Kdy je honitba?

Honitba končí koncem listopadu. Ideálně by do té doby mělo být 80-90 % plánu průběrného lovu splněno. Pozor na sněhovou pokrývku – s jejím příchodem je nutné začít s přikrmováním zvěře objemnými krmivy, jako je například seno. Konec listopadu je čas na postupné snižování dávek jadrných krmiv, především pšenice, žita a ječmene. To pomáhá zvěři přirozeně se připravit na zimu a snižuje riziko zdravotních problémů z přemíry energie. Mimochodem, v této době se v lesích objevují krásné zimní scenérie a je to ideální čas na pozorování zvěře (samozřejmě z bezpečné vzdálenosti, mimo honitbu). Je důležité respektovat soukromí a vyhýbat se rušení zvěře. Při toulkách lesem nezapomeňte na správnou výbavu, teplé oblečení, pevné boty a mapu. V hustém lese se snadno ztratíte.

Tip pro zkušené turisty: Pozorování zvěře je nejúspěšnější za brzkého rána nebo za soumraku, kdy je aktivnější. A nikdy nezapomeňte na dalekohled!

Kdo je vlastníkem honitby?

Otázka vlastnictví honitby je v České republice poněkud specifická, a to díky zákonu o myslivosti. Pojem “majitel honitby” už se v současné legislativě nepoužívá. Namísto toho se hovoří o vlastnících honebních pozemků. Představte si to jako mozaiku: honitba je složena z mnoha pozemků, každý s vlastním majitelem – fyzickou nebo právnickou osobou. A právě tito vlastníci, jejichž pozemky tvoří uznanou honitbu, kolektivně určují její osud, a to často prostřednictvím honebního společenstva. Na rozdíl od mnoha zemí, kde je honitba často majetkem státu nebo velkých pozemkových vlastníků, je český systém založen na principu soukromého vlastnictví jednotlivých pozemků. Tento systém, ačkoliv možná méně přehledný na první pohled, odráží složitou historii českého venkova a silné vazby obyvatel na jejich půdu. Podobný systém, byť s odlišnými detaily, jsem pozoroval například v některých částech Německa nebo Francie, kde je také důraz kladen na práva jednotlivých pozemkových vlastníků v rámci honebního hospodaření. Pro bližší informace je vhodné konzultovat platný zákon o myslivosti.

Kdy začíná hon?

Hon začíná oficiálně 1. dubna, ale hlavní lovecká sezóna je od 1. listopadu do konce roku. V té době se konají organizované hony, zaměřené především na drobnou zvěř, jako jsou bažanti a zajíci. Představte si to: ranní mlha, zvuk lesa a pak… troubení na roh. To je signál k zahájení. Každý hon má striktní pravidla bezpečnosti, která je nutné dodržovat. Je důležité si uvědomit, že v lese se pohybují i zvěř a lovci, takže je nutná zvýšená opatrnost při turistice v této době. Doporučuji se vyhýbat lokalitám, kde se koná hon, a sledovat informační tabule a oznámení o probíhajících honech. Většinou se tyto informace dají najít na webových stránkách místních mysliveckých sdružení či na úředních deskách obcí. Pro vaši bezpečnost se vybavte výraznou výstražnou vestou.

Pro milovníky přírody a turistiky je toto období vhodné pro pozorování zvěře z bezpečné vzdálenosti, ale je třeba respektovat klid lesa a lovců. Používejte dalekohledy a foťáky s tichým režimem. Nezapomínejte na mapu a kompas, abyste se neztratili v lese, a informujte se o počasí před výletem. V oblasti s probíhajícím lovem je vhodné zvolit dobře značené turistické trasy a dodržovat všechny bezpečnostní pokyny.

Co dělat když srazím zvěř?

Srazil jste zvěř? Nepodceňujte to! I když se zdá škoda minimální a zvíře uteklo, hlásení na policii je povinné. To je klíčové, ať už se jedná o srnku, jelena, divočáka, nebo lišku. Policisté vám pomohou s dalším postupem a zajistí, aby se vše vyřídilo dle zákona. Z vlastní zkušenosti z cest po Čechách, Moravě a Slezsku vím, že nehlášení může vést k nepříjemným komplikacím, včetně vysokých pokut.

Nezapomínejte na dokumentaci. Pokud je to možné, pořiďte fotografie místa nehody a poškození vozidla. To vám usnadní vyřízení pojistné události. V zahraničí, například v Alpách, kde jsem často potkával jeleny na silnici, je důležité toto dodržovat ještě pečlivěji. Tamní legislativa může být mnohem přísnější.

