Pět nejneobvyklejších jídel světa? To je otázka, na kterou rád odpovím z pozice zkušeného cestovatele. Seznamte se s TOP 5 kulinářskými kuriozitami:
Stoletá vejce (Pīdàn): Tato čínská pochoutka, konzervovaná ve směsi popela, soli, hlíny a rýžových slupek, získává během několika týdnů až několika měsíců svou charakteristickou tmavě zelenou až černou barvu a silně aromatický zápach. Vnější část bílku je želatinovitá, žloutek naopak krémový a tmavý. Chuť je silná, s nádechem sirovodíku a amoniaku – ne pro každého.
Smažený tarantule: Kambodža a některé další země jihovýchodní Asie nabízejí ochutnání těchto chlupatých hmyzáků. Křupavý exoskelet a jemné, skoro kuřecí maso, je prý překvapivě chutné. Obvykle se smaží s česnekem a solí. Pro odvážné jedlíky!
Sýr Casu Marzu: Sardinský sýr s živými larvami sýrového mouchy. Tyto larvy se živí sýrem a produkují enzymy, které ho rozkládají a dodávají mu charakteristickou měkkou a tekutou konzistenci. Konzumace tohoto sýra je zakázána, ale stále se vyrábí a prodává. Vzhledem k riziku otravy je ochutnávání na vlastní nebezpečí.
Ptačí hnízda: Delikatesa z Asie, vyrobená z ptačích slin, které se používají k stavbě hnízd. Hnízda se sbírají a vaří se v polévkách. Cena je vysoká, jelikož sběr je náročný a nebezpečný.
Opilé krevety: Tyto krevety se marinují v alkoholu, obvykle v sake nebo rýžovém víně, než se podávají. Výsledkem je jemná a delikátní chuť, s nádechem alkoholu. Ideální jako předkrm.
Jaké je nejpodivnější jídlo na světě?
Otázka na nejpodivnější jídlo světa je subjektivní, ale některé pokrmy skutečně posouvají hranice gastronomické odvahy. Balut, filipínské kachní embryo vařené v skořápce, je pro mnohé kulturním šokem, ale pro místní delikatesou. Podobně kontroverzní je konzumace netopýrů v Číně, která je spojena s tradiční medicínou a místní kuchyní. Myší víno z Jižní Koreje, fermentované víno s ponořenými myši, je zajímavým příkladem netradiční alkoholické kultury. Sardinský sýr Casu marzu obsahuje živé larvy sýrového mouchy, což vyžaduje specifický způsob konzumace a není pro každého. Kiviak z Grónska, tuleň plněný auksami, je pokrm, který ztělesňuje arktickou kuchyni a její specifické zdroje potravy. Oči tuňáka v Japonsku představují další kulinární specialitu, která vyžaduje určitou míru odvahy. A konečně, jedovatá ryba fugu, populární v Japonsku, vyžaduje od kuchaře extrémní preciznost a znalosti, aby se zabránilo smrtelné otravě.
Je důležité si uvědomit, že vnímání “podivnosti” jídla je silně ovlivněno kulturním a osobním kontextem. To, co je pro jednoho nechutné, může být pro jiného pochoutkou. Výše zmíněná jídla reprezentují fascinující rozmanitost světové kulinářské kultury a jejich studium otevírá okno do různých zvyklostí a tradic.
Jakých 10 nejodpornějších jídel na světě existuje?
Deset nejodpudivějších jídel světa? To je subjektivní, ale některá jídla skutečně testují hranice chutí a vůní. Například hakarl z Islandu, fermentované maso grónského žraloka, má intenzivní amoniakální aroma, které si jen málokdo oblíbí. Proces fermentace probíhá několik týdnů v písku a vede k jedinečné (a pro většinu odporné) chuti.
Ramen burger z USA je spíše kuriozitou než tradičním jídlem, ale jeho kombinace smažených nudlí ramen a masového koláče je pro některé dost bizarní.
Jeruzalémský kužel (kugel) je sice chutný pro mnohé, ale jeho vzhled – hustá, pečená kaše – může některé odradit. Závisí to na jeho přípravě, samozřejmě.
