České zákony ohledně lovu jsou striktní. Článek 44 Mysliveckého řádu jasně stanoví, že střelba na zvěř je povolena pouze tehdy, je-li cíl bezpečně identifikován. To znamená, že žádné omyly, jako například zaměnění psa za lišku či divočáka, nejsou přijatelné. Z vlastní zkušenosti z cest po světě můžu říct, že podobná přísná pravidla bezpečnosti při lovu nejsou všude standardem. V některých zemích, zejména v méně rozvinutých oblastech, je přístup k lovu mnohem volnější, což s sebou nese i vyšší riziko nehod. Před lovem v České republice, ale i v zahraničí, je nezbytné důkladně se seznámit s platnou legislativou a místními zvyklostmi. Ignorance zákona neomlouvá a následky chybného určení cíle mohou být fatální, a to jak pro člověka, tak i pro nevinná zvířata. Nedostatečná znalost terénu a fauny může vést k nebezpečným situacím. Profesionální myslivci kladou důraz na bezpečné zacházení se zbraní a přesnou identifikaci cíle – to by měl být standard pro každého, kdo se lovu věnuje.
Kde nesmí myslivec střílet?
Myslivecká etika a bezpečnost jsou pro mě, zkušeného cestovatele, stejně důležité jako znalost terénu. Nikdy nestřílejte, pokud riskujete ohrožení života, zdraví či majetku. To zahrnuje jakoukoli střelbu směrem, kde by se mohla kulka dostat do kontaktu s lidmi, zvířaty, domy, vozidly – zkrátka s čímkoli, co není cílem. Dosah vaší zbraně je klíčový faktor.
Střelba na horizont a jeho bezprostřední okolí je extrémně riskantní, jelikož tam jednoduše nelze dostatečně přesně odhadnout dráhu střely a případné odrazy. Pamatuji si, jak jsem se na safari v Africe setkal s myslivcem, který kvůli podcenění tohoto faktoru málem způsobil vážnou nehodu. V jeho případě šlo “jen” o nebezpečí pro divoká zvířata, ale představa, že by střela zasáhla nevinného turistu, je děsivá.
Důkladné prozkoumání terénu před střelbou je absolutní nutností. Zvažte nejen okamžitý dosah, ale i možné odrazy střely od skal, stromů nebo jiných překážek. Paměť na to, co se může stát, je mnohem silnější než jakékoli poučení z učebnice.
Dodržujte zákon a myslivecká pravidla. Ignorování těchto pravidel může mít fatální následky.
Jak pogratulovat myslivci?
Gratulace myslivci závisí na kontextu. Standardní pozdrav je “Lovu zdar!”, slavnostnější varianta “Myslivosti zdar!”. Obě se odpovídají opakováním, nebo zkráceně “Zdar!”. Pro detailnější informace o myslivecké mluvě doporučuji knihu Kovaříka a C. Rakušana “Myslivecká mluva” (ČMMJ 1994, 1999). Kniha obsahuje širokou škálu mysliveckých výrazů, zvyklostí a tradic, které vám pomohou lépe porozumět mysliveckému prostředí. Znalost těchto pozdravů a tradic se může hodit při turistice v oblastech s vysokou koncentrací myslivců, například v lesích nebo na venkově.
Dále je vhodné vědět, že se myslivci často setkávají na honech, což jsou organizované akce zaměřené na lov zvěře. Účast na takové akci (s patřičným svolením) by vám mohla poskytnout jedinečný zážitek a hlubší pochopení myslivecké kultury.
Proč myslivci připíjí levou rukou?
