Štědrý večer, vrchol českých vánočních tradic, je bohatý na zvyky, které se předávají z generace na generaci. Některé z nich, jako například zdobení stromečku, jsou dnes již běžnou součástí Vánoc po celém světě, ovšem jejich kořeny sahají hluboko do české historie. Zatímco v minulosti se používaly převážně přírodní ozdoby, dnes se setkáváme s širokou škálou ozdob, od klasických koulí a řetězů až po originální ručně vyrobené kousky. Výzdoba se stala jakousi rodinnou záležitostí, při níž se snoubí tradice s moderní kreativitou.
K dalším tradičním praktikám patří krájení jablka. Hledání pěticípé hvězdy uvnitř jablka prý předpovídá štěstí v novém roce. Tento zvyk, původně spjatý s pohanskými tradicemi, se stal součástí křesťanských Vánoc a dodnes si ho zachovávají mnohé rodiny. Zajímavé je, že podobné tradice s krájením ovoce se objevují i v jiných částech Evropy, což ukazuje na široce rozšířený pohanský vliv na vánoční zvyky.
Lití olova, další z typických štědrovečerních rituálů, je v současnosti spíše raritou. Tvar ztuhlého olova se interpretoval jako předpověď budoucnosti. Je to zvyk s bohatou symbolikou, odrážející touhu po nahlédnutí do budoucnosti, charakteristickou pro mnohé kultury a národy. Dnes je jeho praktikování spíše výjimečné, ale jeho historie dodává Štědrému večeru punc tajemna.
Mnoho rodin dodržuje i zákaz praní a věšení prádla. Tento zvyk má své kořeny v pověrách a symbolizuje klid a harmonii v domácnosti během svátků. Podobné tradice s omezením prací a fyzické námahy během svátků se objevují i v jiných kulturách, například v některých zemích Jižní Ameriky, kde jsou Vánoce spjaty s relaxací a odpočinkem.
A konečně, žádné zamilované dopisy. Tento zvyk odráží tradiční křesťanskou úctu k Vánocům a klade důraz na rodinné soužití. Zde se projevuje srovnání s modernější kulturou, kde se zamilované dopisy staly běžnou součástí svátků.
Shrnuto, štědrovečerní tradice představují fascinující směsici pohanských a křesťanských vlivů, odrážejících bohatou historii a kulturní vývoj české společnosti.
Jaké jsou vánoční zvyky?
Vánoce v Česku? To není jenom stromeček a Ježíšek! Zažila jsem Vánoce na mnoha místech světa, ale české tradice mají své jedinečné kouzlo. Kromě klasických symbolů, jako je vánoční stromeček ozdobený skleněnými koulemi a cukroví v nespočtu variant (linecké, perníčky, vanilkové rohlíčky – ochutnat je všechny je výzva!), existují i méně známé, ale o to zajímavější zvyky.
Například betlémy, malé jesličky s figurkami znázorňujícími narození Ježíše, najdete v mnoha domácnostech. A co teprve šupiny z kapra, které se schovávají pod talířem pro štěstí v novém roce! Mystika! A věděli jste, že zlaté prasátko, symbol hojnosti a štěstí, je oblíbeným vánočním dárkem?
Tradiční vánoční rituály jsou úžasné:
- Lití olova: Tvar ztuhlého olova prý předpovídá budoucnost. Viděla jsem to na vlastní oči a musím říct, že zábava je zaručena!
- Házení střevícem: Nevěstám prý prozradí, zda se v příštím roce vdají.
- Krájení jablíček: Hledání hvězdičky uvnitř jablka – symbol štěstí a zdraví.
- Jmelí: Pod jmelím se tradičně líbají zamilovaní. Romantika!
Tyto zvyky, ať už jim věříte nebo ne, dodávají Vánocům v Česku nezapomenutelnou atmosféru. Doporučuji zažít je na vlastní kůži! Je to zážitek, na který se nezapomíná. Nejde jen o jídlo, ale o propojení s tradicí a rodinou. Vše je propleteno s vůní perníčků a štědrovečerní večeře. A vše to začíná v adventu, který je protkán svými vlastními zvyky – ale to už je jiný příběh.
Co jsou to zvyky a tradice?
