Kolik by měl člověk ušetřit z výplaty?

Zkušenost z desítek zemí mi ukázala, že efektivní finanční plánování je klíčové bez ohledu na kulturu. Dvacet procent z výplaty by mělo jít stranou – to je univerzální rada, která platí téměř všude. Ideální finanční rezerva by měla pokrýt zhruba tři měsíční platy.

Proč právě tolik? Protože život je nepředvídatelný. V Brazílii jsem zažil kolaps dopravní sítě kvůli povodním, v Japonsku zemětřesení. V každé zemi se mohou stát neočekávané události, které zasáhnou i vaše finance. Tři měsíční platy vám poskytnou polštář pro:

• Neočekávané opravy (rozbitá pračka v Praze je stejně drahá jako v New Yorku).
• Nemoc nebo zranění, které vám zabrání pracovat (v mnoha zemích neexistuje dostatečná sociální síť).
• Ztrátu zaměstnání (i v ekonomicky stabilních zemích se to stává).
• Neočekávané výdaje (cestovní pojištění nepokryje vše, co se může stát v zahraničí).

Mnoho lidí podceňuje důležitost finanční rezervy. Znáte ten pocit, když se něco pokazí a vy nemáte peníze na řešení problému? Tohle se dá předejít. Zvažte, jak efektivně využít svých 20 % – investice do akcií, spořicí účet, nebo třeba do drahých kovů, záleží na vašich finančních cílech a rizikové toleranci. Pamatujete si na to, co jsem viděl v Thajsku? Ztráta všech úspor při nečekané povodni. Založení rezervy je investicí do vaší budoucnosti a klidu.

• Nastavte si automatické odkládání – nečekejte, až vám zbude něco na konci měsíce.
• Sledování výdajů je klíčové pro rozpočtování a maximalizaci úspor.
• Diverzifikace úspor minimalizuje riziko.

Kolik mít naspořeno?

Nejlepší je si určit cílovou částku na důchod, jako by to byl vrchol nejnáročnějšího výstupu. 2 miliony korun je základní tábor, ale s tím se na vrchol nedostaneš. Mysli na to, že ceny budou stoupat, jako bys zdolával stále strmější svah – 2,5 milionu je spíš realističtější cíl, aby ses v důchodu nepřekvapil nedostatkem financí. Čím dřív začneš šetřit, tím menší bude tvé denní „výstupní“ zatížení. Představ si to jako pravidelné malé výstupy na lehký kopec – každý měsíc si něco odlož. Nepodceňuj sílu malých, ale pravidelných úspor, to je jako postupný výstup, kde se postupně aklimatizuješ a zvládneš i náročnější pasáže. Zkus si spočítat, kolik ti zbývá do důchodu, a kolik bys musel šetřit měsíčně, aby ses do cíle dostal. To bude tvůj plán výstupu. A nezapomeň na neočekávané situace, to je jako nepředvídatelné počasí na horách – může to zpomalit tvůj postup, proto je dobrá rezerva vždycky výhodou.

Mysli na to, že čím vyšší cílová částka, tím větší je tvoje „vrcholová“ odměna – komfortnější důchod. A nezapomeň, že cesta je stejně důležitá jako cíl. Užij si proces šetření a plánuj si, na co si ty úspory později “vyšlápneš”.

Jak dlouho trvá našetřit milion?

Představte si, že měsíčně spoříte 6000 Kč. To zní jako málo, ale s trochou štěstí a chytrým investováním se to může proměnit v pořádný balík. Představte si, že byste tyto peníze pravidelně investovali do fondu s průměrným ročním zhodnocením 6,5 %. To je reálné číslo, srovnatelné s dlouhodobými výnosy mnoha světových indexových fondů. A víte co? Za pouhých 10 let byste se mohli dostat k vysněnému milionu.

