Kde žijí losy?

Losy, majestátní tvorové severu, nenajdete jen tak na každém rohu. I když se jejich areál rozšíření posouvá, v České republice už dávno nežijí. Poslední český los padl v roce 1570 v Děčínském Sněžníku, nedaleko Děčína – smutná kapitola naší fauny. Dnes se s nimi můžete setkat například v Maďarsku, Rumunsku a překvapivě i v Dánsku.

Mimo Českou republiku narazíte na malé, stabilní populace:

• v Horním Rakousku a Bavorsku,
• na Oravě na Slovensku, nedaleko polských hranic.

Zajímavostí je, že ačkoliv se jedná o zvířata severského původu, jejich výskyt není striktně omezen na chladnější oblasti. Jejich potrava, zejména vodní rostliny a kůra stromů, ovlivňuje jejich distribuci více než samotná teplota. Pro úspěšné pozorování losů je proto nezbytné navštívit oblasti s dostatkem vhodných biotopů – rašelinišť, bažin a lesů s dostatečným přístupem k vodě.

Plánujete-li výpravu za těmito fascinujícími zvířaty, doporučuji důkladný průzkum dané lokality a respektování místních předpisů. Nezapomeňte na vhodné vybavení, včetně dalekohledu a fotoaparátu s teleobjektivem.

Při pozorování losů je důležitá ohleduplnost a ticho, abyste nerušili jejich přirozený životní rytmus. Buďte trpěliví – pozorování losů může být náročné, ale o to krásnější.

Kolik losů je v ČR?

V České republice nenajdete stovky tisíc losů, spíše se setkáte s relativně malými populacemi. Hlavní populace se nachází na Třeboňsku, konkrétně v oblasti Jindřichohradecka, a na Šumavě, východně od Lipenské přehrady. Tyto oblasti nabízejí vhodné podmínky pro život losů – rozsáhlé lesy a mokřady. Pro pozorování losů je ovšem potřeba trpělivost a trochu štěstí, jelikož jsou to plachá zvířata. Kromě těchto dvou hlavních populací existují i menší, izolované skupiny na Nymbursku, Bechyňsku a Táborsku. Šance na setkání s losem v těchto oblastech je však podstatně nižší. Doporučuji se před cestou informovat o případných návštěvních řádech a respektovat klid a soukromí těchto zvířat. Nezapomeňte, že nejlepší šance na pozorování je v ranních a večerních hodinách, kdy jsou losi nejaktivnější. Vyplatí se také navštívit místní informační centra pro aktuální informace o výskytu losů.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Honitbě je v České republice striktně regulován a podléhá přísným pravidlům, podobně jako v mnoha dalších zemích, třeba v Německu, Francii, nebo i v exotických destinacích jako je Jihoafrická republika, kde se lov řídí jinými, ale stejně přísnými zákony. Základní podmínkou pro lov je lovecký lístek. Bez něj je lov zvěře zcela zakázán a hrozí vysoké pokuty.

Kromě loveckého lístku je nutné, chcete-li lovit v dané honitbě, disponovat i povolenkou k lovu. Tu vydává uživatel honitby na oficiálním formuláři. Tohle je klíčový rozdíl od zemí, kde se lov řídí jinými systémy, například aukčními systémy na licence, jak se to dělá v některých částech Kanady nebo USA. Povolenka specifikuje druh zvěře, kterou je povoleno lovit, dobu lovu a další omezení.

Na požádání je lovec povinen předložit tyto dokumenty:

• Lovecký lístek
• Povolenku k lovu (pokud je vyžadována)

Kontrolu provádí:

• Policie
• Myslivecký hospodář
• Myslivecká stráž

Nedodržení těchto pravidel může vést k postihu podle zákona. V porovnání s některými zeměmi, kde je lov zvěře regulován méně přísně, Česká republika klade velký důraz na ochranu přírody a udržitelný lov. To se odráží v systému povolenek a přísné kontrole.

Jak legalně lovit?

Legální rybolov v České republice se řídí poměrně striktními pravidly, podobně jako v mnoha zemích Evropy a světa. Základem je rybářský lístek, který získáte po složení zkoušky z rybářské legislativy a ochrany vodních zdrojů. Tato zkouška, kterou jsem viděl probíhat v různých podobách od Francie po Nový Zéland, ověřuje znalosti o druzích ryb, ochranných pásmech a obecných principech udržitelného rybolovu.

Existují ale výjimky. Pro příležitostné rybáře je k dispozici krátké povolení – například na 30 dnů – bez nutnosti složit zkoušku. Tento systém je běžný i v jiných zemích, například v Rakousku nebo Slovensku, kde se často setkáte s krátkodobými povolenkami pro turisty.

