Jak zastavit pytláctví v Africe?

Boj proti pytláctví v Africe je maraton, ne sprint. Nejde jen o záchranu slonů a nosorožců před kulkami, ale o komplexní problém, který sahá hluboko do ekonomických struktur kontinentu. Jedním z nejdůležitějších kroků je přerušení dodavatelského řetězce. Představte si to: sloní kl, prodaný za pár tisíc dolarů na černém trhu, se v luxusní restauraci v Asii promění v předmět touhy za miliony. Tato astronomická cena pohání celý systém. Proto je klíčové zasahovat na straně poptávky.

Zákaz prodeje produktů spojených s pytláctvím, jako jsou slonovina, rohovina nosorožců nebo kožešiny ohrožených druhů, je nezbytný. Ale to nestačí. Potřeba je globální koordinace a důsledná kontrola. Mnoho zemí má sice zákony, ale jejich prosazování je laxní. Klíčové je vzdělávat spotřebitele, ukazovat jim, odkud produkty pocházejí a jaký dopad má jejich nákup na africkou faunu. Potřeba je transparentnost a dostupnost informací.

Mnoho z nás si neuvědomuje, jak jednoduše můžeme přispět k problému. Koupí “levného” suvenýru z exotické kůže nebo “originálního” náramku ze slonoviny se stáváme součástí problému. Je důležité si uvědomit, že i zdánlivě nevinný nákup může podporovat gangy, které zabíjejí zvířata, ničí ekosystémy a destabilizují celé komunity. Já osobně jsem se setkal s komunitami, které se aktivně zapojují do ochrany fauny, a viděl jsem na vlastní oči, jak obtížné je bojovat proti mocným obchodníkům s ilegálními produkty.

Proto je nutné kupovat pouze etické a certifikované produkty. Hledejte značku, která zaručuje, že produkt pochází z udržitelných zdrojů a nebyl získán nelegálně. Podpora etických turistických agentur, které investují do ochrany přírody a místních komunit, je dalším krokem. Je to dlouhá cesta, ale každý krok se počítá. Jen tak můžeme společně přispět k záchraně africké divočiny a k zajištění budoucnosti pro ohrožené druhy.

Co dělá ranger?

Rangers americké armády? To jsou elitní vojáci, proškolení v náročné Škole rangerů. Představte si to jako extrémní výcvik pro zkušené turisty, jen na mnohem vyšší úrovni. Jejich hlavní náplní je hloubková průzkumná činnost a sabotážní akce za nepřátelskými liniemi. Myslete na to jako na nejnáročnější a nejnebezpečnější trekking, kde se místo krásných výhledů řeší přežití a plnění tajných misí. Mají neuvěřitelnou fyzickou zdatnost a znalosti přežití v divočině, které by záviděl i ten nejzkušenější horolezec nebo bushcrafter. Zvládání extrémních podmínek, orientace v terénu, používání speciální výzbroje a taktické postupy – to je jejich každodenní chleba. Výcvik v Škole rangerů je legendární svou náročností a jen ti nejlepší absolvují celý program. Získáte tak představu o profesionálních dovednostech, které přesahují rámec běžného turismu.

Kolik afrických slonů zbývá na světě?

Počet afrických slonů se pohybuje kolem 415 000 jedinců, podle údajů Mezinárodního svazu ochrany přírody. To je ovšem pouze hrubý odhad, neboť přesné číslo je těžké určit. V reálném světě se počet neustále mění v závislosti na pytláctví, ničení habitatů a dalších faktorech. Kromě toho, číslo 415 000 zahrnuje jak savanové, tak lesní slony, které se liší velikostí, chováním i potřebami. Množství lesních slonů je odhadováno na cca 50 000, což představuje zranitelnou část populace. Během mých cest po Africe jsem osobně viděl drastický dopad pytláctví na některé populace, zvláště v oblastech s nedostatečnou ochranou. Zachování zbývajících slonů vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje boj proti pytláctví, ochranu jejich přirozeného prostředí a vzdělávání místních komunit.

Jak se stát strážcem proti pytláctví v Jihoafrické republice?

Chcete se stát antipytlákem v Jihoafrické republice? To není jen tak! Musíte být v perfektní fyzické kondici – představte si dny strávené v buši, pronásledování zločinců po náročném terénu. A morálka? Ta je ještě důležitější. Představte si, že budete čelit organizovanému zločinu, ozbrojeným gangům, a to vše v boji o záchranu ohrožených druhů.

