České lesy, plné tajemství a krásy, jsou domovem rozmanité zvěře. Lov však s sebou nese zodpovědnost, a to i pro zkušené myslivce. Zákon jasně stanoví podmínky pro střelbu. Podle článku 44 Mysliveckého řádu je naprosto klíčové, aby byl objekt, na který se míří, bezpečně rozeznán.
To znamená, že žádné pochybnosti o identifikaci zvěře nejsou přípustné. Neplatí žádná výmluva typu “spletl jsem si psa s liškou”. Přesnost a zodpovědnost jsou na prvním místě. Nejde jen o dodržování zákona, ale i o bezpečnost všech zúčastněných a ochranu životního prostředí.
Mnozí zkušení lovci, s nimiž jsem se setkal během svých cest po českých lesích, zdůrazňují důležitost tréninku a precizní znalosti zvěře. To zahrnuje:
- Důkladnou znalost vzhledu různých druhů zvěře v různých ročních obdobích a za různých světelných podmínek.
- Zvládnutí střelecké techniky a precizní míření.
- Pochopení balistiky a vlivu prostředí na trajektorii střely.
Nepodceňujte důležitost těchto faktorů. Riziko nehody, kdy se střelec trefí do nesprávného cíle, je reálné. Je to záležitost nejen etická, ale i právní. Nedodržení těchto pravidel může mít vážné následky.
Při pohledu na to z perspektivy cestovatele, který prozkoumával nejen krásy české přírody, ale i její legislativu, je mi jasné, že bezpečnost a dodržování pravidel jsou klíčové pro harmonický soužití člověka a přírody v českých lesích.
- Před lovem si vždy pečlivě prostudujte platnou legislativu.
- Získejte potřebné znalosti a zkušenosti od zkušených myslivců.
- Vždy dbejte na bezpečnost sebe i svého okolí.
Co je výkon práva myslivosti?
Výkon práva myslivosti? To není jen takové polehávání v lese a střílení všeho, co se hne! Je to zodpovědná, odborná a veřejně prospěšná činnost, pevně daná českým zákonem o myslivosti (č. 449/2001 Sb.). Myslím si, že mnoho lidí si to neuvědomuje, když vidí jen tu “romantickou” stránku – ranní mlha, lesní ticho, a pak ten úlovek. Realita je ale mnohem komplexnější a zahrnuje péči o zvěř, ochranu lesů a krajiny, a boj s nemocemi a škůdci.
Měl jsem možnost navštívit několik honiteb v různých koutech České republiky a viděl jsem na vlastní oči, jak obrovské úsilí a znalosti jsou potřeba. Od sledování populací zvěře, přes plánování lovu, až po praktické zajištění bezpečnosti a dodržování všech předpisů. Je to pořádná dřina, vyžadující perfektní znalost terénu, biologických procesů a samozřejmě i zbraní a střeleckých technik.
Zásadní je udržování rovnováhy v ekosystému. Přemnožená zvěř může způsobit značné škody na lesích a zemědělské půdě, což jsem na vlastní kůži zjistil při návštěvě jedné oblasti postižené přemnožením divokých prasat. Myslivci tak hrají klíčovou roli v ochraně přírody a krajiny, což je často opomíjeno. Dobře řízená myslivost je nezbytná pro zachování biodiverzity a zdravého životního prostředí.
A co je ještě důležité? Myslivost je i o tradici a úctě k přírodě. Je to způsob života, který spojuje generace a předává znalosti a zkušenosti. Je to něco víc než jen sport, je to zodpovědnost a závazek k ochraně přírodního dědictví České republiky.
Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. detailně upravuje všechny aspekty této činnosti, od způsobu lovu až po nakládání s ulovenou zvěří. Je to komplexní legislativa, která vyžaduje důkladné studium a pochopení.
Kdy je honitba?