Studené telecí (svartkalvsoppa) ze Švédska, ačkoliv tradiční, je pro někoho nechutné. Jeho želéovitá konzistence a chuť nejsou pro každého. Podobně i pizza kalksrov (také Švédsko) s masem z ovcí může budit rozpaky.
Sklandrausis z Lotyšska, sladká koláčová placka s tvaroh-vlašskoořechovou náplní, je pro některé jednoduše příliš mastná.
Chapaleles z Chile, smažené kuřecí vnitřnosti, nejsou pro slabé žaludky.
A konečně bocadillo de caballo z Španělska, sendvič s koňským masem. Koňské maso je v mnoha kulturách tabu, a tak tento sendvič může být pro mnoho cestovatelů šokující.
Je důležité si uvědomit, že chutě jsou subjektivní a to, co je pro jednoho odpudivé, může být pro jiného pochoutkou. Ochutnávka těchto jídel je skutečnou zkouškou odvahy a otevřenosti k novým zkušenostem. Doporučuji ale být opatrný s hygienou a původem surovin, zvláště v méně známých destinacích.
Jaká jsou zvláštní jídla?
Máte chuť na něco opravdu netradičního? Pak se připravte na gastronomickou jízdu po světě plnou překvapení!
Escamoles (Mexiko): Takzvané “mexické kaviáry” – larvy mravenců, které se smaží a chutnají prý jako ořechy. Nebojte se, sběr je udržitelný a nepoškozuje ekosystém.
Shirako (Japonsko): Mléčné váčky jesetera. Konzistence je podobná mořskému tofu, chuť lehce nasládlá. Najdete ho v lepších sushi restauracích.
Oči tuňáka (Japonsko): Zní to děsivě, ale prý je to delikatesa. Jíte jenom oční bulvu, místo oko-žravce si ale raději dejte výborného tuňáka v jiném podání.
Balut (Filipíny): Vařené kachní nebo kuřecí embryo. Je to velmi kontroverzní jídlo, ale pro mnohé Filipincům je to běžná pochoutka. Chuť je prý slaná a mírně pikantní.
Polévka s mravenčími vejci (Laos): Neobvyklá, ale prý chutná polévka. Mravenčí vejce dodávají specifickou a jemně kyselou chuť.
Losí nos v aspiku (Kanada): Tradiční jídlo z některých kanadských regionů. Je to spíše kuriozita, ale pokud narazíte na tuto zvláštnost v menu, zkuste to.
Casu marzu (Itálie): Sýr s živými larvami sýrového brouka. Jeho konzumace je v Itálii zakázána kvůli riziku otravy. Nepouštějte se do toho!
Maktak (Grónsko): Varené kůže velryby. Je to tradiční grónské jídlo, které se podává s různými omáčkami. Chuť je prý podobná želatině.
Jaká existují neobvyklá ruská jídla?
Neobvyklé pokrmy Ruska: ochutnávka pro odvážné! Oramy (hakaska) – baraní střeva, připravovaná tradičně, často grilovaná, představují silný zážitek pro chuťové buňky. Je důležité zvolit si důvěryhodného prodejce pro zajištění čerstvosti a hygieny.
Mantak (Čukotka) – tučný kití tuk, zdrojem energie pro přežití v drsném klimatu. Jeho chuť je specifická, bohatá a plná. Konzumuje se tradičně, ačkoliv je jeho dostupnost v dnešní době omezená.
Baraní hlava (Baškortostán) – tradiční jídlo, které se podává na zvláštní příležitosti. Příprava je náročná, ale výsledek stojí za to pro milovníky intenzivních chutí. Je důležité vědět, jak ji správně připravit, aby byla chutná a bezpečná k jídlu.
Ngajbat (Jamalsko-něnecký autonomní okruh) – syrové jelení maso, rituální pokrm s dlouhou tradicí. Je nutné dbát na hygienu a čerstvost masa, aby se předešlo zdravotním komplikacím. Chuť je intenzivní a specifická.
Smažený kapradí (Chabarovský kraj) – překvapivě chutné jídlo z divoce rostoucí rostliny. Má jemně nasládlou chuť a křupavou strukturu. Jedná se o sezónní pochoutku.
