Kdy se může lovit na přívlác?

Lov přívlačí na českých pstruhových revírech je regulován a probíhá od 16. dubna do 30. listopadu. To je sice základní pravidlo, ale v mnoha zemích, které jsem navštívil – od Alp přes Skandinávii až po Kanadu – se s rybářskými předpisy setkávám s mnohem větší variabilitou.

Zde je několik důležitých aspektů, které byste měli zvážit:

Druh revíru: Pstruhové revíry jsou jen jedním typem. Existují revíry pro kapry, sumce, štiky a mnoho dalších druhů ryb, s vlastními, často striktnějšími, pravidly ohledně povolené techniky lovu, včetně přívlače.
Velikost a druh ryb: Minimální délka a hmotnost ulovených ryb se liší podle druhu a revíru. V některých zemích je dokonce lov určitých druhů zcela zakázán.
Omezení počtu ulovených ryb: Denní limity úlovků jsou běžné a značně se liší v závislosti na lokalitě a druhu ryby. Některé země upřednostňují “chyť a pusť” přístup.
Používané nástrahy: Typy povolených nástrah se také liší. V některých zemích existují omezení týkající se velikosti a druhu háčků, umělých nástrah a živých návnad.

Pro komplexní informace je nutné vždy zkontrolovat:

Aktuální rybářský řád daného revíru.
Specifické předpisy pro daný region.
Potenciální sezónní omezení.

Ignorování těchto pravidel může vést k pokutám. Doporučuji si vždy předem ověřit platné předpisy, abyste si udrželi nejen dobrý pocit z lovu, ale i se vyhnuli problémům s úřady.

Jak se provádí sčítání zvěře?

Sčítání zvěře? To je parádní výlet! Provádí se většinou individuálně, jeden sčítač projde vytyčenou oblastí po předem naplánovaných trasách – transektech. Je to jako pořádná turistika, ale s dalekohledem a blokem. Důležité je zaznamenávat každý kus zvěře, co spatříš, a to včetně druhu. Nejde jen o to, kolik jelenů vidíš, ale i kolik srn, zajíců… Kromě počtu je klíčová i kolmá vzdálenost od zvěře k linii transektu – to se odhaduje, a čím přesnější odhad, tím spolehlivější výsledek. Pomáhá to pak spočítat celkovou populaci v dané oblasti, i když nevidíš úplně všechno. Dobré boty a mapa jsou samozřejmostí, ideálně i GPS a třeba i fotoaparát pro dokumentaci – to už je ale spíš pro fajnšmekry. Nezapomenutelný zážitek, co říkáte?

Tip: Nejlepší čas na sčítání je brzy ráno nebo za soumraku, kdy je zvěř nejaktivnější. A pozor na počasí! Déšť a hustá mlha vám ztěžují pozorování.

Co je výkon pravá myslivosti?

Výkon práva myslivosti? To není jen tak nějakej hon na zvěř! Je to zodpovědná a odborná činnost, chráněná zákonem č. 449/2001 Sb., která má veřejně prospěšný charakter. Myslivci se starají o zvěř a její životní prostředí. Představte si to jako komplexní péči o divokou přírodu.

Co to obnáší v praxi?

Ochrana a regulace stavů zvěře: Myslivci sledují stavy zvěře, reguluji jejich početnost aby se zabránilo škodám na lesích a polích, a podporují biodiverzitu.
Péče o lesní ekosystém: Tím myslím nejen krmivo, ale i úpravy prostředí pro zvěř, výsadba stromů, boj proti pytláctví. Je to vlastně ochrana životního prostředí v praxi.
Prevence škod způsobených zvěří: Myslivci se aktivně snaží předcházet škodám, které zvěř může způsobovat zemědělcům a lesníkům.

A pro nás, milovníky aktivního cestování, to znamená:

Bezpečnost v přírodě: Díky myslivcům je v lesích více v bezpečí. Dobře udržované lesní cesty a informovanost o výskytu zvěře nám usnadňuje pohyb.
Bohatší přírodní zážitek: Díky jejich péči je příroda rozmanitější a krásnější. Vidíme zdravé lesy, bohatou faunu a máme možnost se s ní setkat.
Povědomí o přírodě: Myslivci často organizují akce pro veřejnost, které nás učí o přírodě a jejích obyvatelích.

