Jaké ryby jsou ve Vltavě?

Vltava, tepna Prahy, skrývá překvapivě bohatý podvodní svět. Nejde jen o běžné druhy, ale o pestrou směsici 33 zaznamenaných druhů ryb, což je pro řeku protékající velkoměstem pozoruhodné. Můžete zde potkat klasické středoevropské druhy jako pstruhy, štiky, a plotice, ale i méně obvyklé, jako jsou marény a perlíni. Známe i hořavky, karasy a cejny. To je jen malá ochutnávka.

Zajímavé je, že populace těchto ryb je udržována jak přirozeným rozmnožováním, tak i cíleným vysazováním. To svědčí o snaze o zachování biodiverzity v tomto náročném prostředí.

Srovnáním s řekami jiných zemí, které jsem navštívil (např. Amazonka, Mekong, Dunaj), je Vltava specifická svým ekosystémem ovlivněným lidskou činností. Přesto se ukazuje, že i v takovémto prostředí může prosperovat poměrně pestrá ichtyofauna.

Pro úplnost, zde je seznam některých z nalezených druhů:

• Pstruh obecný
• Štika obecná
• Plotice obecná
• Maréna obecná
• Perlín ostrobřichý
• Hořavka duhová
• Karas obecný
• Cejn velký

Počet druhů a jejich zastoupení se v jednotlivých úsecích Vltavy liší. Je to komplexní systém ovlivněný mnoha faktory, od kvality vody až po přítomnost vhodných stanovišť. Není to ani ideální, ani tragická situace – je to realita řeky žijící v srdci velkoměsta.

Co je to rybí plůdek?

Rybí plůdek, ach ten rybí plůdek! Prozkoumal jsem řeky a jezera od Amazonky po Mekong, viděl jsem nespočet druhů a jejich mláďata. A věřte mi, pojem „rybí plůdek“ skrývá mnohem více, než jen „rybí miminko“. Mluvíme o fascinující diverzitě strategií přežití. Existují druhy, jejichž plůdek je prakticky soběstačný od prvních chvil života. Malé, ale houževnaté tvory, které si samy nacházejí potravu v hustých porostech vodních rostlin. Potřebují jen správné prostředí, čistou vodu a dostatek úkrytů před dravci. To je ta snadná část. Pak jsou ale druhy, jejichž odchov je opravdová výzva, i pro zkušeného akvaristu. Mluvíme o specializované potravě – například mikroskopických korýších nebo specifických řasách – o pečlivém monitorování kvality vody, o kontrole teploty a pH. Někdy je potřeba i umělé krmení pipetou, a to mnohokrát denně. Rozmanitost rybích mláďat je úchvatná, a každá nová zkušenost s jejich odchovem je nezapomenutelným dobrodružstvím. Pro úspěch je klíčová znalost konkrétního druhu, jeho potřeb a specifických nároků na prostředí. A věřte, že i malé, zdánlivě nenápadné rybky mohou skrývat překvapení. Například některé druhy vyžadují speciální osvětlení, napodobování přirozeného denního cyklu nebo specifické proudové podmínky. Odchov plůdku není jen o štěstí, ale o znalostech a pečlivosti.

Jaká ryba je nejjedovatější?

Nejjedovatější rybou světa je pro mě, zkušeného cestovatele, jednoznačně čtverzubec, konkrétně rodu Takifugu, známý v Japonsku jako fugu. Jeho roztomilý vzhled je velice klamavý. Tyto ryby, schopné se v případě nebezpečí nafouknout do tvaru koule, skrývají v játrech, vaječnících a kůži smrtící jed tetrodotoxin. Je to neurotoxin, jehož síla převyšuje kyanid stonásobně. Z osobní zkušenosti mohu říct, že i pouhý dotyk kůže některých druhů může způsobit nepříjemné pocity. Příprava fugu je v Japonsku starobylá tradice, ale vyžaduje od kuchaře speciální licenci a mistrovské řemeslo, neboť i sebemenší chyba může vést k fatálním následkům. Je to skutečně fascinující a nebezpečný tvor, se kterým jsem se setkal během svých cest po Pacifiku. Jeho jed působí blokádou sodíkových kanálů v nervových buňkách, což vede k ochrnutí dýchacích svalů a smrti. Antidota neexistují.

V jakých vodách se třou úhoři?

