Jak určit věk srnce? - Svět cestování

Určení věku srnce, zejména uloveného, je pro lovce klíčové. Nejčastěji se používá metoda opotřebení stoliček na dolní čelisti. Tato metoda je spolehlivá do šesti let, později se přesnost snižuje. Zkušení myslivci dokáží zkušeným okem posoudit věk i podle tvaru paroží, ale to je subjektivnější a méně přesné. Rozlišování podle paroží vyžaduje značné zkušenosti a znalost vývoje paroží v různých věkových kategoriích a podmínkách prostředí. V některých oblastech, především v zahraničí, se využívá i analýza zubní skloviny pro přesnější stanovení věku starších kusů. Opotřebení zubů je ovlivněno i kvalitou potravy, takže je třeba brát v úvahu i lokální podmínky a typ prostředí, ve kterém srnec žil. Na základě těchto pozorování se potom lze rozhodnout, zda daný kus splní kritéria pro lov, nebo zda by měl být ponechán pro další reprodukci.

Jak poznat starou srnu?

Rozpoznat starou srnu není snadné, vyžaduje to zkušenost. Zkušený pozorovatel si všimne robustnější postavy, mohutnějšího krku a hlavy nesené níže než u mladších kusů. Pohled staré srny je často popisován jako zarputilý, vyjadřující opatrnost a zkušenost. Mimo říjové období jsou samice většinou samotářky, preferují osamocení a důkladnou kontrolu okolí. Na pastviny se vydávají až po pečlivém průzkumu, mnohem později než mladší zvířata, což je dáno jejich opatrností a zkušenostmi s predátory. Zajímavostí je, že věk srny lze s jistou pravděpodobností odhadnout i podle tvaru a opotřebení zubů, ačkoli to vyžaduje detailní prohlídku, která je v terénu obtížně proveditelná. Zbarvení srsti se s věkem také mění, ale tato změna je subtilní a individuální, takže ji nelze použít jako spolehlivý ukazatel. Důležité je si uvědomit, že rozpoznávání věku zvěře je spíše umění než věda a vyžaduje roky praxe a pozorovatelského umění v terénu.

Kolik se dožívá srnka?

Srnky, tyhle lesní krasavice, potkávám na svých výletech poměrně často. Zajímavé je jejich latentní březost – zárodek se prakticky nevyvíjí až do listopadu! To je fakt, co? Pak v květnu až červnu se objeví jedno, vzácněji dvě srnčata, hnědá s bílými skvrnkami – perfektní maskování v lese.

Délka života ve volné přírodě je maximálně 10 let. To je ale v ideálním případě. V realitě se srnky často nestanou tak staré. Predátoři, nemoci, nehody… Na svých túrách jsem viděl leccos. Střety s auty jsou bohužel častou příčinou úmrtí.

Abych to shrnul: jejich život není jednoduchý.

Predátoři: Lišky, vlci, rysové, orli – všichni si na srnkách rádi smlsnou.
Nemoci: Paraziti, virové infekce – tyhle hrozby jsou pro srnky neviditelné, ale velmi nebezpečné.
Lidská činnost: Nehody, pytláctví, ztráta přirozeného prostředí – to vše snižuje šanci srnky na dlouhý život.

Když tedy příště potkáte srnku, buďte ohleduplní a nechte ji v klidu.

Kdy přebarvuje starý srnec?

Srnčí zvěř, stejně jako většina spárkaté zvěře v mírném pásmu, prochází dvakrát ročně fascinující proměnou – dvojitou výměnou srsti. Na jaře, s příchodem teplejších dnů, stará zimní srst, hustá a tmavá, aby je chránila před mrazem (například v drsných podmínkách sibiřských zim, které jsem měl možnost pozorovat), ustupuje lehčímu a světlejšímu letnímu kabátku. Tento proces trvá několik týdnů a je ovlivněn teplotou a délkou slunečního svitu. Na podzim se pak děje opak – s blížící se zimou si srnec oblékne teplou, hustou a tmavší zimní srst, aby přečkal mrazy. Tato sezónní změna srsti, kterou jsem viděl na mnoha kontinentech, je úžasným příkladem přizpůsobivosti divoké zvěře a důkazem evoluční dokonalosti. V tropických oblastech, kde jsem také cestoval, je tato změna srsti méně dramatická, nebo dokonce zcela chybí.