Honitba se tradičně uzavírá koncem listopadu. V dobře spravovaných honitbách by v tuto dobu mělo být 80–90 % plánu průběrného lovu holé zvěře splněno. To ale závisí na mnoha faktorech, od druhu zvěře a její hustoty populace, až po specifické podmínky dané lokality. Myslím například na místo v Krkonoších, kde jsem kdysi strávil podzim – tam se honitba prodloužila kvůli mimořádně silnému sněžení a následným obtížím pro zvěř. Zde je klíčové sledování počasí.
Příchod vyšší sněhové pokrývky v listopadu je signálem k zahájení zimního přikrmování. Používají se objemová krmiva, která pomáhají zvěři přežít drsnější podmínky. Některé honitby využívají i solná lizáta, důležitá pro minerální doplnění. Na severu Čech, kde jsem byl na jednom výjimečném lovu, mi ukázali sofistikované systémy přikrmování – s automatickými dávkovači a monitorováním spotřeby. Je to fascinující, jak se technologie prolíná s tradičním lovectvím.
Konec listopadu pak znamená postupné snižování dávek jadrných krmiv, především pšenice, žita a ječmene. Toto omezení je nutné, aby se zvěř nenaučila na snadnou dostupnost potravy a zůstala co nejdéle v přirozeném prostředí. Je to důležité pro zachování zdraví populace a biodiverzity celého ekosystému. V jižních Čechách jsem sledoval tradiční postupy, kde se k přikrmování používaly i plody lesních stromů a ovocných keřů, což je ideální doplněk pro zdravou výživu zvěře.
Kdy končí myslivecký rok?
Myslivecký rok končí v březnu, s příchodem jara, kdy se země probouzí k životu a zemědělci začínají s jarní orbou. Tento časový bod není náhodný. Březen je ideální pro setí políček, které pak poskytnou zvěři cenný zdroj potravy. Čím dříve se zaseje, tím dříve je k dispozici “produkce políčka”, což je pro populaci zvěře v dané oblasti klíčové pro přežití a reprodukci. Tento systém se udržuje po staletí a je důležitou součástí udržitelného hospodaření s přírodou, které jsem pozoroval v mnoha oblastech Evropy, od hustých lesů Karpat až po rozlehlé lány střední Čech. Období konce mysliveckého roku je tak spjato s tradičním zemědělským kalendářem a tvoří zajímavý kontrast mezi aktivitou člověka a rytmem přírody. Rychlost jarního růstu plodin se pak liší v závislosti na nadmořské výšce a mikroklimatu, což jsem zaznamenal během svých cest po různých klimatických pásech. Zde, v české krajině, se tento přechod projeví poměrně rychle.
Kde nesmí myslivec střílet?
Bezpečnost při lovu je prvořadá, a to bez ohledu na to, zda se nacházíte v českých lesích, nebo na honu v africké savaně. Základní pravidlo zní: nikdy nestřílejte a ani nemíříte směrem, kde by mohlo dojít k ohrožení zdraví, života či majetku. To zahrnuje libovolnou vzdálenost, na kterou vaše zbraň dosáhne. V dostřelu by se neměli nacházet lidé, domácí zvířata, divoká zvěř mimo legální cíl lovu, budovy, dopravní prostředky, elektrické vedení – zkrátka cokoliv, co by mohlo být poškozeno střelou nebo jejími střepinami. Mnohé země mají striktní zákony ohledně bezpečných zón kolem obydlí a silnic, které je nutné respektovat. V některých regionech, například v horských oblastech s omezenou viditelností, je striktně zakázáno střílet i na zvěř na horizontu a v jeho bezprostřední blízkosti kvůli riziku ricochetu (odrazu střely) od skalních útvarů. Před samotnou střelbou je nezbytné důkladně prozkoumat cíl a prostor kolem něj, v ideálním případě s asistencí zkušeného lovce. Nepodceňujte ani vliv větru, který může změnit trajektorii střely. Pamatujete si – zodpovědnost za bezpečnost je plně na vás.
