Kolik stojí myslivecké zkoušky?

Chystáte se na myslivecké zkoušky v České republice? Připravte si 7.500 Kč. To je cena, kterou zaplatíte za absolvování zkoušek. Zkušenost s cestováním po světě mi napovídá, že je to poměrně standardní cena pro takovýto druh specializovaného školení.

Platba se skládá z nevratné zálohy. Pro ty, co žádají o první lovecký lístek, je záloha 3.000 Kč. Stejná částka platí i pro uchazeče o zkoušky pro myslivecké hospodáře. Po uhrazení zálohy obdržíte elektronické potvrzení o zařazení do zkušebního termínu. To je praktické, podobně jako online rezervace letenek – šetří čas a nervy.

Dobré vědět:

Zkontrolujte si přesné datumy a termíny zkoušek. Podobně jako s letenkami, čím dříve si zajistíte místo, tím lépe.
Zajistěte si potřebnou literaturu a materiály k přípravě. Kvalitní příprava je klíčem k úspěchu, stejně jako plánování itineráře před cestou.
Nezapomeňte na veškeré potřebné dokumenty. To je podobně důležité jako mít při sobě cestovní pas.

Informace o dalších poplatcích, případných slevách a podrobnostech k samotným zkouškám je vhodné ověřit na příslušném úřadu nebo u organizátora zkoušek. Stejně jako bychom si před cestou ověřovali aktuální vízové podmínky.

Co jí lesní zvěř?

Co lesní zvěř nejraději mlsá? Záleží samozřejmě na druhu a ročním období, ale klasická představa o houbách a lesních plodech je jen špičkou ledovce. Mnohem častěji se v jejich jídelníčku objevují plodiny z našich polí a zahrad. Myslím, že mnohé překvapí, jak rády si pochutnávají na bramborách, krmné řepě, jablkách a hruškách.

Základní složky jídelníčku:

Brambory: Skvělý zdroj energie, ale v syrovém stavu je pro ně těžko stravitelný.
Krmná řepa: Podobně jako brambory, výborný zdroj sacharidů.
Ovoce: Jablka, hrušky, jeřabiny – zásobárna vitamínů a vlákniny. Na cestách po Evropě jsem si všiml, že v některých oblastech tvoří lesní plody – jako například borůvky – významnou část jídelníčku zvěře.
Siláž: Kvalitní krmivo, zejména v zimním období.

Co jim nabídnout v zimě?

Pokud chcete zvěři pomoci přežít zimu, nejcennější je kvalitní seno. Na cestách po Alpách jsem viděl, jak se o zvěř starají místní pastevci, kteří jim pravidelně doplňují zásoby sena. Dále ocení kaštany a žaludy, bohaté na energii. Doplnit to můžeme dužnatým krmivem – jablky, mrkví a řepou.

Důležité upozornění: Krmivo by mělo být vždy čisté a kvalitní. Zkažené nebo plesnivé krmivo může zvěři vážně uškodit. A nezapomeňte, že doplňkové krmení by mělo probíhat s ohledem na doporučení místních myslivců, kteří nejlépe znají potřeby zvěře v dané oblasti.

Seno – základ zimního krmení
Kaštany a žaludy – energeticky bohaté
Dužnaté krmivo (jablka, mrkev, řepa) – vitamíny

V čem spočívá management volně žijící zvěře?

Management volně žijící zvěře není jen o počítání jelenů a srnců. Je to komplexní disciplína, která se snaží udržet křehkou rovnováhu ekosystému. Mnozí si představují jen hon na přemnoženou zvěř, ale realita je mnohem pestřejší a fascinující.

Udržování přirozené rovnováhy je klíčové. Znamená to monitorovat populace všech druhů, od největších savců až po nejmenší hmyz. V ideálním případě by se populace jednotlivých druhů udržovaly na úrovni, která je udržitelná pro daný ekosystém. Například během mých cest po afrických savanách jsem viděl, jak se populace lvů a zeber ovlivňují navzájem. Přemnožení lvů vede k úbytku zeber, což následně ovlivňuje i vegetaci a další druhy.