Tradice připíjení levou rukou na úspěch jízdy svatého Huberta je zakořeněna v legendě o samotném patronu lovců. Svatý Hubert, jak praví pověst, držel pohár s vínem v levé ruce, zatímco pravou objímal Dianu, bohyni lovu. Tato romantická představa symbolizuje propojení lovu s přírodou a božskou ochranou. Zajímavostí je, že Hubertův kult je rozšířený po celé Evropě, přičemž tradice s levou rukou se dodržuje v některých regionech s větší důsledností než v jiných. Mnozí myslivci si tuto tradici vysvětlují i pragmaticky – volná pravá ruka umožňuje lepší manipulaci s loveckými nástroji, či zbraní. Je tedy možné, že praktické důvody se prolnuly s legendou, čímž vznikla tato zajímavá a dodnes živá tradice. Jízda svatého Huberta sama o sobě je fascinující událostí, tradičně spojenou s honem, která odráží úctu k přírodě a k tradicím lovu. Zatímco symbolika levá-pravá ruka může být pro někoho jen detail, pro myslivce představuje hlubší spojení s historickým odkazem a mystikou lesa.
Kdy končí myslivecký rok?
Myslivecký rok končí v březnu, což je pro mě jako aktivního turistu skvělá zpráva! Začíná totiž ideální čas na výlety do přírody, kdy se příroda probouzí k životu. Březen je ideální pro pozorování prvních jarních květin a zvířat.
Současně s koncem mysliveckého roku začíná i období přípravy políček pro zvěř. To znamená, že se v lesích a na polích objevují první výhonky, které zvěř ráda konzumuje. Pro mě je to důležitá informace, protože vím, kde najdu dostatek vody a zdrojů potravy, pokud se budu pohybovat v těchto oblastech.
Co se týče aktivit v březnu:
- Pozorování zvěře: Srny s mláďaty, jeleni se zbavující paroží – úžasný zážitek!
- Fotografování: První jarní květy, probouzející se příroda – skvělé téma pro fotografy.
- Cyklistika/turistika: Po zaschnutí terénu je ideální čas na jarní výlety.
Plánování výletů v březnu by mělo brát v úvahu:
- Proměnlivé počasí – připravte se na déšť i slunce.
- Blátivé terény po tání sněhu – vhodná obuv je nezbytností.
- Možnost setkání se zvěří – udržujte bezpečný odstup.
Kdo je myslivecká straž?
Myslivecká stráž, neboli přísežná stráž, to není jen tak někdo. Jsou to oči a uši lesa, kteří dbají na dodržování zákonů a myslivecké etiky v dané honitbě. Podle zákona o myslivosti (č. 449/2001 Sb., § 12) musí být v každé honitbě ustanovena. Jako zkušený turista se s nimi můžete setkat při svých výpravách do přírody. Jejich pravomoci jsou poměrně široké a zahrnují kontrolu dodržování mysliveckých předpisů, ale i obecných zákonů, týkajících se ochrany přírody a pořádku v lesích.
S mysliveckou stráží se můžete setkat například při kontrole povolení k vstupu do lesa, dodržování pohybu mimo vyznačené cesty, případně při kontrole sběru lesních plodů. Jejich přítomnost pomáhá chránit divokou zvěř před pytláky a zároveň chrání lesy před neoprávněnými zásahy. Proto je důležité vědět, že jsou oprávněni vyžadovat vaši identifikaci a kontrolovat, zda se v dané lokalitě chováte v souladu se zákonem. Spolupráce s nimi je proto v zájmu každého zodpovědného návštěvníka lesa.
Pro turisty je důležité dodržovat základní pravidla pohybu v přírodě. Znalost těchto pravidel a respektování myslivecké stráže zaručí bezproblémový pobyt v přírodě a umožní vám nerušeně si užít její krásy.
Jak daleko se může chytat od jezu?
Deset metrů od jezu? To je minimum! Vždycky si ověř aktuální vyhlášku č. 2058/2017 Sb., § 5, odst. 1 – zákaz chytání blíže než 10 metrů od koruny jezu platí v obou směrech. Ale pozor, to je jen základní pravidlo. Intenzita proudu a specifické podmínky u každého jezu se liší. U silnějších proudů se vyplatí držet se ještě dál, pro bezpečnost i kvůli lepšímu rybolovu. Turbulence u jezu narušují klid vody a ryby se tam většinou nezdržují. Lepší místa na lov najdeš dál po proudu, kde se voda uklidní, nebo v tichých zátokách před jezem. Vždy si zkontroluj mapu a vyhledej si informace o konkrétním jezu – některé mají navíc i specifická místní nařízení.
