Která zvířata jsou ohrožená?

Ohrožených zvířat je bohužel mnoho. Seznam, který jste uvedli, zahrnuje jen několik ikonických příkladů, a to z různých koutů světa. Pojďme si je blíže prohlédnout:

Plejtvák obrovský: Největší zvíře na Zemi, ohrožené především lovem (i když dnes zakázaným) a znečištěním oceánů. Při svých migračních cestách proplouvá Atlantikem i Pacifikem, takže o něm slyšíte spíše z dokumentů než z osobních zkušeností z cest. Zkuste navštívit muzea v pobřežních městech, kde se dozvíte více o jeho anatomii a úsilí na jeho záchranu.
Jeřáb mandžuský: Tento krásný pták obývá mokřady Dálného východu. Jeho kritické ohrožení je spojeno se ztrátou přirozeného prostředí a fragmentací jeho stanovišť. Pokud se chystáte do Ruska, Číny, nebo Koreje, vyhledávejte informace o ekoturistických projektech podporujících jeho ochranu.
Cedr atlaský: Ohrožený strom s úchvatným vzhledem, roste v pohoří Atlas v severní Africe. Jeho ohrožení souvisí s nadměrným těžbou dřeva a změnami klimatu. Při návštěvě Atlaských hor buďte ohleduplní k přírodě a nepodporujte nelegální těžbu dřeva.
Velryba černá: Další druh velryby bojující o přežití. Stejně jako plejtvák obrovský, trpí znečištěním oceánů a ztrátami přirozeného prostředí. Potkáte ji s největší pravděpodobností na moři, přičemž je klíčové respektovat její prostor a vyhnout se turistickým aktivitám, které ji ohrožují.
Žralok obrovský: Nebezpečně se blíží k ohrožení, i když na rozdíl od jiných druhů, je jeho ochrana náročnější kvůli jeho pomalému rozmnožování. Žije v tropických a mírných vodách. Zkuste si přečíst o ochranářských programech podporujících jeho populace.
Žralok mako: Rychlý a elegantní predátor, ohrožený především nadměrným rybolovem. Jeho úlovek se často stává součástí ploutví žraloků prodávaných v asijských zemích. Bohužel, o jeho výskytu se turisté dozvídají až po spatření v mořských akváriích.
Velryba japonská: Stejně jako jiné velryby, trpí znečištěním moří a lovem. Její výskyt je omezen na specifické oblasti Pacifiku, takže o ní slyšíte spíš v souvislosti s ochranářskými organizacemi než z cest.
Plejtvák myšok: Méně známý než plejtvák obrovský, ale stejně ohrožený. Jeho ochrana vyžaduje mezinárodní spolupráci a snahu o snížení znečištění oceánů. Informace o něm najdete spíše v odborných publikacích.

Je důležité si uvědomit, že ochrana těchto zvířat závisí na nás všech.

Co je to ochrana prirody?

Ochrana přírody, to není jen romantická představa člověka v gumácích sázejícího stromy. Je to komplexní systém, propletenec vědeckého bádání, praktické péče o ekosystémy a politické regulace. Představte si amazonský deštný prales – jeho ochrana zahrnuje boj proti nelegální těžbě dřeva, podporu udržitelného zemědělství mezi domorodými komunitami a mezinárodní dohody o snižování emisí skleníkových plynů. To vše se odráží i v našich podmínkách.

Na co se konkrétně zaměřuje?

Péče o chráněná území: Národní parky, rezervace, přírodní památky – nejsou jen krásné na pohled, ale plní i klíčovou roli v ochraně biodiverzity. V mnoha z nich jsem se osobně přesvědčil o tom, jak citlivá je rovnováha ekosystému.
Šetrné hospodaření: Biozemědělství, ekologické lesnictví, udržitelný turismus – to vše minimalizuje negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí. V peruánských Andách jsem viděl, jak tradiční zemědělské postupy koexistují s ochranou unikátní biodiverzity.
Minimalizace dopadu spotřeby: Naše každodenní volby, od toho, co jíme, až po to, co kupujeme, mají obrovský vliv na planetu. Omezování spotřeby, recyklace a podpora ekologických produktů jsou klíčové.

Mnoho cest mi ukázalo, že ochrana přírody není jen o ochraně jednotlivých druhů, ale o celkové rovnováze ekosystémů. A tato rovnováha je křehká a závisí na komplexní interakci všech jejích složek. Proto je nutné přistupovat k ní komplexně, s vědomím globálních souvislostí a s respektem k místním specifikům.

Příklady dopadů spotřeby:

Nadměrná spotřeba vody a energie.
Produkce odpadu a znečištění.
Ničení biotopů kvůli těžbě surovin.
Klimatické změny způsobené emisemi skleníkových plynů.