Dodržování těchto pravidel není jen otázkou zákona, ale především zodpovědného přístupu k lovu. V mnoha kulturách je lov spjat s hlubokým respektem k přírodě a k životu. Používejte zbraň vždy s maximální obezřetností a uvědomte si potenciální dopady každého výstřelu.
Zkušenost z cest po světě mi ukázala, že bezpečnostní standardy se v různých zemích liší, nicméně principy zodpovědné manipulace se zbraní a respektování bezpečného prostoru zůstávají univerzální a nezbytné.
Kolik bere Hradní stráž?
Plat hradní stráže se pohybuje v širokém rozmezí, od 20 000 Kč do 58 000 Kč. To závisí na mnoha faktorech, včetně seniority, zkušenosti a konkrétního postavení v rámci stráže. Nejedná se o jednoduchou práci. Strážní musí zvládat náročné fyzické i psychické podmínky, včetně dlouhých směn a práce v nepříznivém počasí. Výcvik je náročný a zahrnuje osvojení si specifických dovedností, jako je například manipulace se zbraněmi (i když v běžné službě je zbraň spíše symbolem). Kromě samotného střežení hradu se strážní účastní i různých ceremoniálů a oficiálních akcí, což je z turistického hlediska velmi zajímavé a přispívá k celkové atmosféře Pražského hradu. Plat tedy neodráží pouze strážní službu, ale i reprezentativní funkci.
Co může myslivecká stráž?
Myslivecká stráž, instituce s kořeny hluboko v historii evropského venkova, disponuje v honitbě značnými pravomocemi. Jejich hlavní náplní je ochrana zvěře a dodržování mysliveckých předpisů. To v praxi znamená právo zastavit a zkontrolovat vozidla, zda nepřevážejí nelegálně ulovenou zvěř – praxe rozšířená napříč Evropou, od britských lesů až po rumunské Karpaty. Zadržení osob překvapených při pytláctví nebo s nelegální výzbrojí je dalším důležitým prvkem jejich činnosti, podobně jako v mnoha jiných zemích s rozvinutým lesním hospodářstvím. Zajímavostí je, že v některých regionech České republiky, na rozdíl třeba od striktnějších pravidel v Německu, má myslivecká stráž pravomoc i k usmrcení toulavých psů, což je opatření k ochraně zvěře před predátory. Tento aspekt vyvolává často diskuze o etice a humánním přístupu, podobně jako v debatách o vlčí populaci v mnoha evropských zemích. Rozsah pravomocí myslivecké stráže je tak specifický a variabilní i v rámci Evropské unie, a jeho pochopení vyžaduje detailní znalost lokálních předpisů.
Kdo může vykonávat právo myslivosti?
Myslivost v Česku? To není jen o romantických východech slunce a šumění lesa. Je to hlavně o právu. A to právo vykonávat myslivost má jen ten, kdo užívá honitbu – a to není jen tak pro každého. Užívání honitby zahrnuje komplexní soubor činností, které sahají daleko za pouhé procházky lesem.
Představte si to takto: obdobně jako by jste měli klíče od bytu, ale k plnému užívání honitby potřebujete mnohem víc než jen klíče. Potřebujete svolení vlastníka honebních pozemků. A to je důležité zdůraznit. Bez toho se neobejdete. Nemůžete si prostě vzít pušku a jít lovit.
Co všechno to užívání honitby zahrnuje? To se podívejte:
- Vstup na honební pozemky: Samozřejmost, ale bez svolení vlastníka je to ilegální.
- Budování mysliveckých zařízení: A to je už zajímavější. Představte si, že chcete postavit krmelec pro zvěř, posed pro pozorování nebo políčko pro pěstování speciálních plodin pro lesní zvěř. K tomu všemu potřebujete souhlas majitele pozemku.
Z mého pohledu cestovatele a milovníka přírody se mi líbí, že Česká republika klade důraz na zodpovědné hospodaření s přírodními zdroji. Myslivost zde není jen o lovu, ale o péči o ekosystém. A to zahrnuje i spolupráci s vlastníky pozemků. Je to systém, který si zaslouží respekt, ačkoliv je poměrně striktní.