Intenzita přebarvování se může lišit podle geografické polohy a klimatických podmínek. Například v horských oblastech, kde jsem prožil nezapomenutelné okamžiky, je změna srsti výraznější než v nížinách. Také věk a zdravotní stav srnce ovlivňují proces svlékání a růstu nové srsti.

Jak určit stáří jelena?

Stáří jelena se nejlépe určuje podle opotřebení chrupu. S přibývajícím věkem se zuby obrušují – ztrácejí ostré hrany, dentinová kresba se rozšiřuje a podélná rýha na stoličkách mizí.

Důležité znaky:

M1 (první stolička): Ve čtyřech letech dochází k typickému obrusu sloupečku na vnější straně mezi první a druhou polovinou M1. To je poměrně spolehlivý indikátor.
Celkové opotřebení: Stupeň obroušení všech zubů poskytuje celkový obraz o stáří. Čím více obroušené, tím starší jelen.

Přesné určení věku je možné jen do 8–9 let. Potom už je to spíše odhad, a to i pro zkušené lovce či biology.

Další faktory ovlivňující opotřebení zubů:

Kvalita potravy: Tvrdá potrava urychluje obrušování.
Genetické faktory: Různé jedinci mohou mít různou rychlost obrušování zubů.
Zdravotní stav: Nemoci mohou ovlivnit stav zubů a ztížit určení věku.

Pro laika je spolehlivé určení věku podle zubů obtížné. Pro přesné určení je nezbytné znát anatomii jeleního chrupu a mít zkušenosti s jeho zkoumáním.

V kolika letech je člověk starý?

Česká republika má poměrně vysoký průměrný věk, takže potkáte mnoho lidí v kategoriích, které uvádíte.

Věk a cestování:

49-59 let – střední věk: Ideální věk pro aktivní cestování. Dost energie na náročnější výlety, ale stále dostatek flexibility. Doporučuji například cykloturistiku, trekking v Alpách nebo dobrodružnější zájezdy.
60-74 let – vyšší věk čí rané stáří: Pohodové cestování s důrazem na komfort. Klidné prohlídky měst, relaxační pobyty u moře, lázeňské zájezdy. Vhodné jsou cestování vlakem nebo autobusem, které šetří síly.
75-89 let – vlastní stáří (very old, senium): Cestování by mělo být přizpůsobeno fyzické kondici. Kratší výlety, pohodové procházky, možnost využití asistenčních služeb. Klidné pobyty v termálních lázních nebo u moře jsou ideální.
90 a více let – dlouhověkost (Příhoda to nazval „patriarchium“): Cestování je individuální, záleží na zdravotním stavu. Možnost návštěv rodiny nebo pobytů v blízkosti domova s zajištěním potřebné péče.

Tipy pro seniory cestující po ČR:

Využijte slev pro seniory na vstupném do muzeí a památek.
Zajistěte si cestovní pojištění s rozšířeným krytím.
Vyberte si ubytování s bezbariérovým přístupem, pokud je potřeba.
Plánujte cesty s ohledem na počasí a vlastní fyzické možnosti.

Kdy je člověk starý?

Otázka, kdy se člověk stává „starým“, je fascinující a subjektivní, ale z biologického hlediska existují objektivní markery. Američtí vědci identifikovali období kolem 35-45 let jako bod obratu. V tomto věku se zpomaluje proces dokonalé obnovy buněk, což spouští biologické stárnutí. Je to ovšem jen jeden ukazatel. Mé zkušenosti z cest po desítkách zemí ukazují, že vnímání stáří je silně kulturně podmíněno. V některých kulturách je 35 let vrchol zralosti a produktivity, v jiných se teprve začíná uvažovat o „středním věku“. Kromě buněčné obnovy hrají roli i genetika, životní styl – strava, pohyb, spánek – a v neposlední řadě i psychosociální faktory, jako je stres, sociální síť a smysl života. Zdrávím i myslí zůstáváme déle mladí, bez ohledu na kalendářní věk. Například v Japonsku, kde se průměrná délka života řadí mezi nejvyšší na světě, se klade velký důraz na prevenci a aktivní život i ve vyšším věku. To svědčí o důležitosti celostního přístupu ke stárnutí, překračujícího pouhý biologický aspekt.

Jak poznat starou cuketu?

