Plánujete rybaření a tápete s vyplněním povolenka? Žádný problém! Zapamatujte si, že Sumář úlovků a docházek je klíčový. Do něj pečlivě vepište číslo a název revíru, kde jste lovili. Důležité je přesně zaznamenat úlovky – pro každý revír a každý druh ryby uveďte počet kusů i celkovou hmotnost v kilogramech. Používejte předepsané zkratky druhů ryb (Po pro Pstruh, Li pro Lipan, K pro Kapr, L pro Lín… kompletní seznam zkratek najdete obvykle na povolenkové matrici nebo na webových stránkách příslušné rybářské organizace). Nepodceňujte přesnost – chybný zápis může vést k problémům. Nezapomeňte na důležité součty! Udělejte jak vodorovné, tak svislé součty kusů i kilogramů pro přehlednou statistiku vašeho úlovku. A nakonec doplňte počet vašich rybářských výprav do revíru. Pro úplnost, doporučuji si před každou výpravou ověřit platnost povolenek a případná aktuální omezení lovu na daném revíru. Zkušenost mi ukázala, že kontrola na místě je standardem, a důkladně vyplněný sumář vám ušetří nepříjemnosti. Mnoho štěstí na rybách!
Tip pro zkušené cestovatele-rybáře: Nezapomeňte si vzít s sebou voděodolný zápisník a tužku, aby se vám poznámky nepoškodily v případě nepříznivého počasí. Fotografie úlovků nejen potěší oko, ale v případě kontroly mohou posloužit jako důkaz. A nezapomeňte na mapu revíru – určitě se vám bude hodit při orientaci v terénu.
Co potřebuji k lovu zvěře?
K lovu zvěře je potřeba lovecký lístek, samozřejmě. Bez toho ani ránu nevystřelíte. Dále pak povolenku k lovu – ta specifikuje, co a kde můžete lovit. Nezapomeňte na potvrzení o povinném pojištění, s limitem 20 milionů korun na škody na zdraví/usmrcení a 500 tisíc korun na škody na majetku. To je důležité, protože v lese se může stát cokoliv. Pokud budete lovit se zbraní, je nezbytný zbrojní průkaz, anebo Evropský zbrojní průkaz. Kromě toho bych doporučil kvalitní lovecký nůž, kompas a mapu – znalost terénu je při lovu klíčová. Nepodceňujte ani dobrou výbavu, včetně pevné obuvi, nepromokavého oblečení a dostatek teplého oblečení pro případ neočekávaného zhoršení počasí. Praktické jsou také dalekohledy pro sledování zvěře a kvalitní batoh pro přenášení vybavení a ulovené zvěře. Nezapomeňte na první pomoc a dostatek pitné vody a energetických zásob. A samozřejmě, respekt k přírodě a dodržování všech platných předpisů.
Co děláme na podzim?
Podzim nabízí nepřeberné množství aktivit. Klasická podzimní procházka lesem, provoněná listím a zbarvená do odstínů ohně, je balzámem na duši. Doporučuji vyrazit do méně známých lesů – objevíte překvapivé výhledy a uniknete davům. Nezapomeňte na pevnou obuv a teplé oblečení!
Výlovy rybníků jsou fascinující podívanou, ale nejlépe se na ně vydejte s místními – získejte tak cenné informace o tradičních rybolovných technikách a ochutnáte čerstvé ryby přímo od zdroje. Mnoho rybníků nabízí i piknikové posezení s výhledem na vodní plochu.
Geocaching je skvělý způsob, jak prozkoumat okolí aktivně. Aplikace vám pomohou najít skryté poklady a projdou se po méně obvyklých trasách. Nezapomeňte na nabitou baterii telefonu a vhodné oblečení do terénu.
Zoologické zahrady v podzimních měsících nabízejí klidnější atmosféru a menší davy. Mnohé z nich pořádají v tomto období speciální programy. Před návštěvou si ověřte otevírací dobu a aktuální nabídku.