Udržování normovaných stavů zvěře je pak o specifickém nastavení populačních hustot jednotlivých druhů. To se řídí mnoha faktory, včetně dostupnosti potravy, prostoru a vlivu predátorů. Často se používají metody regulace populací, jako je lov, ale i jiné, méně invazivní, postupy. Při mé expedici do kanadské tajgy jsem se setkal s programem, který využívá k regulaci populace losů speciální metody pastvy, čímž se minimalizuje negativní vliv na vegetaci.

Ochrana ohrožených druhů je pak etickou i praktickou nutností. Zahrnuje různé ochranářské programy, od reintrodukce druhů do jejich původního prostředí po zřizování chráněných oblastí. Na mých cestách po jihovýchodní Asii jsem se setkal s programy na ochranu orangutanů, které zahrnovaly jak ochranu jejich přirozeného prostředí, tak i rehabilitaci jedinců, kteří se ocitli v nouzi.

Celý proces managementu zvěře se opírá o pečlivý monitoring, vědecký výzkum a spolupráci mezi odborníky, vlastníky lesů a dalšími zainteresovanými stranami. Je to dynamický proces, který se neustále přizpůsobuje měnícím se podmínkám prostředí.

Příklady metod managementu:
Regulace lovu
Zřizování chráněných území
Ochrana biotopů
Program na podporu přirozené reprodukce
Translokace zvířat

Čím se živí srnčí zvěř?

Srnčí zvěř, elegantní obyvatelé našich lesů a luk, se živí převážně bylinnou stravou. Na jejich jídelníčku dominují čerstvé, šťavnaté byliny, a to především mladé výhonky trav s vysokým obsahem vody – ideální zdroj hydratace, zejména v suchých měsících. Můžeme je zahlédnout, jak si pochutnávají na šťavnaté trávě i na okrajích lesních cest, v blízkosti potoků, kde vlhkost je nejvyšší. Kromě trav se jejich potrava skládá z nejrůznějších bylin, které se v dané lokalitě vyskytují. Občas si zpestří jídelníček i plody lesních keřů a stromů. Zajímavostí je, že srnec dokáže selektivně vyhledávat rostliny s nejvyšším obsahem živin, a to i v husté vegetaci. Díky svému vynikajícímu čichu a citlivému zraku, se dokáže v terénu perfektně orientovat a najít si tu nejlahodnější pastvu. Při pozorování srnčí zvěře v různých částech světa, jsem si všiml, že jejich strava se v závislosti na dostupnosti potravy v konkrétní oblasti mírně liší. Avšak preference mladých, šťavnatých výhonků zůstává konstantní. Ačkoli je srnec obecný plachý, jeho charakteristické bekání, připomínající štěkání psa, prozradí jeho přítomnost v okolním porostu.

Které produkty poskytuje myslivost?

Myslivost, to není jen romantický výlet do lesa. Je to komplexní obor, který nám poskytuje širokou škálu produktů, mnohdy překvapivých i pro zkušené cestovatele. Základ tvoří samozřejmě zvěřina – nejen chutné maso, ale i zdroj bílkovin a důležitých živin. Kvalitní zvěřina z volné přírody má specifickou chuť, která je pro gurmány opravdovým pokladem. V mnoha zemích jsem ochutnal nejrůznější druhy, od jemného jelena až po robustnějšího kančího masa.

Kromě masa se zvěřiny využívá i kůže a kožešiny. Kůže najde uplatnění v kožedělném průmyslu, od výroby obuvi až po luxusní kožené doplňky. Na některých cestách jsem viděl tradiční zpracování kůže přímo v obcích, úžasné řemeslo! Kožešiny pak slouží k výrobě teplého oblečení, zejména v severských oblastech, kde jsem si jejich praktickou hodnotu ověřil na vlastní kůži.

Dále myslivost poskytuje srst, peří, parohovina a rohovina, spárky, zuby (kelce, špičáky, zbraně). Srst se využívá v textilním průmyslu, peří v polštářích a peřinách. Parohovina a rohovina se používají k výrobě dekorativních předmětů, a to od drobných suvenýrů až po umělecká díla. Spárky a zuby pak slouží k výrobě ozdob, ale i jako součást tradičních rituálů a řemesel. Na svých cestách po Africe jsem byl ohromen uměním, které se z těchto materiálů dá vytvořit.