Starou, a tedy potenciálně nebezpečnou cuketu poznáte především podle výrazně hořké chuti. Hořkost je varovným signálem přítomnosti cucurbitacinů, toxických látek, které mohou způsobit žaludeční nevolnost, zvracení a průjem. Nikdy nejezte hořkou cuketu! Okamžitě ji vyhoďte. Před použitím vždy ochutnejte malý kousek syrové cukety. Dobře zralá cuketa má jemně nasládlou chuť. Na trzích a v obchodech vybírejte cukety s hladkou, lesklou slupkou bez poškození a měkkých míst. Tmavé skvrny a plíseň jsou jasným znamením zkažení. Při skladování cukety dejte přednost chladnějšímu místu, ideálně lednici, kde vydrží čerstvá několik dní. Pokud cestujete a koupíte cuketu na farmářském trhu, snažte se ji spotřebovat co nejdříve.

Jak poznat starou dusi?

Stará duše? Setkal jsem se s nimi po celém světě, od zasněžených Himalájí po pulzující ulice Tokia. Nejde o věk, ale o specifický soubor charakteristik. Osamělost? Ano, často preferují hluboké myšlenky před povrchním shonem. Není to však izolace, spíše selektivní společnost, hledání spřízněných duší. Hladoví po poznání, ne jen pro znalosti samotné, ale pro pochopení světa a svého místa v něm. Myslím na buddhistické mnichy v Nepálu, kteří věnovali život studiu dharmy, nebo na peruánské šamany sdílející své ancestrální moudrost. Duchovní tématika pro ně není okrajová, ale ústřední. Vnímají křehkost bytí, jako efemérní krásu kvetoucího sakury v Kjótu. Introspekce je pro ně zdrojem síly, hloubkové uvažování jim umožňuje vidět komplexní souvislosti, “bigger picture”, jak říkají v Americe. Materialismus je pro ně irelevantní, jejich bohatství spočívá v prožitcích a zkušenostech, ne v hromadění majetku. Setkal jsem se s nimi v nejchudších vesnicích i v nejbohatších městech, jejich vnitřní svět je mnohem bohatší než jakákoliv vnější reprezentace.

Tento typ člověka je často hluboce empatický, ačkoli to nemusí dávat najevo okázale. Jeho citlivost je zjemněná zkušenostmi, jeho úsudky jsou promyšlené a moudré. Nehledají uznání, jejich uspokojení tkví v osobním růstu a porozumění světu. Myslím, že cestovat po světě a potkávat se s různými kulturami jen umocňuje tyto vlastnosti. Viděl jsem je v očích starého beduína v poušti, v klidném úsměvu tibetského farmáře a v prohloubených tvářích japonských kaligrafů. Stará duše, to není stereotyp, ale archetype, univerzální obraz, který se projevuje v nekonečně mnoha podobách.

Proč srnčí bekají?

Srnčí zvěř, ať už jelenci či srny, mladí či staří, vydávají charakteristické bekání v okamžiku, kdy zaznamenají něco neobvyklého, aniž by nutně chápali zdroj ohrožení. Je to jejich přirozený způsob komunikace a vnímání nebezpečí. Intenzita bekání se v průběhu roku mění. Na jaře a v létě, v období husté vegetace, kdy je srnčí zvěř méně viditelná, se bekání ozývá častěji.

Zajímavost: Tento zvuk není jen výstražný signál pro ostatní srnce. Studie prokázaly, že frekvence a délka bekání může nést i informaci o druhu ohrožení. Například krátký, ostrý zvuk signalizuje blízkost predátora, zatímco delší, protažené bekání může signalizovat nebezpečí ze strany člověka.

Můj vlastní zážitek z expedic do lesů střední Evropy mi ukázal, že zkušený pozorovatel dokáže z bekání vyčíst mnohé. Například:

Frekvence: Rychlé, opakované bekání signalizuje silné nebezpečí.
Intenzita: Slabé, tlumené bekání může znamenat pouze mírnou zvědavost.
Reakce okolí: Pokud se po bekání ozve ticho, srnčí zvěř pravděpodobně utekla. Pokud se ale bekání šíří dál, je hrozba patrně větší.

Myslivci se naučili, jak bekání minimalizovat. Je to otázka nenápadného pohybu, tiše se pohybujíc lesem a minimalizují tak rušení. Je to, dá se říct, umění nenápadnosti, které jsem se během svých cest naučil oceňovat. Znalost chování srnčí zvěře je pro pozorovatele i lovce nezbytná.

Praktická rada: Pokud se v lese setkáte se srnčí zvěří a chcete ji nerušit, pohybujte se pomalu, tiše a nenápadně. Vyhýbejte se prudkým pohybům a hlasitým zvukům.