Ale cesta k milionu není jen o spoření, je to i o diverzifikaci a trpělivosti. Možná si říkáte: “Deset let? To je věčnost!” Ale podívejte se na to z jiného úhlu. Deset let je doba, za kterou se dá procestovat kus světa. Představte si, že byste si během té doby dali například:

• Rok na cestách po Jižní Americe: prozkoumat majestátní Andy, protancovat noc v Rio de Janeiru a pokochat se tajemstvím Machu Picchu.
• Půl roku v jihovýchodní Asii: ochutnat exotické kuchyně, proplout úchvatnými krajinami Thajska a ztratit se v rušných ulicích Hanoje.
• Krátké výlety po Evropě: objevovat skryté klenoty starého kontinentu, od malebných vesniček Toskánska až po pulzující metropoli Barcelony.

A to vše během doby, kdy vaše peníze pracují pro vás. Klíčové je pravidelné investování a dlouhodobý přístup. Nečekejte okamžité zázraky, ale věřte v sílu složeného úrokování. Právě spoření a investování vám umožní nejen dosáhnout finanční svobody, ale také si splnit vaše cestovatelské sny.

Je důležité si uvědomit, že 6,5% roční zhodnocení je průměrné a výnosy se mohou v jednotlivých letech lišit. Nezapomeňte na rizika spojená s investováním a konzultaci s finančním poradcem.

• Diverzifikace je klíčová – nedávejte všechny vejce do jednoho koše.
• Dlouhodobý horizont minimalizuje dopad krátkodobých výkyvů na trhu.
• Pravidelnost je důležitější než výše jednorázové investice.

Jak velká by měla být finanční rezerva?

Optimální velikost finanční rezervy se pohybuje v rozmezí 3 až 6násobku vašich měsíčních výdajů. Toto číslo jsem si ověřil na mnoha místech světa, od slunných pláží Bali, přes rušné ulice Tokia až po zasněžené Alpy. Vždy se ale potvrdilo, že konkrétní výše závisí na řadě faktorů.

Vaše životní situace hraje klíčovou roli. Jste svobodný, máte rodinu, nebo pečujte o seniory? Každá situace klade na rezervu jiné nároky. Z vlastní zkušenosti vím, že rodičovství nebo péče o blízké vyžadují podstatně větší rezervu pro neočekávané situace.

Závazky, jako hypotéka, půjčky nebo leasing, také významně ovlivňují potřebnou výši rezervy. Vždy je potřeba mít dostatek prostředků na pokrytí těchto splátek i v případě ztráty příjmů. V Jižní Americe jsem se setkal s mnoha lidmi, kteří se dostali do finančních problémů právě kvůli nedostatečné rezervě a vysokým závazkům.

Povolání a s tím související stabilita příjmů jsou dalším faktorem. Pokud pracujete na volné noze, měla by být vaše rezerva podstatně větší než u zaměstnance s pevným platem. V tomto ohledu mi zkušenosti z různých koutů Evropy ukázaly značné rozdíly v přístupu k finančnímu zabezpečení.

Nakonec záleží i na osobní preferenci. Někdo preferuje menší rezervu a vyšší míru rizika, jiný naopak volí větší bezpečnost a klid. Vždy je ale důležité si uvědomit, že finanční rezerva je pojistkou pro nepředvídatelné události, jako je ztráta zaměstnání, nemoc nebo neočekávané opravy.

Jak ukládat úspory?

• Vždy na spořicím účtu s dobrým úročením.
• Peníze na rezervu by měly být odděleny od běžných výdajů, aby se předešlo impulzivním výdajům.

Při plánování rezervy doporučuji zvážit i inflace a diverzifikaci investic. V různých zemích jsem viděl, jak inflace dokáže snížit hodnotu úspor, pokud nejsou správně chráněny.

Kolik měsíčně ušetří průměrný Čech?

