Lov zvěře v Rusku spadá pod zodpovědnost uživatele honitby. Státní ochranu zajišťuje lovecký dohled jednotlivých federálních subjektů. Tihle inspektoři jsou často podfinancovaní a jejich efektivita se liší region od regionu. V odlehlých oblastech se můžete setkat s neoficiální ochranou, kterou zajišťují místní obyvatelé, lesníci nebo dokonce dobrovolníci, kteří sledují a hlásí podezřelé aktivity. V praxi to znamená, že ochrana před pytláky není vždy stoprocentní a závisí na mnoha faktorech, včetně dostupnosti zdrojů a angažovanosti místních lidí. Kontaktovat místní lesní správu nebo pověřené osoby v případě, že zaznamenáte podezřelou činnost, je velmi důležité.
Jak potrestat pytláky?
Pytláctví je globální problém, s nímž jsem se setkal na mnoha svých cestách po světě. Boj proti němu je složitý, ale v Rusku existuje poměrně přísná legislativa. Za pytláctví dle článku 258, odstavec 1, trestního zákoníku Ruské federace hrozí pokuta až 500 000 rublů, nebo odnětí svobody až na dva roky. Výše pokuty může být rovněž určena jako násobek ročního platu pytláka. Další možnou sankcí jsou nápravná práce, rovněž s maximální délkou dvou let. Zkušenosti ukazují, že účinnost těchto sankcí závisí na důslednosti jejich vymáhání a kvalitě práce orgánů činných v trestním řízení. Problém pytláctví bohužel často souvisí s chudobou a nedostatkem alternativních zdrojů obživy v postižených oblastech, což by se mělo zohlednit při tvorbě komplexních strategií boje proti němu.
V praxi jsem viděl, že i relativně vysoké pokuty nestačí, pokud není efektivní systém monitorování a odhalování pytláků. Je důležité investovat do technologií, jako jsou například dronové hlídky či moderní sledovací systémy. Spolupráce s místními komunitami a osvěta mezi obyvatelstvem jsou klíčové pro dlouhodobý úspěch v boji s touto nelegální aktivitou.
Je dovoleno lovit ryby sítěmi a proč?
Lov ryb sítěmi je zakázán, a to bez výjimky. Platí to pro všechny typy sítí – od vlečných sítí a vršných sítí po menší, jako jsou třeba háčkové sítě. Používání jakýchkoli pastí, výbušnin, jedů, elektrického proudu, ostrých nástrojů, harpún, palných zbraní, pneumatických zbraní, závor a překážek je také absolutně zakázáno. Zapamatujte si, že ochrana vodních ekosystémů je důležitá a nelegální rybolov může mít vážné důsledky, včetně vysokých pokut a dokonce i trestního stíhání. Přemýšlejte o udržitelnosti a respektujte přírodu. Existují i jiné, legální způsoby, jak si užít rybolov, například s prutem a udícím háčkem, což je navíc skvělý způsob, jak si užít klid a krásu přírody během vašeho aktivního odpočinku. Informace o povolených metodách rybolovu a chráněných oblastech najdete na webových stránkách příslušných úřadů ochrany přírody.
Co můžeme udělat pro ochranu zvířat?
Ochrana zvířat je pro mě jako zkušeného turistu zásadní. Kromě obecných rad, jako je používání přírodních prostředků (např. biodegradabilních mýdel a opalovacích krémů, minimalizace používání plastů), existují i specifické kroky, které můžeme podniknout při cestování:
- Snižování spotřeby, opětovné používání a recyklace odpadu: Nepodporujte jednorázové plasty, vezměte si vlastní láhev na vodu a hrnek na kávu. V národních parcích a chráněných oblastech je to obzvláště důležité. Všimněte si, že i biodegradabilní odpad se musí správně zlikvidovat, aby se předešlo negativním dopadům na ekosystém.