Úhoři, tito fascinující tvorové, kteří tráví většinu života v sladkovodních řekách a jezerech Evropy a Severní Ameriky, se vydávají na epickou cestu do Atlantského oceánu, konkrétně do Sargasového moře, oblasti blízko břehů Střední Ameriky. Je to místo, které jsem sám navštívil při své plavbě Karibikem – záhadná oblast s neobvyklou klidnou vodou, plná mořských řas Sargassum, které dali moři jméno. Právě tam, v hlubinách Sargasového moře, dochází k jejich rozmnožování. Je to skutečně neobyčejná událost, kterou jsem bohužel osobně nezažil, neboť je obestřena tajemstvím a probíhá v hlubinách oceánu.

Po úspěšném rozmnožování se z oplodněných jiker líhnou průhledné larvy zvané leptocephali. Tyto miniaturní úhoří larvy se pak nechávají unášet mořskými proudy. Je to fascinující proces, na nějž jsem se díval z paluby lodi v různých částech světa. Můžete si to představit jako miliony drobných plavidel, bezcílně plujících oceánem.

• Cesta s Golfským proudem: Mnoho larev putuje s Golfským proudem směrem k evropským břehům, a tak se dostávají do řek, kde žily jejich předci. Viděl jsem sílu tohoto proudu na vlastní oči u Floridy, a chápu, jakou sílu má pro migraci úhořů.
• Cesta k Severní Americe: Další larvy putují k břehům Severní Ameriky, kde se také usídlí v řekách a jezerech.

Celá tato cesta je neuvěřitelná a dokazuje ohromnou sílu instinktu a odolnost těchto tvorů. Je to daleko větší dobrodružství, než které jsem kdy zažil v desítkách prozkoumaných zemí. Proces reprodukce úhoře je stále předmětem mnoha studií, a vědci odhalují nová fakta o této úžasné migraci. Zde je několik fascinujících detailů:

• Doba migrace larev trvá několik let.
• Larvy se během migrace živí planktonem.
• Po dosažení sladkovodních toků se larvy promění v skelné úhoře.

Co je leklá ryba?

Co se stane s rybami, které „leknou“? Proces není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá. Leklá ryba, na rozdíl od špatně zabité, projde specifickým fyziologickým procesem. Srdce slábne, hlavní tepna praská a ryba vykrvácí do dutiny břišní. To má za následek čisté, bílé maso bez krve, a to je jeden z důvodů, proč se mnohým zdá maso leklých ryb chutnější než maso ryb špatně poražených. Vnitřnosti jsou ovšem krvavé.

Tento proces jsem pozoroval na mnoha místech světa, od rybích farem v jihovýchodní Asii, přes tradiční rybolov v Grónsku až po moderní zpracovatelské závody v Evropě. Rozdíl v kvalitě masa je znatelný. Klíčové je rychlé a šetrné zpracování, ať už jde o leklou rybu, nebo o rybu poraženou jinou metodou.

Na co si dát pozor? Příliš leklá ryba už není vhodná ke konzumaci. Rozlišování mezi leklou a zkaženou rybou vyžaduje zkušenosti. Kvalita masa závisí na mnoha faktorech, včetně druhu ryby, teploty vody a způsobu uchování.

Zde je několik tipů, jak rozpoznat čerstvou rybu:

• Jasné, lesklé oči
• Tělo pevné a pružné
• Žábry jasně červené (u některých druhů růžové)
• Příjemná vůně, bez zápachu

Kvalita masa leklých ryb je často diskutovaná. Někteří kuchaři a znalci oceňují jemnější chuť a strukturu masa, zatímco jiní preferují ryby poražené jinými metodami. Vždy je důležité, aby ryba pocházela z důvěryhodného zdroje a byla správně uchovávána.

Kde je Staňkovský rybník?

Staňkovský rybník, největší český rybník nejen co do objemu vody, ale i obvodu (představte si 25 km!), najdete v malebné obci Staňkov nedaleko Chlumu u Třeboně. Jeho východní břeh tvoří fascinující část státní hranice s Rakouskem – jedinečný zážitek pro milovníky přírody i historie. Tohle místo je skutečnou perlou Jihočeského kraje, kterou by neměl minout žádný cestovatel.

