozkoumání specifických biotopů, třeba v Alpách nebo Skandinávii, kde se štiky v menších rozměrech vyskytují častěji.
- Střední nástrahy (7-12 cm): Toto je zlatá střední cesta pro většinu štik. Výborně se osvědčí na řekách i jezerech, od střední Evropy až po severské fjordy. Zde je klíčová variabilita – experimentujte s barvami a typy nástrah, podle aktuálních podmínek.
- Velké nástrahy (nad 15 cm): Tyto nástrahy jsou určené na skutečné trofeje. Vhodnější jsou na velká jezera, hluboké řeky nebo na specifická místa, kde se vyskytují obří štiky. Zvažte použití při lovu na Baltu nebo v kanadských jezerech, kde se můžete setkat s opravdovým monstrem.
Nezapomínejte na další faktory, jako je barva nástrahy, typ vodního toku (řeka, jezero, přehrada), hloubka, denní doba a počasí. Vždy se přizpůsobte podmínkám a experimentujte. Úspěch v lovu štik je často o detailu a zkušenosti.
Kdy solit rybu?
Solení ryb – umění, které jsem pozoroval v desítkách kuchyní po celém světě, od japonských sushi mistrů po argentinské grilovací virtuosy. Základní pravidlo zní: solit těsně před tepelnou úpravou. U menších kusů stačí pár minut, u větších, celých ryb, desítky minut. To platí pro většinu druhů, samozřejmě s výjimkami, jako jsou nakládané ryby, kde je proces solení a fermentace delší a důležitý pro výslednou texturu a chuť. Rozšířený mýtus o tom, že sůl vysušuje rybu a ničí její vlákna, je mylný. Správné solení, krátce před přípravou, naopak stabilizuje vlhkost v rybím mase a vylepšuje chuť. Důležité je pamatovat na to, že druh soli a její zrnitost mohou ovlivnit výsledný efekt – jemná sůl se rozpouští rychleji a proniká do masa efektivněji než hrubá sůl. Experimentování s různými druhy soli, jako je himalájská, mořská či fleur de sel, může být fascinující cestou k objevování nových chuťových dimenzí. Zkušenost mi ukázala, že klíč k dokonalé chuti ryby spočívá v rovnováze – správné množství soli, doplněné o vhodné koření, podtrhne přirozenou chuť ryby a učiní ji nezapomenutelnou.
Jak usmrtit nemocnou rybičku?
Utrácet nemocnou rybičku je nutné co nejhumánněji a nejrychleji. Ostrý nůž za hlavou je rychlá a efektivní metoda. Při kempování, kde nůž nemusí být po ruce, lze použít prudké mrštění o pevný, ale měkký povrch (např. do trávy). Podchlazení ledem je méně humánní, neboť rybka trpí déle. Přehřátí v horké vodě je rovněž nehumánní a nedoporučuji. Vždy si vyberte nejrychlejší a nejméně bolestivou metodu, kterou máte k dispozici. Je důležité si uvědomit, že uhynulé ryby se nesmí v žádném případě spláchnout do toalety, ale je nutné je zlikvidovat ekologicky zodpovědně, ideálně zakopat do země v dostatečné vzdálenosti od vodního zdroje.
Důležité upozornění: Před jakýmkoli zásahem je vhodné si ověřit, zda je rybka skutečně nemocná a nevyléčitelně zraněná. Někdy stačí jen změna podmínek v akváriu (voda, krmení, filtrace).
Jak silný fluorocarbon na štiku?
Na štiku? 0,16 mm fluorocarbon? To je spíš na pstruhy duháky v klidných vodách, kde používám tenkou pletenku. Je to pro mě jasná volba, protože pracuji s drobnými jednoháčky a štika tam buď není, anebo se v zimě drží při dně, zatímco duháci se prohánějí u hladiny. Pro štiku bych volil mnohem silnější fluorocarbon, minimálně 0,25 mm, spíš 0,30 mm a výše, záleží na velikosti nástrahy a metodě lovu.