Proč štěká srnec?

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, srnec neštěká. Ten zvuk, který si mnozí s kůrou psa spojují, je ve skutečnosti specifický způsob komunikace zvaný „bekání“. Intenzita a frekvence bekání závisí na mnoha faktorech, z nichž jedním je velikost skupiny. V početných tlupách, které jsem pozoroval například v Karpatech nebo Skandinávii, je bekání méně časté. Důvodem je efektivní systém ostražitosti – dominantní jedinci, plnící roli hlídacích psů, spoléhají na zrak a čich k detekci nebezpečí. Signálem pro ostatní není štěkání, ale rozšíření obřitku a rychlý únik. To jsem osobně viděl při studiu chování srnčí zvěře v různých biotopech od lesů Amazonie po vyprahlé stepi Mongolska. V zimě, kdy je les holý a viditelnost lepší, je bekání opravdu vzácné – zdroj nebezpečí je snadno identifikovatelný. Bekání slouží také k vymezování teritoria, a to především u samců, což jsem zaznamenal i v hustých lesích střední Ameriky a v lesích Asie. Zajímavostí je, že frekvence a tón bekání se může lišit v závislosti na druhu a geografické lokalitě.

Kolik je v ČR srnek?

Česká republika, země překvapivých kontrastů, ukrývá i fascinující svět divoké zvěře. Z dostupných mysliveckých statistik za rok 2025/2023 vyplývá, že populace srnčí zvěře je značně početná. Celkový plán lovu (odstřel i odchyt) srnce obecného dosáhl 60 989 kusů, srn 53 395 a srnčat 41 781. K tomu je nutné připočíst celkový úhyn, který dosáhl u srnčí zvěře úctyhodných 12 120 + 21 322 + 16 963 kusů. Tyto čísla nám poskytují jen hrubý odhad, neboť skutečný počet srnčí zvěře se může lišit v závislosti na regionu a metodách sčítání. Hustota populace je ovlivněna mnoha faktory, jako je dostupnost potravy, predace a lidská aktivita. Pro přesnější obraz by bylo vhodné prozkoumat detailnější data rozdělená podle krajů, ale i tak je zřejmé, že srnci a srny jsou v české krajině stále poměrně hojní. Mufloní populace, pro srovnání, je podstatně menší, s plánovaným odstřelem 8 832 kusů a celkovým úhynem 935 kusů.

Proč srnec štěká?

Zvuk, který mnozí mylně považují za štěkání srnce, je ve skutečnosti specifický typ vokalizace, běžně označovaný jako „bekání“. Na mých cestách po Evropě, Asii i Americe jsem pozoroval, že toto chování je výrazně ovlivněno sociálním kontextem a ročním obdobím.

Samotářský způsob života vs. stádo: Srnčí zřídka beká, pokud se nachází ve větší tlupě. V takovém případě se spoléhá na kolektivní ostražitost. Hlídací srnci, často starší a zkušenější jedinci, monitorují okolí. Místo hlasitého bečení využívají jemnější signály – rozšířený obřitok (bílá skvrna na hýždích) a rychlý únik. Tento systém varování je efektivnější a méně zbytečně zneklidňující pro celou skupinu.

Sezónní vliv: V zimě je bekání srnců poměrně vzácné. Díky holým stromům je snadnější identifikovat zdroj nebezpečí vizuálně, čímž se snižuje potřeba akustické signalizace.

Teritoriální značkování: Bekání hraje roli i při vymezování teritoria, zejména u samců. Toto chování je podobné jako u mnoha jiných savců po celém světě, kde vokalizace slouží k oznamování přítomnosti a dominance.

Zajímavost č.1: Intenzita a frekvence bekání se liší v závislosti na věku a pohlaví srnce.
Zajímavost č.2: V některých regionech se používají různé termíny pro popis srncích vokalizací, které se mohou lišit v nuance.
Zajímavost č.3: Studium srncích vokalizací je součástí širšího výzkumu komunikace u zvěře a může přispět k lepšímu pochopení jejich chování a ochrany.

Jak se řekne anglicky srna?

Anglický překlad slova „srna“ závisí na kontextu. Doe je obecný termín pro samici jelena, takže se hodí, pokud není důležité přesné druhové určení. Viděl jsem ji několikrát v lesích Skotska.