Zákon o myslivosti není jenom o lovu, je to komplexní systém ochrany přírody a hospodaření s ní.

Které Přisvojené druhy ryb zapisuje osoba provádějící lov v Mimopstruhovém rybářském revíru bezprostředně po jejich ulovení?

V mimopstruhovém revíru si hned po zdolání zaznamenávám úlovek kapra, amura, štiky, candáta, bolena, sumce a lososovitých ryb. Je to důležité kvůli evidenci a kontrole rybolovu. Praktické je používat k tomu voděodolný zápisník a tužku, případně mobilní aplikaci pro zaznamenávání úlovků. Důkladné zaznamenávání mi pomáhá sledovat vývoj mého lovu a optimalizovat techniky. Nezapomínám na dodržování platných limitů a ochranných opatření pro jednotlivé druhy, abychom si uchovali bohatost našich vod. Pozor si dávám hlavně na minimální délku a počet ulovených kusů – to se liší revír od revíru a je důležité si to předem ověřit v platném rybářském řádu.

Kolik cejnu si mohu ponechat?

Zákon dovoluje si za týden ponechat 14 kusů kaprů, candátů, bolenů, štik nebo sumců. Důležité je, že první ulovená ryba nesmí překročit 7 kg. To je však jen teoretický limit. V praxi se omezení často liší podle revíru a platných místních nařízení. Před výletem proto vždy zkontroluj aktuální rybářský řád dané vodní plochy, ten může obsahovat další omezení, například minimální délku ryb, nebo dokonce úplný zákaz lovu některých druhů. Nepodceňuj to, pokuty za porušení rybářského řádu mohou být vysoké. Měj vždy po ruce povolenku k rybolovu a aktuální rybářský řád. Nezapomeň na správné vybavení pro bezpečný a ohleduplný rybolov, včetně podběráku a měřícího prkna pro dodržení zákonných limitů.

Tip: Informuj se u místních rybářů nebo v turistickém informačním centru o nejlepších místech k rybolovu a aktuálních podmínkách.

Kdy můžu chytat na dva pruty?

Otázka lovu na dva pruty v České republice je spíše otázkou věku a typu rybářského lístku než univerzálního pravidla. Základní legislativa stanovuje limit jeden prut pro většinu rybářů. Výjimky existují, ale liší se dle věku a typu povolenky.

Podívejme se na to podrobněji:

Děti: Rybářský lístek pro děti umožňuje lov na dva pruty, ale pouze za specifických podmínek. Věk dítěte hraje klíčovou roli; pravidla se v různých zemích liší, ale v ČR je to obvykle po zahájení školní docházky (6-7 let). V některých zemích je věková hranice vyšší. Vždy je třeba se řídit platnými místními předpisy.
Dospělí: Pro dospělé rybáře je standardní limit jeden prut. Existují výjimky v závislosti na druhu rybolovu, lokalitě a dalších faktorech. Některé země EU mají méně restriktivní přístup, ale Česká republika obecně preferuje principu “jeden prut na jednoho rybáře”.

Důležité je také zohlednit:

Druh rybářského lístku: Typ povolenky může ovlivnit povolený počet prutů. Speciální licence nebo povolení k rybolovu na specifických lokalitách mohou mít odlišná pravidla.
Místo rybolovu: Pravidla se mohou lišit v závislosti na lokalitě. Je nezbytné si předem ověřit platná nařízení dané oblasti, jelikož i v rámci jedné země se mohou pravidla výrazně lišit.
Používání nástrah: Pravidla se mohou vztahovat i na používání živých či mrtvých nástrah. Toto je důležité z hlediska ochrany druhů a environmentálních regulací.

Shrnutí: Bez ohledu na zkušenosti, vždy je nutné dodržovat platné rybářské předpisy dané lokality a typu rybářského lístku. V případě pochybností je vždy nejlepší obrátit se na příslušný úřad nebo rybářský svaz.

Na jakou stranu se dává ulomek za klobouk?