Nábor probíhá po telefonickém nebo online pohovoru s instruktorem. Kurz je náročný, intenzivní, budete žít a trénovat bok po boku s Jihoafričany i s lidmi z celého světa. Počítejte s taktickým výcvikem, zvládáním zbraní, sledováním stop, první pomocí, a samozřejmě s hlubokým ponořením do problematiky ochrany přírody v JAR. Získáte unikátní zkušenosti, ale bude to i obrovská fyzická i psychická zátěž. Mimořádně důležité je i hluboké porozumění místní kultuře a zákonům. Představte si, že budete pracovat s komunitami žijícími v blízkosti národních parků, bude se od vás očekávat i diplomacie a spolupráce.

Kolik cm mají sloni?

Guinessova kniha rekordů z roku 1976 uvádí maximální prokazatelně změřenou hmotnost slona na 6640 kg. To je úctyhodný kolos! Délka těla se pohybuje mezi 6–7,5 metry, výška v kohoutku (nejvyšší bod těla) pak mezi 3–3,8 metry. Samice v průměru váží kolem 3 tun, samci až 5 tun.

Zajímavost: Výška v kohoutku je důležitým měřítkem, ne však jediným. Délka chobotu, uši a délka klů se značně liší v závislosti na druhu a pohlaví. Například afričtí sloni mají mnohem větší uši než sloni asijští. A věděli jste, že sloní chobot je neuvěřitelně všestranný nástroj? Používají ho k dýchání, chytání předmětů, komunikaci i k ochlazování.

Důležité je také rozlišovat druhy:

Afričtí sloni (Loxodonta africana a Loxodonta cyclotis) jsou obecně větší než sloni asijští.
Asijští sloni (Elephas maximus) vykazují větší rozmanitost velikostí v závislosti na poddruhu a lokalitě.

Shrnutí: Přesné rozměry se liší, ale uvedené údaje poskytují dobrý přehled o velikosti těchto majestátních zvířat. Nejde jen o pouhé centimetry, ale o fascinující rozmanitost v rámci druhu a pohlaví.

Je pytláctví slonů stále problémem?

Ano, pytláctví slonů je stále obrovský problém! V roce 2025 program MIKE (Monitoring the Illegal Killing of Elephants) zjistil, že přibližně 40 % úmrtí slonů bylo způsobeno pytláctvím. To znamená, že denně je v Africe pytláky zabito cca 55 slonů. Je to strašlivé číslo, které bychom si měli všichni uvědomovat. Jako milovník aktivní turistiky se při cestách do Afriky snažím podporovat pouze zodpovědné cestovní kanceláře a rezervovat si výlety, které aktivně bojují proti pytláctví. Mnoho rezervací a národních parků investuje do ochrany slonů a jejich biotopů, a je skvělé se do toho zapojit třeba dobrovolnickou prací. Kromě slonoviny je také velkým problémem obchod s masem a dalšími částmi těla slonů, které jsou v některých oblastech stále velmi žádané. Při plánování trekingu nebo safari se proto informujte o možnostech podpory místních projektů na ochranu slonů a snažte se minimalizovat svůj dopad na životní prostředí.

Jak se stát africkým rangerem?

Chceš se stát africkým rangerem? To je úžasný cíl! Nejde jen o romantickou představu, ale o náročnou práci vyžadující kvalifikaci. Musíš absolvovat vysokoškolské vzdělání na akreditované univerzitě, nejčastěji v oborech jako ochrana přírody, biologie, zoologie, management divoké zvěře, nebo botanika. Diplom z ekologie nebo bakalářský titul v příbuzných oborech je skvělý základ.

Mysli ale i na fyzickou zdatnost. Práce rangera je náročná fyzicky i psychicky – dlouhé pochody v terénu, horké počasí, noční směny, a stresové situace jsou na denním pořádku. Zkušenost s turistikou, lezením, přežíváním v přírodě a základní první pomoc jsou obrovskou výhodou.

Jazykové znalosti jsou klíčové. Angličtina je nezbytností, ale znalost místních jazyků ti otevře další dveře a pomůže lépe komunikovat s místními komunitami. Dobré znalosti z oblasti fauny a flóry Afriky jsou samozřejmostí. Studuj typy savců, ptáků, plazů, rostlin a jejich ochranu.