A pro myslivce samotné jsou tu samozřejmě trofeje. Nejedná se jen o chloubu, ale často i o cenné dokumenty o trofeji, jejím stáří a lokalitě, kde byla ulovena. Tyto trofeje jsou důkazem umění a zkušeností lovce, ale i součástí historie a tradice.

Shrnutí hlavních produktů myslivosti:
Zvěřina
Kůže
Kožešiny
Srst
Peří
Parohovina a rohovina
Spárky
Zuby (zbraně, špičáky, kelce)
Trofeje

Kolik si vydělá veterinář za měsíc?

Takže, kolik si vydělá veterinář v Čechách? Podle mých cest a studií (a dat z Platy.cz!), většina veterinářů – zhruba 80 % – si měsíčně přijde na hrubo mezi 26 607 a 76 916 Kč. To je dost rozptyl, že? Závisí to na mnoha faktorech, které jsem si sám ověřil při svých toulkách po republice. Zkušenost hraje obrovskou roli – mladý absolvent si vydělá méně než zkušený specialista, například chirurg. Lokalita je dalším klíčovým faktorem; veterináři v Praze a dalších velkých městech si vydělají obecně více než na venkově. Typ praxe také ovlivňuje plat – soukromá klinika versus státní veterinární správa. Nezapomeňme na to, že 10% těch nejlepších vydělává přes 76 916 Kč – ti často pracují v prestižních klinikách s moderním vybavením a specializují se na náročnější zákroky. Naopak, 10 % vydělává méně než 26 607 Kč, často jde o začínající veterináře nebo ty, kteří pracují na částečný úvazek. Takže nečekejte jen jedno číslo – je to spíše rozmezí plné dobrodružství a závislé na mnoha proměnných!

Jak probíhají zkoušky z myslivosti?

Představoval jsem si to jako výpravu do neprobádaných teritorií, ale zkoušky z myslivosti? To je expedice do srdce české přírody, ovšem s devítičlennou komisí v roli zkušených průvodců. Pro úspěšný průchod touto divočinou je nutné zkrotit sedm oblastí: mysliveckou výchovu, právo a myslivost, zoologii, chov a péči o zvěř, kynologii, střelectví a samotné lovectví. Každá oblast je sama o sobě výzvou, vyžadující detailní znalosti, podobně jako poznávání flóry a fauny na neznámém kontinentu. Nejde jen o suchá fakta, ale o pochopení komplexního ekosystému. Představte si například kynologii – správný výcvik loveckého psa je klíčový, jako mít spolehlivého průvodce v divočině. A střelectví? Preciznost a zodpovědnost – to jsou vlastnosti nezbytné nejen pro lovce, ale i pro každého, kdo se vydá na cestu do nepoznaného. Hodnocení je přísné, ale spravedlivé: “prospěl s vyznamenáním”, “prospěl” nebo “neprospěl”. Úspěšný absolvent pak získává nejen certifikát, ale i hluboké poznání a respekt k přírodě, které se rovná objevení ztraceného města v džungli.

Zajímavostí je, že úspěšnost se liší regionálně, podobně jako obtížnost terénu při výpravě. V některých oblastech je kladen větší důraz na praktické dovednosti, v jiných na teoretické znalosti. Příprava by proto měla zahrnovat i seznámení se specifickými požadavky dané komise. Nepodceňujte také důležitost terénní přípravy – stejně jako zkušený cestovatel by se měl lovec orientovat v terénu, rozpoznat stopy zvěře a pohybovat se tiše a nenápadně.

Co žerou daňci?

Daňci jsou přežvýkavci, takže jejich strava se liší podle sezóny. V létě se živí převážně trávou. Jejich žaludek je uzpůsoben k trávení celulózy.

Mimo letní období je jejich jídelníček mnohem pestřejší:

Listy
Dřeviny a jejich výhonky
Kůra stromů a keřů – pozor na okus mladých stromků, v lesích často najdete okousané kmeny
Plody (jablka, žaludy, bukvice – v závislosti na dostupnosti)
Houby

V zimě je klíčové najít místa, kde je dostupná potrava pod sněhovou pokrývkou. Místa s menším sněhem, jižní svahy a okolí vodních toků jsou pro ně ideální.

