Sokolnictví, starobylé umění lovu s dravými ptáky, jsem potkal na všech kontinentech, od pouští Arabského poloostrova, kde beduíni stále používají sokoly k lovu gazel, až po zasněžené pláně Mongolska, kde se s orly loví lišky. Není to jen lov, ale spíše hluboké propojení člověka s přírodou, vyžadující roky tréninku, hlubokou znalost ptačího chování a nesmírnou trpělivost. Sokolník, mistr svého řemesla, je více než jen lovec; je to ochránce, který se stará o své dravé ptáky s péčí a oddaností. Tradice se liší – od tradičních metod využívaných v Evropě s různými druhy dravců, až po unikátní techniky používané v Asii, kde se například využívají orli k lovu. Znalost lokálních druhů dravců a jejich specifických schopností je klíčová, stejně tak jako znalost místní fauny a právních předpisů, které se v různých zemích liší. Dnes se sokolnictví rozvíjí i jako fascinující turistická atrakce, umožňující lidem zažít vzrušení z letu dravců a nahlédnout do světa tohoto unikátního řemesla. Moderní sokolnictví se stále více zaměřuje na ochranu ohrožených druhů dravců a na propagaci udržitelných loveckých praktik. Sokolník je tedy nejen zkušeným lovcem, ale i odborníkem s hlubokými znalostmi ornitologie a ochrany přírody.
Kdy mohou myslivci lovit?
Lovná sezóna v Česku je fascinující téma, které se prolíná s krásou české krajiny. Pro zkušeného cestovatele, který rád objevuje skryté kouty přírody, je znalost těchto termínů klíčová. Zde je přehled doby lovu vybrané zvěře:
Zvěř srstnatá:
- Jelenec běloocasý: Lov probíhá od 1. září do 31. prosince. Je to fascinující zážitek, sledovat majestátní jeleny v jejich přirozeném prostředí. Při výletech do lesnatých oblastí v tomto období buďte obezřetní a respektujte značení a pokyny myslivců. Mnoho oblastí nabízí i řízené prohlídky, které vám umožní poznat život jelenů zblízka, bez narušení jejich přirozeného prostředí.
- Jezevec lesní: Lov je povolen od 1. září do 30. listopadu. Jezevec je noční tvor, takže pozorování v divočině je výzvou. Pokud máte štěstí a narazíte na jeho stopu, vnímejte to jako vzácný dar. Jeho nory jsou často značně rozsáhlé a protkávají se pod zemí.
- Kamzík horský: Lov se koná od 1. října do 31. prosince. Pro pozorování kamzíků se nejlépe hodí horské oblasti, jako jsou Krkonoše či Jeseníky. Je důležité si uvědomit, že kamzíci jsou plachá zvířata a vyžadují maximální respekt a klid. Pozorování z dálky dalekohledem je nejlepším způsobem, jak si užít jejich krásu, aniž by se cítili ohroženi.
- Koza bezoárová: Lov probíhá od 1. září do 31. prosince. Tato koza je endemitem některých horských oblastí a její pozorování je skutečně vzácným zážitkem. Její životní styl je úzce svázán s horskými stráněmi a skalami, a proto je její spatření o to vzácnější.
Poznámka: Uvedené termíny se mohou v jednotlivých honitbách lišit v závislosti na místních podmínkách a rozhodnutí mysliveckého sdružení. Vždy je nutné se před lovem informovat o aktuálních předpisech a dodržovat platnou legislativu.
Kde vzniklo sokolnictví?
Přesný původ sokolnictví zůstává zahalen tajemstvím, ačkoliv se obecně věří, že jeho kořeny sahají do stepí střední Asie. Mnohaleté cestování po světě mi potvrdilo, že právě tamní prostředí – nekonečné pláně, ideální pro lov dravců – bylo pro rozvoj sokolnictví naprosto klíčové.
Proč právě střední Asie?
- Dostatek kořisti: Stepi poskytovaly hojnost drobné zvěře, ideální pro výcvik a lov pomocí dravců.
- Otevřená krajina: Prostorná krajina umožňovala nerušený let a lov dravců na velké vzdálenosti.
- Tradice nomádských kmenů: Nomádský způsob života byl s sokolnictvím úzce spjat, neboť lov dravců tvořil důležitou součást jejich obživy.