Důležité je také ošetření vlastních zranění a zranění spolujezdců. I malý náraz může způsobit zranění krční páteře, proto nepodceňujte bolest a v případě potřeby volejte záchrannou službu. Bezpečnost posádky je prioritou. Na svých cestách jsem se setkal s mnoha nehodami, kde se zranění projevila až po několika hodinách.

Policie se vás bude ptát na detaily nehody, proto se snažte si co nejlépe zapamatovat okolnosti. Byla tma? Pršelo? Jaká byla rychlost? Všechny informace jsou důležité pro vyšetřování. Přesné informace pomohou zabránit budoucím nehodám.

Kdo si může pronajmout honitbu?

Pronájem honitby? To je zajímavá otázka! V Česku to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Podle zákona o myslivosti (§ 32 odst. 1) si honitbu může pronajmout pouze ten, kdo je vlastníkem všech pozemků, které ji tvoří – jeden jediný člověk či firma s 100% vlastnictvím. Žádné sdílení, žádné kompromisy. Představte si to jako exkluzivní expedici – musíte ovládat celou oblast, abyste ji mohli využívat.

A co když vlastníte jen část pozemků? Pak smůla. Musíte se spojit s ostatními vlastníky a domluvit se na společném postupu, případně se pokusit o odkup zbývajících pozemků. To může být úkol srovnatelný s výstupem na K2 – náročné, ale s potenciálně skvělými odměnami.

Ještě jedna důležitá věc: držitel honitby, tedy ten, kdo ji vlastní a pronajímá, má právo ji využívat sám nebo ji pronajmout. To je klíčové. Nemusí ji nutně pronajmout, ale může tak učinit, pokud si to přeje. Možnosti jsou tedy dvě: bud´te králem své vlastní honitby, nebo si najděte nájemce a užívejte si výnosy.

• Klíč k pronájmu: 100% vlastnictví všech honebních pozemků.
• Alternativa: Společná dohoda všech vlastníků.
• Možnosti: Samostatné užívání NEBO pronájem.

Nezapomeňte, že právní rámec je komplexní a doporučuji konzultaci s právníkem specializovaným na oblast myslivosti. Je to podobné jako s průzkumem neprobádaných oblastí – bez kvalitního průvodce se snadno ztratíte.

Co je škodná zvěř?

Pojďme si promluvit o té takzvané „škodné zvěři“. V Česku se za ni často mylně považují i druhy, které hrají důležitou roli v ekosystému. Mnozí tak označují krtky, ježky, čápy, tetřeve, špačky, holuby hřivnáče a sovy. Osobně jsem se setkal s jejich přínosem v různých koutech světa – čápi regulují populaci hlodavců v Africe, sovy drží v rovnováze počet myší v lesích Evropy. Špaček, ano, jeho přemnožení může být problém, proto se nedoporučuje vyvěšovat budky v zahradách, kde hrozí lokální přemnožení. Ale nezapomínejme, že i on je součástí komplexního systému. Problematičtější je spíše obecné přeceňování škod způsobených “užitkovou zvěří” – lišky, srnky apod. – jejich dopad na zemědělství se často nekriticky podceňuje.

Důležité je pochopit, že označení “škodná zvěř” je často subjektivní a závisí na perspektivě. Co je pro farmáře škůdce, může být pro ekosystém nezbytný článek potravního řetězce. Je nutné hledat rovnováhu mezi ochranou zemědělství a zachováním biodiverzity. Správné hospodaření s krajinou a udržitelné zemědělství jsou klíčem k minimalizaci konfliktů mezi člověkem a divokou zvěří.

Co je honitba?

Honitba – to není jenom slovo, které vám zní exoticky, pokud nejste zkušeným lovcem. Je to fascinující pojem, který úzce souvisí s českou krajinou a jejími specifickými rysy. Honitba je vlastně pozemek, kde je povoleno lovit. A to je klíčové! Nemyslete si, že je to jen jeden kus země. Může to být mozaika pozemků, které patří různým vlastníkům. Představte si to jako velký, složitý puzzle, kde každý dílek reprezentuje jiný pozemek, ale dohromady tvoří fungující celek – honitbu.