Praktické zkušenosti v terénu jsou velmi důležité. Dobrovolnická práce v národních parcích, asistence u výzkumů, nebo stáže v ochranářských organizacích ti pomohou získat cenné zkušenosti a reference.

Jaké jsou důsledky pytláctví v Africe?

Pytláctví v Africe má katastrofální dopady na divokou zvěř a biodiverzitu. Ztráta ikonických druhů, jako jsou nosorožci a sloni, je alarmující. Představte si – více tygrů žije v zajetí než ve volné přírodě! To je děsivá statistika, která ukazuje rozsah problému.

Během svých cest po Africe jsem byl svědkem zničujících následků odstraňování sloních klů zaživa. Tato brutální praxe nejenže způsobuje zvířatům nesnesitelnou bolest, ale také je vystavuje infekcím a vysokému riziku úmrtí. Zraněná zvířata jsou navíc náchylnější k predátorům a nemohou se účinně rozmnožovat.

Ochrana africké divočiny je klíčová nejen pro zachování biologické rozmanitosti, ale i pro stabilitu ekosystémů a budoucnost turismu. Každý, kdo se zajímá o dobrodružství a objevování, by měl pochopit závažnost pytláctví a podporovat iniciativy na jeho potírání.

Nedostatek zvířat má negativní dopad na turistický průmysl. Méně zvířat znamená méně turistů, což snižuje finanční příspěvky do ochrany a rozvoje místních komunit.

Jak zabránit pytláctví nosorožců v Jižní Africe?

Boj proti pytláctví nosorožců v Jižní Africe je běh na dlouhou trať a vyžaduje komplexní přístup. Jednou z metod, která se v mnoha národních parcích a soukromých rezervacích osvědčila, je odřezávání rohů. Zní to drasticky, ale v praxi to funguje jako účinný odstrašující prostředek pro pytláky, kteří loví nosorožce kvůli jejich rohům, jež se na černém trhu prodávají za astronomické ceny. Bez rohu ztrácí nosorožec pro pytláky na hodnotě a stává se méně atraktivním cílem.

Je důležité si uvědomit, že odřezávání rohů není samo o sobě řešením problému. Jedná se spíše o součást širší strategie, která zahrnuje i posílení hlídkových jednotek, zlepšení technologie pro odhalování pytláků, a především mezinárodní spolupráci na potlačení poptávky po nosorožčích rohech v Asii, kde je nejvyšší. Myslíte si, že je to pouze problém Jižní Afriky? Omyl. Zůstalo už méně než 27 000 nosorožců na celém světě, a pokud se situace nezmění, hrozí všem pěti druhům vyhynutí. Znamená to, že ztratíme fascinující zvířata, která patří do naší planety.

Při svých cestách po Jižní Africe jsem měl možnost navštívit několik rezervací, které se aktivně zapojují do ochrany nosorožců. Viděl jsem zblízka nejen samotné odřezávání rohů, ale i výcvik psů na vyhledávání pytláků a moderní technologie, které se používají k monitorování pohybu zvířat. Je to inspirativní, ale zároveň smutné vidět, s jakými obrovskými výzvami se ochránci přírody potýkají. Každá ztracená rezervace, každý padlý nosorožec, to je další krok k nenávratné ztrátě.

Přesto je důležité si uchovat naději. Úsilí ochránců přírody, finanční podpora a mezinárodní spolupráce dávají šanci na přežití. Osobně doporučuji všem cestovatelům, kteří chtějí Jižní Afriku navštívit, aby se aktivně zajímali o osud nosorožců a zvážili podporu organizací, které se o jejich záchranu zasazují. Zásah každého z nás je důležitý.

K čemu vede pytláctví?

Brakolov je vážná věc, o které se moc nemluví, ale její dopady pociťuji na vlastní kůži při každém svém dobrodružství v přírodě. Není to jen o pár zastřelených srnkách. Je to o narušeném ekosystému, o tichu, kde dříve zněl les životem. Viděl jsem to v amazonském pralese, kde ilegální těžba dřeva a lov ohrožují vzácné druhy opic a ptáků. Stejně tak v afrických savanách, kde sloni a nosorožci padají za oběť pytlákům kvůli rohovině a slonovině.

Následky jsou devastující. Může to vést k úplnému vyhynutí některých druhů, a to má dominový efekt na celý potravní řetězec. Představte si, že zmizí hlavní predátor – co se stane s jeho kořistí? Přemnoží se a zničí vegetaci, čímž ohrozí další druhy. Viděl jsem to na vlastní oči v národním parku v Nepálu, kde nedostatečná ochrana vedla k dramatickému poklesu populace tygrů.