Nepodceňujte nebezpečí jezu! Rychlý proud, podvodné proudy a skryté nebezpečí pod hladinou představují reálné riziko zranění nebo dokonce utonutí. Před lovem v okolí jezu si promyslete bezpečnou strategii a nikdy tam nechoďte sami.
A ještě jedna rada pro aktivní turisty: nezapomeňte na správné vybavení – pevné boty, nepromokavé oblečení a záchrannou vestu – bezpečnost je na prvním místě!
Kdy je povolen lov Muškařením?
Lov muškařením v pstruhových revírech je dle § 1 písm. a) povolen od 16. dubna do 30. listopadu. To je důležité si zapamatovat, neboť mimo toto období hrozí pokuta.
Dobrá zpráva je, že pstruhové revíry často nabízejí úchvatná zákoutí a čistou vodu. Před výpravou si ale důkladně prostudujte místní předpisy, neboť se mohou lišit podle konkrétního revíru.
Některé tipy pro úspěšný lov muškařením:
- Počasí: Ideální je zatažená obloha, případně lehký déšť. Pstruzi jsou v takovém počasí aktivnější.
- Čas: Ranní a večerní hodiny bývají nejúspěšnější.
- Mušky: Vyberte si mušky, které napodobují místní hmyz.
- Místa: Zaměřte se na místa s proudící vodou, za kameny a pod převisy.
Nezapomeňte na respektování přírody a dodržování všech rybářských předpisů. Věřte mi, že dodržování těchto pravidel zaručí nejen úspěšný lov, ale i krásný zážitek z prožitého dne v přírodě.
Kdy je honitba?
Honitba? To je otázka, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Závěr listopadu je ideální pro zkušeného myslivce. V dobře vedené honitbě by měl být průběrný lov holé zvěře – mám na mysli především srnce a jeleny – úspěšný z 80 až 90 %. To ale záleží na mnoha faktorech, které jsem poznal na svých cestách po Evropě. Kvalita prostředí, hustota populace, a samozřejmě i zkušenosti myslivců hrají klíčovou roli. Z vlastní zkušenosti vím, že v horských oblastech, kde se sníh objeví dříve, se tento termín posune. Vyšší sněhová pokrývka je jasným signálem k zahájení přikrmování. Používám objemová krmiva – seno, sláma – abych zvěř udržel v kondici. Na konci listopadu pak začínám snižovat dávky jadrných krmiv, jako je pšenice, žito a ječmen, abych zabránil nežádoucím změnám v jejich trávicím traktu. Důležitá je také znalost biotopu, vždyť jsem viděl jeleny přežívat i v nehostinných podmínkách, kde jen málokdo by je očekával. Správná péče o zvěř je klíčová pro dlouhodobou udržitelnost populací, a to je něco, co oceňuji na svých cestách po světě.
Proč myslivci loví?
Myslivost je pro mnohé komplexní aktivita sahající daleko za pouhý akt lovu. Z pohledu aktivního turisty, který tráví čas v přírodě, vidím v myslivosti spíše snahu o udržení rovnováhy ekosystému. Regulaci populací zvěře, která může mít negativní dopad na lesní porosty a zemědělství, vnímám jako nezbytnou. Myslivci se starají o krmítka a napajedla, čímž pomáhají zvěři přežít náročné období. Jejich znalost terénu a fauny je obdivuhodná a v nouzových situacích v přírodě se může hodit. Z praktického hlediska, maso zvěře, pocházející z kontrolovaného chovu, je kvalitní a zdravou alternativou k masu z velkochovů. Nicméně, etické aspekty lovu a jeho potenciální negativní dopady na jednotlivé druhy a celou populaci je důležité neustále zvažovat. Spolupráce myslivců s ochranáři přírody je proto klíčová k zajištění udržitelnosti.