- Podpora národních parků, rezervací a přírodních rezervací: Platte vstupné, dodržujte pravidla daných oblastí, respektujte značení a nechejte přírodu v takovém stavu, v jakém jste ji našli. Vyberte si ubytování s certifikací ohleduplnosti k životnímu prostředí.
- Aktivní účast na ochraně: Informujte se o místních projektech na ochranu zvířat a zvažte finanční podporu. Provozování etického cestovního ruchu znamená vyhýbat se aktivitám, které zvířata vykořisťují, jako je například jízda na slonech nebo plavání s delfíny. Uvědomte si, že i pozorování zvířat zblízka může být pro ně stresující. Dodržujte bezpečnou vzdálenost a respektujte jejich přirozené prostředí.
- Vzdělávání se a šíření osvěty: Čtěte o ohrožených druzích v dané oblasti před cestou a sdílejte své poznatky s ostatními. Fotografujte zodpovědně a neubližujte zvířatům. Zvažte účast na organizovaných aktivitách s cílem ochrany životního prostředí a zvířat, např. dobrovolnictví v národních parcích.
Mítingy a akce na ochranu vzácných zvířat: Podpora aktivit organizací bojujících za ochranu zvířat je nezbytná. Zvažte účast na petičních akcích a veřejných protestech, které se týkají problematiky ochrany ohrožených druhů.
K čemu vede pytláctví?
Pytláctví, to není jenom nějaká abstraktní hrozba schovaná v zákonech. Je to krutá realita, s níž jsem se setkal na mnoha svých cestách po světě. Viděl jsem vykácené lesy, vysušené řeky, kde kdysi žila bohatá fauna. A víte, co je nejhorší? Není to jen o ztrátě konkrétních zvířat. Pytláctví narušuje složité ekologické rovnováhy, které se vyvíjely po tisíciletí. Vyhubení jednoho druhu, třeba i zdánlivě nevýznamného, může spustit dominový efekt, vedoucí k kolapsu celého ekosystému. Představte si například, že zmizí opylovači – co se stane s místní vegetací? Nebo že zmizí dravci – co se stane s populacemi jejich kořisti? Nákaza se šíří rychleji, než si dokážete představit. V některých oblastech Asie jsem byl svědkem skutečných katastrof způsobených pytláctvím – vymizely celé druhy zvířat, které jsem znal jen z fotografií. A co je ještě hroznější, pytláctví často jde ruku v ruce s korupcí a organizovaným zločinem, což dále destabilizuje celé regiony. Ztráta biodiverzity znamená také ztrátu potenciálních léčivých rostlin a dalších zdrojů, které by mohly být pro lidstvo klíčové. Nejedná se jen o ochranu zvířat, ale o ochranu nás samých.
Kromě toho, v mnoha zemích pytláctví ohrožuje živobytí místních komunit, které jsou závislé na přírodních zdrojích. Ztráta zvířat znamená ztrátu zdroje potravy a příjmů z turistiky. Je to začarovaný kruh, ze kterého je těžké se dostat.
Nepodceňujte tedy dopad pytláctví. Je to globální problém, který si vyžaduje komplexní řešení zahrnující mezinárodní spolupráci, zpřísnění zákonů a v neposlední řadě i změnu myšlení a přístupu lidí k přírodě.
Kolik let vězení hrozí za pytláctví?
Za pytláctví? Od 27. října 2019 se podle části 1 článku 258.1 ruského trestního zákoníku jedná o trestný čin střední závažnosti, s maximálním trestem odnětí svobody až na čtyři roky a pokutou do jednoho milionu rublů. To je důležité vědět, když se vydáváte do ruské divočiny. Vždycky si ověřte platné předpisy pro lov a rybolov v dané oblasti. Nejedná se jen o riziko vězení, ale i o potenciální konflikty s místními obyvateli a strážci pořádku. Mapa s vyznačenými chráněnými oblastmi a informace o povolenkách jsou v divočině nezbytné. Nedostatek informací může stát víc než jen pokutu – může ohrozit i váš život.