Zvyky a tradice – to jsou neviditelné nitky, které proplétají generace a definují identitu národa. Jsou to živoucí paměť, odrážející historii, víru i každodenní život. Někdy se setkáme s překvapivou podobností v zvyklostech zdánlivě vzdálených kultur – třeba rituály spojené s úrodou nebo oslavami slunovratů mají kořeny v dávné minulosti a prostupují mnoha civilizacemi. Jiné tradice jsou naprosto unikátní, vyprávějí specifický příběh konkrétní země a jejího lidu. Mnohé z nich se vyvíjely po staletí, obohacovány vlivem migrace, obchodu a kulturních výměn. Znáte například japonský festival Tanabata, s jehož papírovými přáními se setkáte i v českých ulicích? Nebo tradiční brazilský karneval, který už dávno přesáhl hranice své země a proměnil se v globální spektákl? Studium zvyklostí a tradic jednotlivých národů nabízí fascinující pohled do duše dané kultury, odhaluje její hodnoty a pomáhá pochopit, co ji formuje. Pozornost k těmto detailům obohacuje cestování a dodává mu hlubší rozměr. Je to klíč k autentickému prožitku a porozumění světu kolem nás.
Co vše se nesmí dělat na Nový rok tradice našich předků, které mnoho Čechů dodržuje dodnes?
Tradice českého Silvestra a Nového roku jsou plné zajímavých zákazů a zvyků, které se dodržují dodnes a jejichž původ sahá hluboko do minulosti. Mnoho z nich souvisí s pověrami o štěstí a neštěstí v novém roce. Například ženy by se měly vyhýbat sušení prádla na Silvestra, jelikož se věřilo, že by to mohlo vést k úmrtí někoho z rodiny. Tento zvyk je pozoruhodný v kontextu tradičních zemědělských společností, kde sušení prádla venku bylo běžné a jeho náhlé ukončení mohlo být chápáno jako předzvěst neštěstí. Podobně se na Nový rok nedoporučuje konzumovat drůbež – kuřata, husy, kachny – aby „neuletělo štěstí“. Zde se pravděpodobně odráží symbolika ptactva jako bytostí schopných volného pohybu a útěku. Na druhou stranu, optimističtější tradicí bylo pojídání ovaru s křenem a jablky o půlnoci, což mělo přinést štěstí. Ovar, typicky vepřové maso, symbolizuje hojnost a pevné zdraví, zatímco křen a jablka představují sílu a zdraví pro nový rok. Tato kombinace představuje zajímavý kontrast mezi ochrannými rituály a rituály přinášejícími štěstí, typický pro mnoho tradičních kulturních systémů světa, s nimiž se lze setkat během cest po Evropě i dále.
Co nesmí na Štědrý den?
Štědrý den, jeden z nejvýznamnějších svátků v České republice, je opředen mnoha tradicemi, jejichž dodržování prý zaručuje štěstí a prosperitu v novém roce. Zkušený cestovatel vám však poradí, že kromě vánočního kapra a štědrovečerní večeře je důležitá i symbolika činů, kterých se v tento den raději vyvarovat. Místní věří, že porušení těchto zvyklostí může přinést smůlu.
Co se na Štědrý den nedělá?
- Vstávání od štědrovečerní tabule: Tradice říká, že se od stolu nevstává, dokud se nesní vše. Znamená to, že rodina tráví čas pohromadě a užívá si atmosféru svátku. Z mého pohledu cestovatele, tato tradice ukazuje na důležitost rodinné soudržnosti, kterou si mnoho kultur na světě cení.
- Praní a věšení prádla: Zde se tradice odráží v představě o čistotě a klidu pro nadcházející rok. Podobné tradice jsem zaznamenal i v jiných evropských zemích, kde se v obdobném období věnuje pozornost očistě jak fyzické, tak i duchovní.
- Práce: Štědrý den je určen k odpočinku a oslavě. Mnoho zemí má podobné svátky, během kterých se práce odkládá, aby se mohlo plně soustředit na rodinu a tradice.
- Půjčování: Zde se jedná o symbol zachování bohatství a štěstí v rodině. V mnoha kulturách je půjčování peněz v období svátků považováno za špatné znamení.
- Mytí nádobí: Nechat nádobí neumyté symbolizuje, že se v domě uchovává bohatství a pohoda. Tuto symboliku jsem pozoroval v různých kulturách, avšak s nepatrně odlišnými výklady.