Co se stane, když se chcete projít přírodou a narazíte na hranici honitby? Nebojte, není to ostnatý drát ani varovné cedule. Hranice jsou často neviditelné, ale důležité. Pozemky, kde lov není povolen, se nazývají nehonební. A ty se často nacházejí v blízkosti měst a vesnic. Můžete si představit, jak honitba končí na okraji vesnice, tam, kde začínají první domy – na intravilánu.

Zde je pár zajímavých faktů, které jsem se během svých cest naučil:

• Velikost honitby se značně liší. Od malých lesíků až po rozsáhlé komplexní honitby o stovkách hektarů.
• Správa honitby je komplexní záležitost, zahrnující péči o zvěř, ochranu přírody a spolupráci s vlastníky pozemků.
• Procházet se v honitbě je možné, ale je důležité respektovat její specifika a případná omezení, například v době lovu.

Zajímá vás, jak vypadá mapa honiteb? To už je na samostatný blogpost! Ale představte si to – mapa protkána nepravidelnými tvary honiteb, odrážející složitou historii vlastnictví půdy a využívání krajiny.

Na závěr, honitba je mnohem víc než jen oblast, kde se loví. Je to zrcadlo lidského vztahu k přírodě, a to v celé její komplexnosti.

Kdo je myslivecká straž?

Myslivecká stráž, neboli přísežná stráž, představuje unikátní systém veřejné stráže, jehož kořeny sahají hluboko do historie evropského lesnictví a tradice lovu. Na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde ochrana přírody spoléhá primárně na státní orgány, Česká republika svěřuje část této odpovědnosti do rukou kvalifikovaných jedinců, kteří jsou jmenováni pro konkrétní honitbu. Jejich úloha přesahuje pouhé dodržování zákonů o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb., § 12 explicitně stanovuje povinnost ustanovení stráže pro každou honitbu); jedná se o strážce myslivecké etiky, tradice a udržitelného hospodaření s lesními zdroji. To je v mnoha ohledech unikátní systém, který jsem v průběhu svých cest po světě nenalezl v takové podobě. V některých zemích se srovnatelné úlohy ujímá státní lesní správa, jinde soukromí strážci mající mnohem omezenější pravomoci. Český model myslivecké stráže tak představuje specifický a v mnoha ohledech efektivní nástroj ochrany přírody.

Závažnou povinností myslivecké stráže je dohled nad dodržováním mysliveckých předpisů, ochrana zvěře před pytláctvím a nelegálními aktivitami, a to i v součinnosti s orgány státní správy. Jejich znalosti místních podmínek a hluboké propojení s danou honitbou jim dává unikátní výhodu. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že podobná decentralizovaná forma ochrany může být mimořádně efektivní, pokud je správně implementována a kontrolována. Jejich role se ale nevyhýbá ani spolupráci s vědci, podílejí se na monitoringu populací zvěře a v neposlední řadě jsou důležitým zdrojem informací pro orgány činné v trestním řízení.

Jak probíhá hon?

Hon na drobnou zvěř v Česku je fascinující podívanou, která se odvíjí podle striktních pravidel a tradičních postupů. Střelba se provádí výhradně brokovnicí, a to s ohledem na etické zacházení se zvěří a minimalizaci utrpení. Výběr broků závisí na druhu zvěře a vzdálenosti.

Důležitou roli hrají lovečtí psi. Nejde jen o dohledání postřelené zvěře – jejich precizní práce zahrnuje i aport, tedy přenesení uloveného zvířete k myslivci či psovodovi. Tito psi, často speciálně vycvičení plemena, jsou nezbytnou součástí celého procesu, a jejich zkušenosti a výcvik jsou klíčové pro úspěšný a etický lov.

Tradiční český hon se často odehrává v malebných lesích a polích, poskytujících nádherné kulisy. Nejde jen o samotný lov, ale o propojení s přírodou a dodržování staletých tradic.

Po skončení samotného lovu (leče) následuje výlož zvěře – formální prezentace ulovených zvířat, která je důležitou součástí mysliveckých zvyklostí. Tato tradice podtrhuje úctu k přírodě a zvěři.

Zajímavost: Typy psů používaných při honu na drobnou zvěř se liší podle terénu a typu zvěře. Některá plemena vynikají v hustém lese, jiná v otevřené krajině.

• Vyškolení psi jsou klíčoví pro minimalizaci ztrát a etické zacházení se zvěří.
• Brokovnice je jedinou povolenou zbraní při lovu drobné zvěře.
• Výlož zvěře je důležitým rituálem a vyvrcholením honu.