Pamatujete si, že v některých oblastech Ruska žijí i nebezpeční predátoři, takže dodržování pravidel a opatrnost jsou klíčové. Dobře se připravte na cestu, včetně mapy, kompasu, a spolehlivého komunikačního zařízení. I když se vyhýbáte pytláctví, respektování zákonů a ochrany přírody je zodpovědný přístup každého správného turisty.
Jak lze řešit problém vymírání zvířat?
Boj proti vymírání živočichů a rostlin je maraton, nikoli sprint. Základem je bezesporu mezinárodní spolupráce, ztělesněná například v Červené knize ohrožených druhů – živé bibli, která mapuje stav světové biodiverzity. Ale jen papír trpělivost neopravuje. Na mnoha místech jsem viděl na vlastní oči, jak se snaží ochránci přírody oživit pustnoucí krajinu. V rezervacích a národních parcích, často v odlehlých a nádherných koutech světa, se snaží zachránit poslední zbytky populací. Někde se jim daří navrátit vyhubené druhy do jejich přirozeného prostředí, jinde se spoléhají na umělé rozmnožování v zoologických zahradách a specializovaných centrech. Viděl jsem program ochrany goril v Ugandě, kde se kombinovaly snahy o ochranu jejich přirozeného prostředí s osvětou místních komunit, aby se změnil jejich přístup k těmto majestátním tvorům. A věřte mi, že trestání pytláků, byť se to zdá banální, je klíčové. Bez důsledného prosazování zákonů a mezinárodní spolupráce v boji proti nelegálnímu obchodu s ohroženými druhy, bude veškeré úsilí marné. Ochrana přírody není jen o vytvoření chráněných území, ale i o zodpovědném hospodaření s přírodními zdroji a o změně našeho přístupu k planetě. Je to boj o budoucnost, o zachování křehké krásy, kterou jsem měl štěstí pozorovat na svých cestách.
Koho pytláci chytájí?
Pytláci, to nejsou jen romantičtí rebelové z filmů. V realitě se jejich “úlovek” liší podle země a regionu. V jihovýchodní Asii například často nelegálně loví ohrožené druhy, jako jsou nosorožci či tygři, pro tradiční medicínu nebo nelegální obchod s trofejemi. V Amazonii se zaměřují na vzácné druhy ryb a ptáků, devastujíc tak křehký ekosystém. V Africe je to často sloní kly a rohy nosorožců, které pohánějí lukrativní černý trh. V Evropě se pytláctví zaměřuje spíše na běžnější druhy ryb, zvěře a ptáků, ale i to má devastující dopad na místní faunu a ohrožuje biodiverzitu. Nejde jen o lov v zakázaných oblastech nebo mimo sezonu – pytláctví často zahrnuje i použití zakázaných metod lovu, jako jsou pasti či jedy, které zabíjejí i necílové druhy. Zjednodušeně řečeno, pytláci loví vše, co se dá prodat nebo co jim poskytne finanční zisk, bez ohledu na zákon a ekologické důsledky. Ekonomická tíseň v mnoha rozvojových zemích hraje v tomto problému značnou roli, a proto je boj proti pytláctví komplexním problémem vyžadujícím mezinárodní spolupráci a dlouhodobé řešení.
Kdo kontroluje pytláky?
Kontrolu nad pytláky provádí v různých zemích různé orgány, ale princip je podobný. V mnoha státech, které jsem navštívil, rybářskou inspekci zastupují specializované jednotky, často s rozsáhlými pravomocemi k zadržení, prohledávání a konfiskaci. V některých zemích, zvláště v rozvojových, je tato kontrola spíše slabá a pytláctví je rozšířené. Viděl jsem to například v Jihovýchodní Asii, kde nedostatek zdrojů a korupce oslabují efektivitu dohledu. Naopak v severských zemích, jako je například Norsko, je systém kontroly velmi důkladný, s využitím moderní technologie včetně dronů a satelitního monitorování.