Zajímavosti, které by vás mohly zaujmout:

• Ptačí ráj: Rybník je domovem nesčetných druhů vodních ptáků. S trochou štěstí zde spatříte vzácné druhy, které jinde jen tak neuvidíte. Nezapomeňte si s sebou vzít dalekohled!
• Cyklistické stezky: Okolí rybníka je protkáno sítí cyklistických stezek, ideálních pro příjemné výlety s výhledem na rozlehlou vodní plochu. Doporučuji si naplánovat delší trasu, abyste si toto místo pořádně užili.
• Rybářství: Staňkovský rybník má samozřejmě i bohatou tradici rybářství. V okolí najdete několik restaurací, kde si můžete pochutnat na čerstvých rybích specialitách z místních vod.
• Historické souvislosti: Oblast má bohatou historii, sahající až do středověku. Prozkoumejte blízké památky a dozvíte se více o historii regionu.

Tip pro plánování výletu:

• Připravte se na delší pobyt, abyste si stihli prohlédnout vše, co oblast nabízí.
• Nezapomeňte na vhodnou obuv a oblečení, počasí v Jihočeském kraji může být proměnlivé.
• Vyrazte mimo hlavní sezónu pro klidnější prožitek.

V jakých vodách žije úhoř?

Úhoř říční, hadí stvoření sladkovodních toků, prožívá život plný dramatických migrací. Jeho tělo, připomínající spíše elegantního hada než rybu, je dokonale přizpůsobeno životu v řekách a jezerech Evropy. Ale pozor, sladká voda je jen jeho dočasným domovem.

Po dosažení pohlavní dospělosti, po mnoha letech strávených v řekách a jezerech, začíná úhoř svou epickou cestu do Sargasového moře, pravého rodiště všech evropských úhořů. Představte si: 7000 kilometrů dlouhou plavbu po oceánu, která trvá i 18 měsíců! Zkuste si to představit – úhoř, jen několik desítek centimetrů dlouhý, se vydává na cestu přes Atlantik, navigován instinktem a neznámými silami.

Tato cesta je plná nebezpečí – predátoři, silné proudy, a nepředstavitelná únava. Úhoři během migrace nejí, žijí z nahromaděných zásob energie. To ale neznamená, že by tato cesta byla bez tajemství. Její přesná trasa a navigace zůstávají dodnes předmětem vědeckého bádání. Přesná mechanika orientace úhoře v oceánu je stále záhadou, ale vědci spekulují o roli magnetického pole Země.

Jaká ryba je nejchutnější?

Úhoř, skrytý klenot evropských řek a moří, nabízí kulinářský zážitek, na který se nezapomíná. Jeho maso, sněhově bílé, šťavnaté a překvapivě tučné, se rozplývá na jazyku. Absence kostí je další velkou předností, oceněnou zejména těmi, kdo si nerad hrají s drobnými kůstkami. Považuje se za jedno z nejchutnějších rybích mas vůbec, a to nejen v Čechách, ale i v mnoha dalších koutech Evropy, od Francie, přes Itálii až k Baltu. Jeho chuťová univerzálnost umožňuje širokou škálu příprav – od klasického dušení a vaření v bylinkovém vývaru, o němž se s úctou vypráví v dánských restauracích, až po uzení, které z tučnějších kusů vytvoří opravdovou lahůdku, oblíbenou například v oblasti severního Německa. Mimochodem, při cestách po Španělsku jsem ochutnal úhoře připraveného na grilu s lehce pikantní marinádou – nezapomenutelné! Jedním z důvodů jeho výjimečné chuti je i jeho specifická strava a životní cyklus, který zahrnuje migraci mezi sladkými a slanými vodami. Znalci si pochvalují i jemnou, lehce sladkou chuť, která se projevuje zejména u úhořů z čistých řek. Chcete-li ochutnat opravdový kulinářský skvost, vydejte se na cestu za úhořem.

Proč menstruace smrdí?

Menstruační cyklus, ten věčný společník žen po celém světě, od tropických pláží až po zasněžené vrcholky hor, přináší s sebou nejen fyzické změny, ale také specifický zápach. A ten se, věřte mi, nijak neliší, ať už se zrovna nacházíte v oáze klidu v Thajsku, nebo v rušném Tokiu. Je to prostě fyziologická realita. Z těla se vylučuje krev a odumřelá tkáň děložní sliznice – a to je ten “biologický odpad”, o kterém se mluví. Jeho charakteristický pach je způsoben rozkladem krve a buněk, v němž se uvolňují různé látky. Intenzita zápachu se může lišit v závislosti na stravě, hygienických návycích a individuálních faktorech. Zkušenosti z mých cest mi ukázaly, že správná hygiena a používání vhodných menstruačních pomůcek jsou klíčové pro minimalizaci případných nepříjemných pachů, a to kdekoli na světě. Zajímavé je, že i v různých kulturách se k tomuto tématu přistupuje odlišně – od tabuizování až po otevřenou diskusi. A i když se nacházíte na druhém konci světa, základní fyziologie zůstává stejná.