Je důležité si uvědomit, že:

• Druh a množství ulovených ryb je často regulováno podle druhu a období. Tohle je globální trend, v mnoha oblastech světa jsou stanoveny kvóty na ulovené ryby, aby se zabránilo přemnožení některých druhů a zároveň ochrana ohrožených druhů.
• Používání náčiní je také předmětem regulace. V České republice, podobně jako v USA či Kanadě, jsou povolené druhy rybářských náčiní definovány.
• Ochrana vodních toků a jejich okolí je stěžejní. To zahrnuje i dodržování zákazu rybolovu v určitých oblastech nebo obdobích roku – systém, který se setkávám v mnoha destinacích po celém světě.

Před samotným rybolovem proto doporučuji pečlivě prostudovat platnou legislativu a vyhnout se pokutám. Informace o rybářských revírech, povolených metodách lovu a aktuálních regulacích najdete na webových stránkách Českého rybářského svazu a místních správců vod.

Nezapomeňte, že udržitelný rybolov je klíčový pro ochranu našich vodních zdrojů a zachování biodiverzity. Toto je téma, které řeší prakticky každá země na planetě.

Co je potřeba k lovu zvěře?

Lov zvěře vyžaduje pečlivou přípravu a dodržování předpisů. Kromě základních dokumentů, jako je lovecký lístek a povolenku k lovu, je nezbytné mít potvrzení o povinném pojištění s minimálním limitem 20 milionů Kč pro škody na zdraví či usmrcení a 500 000 Kč pro škody na majetku. Pokud používáte zbraň, je nutný zbrojní průkaz nebo Evropský zbrojní průkaz.

K úspěšnému lovu je ale potřeba víc než jen papíry. Doporučuji:

• Vhodnou loveckou výbavu: kvalitní zbraň (včetně munice), dalekohled, funkční oblečení do všech druhů počasí, odolné boty, nůž, batoh s dostatečnou kapacitou.
• Znalost terénu a zvěře: Orientace v lese je klíčová. Důkladná znalost zvyků lovené zvěře značně zvyšuje šanci na úspěch a minimalizuje riziko.
• Dodržování loveckých pravidel a etiky: Respektujte stanovená pravidla lovu a mysliveckou etiku. Zodpovědný přístup k lovu je nezbytný.
• První pomoc: Je vhodné mít v batohu sadu pro první pomoc a základní znalosti o poskytování první pomoci, pro případ zranění.
• Kompas a GPS: V hustém lese se snadno ztratíte. Kompas a GPS vám pomohou najít cestu zpět.
• Komunikace: Nabitý mobilní telefon s funkční SIM kartou je nezbytný pro případ nouze.
• Povolení vstupu na soukromý pozemek: Pokud lovíte na soukromém pozemku, ujistěte se, že máte svolení vlastníka.

Nepodceňujte bezpečnost! Lov je aktivita s potenciálním rizikem. Vždy myslete na bezpečnost sebe i svého okolí.

Kde žijí soby?

Sobi, fascinující tvorové odolávající drsným podmínkám, obývají rozsáhlé oblasti tundry na nejsevernější polokouli. Mluvíme o oblastech s hlubokým permafroistem, trvale zmrzlou zemí, která formuje unikátní ekosystém. Během většiny roku je krajina pokryta sněhem, a tak se zde daří především lišejníkům a mechům, tvořícím hlavní složku sobí stravy. Z vlastní zkušenosti z cest po Sibiři, Aljašce a Skandinávii mohu potvrdit, že tato krajina je neuvěřitelně drsná, ale zároveň i úchvatně krásná. Důležitým faktorem pro přežití sobů je jejich hustá srst, která je chrání před mrazem, a jejich široké kopyta, usnadňující pohyb po sněhu a bahně. Zajímavé je, že různé populace sobů vykazují odlišné migrační vzorce v závislosti na dostupnosti potravy a klimatických podmínkách. Některé migrují na stovky kilometrů, zatímco jiné zůstávají v relativně omezeném prostoru. Pozorování stád sobů v jejich přirozeném prostředí je nezapomenutelným zážitkem, který zdůrazňuje jejich úžasnou adaptaci na extrémní podmínky. Význam sobů pro tamější kulturu je také nesporný – poskytují domorodému obyvatelstvu potravu, kůži na oděvy a dopravu.

V jakém pásu žije los?

Los (Alces alces) obývá mírné pásmo severní Eurasie a Severní Ameriky. Nejčastěji ho najdete v lesích – listnatých, smíšených i jehličnatých. Toleruje i tundru, ale upřednostňuje oblasti s dostatkem vody a křovinaté porosty.