Policie, včetně různých forem ozbrojených sil a soukromých bezpečnostních agentur, se často zapojuje do boje s pytláctvím, zvláště pokud jde o organizovanou kriminalitu. V některých oblastech s bohatou biodiverzitou, například v Amazonii, hrají významnou roli komunity a místní ochránci přírody, kteří hlídají své území a hlásí podezřelé aktivity. Jejich spolupráce s úřady je klíčová pro efektivní potírání pytláctví.
Sankce za pytláctví se liší stát od státu. Může se jednat o vysoké pokuty, zabavení vybavení, vězení a v některých případech i mezinárodní spolupráci v rámci mezinárodních dohod o ochraně ohrožených druhů. Efektivita boje s pytláctvím závisí na kombinaci silného právního rámce, dostatečných zdrojů pro kontrolní orgány a široké veřejné informovanosti o nebezpečích a důsledcích pytláctví.
Jaká je pokuta za ulovenou srnčí zvěř?
Pokuta za usmrcenou srnčí zvěř se značně zvýšila. Dříve hrozila pokuta do 200 tisíc korun, nyní se může vyšplhat až na 500 tisíc korun! To je pořádný šrám na rozpočtu. K tomu hrozí i nápravná práce nebo až dva roky vězení – dříve to byly jenom povinné práce či zatčení.
Je důležité si uvědomit, že toto se týká případů, kdy je škoda kvalifikována jako “velká”. To znamená, že se jedná například o pytláctví, kde je úmysl zřejmý, a nebo o zaviněné usmrcení mimo legální lov. Náhrada škody za usmrcenou zvěř se vypočítává podle různých faktorů, včetně druhu zvířete a doby roku.
Pro turisty je to důležité proto, že i neúmyslné porušení zákona, například srážka s jelenem na silnici, může mít vážné finanční důsledky. Doporučuji:
- Dodržovat rychlost, zvláště v oblastech, kde se může vyskytovat zvěř.
- Být obezřetný v tmavých hodinách.
- V případě nehody okamžitě kontaktovat policii a mysliveckou stráž.
Pokuta není jediné, co vám hrozí. Můžete se dostat i do konfliktu s pojišťovnou, pokud jste škodu způsobili svým vozidlem. Informace o výši škody a postupu v případě nehody je dobré si předem ověřit.
Pamatujete si, že Česká republika má přísné zákony na ochranu přírody. Nedbalost se může prodražit.
Jak mohou lidé zastavit vymírání?
Vědci jasně říkají: nejlepší cesta k záchraně ohrožených druhů je ochrana jejich přirozeného prostředí. A to z osobní zkušenosti můžu potvrdit. Projel jsem kus světa a viděl jsem na vlastní oči, jak dramaticky mizí místa, která jsou domovem neuvěřitelných zvířat. Myslím na ty úchvatné gorily v deštných pralesích Konga, které se stále častěji ocitají stlačeny do menších a menších oblastí kvůli nekontrolované těžbě dřeva. Nebo na majestátní tygry v Indii, jejichž teritorium je neustále zmenšováno rozšiřujícími se lidskými sídly a zemědělskou půdou.
Divoká zvěř potřebuje prostor – prostor k životu, k hledání potravy, k úkrytu před predátory a k výchově mláďat. Lesní porosty, mokřady, korálové útesy – to všechno jsou ekosystémy, které jsou klíčové pro přežití mnoha druhů. A jejich ničení, způsobené kácením lesů, těžbou ropy a zemního plynu, nadměrným spásáním a rozšiřováním lidských sídel, je hlavním viníkem vymírání. Viděl jsem na vlastní oči, jak se rozsáhlé plantáže palmy olejné rozkládají po dříve nedotčených pralesích Bornea, ničíc domov orangutanů.