Sbírání ovoce – jablka, hrušky, švestky – je aktivita pro celou rodinu. Vydejte se na procházku do sadů nebo navštivte místní farmy, kde si ovoce sami natrháte. Nezapomenutelný zážitek zaručen!
Farmářské trhy pulzují životem a nabízejí čerstvé produkty přímo od pěstitelů. Ochutnejte místní speciality a podpořte regionální farmáře. Někdy se na trzích konají i zajímavé doprovodné akce.
Divadlo nabízí únik před chladným počasím a skvělou zábavu. Podzimní program je často nabitý novinkami a klasickými tituly. Včas si rezervujte vstupenky.
A pro trochu adrenalinu? Drakiáda! Větrné podzimní dny jsou ideální pro pouštění draků. Vyrobte si vlastního draka, nebo si ho kupte a užijte si hru s větrem.
Co dělat když srazím zvěř?
Srážka se zvěří, ať už s jelenem, srnkou, nebo divočákem, patří k nepříjemnostem, s nimiž se řidiči, zvláště na venkově, mohou setkat. I zdánlivě nevýznamná nehoda, při které zvíře uteče bez viditelných zranění, vyžaduje bezodkladné ohlášení na policii. To je klíčové, ať už jde o drobného zajíce, či většího kusu zvěře. Zkušenost z cest po Evropě i mimo ni ukazuje, že povinnost oznámení je striktně vyžadována všude, a to z důvodu dokumentace nehody a možného posouzení škod, včetně potenciálních nároků na pojištění. Policisté na místě prověří situaci, zdokumentují ji a poučí řidiče o dalším postupu. Nezbytné je také oznámení případných zranění řidiče a spolujezdců a v případě potřeby přivolání záchranné služby. Mějte na paměti, že pojištění nemusí krýt škody způsobené srážkou se zvěří, pokud o nehodě neinformujete policii. V zahraničí se postup liší, ale základní pravidlo – oznámení na úřady – zůstává. Znalost místních předpisů je proto při cestování do zahraničí zásadní. Nepodceňujte ani zdánlivě malou srážku.
Důležité je si uvědomit, že i zdánlivě nezraněné zvíře může utrpět vnitřní zranění, a proto je důležité informovat policii, aby v případě potřeby mohla být zajištěna péče o zraněné zvíře. Při jízdě v oblastech s vysokou hustotou zvěře, zejména za šera a tmy, je vhodné zvýšit opatrnost a snížit rychlost. Reflexní prvky na vozidle mohou také přispět k včasnějšímu spatření zvířete.
Kolik stojí lov?
Lov jelenů evropských (Cervus elaphus) je poměrně nákladná záležitost. Cena trofeje přesahující 220,01 bodů CIC je 150 000 Kč. To je ale jen začátek. K tomu připočtěte úspěšný dosled s lovecky upotřebitelným psem za 1 500 Kč. Dále je nutné počítat s preparací trofeje (stažení, vyvaření a bělení) za 1 000 Kč. Pokud si trofej chcete nechat připravit sami, stažení s krkem pro preparaci stojí 500 Kč. Je dobré si předem ověřit, zda je zahrnuta doprava trofeje do preparátorské dílny a popřípadě i její následné zaslání zpět. Doporučuji si předem sjednat veškeré detaily s mysliveckým hospodářem a s preparátorem, včetně časového harmonogramu. Uvedené ceny jsou orientační a mohou se lišit v závislosti na konkrétním místě a poskytovateli služeb. Nezapomeňte na případné povolení k lovu a poplatky za pronájem honitby, které se pohybují v širokém rozmezí a nelze je zde specifikovat.
Důležité: Vždy si ověřte platné předpisy a legislativu týkající se lovu zvěře v České republice. Doporučuji se obrátit na místně příslušný úřad, který Vám poskytne nejnovější informace a pomůže s vyřízením potřebných povolení.
Co je to černá zvěř?