Biotopy:

• Jehličnaté lesy: zejména tajga s hustými porosty smrků, borovic a jedlí.
• Listnaté a smíšené lesy: s dostatkem mladých výhonků a bylinné vegetace.
• Mokřady: bažiny, slatiny a jezerní pobřeží – důležité pro pastvu a úkryt.
• Tundra (částečně): obývá okrajové části tundry s lesním porostem.

Praktické rady pro turisty:

• Losy nejčastěji spatříte v ranních a večerních hodinách, kdy jsou aktivnější.
• Dodržujte bezpečnou vzdálenost. Los je silné zvíře a může být nebezpečný, zejména pokud se cítí ohrožený, nebo brání mláďata.
• Nepřibližujte se k losím mláďatům, matka je bude bránit.
• V oblastech s výskytem losů je vhodné používat repelenty proti hmyzu.
• Při turistice v losích oblastech se vyhýbejte vysokým porostům, kde se mohou skrývat.

Zajímavost: Los je největší zástupce čeledi jelenovitých na světě.

Kdy je povolen lov Muškařením?

Lov muškařením v pstruhových revírech je povolen od 16. dubna do 30. listopadu. To je skvělá zpráva pro všechny nadšence do aktivního odpočinku v přírodě! V této době se můžete vydat na dobrodružství za krásnými pstruhy a užít si klid a krásu českých řek a potoků. Nezapomeňte na platný rybářský lístek a dodržujte místní rybářské řády, abyste ochránili cenné pstruhové populace. Pro úspěšný lov je důležité zvolit správné náčiní a techniky, a v závislosti na počasí a vodním stavu upravit svůj přístup. Nezapomeňte na respekt k přírodě a ponechte si jen úlovek, který zkonzumujete. Před výpravou zkontrolujte aktuální předpověď počasí a připravte se na různé podmínky.

Kolik cejnu si mohu ponechat?

Teoreticky, podle českého rybářského zákona, můžete si za týden ponechat 14 kusů kaprů, candátů, bolenů, štik nebo sumců. Klíčové je však omezení hmotnosti první ponechané ryby – nesmí překročit 7 kg. Toto pravidlo se vztahuje na jednotlivé druhy zvlášť, takže můžete si ponechat například 7 kaprů a 7 candátů, pokud splňují váhový limit. V mnoha zemích Evropy, které jsem navštívil, se s podobnými limity setkáváte, ale s různými druhy ryb a váhovými limity, často závislými na konkrétních vodních plochách.

Pro lepší přehlednost:

• Omezení počtu: Maximálně 14 ryb za týden na druh.
• Omezení hmotnosti: První ponechaná ryba daného druhu nesmí vážit více než 7 kg.

Doporučuji vždy pečlivě prostudovat aktuální platnou legislativu a místní nařízení pro konkrétní revír, jelikož pravidla se mohou lišit v závislosti na lokalitě a druhu ryb. Například v některých zemích se setkáte s omezením na celkovou hmotnost úlovku, nejen na počet kusů. V jiných zemích zase existují minimální velikosti ryb, které je povoleno ponechat si. Vždy je důležité dbát na udržitelný rybolov a chránit populace ryb.

• Zkontrolujte si aktuální rybářský řád.
• Respektujte váhové a početní limity.
• Dodržujte pravidla ohledně minimální velikosti ryb.

Kdo je vlastníkem honitby?

Otázka vlastnictví honitby je v Česku trochu složitější, než by se na první pohled zdálo. Nejedná se jen o jednoduché „to je moje, to je tvoje“. Spíše než o jednoho majitele se často setkáte s tzv. honebním společenstvem. Představte si to jako sdružení vlastníků pozemků, na kterých se honitba nachází. Každý vlastník pozemku v honitbě má v tomto společenství svůj podíl a společně rozhodují o hospodaření v honitbě. To je pak právnická osoba, podobně jako třeba obec. Když se tedy vydáte po českých lesích a narazíte na honební záležitosti, pravděpodobně se setkáte právě s tímto modelem. Můžete si to představit jako jakousi lesní družinu, pečující o místní zvěř a přírodu. Je to zajímavý systém, který zohledňuje fakt, že pozemky jsou často rozdrobené mezi více majitelů. Je to trochu jako puzzle, kde každý kousek, tedy každý pozemek, je důležitý pro celkový obraz, pro fungování honitby.