Salát z lopuchu (Sachalinská oblast) – neobvyklé, ale zdravé jídlo. Lopuch se musí před konzumací speciálně upravit, aby se odstranila hořká chuť. Překvapivě lahodný a zdravý salát.
Co je to akami?
Akami je část tuňáka, precizně vykrajovaná z jeho hřbetu. Na rozdíl od tmavšího maguro (otokoro) obsahuje méně tuku, což mu dodává pevnější strukturu a zaručuje, že si při přípravě zachová svůj tvar. Znalci sushi ocení jeho čistou, jemně rybí chuť bez přehnané mastnoty. V Japonsku, kde jsem ochutnal akami v nespočtu restaurací od malých rodinných podniků až po michelinské špičky, je akami považováno za klasiku a symbol kvality. Jeho jemnější chuť umožňuje skvělé kombinace s různými druhy sójové omáčky a wasabi. Na rozdíl od některých mastnějších částí tuňáka, akami se výborně hodí i k grilování nebo k pečení, aniž by ztratil svou texturu a šťavnatost. V Itálii jsem ho viděl zpracovávaný do carpaccia, kde se jeho pevnost krásně projevuje. Jeho všestrannost z něj dělá skutečnou delikatesu, kterou si můžete vychutnat po celém světě, ať už v podobě sushi, sashimi, nebo v jiných kreativních pokrmech.
Co jsou to tuňáčí oči?
Představte si: jste ve středním Vietnamu, v malebné rybářské vesnici na jihu. Vzduch voní mořem a grilovaným jídlem. A pak to uvidíte – oči tuňáka. Ne, ne ty malé, co znáte z běžných ryb. Tohle jsou skuteční obři! Mluvíme o očích tuňáků vážících 40-50 kilogramů, o velikosti tenisového míčku a váze 100-300 gramů. Jsou to skutečné delikatesy, ceněné místními i gurmany z celého světa.
Chuť? Je to jedinečný zážitek. Mnoho cestovatelů popisuje jemně nasládlou chuť s lehce slaným podtónem, připomínající mořské plody v té nejčistší formě. V restauracích je často podávají grilované, dušené, nebo dokonce jako součást exotických polévek. Příprava je poměrně jednoduchá, ale klíčem k dokonalé chuti je čerstvost – a ta je zde zaručena.
Kromě neobyčejné chuti jsou oči tuňáka také bohaté na živiny. Jsou výborným zdrojem bílkovin, vitamínů a minerálů, což ocení všichni, kdo se snaží o zdravý životní styl. Ne nadarmo jsou součástí tradiční vietnamské kuchyně po generace.
Pokud se tedy chystáte do Vietnamu, nenechte si ujít tuto gastronomickou lahůdku. Zkuste ji v autentických restauracích v pobřežních oblastech. Je to zážitek, na který jen tak nezapomenete. Nezapomeňte se zeptat na další místní speciality – vietnamská kuchyně je plná překvapení.
Čí oči jedí?
Je důležité zdůraznit, že kopalchen není pro běžného člověka stravitelný. Neupravené oči obsahují parazity a bakterie, které pro neimunní organismus představují smrtelné nebezpečí. V průběhu svých cest jsem se setkal s mnoha varovnými historkami a důrazně doporučuji se tomuto pokrmu vyhnout, pokud nejste zkušený cestovatel s dostatečnými znalostmi o místních tradicích a přípravě potravin.
Znalost tradičních zvyklostí a stravovacích návyků je pro cestování do odlehlých regionů klíčová. Doporučuji:
- Prozkoumat místní zvyky před cestou. Informace z renomovaných zdrojů jsou nezbytné pro bezpečný pobyt.
- Vyhnout se konzumaci neznámých pokrmů, pokud si nejste jisti jejich přípravou a původem.
- Dodržovat hygienická pravidla, zvláště v oblastech s omezeným přístupem k hygienickým zařízením.
Konzumace kopalchenu je pro Evropany extrémně riskantní a je třeba k ní přistupovat s maximální obezřetností. Jiné tradiční pokrmy severských národů mohou být naprosto bezpečné a chutné, ale je nutné si ověřit jejich přípravu a původ. Mnoho z nich je bohaté na živiny a adaptované na drsné arktické klima.
- Příkladem bezpečných pokrmů může být sušené maso, ryby, bobule a různé druhy hub.