Z Asie se sokolnictví rozšířilo do mnoha koutů světa, ovlivněno migračními proudy a obchodními cestami. V průběhu staletí se vyvíjelo a přizpůsobovalo specifickým podmínkám jednotlivých regionů.
Zajímavosti:
- Nejstarší archeologické nálezy související se sokolnictvím pocházejí z období neolitu.
- Sokolnictví bylo součástí kultury mnoha civilizací, od starověkého Egypta po Japonsko, a dodnes je v některých zemích živou tradicí.
- Dnes je sokolnictví zapsáno na seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, což zdůrazňuje jeho globální význam a unikátní kulturní hodnotu.
Jeho historie je spletitá a fascinující, plná legend a historických skutečností, které postupně odhalují fascinující příběh o vztahu mezi člověkem a dravcem.
Kdy je povolen lov Muškařením?
Lov muškařením v Česku, podobně jako v mnoha zemích s bohatou tradicí pstruhařství, má specifické sezónní limity. Zákon (písm. a) ) stanoví, že ve pstruhových revírech je povolen od 16. dubna do 30. listopadu. Tento termín je ovlivněn migračními cykly pstruhů a jejich reprodukčním obdobím, chránícím populaci před nadměrným lovem v kritických fázích. Zajímavé je porovnání s jinými zeměmi – například ve Skotsku, známém svými řekami s lososy a pstruhy, sezónní limity často sahají i do zimních měsíců, s ohledem na specifické klimatické podmínky a druhy ryb. V některých alpských zemích, kde jsou řeky ledové po větší část roku, je lov muškařením omezen na kratší období letních měsíců. Vždy je nezbytné se seznámit s aktuální legislativou daného revíru, jelikož místní podmínky mohou ovlivňovat délku sezóny a povolené techniky lovu. Správné načasování lovu, s ohledem na biologické cykly ryb, je klíčem k udržitelnému rybolovu a ochraně pstruhových populací.
Kdo jmenuje mysliveckou stráž?
Takže, kdo vlastně jmenuje mysliveckou stráž? To není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. V Česku to není přímo myslivecká stráž, ale myslivecký hospodář, který má na starosti celou honitbu. A právě jeho jmenuje a odvolává okresní úřad, a to na návrh uživatele honitby – tedy toho, kdo má právo v dané oblasti hospodařit s myslivostí. To je důležité si uvědomit, protože to v podstatě znamená, že uživatel honitby má velký vliv na to, kdo bude tuto důležitou funkci vykonávat.
Mimochodem, během mých cest po Česku jsem se setkal s nejrůznějšími honitbami, od malých lesíků až po rozsáhlé oblasti. Vždycky mě fascinovalo, jak se liší přístup k hospodaření s přírodou a jak důležitá je role mysliveckého hospodáře. Jeho práce totiž přesahuje pouhé dohledání zvěře. On je vlastně správcem ekosystému, stará se o ochranu přírody a udržitelný rozvoj.
A aby mohl myslivecký hospodář plně vykonávat svou funkci, okresní úřad mu zároveň vydá průkaz. Ten je důkazem jeho oprávnění a umožňuje mu vykonávat veškeré úkony spojené s touto zodpovědnou pozicí. Bez něj by jeho činnost nebyla legální.
Co dělal Soukeník?
Soukeník, to byl dřív pořádný chlap! Tuchmacher německy, řemeslník, co se neflákal. Představte si ty horské louky, ovce se pasou, vlna se stříhá… a pak teprve začíná ta dřina! Soukenictví, to nebyla žádná procházka růžovým sadem.
Bylo to náročné řemeslo, vyžadující sílu a vytrvalost, podobně jako třeba zdolávání skalních stěn.
- Získávání vlny: Představte si tu práci s ovcemi, stříhání, čištění… A pak ještě dlouhá cesta s těžkými balíky vlny, možná i přes hory a údolí!
- Zpracování vlny: Mytí, česání, příze… to všechno chtělo zručnost a trpělivost, podobně jako vázat složité uzly při lezení.
- Plstění a tkaní: To už byla práce s těžkým zařízením, s vodou, s teplem… Náročné na fyzičku, jako vícedenní trek s těžkým batohem.
- Dokončení: Barvení, střihaní, žehlení… Každý krok byl důležitý pro finální kvalitu, stejně jako správná technika při zdolávání ferraty.