Podpora organizací věnujících se ochraně přírody je klíčová. Ale stejně tak důležité je i zodpovědné cestování. Vyhýbejte se turistickým atrakcím, které podporují neudržitelné praktiky. Vyhledávejte ekoturistiku a projekty, které aktivně přispívají k ochraně ohrožených druhů a jejich životního prostředí. Každý z nás může něco udělat. I malý krok může vést k velké změně.
Zapamatujte si: chráníme-li místa, chráníme i život. A ochrana přírody není jenom o ochraně zvířat; je to i o ochraně naší vlastní budoucnosti.
Je legální lovit ryby sítěmi?
Rybaření sítěmi? Zapomeňte na to! Legislativa je v tomto ohledu nekompromisní. Žádné sítě, žádné pasti, žádné klece – prostě žádné nástrahy, které by mohly ohrozit populaci ryb. Stejně tak je zakázáno používat zbraně, výbušniny nebo elektřinu k jejich lovu. Myslete na to, že i zdánlivě neškodný „smyk“ (mnohokřídlý háček) je zakázán. To samé platí pro jakákoli umělá vodní díla, která by bránila volnému pohybu ryb – například zúžení koryta řeky nebo budování hrází bez potřebných povolení. Mnoho zkušeností z cest po světě mě naučilo, že ochrana vodních zdrojů a udržitelný rybolov jsou klíčové pro zachování biologické rozmanitosti. Nedodržení těchto pravidel může vést k vysokým pokutám a v některých případech i k trestnímu stíhání. Pamatujete, že zodpovědné rybaření znamená zachování přírodních krás pro budoucí generace a že dodržování zákona je zároveň projevem ohleduplnosti k životnímu prostředí. Existují přitom legální způsoby lovu, které vám umožní si rybaření užít s respektem k přírodě. Informujte se o nich předem a budete se moci radovat z chycených ryb bez obav z nepříjemných následků.
Kdo trpí pytláctvím?
Pytláctví je obrovský problém, který devastuje populace ohrožených zvířat. Na vlastní oči jsem viděl, jak se to dotýká tygrů, lvů a jaguárů – jejich populace se drasticky snižuje kvůli nelegálnímu obchodu s těmito krásnými kočkami. Nebezpečí hrozí i mnoha dalším druhům. Mnoho rezervací a národních parků v Africe a Asii trpí nedostatkem financí a personálu, a tak ochránci přírody nemají dostatek prostředků na efektivní boj proti organizovanému pytláctví. Často se jedná o dobře vybavené a zlé zločinecké skupiny. Při svých cestách jsem se setkal s hlídači, kteří pracují v těžkých podmínkách s minimálním vybavením a platem, riskujíc životy v boji proti pytlákům. To vše má devastující dopad na ekosystémy a biodiverzitu. Je důležité si uvědomit, že nákup suvenýrů z ohrožených druhů přímo financuje pytláctví a napomáhá dalšímu vymírání.
Podpora ochranářských organizací a zodpovědný cestovní ruch jsou klíčové pro záchranu ohrožených druhů. Třeba i malý finanční dar nebo informovanost o problematice pytláctví může značně pomoci v boji proti tomuto nebezpečí. Je důležité si uvědomovat, že nelegální obchod s divokými zvířaty je lukrativní byznys a že jeho kořeny sahají daleko za hranice chráněných území.
Jak se nazývá člověk, který se věnuje pytláctví?
Brakoňier je prostě někdo, kdo ilegálně loví zvěř nebo ryby. To znamená, že porušuje zákon, a to se netýká jen klasického lovu jelenů v národním parku s cedulemi „Lov zakázán“. Brakoňerství zahrnuje i pytláctví, tedy nelegální lov chráněných druhů zvířat, a to i drobných, například ptáků. Někdy se brakoňeři zaměřují na vzácné rostliny, sbírají chráněné houby nebo nerosty. Tresty za brakoňerství jsou přísné a zahrnují vysoké pokuty a v některých případech i vězení. Pro aktivní turisty je důležité znát zákony platné v dané lokalitě, aby se vyhnuli nechtěnému porušení pravidel a potížím s úřady. Často se totiž stává, že nevědomost zákona neomlouvá. Při turistice je dobré dávat pozor na okolí a v případě podezření na brakoňerství kontaktovat příslušné orgány.