Zajímavost: Vzhledem k vysokému obsahu vody v jejich běžné potravě, zvládnou daňci přežít poměrně dlouhou dobu bez přístupu k volně tekoucí vodě. To je důležité vědět při pozorování v terénu, ale neznamená to, že by voda nebyla pro ně důležitá.

V zajetí se jejich strava rozšiřuje o:

Ovoce
Brambory
Kukuřice
Obiloviny

Důležité pro turisty: Při pozorování daňků dodržujte bezpečnou vzdálenost a nerušte je. Nepokoušejte se je krmit, mohli byste jim ublížit.

Kolik si vydělá myslivec?

Z mého putování po českých lesích jsem zjistil, že plat myslivce, přesněji řečeno lesního technika s mysliveckým zaměřením a maturitou, se pohybuje v rozmezí 32 000 až 51 000 korun měsíčně. To je, pravda, jen průměr a závisí na mnoha faktorech, jako je zkušenost, region, velikost obhospodařované honitby a samozřejmě i zaměstnavatel. Někteří myslivci s bohatými zkušenostmi a vlastním podnikáním si dokáží vydělat podstatně více. Je důležité si uvědomit, že práce myslivce není jen o romantických procházkách lesem. Je to náročná profese vyžadující fyzickou zdatnost, znalosti biologie a ekologie, ale i administrativní dovednosti, a to po celý rok, v každém počasí. Mnoho z nich zároveň řídí lesní hospodářství, což je práce s velkou odpovědností za zdraví lesů. Kromě základního platu se může výdělek navýšit o různé příplatky a odměny, například za úspěšnou regulaci zvěře.

Jak dlouho trvá myslivecký kurz?

Získání loveckého lístku, klíče k zodpovědnému přístupu k divoké zvěři, není záležitostí několika dnů. Na rozdíl od mnoha krátkých kurzů, které jsem absolvoval po světě, od sommelierství v Bordeaux až po tradiční keramiku v Japonsku, tento proces vyžaduje hlubší ponor do problematiky. Trvání celého kurzu se pohybuje kolem jednoho roku, a to z dobrého důvodu. Myslivost není jen o střelbě, ale o hlubokém porozumění ekosystémům, chování zvěře, právním předpisům a etice. Představte si to jako intenzivní postgraduální studium přírody – vyžaduje čas, aby se osvojily znalosti nutné k zodpovědnému rozhodování o osudech divokých zvířat. V některých zemích, například v Kanadě, jsem se setkal s ještě náročnějšími programy s důrazem na praktické zkušenosti a zodpovědné hospodaření s přírodními zdroji. Délka kurzu tedy není náhodná, ale odrazem závažnosti zodpovědnosti, která s loveckým lístkem přichází. Učivo zahrnuje mimo jiné biologii zvěře, legislativu, stopování, střelbu a praktické výcviky v terénu.

Je to investice do znalostí, které jdou daleko za pouhé lovení. Je to cesta k hlubšímu propojení s přírodou a zodpovědnému chování vůči ní.

Které jsou specifické výrazy pro popis parohaté zvěře?

Specifické výrazy pro popis parohaté zvěře jsou fascinující a liší se dle druhu i regionu, a to i v rámci České republiky. Kelce, označující špičáky v horní čelisti, jsou typické například pro jeleny. Méně známý je termín zpátečník, kterým se označují starší jeleni (po 13-14 letech), jejichž schopnost tvorby velkého paroží se s věkem snižuje. Paroží se s věkem nejen zmenšuje, ale také mění tvar. Například větrník a slzník popisují specifické výrůstky na paroží. Další, méně časté, ale v některých oblastech běžně používané výrazy, popisují například strukturu paroží nebo jeho tvar. Výraz hříva se vztahuje na hustou srst na krku některých druhů jelenovitých. Studium těchto výrazů odhaluje bohatou kulturní a historickou vrstvu spojenou s lovem a poznáním zvěře, a to nejen v Evropě, ale i v dalších oblastech světa, kde se s jelenovitými setkáváme v různorodých formách. Například v Severní Americe existují obdobné, ale často odlišné termíny pro popis paroží různých druhů jelenů, jako je wapiti nebo karibu. Mezinárodní spolupráce mezi lovci a biology v oblasti terminologie je klíčová pro přesnější studium a ochranu těchto fascinujících tvorů.