České domácnosti si měsíčně šetří, ačkoliv čísla kolísají. Aktuální průměr se pohybuje okolo 6 200 Kč, v roce 2025 to bylo o něco méně – kolem 5 600 Kč. To je podstatně méně než na podzim 2025, kdy se průměrná úspora vyšplhala na více než 8 000 Kč. Zajímavé je srovnání s jinými zeměmi Evropy. Například v severských zemích, kde je silná kultura spoření a sociální systém poskytuje větší jistotu, jsou úspory domácností výrazně vyšší. To souvisí jak s vyššími příjmy, tak s odlišným přístupem k finančnímu plánování. Na druhou stranu, v některých jižních evropských zemích, kde je kultura okamžité spotřeby více zakořeněna, jsou úspory nižší. Tyto rozdíly jsou znatelné i při cestování – v zemích se silnou úsporovou kulturou je patrné větší finanční pohodlí a méně obav z neočekávaných výdajů. Podobný trend je pozorovatelný i při srovnání životní úrovně různých regionů České republiky, kde úspory v Praze například překračují ty v menších městech. Vliv má i inflace – při rostoucích cenách se reálná úsporná hodnota snižuje, což nutí domácnosti přizpůsobit své výdaje a strategii spoření.

Co je pravidlo 5?

Lipinského pravidlo pěti, říká se mu taky Pfizerovo pravidlo pěti, nebo prostě jen pravidlo pěti, je pro zkušeného cestovatele (a farmaceuta!) klíčové. Určuje, jestli má nějaká látka šanci stát se lékem, který se dá pohodlně brát ústy. Zjednodušeně řečeno, kontroluje, jestli molekula není moc velká, moc hydrofobní (nemusí se rozpouštět ve vodě), nemá moc mnoho skupin, které tvoří vodíkové vazby a také ne moc mnoho skupin s nábojem. Porušení jednoho z těchto “pěti” (přesněji čtyř, páté pravidlo se týká logP, tedy rozpustnosti v octanolu a vodě) je už varovný signál, že se látka do úst pravděpodobně hodit nebude. Myslete na to, když zkoumáte léčivé byliny na cestách! Úspěch je vždy o optimální absorpci v těle, a Lipinského pravidlo pěti je dobrým vodítkem k očekávání jak dobře se látka vstřebá. To značně ovlivní účinnost léku. Vždy si pamatujte, že je to pouze vodítko, ne absolutní pravda. Existují výjimky, ale pro první orientaci je to velmi užitečné.

Jak zni Amperovo pravidlo?

Ampérovo pravidlo je v podstatě jednoduché. Představ si, že držíš drát s protékajícím proudem v pravé ruce. Palec ukazuje směr proudu. Ostatní prsty pak ukazují směr magnetického pole kolem drátu – směr, kterým se otočí střelka kompasu. Je důležité si uvědomit, že to platí pouze pro jednosměrný proud (DC). S střídavým proudem (AC) je to o něco složitější, protože směr proudu se periodicky mění.

Při turistice se s tímto jevem můžeš setkat například u improvizovaných antén, které se používají pro rádiový příjem. Tvar antény a směr proudu v ní určují, ze kterého směru bude příjem nejlepší. Praktické využití je i u elektromagnetů, které se dají najít v různých zařízeních – od budíků po generátory. Pozorování směru magnetického pole pomocí kompasu může být v odlehlých oblastech zajímavou demonstrací fyzikálních principů. Pokud máš s sebou kompas a baterii, můžeš si to snadno ověřit na jakémkoliv drátu, kterým prochází proud.

Pamatovat si směr magnetického pole je klíčové, zvláště když se pohybuješ v oblastech s komplikovaným magnetickým polem, například v blízkosti vysokonapěťových vedení. Může to ovlivnit přesnost tvého kompasu. Vždy je dobré mít s sebou více navigačních pomůcek.

Co je metoda 3/2/1?