Výsledkem byla kvalitní látka na oblečení, odolná a teplá, ideální pro všechny ty, co se vydávali na cesty, do hor, nebo prostě jen potřebovali něco pořádného na sobě. A to si zaslouží respekt!
Dneska si to už moc neuvědomujeme, ale soukenictví bylo doopravdy tvrdá a důležitá práce, srovnatelná s náročností mnoha outdoorových aktivit.
Co to je syčák?
Slovo „syčák“ v češtině, jak jsem se přesvědčil na svých cestách po východní Evropě, má bohatou a překvapivě rozmanitou sémantiku. Může označovat nejen nepříjemného člověka, darebáka či lotra, jak se běžně traduje, ale i žebravého tuláka nebo pobudu. Zajímavé je i jeho technické použití, s nímž jsem se setkal při studiu starých parních strojů v anglických muzejních expozicích. Zde „syčák“ označuje kohout, sloužící k vypouštění kondenzační vody z válce – funkční prvek, bez něhož by parní stroj nemohl správně fungovat. Tato technická definice krásně ilustruje, jak se zdánlivě jednoduché slovo může ukrýt v různých kontextech, od lidské morálky až po precizní strojírenství. Dalo by se říci, že slovo syčák odráží široké spektrum lidské zkušenosti, od nejnižších lidských projevů po technickou vynalézavost.
Kdy probíhají hony?
Hlavní honitby probíhají na podzim, typicky od poloviny října do konce prosince. Přesné termíny se ale liší podle druhu zvěře a lokality. Je dobré si předem zjistit konkrétní termíny honů v oblasti, kam se chystáte, a to buď na webu příslušné obce s rozšířenou působností, případně u místních mysliveckých sdružení. V této době je v lesích zvýšený pohyb myslivců a je potřeba zvýšená opatrnost. Doporučuji nosit výrazné oblečení, ideálně oranžové, a dodržovat značení v honitbách. Mimo oficiálních honů může být lov zvěře povolen i v jiných obdobích roku, ale to se řídí přísnými předpisy.
Plán honů je veřejně dostupný na úřadech obcí s rozšířenou působností. Můžete tam zjistit, zda a kdy v dané lokalitě probíhá honitba a jaké druhy zvěře se loví. Informace vám pomohou naplánovat vaši turistiku tak, abyste se vyhnuli rizikovým zónám. V případě potřeby se obraťte na místní myslivecké sdružení pro bližší informace.
Kolik je členů ČMMJ?
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) dnes čítá necelých 60 000 členů. To je, s ohledem na rozlohu České republiky a její hustotu zalidnění, poměrně impozantní číslo. Pro srovnání, počet členů například v některých západních zemích s podobnou loveckou tradicí, jako je třeba Francie či Německo, se pohybuje v řádech statisíců, a to i přes podstatně větší rozlohu. Tento rozdíl může souviset s odlišnou legislativou, tradicí a přístupu k myslivosti. Zajímavé je, že mimo organizaci ČMMJ působí ještě přibližně 15 000 myslivců. To ukazuje na značnou diverzifikaci české myslivecké komunity a na existenci různých přístupů k ochraně přírody a k lovu zvěře. Možnost srovnání s jinými zeměmi, například s těmi, které se vypořádaly s podobnými problémy ochrany biodiverzity, by byla jistě přínosná.
Rozsah a struktura členské základny ČMMJ odráží i složitost české krajiny, od horských oblastí s typicky menší hustotou populace až po nížiny s intenzivnějším zemědělstvím. Je to svět, který jsem měl možnost pozorovat při svých cestách po Evropě – rozdíly v přístupu k myslivosti a ochraně přírody se v jednotlivých zemích liší výrazně. Například v některých skandinávských zemích je lovecká tradice spjata s daleko silnějšími komunitními vazbami a tradičnějšími postupy.
Kdo založil Čechy?
Český stát má dlouhou a bohatou historii. Vznikl kolem roku 900 n. l. za vlády Přemyslovců, první dynastie českých knížat a králů. Založení státu se nepřičítá jediné osobě, ale spíše se jedná o proces formování země pod vládou různých kmenů a panovníků. Můžete navštívit mnohé památky svědčící o jejich vládě, například Pražský hrad, který je dodnes sídlem prezidenta.