Černá zvěř, jak ji nazývají myslivci, je divočák, tedy prase divoké. Jeho typická tmavá srst, od tmavošedé přes hnědou až po černou, mu dala toto jméno. Husté štětiny skvěle chrání před chladem a trním, což je v terénu důležité vědět. Mláďata, selata, jsou naopak hnědá s charakteristickými světlými pruhy, skvělým maskováním v lese. Setkání s divočákem v přírodě, ať už s dospělými jedinci, nebo s čeledí, vyžaduje opatrnost. Dospělí jsou silní a mohou být agresivní, zvláště když cítí ohrožení mláďat. Při turistice v lesích, kde se divočáci vyskytují, je proto vhodné držet se značených cest, nedráždit je hlukem a vždy dávat pozor na okolí. V případě spatření je důležité zachovat klid a pomalu se stáhnout.
Divoká prasata jsou všežravci, jejich potrava se skládá z kořenů, žaludů, houb, ale i hmyzu a drobných živočichů. Stopy jejich pohybu, jako jsou vyryté bahnité kaluže a rozhrabaná půda, jsou běžným úkazem v lesních oblastech. Vědomost o jejich zvycích a chování přispívá k bezpečnějšímu a příjemnějšímu pobytu v přírodě.
Jak vyjmout pozemky z honitby?
Vyjmout pozemek z honitby? Zní to jednoduše, ale věřte mi, prošel jsem mnoha divokými krajinami a vím, že byrokracie může být divočejší než samotná zvěř. Vlastník pozemku musí podat žádost na obecní úřad obce s rozšířenou působností. A to není jen takový formulář – musíte zdůvodnit, proč chcete své pozemky z honitby vyjmout. Myslíte si, že stačí říct „protože chci“? Omyl! Připravte se na podrobnou argumentaci. Může to být třeba kvůli ochraně vzácných rostlin, vybudování rekreačního objektu, nebo třeba jen proto, že si přejete mít na svém pozemku klid a nerušený kontakt s přírodou bez hrozby střelby. Celý proces probíhá ve správním řízení a věřte mi, čekání na rozhodnutí může být stejně dlouhé jako cesta přes Saharu. Rozhoduje krajský úřad, orgán státní správy myslivosti. Nezapomeňte na důkladnou přípravu podkladů a nezalekněte se složité terminologie. Dobře se informujte – někdy se vyplatí i konzultace s právníkem, aby vaše žádost splňovala všechny náležitosti a neskončila v koši. Nepodceňujte to, cesta k vítězství může být klikatá, ale nakonec se vám podaří dosáhnout svého cíle – vyjmout pozemky z honitby a udělat z nich svůj vlastní ráj. A to za to stojí.
Proč myslivci střílí zvěř?
Lov zvěře není pouhým aktem střelby, nýbrž komplexním procesem, jehož jádrem je uvážená selekce a ochrana. Myslivec, a to zdůrazňuji jako zkušený cestovatel a pozorovatel přírody, není pouhý střelec, ale správce ekosystému. Střelba je pouze nástrojem, prostředkem k udržení zdravé populace zvěře a rovnováhy v přírodě. V mnoha oblastech světa, kde jsem cestoval, jsem pozoroval, jak se tato filosofie liší. Například v některých částech Afriky je lov řízen velmi striktně, s důrazem na udržení populací ohrožených druhů. V jiných oblastech, například v severských zemích, hraje lov důležitou roli v hospodaření s lesními porosty. Myslivecká etika, kterou jsem poznal ve všech koutech zeměkoule, vždy zdůrazňuje respekt k životu a zodpovědnost. Zkušený myslivec tedy nikdy nestřelí na zvěř v nouzi, na mláďata, nebo v období rozmnožování, a to i přesto, že to zákon explicitně nemusí zakazovat. Je to otázka cti a respektu k přírodě.
Důležitá je i znalost biologie lovené zvěře, jejího chování a životního prostředí. Pouze na základě těchto znalostí může myslivec učinit etické a zároveň účinné rozhodnutí o střelbě. Nepřítomnost panáčkujícího zajíce či bažanta na zemi z mého pohledu není jen otázkou etikety, ale také znalosti o jejich chování a možném ohrožení.
Kdo může v Honitbě lovit zvěř?