Myslivost ale může být i formou relaxace a spojení s přírodou. Podobně jako turistika, i lov vyžaduje fyzickou zdatnost, znalost terénu a trpělivost. Je to aktivita, která umožňuje prožít klid přírody a pozorovat divoká zvířata v jejich přirozeném prostředí. Avšak, důležité je si uvědomovat, že lov není zábavou, kde je cílem maximální počet ulovených kusů, ale pečlivě řízená aktivita, která má v ideálním případě pozitivní dopad na ekosystém.
Psychické aspekty, jako je touha po zabíjení, nelze ignorovat. Jejich přítomnost u některých myslivců je však bohužel faktem, a je důležité, aby se takové jednání trestalo a aby se myslivecká sdružení zaměřila na etické chování svých členů.
Kdy stříli myslivci?
Myslivci střílí zvěř srstnatou v rozmezí stanoveném zákonem. Například jeleny běloocasé, konkrétně jelena, laň a koloucha, loví od 1. září do 31. prosince. Zajímavé je, že doba lovu se liší druh od druhu. Jezevce lesního lze lovit od 1. září do 30. listopadu, což je podstatně kratší období. Na horách se pak od 1. října do 31. prosince loví kamzíci horský – samci, samice i mláďata. Stejné období platí i pro kozy bezoárové, včetně kozla, kozy a kůzlete. Tyto termíny jsou důležité nejen pro myslivce, ale i pro ochranu zvěře a udržení její populace na zdravé úrovni. Dodržování těchto pravidel je klíčové pro rovnováhu ekosystému. Mimo sezónu lovu je zásadní respektovat klid zvěře a vyhýbat se místům, kde se zdržuje.
Čím střílí myslivci?
Myslivci používají různé zbraně, nejčastěji kulovnice a brokovnice. Důležité je dodržování zákona o myslivosti, střílí se jen na dobře rozpoznanou zvěř. Zbraň musí perfektně sedět, což je v zimě s vrstveným oblečením ještě důležitější. Přesnost zásahu je klíčová, proto je důležité mít kulovnici správně nastřelenou. Volba náboje, ráže a druhu střely (broku) se řídí druhem zvěře – na menší zvěř se používají menší ráže a broky, na větší zvěř pak ráže silnější s odpovídajícími střelami. Jako aktivní turista bych dodal, že v lese se setkáváme s různou zvěří, a je potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Orientace v lese a znalost zákonů o myslivosti a bezpečném nakládání se zbraněmi jsou nezbytné pro bezpečný pobyt v přírodě. Správně zvolená a udržovaná zbraň je základem pro úspěšný lov, ale i pro bezpečnost lovců a okolí. Myslivci by měli být zkušení a zodpovědní, aby se předešlo nehodám.
Kolik cejnu si mohu ponechat?
Zákon povoluje za týden si ponechat 14 kusů kaprů, candátů, bolenů, štik nebo sumců. Důležité je, že první ulovená ryba daného druhu nesmí přesáhnout 7 kg. V praxi se ale často setkáš s místními vyhláškami, které mohou tyto limity dále omezovat, třeba jen na určitý počet kusů bez ohledu na váhu, nebo zakazovat lov některých druhů úplně. Před výpravou se proto vždy informuj na místně příslušném úřadu nebo u rybářského hospodáře o platných předpisech v dané oblasti. Nezapomeň také na povolení k rybolovu – bez něj se ti lov může pořádně prodražit. V některých revírech je navíc nutné dodržovat minimální míru ulovených ryb, takže i když zákon umožňuje ponechat si 14 kusů, menší ryby je třeba vrátit zpět do vody. Dobré je mít po ruce podběrák a měřící pásku pro přesné určení velikosti ulovených ryb. A samozřejmě, mysli na ochranu životního prostředí – ryby chytře vrať zpátky do vody, pokud je to nutné.
Co je myslivecké sdružení?