Silnější fluorocarbon je u štik nezbytností z několika důvodů:
- Síla zubů: Štika má mimořádně silné zuby, schopné prorazit i poměrně silný vlasec. Tenčí fluorocarbon se snadno přetrhne.
- Boj s rybou: Štika je silná ryba s mohutnými výpady, které tenký vlasec nevydrží. Silnější vlasec poskytuje lepší kontrolu nad rybou během zdolávání.
- Odolnost proti oděru: Dno, kameny a vegetace mohou fluorocarbon rychle opotřebovat. Silnější průměr je odolnější proti poškození.
Při lovu štik na řekách s proudem, kde je větší riziko zachycení o překážky, je nutné použít ještě silnější fluorocarbon, až 0,35 mm a více. Nezapomínejte na kvalitu – dražší, ale kvalitní fluorocarbon vám poskytne větší odolnost a delší životnost. Vždycky zvažte podmínky lovu a volte fluorocarbon odpovídající velikosti štik v dané lokalitě.
Moje zkušenost? Na velkých štikách, s kterými jsem se setkal například v Rusku, jsem používal až 0,40 mm fluorocarbon. Na menší štiky, třeba v českých revírech, stačí 0,30 mm. Ale nikdy ne pod 0,25mm!
Jak na štiku v zimě?
Štika v zimě? To chce strategii! V chladném období se ryby stahují do hlubších partií, tam, kde je teplejší voda a dostupná potrava. Zapomen na letní techniky.
Tři hlavní taktiky:
Mrtvá nástraha: Klasika. V zimě oceníš hlavně menší, ale čerstvé rybky. Důležité je správné olověnění a volba místa – hlubší jámy, blízkost překážek.
Živá nástraha: Malá živá rybka – ideálně pstružek, ouklej nebo plotice – je neodolatelná. Použij citlivý náčiní, abys nenadělal zbytečný rámus a štika si ji nevšimla. Důležité je volit nástrahu odpovídající velikosti štiky, kterou očekáváš.
Umělá nástraha: Zde vládne imitace malé rybky – woblery, blinkry, třpytky. V zimě vybírej pomalu klesající modely v tlumených barvách. Zkus experimentovat s různými hloubkami a rychlostí vedení. Nezapomeň na kvalitní vlasec a háčky.
Tipy pro zimního lovce štik: Na výbavu si vezmi i termo prádlo, nepromokavou bundu a rukavice. Teplota vody je nízká, takže si dej na čas a buď trpělivý. Pozorování a znalost terénu ti pomohou najít nejlepší místa. Nepodceňuj bezpečnost na zamrzlých vodách.
Kdy jít na štiku?
Září a říjen – to je štičí ráj! Slunečné dny s ranní a večerní mlhou jsou ideální. Štika se pak aktivně pohybuje a bez problémů se chytne. Vybírej si místa s bohatou vegetací, zatopenými stromy nebo s hloubkovými změnami – štika miluje úkryty. Nezapomeň na polarizační brýle, které ti pomůžou lépe pozorovat vodu a najít strategická místa. Lehká jízda na kajaku nebo lodi ti umožní prozkoumat větší plochu a dostat se k těžko přístupným místům. Před bouřkou a při studeném větru štika nereaguje na nástrahy – raději si v tu dobu užívej turistické aktivity mimo vodu. Důležité je sledovat i vodní proud – štiky se často zdržují v místech, kde se proud zpomaluje nebo mění směr. Kvalitní mapa s hloubkami je taky k nezaplacení. Nezapomeň na správnou výbavu, včetně pohodlného oblečení do všech typů počasí.
Kdy jít na štiky?
Zářijové a říjnové dny, prosluněné s ranní a večerní mlhou, to je pro lov štik ideální čas. V tomto období štiky aktivně loví a jsou nejlépe chytatelné. Z vlastní zkušenosti z mnoha rybářských výprav po celé Evropě vím, že právě tato kombinace světelných podmínek a lehké vlhkosti vzduchu zvyšuje jejich aktivitu. Mlha totiž vytváří skvělé maskování pro štiky při číhání na kořist.