Kdy začíná pusť?

Kdy začíná půst? To záleží na Velikonocích! Počítej s tím, že začíná Popeleční středou, prvním dnem čtyřicetidenního postního období. To je obvykle sedm týdnů před Velikonocemi – ideální čas na plánování výprav do hor! Představ si: sedm týdnů na pořádné protažení svalů před Velikonocemi.

Tip pro turisty: Popeleční středu si zapiš do diáře. Potom se můžeš soustředit na přípravu treku, abys byl připravený na delší túry.

Délka půstu je 40 dní. To je skvělý čas na:

• Zvýšení fyzické kondice pro náročnější výstupy.
• Naplánování několika víkendových výletů do přírody.
• Prozkoumání nových turistických tras.

Půst končí Bílou sobotou, den před Velikonoční neděli. Velký pátek je pak vrcholem tohoto očistného období – možná ideální den na zasloužený odpočinek po náročném treku.

• Plánuj dopředu: Zjisti přesný datum Velikonoc a vypočítej si tak Popeleční středu.
• Vyber si trasu: Podle své fyzické zdatnosti si vyber trasy s různou náročností.
• Připrav se: Nezapomeň na správnou výbavu, mapy a dostatek vody!

Kolik dostanu za srážku se zvěří?

Srážka se zvěří? To je kapitola sama o sobě! Záleží na štěstí, velikosti zvířete a vašem autě. Kanec, jelen, daněk – to jsou těžké váhy. Můžete se s nimi potkat kdekoliv, i na zdánlivě opuštěných lesních cestách.

Počítej s vysokými náklady! Oprava může stát i několik stovek tisíc korun, zejména u novějších vozidel s náročnější elektronikou.

Průměrné pojistné plnění se pohybuje kolem 50 tisíc, ale to vám auto neopraví.

Co dělat pro minimalizaci rizika?

• Jeďte pomalu a ostražitě, zejména v místech se zvýšeným výskytem zvěře (např. v blízkosti lesů, polí).
• Používejte dálková světla, pokud je to bezpečné a neoslňujete ostatní řidiče.
• Všímejte si varovných značek o přecházející zvěři.
• Buďte bdělí, zvěř se může objevit nečekaně.

Tipy pro případ srážky:

• Zajištěte místo nehody – zapněte výstražná světla a postavte výstražný trojúhelník.
• Zavolejte policii a pojišťovnu. Důležité je správné vyplnění formuláře a dokumentace škodní události.
• Zdokumentujte vše – fotografování místa nehody, poškození vozidla a zvěře (pokud je to bezpečné).
• Nepouštějte se do oprav na vlastní pěst, dokud to neprokonzultujete s pojišťovnou.

Myslete na to, že se jedná o nepředvídatelnou situaci a i s maximální opatrností se jí nedá vždy vyhnout.

Čím přikrmovat zvěř?

Sušená tráva a byliny? Jasně, vždycky mám v batohu nějakou rezervu z posledního výletu – skvělé na doplnění energie během túry a zároveň perfektní pro zvěř. Letorosty keřů, třeba z maliníku, jsem taky už párkrát použil, zvířata je milují!

Jaderná krmiva? To je kapitola sama pro sebe. Kaštany a žaludy sbírám rád, jsou skvělé na svačinu a zároveň výborné pro zvěř. Bukvice taky nejsou k zahození. Obilí – pozor! Jen oves, ostatní raději ne. Kukuřice a hrách jsou sice v pohodě, ale s mírou, aby se zvířata nepřežírala a nezvykla si na to.

Tip pro zkušené: Nezapomínejte na vodu! V zimě bývá zmrzlá, takže je potřeba zajistit přístup k volné vodě. A ještě jedna věc – krmte s rozvahou a na správných místech, aby se zvěř příliš neshlukovala a nezvyšovala se tak riziko přenosu nemocí.

Kdo může být myslivecký hospodář?