Představte si, že váš životopis je jako váš stan v divočině – jedna kopie nestačí! Metoda 3-2-1 je jako zkušenost s bushcraftem, kde se na přežití spoléháte na redundanci. Máte tři kopie: dvě na místě (třeba na notebooku a USB disku – to je jako mít dva stany blízko sebe, kdyby jeden zmok). Jedna kopie je mimo (cloudové úložiště, externí disk u kamaráda, – to je jako nouzový stan u přátel v základním táboře). Tohle se hodí nejen pro životopis, ale i pro fotky z vaší poslední expedice na Kilimandžáro. Ztráta dat je jako ztráta mapy v neznámém terénu – může vám to zkomplikovat celý výstup.

Nezáleží jen na počtu kopií, ale i na jejich ochraně. Zabezpečte je hesly, šifrováním – jako by to byly důležité zásoby před medvědy. Pravidelně je zálohujte a ověřujte jejich funkčnost – podobně, jako kontrolujete stan a vybavení před výstupem. Nepodceňujte to, protože ztráta dat může být horší než ztracená turistická obuv.

Co je pravidlo 3 2 1?

Pravidlo 3-2-1 pro zálohování je pro cestovatele nezbytností. Znamená tři kopie vašich důležitých dat (fotky, videa, dokumenty – vše!), rozdělené na dvě různá média. Třeba jeden externí disk, jeden cloud (např. Google Drive, Dropbox, OneDrive) a jeden offline disk. A jedna z kopií musí být mimo vaše hlavní místo pobytu – ideálně doma, ale když cestujete, může to být u přítele, rodiny, v bankovní schránce, nebo v cloudu s multi-faktorovou autentizací.

Proč tohle dělat? Představte si: ztratíte notebook s všemi fotkami z vaší výpravy po Jižní Americe. Klasická katastrofa! Ale s pravidlem 3-2-1? Žádný problém. Máte kopie na externím disku, v cloudu a u babičky.

• Typy médií: Externí HDD/SSD, USB flash disk, cloud storage, optické médium (DVD/Blu-ray – pro méně důležitá data), online záloha.
• Lokality: Domov, práce, cloud (geograficky oddělené servery), trezor, u příbuzných/přátel.
• Důležité upozornění: Pravidelně zálohujte! Nečekejte na katastrofu. Ideální je automatická záloha v cloudu a ruční zálohování na externí disky v pravidelných intervalech (třeba měsíčně). Zkontrolujte, zda se zálohy vytvářejí správně!

Při cestování se zaměřte na cloud a jeden externí disk s sebou – v případě krádeže nebo ztráty batohu tak máte alespoň jednu kopii v bezpečí. Nezapomeňte na zabezpečení všech médií hesly a šifrováním.

• Zálohujte pravidelně.
• Testujte zálohy – občas zkuste obnovit data z jedné kopie.
• Chraňte svá média před poškozením – používejte kvalitní obaly a chraňte před vlhkostí.

Kolik procent z platu spořit?

Kolik procent platu spořit? To záleží na vašich cílech, stejně jako na výstupu na nejvyšší vrchol. Máte v plánu jen jednodenní výlet, nebo expedici na K2? Minimálně 10 % z příjmu je dobrý základ, jako pevná lana při lezení. Ale čím ambicióznější vaše plány (dům, cestování, důchod), tím více budete potřebovat. Myslete na to jako na vybavení – čím kvalitnější, tím bezpečnější a příjemnější výstup. Pravidelné spoření je jako trénink – důležité je začít a postupně zvyšovat náročnost (částku), podobně jako s výškou a délkou túr. Když se vám daří finančně lépe, zvýšte částku, jako byste si pořídili lepší boty – zlepší to váš komfort a minimalizuje riziko zranění (finančních problémů).

Myslete na to, že neplánované výdaje (poškozené vybavení, neočekávané počasí) můžou váš plán zkomplikovat. Proto je dobré mít finanční rezervu – jako nouzový bivak. Zvažte různé formy spoření, každá má svůj profil – některé jsou bezpečnější, ale méně výnosné (jako stabilní, ale nenáročná trasa), jiné zase rizikovější, ale s potenciálem vyššího zisku (jako náročná, ale krásná cesta).

Kolik bych měl mít naspořeno?