Lov zvěře v Honitbě je v České republice striktně regulován a podléhá přísným pravidlům, podobně jako v mnoha jiných zemích Evropy, ale i v Severní Americe, kde jsem osobně pozoroval podobné, byť detailně odlišné, systémy. Základní podmínkou je vlastnictví platného loveckého lístku, což je dokument ověřující kvalifikaci lovce. Tento systém je analogický s licenčními systémy pro lov v Kanadě, USA, nebo dokonce i v Austrálii, kde jsem se setkal s podobnou nutností prokázat odbornou způsobilost.
Dále je nezbytná povolenky k lovu, pokud je lovec členem mysliveckého sdružení nebo loveckým hostem. Tato povolenky, vydávaná uživatelem honitby na předepsaném formuláři, je klíčová pro legální lov a upravuje například dobu lovu, druhy zvěře a způsoby lovu. V mnoha zemích, jako je například Německo či Francie, je systém povolenek a jejich specifikace ještě podrobnější, s důrazem na ochranu ohrožených druhů.
Oba dokumenty – lovecký lístek a povolenku k lovu – je lovec povinen předložit na vyžádání orgánům činným v trestním řízení (policii), mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži. Tato praxe kontroly a dohled nad dodržováním pravidel je běžná i v zemích s bohatou loveckou tradicí, jako je například Španělsko či Skotsko, kde jsem se setkal s podobnou úrovní regulace.
Co je škodná zvěř?
Představte si, že procházíte malebnou českou krajinou. Zdá se idylická, ale i zde se skrývá nebezpečí v podobě takzvané škodné zvěře. Krtci, ti pilní hledači žížal, mohou vašim trávníkům způsobit značné škody. Podobně i ježci, ačkoliv roztomilí, občas napáchají neplechu. Méně známá je pak škodlivost čápů, tetřevů, a dokonce i sov, jejichž lovné instinkty mohou ovlivnit populaci užitečného hmyzu. Překvapivě se na seznamu objevuje i špaček. Jeho hojný výskyt v zahradách může vést k přemnožení, proto se nedoporučuje vyvěšovat budky. Důležité je zmínit i holuby hřivnáče, kteří mohou být v urbanizovaných oblastech skutečným problémem.
Je nutné si uvědomit, že klasifikace “škodné zvěře” je často diskutabilní. Mnoho druhů je označováno jako škodné spíše na základě subjektivního hodnocení člověka než na základě vědeckých poznatků. Tradiční přeceňování údajné škody způsobené “užitkovou zvěří”, oproti zanedbávání škod způsobených druhy označenými za škodlivé, vede k neobjektivnímu pohledu na ekosystém. V mnoha případech je řešení problému s “škodnou zvěří” komplexnější a vyžaduje hlubší znalost ekosystému a jeho vzájemných vazeb. Například regulaci populace špačků je efektivnější řešit dlouhodobou strategií než pouhým likvidováním ptáků. To vyžaduje rozsáhlé pochopení jejich migračních cest a potravinových návyků, které jsem měl možnost studovat během svých cest po Evropě.
Zajímavost: V některých zemích se naopak využívá přítomnosti dravých ptáků, jako jsou sovy, k regulaci populace hlodavců, což výrazně snižuje potřebu chemických prostředků. Tento přístup je příkladem harmonického soužití člověka s přírodou.
Kolik dostanu za srážku se zvěří?