Mnoho faktorů ovlivňuje intenzitu zápachu. Například strava bohatá na maso může vést k silnějšímu zápachu, na rozdíl od vegetariánské stravy. Důležité je také pravidelné mytí a používání vhodných hygienických pomůcek. Existují i různé přírodní produkty, které mohou pomoci minimalizovat zápach, ale vždy je nutné si ověřit jejich bezpečnost a vhodnost pro sebe.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se s tímto tématem setkáváte všude. Ať už balíte stan v Nepálu, nebo si užíváte pláž v Karibiku, menstruace zůstává součástí našeho života a její specifický pach je jeho nedílnou součástí. Důležité je mít k dispozici správné informace a produkty pro pohodlnou a bezproblémovou menstruaci, ať už jste kdekoli.

Která ryba se stará o své potomstvo?

Mnoho ryb se stará o své potomstvo, ale způsoby se liší. Bojovnice pestrá a koljuška tříostná jsou klasické příklady – samci pečlivě budují pěnové hnízdo pro jikry a ochraňují je. Zajímavé je, že koljušky se vyskytují i v našich rybnících a potocích, takže je při procházce přírodou můžete i spatřit. Jejich hnízda, připomínající malé bublinky, jsou opravdu úchvatným zjevem. Další fascinující strategií je ta, kterou používá hořavka duhová. Ta klade svá vajíčka do schránky škeble rybničné, která poskytuje jikrám skvělou ochranu před predátory. Vylíhlý plůdek pak žije v žaberní dutině škeble po dobu asi čtyř týdnů, živí se zbytky žloutkového váčku. To ukazuje na úžasnou symbiózu mezi rybami a měkkýši. Při pozorování vodních ekosystémů je důležité dbát na klid a nerušit přirozené chování těchto fascinujících tvorů. Nezapomeňte na dalekohled, pokud chcete spatřit detaily péče o potomstvo u těchto ryb – budete překvapeni, co všechno dokáží.

Proč ryba smrdí?

Ten rybí smrad? To je trimethylaminu oxid (TMAO), chemická látka, která mořským rybám pomáhá přežít v solném prostředí. Sladkovodní ryby ho mají podstatně míň, proto méně smrdí. Při porcování a tepelné úpravě se TMAO rozkládá na trimethylamin, což je ten nepříjemný zápach. Dobře to zná každý, kdo si někdy chytil rybu na túře a neudělal si ji hned. Tip pro survival: rybu co nejrychleji vykuchat a důkladně vyčistit, případně naložit do octa nebo soli, aby se ten rozklad zpomalil. Čím čerstvější ryba, tím méně smrdí, takže rychlost je klíčová. Sušení nebo uzení jsou taky osvědčené metody, jak se nepříjemného pachu zbavit a zároveň si zásobit jídlo na další etapu treku.

V jaké vodě žije makrela?

Makrela obecná, Scomber scombrus, ryba, kterou jsem potkával v rozbouřených vlnách severovýchodního Atlantiku – od chladných norských fjordů až po teplejší vody u marockého pobřeží. Její stříbrná šupinatá kůže se leskne v paprscích slunce, když se prohání v nekonečných hejnech otevřeného moře. Není to jen Atlantik! Potkal jsem ji i ve Středozemním a Černém moři, vždycky tam, kde je dostatek planktonu, jejich hlavní potravy. Zajímavost: Makrely jsou výbornými plavci, díky své vřetenovitému tvaru těla a silné muskulatuře dosahují rychlostí až 70 km/h! Tento rychlý pohyb jim umožňuje lovit menší ryby, jako jsou sardinky a ančovičky. Jejich maso je bohaté na omega-3 mastné kyseliny, proto je makrelí velmi ceněná ryba v kuchyni mnoha národů. Tip pro rybáře: Nejčastěji se loví pomocí vlečných sítí, ale i na přívlač.

Mimochodem, hejna makrely jsou úchvatný pohled – tisíce ryb se pohybují v synchronizovaném rytmu, jako by tančily s mořskými proudy. Je to nezapomenutelný zážitek pro každého cestovatele a milovníka moře.

Jaká je největší ryba v České republice?