Karel IV., nazývaný otcem vlasti, byl bezesporu nejvýznamnějším panovníkem. Za jeho vlády prožívala česká země zlatý věk, o čemž svědčí mnoho krásných gotických staveb v Praze, jako je například Karlův most nebo chrám sv. Víta. Doporučuji návštěvu Karlova mostu, kde si můžete prohlédnout sochy světců a užít si nádherný výhled na Prahu.
V roce 1993 došlo k rozdělení Československa na Českou republiku a Slovenskou republiku. Dnes se můžete v Česku setkat s bohatou kulturou, historií a krásnou přírodou.
Co to je Stulík?
Stulík (Nuphar), to je pro nás turisty zajímavá vodní rostlina z čeledi leknínovitých. Žluté květy jsou těžko přehlédnutelné na vodní hladině, ať už v tůních, rybnících či pomalu tekoucích řekách. Listy, podobné leknínům, tvoří charakteristické plochy na vodě. V ČR potkáme stulík žlutý a stulík malý. Důležité je si uvědomit, že i když vypadají hezky, jsou to vytrvalé byliny, takže jejich růst a šíření ovlivňuje celkový ekosystém vodních ploch. V některých oblastech se proto jejich výskyt reguluje. Při svých výpravách do přírody je proto pozorujte, ale nerušte jejich přirozené prostředí. Mimochodem, některé druhy stulíku se pěstují i v akváriích – hezká dekorace pro milovníky vodních rostlin.
Tip pro turisty: Všímejte si stulíků v různých typech vodních biotopů. Porovnejte jejich velikost a tvar listů v závislosti na prostředí. Dobré pozorování vám pomůže lépe porozumět ekosystému.
Kdy vznikla Česká obec sokolska?
Česká obec sokolská, srdce českého národního života, spatřila světlo světa začátkem února 1862. První valná hromada, historický okamžik pro český sport a vlastenectví, se konala 16. února téhož roku. Na čele tehdy povstalého spolku stanul Jindřich Fügner, zatímco inspirativní a koncepční tělovýchovnou náplň Sokola vytvářel Miroslav Tyrš.
Zajímavost: Vznik Sokola se odehrál v turbulentní době českých dějin, v období obrození, kdy se Češi snažili o znovunabytí své národní identity. Sokol tak nebyl jen tělocvičný spolek, ale i významný faktor formování národní identity a posilování národní hrdosti. Jeho vliv přesáhl hranice tehdejšího Rakouska-Uherska a inspiroval podobné organizace v zahraničí.
Další informace: Již od svého založení Sokol zdůrazňoval důležitost komplexního rozvoje osobnosti – spojení tělesné zdatnosti, duševního rozvoje a vlastenecké výchovy. To z něj udělalo fenomén, který si zaslouží pozornost i v dnešním světě. Mnoho sokolských domů, které dodnes zdobí českou krajinu, svědčí o této bohaté historii a ukazuje na důležitost fyzické aktivity a společenské soudržnosti. Kromě pravidelných cvičení Sokol pořádal i slavné slety, které se staly národní událostí a přitahovaly tisíce účastníků.
Návštěva Sokolovny: Pokud se vydáte na cestu po České republice, doporučuji navštívit některou z historických sokoloven. Mnohé z nich představují nádherné ukázky architektury a skrývají v sobě jedinečnou atmosféru minulosti.
- Praha: Hlavní město nabízí několik sokoloven s bohatou historií.
- Brno: Také Brno disponuje impozantní sokolovnou, svědčící o silném sokolském hnutí v tomto městě.
- Ostatní města: Sokolovny naleznete i v menších městech po celé České republice, každá s vlastním jedinečným příběhem.
Kde koupit povolenku k lovu?
Rybářskou povolenku získáte u místních organizací Českého rybářského svazu (ČRS). Nejjednodušší je najít si nejbližší výdejnu povolenek na webu ČRS – tam najdete i přesné otevírací hodiny a kontakty. Můžete se také obrátit přímo na územní svaz ČRS pro vaši oblast, kde vám poskytnou informace o výdejnách a druzích povolenek.
Důležité: Nezapomeňte si s sebou vzít platný občanský průkaz nebo pas. Cena povolenky se liší podle druhu (denní, týdenní, roční) a oblasti. Před nákupem si ověřte, zda je povolená rybaření v dané lokalitě a jaké platí omezení, např. minimální délka ryb. V některých oblastech se vyžaduje i speciální povolení k lovu určitých druhů ryb. Informace o těchto omezeních najdete na webových stránkách ČRS nebo přímo u výdejny povolenek.