- Zapomenutí místa pro nečekaného hosta: Symbol pohostinnosti a štědrosti. Je důležité pamatovat na to, že štěstí přichází v různých podobách a že je potřeba být připravený na neočekávané návštěvy.
- Hádaní se: Štědrý den by měl být dnem míru a harmonie. Konfliktům se vyhýbejme, abychom si mohli užívat klidnou atmosféru svátku.
- Jíst maso před večeří: Tato tradice se odkazuje na postní období před Vánocemi a zdůrazňuje význam štědrovečerní večeře.
Dodržování těchto tradic dodá Štědrému dni tu správnou atmosféru a může přispět k příjemnému prožití tohoto svátku.
Jak dlouho má viset jmelí?
Tradice věšení jmelí, jak jsem se přesvědčil na svých cestách po Evropě, má kořeny v dávných zvycích keltských kmenů. Jmelí, rostlina rostoucí na stromě, symbolizuje nesmrtelnost a plodnost. A co se týče délky jeho visení? Po každém polibku pod jmelím se dle tradice utrhne jedna bobule, dokud nezůstane jen jedna poslední. Ta pak zůstává na jmelí až do příštích Vánoc, kdy se tradice opakuje. Zajímavé je, že počet bobulek na větvičce jmelí může symbolizovat počet polibků, které se pod ním odehrají. V některých regionech se dokonce věří, že jmelí si uchovává po celý rok svou magickou moc a chrání dům před zlými duchy. Obvyklá doba věšení jmelí je tedy od Vánoc do příštích Vánoc, ale počet bobulek určuje jeho životnost.
Proč se dává pusa pod jmelím?
Jmelí, tato zelená ozdoba zimního slunovratu, jsem potkal na mnoha svých cestách, od Skotska až po střední Evropu. Jeho vánoční zavěšení, pod které se prochází či líbá, není pouhou tradicí. Zvyk políbení pod jmelím má kořeny v dávné keltské mytologii, kde jmelí bylo posvátnou rostlinou, symbolem plodnosti a nesmrtelnosti. Keltové věřili, že přináší štěstí a ochranu před zlými silami. Zaujalo mne, že tato víra se zachovala dodnes, ačkoliv se význam proměnil – polibek pod jmelím dnes symbolizuje lásku a slibuje šťastný následující rok. Zajímavostí je, že bobule jmelí jsou jedovaté, proto je důležité se jich nedotýkat. Jejich sběr byl v minulosti rituálem, prováděný s velkou úctou. V Anglii jsem slyšel o tradici, že muž může každou ženu, která projde pod jmelím, políbit a při každém polibku utrhnout jednu bobuli. Když bobule dojdou, je konec líbání.
Co se nesmí na Vánoce?
Štědrý den, nejkrásnější den v roce, má svá specifická pravidla, která se dodržují po generace. Ačkoliv se tradice liší napříč kulturami, některé z českých zvyklostí jsou fascinující i v mezinárodním kontextu. Porovnáme-li je například s vánočními zvyky v Skandinávii, kde se zdůrazňuje pohoda a rodinná harmonie, či v Jižní Americe, kde se Vánoce slaví s intenzivní religiózností, vidíme podobné motivy, byť s odlišnými projevy. Z českých tradic vyplývá několik zásadních “nesmí”:
- Vstávání od štědrovečerní tabule: Symbolika sdílené večeře a rodinné jednoty je univerzální. Podobně se v mnoha kulturách vánoční stůl stává centrem oslav, symbolizujícím hojnost a štěstí pro celý rok.
- Prát a věšet prádlo: Tento zákaz pramení z víry v zachování klidu a štěstí. Analogii bychom našli i v některých asijských tradicích, kde se v průběhu významných svátků vyhýbají jakýmkoliv domácím pracím.
- Práce: Den odpočinku a společné radosti je běžný ve většině křesťanských kultur. I sekulárně orientované společnosti uznávají potřebu přestávky v běžném shonu.
- Půjčovat si: Tento zákaz odkazuje k tradici zachování bohatství a štěstí v rodině. Podobné pověry spojené s penězi a majetkem existují v mnoha částech světa.
- Mýt nádobí po večeři: Symbolika ponechání nádobí je spjata s tradicí, která ocení rodinné spojení a nepotřebuje okamžitou úklidovou povinnost. Také v jiných kulturách je pohodlí a volný čas během svátků vysoce ceněn.