Kam volat, když loví sítěmi?
Zachytí-li vás sítěmi, a váš operátor nereaguje na stížnost, nezbývá než sáhnout po těžkém kalibrům. Zkušenost z cest po světě mi napovídá, že úřady se liší, ale v Česku se obrátíte na Státní zdravotní ústav (SZÚ), který spadá pod ministerstvo zdravotnictví, a na Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). SZÚ se zaměřuje na ochranu zdraví, a ÚOOÚ na ochranu vašich dat, jež jsou při nelegálním sledování narušena. Nepodceňujte to, porušení soukromí může mít vážné důsledky, o čemž jsem se přesvědčil při reportáži v Jižní Americe. Nebojte se, důkazy shromažďujte, snímky, data, cokoliv, co by mohlo pomoci prokázat nelegální aktivity. Dokumentujte to pečlivě, jak to dělám při reportážích v terénu, je to klíč k úspěchu.
Pamatuji si případ z Nepálu, kde podobný problém vyřešil až zásah místní nezávislé organizace na ochranu lidských práv. Česká legislativa je v tomto směru podobná mnoha evropským zemím, ale proces může být zdlouhavý. Proto je důležité shromáždit co nejvíce důkazů a postupovat důsledně. V krajním případě můžete zvážit i pomoc právníka specializujícího se na ochranu osobních údajů.
Jak lze chránit zvířata před pytláky?
Boj proti pytláctví vyžaduje komplexní přístup, a to i v odlehlých koutech světa, kde jsem se s touto problematikou osobně setkal. Moderní technologie hrají klíčovou roli. Drony s termovizí dokáží detekovat pohyb i v husté džungli nebo v noci, umožňují rychlou reakci strážců a sběr důkazů. Nevýhodou je ovšem závislost na bateriích a jejich zranitelnost vůči rušení signálu.
Systémy GPS sledování na zvířatech poskytují cenné informace o jejich pohybu a pomáhají identifikovat oblasti s vysokým rizikem pytláctví. Zde se však musíme vypořádat s etickými otázkami, vlivem na chování zvířat a s možností krádeže vysílačů.
Fotopastí je možné pokrýt velké plochy a získat důkazy o aktivitě pytláků, včetně jejich identifikace. Jejich nasazení je relativně jednoduché a nenákladné, ale vyhodnocování obrovského množství dat vyžaduje značný čas a personální kapacity.
Pravidelné kontroly zapovězených oblastí a lesních hospodářství, ideálně v nepravidelných časech a s využitím různých metod, jsou nezbytné, ale často omezené finančními prostředky a personálem. Účinná je také spolupráce s místním obyvatelstvem. Mnoho komunit žije v úzké symbióze s přírodou a má cenné informace o aktivitách pytláků. Vzdělávání a ekonomické příležitosti, které nenutí lidi k pytláctví, jsou klíčové.
Zásadní je také silná legislativa s přísnými tresty pro pytláky. Bohužel, účinné prosazování zákonů je často brzděno korupcí a nedostatkem zdrojů.
- Zvýšená spolupráce mezinárodní policie: Efektivní stíhání pytláků vyžaduje překročení hranic.
- Boj s poptávkou: Zamezení obchodu s trofejemi a ilegálními produkty je stejně důležité jako potírání pytláctví samotného.
- Investiční projekty zaměřené na udržitelné hospodaření s přírodními zdroji: Dlouhodobé řešení problému vyžaduje zamezení chudoby a nabídnutí alternativních zdrojů obživy.