Pokud je však honitba menší a všechny pozemky v ní patří jednomu majiteli, pak je majitelem honitby on. To se ale stává spíše výjimečně, zvláště v oblastech s bohatou historií parcelace pozemků. A pro dobrodruhy, kteří se vydávají do českých lesů, je důležité vědět, že vstup na soukromé pozemky a honitby, je bez svolení zakázán. Vždy respektujte vyznačené hranice a soukromí majitelů.

Zákon o myslivosti je tedy v tomto směru klíčový a reguluje vztahy a práva v honitbách. Je to fascinující oblast, která úzce souvisí s historií, krajinou a tradicemi daného regionu. A při prozkoumávání české přírody na vás může čehokoliv vykouknout. Nezapomínejte na respekt k místním zvyklostem a pravidlům.

Kdo může v ČR lovit?

Lov v České republice je regulován přísnými zákony a vyžaduje řádné doklady. Nejde jen o pouhé držení loveckého lístku, ale i o řadu dalších povolení a prokazatelné splnění legislativních požadavků, které se liší od jiných zemí, například v porovnání s volnějším přístupem k lovu v některých skandinávských zemích, nebo striktním systémem licencí v Africe.

Lov v ČR je dostupný nejen občanům s trvalým pobytem, ale i cizincům, avšak s podstatným omezením. Cizinec musí splňovat všechny zákonné požadavky, včetně držby platného loveckého lístku, povolení k pobytu a dodržování všech předpisů týkající se dovozu a vývozu zbraní a trofejí.

Klíčové doklady pro lov v ČR zahrnují:

• Platný lovecký lístek – vydaný příslušným mysliveckým sdružením.
• Povolení k lovu – vydané příslušným orgánem ochrany přírody, specifikující druhy zvěře a lokalitu lovu. Povolení se liší v závislosti na druhu zvěře (např. jelen, srnčí, divočák), a často vyžaduje účast na honech organizovaných mysliveckým sdružením.
• Pojištění odpovědnosti za škodu – nezbytné pro krytí případných škod způsobených během lovu.
• Pro cizince: Doklad o platném pobytu a případně další dokumenty dle mezinárodních dohod.

Zkušenost z mnoha zemí ukazuje, že neznalost místních předpisů může vést k vysokým pokutám a právním problémům. Doporučujeme proto důkladně prostudovat platnou legislativu a případně se obrátit na kompetentní orgány pro bližší informace.

Například, na rozdíl od některých zemí s tradicí velkých honů (např. Jihoafrická republika), v ČR klade důraz na udržitelný a etický přístup k lovu.

Jak vyjmout pozemek z honitby?

Vyjmout pozemek z honitby? Zní to jednoduše, ale realita je spletitější než peruánská džungle. Vlastník musí podat žádost na obecní úřad obce s rozšířenou působností. A to není jen tak hoďte papír do schránky. Žádost musí obsahovat pádné důvody – žádné “protože se mi to nelíbí” neprojde. Myslete na to, že se ocitnete ve správním řízení, které může trvat déle než cesta po Transsibiřské magistrále.

Příslušným orgánem je krajský úřad, ten posoudí vážnost vašich argumentů. Z vlastní zkušenosti vím, že důvody, jako je výstavba, intenzivní zemědělství, či riziko poškození majetku, mají větší váhu než pouhá osobní nelibost. Prohlášení pozemků za nehonební není automatické, je to proces, který vyžaduje trpělivost a dobrou argumentaci. Před podáním žádosti doporučuji důkladně prostudovat příslušné zákony a vyhlášky – ušetří vám to cestu k právníkovi, která může být stejně nákladná jako expedice do Amazonie.

Kdy lovit kunu?

Lov kuny je v Česku regulován a sezóna se řídí druhem. Kuna lesní i kuna skalní mají stejnou dobu lovu: od 1. listopadu do konce února. Plánujete-li výpravu za těmito mrštnými tvory, nezapomeňte na vhodné vybavení a znalost terénu. Kuny jsou noční zvířata, takže ranní a večerní hodiny jsou nejvhodnější pro lov. Pozor na jejich rychlost a obratnost! Zajímavostí je, že kuna lesní preferuje lesní oblasti s hustým podrostem, zatímco kuna skalní se častěji zdržuje v skalnatých a hornatých terénech. Pro úspěšný lov je důležitá znalost jejich zvyků a stop. Na rozdíl od kun je liška obecná lovena celoročně, a to s ohledem na početní stavy populace. Další zajímavá zvěř, která má specifickou dobu lovu, je muflon – od 1. července do 31. března. Lov muflona vyžaduje speciální povolení a znalosti o této horské zvěři. Před lovem si vždy ověřte platnou legislativu a dodržujte všechna nařízení.

Kde vidět soby?

