Kolik je poplatek za OZE?

Poplatek za OZE se v Česku v průběhu let výrazně zvýšil. V roce 2006 to bylo 39,45 Kč/MWh, zatímco v roce 2013 už 583 Kč/MWh. Aktuálně se pohybuje kolem 599 Kč/MWh. To je důležité vědět při plánování rozpočtu, zvláště pokud plánujete delší pobyt a spotřebu energie. Je vhodné si ověřit aktuální sazbu u vašeho dodavatele, jelikož se může mírně lišit dle regionu a typu odběru. Zvýšení poplatku souvisí s podporou obnovitelných zdrojů energie a snahou o snížení uhlíkové stopy. Můžete se informovat o možnostech úspor energie v místě vašeho pobytu, například využíváním úsporných žárovek nebo efektivním vytápěním.

Jaké jsou obnovitelné zdroje energie?

Obnovitelné zdroje energie v České republice zahrnují vodní energii, hojně využívanou na řekách jako Vltava či Labe, ale i na menších vodních tocích s malými vodními elektrárnami. Větrná energie se těží zejména v oblastech s vyšší rychlostí větru, nejčastěji na jižní Moravě a ve východních Čechách. Sluneční energie je stále více využívaná díky fotovoltaickým elektrárnám, které lze vidět i na střechách mnoha budov, zvláště v oblastech s dostatečným slunečním svitem. Pevná biomasa, jako dřevo či sláma, představuje tradiční zdroj energie, ale je důležité dbát na udržitelné hospodaření s lesy. Bioplyn se vyrábí z organického odpadu a zemědělských produktů. Geotermální energie, využívající teplo z nitra Země, se v ČR teprve rozvíjí, s potenciálem v oblasti Karlových Varů a okolí. Kapalná biopaliva, jako bioetanol a bionafta, se přidávají do pohonných hmot, ale jejich výroba a dopady na životní prostředí jsou předmětem diskuze. Při cestování po ČR je patrné, jak se různé druhy obnovitelných zdrojů energie využívají v různých regionech, a je zajímavé si všímat jejich specifických projevů v krajině.

Jaký je pro rok 2030 nový cíl podílu energie z OZE na konečné spotřebě energie pro EU jako celek?

Představte si Evropu v roce 2030. Z mého pohledu cestovatele, který viděl svět, je fascinující sledovat, jak se mění energetický mix. V roce 2025 se energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě EU podílela 23 %. To je slušný začátek, ale nestačí. Ambiciózní nový cíl, na kterém se politici dohodli, je 42,5 %, a dokonce se míří k 45 % obnovitelných zdrojů v hrubé spotřebě energie do roku 2030. To představuje obrovský skok – zvýšení o téměř 20 procentních bodů oproti původním plánům (32%).

Tento posun je nezbytný pro dosažení klimatických cílů EU. Z vlastní zkušenosti vím, jak se některé regiony potýkají s energetickou chudobou a závislostí na fosilních palivech. Přechod na OZE přinese nejen čistší ovzduší a snížení emisí, ale také energetickou nezávislost a nové pracovní příležitosti v oblastech, jako je instalace solárních panelů, větrných turbín a bioenergetických systémů. Zvýšený podíl OZE se odrazí i v cenách energií a zlepší energetickou bezpečnost celého kontinentu.

Jaké jsou výhody a nevýhody uhelné elektrárny?

Uhelné elektrárny – to je téma, které mě provází už od mých cest po opuštěných průmyslových oblastech Severní Anglie. Viděl jsem na vlastní oči, jak těžba uhlí zanechává hluboké jizvy na krajině – jizvy, které se hojí jen velmi pomalu, někdy i po generace. To je jedna z hlavních nevýhod. Dlouhodobý dopad na životní prostředí je nepopiratelný a zasahuje daleko za hranice samotné elektrárny.

Na druhou stranu, během mých cest po východní Evropě jsem se setkal s energetickou závislostí na uhlí, která je daná momentálním dostatkem a jistotou dodávek. To je pro mnoho zemí stále silný argument. Elektrárny fungují, elektřina teče a to je pro ekonomiku, zvláště pro rozvíjející se státy, klíčové. Je to ale jen dočasné řešení.