Myslivecký hospodář? To není jen tak někdo, kdo má rád les a zvířata. Tohle je zodpovědná pozice, která vyžaduje značné zkušenosti a znalosti. Představte si to jako “manažera” honitby, ale s mnohem hlubším vztahem k přírodě. Zákon jasně stanovuje podmínky: musíte být československým občanem s platným loveckým lístkem, a to ne jen tak ledajakým. Zkušenosti se počítají, a to minimálně pět let – i s přestávkami. Důležité je prokázat bezúhonnost – věřte mi, v divočině se hodí důvěra. A pak je tu zkouška, náročný test znalostí mysliveckého hospodaření. Představte si, že studujete náročný kurz, abyste porozuměli ekosystémům, populacím zvěře, lesnímu hospodářství, právním předpisům a mnoha dalším aspektům. Zkouška není jen o teorii, ale i o praktických dovednostech. Znalost terénu, schopnost identifikovat stopy a rozpoznávat druhy zvířat – to vše je součástí. Je to náročná cesta, ale pro opravdové nadšence do myslivosti i velká odměna. Můžete si představit, že vaše znalosti a zkušenosti budou přímo ovlivňovat zdraví a prosperitu celého ekosystému.

Myslím, že analogie s cestováním je zde přítomna. Stejně jako zkušený cestovatel zná různé terény, klimatické podmínky a kulturu jednotlivých zemí, tak i myslivecký hospodář musí znát “terén” své honitby, “kulturu” zvěře a umět s nimi “cestovat” – správně hospodařit s nimi. Je to dlouhá a náročná cesta, ale pro milovníky přírody a divočiny bezesporu velmi obohacující.

Co je to černá zvěř?

Termín „černá zvěř“ je v mysliveckém světě synonymem pro divočáka (Sus scrofa), zvíře rozšířené po celé Evropě, Asii a dokonce i v některých částech Afriky. Jeho zbarvení, od tmavě šedé přes hnědou až po černou, je dáno hustými štětinami a liší se v závislosti na věku, ročním období a geografické lokalitě. Setkal jsem se s ním v rozsáhlých lesích Karpat, na vlhkých rýžovištích jihovýchodní Asie i v suchých savanách Afriky – všude vykazuje fascinující adaptaci na místní prostředí. Mláďata, selata, jsou naopak charakteristická hnědou srstí s výraznými světlými pruhy, které jim slouží jako kamufláž v hustém podrostu. Tato mimikry je klíčová pro jejich přežití v prvních měsících života. Zajímavostí je, že “černá” v názvu nemusí nutně znamenat absolutně černou barvu, ale spíše tmavé odstíny. Divočáci hrají důležitou roli v ekosystému, ovšem jejich populace musí být regulována, aby se zabránilo škodám na zemědělských plodinách.

Studie z různých koutů světa ukazují variabilitu ve velikosti, chování i sociální struktuře divočáků. Například divočáci v tropických oblastech jsou často menší než jejich evropští příbuzní. Kromě toho, jejich potravní návyky se liší v závislosti na dostupnosti potravy, a to ovlivňuje i jejich celkovou ekologickou roli v daném ekosystému. Zkušenosti z mojí cesty po světě ukazují, že ochrana a udržitelná populace divočáků je klíčová pro biodiverzitu mnoha regionů.

Jak dlouho trvá myslivecký hon?

Délka “mysliveckého honu” je zavádějící otázka. Nejde o časově ohraničenou akci, jako je třeba turistický výlet. Myslivost je celoživotní záležitost. Získání loveckého lístku, což je vlastně vstupenka k účasti na regulaci zvěře, vyžaduje roční kurz zahrnující teoretickou i praktickou výuku. Během něho se budoucí myslivci seznámí s legislativou, biologií zvěře, loveckou etikou, bezpečností při lovu a praktickými dovednostmi, jako je střelba. Praktické cvičení v terénu je samozřejmě nedílnou součástí a zabere značnou část celkové doby studia. Po úspěšném absolvování kurzu a složení zkoušek získáte lístek. Samotný lov se pak řídí loveckým plánem dané honitby a probíhá v různých obdobích roku dle druhu zvěře, což znamená, že “hon” v podstatě probíhá po celý rok, ale intenzita se liší. Je nutno zdůraznit, že myslivost je zodpovědný přístup k přírodě a zvěři, a není to jen o samotném lovu. Myslivci se starají o zvěř, chrání lesy a podílejí se na péči o životní prostředí.

Co jí lesní zvěř?

Zvěř v českých lesích má pestrý jídelníček, ovlivněný ročním obdobím a dostupností potravy. Základní potravu tvoří rostlinná strava. Klasické plodiny jako brambory, krmná řepa, jablka a hrušky jsou oblíbené, ale jen jako doplněk. Lesní zvěř si pochutná i na jeřabinách a jiných lesních plodech. Siláž, hojně používaná v zemědělství, také nachází své místo v lesní kuchyni.