Určení cílové částky na důchod je klíčové. Obecně se doporučuje mít alespoň 2 miliony korun, ale to je jen orientační číslo. Představte si to jako základní výbavu pro dobrodružství v důchodu – postačí na základní přežití, ale na pořádné expedice budete potřebovat víc.

Pokud máte do důchodu ještě desítky let, inflaci nepodceňujte. Dva miliony korun dnes nebudou za 30 let znamenat to samé. Proto je rozumnější cílit výše, třeba na 2,5 milionu, a to je stále jen minimum pro pohodlnější život. Zvažte to jako investici do “zážitkového cestování” v důchodu – místo levných autobusů si budete moct dovolit letenky business třídou a luxusnější ubytování.

Myslete na to, že tato částka by měla pokrýt dlouhodobé náklady, nejenom aktuální. Představte si ji jako pojištění proti nepředvídaným výdajům, jako je neočekávaná oprava domu, nebo dražší léčba. Je to podobné, jako si před cestou pořídit kvalitní cestovní pojištění – pro klidnější spánek.

Co je pravidlo 5 sekund?

Pravidlo pěti sekund? To je jednoduché, ale nesmírně účinné. Znáte ten pocit, když se chystáte splnit si sen, ale váháte? Nebo když víte, co je správné, ale strach vás paralyzuje? Přesně pro takové okamžiky je tu toto pravidlo. Za méně než pět sekund od okamžiku, kdy se vám myšlenka zrodila, musíte jednat. Není čas na dlouhé úvahy, analýzy, či vyhledávání perfektního okamžiku. Mnoho z mých cest vzniklo právě díky tomuto principu – spontánní rozhodnutí, rychlé balení a okamžitý odlet.

V praxi to znamená: vidíte lístek na letadlo do exotické země? Neváhejte. Slyšíte o workshopu, který vás zajímá? Přihlaste se hned. Toužíte po tom, abyste se naučili nový jazyk? Stáhněte si aplikaci už teď. Váhání je zloděj příležitostí. A věřte mi, během svých cest jsem zažil nespočet situací, kde právě rychlost a intuice rozhodly o úspěchu. Často jsem se ocitl v místech, o kterých jsem předtím jen snil. A to vše díky instinktu, následovanému akcí. Každá zkušenost, pozitivní i negativní, obohatila mé putování. Důležité je nebát se riskovat, jít za svými sny a zapomenout na strach z neúspěchu. Pravidlo pěti sekund vám v tom může skvěle pomoct.

Kolik si měsíčně odkládat?

Na otázku, kolik si měsíčně odkládat, je potřeba si uvědomit, že 30 % měsíčního příjmu by mělo být maximálně věnováno všem výdajům spojeným s bydlením. Třetina příjmu je strop, překročení tohoto limitu značí potřebu úspor. Zvažte, zda je vaše bydlení optimální, a pokud ne, prozkoumejte levnější varianty, třeba v méně frekventované čtvrti, ale s dobrou dostupností MHD. V zahraničí se často setkáte s ubytovnami nebo sdílenými byty (co-living), které mohou výrazně snížit náklady na bydlení. Nezapomínejte na to, že v cizině se výše nájemného může lišit v závislosti na lokalitě, ale i na sezóně. Například v populárních turistických destinacích ceny stoupají v hlavní turistické sezoně. Při plánování rozpočtu na cestování vezměte v úvahu i případné rezervační poplatky, stejně jako možnost zvýšení cen v důsledku inflace. Optimální je si vytvořit rezervní fond na nečekané výdaje, které se mohou vyskytnout během cesty. V ideálním případě byste měli mít pokryté alespoň 3 měsíce životních nákladů. To vám dodá finanční jistotu a pohodu.

Kolik procent z platu jde na daně?