- Vždy je nejlepší se poradit s místními obyvateli, kteří vám sdělí více o dostupnosti a bezpečnosti jídla.
Co je to u člověka rybí oko?
„Rybí oko“ – to zní jako exotická destinace, že? Jenže v tomto případě se jedná o vzácné genetické onemocnění, oficiálně zvané částečná nedostatečnost lecitin-cholesterolesterázy (LCAT). Představte si to jako „chybu v systému“ – konkrétně mutaci genu LCAT na 16. chromozomu.
Co to vlastně znamená? Jednoduše řečeno, tělo má problém s metabolismem lipidů, což vede k poruchám hladiny cholesterolu a dalších tuků v krvi (dislipidemie). A to se, bohužel, odráží i na očích – odtud ten obrazný název „rybí oko“.
Je to dědičné onemocnění s autozomálně recesivním typem dědičnosti. To znamená, že k jeho projevu jsou potřeba dvě kopie vadného genu – jedna od matky a jedna od otce.
- Příznaky: kromě očních problémů se mohou objevit i další zdravotní komplikace, ale ty jsou závislé na závažnosti onemocnění.
- Diagnóza: je poměrně náročná a vyžaduje komplexní vyšetření krve a očí.
- Léčba: zatím neexistuje definitivní léčba, zaměřuje se spíše na zmírnění symptomů a prevenci komplikací.
Na rozdíl od skutečných exotických destinací, kam se s lehkostí a nadšením vydávám, je toto “cestování” do nitra lidského těla mnohem méně příjemné. I když se jedná o vzácné onemocnění, je důležité si uvědomovat, že i takové „neznámé země“ existují.
Další informace (pro ty, co chtějí zjistit více):
- Carlson L.A. et al. (zde by mělo být uvedeno relevantní dílo)
- McLean J et al. (zde by mělo být uvedeno relevantní dílo)
Jaké je nejhorší jídlo v Rusku?
Nejhorší ruské jídlo? To je otázka pro zkušeného turistu! Seznam „Top 10 šokujících jídel“ je výzvou i pro otrlé žaludky. Hряпа (chryapa), silně fermentované mléko, by se dala srovnat s extrémně zralým sýrem, ideální na trek, pokud máte v plánu několikadenní putování bez přístupu k čerstvým zásobám. Тухляшка (tuchljaška), zkažené maso, by se však nedoporučovala ani zkušeným survivalistům – riziko otravy je vysoké. Kовбык (kovbyk), kvašená krev, je kalorická bomba, ale jen pro ty s opravdu železným žaludkem. Chleba a kaše „ze všeho“ – záleží na „všeho“. Může jít o skvělý zdroj energie, ale také o nebezpečnou směsici. Полоток (polotok), ryba sušená na slunci, je výborná na skladování, ale její chuť je specifická. Петушиные гребешки (petušinye grebeški), kohoutí hřebeny, jsou bohaté na kolagen, ideální na posílení kloubů po náročné túře. A „koláč s překvapením“? To je loterie, lepší se vyhnout. Zkušený turista by měl vždy vědět, co jí, a v ruské divočině je to klíčové pro přežití.
Jak chutná modrý tuňák?
Chuť modrého tuňáka? To je otázka, na kterou vám odpoví každý gurmán, který ochutnal pravého Thunnus orientalis, zvaného „bluefin“. Jeho file je skutečným kulinářským zážitkem, ceněným po celém světě.
Nežná, smetanová textúra se doslova rozplývá na jazyku. Intenzivní barva masa napovídá o jeho kvalitě. Není to jen obyčejná ryba; je to kousek oceánského bohatství, jehož cena odpovídá výjimečné chuti. Mnozí srovnávají jeho chuť s jemným máslem, ale to je jen začátek popisu.
Na mých cestách po Japonsku, kde je bluefin považován za posvátnou rybu, jsem měl možnost ochutnat nejrůznější variace jeho přípravy – od tradičního sushi a sashimi až po moderní fúze.
- Sushi a sashimi: Klasické podávání, které nejlépe podtrhuje jemnou chuť a svěží vůni masa.
- Grilovaný tuňák: Lehce opečena kůže dodá příjemnou křupavost, zatímco uvnitř zůstane maso šťavnaté.