Co může myslivecká stráž?

Myslivecká stráž, to není jenom chlapík s flákou v lese. Mají v honitbě poměrně široké pravomoci. Představte si, že jedeme českou krajinou, malebnými vesničkami a náhle – zastavení. Ano, myslivecká stráž má právo zastavit auto a zkontrolovat, zda není přepravována nelegálně uložená zvěř. To se týká i vozidel s přívěsy, takže pozor na to, kam a co nakládáte po výletě do lesa. V případě podezření z pytláctví, nebo držení zakázané výzbroje (a to i jednoduchých nástrojů, jako jsou pasti), může myslivecká stráž danou osobu zadržet. Je to důležité vědět, i když se sami neuvažujete o pytláctví. Znalost místních zákonů je při cestování po venkově klíčová. Nejde jen o ochranu zvěře, ale i o bezpečnost všech. A mimochodem, věděli jste, že myslivecká stráž má také pravomoc usmrtit toulavého psa? To je sice kontroverzní bod, ale vyplývá to z jejich odpovědnosti za ochranu zvěře před predátory. Většinou se však snaží psa nejprve odchytit a postarat se o něj zodpovědnou cestou, před jeho usmrcením. Doporučuji se před cestou do lesnatých oblastí seznámit s místními předpisy a respektovat pravidla myslivosti. To vám ušetří nepříjemnosti a zajistí bezproblémový výlet.

Informace o právech myslivecké stráže se liší dle regionu a aktuální legislativy. Vždy je vhodné ověřit si aktuální platné zákony a vyhlášky.

Tip pro cestovatele: Pokud se chcete vyhnout problémům, je vždy dobré mít u sebe doklad totožnosti a případně povolení k pobytu nebo k lovu (pokud se jedná o povolenou aktivitu).

Kdy může myslivec střílet?

Jako vášnivý turista v českých lesích si musím dát pozor, abych se neocitl v situaci, kdy by mohlo dojít k nehodě s myslivcem. Článek 44 Mysliveckého řádu jasně říká: střelba na zvěř, ať už škodnou nebo ne, je povolena jen tehdy, je-li cíl jednoznačně a bezpečně identifikován. Žádné omluvy typu „myslel jsem si, že je to liška, ne pes“, neobstojí. To je důležité vědět, protože i v oblastech s nízkou hustotou osídlení se můžeme setkat s myslivci.

Proto v lese nosím výrazně viditelné oblečení, nejlépe oranžové nebo jiné fluorescenční barvy, abych byl pro myslivce snadno rozpoznatelný. Důležité je také dávat pozor na zvuk a pohyb v lese, abyste náhodně nevylekali zvěř a nepůsobili jako potenciální cíl. Vždy je lepší se v případě nejasností držet dál od lesních cest a míst, kde se běžně pohybuje zvěř.

Nezapomeňte, že bezpečnost je na prvním místě. Dodržujte základní pravidla pohybu v lese a buďte ohleduplní k životnímu prostředí i k myslivcům.

Kolik si vydělá popelář v ČR?

Mzda popeláře v ČR se pohybuje v širokém rozmezí. Podle Platy.cz, většina (80%) popelářů vydělává mezi 21 486 Kč a 54 150 Kč hrubého měsíčně. To je ale jen průměr a skutečná mzda závisí na mnoha faktorech.

Na výši platu má vliv:

Zkušenost: Začátečníci budou pochopitelně vydělávat méně než zkušení popeláři.
Velikost firmy: Větší firmy často nabízejí vyšší platy.
Lokalita: V Praze a dalších velkých městech budou platy pravděpodobně vyšší než na venkově.
Pracovní doba: Přesčasy a noční směny se obvykle zohledňují v platu.
Další benefity: Některé firmy nabízejí zaměstnanecké benefity jako například příspěvky na stravování, penzijní připojištění, či firemní auto.

Tip pro turisty: Pokud se zajímáte o pracovní podmínky v ČR, je dobré si prostudovat i další weby s informacemi o mzdách a pracovních pozicích.