Základní daňová sazba z příjmů fyzických osob v ČR je 15 %, ale to je jen začátek výstupu na vrchol hory daní! Pro příjmy přesahující 48násobek průměrné hrubé mzdy se šplháme na strmější svah s 23% sazbou. Myslete na to jako na výstup na K2 – zdánlivě jednoduchý začátek, ale s náročným finále. Pro firmy je to o něco náročnější, tam se pohybujeme na 19% sazbě – jako bysme zdolali Mont Blanc, ale s těžkým batohem daní na zádech.

Nezapomínejte na další poplatky, které se k daním připojují – to je jako nést extra váhu na túře. Sociální a zdravotní pojištění se započítává do konečné částky a to je jako překonat náročný horský průsmyk – zdánlivě blízko cíle, ale ještě hodně práce před námi.

Pro přesný výpočet si raději vezměte mapu – daňové kalkulačky a konzultace s odborníkem vám pomohou dosáhnout vrcholu bez zbytečných ztrát, jako by jste měli s sebou zkušeného horského průvodce.

Kolik lidí žije od výplaty k výplatě?

Statistiky jsou neúprosné. Až 45 % zaměstnanců v Česku žije od výplaty k výplatě. To znamená, že jakákoliv nečekaná událost, jako například zvýšené účty za energie, může vést k vážným finančním problémům. Představte si, že jste na dobrodružné cestě po Jižní Americe a najednou se vám pokazí fotoaparát – nutná oprava vás vyjde na nečekaných několik tisíc korun. S podobnou situací se setkávají i mnozí Češi doma, jen místo fotoaparátu je to třeba porucha pračky.

Situace se zhoršuje s inflací a rostoucími cenami. Abychom se vyhnuli finančnímu stresu, je klíčové plánovat a šetřit. Zde je několik tipů:

• Vytvořte si rozpočet: Zapište si všechny příjmy a výdaje. Identifikujte oblasti, kde můžete ušetřit.
• Vytvořte si nouzový fond: Mějte alespoň 3-6 měsíčních výdajů stranou pro neočekávané situace. Představte si, že cestujete a ztratíte pas – nouzový fond vám pomůže vyřešit tento problém bez paniky.
• Vyjednávejte o nižších cenách: Nebojte se kontaktovat poskytovatele služeb a jednat o slevách. To se týká energií, internetu i pojištění.
• Hledejte levnější alternativy: Zvažte levnější potraviny, dopravu a zábavu. Stejně jako při cestování, i doma je možné najít levnější, ale stejně kvalitní alternativy.

Finanční svoboda je důležitá, ať už cestujete po světě, nebo žijete v Česku. Plánování a šetření vám umožní žít bez stresu a těšit se z života naplno, ať už se ocitnete kdekoliv.

Myslete na to, že i malá úspora se časem sčítá. Podobně jako shromažďování zážitků během vašich cest, i malé finanční úspory vám mohou zajistit větší klid a pohodu v budoucnu.

Jak nežít od výplaty k výplatě?

5 tipů, jak se konečně vymanit z pasti výplaty na výplatu – inspirováno zkušenostmi z celého světa:

1. Přehled o výdajích – klíč k finanční svobodě: Nejen Češi bojují s financemi. V Japonsku, kde se šetří na všem, jsem viděl, jak důsledně lidé sledují každý jen. Využívejte aplikace, tabulky, cokoli, co vám pomůže zmapovat, kam vaše peníze mizí. Doprava, jídlo, zábava – vše si pečlivě zaznamenávejte. A nezapomínejte na skryté výdaje, jako je předplatné streamovacích služeb, které se snadno sčítají.

2. Hledejte úspory – i malé kapky tvoří moře: V Indii jsem pozoroval, jak i s minimálními prostředky lidé dokáží žít spokojeně. Naučte se rozpoznávat a vyhýbat se zbytečným výdajům. Každá koruna, kterou ušetříte, se časem projeví. Srovnávejte ceny, využijte slevové akce a kupony – i tyto malé kroky mají svůj význam.

