Často se ptáte, kolik CO2 vlastně letadlo vypustí? Odpověď není jednoduchá, závisí na mnoha faktorech, jako je délka letu, typ letadla a jeho obsazení. Nicméně, jednoduché srovnání vám pomůže lépe si to představit.
Krátké lety (do 463 km) po Evropě: Jeden cestující vyprodukuje přibližně 257 gramů CO2 na každý kilometr letu. To je značné číslo, na které bychom neměli zapomínat při plánování našich cest.
Dlouhé lety (nad 463 km): Zde se emise snižují na cca 148 gramů CO2 na kilometr. To je sice méně, ale stále významné množství.
Perspektiva: Zajímavá německá studie poukazuje na to, že ekologická stopa jednoho cestujícího na dálkovém letu se rovná znečištění, které vyprodukuje průměrný řidič automobilu za dva měsíce. To ukazuje na skutečně vysokou uhlíkovou stopu letecké dopravy.
Tipy na snížení uhlíkové stopy při létání:
- Vyberte si přímý let: Přestupy znamenají delší dobu ve vzduchu a tedy i vyšší emise.
- Létejte s plným letadlem: Vyšší obsazenost letadla snižuje emise na jednoho cestujícího.
- Kompenzujte své emise: Mnoho leteckých společností a organizací nabízí programy na kompenzaci uhlíkové stopy vašich letů.
- Zvažte alternativní dopravu: Pokud je to možné, zvolte vlak nebo autobus – jsou mnohem ekologičtější.
Další faktory ovlivňující emise:
- Výška letu: Letadla ve vyšších výškách produkují více emisí.
- Typ letadla: Nové, modernější letadla jsou obecně efektivnější a produkují méně emisí.
- Způsob letu: Efektivní pilotování může snížit spotřebu paliva a emise.
Kolik váží 1 m3 vzduchu?
Kilogram vzduchu? Zní to zvláštně, že? Představte si, že jste prošli desítkami zemí, od suchých pouští až po vlhké tropické lesy – všude vás obklopoval vzduch, ale jeho hmotnost si sotva uvědomujete. Jeden kubický metr vzduchu váží přibližně 1,25 kilogramu. To je ekvivalent asi 1,25 litru vody, ale na rozdíl od vody se vzduch neustále pohybuje, jeho hustota se mění s teplotou a tlakem, a proto i jeho hmotnost v daném objemu kolísá. V horkém, suchém vzduchu pouště je menší než ve vlhkém vzduchu tropického pralesa, kde se vlhkost sráží a zvyšuje jeho hmotnost. Představte si pak obří místnost, 6 x 5 x 3 metry – vzduch v ní váží přibližně 110 kilogramů! To je už pěkná váha, co říkáte? A to si uvědomujeme jen malou část celkové hmotnosti vzduchu, která nás obklopuje. Tento fakt nám připomíná, že i neviditelné věci kolem nás mají svou hmotnost a vliv na naše prostředí. Na výpočet hmotnosti vzduchu v jiném objemu stačí znát jeho hustotu, která se v závislosti na podmínkách pohybuje okolo 1,2 kg/m³ až 1,3 kg/m³.
Jaké množství CO2 vyprodukuje za rok osobní automobil?
Zajímá vás, kolik CO2 ročně vypustí vaše auto? Průměrná hodnota se pohybuje kolem 110 g CO2/km. To ale není celé. Záleží totiž na tom, kolik lidí jezdí v autě. V Evropě je průměrná obsazenost 1,7 pasažéra, takže emise na osobu klesnou na 55 g CO2/km. Jedete-li sami, emise se samozřejmě zdvojnásobí.
Představte si, že ročně najedete typických 20 000 km. To znamená, že vaše auto vypustí 2,2 tuny CO2. Ano, čtete správně – to je zhruba dvojnásobek váhy vašeho auta! Zarážející, že?
A jak toto číslo ovlivnit? Zde je několik tipů z mých cestovních zkušeností:
- Sdílejte auto: Jeďte s přáteli nebo rodinou. Čím více pasažérů, tím nižší emise na osobu.
- Plánujte trasy efektivně: Vyhněte se zbytečným objížďkám a využívejte navigaci s ohledem na spotřebu paliva.
- Udržujte auto v dobrém stavu: Pravidelný servis a správně nahuštěné pneumatiky snižují spotřebu a emise.
- Jeďte ekonomicky: Vyhýbejte se prudkému zrychlování a brždění. Plynulost jízdy šetří palivo.