Jak pomoci zvířatům?

Touha pomoci zvířatům je univerzální a překračuje hranice. V každé zemi, kterou jsem navštívil, jsem objevil unikátní způsoby, jak se zapojit. Kromě klasické pomoci v útulcích – krmení, čištění, venčení – existují i méně známé možnosti. Mnoho neziskovek se zaměřuje na specifické druhy zvířat, například na záchranu volně žijících živočichů po zranění, rehabilitaci opuštěných papoušků, či ochranu ohrožených druhů. V některých zemích existují programy, které umožňují adoptovat zvíře na dálku – finančně podporujete jeho péči, aniž byste ho museli fyzicky adoptovat. Další možností je podpora neziskových organizací specializujících se na prevenci týrání zvířat, vzdělávání veřejnosti či legislativní změny v jejich prospěch. Nepodceňujte ani dary materiálu – krmivo, deky, hračky, léky – útulky jich vždy potřebují velké množství. A konečně, i šíření osvěty, například sdílením informací o zodpovědném chovu, je cennou formou pomoci.

Možnosti dobrovolnictví jsou pestré: od přímé péče o zvířata přes administrativní pomoc, fundraising, marketing a propagaci, až po právní pomoc neziskovkám. Najděte si způsob, který vám nejvíce vyhovuje a přidejte se k celosvětovému úsilí o zlepšení života zvířat.

Jak chránit ohrožené druhy zvířat?

Ochrana ohrožených druhů je komplexní záležitost, na kterou narážíme i během cestování. Nejde jen o zřizování rezervací a národních parků, ale i o podporu místních komunit, které s těmito druhy žijí. Mnoho projektů se zaměřuje na obnovu jejich přirozeného prostředí – například zalesňování, revitalizaci mokřadů, či likvidaci invazivních druhů rostlin, které jim konkurují o potravu a prostor. Při cestování se vyhýbej místům, kde je pohyb omezen z důvodu ochrany zvěře a respektuj vyznačené trasy. Podpořte projekty zaměřené na ochranu ohrožených druhů, a to i finančně – například návštěvou ekofarmy nebo darováním organizacím věnujícím se ochraně přírody. Věnujte pozornost i udržitelnému cestovnímu ruchu – minimalizujte svůj dopad na životní prostředí a podporujte ubytování a aktivity, které kladou důraz na ochranu přírody.

Důležité je také vzdělávání. Pochopení problematiky ohrožených druhů a dopadu lidských aktivit na ně je klíčové pro efektivní ochranu. Mnoho organizací nabízí programy zaměřené na poznávání fauny a flóry, a tím i na podporu ochrany ohrožených druhů. Při procházkách v přírodě buďte pozorní a respektujte divokou zvěř – udržujte bezpečnou vzdálenost a nenechávejte za sebou žádné stopy.

Některé ohrožené druhy vyžadují specifický přístup, například záchranné programy v lidské péči, které pomáhají zvýšit populaci kriticky ohrožených druhů před jejich vypuštěním zpět do přírody. Další metody ochrany zahrnují například boj proti pytláctví a nelegálnímu obchodu s ohroženými druhy.

Co znamená ohrožený druh?

Ohrožené druhy jsou rostliny a živočichové na pokraji vyhynutí. Hlavní příčiny? Ztráta přirozeného prostředí – představte si, že jim někdo zbourá dům. V turistice je to vidět všude, od kácení lesů kvůli stavbám až po rozšiřování měst. Znečištění – odpadky v přírodě, chemikálie v řekách, znečištěný vzduch – to vše ohrožuje jejich život. Klimatická změna se projevuje změnou počasí, suchem, povodněmi, což narušuje jejich životní cyklus. A pak jsou tu zavlečené nepůvodní druhy, které jim konkurují o potravu a prostor, třeba invazivní rostliny či predátoři. Při cestování buďte ohleduplní k přírodě, dodržujte značené cesty, neodhazujte odpadky a respektujte místní ekosystémy. Mnoho ohrožených druhů je chráněno zákonem, a jejich pozorování by mělo probíhat s maximální ohleduplností. Například, v některých oblastech je zakázáno se k nim přibližovat, aby se minimalizoval stres a negativní dopad na jejich populaci. Informace o ohrožených druzích konkrétních oblastí najdete na informačních tabulích v národních parcích a chráněných krajinných oblastech. Všímejte si a respektujte tyto informace, abyste přispěli k ochraně těchto křehkých ekosystémů.

Jak chránit přírodu?