Důsledky brakolovu přesahují hranice ochrany přírody. Ohrožuje to i místní komunity, které jsou na přírodních zdrojích závislé. Ztráta biodiverzity znamená ztrátu potenciálních zdrojů potravy, léčivých rostlin a materiálu. Ekonomické dopady na cestovní ruch a další odvětví jsou také obrovské. Mnoho zemí ztrácí miliony ročně kvůli nelegálnímu obchodu s chráněnými druhy.

Nejde jen o ochranu zvířat, ale o ochranu celého ekosystému, a tedy i nás samotných. Je důležité si uvědomit, že brakolov není jen problém vzdálených krajů, ale i našich lesů a řek. Všichni máme zodpovědnost chránit přírodu a bojovat proti tomuto nezákonnému jednání. Informace o nelegálních aktivitách je důležitá a může pomoci zachránit životy mnoha ohrožených zvířat.

Kolik cm by mělo mít dítě ve 13 letech?

Velikostní tabulka dětského oblečení je orientační. Ve 13 letech by dítě mělo mít dle tabulky výšku okolo 158 cm. To však není absolutní číslo. Výška dětí se značně liší, genetika a výživa hrají velkou roli.

Praktická rada pro turisty: Při balení na výlet s 13letým dítětem neberte jen výšku, ale i jeho skutečnou postavu. Je štíhlé, robustní? V horách se hodí oblečení s vrstvením, pro snadné přizpůsobení počasí. Vždy je lepší vzít si s sebou o něco více oblečení, než se spoléhat na možnosti dokoupení na místě, zvláště v odlehlých oblastech.

Další faktory ovlivňující velikost oblečení: Důležitá je i délka rukávů a nohavic, obvod hrudníku a pasu. Ne vždy odpovídá výška věku. Pro přesné určení velikosti je nejlepším řešením zkusit oblečení před nákupem, případně se řídit měřením dítěte a tabulkou daného výrobce.

Co se může stát za pytláctví?

Za pytláctví v Rusku hrozí podle článku 258 trestního zákoníku pokuta až do výše 500 000 rublů, případně ve výši platu či jiného příjmu odsouzeného za dobu až dvou let, nápravná práce na dobu do dvou let, nebo dokonce až dvouletý trest odnětí svobody. Mám zkušenosti z mnoha odlehlých koutů světa, a věřte mi, že ochrana fauny je v některých oblastech Ruska, zvláště v Sibiři a na Dálném východě, záležitostí života a smrti. Pytláctví tam neohrožuje jen jednotlivé druhy zvířat, ale narušuje celý ekosystém. V některých oblastech se pytláci zaměřují na kriticky ohrožené druhy, jako je například amurský tygr nebo sněžný leopard, jejichž populace je už tak malá. Boj proti pytláctví je zde často prováděn s nedostatkem finančních prostředků a personálu, což ztěžuje efektivní ochranu zvěře. Tresty, byť relativně vysoké na papíře, se v praxi často nepodaří vymáhat. Proto je kromě trestního postihu důležité vzdělávání místního obyvatelstva a podpora udržitelného rozvoje, aby se snížila motivace k pytláctví. Samotný trest by pak měl být adekvátní stupni poškození ekosystému a ceně zabavené zvěře.

Kolik cm měřil Stalin?

Stalinův růst je otázka spíše spekulací než přesných měření. Uvádí se 162 cm (2 aršiny 4,5 veršků), ale policejní záznamy z let 1904–1913 uvádějí různé hodnoty – 169 cm a 174 cm. Historik Boris Ilizarov dokonce zmiňuje jeho výšku kolem 170 cm na konci života s váhou přibližně 70 kg. Je důležité si uvědomit, že měření výšky v té době nebyla tak přesná jako dnes a různé zdroje se mohou lišit. Aršín a veršek byly ruské jednotky délky – aršín odpovídal přibližně 71,1 cm a veršek byl jedna šestnáctina aršínu. Zajímavé je, že rozdíly v udávaných výškách vypovídají spíše o nepřesnostech měření a možných záměrných manipulacích s informacemi než o skutečných změnách Stalinůho vzrůstu v průběhu let. Tato nepřesnost je typická pro historické záznamy, kde se přesné údaje těžko ověřují.