Moderní uhelné elektrárny jsou relativně efektivní a jejich emise jsou nižší, než tomu bylo v minulosti. Viděl jsem rozdíl mezi starými, kouřem zamořenými elektrárnami a moderními závody s pokročilými systémy čištění. I tak ale jde o neobnovitelný zdroj energie, a to je fundamentální problém. Naše závislost na něm není udržitelná z dlouhodobého hlediska. Je to jako cestovat po světě s omezenou zásobou paliva – dříve či později se vám vyčerpá.

Z mého pohledu, cestování po světě mi ukázalo, jak křehký je náš ekosystém. Uhlí je jednou z hlavních příčin klimatických změn. Je tedy otázkou nejen efektivity, ale i zodpovědnosti k budoucím generacím, zda se dále spoléhat na tento zdroj energie. A to není jen otázka technologií, ale i geopolitických vztahů a ekonomických strategií, které ovlivňují energetickou politiku jednotlivých zemí.

Kdo platí poze?

Rozdíl v cenách kryje poplatek za PoZE, součást ceny elektřiny, kterou platí všichni odběratelé. To je klíčový prvek českého systému podpory obnovitelných zdrojů energie. Myslete na to jako na cestovní pojištění pro energetickou budoucnost země. Stejně jako si kupujete pojištění pro případ nečekaných událostí na cestách, tak i tento poplatek zajišťuje diverzifikaci energetických zdrojů a snižuje riziko závislosti na nestálých cenách fosilních paliv – zdroji energie, kterých, podobně jako míst v oblíbených turistických destinacích, postupně ubývá. Zjednodušeně řečeno: každý z nás malou částkou přispívá k větší energetické nezávislosti České republiky a k ochraně životního prostředí. Systém PoZE se zaměřuje na podporu obnovitelných zdrojů – větrných elektráren, solárních panelů a biomasy – a má za cíl zvýšit jejich podíl na celkové spotřebě energie, čímž se snižuje uhlíková stopa České republiky a posiluje její pozici na mezinárodní scéně v oblasti ochrany klimatu. To je dlouhodobá investice do zdravějšího a stabilnějšího prostředí – nejen pro současné, ale i pro budoucí generace. Podobně jako investice do udržitelného cestovního ruchu, která zaručuje zachování krásných míst i pro další cestovatele.

Jaké jsou základní principy a výhody využívání obnovitelných energii?

Obnovitelné zdroje energie, které jsem pozoroval při cestách po celém světě – od solárních polí v poušti Atacama po větrné farmy v dánské Jutsko a geotermální elektrárny na Islandu – nabízejí nesporné výhody. Nižší nároky na údržbu oproti tradičním elektrárnám jsou zřejmé. Méně pohyblivých částí, méně opotřebení, a tudíž nižší náklady na servis. To jsem si ověřil v mnoha zemích s rozvinutou infrastrukturou OZE.

Ekonomické úspory jsou dalším zásadním argumentem. V dlouhodobém horizontu nahrazují drahý provoz fosilních elektráren, jejichž závislost na kolísajících cenách paliva a geografické dostupnosti je značná. Světové ceny ropy a zemního plynu mi to jasně ukázaly během mých cest.

Kromě toho je klíčová dlouhodobá dostupnost. Obavy z vyčerpání fosilních paliv – i když se odhady liší, 60 let je jenom orientační údaj – jsou oprávněné. Na rozdíl od nich solární, větrná a geotermální energie představují prakticky nevyčerpatelné zdroje. V zemích s vysokým podílem OZE jsem se přesvědčil, že to není jen teorie, ale realita.

Z praktických zkušeností mohu dodat, že rozvoj OZE vede k energetické nezávislosti a posílení energetické bezpečnosti států, což jsem pozoroval v různých regionech světa, a k snižování emisí skleníkových plynů, čímž se aktivně přispívá k ochraně životního prostředí. Tento dopad je nezpochybnitelný.

Co patří do energetického průmyslu?

Energetický průmysl je fascinující svět, který jsem během svých cest po světě pozoroval v mnoha podobách. Jeho rozmanitost je úžasná, a i když se to na první pohled nemusí zdát, dotýká se prakticky každého z nás.