Kolik bere Hradní stráž?
Plat hradní stráže je značně variabilní, pohybuje se v rozmezí 20 000 Kč až 58 000 Kč. To samozřejmě závisí na mnoha faktorech, jako je délka služby, zkušenost, získávané další kvalifikace a funkce zastávaná uvnitř stráže.
Nejedná se o jednoduchou práci. Strážní Hradní stráže patří do kategorie ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, vyžaduje se střední vzdělání s výučním listem (tříleté, NSP 3).
Zajímavostí je, že toto povolání bylo z kategorického třídění vyřazeno pro svoji neaktuálnost, což svědčí o jeho unikátním postavení.
Můj tip pro zájemce: Nepodceňujte jazykové znalosti – angličtina, němčina a další jazyky vám pomohou při komunikaci s turisty, kteří tvoří velkou část publika, s nímž strážní přicházejí do styku.
- Fyzička je klíčová: dlouhé hodiny v uniformě, za každého počasí.
- Disciplína a zodpovědnost: to jsou nezbytné vlastnosti.
- Historické znalosti: pochopit význam svého místa a role v historii je velkým plusem.
Jak daleko může být rybář od prutů?
Otázka vzdálenosti rybáře od prutů je fascinující a její odpověď se liší stejně jako krajiny, které jsem procestoval. Neexistuje univerzální metrická hodnota. Klíčem je okamžitá manipulovatelnost. Představte si sebe na tichomořském ostrově s dokonalým západem slunce, nebo na zamrzlé řece v sibiřské tajze – v obou případech je rozhodující schopnost ihned zareagovat na záběr. Vzdálenost závisí na terénu, síle proudu, druhu ryb a samozřejmě i na vašich individuálních schopnostech. V hustém porostu bude tato vzdálenost kratší než na otevřené pláži. Mnoho faktorů hraje roli.
Zkušenosti z mnoha koutů světa mi ukázaly, že klíčem není vzdálenost, ale plná kontrola nad událostmi. Použití automatizovaných systémů, jako jsou samoseky, je v mnoha oblastech zakázáno, a to z dobrého důvodu – zvyšují riziko poškození životního prostředí a nekontrolovatelného lovu. Dodržování regulací je nezbytné a zároveň umožňuje udržitelný rybolov pro budoucí generace. Vždy preferujte zodpovědný přístup a respektujte lokální předpisy, ať už rybaříte v Andách, Alpách nebo Apeninách.
Zjednodušeně řečeno: buďte tak blízko, abyste mohli okamžitě zareagovat na záběr, aniž byste museli spěchat. A nikdy nepoužívejte samoseky.
Kdo může v honitbě lovit zvěř?
Lov zvěře v honitbě je v Česku striktně regulován. Základní podmínkou je platný lovecký lístek. Bez něj se do lesa s puškou ani nedostanete.
Dále je potřeba rozlišovat:
- Členové mysliveckého sdružení: Potřebují lovecký lístek a jejich právo lovit je definováno v rámci sdružení. Prakticky to znamená, že mají povolenku k lovu automaticky zahrnutou v členství, ale je důležité si to ověřit v jejich stanovách.
- Lovečtí hosté: Kromě loveckého lístku potřebují i samostatnou povolenku k lovu, kterou jim vydá uživatel honitby (obvykle předseda mysliveckého sdružení). To znamená, že si lov musíte předem domluvit s majitelem honitby.
Důležité: Oba doklady, lovecký lístek i povolenku k lovu, musíte mít stále při sobě během lovu a na požádání předložit policii, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži. Nedodržení této povinnosti může vést k vysokým pokutám.
Povolenka k lovu: Vydává ji uživatel honitby na speciálním formuláři. Získání povolenek je obvykle vázáno na dodržování mysliveckých pravidel a možnosti lovu jsou specificky vymezeny pro každý rok a druhy zvěře. Je to detailně regulováno, takže doporučuji se předem informovat u příslušného mysliveckého sdružení, pokud uvažujete o lovu jako host.