Soby, respektive karibu (v Severní Americe), potkáte v subarktických a arktických oblastech severní polokoule. Fennoskandie, Sibiř, Aljaška, severní Kanada a Grónsko – to jsou místa, kde se s nimi můžete setkat. V Evropě a Asii se jim říká sobi, v Americe karibu, ale jedná se o stejný druh s drobnými genetickými odlišnostmi. Nejlepší šance na pozorování? Vydejte se na trek do Laponska (Finsko, Švédsko, Norsko), na Kamčatku, Aljašku (např. Denali National Park) nebo do severní Kanady (např. Wood Buffalo National Park). Pozorování je nejpravděpodobnější v oblastech tundry a tajgy, často v blízkosti řek a jezer. Nezapomínejte na respekt k jejich přirozenému prostředí a dodržujte bezpečnou vzdálenost. Pro zvýšení šance na pozorování je vhodné plánovat výlet na podzim nebo na jaře, kdy se sobi shlukují do větších stád. Zvažte také možnost prohlídky s místním průvodcem, který vám pomůže najít ta nejlepší místa a poskytne vám další cenné informace o těchto fascinujících zvířatech.

Kde žijí v Česku medvědi?

Česká populace medvědů hnědých je poměrně malá a soustředěna zejména v Moravskoslezských Beskydech, konkrétně v CHKO Beskydy. Jejich pravidelný výskyt je každoročně potvrzován, ačkoliv se jedná převážně o mladé medvědy a medvědice s mláďaty. Na rozdíl od mnoha alpských oblastí, kde se s medvědy setkáte poměrně běžně, v Česku se jedná o vzácnější setkání, často s romantickým nádechem divoké přírody. Tato izolovaná populace je důkazem poměrně úspěšné rekolonizace po téměř úplném vymizení z českých hor. Zajímavé je, že jejich pohyb není omezen pouze na Beskydy – pozorování se objevují i v sousedních regionech, což ukazuje na postupný růst populace a expanzi jejich teritoria. Pro srovnání, v některých částech Slovinska či Rumunska je populace medvědů mnohem větší a jejich výskyt každodennější záležitostí, s tím spojenými i specifickými bezpečnostními opatřeními pro místní obyvatele a turisty. V Česku zatím podobná opatření nejsou nutná, nicméně je důležité respektovat přírodu a dodržovat základní pravidla bezpečnosti v lokalitách s potenciálním výskytem medvědů.

Kdo si může pronajmout honitbu?

Honitbu si může pronajmout pouze vlastník všech pozemků, které ji tvoří – jedna osoba, firma, apod., s 100% vlastnictvím. To je klíčové! Nejde o sdílené vlastnictví, každý kousek musí patřit jednomu subjektu. Zákon o myslivosti (§ 32 odst. 1) to jasně říká. Držitel honitby má pak výsadu ji využívat buď sám, nebo ji pronajmout.

Praktická rada: Před jakýmkoli jednáním o pronájmu honitby si důkladně ověřte vlastnictví všech pozemků. Nezřídka se stává, že se objeví skrytí spoluvlastníci, kteří pronájem zkomplikují. Znalost katastru nemovitostí je proto nezbytná. Také je důležité prozkoumat celkovou rozlohu honitby a její zvěřní obsádku – to zásadně ovlivní výši nájmu a rentabilitu.

Zajímavost: Velikost a charakter honitby ovlivňují i typ zvěře, na kterou se zaměřujete. Některé honitby jsou ideální pro lov jelenů, jiné pro drobnější zvěř. Před pronájmem si proto dobře promyslete, jaký typ lovu vás zajímá a zda honitba splňuje vaše požadavky.

Co je větší, los nebo sob?

Los, to je skutečný obr! Mnohem větší než sob, jehož paroží je spíše štíhlé a vzpřímené. Losí paroží je naopak široké a ploché, impozantní podívaná. Ve Finsku jsem je vídal často, nejen v lese, ale i na typických dopravních značkách varujících před jejich výskytem na silnicích – značka s obrázkem losa je v zemi tisíce jezer prakticky stejně běžná jako cedule s upozorněním na zatáčku. Losové jsou silně teritoriální zvířata, samci mohou vážit přes 700 kg a jejich výška v kohoutku dosahuje až 2,3 metru. Při setkání s nimi je důležitá obezřetnost a klid, nikdy se k nim nepřibližujte. Zajímavostí je, že losí mláďata, losata, jsou zpočátku skvrnitá, což jim výborně slouží jako maskování v lesním prostředí. V zimě se losí strava skládá především z kůry stromů a větviček, zatímco v létě konzumují byliny, listy a vodní rostliny.