Srážka se zvěří – to je kapitola sama pro sebe, zvlášť když cestujete po méně frekventovaných silnicích, třeba v nádherných lesnatých oblastech, kde jsem já osobně strávil nespočet hodin. Mám za sebou tisíce kilometrů a pár nebezpečných setkání se zvěří, a věřte mi, že to není legrace. Cena opravy se odvíjí od mnoha faktorů. Nejde jen o typ zvířete – kanec, jelen, srnec, liška, to všechno má na vaše auto jiný dopad. Kance byste raději nechtěli potkat, jeho hmotnost a síla dokáží vůz slušně poničit. U novějších aut je to pak katastrofa. Moderní asistenční systémy, světlomety, to všechno stojí majlant. Oprava se může vyšplhat i na stovky tisíc korun, neříkám, že se to stane vždycky, ale je to realita. Viděl jsem auta po srážce s daňkem, která vypadala, jako by prošla válečnou zónou. Pojistka? Ano, ta vám pomůže, ale průměrné pojistné plnění se pohybuje okolo 50 000 Kč. To ale nemusí pokrýt ani polovinu škod. Proto je důležité mít sjednané komplexní pojištění s dostatečným pojistným limitem. A pokud cestujete do oblastí s hojným výskytem zvěře, zkuste jezdit opatrněji, v noci zpomalte a dávejte si pozor na reflexní prvky – někdy pomůže i decentní použití dálkových světel, ale opatrně. Nepodceňujte ani preventivní opatření, jako je například použití reflexních samolepek na nárazníky, které mají odradit zvěř. Nejde jen o peníze, jde i o vaše zdraví a bezpečnost.
A ještě jedna věc: některé pojišťovny vyžadují nahlášení události policii, takže si to pořiďte a vezměte si potvrzení. Důležité je i zaznamenat si místo nehody, případně vyfotografovat poškození vozu a zvíře, pokud je to možné. Věřte, že se vám to pak bude hodit.
Jak pogratulovat myslivci?
Gratulace myslivci? Klasicky „Lovu zdar!“ nebo slavnostněji „Myslivosti zdar!“, odpověď pak buď stejné pozdravy, anebo stručné „Zdar!“. To je základní praxe.
Zajímavost: Kniha Kovaříka a C. Rakušana “Myslivecká mluva” (ČMMJ 1994, 1999) nabízí detailnější návod na mysliveckou etiketu a slovník, včetně různých situací a vhodných formulací. Je to skvělý zdroj pro hlubší pochopení myslivecké kultury.
Tip pro turisty: Setkání s myslivci v lese není neobvyklé. Znalost těchto pozdravů je projevem respektu k jejich tradicím a může vám otevřít dveře k příjemnému rozhovoru. Můžete se například dozvědět o místní fauně, zajímavých místech v okolí, nebo se i jen podělit o zážitky z túry.
Doplňující informace k myslivosti (relevantní pro turisty):
- Myslivci se starají o zvěř a lesní ekosystém.
- Respektujte jejich práci a označení terénu (např. zákazy vstupu).
- Vždy se chovejte ohleduplně k přírodě a zvěři.
- Dodržujte platná pravidla a předpisy pohybu v lese.
Praktické rady:
- Před výletem si zkontrolujte aktuální předpisy a omezení v dané oblasti.
- Informujte se o možných nebezpečích v přírodě (divoká zvěř, terén).
- Mějte vždy s sebou mapu a kompas, nebo GPS navigaci.
Co dělají myslivci na podzim?
Podzimní práce myslivců se neobejdou bez sběru lesních plodů. Zralé jeřabiny, kaštany a žaludy představují klíčové doplňkové krmivo pro přežití zvěře v zimních měsících. Mnoho mysliveckých spolků v České republice, ale i v zahraničí, jako třeba v Rakousku, Německu či Polsku, spoléhá na dobrovolníky a aktivní účast členů při zajištění těchto zásob. Zajímavostí je, že složení a výživová hodnota těchto plodů se liší v závislosti na konkrétní lokalitě a klimatických podmínkách – například v horských oblastech Alp je výnos jeřabin nižší, což ovlivňuje i strategii zimního přikrmování. Sběr těchto plodů není jen o kvantitě, ale i kvalitě – plesnivé či poškozené plody mohou zvěři naopak uškodit. Současně s tím probíhá řízený lov, zaměřený například na kachny a divoká prasata. V září a říjnu je prioritou splnění minimálně 70% plánu lovu srnčí zvěře, což je klíčové pro regulaci populací a udržení zdravého ekosystému lesa. Tento plán lovu se často odvíjí od počtu jedinců zjištěného během letního sčítání, které využívá různé metody, od klasického pohledového sčítání až po moderní technologie, jako je například dálkoměrné sledování.