- Tataki: Rychle opečené na povrchu, uvnitř zůstane syrové – dokonalá kombinace textur a chutí.
Je důležité si uvědomit, že kvalita bluefin tuňáka je závislá na jeho původu a způsobu lovu. Trvale udržitelný rybolov je klíčový pro ochranu tohoto vzácného druhu. Proto doporučuji kupovat tuňáka z certifikovaných zdrojů.
Z vlastní zkušenosti vím, že cena odráží jeho výjimečnost. Přesto je to investice, která se vyplatí. Chuť modrého tuňáka je nezapomenutelný zážitek pro vaše chuťové buňky.
Jaké je nejškodlivější jídlo na světě?
Jako zkušený turista bych se vyhnul těmto pěti nebezpečným jídlům:
- Fugu (ryba nafukovací): Japonská specialita, ale nesprávně připravená je smrtící. Tetrodotoxin v játrech, vaječnících a kůži je neurotoxin, který blokuje nervové signály. Příznaky otravy se objevují rychle a zahrnují necitlivost, paralýzu a potíže s dýcháním. Jen zkušení kuchaři s licencí ji smí připravovat. Před konzumací v Japonsku si vždycky ověřte kvalifikaci kuchaře!
- Živý chobotnice: V Koreji a Japonsku se podávají živé chapadélka. Riziko spočívá v přisátí chapadel k ústní dutině a následném udušení. Některá chapadélka se mohou i po smrti ještě pohybovat a způsobit problémy. Doporučuje se konzumaci raději vynechat.
- Ovčí sýr: Některé druhy ovčího sýra mohou obsahovat bakterie Listeria monocytogenes, které způsobují listeriózu, nebezpečné onemocnění pro těhotné ženy, novorozence a osoby s oslabenou imunitou. Při cestování po odlehlých oblastech je důležité věnovat pozornost hygieně potravin. Nejlepší je vybírat sýry z prověřených zdrojů.
- Exotické ovoce z Jamajky (neznámý druh): Mnoho tropických plodů může způsobit alergické reakce. Bez znalosti konkrétního druhu ovoce je konzumace hazardní. Vždy se raději informujte o neznámých plodech u místních a konzumujte je s opatrností.
- Bezové bobule: Syrové bezové bobule jsou jedovaté. Obsahují toxické glykosidy, které mohou způsobit nevolnost, zvracení a průjem. Pouze po důkladném tepelném zpracování je možné je bezpečně konzumovat. V divočině se raději vyvarujte konzumace neznámých bobulí.
Důležité upozornění: Toto je jen výčet několika příkladů. Riziko spojené s konzumací exotických jídel je vysoké. Vždy si ověřte původ potravin a dodržujte základní hygienická pravidla.
Jak chutnají rybí oči?
Rybí oči? No, chuťově to žádná sláva není. Hořká, nepříjemná pachuť, která vám může zkazit i jinak vynikající pokrm, třeba pečenou hlavu. Zkuste si představit, že se ocitnou v rybí polévce – tam se stanou naprosto nesnědlivě tvrdými a bělavými, jejich konzistence se drasticky změní. A co se týče výživové hodnoty? Žádná velká sláva.
Mimochodem, během svých cest po jihovýchodní Asii jsem se setkal s různými kulinářskými zvyklostmi, ale i tam jsem se s konzumací rybího oka nesetkal. Jedí se tam sice i méně obvyklé části ryb, ale oči…nikdy. Možná je to dáno i dostupností jiných, chutnějších a výživnějších částí ryby. Vždyť i v tradiční české kuchyni je rybí oko spíše zbytek, který se vyhazuje. Konzumace je tedy zbytečná a chuťově zklamání.
Myslím, že je mnohem efektivnější zaměřit se na chutné filé, kůže, případně játra a jikry, které nabízejí mnohem bohatší a komplexnější nutriční profil a zároveň jsou chuťově mnohem příjemnější. Ušetřete si zklamání a vynechte oči.
Jaká je nejhůře chutnající kuchyně na světě?