Myslivost není jen o pušce, ale o komplexním vztahu člověka a přírody. A ten vztah je v Česku založen na právním řádu, který je třeba respektovat.
Na závěr ještě pár důležitých bodů k zamyšlení:
- Vždy si ověřte, zda máte povolení k vstupu na konkrétní pozemky.
- Dodržujte platné zákony a vyhlášky o myslivosti.
- Respektujte ekosystém a jednajte zodpovědně.
Kdy je povolen lov Muškařením?
Lov muškařením v pstruhových revírech je dle §1 písm. a) povolen od 16. dubna do 30. listopadu. To je klíčové datum, které si každý rybář musí zapamatovat. Nezapomeňte si ale před výpravou ověřit aktuální platnost a případné výjimky, které mohou nastat v daném revíru. Informace o omezeních lovu a případných změnách najdete na stránkách příslušného rybářského svazu. V této době se pstruzi nachází v nejlepší kondici a boj s nimi je nezapomenutelný. Důležité je dodržovat předepsané limity úlovků a chránit životní prostředí. Vybavení pro muškaření vyžaduje preciznost, lehké náčiní a cit pro vodu. Nezapomenutelné zážitky čekají na ty, kdo se k lovu postaví s respektem a ohleduplností k přírodě.
Jak zjistím honitbu?
Seznam honiteb naleznete na mysliveckém portálu, konkrétně v sekci Aplikace – webHONITBA – Seznam honiteb. Zde se vám zobrazí přehled honiteb, které jste si založili, nebo k nimž máte přístup. Všimněte si, že každé honitbě je přiřazeno unikátní ID, které usnadňuje její identifikaci a vyhledávání. Možná budete překvapeni rozmanitostí typů honiteb – od rozlehlých lesních komplexů až po menší oblasti s bohatou faunou. Při tvorbě nové honitby, která je zde také možná, nezapomeňte na pečlivou dokumentaci – mapu, popis terénu, dominantní druhy zvěře a jejich početnost. To vše vám pomůže s efektivním plánováním a sledováním vašeho lovu, ať už se jedná o jeleny, srnce, divoká prasata, nebo ptactvo. Správná evidence je klíčem k udržitelnému hospodaření s přírodními zdroji a k dlouhodobému úspěchu v myslivosti. Nepodceňujte ani ochranu přírody a dodržování všech platných předpisů.
Kdy myslivci neloví?
Tradice lovu se liší napříč kulturami a zeměmi. Zatímco v českých lesích se dodržuje dodnes zdrženlivost lovu 24. a 25. prosince a často i na Nový rok – z respektu k vánočním svátkům a odpočinku, v některých částech světa se tradice liší dramaticky.
Staré myslivecké tradice, o nichž se zmiňuje text, skutečně uváděly lov i na Štědrý den, což naštěstí dnes není běžné. Tato skutečnost ilustruje, jak se normy a tradice v průběhu staletí mění.
Mezinárodní srovnání:
- V některých afrických zemích je lov součástí každodenního života a je regulován lokálními zvyky a právem. Některé kmeny mají specifická období, kdy lov není povolen, často spjatá s náboženskými svátky nebo obdobím rozmnožování zvířat.
- V severských zemích se lov často řídí přísnými kvótami a zákazy, zaměřenými na ochranu ohrožených druhů. Zimní období může být omezeno kvůli sněhové pokrývce, která komplikuje lov.
- V Jižní Americe existují oblasti, kde je lov tradičně součástí kultury domorodého obyvatelstva, s rituály a omezeními, které se odvíjí od jejich spirituality a vztahu k přírodě.
Legislativní omezení: Bez ohledu na tradice, lov je všude na světě předmětem přísné legislativy, která definuje povolené druhy, období lovu, způsoby lovu a další důležitá omezení. Tyto předpisy se liší podle země a regionu a jejich účelem je ochrana fauny a regulace lovecké činnosti.