- Zvažte alternativní dopravu: Pro kratší vzdálenosti využijte kolo, veřejnou dopravu nebo chůzi. Na delší cesty zvažte vlak – ten je často ekologickou a pohodlnou volbou.
A ještě jeden detail, na který bych rád upozornil: Uvedené hodnoty jsou průměry. Skutečná spotřeba vašeho auta se může lišit v závislosti na typu vozidla, stylu jízdy a dalších faktorech. Některá auta s moderními technologiemi produkují podstatně méně emisí. Proto je vhodné si zjistit přesné údaje o vašem konkrétním vozidle.
- Prozkoumejte možnosti elektromobility: Elektromobily mají nulové emise CO2 během jízdy, ale je nutné zvážit výrobu a zdroj elektřiny.
- Kompenzace emisí: Existují programy, které vám umožní kompenzovat vaše emise CO2 podporou projektů na ochranu klimatu.
Co tvori 78% vzduchu?
Sedmdesát osm procent vzduchu, kterým dýcháme, tvoří dusík. To je fakt, který si často neuvědomujeme, když prozkoumáváme exotické destinace a užíváme si čerstvého horského vzduchu, nebo se potápíme v korálových útesech. Dusík, i když inertní pro většinu organismů, je klíčovým komponentem atmosféry a hraje důležitou roli v udržení tlaku. Zbylých 21% připadá na kyslík, bez kterého bychom nepřežili ani minutu. Ten se, mimochodem, na horách řídne, což je důležité vědět při plánování trekingu v Himalájích nebo Andách. Zbytek, asi 1%, tvoří směs dalších plynů, jako je oxid uhličitý (jehož koncentrace bohužel stoupá kvůli lidské činnosti, a to ovlivňuje klima všude po světě – od pouští po polární oblasti), argon a další stopové prvky. K tomu se přidává vodní pára, jejíž množství se dramaticky mění v závislosti na klimatických podmínkách – vzduch v Amazonii je vlhčí než v suchých pouštích. A konečně, ve vzduchu najdeme i částečky prachu, mikroorganismy a různé průmyslové látky, jejichž koncentrace se liší v závislosti na místě. V hustě obydlených městech je kvalita vzduchu výrazně ovlivněna znečištěním, zatímco v odlehlých oblastech je vzduch čistší a prospěšnější pro zdraví. Je fascinující, jak taková zdánlivě jednoduchá směs plynů ovlivňuje celou planetu a naše životy, od tropických pláží až po zasněžené vrcholky hor.
Co produkuje nejvíc CO2?
Cestování, to je můj život! A když se zamyslím nad tím, jaký dopad má moje vášeň pro objevování světa na planetu, narazím na nepříjemnou pravdu: energetika je největším zdrojem emisí CO2, a to zhruba 77 %. A věřte mi, to cítím i já, když letím přes půl světa.
V rámci energetiky je obrovským hříšníkem doprava, která se podílí na třetině těchto emisí. To zahrnuje letadla, která miluji, auta, vlaky a lodě. Myslím, že je důležité si uvědomit, jak velký je náš dopad, když si vybereme let do vzdálené destinace namísto vlaku.
Na druhém a třetím místě se umísťují zemědělství a průmyslová výroba, každý s přibližně 10% podílem. To jsou čísla, která by nás měla přimět k zamyšlení nad našimi spotřebitelskými návyky. Kdybych měla doporučit konkrétní opatření, sáhla bych po lokálních produktech a podpoře udržitelných firem. Zkušenosti z cest mě naučily ocenit místní speciality a tradiční způsoby života.
A pak je tu ještě zpracování odpadu, které produkuje 3,32 % emisí. I zde se nabízí prostor pro zlepšení – recyklace, kompostování, minimalizace odpadu. To je něco, co můžeme ovlivnit každý den, a to i na cestách. Vždycky se snažím minimalizovat odpad, který produkuji, a využívat možnosti recyklace, i když je to někdy složitější.
Zde je stručné shrnutí:
- Energetika: 77% emisí CO2
- Doprava: 1/3 emisí z energetiky
- Zemědělství: ~10% emisí CO2
- Průmyslová výroba: ~10% emisí CO2
- Zpracování odpadu: 3,32% emisí CO2
Myslím, že je důležité si uvědomovat náš dopad na planetu, ať už cestujeme, nebo ne. Každý krok k udržitelnějšímu životnímu stylu se počítá.
Co vypouští letadla?