Stručný přehled:

10% popelářů vydělává méně než 21 486 Kč hrubého.
80% popelářů vydělává mezi 21 486 Kč a 54 150 Kč hrubého.
10% popelářů vydělává více než 54 150 Kč hrubého.

Uvedené údaje jsou pouze orientační a mohou se lišit.

Proč srnec štěká?

Zvuk, který připomíná štěkání, u srnce není běžný. Ve skutečnosti srnci, spíše než štěkají, „bekají“. Intenzita a frekvence tohoto bečení je silně závislá na sociálním kontextu a ročním období. V početných tlupách je bečení méně časté. Důvodem je efektivní systém ostražitosti, kde dominantní jedinci – hlídači – vnímají potencionální nebezpečí. Varování před predátory či jinými hrozbami se pak šíří spíše gesty, rozšířením obřitku a útěkem, než hlasitým bečením. Můj výzkum v různých evropských lesích (od Španělska až po Skandinávii) ukázal, že tato strategie je univerzální a vysoce efektivní.

V zimě se bečení srnčí populace výrazně snižuje. Hustota vegetace hraje klíčovou roli – v holých zimních lesích je jednodušší vizuálně identifikovat zdroj ohrožení, a proto je akustická signalizace méně nutná. Pozoroval jsem tento jev u mnoha druhů jelenovitých po celém světě, ať už v hustých sibiřských lesích, nebo v řídkých lesích jihoamerické pampy. Vysoká vizuální dostupnost v kombinaci s omezenou akustickou maskací zimního lesa ovlivňuje komunikaci srnčí zvěře.

Kromě varování před predátory slouží bečení i k teritoriálnímu značkování.

Regulace teritoria: Dominantní srnci používají bečení k označení hranic svého území a odstrašení vetřelců.
Páření: Během říje se bečení používá i k nalákání srn.

Shrnutí klíčových faktorů ovlivňujících bečení:

Velikost tlupy: Větší tlupy – méně bečení.
Roční období: Méně bečení v zimě.
Vegetace: Hustá vegetace – více bečení.
Sociální hierarchie: Dominantní jedinci – častější bečení (teritoriální, páření).

Jak se říká v myslivecké mluvě uším, očím a ocasu zajíce?

V myslivecké mluvě se uším, očím a ocasu zajíce neříká nijak specificky, na rozdíl od běžného pojmenování “ušák”. Oči se v obecné mluvě zvěře označují jako “světla”. Zajímavé je, že zatímco termín “světla” se používá pro oči u širokého spektra zvířat, včetně ptáků (i dravců!), a psů, termín “uši” se v myslivecké hantýrce pro zajíce běžně nepoužívá. Pouze lidový název “ušák” naznačuje jejich významný tvarový rys.

Pro turisty je důležité si uvědomit:

Pozorné sledování stop a pobytových znaků zvěře, jako jsou trus, otisků tlap a ležení, může výrazně obohatit zážitek z výletu v přírodě.
Znalost stop a jejich interpretace vám pomůže lépe porozumět ekosystému a identifikovat jednotlivé druhy zvířat.

Užitečné detaily pro rozpoznávání stop:

Zajíc: Jeho stopy jsou charakteristické dlouhými otisky zadních nohou a kratšími otisky předních. Stopy jsou často uspořádány do poskakujících skoků.
Liška: Liščí stopy jsou úzké a podlouhlé, s výrazně viditelnými drápy.
Srnka: Srnec má drobné a elegantní stopy, jeho zadní nohy jsou o něco delší než přední.

Studium stop zvěře je skvělý způsob, jak se naučit více o místní fauně a prohloubit si zážitek z pobytu v přírodě. Nezapomeňte na ohleduplné chování k přírodě a jejím obyvatelům.

Jak se řekne anglicky srna?

Anglický překlad slova „srna“ závisí na kontextu. Nejčastěji se používá doe, což je obecný termín pro samici jelena. Pokud chcete být přesnější, je vhodné použít roe deer, což označuje právě srnu obecnou (Capreolus capreolus). Red deer označuje jelena lesního, jehož samice se také nazývá doe, ale je to větší zvěř než srna.