Pro přesnější popis je potřeba specifikovat druh. Roe deer je správný překlad pro naši evropskou srnku obecnou (Capreolus capreolus). Je to drobný druh, s nímž se často setkávám při túrách po Alpách. Pozoruji je i v lese u chaty na Šumavě.

Red deer se týká jelena lesního (Cervus elaphus), jehož samice se také nazývá doe. Je mnohem větší než srna. Na Novém Zélandu jsem pozoroval stáda jelenů lesních a jejich samice byly skutečně impozantní.

Při určování druhu srnčí zvěře v terénu je důležité věnovat pozornost velikosti, tvaru parohů (u samců) a zbarvení srsti.
Sledování stop a pobytových znaků je skvělým způsobem, jak identifikovat zvěř i bez přímého pozorování.
Při pozorování zvěře je důležité udržovat bezpečnou vzdálenost a nerušit ji v jejím přirozeném prostředí.
Používejte dalekohled pro bezpečné a detailní pozorování.
Dodržujte zásady etického chování v přírodě.

Jak poznat věk jelena?

Věk jelena se dá poměrně přesně určit podle opotřebení zubů. Zkušený lovec nebo zoolog dokáže zjistit stáří s přesností na měsíc. Nejde jen o samotné obroušení, ale i o množství vápníku usazeného u kořenů zubů. Každá čelist poskytuje důležité informace.

Mladí jeleni mají ostré, neopotřebované zuby. Starší jeleni vykazují výrazné opotřebení, často i s viditelnými dutinami. Vápník se usazuje postupně a jeho množství je tak dalším indikátorem.

Kromě zubů se dá stáří odhadnout i podle paroží. U mladých jelenů je paroží malé a jednoduché, u starších jelenů je větší, rozvětvenější a má charakteristický tvar. Také stav srsti a celková kondice jelena mohou napovědět o jeho stáří, ale to je méně přesná metoda.

Jak určit stáří kotěte?

Určení stáří nalezeného kotěte vyžaduje citlivý přístup. Zavřené oči signalizují věk přibližně 8-14 dnů, přičemž většina koťat otevírá oči mezi 10. a 14. dnem. Může se však stát, že některá koťata spatří světlo již po sedmi dnech, zatímco jiná o něco později. Neostrost zraku svědčí o věku dvou až tří týdnů.

Zkušenost z mých cest po světě mi ukázala, že tato pravidla, ačkoliv užitečná, nejsou absolutní. Vliv má mnoho faktorů, včetně plemene, zdravotního stavu matky a celkové kondice vrhu.

Další ukazatele stáří:

Zuby: mléčné zuby se začínají prořezávat okolo 2-3 týdnů věku.

Hmotnost: pravidelné přibývání na váze je důležitým indikátorem zdravého vývoje. Průměrná hmotnost se liší podle plemene.

Pohyblivost: v prvních týdnech jsou koťata velmi závislá na matce, ale postupně se stávají pohyblivějšími a zkoumavějšími.

Srst: hustota a délka srsti se mění s věkem.

Pro přesnější určení věku je vždy nejlepší konzultace s veterinářem. Veterinář dokáže posoudit celkový zdravotní stav kotěte a s větší přesností určit jeho stáří.

Kdy člověk začne starnout?

Stárnutí, přátelé, není náhlý pád z útesu, ale spíše pozvolný sestup po klikaté horské stezce. Dvě výrazné strmé úseky však na této cestě najdeme. První, dramatický pokles nastává na konci puberty. Zastaví se růst, a s ním i ta bouřlivá regenerace, poháněná nekonečným dělením buněk. Je to jako kdyby se náš horský vůz najednou vyčerpal a začal pomalu stoupat do kopce.

Druhý, neméně náročný úsek, začíná mezi čtyřicátým a padesátým rokem. Zde se do hry zapojují mitochondrie – ty maličké elektrárny v našich buňkách. Zpomaluje se jejich činnost, a tím i tok energie pro celý organismus. Je to, jako by se zásoby paliva v našem horském voze tenčily. Některé funkce začnou slábnout, podobně jako když se horská cesta zhoršuje a náš vůz se musí prodírat kamením a bahnem.

Co s tím?