Chránit přírodu není jen abstraktní pojem, ale každodenní praxe, ovlivňující i naše cestování. Snižování spotřeby vody je klíčové, zvláště v suchých oblastech, kde jsem se mnohokrát setkal s nedostatkem této cenné suroviny. Alternativou k plastovým lahvím, které znečišťují oceány (a já jsem to viděl na vlastní oči v jihovýchodní Asii), je kvalitní láhev na opakované použití. Bezobalové nakupování, ačkoliv někdy náročnější, snižuje produkci odpadu dramaticky – zkušenosti z tradičních trhů v Maroku mě o tom přesvědčily. Vypínání spotřebičů a zhasínání světel šetří energii a snižuje uhlíkovou stopu, což je důležité i při cestování, například v odlehlých oblastech, kde je energie vzácná. Látková taška nahradí plastové sáčky, a to nejen v supermarketech, ale i na cestách, kde se často setkávám s nekontrolovaným plýtváním plasty. Omezení jízd autem, zvláště na kratší vzdálenosti, je nejen ekologické, ale i zdravé. Prozkoumejte okolí pěšky nebo na kole – objevíte tak skrytá zákoutí, která byste autem minuli. Péče o zeleň, ať už doma nebo během výletů, je důležitá pro udržení biodiverzity. Sázení stromů, čištění parků, to vše má smysl. A otužování? Posiluje imunitu, a silný imunitní systém vám umožní cestovat i do náročnějších podmínek.

Co může ohrožovat život obojživelníků?

Obojživelníci, ti tichí svědkové zdraví naší planety, čelí existenční hrozbě. A není to jen o klimatické změně, ačkoliv ta hraje roli. Mnohem palčivější jsou problémy, které si sami vytváříme.

Největší nebezpečí? Ztráta a degradace jejich domovů. To se týká především mokřadů, tůní a rybníků. Představte si ty krásné rašeliniště Skotska, italské laguny nebo třeba naše české rybníky. Intenzivní zemědělství s pesticidy a hnojivy tyto oblasti zamořuje, znečišťuje vodu a zabíjí hmyz, kterým se obojživelníci živí. Myslíte si, že je to problém jen v Čechách? Stejný scénář se odehrává po celém světě, od Amazonského deštného pralesa až po Australské pouště. Vysoušení mokřadů pro zemědělské účely či urbanizaci je další ranou.

Nevhodné hospodaření všude kolem:

Vodní plochy: Znečištění, eutrofizace (přemnožení řas), regulace toků – to vše narušuje rovnováhu ekosystému a likviduje vhodné prostředí pro život obojživelníků.
Zemědělská půda: Pesticidy, herbicidy a hnojiva představují smrtící koktejl nejen pro žáby a čolky, ale i pro jejich potravu. A nezapomínejme na ztrátu přirozených biotopů.
Lesy: Monokultury a intenzivní těžba ničí stinné a vlhké prostředí, které obojživelníci potřebují k životu.

A pak tu máme drobné, ale důležité detaily:

Absence drobných narušení krajiny: Obojživelníci potřebují mozaiku různých biotopů – louky, lesy, mokřady. Homogenizovaná krajina je pro ně pastí.
Zanedbaná péče o mokřady: Mokřady nejsou jen bažiny, jsou to cenné ekosystémy, které vyžadují péči a ochranu. Zanedbání vede k zarůstání a ztrátě biodiverzity.
Špatné rekultivace: Poškozené oblasti se musí rekultivovat citlivě, aby se mohly obojživelníci vrátit do svých domovů. Spěšné a nepromyšlené zásahy vedou k opačnému efektu.

Situace je kritická, a to po celém světě. Zachování obojživelníků není jen o ochraně živočišných druhů, ale také o zachování zdraví celých ekosystémů.

Co je to ochranná opatření?

Ochranná opatření? To je v Čechách zajímavá záležitost, podobná tajemnému rituálu. Představte si to jako mapu s různými cestami, každou s jiným cílem. (1) Na mapě najdeme hned několik cest: ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci, zabrání části majetku a ochrannou výchovu. Každá z nich vede k jinému cíli, k jinému způsobu nápravy nebo ochrany.

(2) Cesta ochranné výchovy, to je cesta pro mladé cestovatele, kteří se zatoulali z cesty. Zde se uplatňuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže – jakýsi průvodce pro tyto mladé poutníky.

(3) A teď pozor! Dvě cesty se nesmí křížit. Ochranné léčení a zabezpečovací detenci nelze absolvovat současně. Je to jako snaha jít dvěma různými cestami najednou – nemožné.

Jak pomoct ohrozeným zvířatům?

Ochrana ohrožených zvířat začíná osvětou. Studujte jejich životní cykly, potravní řetězce a hrozby, kterým čelí. Nepodceňujte sílu vzdělávání – vzdělaný turista je zodpovědný turista.