Kdo si může pronajmout honitbu?
Pronájem honitby v České republice je specifický, a liší se od běžných pronájmů nemovitostí. Z mého mezinárodního pohledu, podobné systémy existují i jinde, ale s odlišnými nuancemi. V České republice dle zákona o myslivosti (§ 32 odst. 1) může honitbu pronajmout výhradně vlastník všech pozemků, které ji tvoří. To znamená, že jeden subjekt (občan, obchodní společnost, družstvo apod.) musí být stoprocentním vlastníkem. Žádné podílové vlastnictví není dovoleno. Tento systém se zásadně liší např. od systémů v některých zemích západní Evropy, kde může být vlastnictví rozdrobené a právo na lov spravováno jinak, často s mnohem komplexnější legislativou. Zjednodušeně řečeno: jeden majitel, jedna honitba, jeden nájemce. Tento systém zajišťuje jasné vlastnické a nájemní vztahy, avšak zároveň může být překážkou pro menší vlastníky, kteří by chtěli sdílet správu honitby.
Důležité je zdůraznit, že držitel honitby, tedy nájemce, má dle zákona výhradní právo honitbu využívat. Tato práva jsou striktně definována a upravují se dle platné legislativy. Praktické zkušenosti z různých zemí ukazují, že detailní znalost místní legislativy je klíčová pro efektivní management honitby a prevenci potenciálních sporů. Nejde jen o lov, ale i o ochranu přírody a hospodaření s lesy a dalšími pozemky.
Kolik stojí povolenka k lovu zvěře?
Cena povolenek k lovu v České republice se značně liší a závisí především na druhu zvěře. Za přístup do honitby s běžnou zvěří, jako je srnčí a černá zvěř, zaplatíte okolo 20 000 Kč ročně. To vám umožní lovit tyto druhy, ale zkušenosti z různých koutů země ukazují, že kvalita honitby se může výrazně lišit, od hustě zalesněných oblastí Šumavy po rovinaté honitby jižní Moravy, a to se odráží i v bohatosti zvěře. Chcete-li lovit vysokou, daňčí a mufloní zvěř, připravte se na investici kolem 50 000 Kč ročně. Za tuto cenu získáte přístup k honitbám s náročnější trofejovou zvěří, často v atraktivnějších lokalitách, třeba v pohraničních horských oblastech. Nejluxusnější varianta, zahrnující přístup prakticky do všech honiteb a umožňující lov širokého spektra zvěře, se pohybuje kolem 100 000 Kč ročně. Je potřeba zdůraznit, že tato cena nezahrnuje náklady na munici, výbavu, dopravu a další související výdaje, které mohou být nemalé a závisí na vašich preferencích a rozsahu lovu. Navíc, v některých oblastech, zejména v oblastech s vysokou koncentrací turistů, se cena může lišit v závislosti na dostupnosti a exkluzivitě dané lokality. Před nákupem povolenek doporučujeme důkladné prozkoumání konkrétní honitby a jejího potenciálu.
Důležité upozornění: Cena povolenek je pouze orientační a může se v jednotlivých případech lišit. Doporučujeme kontaktovat přímo myslivecká sdružení pro aktuální informace.
Které produkty poskytuje myslivost?
Myslivost, to není jen romantický výlet do lesa. Je to komplexní obor s bohatými výstupy, které sahají daleko za rámec pouhého zážitku. Už jste někdy přemýšleli, co všechno se dá z lovu získat? Mnohem víc, než si myslíte!
Zvěřina je samozřejmě na prvním místě. Kvalitní, často bio maso s unikátní chutí a výživnými hodnotami. Liší se podle druhu zvěře, a tak je možné ochutnat zvěřinu od jemné srnčí přes robustnější divočáka až po lahodnou zvěřinu z jelenů.
Ale to není všechno! Myslivost nám dává i další cenné produkty:
- Kůže, kožešiny a srst: Používané k výrobě oděvů, obuvi, dekoračních předmětů a dalšího. Myslete na kvalitní kožené rukavice nebo teplý kožich. Kůže se dnes často využívá i k výrobě doplňků.