Otázka nejhůře chutnající kuchyně světa je vždycky subjektivní, ale nedávná kritika latvijských pokrmů vzbuzuje pozornost. Sklandrauss, tradiční latvijské jídlo, se objevilo na seznamech nejhorších jídel světa a teď se zdá, že celá latvijská kuchyně dostala od světového gastronomického portálu Taste Atlas velmi nízké hodnocení. Latvie se dokonce nedostala do žebříčku 100 nejlepších kuchyní světa pro roky 2025/2024. To samozřejmě neznamená, že v Lotyšsku nenajdete nic chutného. Moje vlastní zkušenosti z cest po Baltu naznačují, že problém spíš leží v nedostatečném prozkoumání a prezentaci tradičních receptů moderní gastronomii. Mnoho pokrmů je silně regionálně specifických a jejich příprava vyžaduje specifické ingredience. Například, skvělý kvašený chléb s rybími konzervami nebo tradiční škvarky mohou být pro neznalého překvapením, ale ve správném kontextu a s dostatečným pochopením místních zvyklostí mohou být velmi chutné. Závěr? Nízká hodnocení by neměla odradit od objevování, spíš by měla podnítit k hlubšímu ponoření se do latvijské kulinární kultury a objevování skrytých klenotů.
Je třeba si uvědomit, že Taste Atlas je pouze jeden z mnoha zdrojů a jeho hodnocení nejsou objektivní měřítko. Kulturní kontext a osobní preference hrají důležitou roli. Objevujte sami a buďte otevření novým chutím!
Jaké je to nejhorší jídlo?
Titul nejhoršího jídla roku získal brazilský coxão duro, steak z tuhé hovězí svíčkové. Příprava vyžaduje značnou zručnost, aby se maso vůbec dalo jíst. Mnoho brazilských restaurací se mu proto raději vyhýbá, a tak je ochutnat spíše výzva pro dobrodružné strávníky. Je to protiklad k jemným brazilským steakům, které si získaly světovou pověst.
Na druhém místě se umístily švédské a laponské blodpudding, tedy krvavnice. Tyto tmavě zbarvené klobásky, připravované z krve, obilovin a tuku, jsou pro mnoho lidí chuťově náročným zážitkem. Přesto jsou součástí kulinární tradice Skandinávie po staletí, a jejich chuť je úzce spjata s drsnou severskou krajinou a jejím způsobem života. Zajímavostí je, že recepty na krvavnice se liší region od regionu, a tak jejich chuť může být velmi variabilní.
Bronzovou příčku obsadilo islandské hákarl, fermentované maso žraloka grónského. Proces fermentace trvá týdny, a výsledkem je silně aromatické a kontroverzní jídlo s amoniakálním zápachem, které si jen málokdo oblíbí. Přesto je pro Islanďany důležitou součástí kulturního dědictví, s kořeny sahajícími do dob, kdy bylo fermentované maso důležitým zdrojem bílkovin. Ochutnat ho je riskantní, ale pro cestovatele do Islandu nezapomenutelný zážitek – pokud přežijí jeho intenzivní vůni.
Jakých 7 potravin bychom neměli jíst?
Sedm potravin, které bych na túře vynechal? Jasně! Smažené jídlo – těžké, mastné, zbytečná váha v batohu. Pečivo – rychle plesniví a ztrácí kvalitu. Slazené nápoje a džusy – dehydratace, cukrová bomba, raději čistá voda z pramene. Cukrovinky a pečivo – rychlý zdroj energie, ale pak následuje útlum. Instantní jídla – často plná soli a konzervantů, málo výživné. Balené džusy a slazené nápoje – viz výše. Zpracované maso a uzeniny – těžké na trávení, mohou se rychle zkazit. Slané snacky – chipsy a sušenky – prázdné kalorie, vedou k dehydrataci.
Na túře je klíčová lehká strava s vysokým obsahem energie a živin. Ideální jsou sušené ovoce a ořechy (dodají energii a vlákninu), müsli tyčinky (pozor na cukr!), energetické tyčinky (zkontrolujte složení!), rychle vařící kaše, tvrdé sýry (dobře se skladují), konzervy (maso, ryby) – ale dbát na hygienu. Vždycky si s sebou berte dostatek vody – dehydratace může zhatit celou expedici! Plánování jídelníčku je stejně důležité jako plánování trasy.