Sumce velkého, Silurus glanis, známého také jako říční krále, jsem potkal v mnoha koutech Evropy. V Česku se řadí mezi absolutní špičku sladkovodních ryb. Jeho velikost je skutečně impozantní. Běžně dosahuje délky 80 až 160 cm, ale slyšel jsem i o exemplářích přesahujících 250 cm! To je úctyhodné, co říkáte?

Zajímavosti o sumci velkém:

• Patří do čeledi sumcovitých (Siluridae), a je to typický noční dravec.
• Jeho potravu tvoří převážně ryby, ale nepohrdne ani obojživelníky, vodním ptactvem, hlodavci a dokonce i odpadky. Ano, i já jsem byl svědkem takového nešťastného nálezu v jeho žaludku.
• Má výborný čich a hmatové vousky, kterými vyhledává potravu v kalné vodě.

Jeho lov vyžaduje značnou dávku trpělivosti a zkušeností. Používají se silné náčiní, často s mocnými navijáky, jelikož tah této ryby je obrovský.

Tip pro rybáře:

• Nejlepší doba pro lov sumce je v noci nebo za šera.
• Jako nástraha se často používají živé rybky, ale i umělé nástrahy.
• Při zdolávání sumce je potřeba postupovat opatrně, aby se nevysílil a aby se nepoškodilo náčiní.

Vedle jeseterů je sumec velký bezesporu největší sladkovodní rybou, kterou můžete v Česku chytit. Je to zážitek, na který nikdy nezapomenete. A věřte mi, zažil jsem už ledacos!

Kde je rybník Vrkoč?

Rybník Vrkoč, druhý největší v rozsáhlé soustavě Pohořelických rybníků, představuje skutečný klenot české krajiny a jeden z největších rybníků v celé republice. Jeho poloha mezi malebnou obcí Ivaň a vesnicí Nová Ves, jižně od Pohořelic, na katastru Nové Vsi, mu dodává idylický ráz. Zkušený cestovatel by si jistě všiml jeho výjimečné krásy – rozlehlá vodní plocha se zrcadlí v okolní nížinné krajině, která nabízí bohatou faunu i flóru. V jeho okolí naleznete ticho a klid, jenž je v dnešním uspěchaném světě vzácností. Nejedná se jen o pouhou vodní plochu, ale o biotop s významem pro ochranu ptactva a vodních živočichů, a proto je oblast často vyhledávána ornitology a milovníky přírody. Pro ty, kteří si potrpí na aktivní odpočinek, nabízí okolí cyklistické trasy a pěší stezky. Ne nadarmo se Vrkoč řadí mezi perly české krajiny, která se může směle srovnávat s jezery v mnoha koutech světa, třeba s těmi v Itálii či Francii, ač má svou osobitou, nenápadnou eleganci.

Mimochodem, soustava Pohořelických rybníků je sama o sobě fascinující oblastí s bohatou historií sahající až do středověku, kdy sloužily k chovu ryb a jako důležitý prvek zdejšího hospodářství. Dnes představují oázu klidu pro rekreaci a pro ochranu biodiverzity. Návštěva Vrkoče se tak stává nedílnou součástí poznávání krás moravské krajiny.

Kde je Tálinský rybník?

Tálínský rybník, o rozloze 52 hektarů, se nachází nedaleko obce Tálín a je neodmyslitelně spjat s českou lidovou písní. Jeho historie sahá až do roku 1515, kdy se o něm zmiňují první písemné prameny. Dnes je rybník v péči Školního rybářství Protivín.

Zajímavosti pro cestovatele:

• Kromě rybolovu nabízí rybník skvělé možnosti pro pěší turistiku a cykloturistiku. Okolí je protkáno sítí značených tras, které vedou malebnou krajinou.
• V blízkosti rybníka se nacházejí další turistické atrakce, které stojí za návštěvu. Doporučujeme zjistit si podrobnosti o okolních památkách a přírodních zajímavostech.
• Pro milovníky vodních sportů je Tálínský rybník ideálním místem pro rybaření. Je potřeba ale ověřit si aktuální rybářský řád a povolení.
• Nezapomeňte si vzít s sebou fotoaparát, protože scenérie kolem rybníka nabízí úchvatné výhledy. Vhodné je navštívit místo v různých ročních obdobích, aby jste si užili rozmanitost krajiny.

Tip pro plánování cesty:

• Před návštěvou si ověřte otevírací dobu a přístupnost rybníka a okolí.
• Zkontrolujte počasí a přizpůsobte tomu oblečení a vybavení.
• Nezapomeňte na dostatek pitné vody a svačinu.