Hlavní pilíře, které jsem si všiml a které tvoří základ celého sektoru, jsou:

• Těžba a zpracování ropy a plynu: Od rozlehlých ropných plošin v Severním moři, kde jsem si na vlastní kůži uvědomil sílu i nebezpečí této těžby, až po rafinerie, které proměňují surovinu v palivo pro naše automobily a továrny. Viděl jsem, jak se tato oblast neustále vyvíjí, a jak se snaží o efektivnější a ekologičtější postupy. Zaujalo mě například využití odpadních produktů rafinerie pro jiné účely, což jsem pozoroval v některých zemích.
• Obnovitelné zdroje energie: Od impozantních větrných elektráren na pobřeží Skotska, kde vítr doslova hnal turbíny, přes rozsáhlé solární farmy v pouštních oblastech až po geotermální elektrárny, které využívají teplo z nitra země. Tato oblast je dynamická a plná inovací, které sleduji s velkým zájmem. Je fascinující, jak se svět snaží diverzifikovat své energetické zdroje a snížit závislost na fosilních palivech.

Zajímavostí je, že i v oblastech, které se zdají být vzdálené od klasických energetických zdrojů, se nachází úžasná síla přírody. Například v některých horských oblastech jsem pozoroval malé vodní elektrárny, které využívají sílu tekoucí vody, a v některých zemích jsem se setkal s inovativním využitím biomasy.

Celkově vzato, energetický průmysl je komplexní systém s obrovským potenciálem pro inovace a rozvoj. Jeho budoucnost bude záviset na hledání rovnováhy mezi dostupností energie a ochranou životního prostředí, a to je cesta, kterou se snaží jít mnoho zemí, které jsem navštívil.

Co jsou to tři pilíře EU?

Základ Evropské unie, jak ji známe dnes, položila Maastrichtská smlouva z roku 1992. Tři pilíře, na nichž EU tehdy stála, představovaly v podstatě tři různé úrovně integrace. Evropská společenství (dnes sloučená do Evropské unie) se zaměřovala na ekonomickou spolupráci, volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu – to je ona známá jednotná Evropa, kterou turisté nejvíce vnímají. Do této oblasti spadá i eurozóna a celá řada dalších praktických věcí, které usnadňují cestování a obchod.

Druhým pilířem byla společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), která se zabývala vnějšími vztahy EU, například diplomatickými jednáními a spoluprací v oblasti obrany. Pro turisty je důležitá především v kontextu bezpečnosti v navštívených zemích a celkově stabilnějšího mezinárodního prostředí, které usnadňuje cestování.

Třetím pilířem byla spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV), která se týkala policejní a soudní spolupráce mezi členskými státy. To se pro turisty projevuje v harmonizaci právních předpisů, snazším hlášení zločinů a efektivnější ochraně práv cestujících v EU. Dnes je tato oblast značně propojena s prvním pilířem a její hranice se stírají.

Na které řece leží nejvíce vodních elektráren v ČR?

Nejvíce vodních elektráren v ČR najdete na Vltavě, konkrétně v rozsáhlé Vltavské kaskádě. Tvoří ji soustava přehradních nádrží a elektráren, budovaných od roku 1934 až do 90. let. Je to impozantní dílo vodohospodářského inženýrství.

Zajímavosti:

• Kaskáda výrazně ovlivnila krajinu, vytvořila řadu nádrží s rekreačním využitím (např. Lipno, Orlík, Slapy).
• Návštěva některých přehradních hrází a elektráren je často spojena s krásnými výhledy a možnostmi pro pěší turistiku v okolí.
• Pro vodáky představuje Vltava s kaskádou nádhernou trasu, ačkoliv je nutné respektovat plavební řád a průtoky.

Významné elektrárny Vltavské kaskády (výběr):

• Orlík
• Kamýk
• Slapy
• Štěchovice

Pro detailnější informace o jednotlivých elektrárnách a možnostech návštěvy doporučuji prostudovat webové stránky příslušných správců vodních děl.

Co vyrábí energetický průmysl?

Energetický průmysl je globální gigant, jehož dopad pociťujeme všude. Nejde jen o těžbu uhlí, ropy a zemního plynu – to je jen začátek složitého procesu. V Africe jsem viděl, jak solární farmy proměňují odlehlé vesnice, zatímco v Norsku jsem se seznámil s hydroelektrárnami s neuvěřitelnou efektivitou. V Asii zase hraje dominantní roli uhelná energetika, i když se tam rapidně rozvíjí i obnovitelné zdroje.