Naopak, před bouřkou nebo prudkým ochlazením, a při silném studeném větru, štiky výrazně snižují svoji aktivitu. Zde se opírám o letité zkušenosti z lovu v různých klimatických podmínkách, od severských jezer až po teplé řeky jižní Evropy. V takovém počasí se ryby stahují do hlubších a klidnějších míst a ignorují nabízené nástrahy. Pozorovat změny počasí je tedy klíčové pro úspěšný lov.
Tip pro zkušené i začátečníky: Nepodceňujte význam pozorného sledování počasí a jeho vlivu na chování štik. Studium map větru a tlaku vzduchu se vám vyplatí. A nezapomeňte na kvalitní vybavení – správný prut a nástrahy jsou stejně důležité jako znalost správných podmínek.
Další faktor: Vodní hladina. Pozorujte, zda je voda kalná či čirá. V kalné vodě štiky loví méně efektivně, zatímco v čisté vodě jejich lov je mnohem úspěšnější. To se mi osvědčilo zejména na horských řekách a jezerech.
Kdy nejvíc berou štiky?
Štika, dravá kráska našich vod, se stává nejlovitelnější v okamžicích, kdy se příroda chystá k odpočinku. Mnozí si myslí, že nejlepší období je jaro, ale můj výzkum a letité zkušenosti říkají jinak. Podzim a zima, to je pravá štičí sezóna ve střední Evropě.
Proč? Protože voda se stává křišťálově čistou. Odumírající vodní vegetace zmizí, a tím se štikám otevírá prostor pro lov. Viditelnost kořisti se pro ně znatelně zlepšuje. Není to však jen o čistotě. Štiky v tomto období intenzivně shánějí potravu pro nadcházející zimu, proto útočí s neuvěřitelnou rychlostí a zuřivostí. Znáte ten pocit, když vám štika trhne nástrahou s takovou silou, že se vám třesou ruce? To je ona, podzimní dravá královna.
Klíčem k úspěchu je správný výběr nástrahy.
- Voblery: Zde hraje klíčovou roli velikost a barva. Tmavší tóny, imitující uhynulou rybu, jsou v kalné vodě výborné. V čisté vodě se osvědčují stříbrné a zlaté odstíny.
- Mušky: Velké a nápadné mušky, napodobující menší ryby, s sebou nesou velký úspěch. Štiky na ně reagují s nevídanou agresivitou.
- Živé nástrahy: Plotice, ouklej, nebo malé okounky nelze opominout. Tato klasika funguje vždy.
Nezapomínejte na techniku lovu. Pomalé vedení nástrahy podél dna, imitující zraněnou rybu, je velmi účinné. V hlubších úsecích řek a jezer se vyplatí použít těžší nástrahy, které rychleji klesají ke dnu.
A pro ty, kteří touží po skutečně velkém úlovku, mám ještě jeden tip: hlubší tůně a úseky s pomalým proudem, to jsou místa, kde štiky s oblibou vyčkávají na kořist.
Jak ulovit štiku?
Na štiky se nejlépe hodí prut střední až těžké třídy (castingový nebo spinningový), s akčním křivkou fast nebo extra fast. Naviják by měl být dostatečně robustní, s hladkým chodem a dostatečnou kapacitou vlasce. Pevná šňůra, minimálně 0,25 mm, je nezbytností.
Nástrahy: Volba závisí na podmínkách a ročním období. Klasikou jsou:
- Gumové rybky (twisters, rippery): V různých velikostech a barvách, s olověným závažím pro různé hloubky.
- Plandavky: Klasické woblery s křidélky, imitující zraněnou rybu.
- Woblery: Široká škála tvarů a akcí, od pomalu klesajících po rychle se vznášející.
- Spinnerbaity: Efektivní na prohledávání rozsáhlých ploch, zvláště v zarostlých částech.