Myslivecké sdružení, to je fascinující organizace! Představte si spolek, jehož řádně zvolený výbor pečuje o harmonii mezi člověkem a divočinou. Jeho hlavní úkol, výkon práva myslivosti, zdaleka není jen o lovu. Jedná se o komplexní péči o zvěř, zahrnující její ochranu, cílevědomý chov a samozřejmě i regulaci početních stavů lovem. Myslivci, jakožto uživatelé honiteb, hrají klíčovou roli v ekosystému. V praxi to znamená budování a údržbu krmelců, zásypů a slanisek, nezbytných pro přežití zvěře, zvláště v náročných zimních měsících. A v dobách sucha či hladu, přikrmují zvěř, aby se jí dostalo potřebné výživy. Mnoho honiteb chrání biodiverzitu a pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě. Myslivecká sdružení tak nejsou jen o lovu, ale o zodpovědné správě přírodních zdrojů a aktivní ochraně fauny. Pozoruhodné je, že znalosti a zkušenosti myslivců jsou často neocenitelné při monitoringu stavu zvěře a prevenci šíření nemocí.
Co znamená poslední léč?
Poslední leč – ten termín evokuje v mysli většiny z nás jen finální fázi lovu. Nicméně, pro zkušeného lovce, prošlého mnoha honitbami od Alp po Karpaty, má mnohem hlubší význam. Poslední leč je především o regeneraci, o zaslouženém odpočinku po náročném dni v terénu.
Představte si: chladný podvečerní vzduch, unavené nohy, ale v dálce se rýsuje světlo hospůdky. To není jen obyčejná hospoda, ale oáza klidu, místo, kde se setkávají podobně naladění jedinci, sdílející příběhy z lovu a radosti z úspěšných výstřelů (nebo i z těch méně úspěšných). Vůně horké polévky, vydatného guláše a ten první doušek osvěžujícího piva – to je opravdová odměna.
A věřte mi, po dni stráveném v lese, v dešti či sněhu, není nic lepšího než toto. Mnoho podobných hospůdek jsem navštívil po celém světě, od tradičních ruských izb s borščem, po útulné rakouské hostince s výborným vídeňským řízkem. Každá z nich má své kouzlo, ale ta podstata, ta „poslední leč“, zůstává stejná: spokojenost, přátelství a zasloužený relax.
Pro ty, kdo se chystají na svůj první lov, či pro ty, kdo hledají unikátní zážitek: nepodceňujte význam této „poslední leče“. Je to nedílná součást celého honu, a právě ona dodává celému dni ten pravý smysl.
Kdo může být myslivecký hospodář?
Myslivecký hospodář? To je role, kterou nelze brát na lehkou váhu! Z vlastní zkušenosti vím, že Československo, pardon, Česká republika, je zemí krásné přírody, a její ochrana vyžaduje zodpovědné jedince. Podle zákona se jím může stát jen český občan s platným loveckým lístkem, a to ne ledajaký.
Požadavky jsou přísné:
- Platný lovecký lístek – nutnost, bez diskuze. Je to jako mít mapu před cestou do neznámých končin.
- Minimálně pětiletá zkušenost s loveckým lístkem – to není jen o držení lístku, ale o prokázání skutečné znalosti a praxe v oboru. Myslivost není jen o střelbě, ale o hlubokém pochopení ekosystému. Myslím, že by se to dalo přirovnat k zdolání horského průsmyku – vyžaduje to čas, trpělivost a zkušenosti.
- Bezúhonnost – důvěra je základ. Stejně jako při cestování, je důležité, aby vám lidé důvěřovali. Myslivecký hospodář je zodpovědný za rozsáhlý prostor a jeho správné hospodaření.
- Úspěšné složení zkoušky pro myslivecké hospodáře – to je test vašich znalostí, zkušeností a dovedností. Je to jako absolvovat náročnou zkoušku před začátkem náročné expedice.
Získat titul mysliveckého hospodáře je tedy výzvou, ale i ctí. Je to zodpovědnost za ochranu a rozvoj fauny a flóry, a to si zaslouží respekt. Z vlastní zkušenosti – nepodceňujte přípravu, důkladné znalosti jsou nezbytné.