Základní procesy zahrnují:

• Primární těžba: Od těžby uhlí v hlubokých dolech po vrtání ropných a plynových vrtů v oceánu – každá oblast má své specifické metody a výzvy. V některých zemích se klade velký důraz na ochranu životního prostředí, jinde je prioritou co nejrychlejší těžba.
• Zpracování a rafinace: Ropa se rafinuje na benzín, naftu a další produkty. Zemní plyn se čistí a distribuuje do domácností a průmyslu. Uhlí se používá v elektrárnách k výrobě elektřiny, ale i v metalurgii.
• Výroba a distribuce energie: Elektrárny, teplárny, rozvodné sítě – to vše tvoří komplexní systém, který zajišťuje dodávky elektřiny a tepla. Efektivita těchto systémů se značně liší v závislosti na technologii a regulaci v dané zemi.

Diverzifikace zdrojů je klíčová:

• Fosilní paliva: Stále dominantní, ale jejich dopad na životní prostředí je zřejmý. Přechod k udržitelnějším zdrojům je nezbytný.
• Obnovitelné zdroje: Solární, větrná, vodní, geotermální energie – rychle se rozvíjející oblast s obrovským potenciálem. Jejich implementace se však potýká s technickými a ekonomickými překážkami.
• Jaderná energie: Kontroverzní, ale efektivní zdroj energie s nízkými emisemi. Bezpečnost a nakládání s jaderným odpadem jsou zásadní otázky.

Globální propojení: Energetický průmysl je úzce propojen s mezinárodním obchodem a politikou. Cena energií, geopolitické konflikty a technologický pokrok ovlivňují jeho vývoj dramatickým způsobem.

Kolik stojí poze?

Průměrná česká domácnost pocítí navýšení poplatku za POZE v příštím roce ve výši 1797 Kč. To představuje nárůst necelých 1800 Kč, což se, v globálním kontextu, může zdát jako zanedbatelná částka. Srovnáme-li to například s ročními poplatky za podobné služby v některých zemích EU, jako je například Německo, Francie nebo Spojené království, zjistíme, že český systém je v tomto ohledu poměrně příznivý. Tyto země totiž často vykazují mnohem vyšší roční náklady na obdobné administrativní procesy, a to i s přihlédnutím k rozdílným úrovním příjmů. Navýšení se ovšem dotkne i firem, které budou muset od začátku roku platit zákonné minimum. Zajímavé je, že tato změna, byť finančně nenáročná pro jednotlivé domácnosti, je součástí širšího evropského trendu k centralizaci a digitalizaci správních systémů, což přináší efektivitu, ale může také znamenat vyšší transparentnost a kontrolu. Zjednodušeně řečeno, ačkoliv 1797 Kč není závratná suma, je součástí většího obrazu evropské správy a ekonomiky.

Kdy skončí poplatek Oze?

Takže ten OZE poplatek? Skončil s koncem roku 2025. Vláda to řešila kvůli energetické krizi – ceny elektřiny šly nahoru jako raketa při výstupu na K2. Aby se podpořily obnovitelné zdroje, jako jsou ty, co využíváme na našich výpravách do divočiny (solární panely, větrné elektrárny – představte si větrnou elektrárnu na vrcholu Sněžky!), tak stát vzal veškerou podporu na sebe. To znamená, že od října 2025 stát platil za podporu obnovitelných zdrojů energie, takže se to na ceně elektřiny už neprojevilo. Myslím, že to je skvělá zpráva i pro nás, milovníky hor a přírody – můžeme si tak dál užívat výlety a vědět, že se přitom šetří životní prostředí.

Ještě zajímavost: Myslím si, že tahle vládní pomoc s podporou OZE je skvělý příklad jak se dá řešit energetická krize a zároveň chránit životní prostředí. To se hodí i když vyrážíte na trek s těžkým batohem – každá ušetřená energie se počítá!

Kolik stojí obnovitelné zdroje?

Česká republika se, podobně jako zbytek světa, potýká s otázkou přechodu na obnovitelné zdroje energie. Cena této transformace je samozřejmě klíčovým faktorem. Podle Komory OZE by celkové náklady na veřejnou podporu nových obnovitelných zdrojů v letech 2025-2030 neměly přesáhnout 118 miliard korun, což je v průměru necelých 12 miliard ročně. To je, musím přiznat, značná suma, ale je potřeba ji vztáhnout k celkovému rozpočtu státu a k potenciálním benefitům.