Bezpečnost: Uvedený argument o bezpečnosti po Silvestru je relevantní, ovšem riziko zranění se může vyskytnout v jakoukoliv dobu. Zodpovědný přístup k lovu zahrnuje zohlednění bezpečnostních aspektů po celý rok.
Kdy se mohou střílet lišky?
Lov lišek je v České republice povolen celoročně. Tohle je informace, kterou by si měl zapamatovat každý milovník přírody, chystající se do českých lesů. Zatímco lov některé zvěře je striktně omezen na určitá období, lišky představují výjimku. Tento fakt souvisí s jejich postavením v ekosystému – jsou považovány za škodnou zvěř, jejich populace je regulována tak, aby se minimalizoval negativní dopad na ostatní druhy.
Pro srovnání, doba lovu jiné zvěře je výrazně omezena. Například:
- Muflon: 1. července – 31. března
- Muflonka: 1. července – 31. prosince
- Zvěř do dvou let věku: celoročně (stejně jako lišky)
Při cestování po České republice a setkání s lovci je důležité respektovat platná nařízení a být si vědom těchto časových omezení. Informace o lovu zvěře je k dispozici na webových stránkách státní správy. Nejen pro lovce, ale i pro fotografy divoké přírody je znalost těchto pravidel klíčová pro bezpečný a ohleduplný pohyb v krajině. Místní znalosti jsou při cestování po České republice, s její pestrou faunou a loveckými tradicemi, neocenitelné.
Kdo je vlastníkem honitby?
Otázka vlastnictví honitby je v Česku trochu oříšek. Zákon o myslivosti (ZoM) už pojem „majitel honitby“ nepoužívá. Představte si to takhle: kdyby všechny pozemky v jedné honitbě vlastnila jedna osoba – fyzická nebo právnická – toho bychom mohli neformálně nazvat “majitelem honitby”. Ale oficiálně to tak není. Myslím, že si to pamatuji i z mých cest po českých lesích – složitý systém vlastnictví pozemků tu vždycky byl. Často se stává, že honitba zahrnuje pozemky mnoha různých vlastníků, kteří společně tvoří honební společenství. To je pak mnohem složitější systém správy, ale zajišťuje péči o zvěř i na rozsáhlých a různorodých územích. Výsledkem je, že “vlastník honitby” je spíš abstraktní pojem, než jasně definovaný právní subjekt.
Kolik je členů ČMMJ?
Počet členů České myslivecké jednoty (ČMMJ) je téma, které mě osobně vždy fascinovalo, a to nejen z pohledu samotné organizace, ale i v kontextu proměn české krajiny a přístupu k přírodě. Zatímco v roce 1995 se pyšnila ČMMJ téměř 113 000 členy – představte si tu sílu a vliv na venkově! – údaje z roku 2018 ukazují propad na zhruba 60 000 myslivců. To je skoro o polovinu méně! Tento pokles není zdaleka jen pouhé číslo, ale odráží hlubší společenské změny.
Při mých cestách po České republice jsem si všiml, jak se mění venkov. Mnoho mladých lidí opouští vesnice, čímž se snižuje zájem o tradiční řemesla a koníčky, včetně myslivosti. Změnil se i přístup k přírodě. Dříve byla myslivost často spojena s existenčním zajištěním, dnes je to spíše záliba, a to i s výrazným ekonomickým aspektem. Pro některé je to stále důležitý zdroj potravy, pro jiné je to spíše relaxace a spojení s přírodou. Zajímavé je sledovat, jak se tento přístup promítá do různých regionů. Na jižní Moravě, s její bohatou loveckou tradicí, je situace možná odlišná od například severu Čech.
Současná ČMMJ čelí výzvám, jak nalákat novou generaci myslivců a udržet si jejich zájem. Je potřeba se zaměřit na moderní přístup k vzdělávání, na propagaci zodpovědné myslivosti a na prezentaci myslivosti jako součásti ochrany přírody. Jen tak se podaří zastavit úbytek členů a zachovat bohatou tradici české myslivosti pro další generace.