Letadla, to nejsou jen stroje pro rychlý přesun z bodu A do bodu B. Při letu vypouštějí do atmosféry koktejl látek, co ovlivňují klima. Myslím si, že je důležité si uvědomit, že to nejsou jen neškodné obláčky. Hlavní složky jsou oxid uhličitý (CO2), hlavní skleníkový plyn, a vodní pára, která sice sama o sobě není škodlivá, ale v určitých výškách může tvořit cirrusové oblaky a tak přispívat k oteplování.
Kromě toho se do ovzduší dostávají i další látky, jako jsou uhlovodíky, oxid uhelnatý, oxidy dusíku a síry, olovo a černý uhlík. Tyto částice ovlivňují kvalitu vzduchu a mohou mít negativní dopad na zdraví a životní prostředí. Černý uhlík třeba zvyšuje absorpci slunečního záření. Ať už zdolávám vrcholky hor, nebo prostě jen dýchám čerstvý vzduch, je to pro mě důležité vědět.
Všechny tyto látky spolu reagují a mění složení atmosféry. Je to komplexní proces, a i když se na to zdálo z letadla z výšky krásně, na Zemi má to své důsledky. Myslím, že je to něco, co by měli vědět i ostatní nadšenci do přírody.
Kolik CO2 je z litru nafty?
Jeden litr nafty, vážící přibližně 835 gramů, uvolní při spalování impozantních 2,64 kg CO2. To odpovídá zhruba 86,2 % uhlíku v samotné naftě, které se spojí s kyslíkem ze vzduchu. Cestoval jsem po světě a viděl jsem, jak tato čísla ovlivňují ledovce v Grónsku, stejně jako kvalitu vzduchu v hustě obydlených městech Asie. Zjednodušeně řečeno: 720 gramů uhlíku z nafty reaguje s 1920 gramy kyslíku, čímž vznikne 2640 gramů oxidu uhličitého.
Je důležité si uvědomit, že tato hodnota je průměrná a může se lišit v závislosti na složení nafty. V zemích s přísnějšími normami kvality paliva může být produkce CO2 mírně nižší. Nicméně, celosvětově se jedná o významný faktor v globálních klimatických změnách. Mnoho zemí se snaží investovat do obnovitelných zdrojů energie, aby snížily závislost na fosilních palivech, jako je nafta, a následně i produkci skleníkových plynů. Znalost těchto čísel je klíčová pro pochopení významu udržitelné dopravy a energetické politiky.
Proč letadla blikají?
Měsíce strávené na letištích po celém světě mi ukázaly, že blikající světla letadel nejsou jen náhodný designový prvek. Jsou to klíčové bezpečnostní prvky, jejichž význam přesahuje pouhé rozlišení polohy a směru letu. Na palubě každého letadla najdete celou řadu světelných systémů – antikolizní světla (stroboskopy), která blikáním upozorňují na přítomnost letadla i v nepříznivých povětrnostních podmínkách, navigační světla (bílé, červené a zelené), která pomáhají pilotům orientovat se v prostoru a signalizují směr letu, a příďová světla, která zlepšují viditelnost v noci. Každé světlo má specifickou funkci a intenzitu, přesně definovanou mezinárodními normami, aby se zajistila maximální bezpečnost leteckého provozu. V hustém provozu nad rušnými letišti, jako je například Heathrow v Londýně nebo Narita v Tokiu, je tato precizní světelná signalizace naprosto nezbytná k bezpečnému a efektivnímu řízení leteckého provozu. Nejde jen o viditelnost pro piloty; světla pomáhají i pozemnímu personálu při navádění a obsluze letadel. I zdánlivě nevýznamná světla tak hrají klíčovou roli v komplexním systému, který zabezpečuje miliony cestujících každý den.
Zajímavostí je, že design a umístění světel se liší podle typu letadla a jeho velikosti, ale jejich základní funkce zůstávají stejné. Pozoroval jsem například rozdíly v intenzitě blikajících světel mezi malými sportovními letadly a gigantickými dopravními letadly. Technologický pokrok se odráží i v implementaci LED technologií, které jsou čím dál častěji nahrazují starší, méně efektivní systémy, s ohledem na úsporu energie a delší životnost.
Z mého cestování po světě vyplývá, že světla letadel jsou mnohem víc než jen blikající body na noční obloze – jsou to tiché strážce bezpečnosti, které zajišťují hladký a bezpečný průběh leteckého provozu.
Jak snížit CO2 v bytě?