Je důležité si uvědomit, co tato čísla zahrnují:

• Dotace na výstavbu: Finanční pomoc pro investory, kteří se rozhodnou budovat větrné elektrárny, solární panely a další obnovitelné zdroje.
• Podpora provozu: Systémy, které kompenzují fluktuace v produkci energie z obnovitelných zdrojů (např. výkupní ceny).
• Infrastruktura: Investice do rozvodných sítí, které zvládnou přenos energie z decentralizovaných zdrojů.

Při cestování po světě jsem viděl mnoho různých přístupů k obnovitelným zdrojům. V některých zemích, jako je například Island, je využívání geotermální energie a vodní energie již dlouho zavedeno a tvoří značnou část energetického mixu. Náklady na zavedení těchto technologií se liší v závislosti na dostupnosti zdrojů a technologické vyspělosti. Někde je to efektivnější, jinde drahé. Česko má v tomto ohledu relativně výhodné podmínky pro solární energii.

Je důležité si ale uvědomit i další faktory:

• Dlouhodobé úspory: Investice do obnovitelných zdrojů přinesou dlouhodobé úspory na dovozu fosilních paliv a snížení závislosti na nestálých cenách energií. To je důležité i pro energetickou bezpečnost státu.
• Ekologický dopad: Přechod na obnovitelné zdroje je klíčový pro ochranu životního prostředí a zmírnění dopadů klimatických změn. To má nesmírnou hodnotu, i když se těžko kvantifikuje v korunách.
• Vytvoření pracovních míst: Rozvoj obnovitelných zdrojů vytvoří nová pracovní místa v oblasti instalace, údržby a vývoje technologií.

Závěrem lze říci, že 118 miliard korun je značná suma, ale je to investice do budoucnosti, která přinese ekonomické, ekologické a sociální benefity. Je důležité, aby tato investice byla efektivně spravována a abychom se poučili z zkušeností jiných zemí.

Jaké jsou obnovitelné přírodní zdroje?

V České republice najdeme hned několik zajímavých obnovitelných zdrojů energie. Vodní energie je klasika, hlavně na řekách, ale i menší vodní elektrárny v horských oblastech dodávají energii. Při treku se dá snadno pozorovat jejich vliv na krajinu.

Větrná energie je v Česku čím dál častější, viditelná hlavně na otevřených pláních a kopcích. Je to skvělý zdroj, ale větrné elektrárny vyvolávají občas diskuze o jejich estetice a vlivu na krajinu. Při výběru ubytování se můžete zamyslet nad tím, zda se nachází v blízkosti větrné farmy a jaký je tam zvukový dopad.

Sluneční energie je všudypřítomná. Využívají ji solární panely, čím dál častěji i na chalupách a v horských chatách. Je to skvělý zdroj, ale závislý na počasí. Plánujete-li výlet do hor, zvažte, jestli je chata vybavena solárními panely – může to ovlivnit komfort vašeho pobytu.

Biomasa a bioplyn – to jsou zdroje z organické hmoty. Například zemědělské zbytky či odpad. Můžete se setkat s jejich využitím v menších vesnicích a na farmách. Někdy se dá i najít ubytování s vytápěním z biomasy.

Tepelná čerpadla využívají energii prostředí (vzduch, země, voda). Šetrné k životnímu prostředí a poměrně efektivní. Při výběru ubytování v zimním období je důležité vědět, jak je budova vytápěna – tepelné čerpadlo může znamenat nižší náklady a větší komfort.

Geotermální energie – energie ze zemského nitra. Využití je omezeno na oblasti s vhodnými geologickými podmínkami. Můžete se o ní dozvědět více v geologických muzeích či informačních centrech v termálních oblastech.

Kapalná biopaliva – výroba z rostlinných olejů. Méně časté v přímém kontaktu s turistou, ale je důležité vědět, že i tato energie je z obnovitelných zdrojů.

Kolik procent energie v ČR je z obnovitelných zdrojů?