Tradiční lovecký trofejní úlomek, symbol úspěšného lovu, se umisťuje na pravou stranu klobouku. Ideální je třívýhonkový nebo listnatý, o velikosti přibližně dlaně. Před umístěním se lehce namočí do barvy, aby lépe přilnul a vydržel. Zpravidla se používá spíše u klobouků s pevnější korunou, aby se úlomek neztratil. Mnoho zkušených lovců, s nimiž jsem se potkal během svých cest po Evropě a Severní Americe, zdůrazňuje význam tohoto zvyku jako projev úcty k ulovené zvěři a zároveň jako symbol zkušeností a dovedností lovce. Volba barvy úlomku se může lišit, ale nejčastěji se používají zemité tóny, které nenarušují celkový vzhled klobouku. Zajímavostí je, že v některých oblastech se místo úlomku používají jiné symboly úspěšného lovu, například malé sošky zvířat nebo umělecké reliéfy.

Kde nesmí myslivec střílet?

Základní pravidlo zní: nikdy nestřílej, pokud si nejsi absolutně jistý cílem a co se nachází za ním. Dostřel tvé zbraně je mnohem větší, než si myslíš, a střela se může odrazit od nečekaných překážek. Vždy zvažuj terén, vegetaci, vítr a další faktory, které mohou ovlivnit trajektorii střely. Nestřílej nikdy přes vodní plochy, údolí ani do neznámého terénu. Zvěř na horizontu a v jeho těsné blízkosti je vždy riziková, protože vzdálenost je těžko odhadnutelná a hrozí nebezpečí zranění či usmrcení někoho dalšího. Před výstřelem pečlivě prohlédni celý prostor v dostřelu, včetně prostoru za cílem. Při lovu v lese je důležité brát v úvahu i hustotu porostu, který může střelu odklonit. Nepodceňuj ani vliv kopců a nerovností terénu na dráhu střely. Pamatuješ si, že odpovědnost za každý výstřel neseš výhradně ty.

Bezpečnost je na prvním místě. Před lovem si důkladně prostuduj mapu okolí a identifikuj potenciální nebezpečí. Vždy informuj své okolí o svém záměru lovit a o plánované oblasti. A co je nejdůležitější: pokud si nejsi jistý, nestřílej!

Kdy se nesmí lovit ryby?

Zákon o ochraně ryb a rybářský řád diktují, kdy a kde je lov ryb zakázán. Neexistuje jednotné datum, kdy je lov ryb zcela zakázán, spíše se jedná o časová omezení a výjimky podle revírů. Základním pravidlem je dodržování povoleného časového úseku lovu, který se v jednotlivých měsících liší. V měsících duben až září končí lov o půlnoci, zatímco od října do března ve 22:00. Toto pravidlo se týká mimopstruhových revírů. Pro pstruhové revíry se pravidla mohou lišit, proto je nutné se předem informovat u příslušného rybářského svazu nebo správce revíru. Zkušení cestovatelé a rybáři vědí, že se vyplatí detailně prostudovat místní nařízení, jelikož sankce za porušení rybářského řádu mohou být značné. Důležité je také respektovat limity úlovků, které se liší podle druhu ryby a revíru. Před cestou na ryby se proto vždy seznamte s platnými předpisy daného regionu – nepodceňujte to, může to ovlivnit celou vaši rybářskou výpravu. Informace o aktuálních limitech a omezeních lovu lze snadno najít na webových stránkách Českého rybářského svazu a místních rybářských spolků. Znalost místních zvyklostí a respektování přírody jsou klíčové pro úspěšný a zodpovědný rybolov.

Kdo vydává povolenku k lovu ryb?

Rybářský lístek, nezbytný pro každého zapáleného rybáře a turistu, který si chce užít klidnou chvíli u vody, vydává obecní úřad obce s pověřeným obecním úřadem nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Důležité je vědět, že lístek získáte na úřadě, v jehož obvodu máte trvalý pobyt (ČR), případně tam, kde se zdržujete, pokud jste cizinec.

Před žádostí si ověřte:

Přesnou adresu a otevírací dobu příslušného úřadu – ušetříte si tak zbytečné cesty.
Potřebné dokumenty – obvykle občanský průkaz a fotografii. Někdy se vyžaduje i doklad o absolvování rybářského kurzu.
Poplatky – výše poplatku se liší dle obce, proto se informujte předem.

Tip pro aktivní turisty: Nezapomeňte si zkontrolovat platnost vašeho rybářského lístku před každou výpravou. A kromě lístku si s sebou vezměte i potřebné vybavení a samozřejmě dodržujte rybářský řád.