Jak zabránit pytláctví slonů?

Boj proti pytláctví slonů je maraton, ne sprint, a klíč k jeho úspěchu leží v něčem, co se zdá být překvapivě jednoduché: eliminace poptávky po slonovine. To není jen fráze, ale komplexní strategie, která zasahuje do mnoha oblastí. Snížení poptávky vede k tomu, že pytláctví se stává ekonomicky nevýhodným, což je zásadní faktor pro jeho omezení. Myslete na to, že za každým kusem slonoviny se skrývá zabitý slon, a tenhle kruh musí být přerušen.

Při svých cestách po Africe jsem na vlastní oči viděl devastující dopad pytláctví na sloní populace. Zničené rodiny, opuštěná mláďata, narušená biodiverzita – to vše je krutá realita, kterou bychom neměli ignorovat. A to není jen problém Afriky. Globální obchod se slonovinou je propletený složitou sítí pašeráků a mezinárodních obchodníků.

Vzdělávání je nezbytné. Potřeba informovat místní komunity o důležitosti ochrany slonů a o důsledcích pytláctví je klíčová. Ekonomická podpora komunit, která žijí v sousedství slonů, je také zásadní. Alternativní zdroje obživy, které nezávisejí na využívání slonů, pomáhají v boji proti chudobě, která často pohání pytláctví.

Posilování mezinárodní spolupráce a efektivní prosazování zákonů je další nezbytnou součástí. Jenom silná a koordinovaná opatření, která stíhají pašeráky a obchodníky se slonovinou, můžou přinést dlouhodobé výsledky. Každý z nás může přispět k ochraně slonů, a to i malým krokem, jako je odmítnutí nákupu produktů ze slonoviny.

Jak vysoká je pokuta za zastřelenou srnu?

Za zastřelenou srnku? To se teď pěkně prodražilo! Po novém zákoně hrozí pokuta až 500 000 rublů – dvakrát a půl víc než dřív. Představte si, co za to koupíte vybavení! Dříve to bylo “jen” 200 000 rublů.

A to není všechno. Můžete skončit i na veřejně prospěšných pracích, nebo dokonce ve vězení až na dva roky! Dřív byl maximálně nějaký ten domácí vězení. Takže teď už si fakt rozmyslete, kam míříte s puškou. V Rusku je potřeba znát zákony a dodržovat je, úplně přesně a důkladně, jinak může dojít k nepříjemnostem.

Kromě toho je důležité si uvědomit, že poškození přírody se neobejde jen o finanční sankce. Ztráta důvěry u ostatních lovců, a hlavně zkazí celou dovolenou.

Před odjezdem si důkladně nastudujte místní zákony o ochraně přírody a myslivosti. Nepodceňujte to! Může to být hodně drahá lekce.

Jak se pytláctví projevuje na Africe?

Pytláctví představuje v Africe katastrofální problém, jehož dopady přesahují pouhou ztrátu jednotlivých zvířat. Po desítkách navštívených afrických zemí mohu potvrdit, že je v současnosti hlavní příčinou úbytku lesních slonů afrických, kteří jsou kriticky ohrožení vyhynutím. Stejně tak zásadně ohrožuje i populace savanových slonů afrických, kteří jsou klasifikováni jako ohrožení. Ztráta těchto majestátních tvorů narušuje celou ekologickou rovnováhu, ovlivňuje migrační cesty a vede k narušení ekosystémů. Následky zasahují i do místních komunit, které jsou závislé na ekoturismu a přírodních zdrojích. Pytláctví často financuje organizovaný zločin a korupci, což dále destabilizuje již tak křehké africké státy. Boj proti pytláctví vyžaduje komplexní přístup, zahrnující posílení ochrany, mezinárodní spolupráci v boji proti obchodu se slonovinou a vzdělávání místních obyvatel o důležitosti ochrany slonů a dalších ohrožených druhů. Současný stav je alarmující a vyžaduje okamžitou a koordinovanou mezinárodní akci. Nejedná se jen o ztrátu zvířat, ale i o ztrátu biologické rozmanitosti, ekonomické stability a dlouhodobé perspektivy pro mnoho afrických zemí.

Jak se stát strážcem divoké přírody v Jihoafrické republice?