- Zapomenout na místo pro nečekaného hosta: Připravenost pro neočekávané je univerzální znak pohostinnosti, ceněný v každé kultuře a zdůrazňující otevřenost a štědrost.
- Hádky: Klid a harmonie jsou nezbytné pro harmonický průběh svátků, a to globálně. Vánoce by měly být časem míru a pochopení.
- Jíst maso před večeří: Tato tradice odkazuje k postnímu období před Vánocemi a k symbolickému očekávání štědrovečerní večeře. Analogii nacházíme v mnoha náboženských tradicích, které sváteční jídlo spojují se specifickými omezeními.
Dodržování těchto tradic, ať už z náboženských, pověrčivých, nebo čistě kulturních důvodů, vytváří jedinečnou atmosféru Štědrého dne a posiluje pocit sounáležitosti a tradice.
Co je typické pro Poláky?
Polská kuchyně? To je pořádná kalorie bomba! Ideální pro doplnění energie po náročném dni na treku. Tradičně vydatná, i když zdravá varianta se prosazuje, klasika zůstává. Kysaná smetana je všudypřítomná, frytki – nejen klasické hranolky, ale i různé smažené brambory – jsou základ. Zelí a vejce se objevují prakticky všude. Myslete na to při plánování vašich zásob na túru – dobře nasytí, ale na lehké jídlo to moc není. Pro rychlé občerstvení v terénu se však hodí například pirohy, které se dají snadno nosit. A pokud narazíte na tradiční hospodu mimo turistické stezky, připravte se na pořádný, sytý pokrm, co vás zaručeně postaví na nohy!
Co je typické pro Slezsko?
Slezsko, sevřené Beskydami a Jeseníky, nabízí překvapivě rozmanitou krajinu. Plochá oblast podél Odry kontrastuje s dramatickými horskými pásmy, ideálními pro pěší turistiku a cykloturistiku. Tradiční řemesla, jako výroba varhan v Krnově, svědčí o bohaté historii regionu. Opavské oplatky, neodmyslitelná součást slezské gastronomie, lákají mlsné jazýčky. K obrazu Slezska neodmyslitelně patří i poezie Petra Bezruče, jehož Slezské písně zachycují život a duši tohoto kraje. Prohlídka historických center měst jako Opava, Krnov či Ostrava odhalí architektonické skvosty různých historických období. Doporučuji návštěvu zámků a hradů, které se v krajině rozkládají, například hradu Sovinec. Region je protkán sítí cyklostezek, které umožňují prozkoumat jeho krásy na kole. Pro milovníky přírody je zde nespočet přírodních rezervací a chráněných území, bohatých na flóru i faunu. Nezapomenutelný zážitek poskytnou i folklórní festivaly a tradiční akce, které se v Slezsku konají po celý rok.
Proč se nesmí věšet prádlo na Nový rok?
Nový rok, stejně jako Vánoce, oplývá spoustou zajímavých tradic a pověr. A věšení prádla na Nový rok rozhodně patří mezi ty, kterým je lepší se vyhnout. V mnoha částech Česka, ale i v dalších slovanských zemích, se věří, že praní a věšení prádla na tento svátek přinese rodině neštěstí, ba dokonce smrt. Zní to drasticky, že? Je to ale odkaz na staré pověry spojené s duchy a nadpřirozenem, které v tomto období měly být obzvlášť aktivní.
Tato tradice souvisí s obecnějším zvykem vyhýbat se v tento den jakýmkoli činnostem spojeným s „vynášením“ něčeho z domu. Nejen prádlo, ale i odpadky, popel, či dokonce jenom cokoli, co by symbolizovalo „odnášení“ štěstí, bohatství, či zdraví. Představte si, že jste se právě vrátili z nádherné cesty po Jižní Americe a na Nový rok vynesete z domu starou, opotřebovanou tašku. Podle pověry byste se mohli na delší dobu rozloučit s možnostmi dalších dobrodružství a cestování!
Pravda, dnešní svět je praktický a moderní, ale tradice mají svůj půvab a často odrážejí staré moudrosti a postřehy. Možná je to jen pověra, ale co když? Co když se jenom malou opatrností a dodržením této tradice ochráníte před neštěstím, a navíc si užijete klidný a harmonický začátek nového roku? Navíc, odložení praní jen na jeden den nikomu neublíží. A navíc – proč si nepřipravit velkolepý novoroční stůl bez stresu a shonu spojeného s domácími pracemi?