Česká republika hravě překonala cíl 13 % energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie pro rok 2025, dosáhla v roce 2025 pozoruhodných 17,7 %! To je skvělý výsledek, ale stále máme prostor pro zlepšení. Hlavními tahouny jsou biomasa (zejména z dříví), vodní energie a větrná energie. Zajímavé je, že rozvoj fotovoltaických elektráren v posledních letech prudce roste, ačkoliv stále zaostává za potenciálem. Česká energetická mapa se tak pomalu, ale jistě, zelená. Pro porovnání, Evropská unie si dala za cíl 32 % obnovitelných zdrojů do roku 2030, což je ambiciózní, ale dosažitelné, pokud se bude investovat do inovací a efektivních technologií. Významnou roli hraje i energetická efektivita, snižující celkovou spotřebu a tím i závislost na fosilních palivech.

Jak snížit emise skleníkových plynů?

Snížení emisí skleníkových plynů není jen o globálních dohodách, ale i o našich každodenních rozhodnutích. Jako zkušený cestovatel jsem si uvědomil, jak obrovský dopad má cestování na životní prostředí. Proto osobní automobil používám opravdu jen výjimečně a preferuji vlak, autobus nebo kolo. A když už letím, snažím se kompenzovat emise podporou projektů ochrany klimatu.

„Nakupujte s ohledem na životní prostředí“ – to není jen fráze. Při svých cestách jsem viděl, jak devastující je nadprodukce a plýtvání. Kupuji si pouze to, co opravdu potřebuji, a dávám přednost produktům s menším ekologickým otiskem. To se týká i oblečení – kvalita před kvantitou. A pokud je to možné, volím lokální výrobky, čímž se eliminuje i doprava.

Plýtvání potravinami je další velký problém. Na svých cestách jsem poznal různé kultury a jejich přístup k jídlu. Některé kmeny si váží každé suroviny a plýtvání je pro ně nepředstavitelné. Proto i já nakupuji potraviny s rozmyslem a snažím se spotřebovat vše, co jsem si koupil. Zbytky zpracovávám kreativně, aby se nic neztratilo.

Třídění odpadu je samozřejmostí, ať už jsem doma nebo na cestách. V některých zemích je to o dost náročnější, ale i tak se snažím dělat maximum pro minimalizaci odpadu. Znovu použitelné lahve, sáčky a hrnky jsou moji stálí společníci.

A konečně – zeleň. Vysazování stromů a ochrana stávajících lesů je klíčová. Na svých cestách jsem navštívil mnoho nádherných lesů a viděl jsem i jejich ničení. Každý strom, který zasadíme, je vítězstvím nad klimatickými změnami. Podpora iniciativ na ochranu lesů a biodiverzity je nezbytná.

Co je hlavním cílem udržitelného rozvoje?

Hlavním cílem udržitelného rozvoje není jenom další ekonomický růst, ale především nalezení rovnováhy mezi lidskými potřebami a kapacitou planety. Viděl jsem na vlastní oči, jak se neudržitelný přístup k rozvoji projevuje v podobě znečištěných pláží v jihovýchodní Asii, kde se plastové odpadky hromadí ve stovkách tun, nebo v mizících lesích Amazonie, které jsou plicemi planety. Je to o zodpovědném hospodaření s přírodními zdroji, o snižování uhlíkové stopy – a to se týká i cestování. Mnoho turistů si neuvědomuje svůj dopad na navštívená místa. Letecká doprava produkuje obrovské množství emisí, proto je důležité hledat alternativní a udržitelnější způsoby cestování, například vlaky nebo autobusy, a podporovat lokální komunity namísto velkých anonymních hotelů. Udržitelný rozvoj znamená investovat do obnovitelných zdrojů energie, chránit biodiverzitu, podporovat fair trade a zaměřit se na dlouhodobou prosperitu, nikoliv jen krátkodobý zisk. To je klíč k budoucnosti, kde můžeme cestovat a zároveň chránit krásy naší planety pro další generace. Jen tak si udržíme ty úchvatné zážitky, které mi osobně cestování přineslo – a které chci, aby zažily i budoucí generace.

Nejde jen o ochranu životního prostředí, ale i o sociální spravedlnost. Viděl jsem neskutečné kontrasty bohatství a chudoby v mnoha částech světa, a je jasné, že udržitelný rozvoj musí být inkluzivní a zajistit spravedlivé rozdělení zdrojů a příležitostí pro všechny. To se týká i férového obchodu s lokálními výrobci, kteří mnohdy nemají šanci konkurovat velkým korporacím.

V jádru je udržitelný rozvoj o hledání harmonie – harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi ekonomikou a sociální spravedlností. Je to dlouhodobá cesta, ale rozhodně cesta, která stojí za to.