Mnohem důležitější pro zdraví a přežití zvěře je ovšem přirozená potrava. Zde se dostáváme k fascinujícímu aspektu – dieta se liší v závislosti na druhu zvěře a geografické lokalitě. Na mých cestách po světě jsem pozoroval podobné principy v různých ekosystémech. Například v severoamerických lesích je důležitou složkou potravy žaludy a bukvice, v Asii zase bambus.

Pro cílené přikrmování je nejvhodnější seno, které poskytuje vlákninu pro správnou funkci trávicího systému. Kaštany a žaludy jsou bohaté na energii, a dužnaté krmivo, jako jsou jablka, mrkev a řepa, dodává potřebné vitamíny a minerály.

Důležité upozornění: Přikrmování by mělo být prováděno s rozvahou a pod dozorem myslivců, aby se předešlo negativním dopadům na ekosystém. Nesprávné přikrmování může vést k závislosti zvěře a narušení přirozeného chování.

• Ideální krmivo: Seno, kaštany, žaludy
• Doplňkové krmivo: Jablka, mrkev, řepa
• Méně vhodné: Brambory, krmná řepa (pouze jako doplněk)
• Kvalitní seno je základem zdravé výživy.
• Kaštany a žaludy poskytují energii.
• Dužnaté plody dodávají vitamíny a minerály.

Co si můžu pujcit nebo pronajmout?

Pronájem versus koupě? Otázka, která trápí miliony, ať už v Praze, New Yorku, nebo v Bangkoku. Moje zkušenosti z desítek zemí jasně ukazují, že pronájem nabízí nesrovnatelně větší flexibilitu. Představte si, že se po půl roce v novém městě objeví skvělá pracovní příležitost v úplně jiné části země, nebo dokonce v jiné zemi? S pronájmem se jednoduše odstěhujete. Koupě nemovitosti v takové situaci představuje obrovský finanční i logistický problém.

Nepodceňujte ani faktor adaptability. Pronájem vám umožní vyzkoušet si různé čtvrti, pochopit místní kolorit a teprve pak se rozhodnout, zda je pro vás dané místo vhodné k dlouhodobému pobytu. Vždyť i v rámci jednoho města se mohou podmínky výrazně lišit – od hluku, přes dostupnost zeleně až po cenu života.

Myslete i na finanční aspekty. V mnoha zemích, a Česko není výjimkou, je nákup nemovitosti spojen s vysokými počátečními investicemi, včetně daní a poplatků. Pronájem vám umožní lépe řídit vaše finance a investovat do jiných oblastí, které vám přinesou větší návratnost.

Nakonec, pohodlí. Starosti s opravami, údržbou a nečekanými náklady na nemovitost odpadají. Věnujte svůj čas raději tomu, co vás skutečně baví.

Co je lovecké právo?

Lovecké právo? To je pro zkušeného lovce, co prošel divočinou od Himalájí po Amazonii, otázka skoro směšně jednoduchá. Je to totiž právo na jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře, onen “drob”, jak se říká. Představte si jazyk, srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny – to vše, co vám zvěř štědře daruje. A k tomu i tuk, ten bílý, co se dá snadno oddělit ručně. Tohle všechno, tento poklad, dle tradice náleží tomu, kdo zvěř ulovil a vyvrhl. Pamatuji si jeden výlet do Karpát, kde jsem sám vyvrhl majestátního jelena. Ta úcta k zvěři, když se dotknete jejího srdce, je nezapomenutelná. Je to skoro rituál, spojení s přírodou. Ale pozor! Pokud vyvrhování obstaral lovecký průvodce, pak právo na drob náleží jemu. To je klíčové, v mnoha kulturách se o toto právo vedly, a stále vedou, vášnivé spory. Připomínám, že správné zacházení s trofejí, včetně vnitřností, je klíčové nejen pro respekt k zvěři, ale také pro hygienické důvody. V hlubokých lesích je čerstvost nepostradatelná.

Pamatuji si případy, kdy toto právo bylo důvodem pro menší, či větší hádky. A proto je důležité předem vědět, kdo má právo na vnitřnosti, aby se předešlo nepříjemnostem. Znalost lovců z různých koutů světa mi ukázala, že lovecké právo je mnohdy silněji spojeno s respektem k zvěři než s pouhou chutí jídla. Je to součást celého procesu lovu, důkaz úcty k životu, který byl vzat, a zároveň snaha o maximální využití všech darů, které nám příroda nabízí.