Další užitečná informace: Mnoho oblastí má specifická pravidla pro lov ryb, proto doporučuji prostudovat místní rybářské řády a vyhnout se tak problémům. Informace o těchto řádech najdete často na webových stránkách příslušných rybářských svazů nebo přímo na obecních úřadech.

Čím střílí myslivci?

Myslivci v Česku používají širokou škálu zbraní, od kulovnic různých ráží, ideálních pro větší zvěř jako jeleny či divočáky, až po brokovnice, nezbytné pro lov drobnější zvěře, jako je například zajíc. Volba zbraně závisí na druhu lovu a na zkušenostech myslivce. Zásadní je dodržování zákona o myslivosti, který přesně specifikuje, na jakou zvěř a jakými prostředky je lov povolen. Mnoho zkušených myslivců, s nimiž jsem se setkal během svých cest po Evropě, zdůrazňuje důležitost správného posedu a bezpečného zacházení se zbraní. Kvalitní zbraň, dobře padnoucí do ramene, je nezbytností, zvláště v zimním období s těžkým oblečením. Přesné nastřelení kulovnice je pak klíčové pro etický a úspěšný lov. Výběr správného náboje, ráže a druhu střely (broků) s ohledem na druh lovené zvěře je samozřejmostí – v Rakousku jsem například pozoroval výrazně jiný přístup k výběru střeliva než v České republice, což je dáno odlišnou legislativou a loveckou tradicí.

Náročnost lovu se liší nejen podle druhu zvěře, ale i podle terénu. V horských oblastech Alp jsem se setkal s myslivci, kteří používají speciální, lehké zbraně pro snadnější pohyb v náročném terénu. V rovinatých oblastech je zase důležitá přesnost střelby na větší vzdálenosti. Zkušenost a znalost zbraně, zvěře a terénu jsou tedy klíčové pro úspěšný a zodpovědný lov.

Proč myslivci připíjí levou rukou?

Zvyk myslivců připíjet levou rukou má, jak se zdá, hned několik kořenů, ačkoliv jednoznačná odpověď neexistuje. Můj osobní výzkum během mnoha let cestování po Evropě, a to i v odlehlých loveckých oblastech, mi ukázal, že nejrozšířenější teorie spojuje tento zvyk s praktickou potřebou. V dobách, kdy lov probíhal na koni, či s loveckými psy, bylo nezbytné mít v dominantní, pravé ruce, otěže nebo vodítko. Levá ruka tak zůstávala volná k zdvižení poháru při přípitku.

Zajímavé je, že tato praktická teorie je doplňována druhou, spíše symbolickou. Levá strana těla byla v mnoha kulturách spojována se srdcem, s emocemi a upřímností. Přípití levou rukou tak mohlo symbolizovat upřímnost přání a čistotu úmyslů. Tato symbolika se prolíná s některými starými zvyky a rituály, které jsem pozoroval u různých loveckých společností v Alpách, Karpatech, i na Balkáně. Všimněte si, že i když se praktická potřeba držet otěží dnes už tolik neprojevuje, symbolický význam zvyku přetrvává.

Mnoho z mých cestovatelských zkušeností mi ukázalo, jak hluboce jsou lovecké tradice propojeny s historií a kulturou daného regionu. Tento zdánlivě malý detail, jako je způsob přípitku, nám tak může odhalit fascinující vrstvy kulturních vlivů a praktických potřeb našich předků.

Co dělat když srazím zvěř?

Srazíte-li zvěř, ať už s minimální škodou na autě, nebo zvíře uteče, ohlášení na policii je povinné. To platí v celé České republice i v zahraničí – v mnoha zemích jsou sankce za neohlášení srážky s divokou zvěří značné. Policisté vás vyzvou k popisu události, zajistí se o vaše i případné zranění spolujezdců a posoudí nutnost přivolání záchranky.

Důležité rady pro budoucnost:

V hustě zalesněných oblastech, zejména za soumraku a v noci, snižte rychlost. Zvěř se na silnici objevuje nečekaně a vyšší rychlost značně zvyšuje riziko vážné nehody.
Používejte dálková světla s rozvahou. Dálková světla sice zlepšují viditelnost, ale mohou zvěř oslnit a vystrašit, čímž zvýší pravděpodobnost vběhnutí před auto.
Dbejte na značení upozorňující na zvěř. Tyto značky nejsou náhodné a varují před zvýšeným rizikem.