Větrání je základ! Myslete na to jako na výstup na vrchol – čím častěji a důkladněji, tím čerstvější vzduch. Nepřetržitý proud čerstvého vzduchu je ideální, proto investujte do kvalitního větracího systému nebo používejte větráky.
Plynové spotřebiče? Minimalizujte jejich používání. Představte si to jako táboření – vaření na plynu je fajn, ale jen v nezbytné míře.
Kouření a svíčky? V bytě zapomeňte! To je jako tábořit v uzavřeném stanu a zapálit si oheň – katastrofa!
Rostliny? Ano, ale nečekejte zázraky. Je to spíš jako první pomoc, než komplexní řešení.
- Tip pro fajnšmekry: Zkuste Chlorophytum comosum (zelenec chocholatý), je to skvělý pohlcovač CO2 a navíc nenáročný na péči. Jako odolná horská rostlina přežije i vaše “horolezecké” výlety.
- Měření: Pro přesné měření CO2 použijte měřič kvality vzduchu. Stejně jako mapujete trasy před výstupem, sledujte i kvalitu vzduchu doma.
Dodatečné informace: Věděli jste, že i vaše tělo produkuje CO2? Proto je důležité pravidelné větrání, obzvlášť po náročném dni plném “výstupů” po schodech!
Proč se na letadla stříká voda?
Viděl(a) jste někdy, jak se na letadlo před odletem stříká voda? Není to jen tak nějaká voda, ale speciální odmrazovací kapalina. Aplikuje se pomocí speciální techniky na tzv. odmrazovací stojánce. A to je klíčové – odmrazování probíhá na speciálním místě na letišti, nikoliv jen tak někde na ploše.
Rozhodování o tom, zda je odmrazování nezbytné, je na kapitánovi letadla. Ten posoudí aktuální podmínky a rozhodne, zda je to nutné. Nicméně, i když letadlo včas opustí stojánku, může se stát, že se bude muset zařadit do fronty na odmrazování. A to může bohužel způsobit zpoždění. To je pak věc, nad kterou má pilot bohužel malou kontrolu.
Z vlastní zkušenosti vím, že čekání na odmrazování může být frustrující. Zvlášť, když jste už připraveni na cestu a vidíte, jak se letadla před vámi pomalu posouvají. Mám tip: Pokud letíte v zimních měsících, sledujte předpověď počasí a stav letiště, abyste byli na případné zpoždění připraveni.
Co se týče samotné kapaliny, ta obvykle obsahuje několik složek:
- Glykol: Hlavní složka, která snižuje bod mrazu.
- Inhibitory koroze: Chrání letadlo před poškozením.
- Barviva: Pro lepší viditelnost při aplikaci.
Zajímavostí je, že typ použité kapaliny se liší v závislosti na teplotě a typu námrazy. Existují různé třídy odmrazovacích kapalin, které se vybírají dle specifických podmínek. Zjednodušeně řečeno, čím nižší teplota, tím silnější kapalinu je potřeba použít.
Na co si dát pozor při cestách v zimě:
- Plánujte s rezervou času: Zpoždění kvůli odmrazování jsou v zimě běžná.
- Sledujte letové informace: Na webu letiště najdete aktuální informace o stavu letů.
- Buďte trpěliví: Zpoždění bohužel nemůžete vždy ovlivnit.
Proč letadla létají v 10 km?
Letadla nelétají ve výšce 10 km jen tak náhodou. Tato výška má několik klíčových důvodů, které jsem si ověřil při svých cestách po světě. Hlavním faktorem je troposféra, nejspodnější vrstva atmosféry, sahající do výšky 8 až 16 km. Zde se odehrávají všechny meteorologické jevy, které ovlivňují počasí – od vánku až po bouřky. Létat v troposféře má své výhody i nevýhody.
Výška kolem 10 km představuje jakýsi kompromis. Je dostatečně vysoko, aby se letadla vyhnula turbulencím a nepříznivému počasí v nižších vrstvách, přitom ale zůstávají v hustší části atmosféry, což snižuje spotřebu paliva. V této výšce je také hustota vzduchu dostatečně nízká pro efektivní aerodynamiku, ale zároveň stále dostatečně vysoká, aby poskytovala dostatek vztlaku.