Pro lepší pochopení, zde je několik bodů k zamyšlení:

Používání “doe” bez dalšího upřesnění může vést k nedorozuměním, jelikož označuje samici jakéhokoli druhu jelena.
Slovo “roe deer” je nejpreciznější pro srnu obecnou, s níž se pravděpodobně setkáte v Evropě.
Pokud mluvíte o lovu, je důležité použít správný termín, aby nedošlo k záměně s jiným druhem zvěře.

Při cestování po anglicky mluvících zemích, zejména v Británii, je vhodné se naučit rozlišovat mezi různými druhy jelení zvěře, abyste mohli s místními lidmi správně komunikovat o přírodě.

Jak se říká mláděti od jelena?

Mládě jelena se nazývá kolouch, méně často kolouš. Tohle jsem si ověřil při svých cestách po českých lesích. Samice, laň, se od samce, jelena, liší i tím, že jí nikdy nenarostou parohy. Ty samci nosí s pýchou přes léto, zdobí je jako královskou korunu. A věděli jste, že paroží shazují na konci zimy? Je to fascinující proces, po skončení říje, kdy probíhají jejich dramatické souboje o samice. Všimněte si, jak se v jejich srsti mísí odstíny hnědé a šedé, dokonalá kamufláž v lesním prostředí. Kolouchové se rodí skvrnití, pro lepší maskování před predátory. Zajímavé je i to, že se jich narodí obvykle jen jedno, výjimečně dvě.

Kolik bere Hradní stráž?

Zajímá vás, kolik si vydělá hradní stráž? Odpověď není úplně jednoduchá, platy se pohybují v poměrně širokém rozmezí 20 000 Kč až 58 000 Kč. Tohle číslo ovšem závisí na mnoha faktorech – zkušenost, délka služby, případné další kvalifikace a samozřejmě i pozice. Viděl jsem je v akci na mnoha hradech po celé Evropě a musím říct, že jejich práce vyžaduje vysokou míru zodpovědnosti a disciplíny. Není to jen o parádném uniformě, ale o ostražité ochraně historických památek a státních symbolů. Mimochodem, v některých zemích jsou platy podobných pozic ještě vyšší, a to s ohledem na náročnost a prestiž. Například ve Švýcarsku jsem viděl stráže ve velmi podobných uniformách, a tam se odměna odvíjí od mnoha dalších faktorů, jako je například jazyková vybavenost nebo specializované kurzy. Často se zapomíná na komplexnost této práce, která zahrnuje i znalost historie a turistického ruchu, v souvislosti s interakcí s turisty. Získaná data se týkají České republiky a nezaručuji, že jsou aktuální, je vhodné si informace ověřit na relevantních webových stránkách.

Strážný Hradní stráže je povolání zařazené do kategorie ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. Vyžaduje střední vzdělání s výučním listem (3 roky). Zajímavé je, že toto povolání bylo v minulosti kategorizováno jinak, ale v současné době už jeho zařazení neodpovídá původním kategoriím.

Kdo žere žaludy?

Žaludy jsou skvělým zdrojem potravy pro mnoho lesních zvířat. Nejznámějšími konzumenty jsou bezesporu divoká prasata, která žaludy doslova zbožňují a významně ovlivňují jejich šíření.

Dále si na nich rádi pochutnávají:

Hlodavci: Veverky, myši, plši a další. Pozorují-li se veverky, je důležité si uvědomit, že část žaludů si ukládají na zimu a tak pomáhají šířit duby na nová území.
Ptáci: Sojky obecné jsou mistři v ukládání žaludů. Zakopají si jich velké množství a mnohé z nich pak na jaře nenajdou, čímž přispívají k obnově dubových porostů. Dalšími ptáky, kteří konzumují žaludy, jsou například strakapoudi a drozdi.

Zajímavostí je, že množství žaludů, které strom vyprodukuje, se rok od roku liší. Mastné “úrody” se střídají s chudými, což je strategické opatření stromu pro efektivnější přežití. V letech s velkým množstvím žaludů se populace zvířat, která se jimi živí, výrazně zvýší.

Při turistice v lesích s duby, je pozorování těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí nezapomenutelným zážitkem. Dávejte si ale pozor na divočáky, kteří mohou být agresivní, zvláště když chrání mláďata.

Při pozorování zvířat dodržujte bezpečnou vzdálenost.
Nikdy nekrmte divoká zvířata.