Zdravý životní styl: Je to náš nejdůležitější nástroj. Myslete na kvalitní spánek, vyváženou stravu bohatou na antioxidanty a pravidelný pohyb. To je jako pravidelná údržba našeho horského vozu – výměna oleje, kontrola pneumatik a doplňování paliva.
Prevence: Pravidelné lékařské prohlídky jsou nezbytné. Čím dříve odhalíme problémy, tím lépe s nimi můžeme bojovat. To je jako mít s sebou na cestě zkušeného mechanika.
Pozitivní přístup: Mentální zdraví je stejně důležité jako fyzické. Stres urychluje stárnutí! To je jako jet po horské cestě v pořádku, nebo naopak pod tlakem. Dobrý řidič si vždy najde cestu.

A nezapomeňte, že i na vrcholcích hor je krásně. Stárnutí není jenom sestup, ale i cesta nabitá zkušenostmi a moudrostí. Je to záležitost individuální, stejně jako každé dobrodružství.

Kdy člověk umírá?

Smrt? V horách poznáš, že to není jen o poklesu krevního tlaku a těžko hmatném pulsu, často doprovázeném tachykardií a arytmiemi. Tohle jsou jen suché fakty. Představ si tohle: dýchání se mění – někdy je to mělká bradypnoe, jindy mělká tachypnoe, s častými apnoickými pauzami. Vidíš, jak se člověk usilovně nadechuje, zatahuje nadklíčky? To je boj o každý nádech. A obličej? Ten se „zostří“, rysy se ztenčí, nos jako by vyčníval. V terénu je důležité si uvědomit, že tyto příznaky mohou být maskované nadmořskou výškou, dehydratací nebo podchlazením. Proto je správná prevence a první pomoc absolutně kritické. Nedostatek kyslíku v horách může zrychlit nástup těchto příznaků, takže rychlá reakce je klíčová. Poznat křehkost života v náročném prostředí tě naučí vážit si každé chvíle.

Pro rychlou diagnostiku v terénu je důležité si všímat i dalších faktorů: změny vědomí, bledá kůže, cyanóza (modré zbarvení kůže a sliznic), absence reakcí na podněty. Pamatuješ si, jak jsme se učili na kurzu první pomoci? Základní životní funkce (ABC – Airway, Breathing, Circulation) musí být kontrolovány systematicky a ihned zahájena resuscitace, pokud je to nezbytné. V horách je čas kritickým faktorem.

Pro zkušeného turistu je důležité znát i diferenciální diagnostiku – některé příznaky mohou napovídat na jiné závažné stavy, například vysokohorský edém plic nebo mozku. Proto je nezbytná rychlá evakuace a profesionální lékařská pomoc.

Jak dlouho trvá reinkarnace?

Reinkarnace, nebo chcete-li znovuzrození, jak ji nazývají buddhisté, je fascinující téma, které jsem si v průběhu svých cest po Asii mnohokrát prohloubil. Buddhismus popisuje proces, který se odehrává po smrti. Pramen mysli, chcete-li vědomí, se ocitne v bardo, přechodném stavu, trvajícím nejvýše 49 dní. Představte si to jako jakousi mezizónu, jakousi duchovní letištní halu, kde se čeká na další let – znovuzrození. Po uplynutí této lhůty se vědomí reinkarnuje do jedné z nespočetných forem existence v šesti sférách cyklického světa. Tyto sféry zahrnují sféru bohů, asurů (polobohů), lidí, zvířat, duchů a pekelných bytostí. Kam se vědomí znovuzrodí, závisí na karmě, na činech a myšlenkách z předchozího života. Je to složitý systém, jehož pochopení vyžaduje hlubší studium buddhismu. Mnoho buddhistických klášterů v Nepálu, Tibetu a Bhútánu nabízí semináře a meditační techniky, které vám pomohou lépe pochopit tento proces. Ačkoliv se 49 dní zdá být relativně krátká doba, z pohledu samotného procesu je to nekonečná cesta. Můj osobní zážitek z návštěv tibetských klášterů byl silně ovlivněn právě tímto komplexním pohledem na život a smrt.

Zajímavostí je, že délka bardo není pevně daná a může se lišit individuálně. Závisí na karmě a duchovním vývoji jedince. Někteří buddhisté věří, že je možné ovlivnit, kam se po smrti znovuzrodí, prostřednictvím meditace a duchovní praxe. To samo o sobě je fascinující aspekt, který mě vedl k hlubšímu studiu nejen buddhismu, ale i jiných východních filozofií. Mnohá místa, která jsem navštívil, byla přímo propojena s naukami o reinkarnaci a nabízejí pozoruhodný pohled na tuto záhadu.