Je nutné si uvědomit, že počet členů ČMMJ je jen jedním ukazatelem stavu české myslivosti. Důležité je i zhodnocení kvality práce, péče o zvěř a ochrana přírody. A to je téma, které si zaslouží další podrobnější rozbor.
Kdo ustanovuje mysliveckou stráž do funkce?
Tak tedy, kamarádi, myslivecká stráž – to není jen tak něco! Ustavuje ji orgán státní správy myslivosti, a to na pořádné desetileté období. Chcete-li se stát součástí této ctěné instituce, vězte, že opakované ustanovení je možné. Ale pozor, není to jen tak!
Než se stanete strážcem lesů, musí váš návrh obsahovat písemný souhlas samotné osoby, která se o tuto funkci uchází. To je důležité, protože zodpovědnost je veliká. Myslivecká stráž má na starosti ochranu zvěře a dodržování mysliveckých předpisů.
A co je ještě důležité vědět?
- Orgány státní správy myslivosti se liší podle kraje, takže je dobré si zjistit přesné informace na příslušném úřadě.
- Před samotným ustanovením je potřeba absolvovat kurzy a získat potřebné znalosti a dovednosti. To zahrnuje znalost mysliveckých právních předpisů, ochrany přírody a samozřejmě i praktické zkušenosti se zbraněmi.
- Myslivecká stráž má širokou škálu pravomocí, ale vždy musí postupovat v mezích zákona.
Takže, kdokoliv touží po dobrodružství v zeleni a ochraňování přírody, ten by se měl o ustanovení do funkce myslivecké stráže více informovat. Je to náročná, ale zároveň velice uspokojující práce!
Čím střílí myslivci?
Myslivci používají různé zbraně, nejčastěji kulovnice různých ráží, volba závisí na druhu zvěře. Důležité je, aby zbraň přesně seděla a byla správně nastřelená, což je klíčové pro přesný a humánní zásah. V zimě, kvůli zvětšenému objemu oblečení, je to ještě důležitější. Výběr náboje, jeho ráže a typ střely (brok pro drobnou zvěř, kulka pro spárkatou) se řídí druhem lovené zvěře a platnou legislativou. Dobře zvolená munice minimalizuje utrpení zvířete. Je třeba si uvědomit, že i přes veškerou pečlivost, zásah nemusí být vždy ideální a důležitá je znalost první pomoci pro zraněná zvířata. Myslivost je náročná aktivita vyžadující znalosti biologie zvěře, balistiky a legislativy. Vybavení zahrnuje i dalekohled pro přesné určení cíle a případně termovizi pro lov v horších světelných podmínkách. Bezpečnostní pravidla jsou absolutní prioritou, vždy je nutné brát ohled na okolí a ostatní účastníky lovu.
Kdy může myslivecká stráž zastřelit kočku?
Myslivecká stráž smí zastřelit kočku jen v krajní nouzi, například při bezprostředním ohrožení zvěře nebo lidí. Tohle není běžná situace, spíš výjimka. Pokud k tomu dojde, musí podle zákona informovat majitele, pokud je zastihnutelný, a sdělit mu místo a důvod střelby, prokazujíce se příslušným průkazem. Je důležité si uvědomit, že i v takovém extrémním případě se musí postupovat striktně podle zákona a je nutné mít pádný důvod. V praxi to znamená, že kočka by musela představovat skutečnou a bezprostřední hrozbu. Například agresivní kočka napadající zvěř, nebo ohrožující lidské zdraví. V běžném případě, když kočka třeba jen zvěř pozoruje, nebo se pohybuje v lese, k zásahu nedochází. Je to podobné jako u nebezpečných psů – zásah je krajním řešením, nikoliv běžnou praxí. Proto je důležité dodržovat zákon o myslivosti a zodpovědně se chovat ke zvířatům.
Jak vyjmout pozemek z honitby?