Doplňky: Oceňované jsou ocelové předvázky, chránící nástrahu před poškozením a zároveň odrazující štiku od přeřezání vlasce.
Místa lovu: Štiky se rády zdržují v blízkosti hlubších míst, koryt řek, v okolí vodních rostlin (rákosí, lekníny), a v zátokách.
Důležité: Síla náčiní a volba nástrahy se odvíjí od velikosti očekávaných štik. Na větší kusy volte silnější prut a pevnější vlasec. Pozor na nástrahy s trojhákami – zacházejte s nimi opatrně.
- Před lovem zkontrolujte náčiní a nástrahy.
- Dodržujte platná rybářská pravidla a limity.
- V případě úlovku štiku co nejrychleji a šetrně vyjměte z vody a ošetřete, před jejím opětovným vypuštěním.
Jak očistit štiku?
Čištění štiky, této dravé krásky našich vod, je proces, který jsem pozoroval v mnoha koutech světa, od ruských jezer až po španělské řeky. Každý region má své nuance, ale základní postup zůstává podobný. Začněte opatrným naříznutím břicha štiky od řitního otvoru směrem k hlavě ostrým nožem. Důležité je: neřízněte příliš hluboko, abyste nepoškodili žlučník.
Po naříznutí jemně vyjměte střeva. V některých kulturách se využívají i vnitřnosti – játra a jikry jsou skutečnou lahůdkou. Po vyjmutí vnitřností štiku důkladně propláchněte pod proudem studené, tekoucí vody. Zbavit se všech zbytků střev je klíčové pro chuť a kvalitu masa.
Následně odřízněte hlavu a ocas. To se dělá obvykle za hlavou žáber a za řitním otvorem. Zde se hodí kvalitní nůž.
Nakonec odstraňte šupiny. K tomu můžete použít nůž, ale v mnoha zemích se používají i speciální škrabky na ryby. Tip: šupiny se lépe odstraňují, když je ryba chladná.
Pro ještě lepší výsledek doporučuji:
- Použít velmi ostrý nůž pro čistý řez a minimalizaci poškození masa.
- Rybu před čištěním důkladně omýt pod tekoucí vodou, aby se odstranila hlína a nečistoty.
- Po vyčištění rybu ještě jednou důkladně opláchnout a osušit papírovou utěrkou.
Různé způsoby přípravy:
- Grilování: Štika grilovaná na dřevěném uhlí je kulinářským zážitkem.
- Pečení: Pečená štika s bylinkami je skvělým rodinným jídlem.
- Smažení: Smažená štika s bramborovou kaší je klasika.
Čím okořenit štiku?
Štika, sladkovodní dravec s bílým, jemným masem, si zaslouží důstojné koření. Klasická cesta vede přes sůl a kmín, které podtrhnou její přirozenou chuť. Zkušenost z rybářských vesnic na severu Čech mi napovídá, že přidání čerstvých bylinek, jako je petrželka, tymián nebo rozmarýn, dodá pokrmu svěží a bylinnou notu. Pro zvýraznění chuti doporučuji před pečením štiku marinovat v bílém víně – ryzlink vlašský nebo suché bílé víno z oblasti Moravy se skvěle hodí.
Pečení v pekáči s plátky másla zajistí šťavnatost a krásně zlatavou kůrku. Během pečení, které trvá zhruba 30–35 minut při 180 °C, je klíčové rybu pravidelně podlévat výpekem, aby se maso nevysušilo. Výpek, obohacený o víno a bylinky, se stane skvělou omáčkou. Pro rafinovanější chuť lze přidat i kapku citronové šťávy těsně před koncem pečení.
Tip pro cestovatele: Na svých cestách jsem ochutnal štiku připravenou s různými variacemi. Na Slovensku ji často podávají s kapustou a kroupami, v polské Mazúrii zase s bramborovým salátem. Nebojte se experimentovat s přílohami a objevovat nové chuťové kombinace.