- Peří: Lehké a teplé peří se používá v oděvnictví a bytovém textilu. Představte si polštáře plněné ptačím peřím – luxus a pohodlí v jednom.
- Parohovina a rohovina: Tradičně používané k výrobě ozdobných předmětů, knoflíků, hřebenů a dalších doplňků. V minulosti měly i praktické využití.
- Spárky, zuby (zbraně, špičáky, kelce): Z nich se vyrábějí unikátní dekorace a šperky. Například z paroží se vyrábějí nádherné svícny a sošky. Myslím, že na stěnách loveckých zámečků se najde hned několik exemplářů.
- Trofeje: Pro myslivce nedocenitelné symboly úspěšného lovu, ale i cenné předměty pro sběratele. Kvalitní trofeje z lovu vzácných zvířat mohou mít i vysokou finanční hodnotu.
Význam myslivosti tak sahá daleko za pouhý lov. Je to komplexní systém, který přináší mnoho užitečných produktů a udržuje rovnováhu v přírodě. Je to o udržitelnosti, tradicích a hlubokém respektu k přírodě.
A pro úplnost, je důležité zdůraznit, že získané produkty by se měly používat zodpovědně a s ohledem na ochranu přírody a dodržování platných předpisů. Myslivost je o udržitelnosti a respektu k životnímu prostředí.
Kdo je vlastníkem honitby?
Otázka vlastnictví honitby je v Česku trochu oříšek. Zákon o myslivosti (ZoM) už termín „majitel honitby“ nepoužívá. Představte si to takhle: jedná se o osobu, která vlastní všechny pozemky v dané honitbě. Zjednodušeně řečeno, je to vlastník všech těch polí, lesů a luk, kde se loví. Je to důležité, protože právě on má hlavní slovo v hospodaření s honitbou, i když právo myslivosti může být pronajato jinému subjektu.
Zákon definuje vlastníka honebního pozemku jako fyzickou nebo právnickou osobu. A to je klíčové. Může to být tedy jednotlivec, obec, státní podnik, nebo třeba i akciová společnost. Někdy se vlastnictví honitby skládá z mnoha drobných parcel, patřících různým majitelům. Pak je to složitější, a často se řeší prostřednictvím společného hospodaření, aby se zamezilo sporům. Při cestách po české krajině jsem se s různými formami vlastnictví honiteb setkal a musím říct, že je to fascinující systém s bohatou historií a spoustou drobných nuancí.
Čím přikrmovat zvěř?
Přikrmování zvěře? To je věc, na níž jsem se poučil během svých cest po světě. Nejde jen o hromadu jídla, ale o pochopení potřeb zvířat. Nejprirodzenější potrava pro volně žijící zvěř je bezpochyby to, co si sama najde – sušené trávy a byliny, včetně letorostů keřů. Vzpomínám si na jeden výlet do Karpat, kde jsem pozoroval srnky pasoucí se na sušeném maliníku. Skutečný poklad!
Kromě toho, jaderná krmiva hrají důležitou roli. Myslím si, že kaštany, žaludy a bukvice jsou jako zlaté nugety pro lesní obyvatele. Obilí a luštěniny, jako je kukuřice nebo hrách, také svůj význam mají. Ale pozor! Oves je z obilí jediný vhodný, ostatní druhy by mohly spíše uškodit než pomoci.
Při přikrmování je důležité dodržovat několik zásad:
- Krmivo by mělo být čisté a suché, bez plísní a jiných nečistot.
- Krmítka by měla být pravidelně čištěna, aby se zabránilo šíření nemocí.
- Je nutné volit vhodné umístění krmítka, aby byla zvěř chráněna před predátory.
- Přikrmování by mělo být pravidelné, ale v míře, která neodnaučí zvěř se sama o sebe starat. Příliš mnoho jídla může vést k závislosti a oslabení imunitního systému.
Na svých cestách jsem viděl, jak se i zdánlivě maličkosti, jako je správné přikrmování, projevují na populaci volně žijících zvířat. Zodpovědný přístup je proto klíčový.