3. Omezte nákupy jídla – vařte doma: Na trzích v Maroku jsem viděl, jak se dá levně a chutně nakoupit čerstvé suroviny. Vaření doma je výrazně levnější než jídlo v restauracích nebo kupované obědy. Plánujte si jídelníček a nakupujte s rozumem, abyste minimalizovali plýtvání potravinami.

4. Odložte nepotřebné útraty – investujte do budoucnosti: V Brazílii jsem poznal lidi, kteří s malými příjmy dokázali uspořit na vzdělání nebo podnikání. Zaměřte se na to, co je skutečně důležité. Zkuste si představit, co byste si koupili za peníze, které ušetříte, za pár měsíců nebo let. Možná investice do sebe nebo do vzdělání vám přinese mnohem větší zisk než nová elektronika.

5. Platte to podstatné – prioritám nade vše: V mnoha chudých zemích jsem viděl, jak je důležité prioritizovat platby za bydlení, energie a jídlo. Nejdříve uhraďte své závazky a teprve potom se zaměřte na ostatní výdaje. Dodržujte platební kalendář a vyhněte se zbytečným poplatkům.

Kolik by měl mít člověk našetřeno ve 30 letech?

Třicítka – věk, kdy se mnozí z nás cítí na vrcholu sil, ale zároveň se potýkají s otázkou finanční jistoty. Kolik byste si tedy měli našetřit do třiceti? Minimálně ekvivalent ročního příjmu je obecně uznávané pravidlo. Vyděláváte-li 400 000 korun ročně, mělo by na vašem účtu ležet přibližně stejná suma. To vám poskytne polštář pro neočekávané výdaje – zdravotní komplikace, nečekaná oprava auta, nebo třeba ten vysněný výlet do Jižní Ameriky, který jste si vždycky přáli. Nebo třeba na zálohu na bydlení, abyste se mohli osamostatnit.

Představte si, že letíte letadlem nad Amazonským pralesem. Nádhera, že? Ale i takový let vyžaduje pečlivý plánování a rezervu. Finanční rezerva je váš vlastní osobní “záložní padák”.

Do 35 let byste pak ideálně měli naspořit dvojnásobek ročního příjmu. To už je dostatečná finanční síť, která vám umožní zvládnout delší dobu nezaměstnanosti, investovat do vlastního vzdělávání, nebo si konečně splnit sen o koupi bytu. Nebo třeba o roční cestě kolem světa – s trochou štěstí zvládnete procestovat celou Asii, prozkoumat Afriku a zakončit cestu v Jižní Americe.

Samozřejmě, tyto částky jsou orientační a záleží na individuální situaci každého. Životní styl, rodinné závazky, cíle – to vše hraje roli. Ale důležité je začít šetřit včas a budovat si finanční stabilitu krok za krokem. To je nejlepší investice do vaší budoucnosti. I ta nejkrásnější cesta totiž začíná prvním krokem.

Na co si Češi nejčastěji půjčují?

Češi nejčastěji sahají po půjčce kvůli autům a motorkám – třetina populace tak činí. To je pochopitelné, vzhledem k rozloze země a nezbytnosti vlastního dopravního prostředku, zvláště v regionech s nedostatečnou veřejnou dopravou. Mnozí z nich si takové cestování po České republice, ale i do zahraničí, bez auta ani nedokážou představit. Zkušenosti z mých cest po Evropě ukazují, že osobní auto je pro mnoho lidí v Česku klíčové pro prozkoumání krásné krajiny, od malebných vesnic až po hory a národní parky. Na druhém místě se umísťují rekonstrukce bytů, následované spotřební elektronikou a bílou technikou. Zajímavé je ale zjištění, že dvě třetiny Čechů odmítá půjčky na zážitky a dovolené. To svědčí o opatrnosti a konzervativním přístupu k financím, což je v kontrastu s trendem “experience economy” oblíbeným v západní Evropě, kde si lidé častěji půjčují na cestování a vytváření vzpomínek, a to i s využitím cestovních půjček s atraktivními úrokovými sazbami. Tento rozdíl lze vysvětlit odlišnými kulturními hodnotami a finanční disciplínou. Podobná zdrženlivost panuje i u sportovního vybavení, kde spíše volí úspornější varianty pronájmu, a samozřejmě u praktiky splácení půjčky další půjčkou, což je nebezpečný finanční začarovaný kruh.