Z jaké ryby je nejdražší kaviár?

Nejdražší kaviár pochází z vyzy velké, jedné z jeseterovitých ryb. Pravý černý kaviár se totiž získává výhradně z jeseterů, jejichž jikry se vyznačují drobnou strukturou a šedočernou až černou barvou. Vyza velká dříve poskytovala nejchutnější a největší zrnka, bohužel, masivní nadměrný rybolov drasticky snížil její populace, a tím i dostupnost tohoto vzácného produktu.

Při mém putování po Kaspickém moři, tradičním domově jeseterů, jsem se setkal s rybářskými komunitami, které se snaží o udržitelný rybolov. Jejich úsilí je však marné proti rozsáhlým nelegálním operacím.

Kromě vyzy velké se ceněné druhy kaviáru získávají i z dalších jeseterovitých ryb, například:

• Beluga jeseter: Poskytuje největší a nejdražší zrna, ale jeho populace je kriticky ohrožená.
• Sevruga jeseter: Jeho kaviár je menší, má světlejší barvu a je jemnější chuti.
• Ruský jeseter: Kaviár střední velikosti a kvality.

Je důležité si uvědomit, že cena kaviáru je přímo úměrná vzácnoucí populaci jeseterů. Kupujte kaviár pouze z certifikovaných zdrojů, které podporují udržitelný rybolov a chrání tyto ohrožené druhy. Mnoho farmářských chovů se snaží o produkci kaviáru šetrným způsobem.

Ochutnat pravý kaviár je skutečně zážitek, ale jeho cena a dopad na ekosystém by měly vést k zodpovědné konzumaci.

Jaká ryba je nejzdravější?

Zkuste si představit, jak se proplétám korálovými útesy, pronásleduji hejna barevných ryb… Ale i já, zkušený mořeplavec, vím, že volba té správné ryby pro zdraví je stejně důležitá jako volba správné trasy. Ne každá ryba je stvořena rovna.

Nejlepší z nejlepších? To jsou bezpochyby druhy bohaté na omega-3 mastné kyseliny – opravdové poklady oceánu!

• Losos: Král mezi rybami. Jeho maso je nejen výborné, ale i plné bílkovin a vitamínů. Zkuste ho grilovaného s divokou zeleninou – zážitek pro chuťové buňky i tělo.
• Makrela: Skromná, ale nesmírně prospěšná. Je to malá bomba vitamínů a minerálů, navíc skvělá na pečení nebo do salátů.
• Sardinky: Nepohrdněte těmito malými bojovníky! Jsou nabité vápníkem, perfektní pro kosti a zuby. A věřte mi, na grilu jsou k nezaplacení.
• Tuňák: Silný a rychlý plavec, podobně jako jeho nutriční vlastnosti. Výborný zdroj bílkovin, ale pozor na obsah rtuti – volte tuňáka z udržitelných zdrojů.

Pamatujte: Kvalita je klíčová. Vždy se snažte vybírat ryby z udržitelných zdrojů, abyste chránili mořské ekosystémy pro budoucí generace a měli jistotu kvalitní a zdravé stravy.

Která ryba žije v řekách a Tre se v moři?

Losos obecný, neboli atlantský, je fascinující ryba. Žije převážně v moři, ale jeho životní cyklus je úžasnou ukázkou tažnosti. Dospělí jedinci, po dosažení pohlavní dospělosti, putují proti proudu řek, často stovky kilometrů, aby se rozmnožili ve svých rodných vodách. To je úžasný instinkt, který je vede k přesnému nalezení místa, kde se sami narodili. Při této náročné cestě překonávají peřeje a vodopády, vyžaduje to od nich značnou sílu a energii. Nejlepší doba k pozorování jejich tahu je na jaře a na podzim, kdy se dají v některých řekách pozorovat ve velkém množství. Pro rybáře představují vzácný a ceněný úlovek, ovšem jejich populace je ohrožená, proto je důležitý ohleduplný přístup k životnímu prostředí. Při turistice v blízkosti řek, kde lososi žijí, je dobré respektovat jejich migrační trasy a chránit jejich životní prostředí před znečištěním.

Zajímavost: Lososi se vyznačují typickým stříbrným zbarvením v moři a tmavším, až načervenalým zbarvením v období tření v řekách. Tato proměna je součástí jejich adaptace na život v různých prostředích.