Proč se střílí lišky?
Lišky se střílí celoročně, na rozdíl od spárkaté zvěře a divočáků, jejichž odstřely se plánují. Důvod je prostý: snadno se přemnožují a jsou považovány za škodnou. Vzhledem k tomu, že v našich podmínkách nemají přirozených predátorů kromě nemocí, regulace jejich populace prostřednictvím myslivců je nezbytná pro udržení rovnováhy ekosystému. Množství lišek ovlivňuje populaci zajíců, bažantů a další drobné zvěře, a jejich nadměrný výskyt může mít negativní dopad na tyto druhy. Při turistice v lesích a polích je proto důležité si lišek všímat a zachovávat opatrnost, zejména pokud máte psa. Lišky mohou být přenašeči různých onemocnění, proto je důležité dodržovat základní hygienická pravidla po pobytu v přírodě. Myslivecká činnost, i když kontroverzní, hraje v tomto ohledu klíčovou roli v ochraně biodiverzity.
Kdo může v honitbě lovit zvěř?
Lov v České republice je striktně regulován a není to jen tak si vzít pušku a jít na lov. Abyste se mohli legálně zúčastnit honitby, musíte splňovat několik podmínek.
Základní podmínkou je lovecký lístek. To je dokument, který potvrzuje vaši kvalifikaci a oprávnění k lovu. Bez něj se o lov ani nepokoušejte – hrozí vám vysoké pokuty.
Dále je potřeba povolenku k lovu. Tato se týká členů mysliveckých sdružení a loveckých hostů. Povolenka specifikuje, co a kdy můžete lovit na dané honitbě. Je vydána uživatelem honitby na předepsaném formuláři.
Pro zkušeného cestovatele je důležité si uvědomit, že právní předpisy se v jednotlivých regionech mohou lišit. Před plánovaným lovem v konkrétní oblasti, doporučuji důkladně prostudovat místní zákony a vyhlášky, popřípadě se obrátit na místní myslivecké sdružení nebo úřad.
Na požádání musíte své doklady předložit:
- Policii
- Mysliveckému hospodáři
- Myslivecké stráži
Uživatel honitby je zodpovědný za vydávání povolenek k lovu. To je klíčová osoba, s níž je třeba se předem spojit, abyste si zajistili legální účast na lovu.
Tip pro cestovatele s loveckým zájmem: Získejte si předem potřebné informace o loveckých možnostech v České republice a zajistěte si všechny potřebné doklady v dostatečném předstihu. Plánování je klíčem k úspěšnému a legálnímu lovu. Nepodceňujte důležitost znalosti příslušných zákonů – může vám to ušetřit nepříjemnosti.
Co je lovecké právo?
Lovecké právo, tradiční zvyk s kořeny sahajícími hluboko do historie evropského a světového lovu, se vztahuje k jedlým vnitřnostem spárkaté zvěře. V různých koutech světa, od českých lesů až po africké savany, se jeho interpretace mírně liší, ale jádro zůstává stejné: náleží k němu jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny a případně tuk, který lze snadno oddělit. V České republice, ale i v mnoha dalších zemích s bohatou loveckou tradicí, se toto právo tradičně připisuje lovci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Zajímavé je, že v některých kulturách, zejména v těch s výraznějším kolektivním přístupem k lovu, se lovecké právo může dělit mezi lovce a společenství, případně se upřednostňuje starší lovec, či vůdce skupiny. Existují však i výjimky, například pokud vyvržení provádí lovecký průvodce, právo náleží jemu. Je to fascinující příklad toho, jak se tradice a právo prolínají s praktickými aspekty lovu a zrcadlí se v nich specifika dané kultury a prostředí. Důležité je zmínit, že lovecké právo se netýká všech vnitřností a je nutné dbát na hygienická pravidla při jejich zpracování. V některých regionech se právo na lovecké části dále dělí a rozšiřuje na specifické části těl zvěře podle zvyklostí dané oblasti.