Tip pro turisty: I když nejste lovec, je dobré vědět, že v honitbě se pohybujete na území, kde se loví. Dodržujte proto základní bezpečnostní pravidla, noste výrazné oblečení a v případě setkání s lovcem se uklidněte, nedělejte žádné náhlé pohyby a řiďte se jeho pokyny. Je to pro vaši vlastní bezpečnost.
Co dělal jirchář?
Jirchář, neboli bělokožešník, to byl fakt drsňák! Pracoval s kůžemi a jeho práce se lišila od koželuhů (černokožešníků). Představ si, jak tahle profese musela být náročná, zvláště v terénu – představuji si ho třeba v horském prostředí, kde sháněl suroviny pro další zpracování. V 11. století už tohle řemeslo existovalo, takže si můžeme jen představit, jakou výbavu tehdy používali. Dnes bychom si asi přibali i kvalitní nůž, mačetu, a spolehlivý batoh na transport kůže. Zpracování kůže bylo klíčové pro výrobu oblečení a vybavení, takže si dovedeš představit, jak důležitá byla jeho práce pro tehdejší cestovatele a lovce. Kůže zajišťovala tepelnou izolaci a ochranu před nepříznivým počasím – to byla v divočině fakt výhra!
Zajímavost: Lišily se postupy zpracování kůže mezi jircháři a koželuchy. To by si zasloužilo samostatnou expedici, aby se to prozkoumala v detailu. Asi by se hodil i historický průzkum v archivech, aby se zjistila přesnější technologie.
Co to je sekáč?
Sekáč, ten nenápadný pomocník, jsem potkal na všech koutech světa. Jeho jednoduchost je až překvapivá, ale jeho všestrannost fascinující. Vždycky jsem si ho spojoval s kameníky, jejichž zručné ruce z něj dokáží vykouzlit zázraky – od precizních detailů soch až po hrubé opracování kamenných bloků. Ale jeho použití zdaleka přesahuje umělecké řemeslo.
Profesionální použití sekáče je mnohem širší, než si člověk dokáže představit:
- Stavebnictví: Od bourání starých zdí až po úpravu betonu – sekáč je spolehlivý pomocník, který ocení každý zkušený řemeslník. V některých regionech jsem dokonce viděl, jak se používá k instalaci těžkých dřevěných konstrukcí.
- Strojírenství: Překvapivě se sekáč uplatňuje i v precizním strojírenství, především při demontážích a opravách. Jeho síla spočívá v jeho jednoduché, ale efektivní manipulaci.
- Záchranné složky: V terénu, kde je nutné rychlé a efektivní řešení, je sekáč nepostradatelný. Hasicí i záchranářské týmy ho využívají k prosekávání překážek, k prolamování dveří, nebo k osvobozování zraněných osob z havarovaných vozidel. Jeho robustnost a odolnost v náročných podmínkách je bezkonkurenční.
Jeho různé varianty, od miniaturních nástrojů pro jemnou práci až po těžké sekáče pro demoliční práce, svědčí o jeho adaptabilitě. Každý kus je unikátní, opotřebovaný, ale stále funkční – nositel příběhů a svědek lidské důmyslnosti.
Mimochodem, nejzajímavější setkání se sekáčem jsem zažil v Himálaji, kde ho místní používali k opracování ledu a sněhu při stavbě provizorních přístřešků. To je skutečná univerzálnost!
Co jí Sekáč?
Sekáči, na které narazíte při túře, jsou většinou všežravci. Jejich jídelníček je překvapivě pestrý.
Hlavní složky jejich stravy:
- Drobný hmyz – mšice, larvy, roztoči. Někdy dokonce i jiní sekáči.
- Rostliny – listy, plody, pylová zrna. Záleží na dostupnosti a druhu sekáče.
- Houby – spóry, rozkládající se plodnice.
Méně obvyklé, ale důležité zdroje potravy:
- Mršina – sekáči se nebojí mrtvého hmyzu, drobných obratlovců nebo dokonce ptačího trusu.
Jejich stravovací návyky jsou pro pavoukovce neobvyklé. Většina pavoukovců se specializuje na dravost. Tato variabilita je pro sekáče klíčová k přežití v různých podmínkách.
Zajímavost: Na rozdíl od mnoha pavouků, sekáči nemají jedové žlázy. Potravu rozmělňují pomocí silných kusadelek. Pozorování jejich krmení může být fascinující!