Vyjmout pozemek z honitby není jednoduché, ale zákon o myslivosti to umožňuje. § 17 odst. 2 umožňuje prohlásit část honebních pozemků za nehonební. To se týká především bezpečnostních, vojenských důvodů, nebo zájmu samotného vlastníka. Myslím si, že pokud vlastníte pozemek v krásné, odlehlé oblasti, třeba na samotě u lesa, a chcete si užít klid bez střelby, tato možnost je pro vás.
Žádost se podává na obecní úřad obce s rozšířenou působností. Důležité je v ní jasně a srozumitelně zdůvodnit svůj požadavek. Nejenže je nutné uvést důvody, ale doporučuji připojit i důkazy – například fotografie, mapy, výpis z katastru nemovitostí. Čím detailnější a přesvědčivější žádost podáte, tím vyšší šance na úspěch.
Mám zkušenosti s vyřizováním podobných záležitostí na různých místech České republiky, a musím říct, že proces může být zdlouhavý. Připravte se na administrativu a několik měsíců čekání. Pokud máte pozemek v oblasti s hustou sítí honebních společenstev, buďte trpěliví a připravte se na případnou komunikaci s mysliveckým sdružením.
Nezapomeňte, že vyjmutí pozemku z honitby má i své důsledky. Možná budete muset řešit ochranu proti škodám způsobeným zvěří samostatně. Před podáním žádosti si proto dobře promyslete všechny souvislosti a zvažte všechna pro a proti. Možná se vám bude hodit konzultace s právníkem specializujícím se na nemovitosti a zemědělství.
Kolik cejnu si mohu ponechat?
Kolik si tedy můžete ponechat z úlovku? Český rybářský zákon je v tomto ohledu poměrně striktní. Teoreticky, a zdůrazňuji teoreticky, můžete si za týden ponechat 14 kusů kaprů, candátů, bolenů, štik nebo sumců. Zde je ale zásadní háček: první ulovená ryba z každé z těchto kategorií nesmí překročit 7 kg. To znamená, že pokud chytíte kapra o váze 8 kg, zbývajících 13 kaprů už si ponechat nemůžete, a to i kdyby byly menší než 7 kg. Prakticky to znamená, že se spíše zaměřte na počet kusů, než na jejich celkovou váhu. Vždy se informujte o aktuálních předpisech na dané lokalitě, protože místní úpravy rybářského řádu jsou běžné a mohou se lišit. Nezapomínejte také na ochranu menších ryb – pro udržení zdravé populace je důležité dodržovat minimální míry a šetrně s rybou zacházet. A ještě jedna rada zkušeného cestovatele a rybáře: před výpravou si vždy ověřte platnost vašeho rybářského lístku a případné místní poplatky. Neznalost zákona neomlouvá.
Mimochodem, pokud cestujete po Čechách a Moravě, objevujte různé rybářské revíry! Každý nabízí jedinečný zážitek a šanci na úlovky různých druhů ryb. Některé revíry jsou známé spíše kapry, jiné zase dravými rybami. Plánování výpravy, studium map revírů a znalost rybářských technik jsou klíčové pro úspěšný rybolov a krásné vzpomínky.
Na závěr ještě jedna poznámka: respektujte přírodu a dodržujte všechny platné předpisy. Jen tak si uchováme krásu a bohatství našich vodních ploch pro další generace.
Kdy je hájení úhoř říční?
Úhoř říční (Anguilla anguilla) je v daném rybářském revíru hájen od 1. září do 30. listopadu. Je to důležité období pro jeho ochranu, neboť právě v této době probíhá jeho reprodukce. Úhoř je kriticky ohrožený druh a jeho lov je silně regulován. V některých oblastech je dokonce zakázán úplně. Při rybaření je proto nutné důkladně prostudovat místní rybářské řády a dodržovat je. Porušení těchto pravidel může vést k vysokým pokutám. Nezapomeňte, že ochrana úhoře je klíčová pro zachování jeho populace.