Co je pravidlo 50/30/20?

Pravidlo 50/30/20 je skvělý nástroj pro řízení osobních financí, a to i pro vášnivé cestovatele, jako jsem já. Jeho efektivnost jsem si ověřil na vlastní kůži během let strávených putováním po světě.

50 % na nezbytné výdaje: Tohle je pro většinu z nás největší část rozpočtu. Pro cestovatele se to ale může lišit. Pokud žijete v obytném autě, vaše bydlení bude výrazně levnější, než kdybyste měli pronajatý byt v Praze. Stejně tak se vaše výdaje na jídlo mohou snížit, pokud si sami vaříte. Plánujte dopředu a snažte se minimalizovat náklady, abyste měli více prostoru pro dobrodružství.

• Tip pro cestovatele: Hledejte levnější ubytování (hostely, Airbnb, couchsurfing), využijte místní trhy pro nákup potravin a naučte se vařit jednoduchá, ale chutná jídla.

30 % na zábavu a osobní potřeby: Tato část je klíčová pro radost ze života a pro cestovatele to znamená prohlídky památek, vstupy do muzeí, ochutnávky místní kuchyně, a samozřejmě i suvenýry. Nebojte se investovat do zážitků, které vám obohatí cestu.

• Tip pro cestovatele: Využívejte bezplatné aktivity, jako jsou pěší túry, procházky po městě, návštěva parků. Hledejte slevy a slevové karty.
• Tip pro cestovatele: Nastavte si rozpočet pro každý den a držte se ho. To vám pomůže vyhnout se nečekaným výdajům a lépe plánovat vaši cestu.

20 % na úspory a investice: Tohle je ta nejdůležitější část pro dlouhodobé cestování. Tyto peníze vám pomohou překonat neočekávané výdaje, financovat další cesty a zajistí vám finanční jistotu v budoucnu. I když cestujete, je důležité myslet na budoucnost.

• Tip pro cestovatele: Zvažte investování do dlouhodobých investic, které vám pomohou generovat pasivní příjem a zajistí vám finanční nezávislost pro budoucí cesty.

Co znamená pravidlo 5?

Pravidlo pěti sekund? To je pouhá legenda, mýtus ztracený v kuchyňských pověstech! Jako zkušený cestovatel jsem se setkal s mnoha nebezpečími, ale toto je jedno z nejrozšířenějších a zároveň nejzbytečnějších. Podstata „pravidla“ spočívá v mylném přesvědčení, že jídlo spadlé na zem je po pěti sekundách stále bezpečné k jídlu.

Realita je ovšem mnohem méně romantická. Bakterie a další mikroorganismy se na povrch přenesou téměř okamžitě. Některé druhy, například Salmonella, se na jídlo přilepí rychleji, než stihnete mrknout. Rychlost přenosu nezávisí na čase, ale na mnoha dalších faktorech, jako je typ povrchu, vlhkost potraviny a druh bakterií přítomných v daném prostředí.

Můj tip pro všechny cestovatele i domácí kuchaře? Raději se vyhněte konzumaci jídla, které spadlo na zem. Riziko infekce není zanedbatelné. Je to otázka hygieny a zdraví, a to je na cestách, stejně jako doma, zásadní.

Zde je několik faktorů ovlivňujících přenos bakterií:

• Typ povrchu: Koberec oproti dlažbě.
• Vlhkost potraviny: Mokré jídlo přenese bakterie snáze.
• Typ potraviny: Některé potraviny jsou náchylnější k kontaminaci.
• Úroveň čistoty povrchu: Čistota je základním předpokladem prevence.

Vždycky je lepší se znečištěnému jídlu vyhnout a dbát na základní hygienická pravidla.