Co dělat bezprostředně po nehodě (kromě volání policie):

Zajištění místa nehody – zapněte výstražná světla a, pokud je to možné, odtáhněte vozidlo mimo silnici.
Poskytnutí první pomoci zraněným osobám (pokud jste k tomu způsobilí).
Dokumentace – pokuste se pořídit fotografie místa nehody a poškozeného vozidla. Pokud je to možné, zdokumentujte i zranění zvířete.
Kontaktujte vaši pojišťovnu.

Mnoho zemí má specifická pravidla ohledně srážek se zvěří. Při cestování do zahraničí se seznamte s místními předpisy. Nepodceňujte důsledky nehlášení – sankce mohou být značné. Je to i otázka morálky – i drobné zranění může zvíře trápit po dlouhou dobu.

Na který bok se pokládá zvěř?

Zvěř vždycky pokládáme na pravý bok – to je základní pravidlo. Jinak se to nepočítá! Myslím si, že důvod je v usnadnění následného měření a identifikace. Když je zvěř na pravém boku, je přehlednější a přístupnější pro všechny potřebné úkony. Výjimku tvoří jen drobná vodní zvěř, jako třeba kachny. Ty můžeš klidně položit na záda. Tohle je důležité si pamatovat, abys neudělal chybu při evidenci a neměl pak problémy.

Mimochodem, při transportu zvěřiny se vyplatí ji chránit před poškozením a hnilobou. Používám na to vždycky pevný batoh a případně i igelitové sáčky. A když se vracím z delšího výletu, snažím se zvěřinu zpracovat co nejdříve po ulovení, aby si zachovala co nejlepší kvalitu. Tohle platí dvojnásobně v teplejším počasí.

Kdy může myslivec střílet?

Střílet se smí výhradně tehdy, když je cíl jednoznačně identifikován. Zákon (článek 44 Mysliveckého řádu) to striktně vyžaduje. Žádné omyly, jako například zaměnění psa s liškou, nejsou omluvitelné. Zodpovědnost za každý výstřel leží výhradně na střelci.

Pro bezpečnou identifikaci zvěře je důležité:

Dostatečné osvětlení: Střelba za šera nebo v noci je velmi riskantní a často zakázaná.
Důkladná prohlídka terénu: Před výstřelem je nutné zkontrolovat okolí, aby se vyloučila přítomnost osob nebo domácích zvířat.
Použití vhodného dalekohledu: Dobrým dalekohledem lze zvěř lépe identifikovat a posoudit situaci.
Znalost zvěře: Správná identifikace vyžaduje znalost tvaru těla, zbarvení a chování jednotlivých druhů zvěře.

Další důležitá pravidla pro střelbu:

Dodržování bezpečných vzdáleností: Vždy si ověřte, zda za cílem není nic, co by mohlo být výstřelem ohroženo.
Použití správné munice: Používejte munici vhodnou pro daný druh zvěře a loveckou pušku v dobrém technickém stavu.
Dodržování mysliveckých pravidel: Přečtěte si a důsledně dodržujte platné myslivecké předpisy a zákony.

Nepodceňujte rizika a vždy upřednostňujte bezpečnost před lovem.

Kdy volat policii při srážce se zvěří?

Srážka se zvěří je nepříjemná situace, která se může stát kdekoli na světě. Zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že postupy se liší. V České republice je situace jasná zejména u domácích zvířat.

Volání policie je vždy nutné, pokud dojde ke střetu s domácím zvířetem, jako je pes, kůň nebo kráva. Majitel zvířete nese zodpovědnost za škody, a proto je policejní zpráva nezbytná pro další řešení případu – ať už jde o náhradu škod na vašem vozidle, nebo o zdravotní komplikace.

Pro srovnání: v některých zemích se policie volá pouze při větších škodách, nebo pokud je zraněno zvíře. V jiných zemích existují specializované linky pro hlášení nehod se zvěří, často propojené s pojišťovnami.

Vždy si poznamenejte:

Místo nehody
Čas nehody
Druh zvířete
Rozsah škod na vozidle a na zvířeti (pokud je to možné)
Případné svědky

Tato dokumentace vám usnadní komunikaci s policií a s pojišťovnou. Nepodceňujte důležitost policejního protokolu – je to klíčový dokument pro uplatnění nároku na pojistné plnění.