Mnoho cestování po světě mi ukázalo, že podobné tradice existují i v jiných kulturách, jen s různými variantami. Ať už věříte na pověry, nebo ne, Nový rok je skvělá příležitost k zamyšlení nad tím, co je pro nás důležité, a k vytvoření si příjemné atmosféry pro celý rok. A to se bez prádla na věšáku určitě obejde.
Co je typické pro českou kuchyní?
Česká kuchyně nabízí pestrou škálu jídel, ale některé z nich jsou skutečnými ikonami. K nejznámějším patří bezesporu vepřo-knedlo-zelo, klasická kombinace pečeného vepřového masa, knedlíků a dušeného zelí. Dalšími stálicemi jsou svíčková na smetaně (tradičně s houskovými knedlíky), smažený řízek (nejčastěji vepřový, ale i kuřecí či řízek z telecího), sekaná (mletá masa s různými přísadami, obvykle pečená) a různé druhy gulášů.
Nesmíme opomenout ani chleba, který má v české kuchyni nezastupitelnou úlohu, a bramboráky, chutné bramborové placky, často podávané s kysanou smetanou nebo tatarskou omáčkou.
Z ovocných pokrmů jsou typické kynuté ovocné knedlíky. Ačkoliv se diskutuje o jejich přesném původu (někteří je řadí spíše na Moravu), patří k neodmyslitelné součásti české kulinární tradice. Existují různé varianty, nejčastěji s borůvkami, švestkami, třešněmi nebo povidly.
- Tip pro turisty: Vepřo-knedlo-zelo je skvělé na oběd, svíčkovou si dopřejte v tradiční české restauraci. Smažený řízek najdete skoro všude, ale kvalita se liší, proto je lepší si vybrat ověřené místo.
- Praktická rada: Ovocné knedlíky jsou výborné jako dezert a najdete je v mnoha cukrárnách a restauracích po celé zemi.
- Objednávka: Nebojte se zeptat na denní menu, často tam objevíte skryté kulinární poklady.
- Ochutnávka: Neomezujte se jen na hlavní jídla, zkuste i lokální piva a vína, které skvěle doplní zážitek z ochutnávky českých specialit.
Co nedělat 31. 12.?
Silvestr, jak ho znají Češi, je v mnohém jedinečný. Tradice spojené s tímto svátkem sahají hluboko do historie a odrážejí se i v pověrách, které dodnes ovlivňují chování některých lidí. Jednou z nich je vyhýbání se praní a věšení prádla. Není to jen o zbytečné námaze před oslavami – podle tradice to může přinést rodině smůlu, ba dokonce neštěstí. To je vysvětlováno různými způsoby, od symbolického “vyvěšení štěstí” až po praktické důvody – mokré prádlo v mrazivém počasí zkrátka není nic příjemného. Podobně varují staré zvyky před vynášením věcí z domu – můžete si tak prý “vymést” štěstí na celý rok. A to platí i pro zametání – podle pověr, s nimiž jsem se setkal během cest po českém venkově, si můžete doslova vymést štěstí z domu. Zajímavé je, že podobné tradice existují i v jiných částech Evropy, byť s drobnými odlišnostmi. Například v některých oblastech se věří, že vynášení jídla z domu na Silvestra přinese finanční ztráty. Tato zjištění svědčí o zakořenění silvestrovských rituálů a jejich překvapivé univerzálnosti.
Je důležité si uvědomit, že jde o tradice, a nikoliv o vědecky podložená fakta. Nicméně jejich studium nám otevírá okno do bohaté české lidové kultury a jejích fascinujících zvyklostí. Osobně jsem se s nimi setkal během svých cest po Česku a jejich výklad se lišil od regionu k regionu. I toto je fascinující aspekt cestování – objevování drobných, avšak důležitých rozdílů v kultuře, které tvoří jedinečný charakter daného místa.
Co se na Štědrý den nesmí?