Chceš se stát jihoafrickým rangerem? To je skvělý cíl! Nejde to jen tak. Potřebuješ solidní vzdělání na akreditované univerzitě. Mnoho rangerů má diplom z ochrany přírody, nebo bakalářský titul v přírodovědných oborech, jako je zoologie, biologie, ochrana přírody, management divoké zvěře, nebo botanika.

Mysli na to, že to není jen o teorii. Přímo v terénu strávíš hodiny a hodiny, a budeš čelit náročným podmínkám, od spalujícího slunce po nebezpečné šelmy. Praktické zkušenosti jsou klíčové. Hledej brigády v národních parcích, zapoj se do dobrovolnických projektů s ochranou zvířat, a sbírej zkušenosti v terénu. Naučíš se stopovat, identifikovat zvířata, a porozumět fungování ekosystémů. Znalost afrikánštiny a angličtiny je samozřejmostí.

Fyzická zdatnost a odolnost jsou stejně důležité jako vzdělání. Budeš chodit po kilometrech, nést těžké vybavení a pracovat dlouhé hodiny v náročném prostředí. Dobré znalosti z první pomoci a zbraní jsou velkým plusem. Mnoho rangerů absolvuje speciální kurzy bojových umění a sebeobrany.

Závěrem, cesta k práci ranger je náročná, ale velmi uspokojující. Připrav se na tvrdou práci, ale odměnou ti bude neuvěřitelný život v divočině.

Kdo je strážce zvířat?

Představte si práci, kde se denně potkáváte s majestátními jeleny, plachými liškami, nebo dokonce s nebezpečnějšími predátory. To je život rangerského strážce přírody. Tito ochránci divočiny, často zvaní jednoduše „rejndžeři“, pracují v národních parcích, rezervacích a dalších chráněných oblastech po celém světě. Jejich úkolem není jen ochrana a monitorování populací zvířat – sledují také jejich chování, zaznamenávají pohyby a identifikují případné hrozby, jako je pytláctví, ztráta biotopu nebo nemoci. Jejich práce je klíčová pro zachování biodiverzity a zdraví ekosystémů.

Mnoho lidí si myslí, že je to jen o procházkách v přírodě, ale realita je mnohem komplexnější. Rejndžeři provádějí terénní výzkumy, sbírají vzorky, instalují a kontrolují kamery, a spolupracují s vědci a místními komunitami na ochranářských projektech. Potřebují k tomu znalosti z biologie, ekologie, ale i práva a komunikace. Je to fyzicky náročná práce, vyžadující odolnost a schopnost pracovat samostatně i v týmu, často v odlehlých a drsných podmínkách. Myslete na extrémní horko, mráz, déšť – to vše je součástí jejich každodenního života.

Zajímavostí je, že pracovní pozice rangerského strážce se liší v závislosti na zemi a regionu. V některých oblastech se více zaměřují na prevenci pytláctví a boj s ilegálním obchodem se zvířaty, jinde se více věnují vzdělávání veřejnosti a ekoturistice. Pokud vás zajímá práce v přírodě a máte vášeň pro ochranu zvířat, zkuste se o této profesi dozvědět více – může to být dobrodružství na celý život.

Co jsou to rangers?

Rangers Football Club, zkráceně Rangers, je slavný skotský fotbalový klub z Glasgowu, založený v roce 1872. Je to jeden z největších rivalů Celtiku v takzvaném „Old Firm derby“, zápase, který přitahuje obrovskou pozornost a je silně prožíván fanoušky po celé zemi. Stadion Ibrox Stadium, kde Rangers hrají, má velkou kapacitu a návštěva zápasu je zážitkem sama o sobě.

Pro turisty:

Zápasy: Pokud plánujete cestu do Glasgowu během fotbalové sezóny, zkuste si opatřit vstupenky na zápas Rangers. Atmosféra je elektrizující.
Ibrox Stadium: Prohlídka stadionu je skvělý způsob, jak se dozvědět více o historii klubu a prohlédnout si jeho prostory. Vstupenky se dají koupit online nebo na místě.
Glasgow: Glasgow je krásné město s bohatou kulturou a historií, takže fotbal je jen jedním z mnoha důvodů k návštěvě.
Tipy na cestu: Doporučuje se rezervovat si ubytování a vstupenky s předstihem, zejména pokud cestujete během hlavní sezóny nebo významných zápasů.

Rangers vyhráli mnoho titulů skotské ligy a mají bohatou historii a věrné fanoušky po celém světě. Je to víc než jen fotbalový klub, je to součást skotské kultury.