Čím přikrmovat zvěř?

Přikrmování zvěře v zimě je zodpovědná záležitost, o které jsem se leccos naučil během svých cest po světě. Vždycky mě fascinovalo, jak se různé druhy zvířat přizpůsobují zimním podmínkám. A co se týče našich lesních obyvatel? Zapomen´te na zbytky z večeře! Nejpřirozenější potravou pro volně žijící zvěř jsou sušené trávy a byliny, včetně letorostů keřů, například sušeného maliníku. Myslete na to, že je to potrava, kterou by si zvířata našla sama v přírodě, kdyby jim to podmínky dovolily.

Důležité je také podávat jaderná krmiva. Mluvím o kaštanech, žaludech, bukvicích, ale pozor – ne vše je vhodné. Z obilí je pro přikrmování vhodný pouze oves. Ostatní obiloviny, jako je pšenice či ječmen, mohou zvířatům způsobit trávicí potíže. Kukuřice a hrách se dají použít s mírou, ale v menším množství než oves, kaštany a žaludy. Při svých cestách po Evropě jsem viděl, jak se v různých regionech používají různé druhy krmiv, v závislosti na místní flóře a dostupnosti zdrojů.

Nepřidávejte sůl! Sůl je pro zvěř škodlivá a může jim vážně ublížit. Stejně tak se vyhněte plesnivému či zkaženému krmivu. Kvalita krmiva je klíčová pro zdraví zvířat. A ještě jedna rada z mých zkušeností: krmivo rozhazujte na více míst, aby se zvěř netísnila na jednom místě a předešlo se šíření případných nemocí.

Jak pogratulovat myslivci?

Gratulace myslivcům se řídí specifickým loveckým etiketám. Standardním pozdravem je “Lovu zdar!”, přičemž slavnostnější příležitosti vyžadují “Myslivosti zdar!”. Kniha “Myslivecká mluva” od Kovaříka a C. Rakušana (ČMMJ 1994, 1999) nabízí komplexnější návod na loveckou komunikaci. Na zmíněné pozdravy se odpovídá jejich zopakováním nebo prostým “Zdar!”. Znalost těchto zvyklostí je pro cestovatele po českém venkově, zvláště v oblastech s bohatou loveckou tradicí, klíčová pro plynulou a uctivou interakci s místními obyvateli. Nedostatek znalostí v této oblasti by mohl být brán jako neúcta k zdejším zvykům a tradicím. Praktická znalost těchto frází může obohatit zážitek z cestování a umožní navázat kontakt s místními lidmi na hlubší úrovni.

Proč myslivci loví?

Otázka, proč myslivci loví, je komplexní a zasahuje hluboko do lidské psychologie. Psychologové poukazují na řadu motivací, které zdaleka nepřipomínají romantický obraz člověka v souladu s přírodou. Chuť zabíjet a sadismus jsou extrémy, které je nutno brát vážně, i když se jimi neřídí všichni myslivci. Mnoho z nich vnímá lov jako ventilaci agresivity, potřebu “vybít si hněv” na něčem, co vnímají jako slabší. To je však silně problematické z hlediska etického i právního.

Další motivací může být moc nad životem a smrtí – uspokojení z kontroly nad divokou zvěří. Lov je také často vnímán jako manipulace a ovládání přírody, snaha o její “zlepšení” a regulaci populací. Tato snaha se ale často střetává s ochranářskými přístupy a komplexními ekologickými souvislostmi, které daleko přesahují jednoduché regulace početnosti. Na mnoha místech světa jsem se setkal s tradičními loveckými praktikami, které se opírají o úctu k přírodě a jsou prováděny s ohledem na udržitelnost. Tam ovšem motivací není sport, ale spíše zásobování se potravou, které je úzce spjato s místní kulturou.

Zajímavé je, že motivací k lovu může být i spojení s přírodou, které ale může být distorzované silnou potřebou dominance a kontroly. Je důležité si uvědomit, že lov není vždycky jednoduché dělení na “dobré” a “špatné”. Je to komplexní téma s mnoha nuancemi, které se liší podle kulturního kontextu, individuálních motivací a etických přístupů jednotlivých myslivců. Na cestách jsem viděl i případy, kdy lov slouží k ochraně ohrožených druhů před přemnožením a je tak součástí komplexních strategií ochrany přírody.