Štědrý den, svátek plný tradic, je v Česku jedinečný a jeho dodržování má hluboké kořeny. Mnohé z nich se v průběhu staletí proměnily, ale některé dodnes přežívají. Patří mezi ně i dodržování určitých zákazů, jež se liší od regionu k regionu, podobně jako v jiných zemích s bohatou vánoční tradicí, například v Německu, kde se rovněž vyhýbají některým pracím. V Česku se na Štědrý den tradičně nečistí chlévy a stáje, aby se zabránilo onemocnění dobytka – věří se, že by to mohlo způsobit kulhání. Tato víra je podobná některým pověrám o sklizni v jiných koutech světa, kde se věří, že narušování přírody v tento den přinese neštěstí. Prát se na Štědrý den rovněž považuje za špatné znamení, přinášející smůlu a neštěstí do rodiny – podobné přesvědčení existuje i ve východních zemích, kde se věří v duchy a energie. Zvláště důležitý je sudý počet strávníků u štědrovečerní večeře; liché číslo je považováno za neštěstí, evokující přítomnost smrti. Tento zvyk dodržují i mnohé rodiny v sousedním Slovensku, ale s malými obměnami. Dodatečný talíř a příbor navíc zajišťují sudý počet, i když by jeden člen rodiny chyběl. Význam těchto tradic spočívá v uctění si posvátného charakteru dne a v důvěře v harmonii přírody a člověka, což se odráží v podobných zvyklostech i v jiných kulturách.
Co se nesmí na 1. svátek v Vánocních?
První svátek vánoční, Boží hod, jsem prožil na mnoha místech světa a všude se drží tradice odpočinku. Žádné praní prádla ani stlaní postele! To je železné pravidlo, které jsem si všiml od českých vesnic až po vzdálené himálajské kláštery – vánoční den je určen k rozjímání a radosti. Domácí práce jsou tabu, věnujte se rodině, přátelům a klidné atmosféře.
Zajímavostí je, že v některých oblastech se dodržuje zákaz jakékoli práce – dokonce i vaření. Tradice se liší region od regionu, ale já doporučuji striktní dodržování alespoň základu – odpočinku a klidu. Tento den není čas na zbytečné úkony, ale čas na vnímání skutečného významu Vánoc. Zkuste se zamyslet nad jejich hlubším duchovním významem, a uvidíte, že i ten nejmenší detail může mít neopakovatelné kouzlo.
Pamatuji si na jeden Boží hod v severní Itálii, kde se tradičně peče speciální vánoční chléb. Přesto se i tam dodržoval klid a odpočinek po ránu. Podstatou je vnímat vánoční atmosféru, nikoliv se do ní hrnout prací.
Kolik druhů cukroví by mělo být?
Tradičně se peče sedm druhů cukroví, ale to je jen doporučení, nikoliv dogma. Počty se liší rodina od rodiny – od několika oblíbených klidně i k dvaceti a více. Zajímavé je, že v některých regionech existují specifické druhy, které se jinde vůbec nevyskytují. Například na Moravě jsou oblíbené linecké koláčky s různými náplněmi, zatímco v Čechách se více peče perníčky. Výběr cukroví tak odráží nejenom rodinné tradice, ale i regionální zvyklosti. Při cestách po České republice se proto vyplatí ochutnávat cukroví v různých oblastech – objevíte tak nečekané chutě a inspirujete se pro vlastní pečení. Hlavní je, aby vám pečení cukroví přinášelo radost, bez ohledu na počet druhů.
Proč nesmí viset prádlo na Vánoce?
Vánoce jsou čas zaslouženého odpočinku po náročném období příprav. Představte si, že jste po náročné horské túře konečně v teple a suchu. Poslední, co byste chtěli, je další fyzická námaha. Podobně i naši předkové vnímali Vánoce – jako dobu klidu a regenerace. Žádné úklidové práce, žádné praní, žádné věšení prádla. To by znamenalo narušit klidnou vánoční atmosféru a přivolat do domu smůlu. Možná je to i proto, že tradiční vánoční aktivity, jako je pečení cukroví nebo zdobení stromečku, vyžadují značnou dávku energie a je potřeba si ji šetřit na nezapomenutelné chvíle s rodinou. Podobně jako horolezec šetří síly na finální výstup, tak i naši předkové věděli, že je potřeba si náležitě odpočinout po celoroční námaze. Zákaz praní a věšení prádla tak symbolizoval dokonalé zanoření se do vánoční pohody, bez nutnosti jakýchkoli dalších činností.