Další důležitý aspekt je teplota. Ve výšce 10 km se pohybuje kolem -50 až -60 °C. To sice zní nepříjemně, ale pro letadla je to optimální. Nižší teploty znamenají nižší hustotu vzduchu, což usnadňuje let a šetří palivo. V průběhu mých cest jsem si všiml, že letecké společnosti pečlivě sledují meteorologické podmínky a upravují letové hladiny podle potřeby, aby optimalizovaly spotřebu paliva a komfort cestujících.
Shrnutí klíčových faktorů:
- Optimální výška v troposféře: Vyhýbá se turbulencím a nepříznivému počasí v nižších vrstvách.
- Úspora paliva: Kompromis mezi dostatečnou hustotou vzduchu pro vztlak a nižší hustotou pro snížení odporu.
- Nízká teplota: Snižuje hustotu vzduchu, usnadňuje let a šetří palivo.
Kromě výše uvedených faktorů hraje roli i řízení letového provozu, které optimalizuje letové trasy a výšky pro maximální bezpečnost a efektivitu. Přesná výška letu se tak může lišit v závislosti na mnoha faktorech, ale 10 km je typická a nejčastěji využívaná kritérium.
Co jsou bílé čáry za letadly?
Ty bílé čáry za letadly, zvané kondenzační stopy neboli kontraily, jsou vlastně mraky. Vznikají v důsledku spalování leteckého paliva ve vysokých nadmořských výškách (8-12 km). Spalování uvolňuje vodní páru a mikroskopické částice, které v ledově chladném vzduchu (pod -40°C) okamžitě kondenzují a tvoří ledové krystalky.
Délka a trvanlivost kondenzační stopy závisí na několika faktorech:
- Vlhkost vzduchu: Při vysoké vlhkosti se stopa tvoří snadněji a vydrží déle.
- Teplota vzduchu: Nižší teplota vede k delší a výraznější stopě.
- Vítr: Silný vítr stopu rozptýlí rychleji.
Zajímavost: Někdy se kontraily šíří a spojují, čímž mohou vytvářet rozsáhlé oblačné útvary. Tento jev je přirozený a nejedná se o chemické stopy, jak se někteří domnívají.
Tip pro pozorovatele: Nejběžněji se kondenzační stopy pozorují za dopravními letadly, ale je možné je spatřit i za menšími letadly, v závislosti na výšce letu a klimatických podmínkách.
Proč mají letadla kulatá okna?
Všimli jste si někdy, že letadla mají kulatá okénka? Není to jenom kvůli estetice. Za tímto zdánlivě nevýznamným detailem se skrývá důležitý bezpečnostní prvek. Dříve se používala čtvercová nebo obdélníková okénka, která se ale stala zdrojem problémů při letu. Tlak vzduchu v kabině je totiž výrazně nižší než vnější tlak během letu, a tento tlak působil na hrany čtvercových a obdélníkových oken.
Koncentrace tlaku: Hrany čtvercového nebo obdélníkového okna fungovaly jako body koncentrace tlaku. To vedlo k vysokému namáhání materiálu v těchto místech, zvyšovalo riziko prasklin a v nejhorším případě i k selhání okna. Představte si to – v desetitisících metrech nad zemí!
Řešení: Tento problém měl jednoduché, ale geniální řešení – změna tvaru oken na kulatý nebo oválný. Kulatý tvar distribuuje tlak vzduchu rovnoměrně po celém povrchu okna. Nedochází k žádnému bodovému namáhání, a proto je riziko prasknutí výrazně sníženo.
Můj osobní zážitek z tisíců nalétaných hodin mě utvrzuje v tom, jak důležité je i zdánlivě nepodstatné technické řešení. A tohle je ukázkový příklad.
Další zajímavosti o oknech v letadlech:
- Okénka jsou vyrobena z několika vrstev akrylového skla pro zvýšení odolnosti.
- Vnější vrstva je nejtlustší a nejodolnější, aby vydržela extrémní tlakové rozdíly.
- Mezi vrstvami skla je vzduchová mezera, která zlepšuje izolaci a snižuje hluk.
Pro úplnost: Existují i moderní letadla s atypicky tvarovanými okny, ale i u nich je důraz kladen na rovnoměrné rozložení tlaku.
Co způsobuje CO2?
CO2, neboli oxid uhličitý, je v přírodě běžný. Jeho koncentrace se v atmosféře pohybuje kolem 400 ppm, což je pro nás v otevřeném prostoru v pořádku. Už jsem ho potkal na mnoha svých cestách, od pouští až po tropické lesy. Jeho přirozený cyklus je fascinující, záleží na fotosyntéze rostlin a dýchání organismů.
Problém nastává v uzavřených prostorách. Tam se jeho koncentrace může snadno zvýšit. Z vlastní zkušenosti vím, že vysoká koncentrace CO2 v špatně větraných prostorách může způsobit nepříjemné následky:
- bolesti hlavy
- závratě
- únavu
A to je jen začátek. Extrémně vysoké koncentrace vedou k vážným problémům, jako jsou:
- křeče
- kóma
- smrt
Je důležité si uvědomit, že CO2 je bezbarvý a bez zápachu plyn, takže jeho přítomnost není vždy zřejmá. Dobré větrání je proto nezbytné, ať už jste doma, v kanceláři, nebo v jeskyni někde hluboko v džungli. Na svých cestách jsem se naučil, že opatrnost nikdy není na škodu.
Jak snížit emise CO2?
Snížení emisí CO2 je pro naši planetu klíčové, a to i pro nás, cestovatele. Z vlastní zkušenosti vím, že udržitelný cestovní styl začíná doma. I malé změny mají velký kumulativní efekt.
Topte o stupeň méně: Zní to jednoduše, ale uvěříte, kolik energie (a tím pádem i CO2) ušetříte? Při cestování po chudších zemích jsem si uvědomil, jak moc si vážím tepla a jak snadno ho plýtváme. Malý rozdíl v teplotě má velký dopad na vaši uhlíkovou stopu.
Kratší sprchy: Víte, kolik litrů vody a energie se spotřebuje při dlouhém sprchování? Myslete na ty zasněžené hory, které jste zdolali, a na to, jak vzácná je čistá voda v mnoha koutech světa. Ušetřená voda se rovná ušetřené energii a nižším emisím CO2.
Voda – drahocenná kapka: Nenechávejte zbytečně téct vodu. Víte, kolik vody spotřebujete při čištění zubů nebo mytí nádobí? Tohle je jednoduchý krok, který má okamžitý efekt. Při svých cestách jsem se naučil vážit si každé kapky vody, a to by mělo platit i doma.
Elektronika – vypněte ji!: Vypínání elektroniky, když ji nepoužíváte, a odpojování nabíječek je základ. Představte si, kolik energie se plýtvá v milionech domácností po celém světě. Je to jako nechat auto běžet na volnoběh – zbytečné a škodlivé. A ano, i u mobilního telefonu má tohle význam.
Kolik CO2 je v ovzduší?
Často slýchám otázku, kolik CO2 je ve vzduchu. Odpověď zní: koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je přibližně 0,04 %. To ale neznamená, že bychom se neměli o klima obávat. Mnozí si mylně myslí, že 90 % CO2 produkuje sama příroda, a proto lidská činnost nemá zásadní vliv. To je ale značně zjednodušené a zavádějící.
Pravda je složitější. Příroda sice produkuje oxid uhličitý, ale její produkce a absorpce jsou v dlouhodobém horizontu víceméně vyvážené. Hovoříme o přirozeném koloběhu uhlíku. Jenže lidská činnost, a to především spalování fosilních paliv, přidává do atmosféry obrovské množství CO2, které příroda nedokáže tak rychle absorbovat.
Místo 90 % přírodního podílu na roční produkci CO2, je realita taková, že příroda se podílí jen na cca 5 %. Zbylých 95 % je tedy dílem člověka. To je obrovský rozdíl! A to se projevuje. V průběhu mého cestování po světě jsem na vlastní oči viděl důsledky klimatických změn:
- Tání ledovců: V Patagonii jsem viděl, jak se ledovce zmenšují alarmující rychlostí. Je to vidět i na fotografiích z předchozích let.
- Stoupající hladina moří: Malé ostrovní státy v Pacifiku už nyní čelí záplavám a ztrátě území. Na vlastní kůži jsem poznal obavy místních obyvatel.
- Extrémní počasí: Zintenzivnění bouří, sucha a povodní je čím dál patrnější, ať už v Africe, v Jižní Americe nebo v Evropě. Každou expedici ovlivnily změny počasí.
Je důležité si uvědomit, že tato čísla nejsou pouhou teorií. Jsou výsledkem vědeckého výzkumu a pozorování. A jejich důsledky, které já osobně vidím na cestách po celém světě, jsou nepopiratelné.
- Změny klimatu nejsou jen abstraktní hrozbou pro budoucnost.
- Je to realita, se kterou se musíme vyrovnat hned teď.
- A to vyžaduje okamžitou a razantní akci.