Národní parky a chráněná území nejsou jen krásná místa k návštěvě, ale i klíčové oblasti pro ochranu biodiverzity. Před návštěvou si zjistěte pravidla chování, respektujte vyznačené trasy a nechte přírodu nedotčenou. Podpořte místní ekoturistiku, která přispívá k ochraně fauny a flóry.

Úprava vlastního bydlení má větší vliv, než si myslíte. Původní rostliny a keře poskytují útočiště a potravu mnoha druhům zvířat, zatímco chemické postřiky je zabíjejí. Vyhněte se herbicidům a pesticidům, vhodnější jsou přírodní metody ochrany rostlin. Ptáci a hmyz ocení i pítko s vodou, zvláště v suchých obdobích.

Řidiči by měli zpomalit, zejména v oblastech s vyšším výskytem zvířat. Kolizemi s auty mnoho živočichů každoročně zahyne. Recyklace a nákup udržitelných produktů snižuje poptávku po surovinách, které pocházejí z ničení jejich přirozeného prostředí.

Nikdy nekupujte suvenýry vyrobené z ohrožených druhů zvířat – tím podporujete nelegální obchod a dále ohrožujete jejich existenci. Informujte se o certifikátech udržitelnosti a zodpovědného cestování. Podporujte organizace, které se ochraně zvířat aktivně věnují, finančním darem nebo dobrovolnickou prací.

Při cestování do zahraničí se seznamte s místními zákony a nařízeními týkajícími se ochrany přírody a ohrožených druhů. Respektujte místní kulturu a zvyky, které často zahrnují úctu k přírodě.

Čím je zajištěno ochranné opatření pomocí ochrany Pelv?

Představ si PELV jako spolehlivou horolezeckou jistící sestavu. Ochrana je zajištěna komplexně, jako důkladně uvázaný uzel:

Omezení napětí: Podobně jako bychom na ferratě používali jen lehké, nízkonapěťové karabiny, abychom se vyhnuli nebezpečí přehnané zátěže, PELV omezuje napětí v obvodu. To znamená, že i když se obvod uzemní (třeba jako sklouznutí na mokrých skalách), nehrozí smrtící výboj. Zásadní je, že to platí i pro neživé části, které by se mohly uzemnit – jako když se dotkneš mokrého lana.
Ochranné oddělení: Jako bys na túře používal oddělené lana pro různé úseky, PELV odděluje svoji síť od všech ostatních, kromě jiných sítí PELV a SELV (které jsou obdobně zabezpečené, jako by to byly pevně ocelové lanové mosty). To zabraňuje přenosu nebezpečí z jiných, potenciálně rizikovějších obvodů, jako bys se vyhýbal nebezpečnému terénu.

V podstatě PELV je extrémně bezpečný systém, podobně jako prověřená turistická trasa s dobře označenými stezkami a zabezpečenými úseky. Nedostatek podobné ochrany je srovnatelný s lezením bez jištění – riskantní a nebezpečné.

Jak pomoci v přírodě?

Pomoci přírodě na cestách? To není jen o recyklaci! Ekologická stopa cestovatele je komplexní záležitost.

Začněme základy: vhodná likvidace odpadků je samozřejmostí. Nejde jen o odpadky z balených svačin, ale i o mikroplasty z oblečení, které se uvolňují při praní. Vyhýbejte se jednorázovým plastům, používejte opakovaně použitelné lahve a nádobí. A co je důležitější, minimalizujte spotřebu. Méně je více.

Letecká doprava je největším znečišťovatelem. Vyhněte se letům na krátké vzdálenosti, kde je alternativa vlakem nebo autobusem dostupná. Plánujte cesty efektivně, abyste minimalizovali počet letů. Využívejte sdílené jízdy a svezte se na kole, kdykoli je to možné – zažijete tak mnohem autentičtější zážitek.

Kvalita výrobků je klíčová. Volte produkty s minimálním obalem, dlouhou životností a z udržitelných zdrojů. Nepodléhejte rychlé módě a kupujte kvalitní, trvanlivé oblečení. Myslete ekonomicky při užívání energií – šetřete vodu a elektřinu v ubytování, vypínejte spotřebiče.

Investice do věcí, na kterých záleží, se vyplatí. To zahrnuje nejen kvalitní vybavení, ale i podporu firem, které se zaměřují na udržitelnost. Vyhledávejte ubytování s ekologickým certifikátem. A nezapomínejte na respekt k přírodě. Dodržujte pravidla národních parků, nepoškozujte flóru a faunu a nechte místa tak, jak jste je našli.

Zelená elektřina je další krok směrem k udržitelnějšímu cestování. Vyberte si ubytování, které ji používá, nebo ji používejte doma před a po cestě.

Tip navíc: Informujte se o místních zvyklostech a tradicích. Respektování místní kultury a ohleduplnost k obyvatelům jsou také součástí ekologického cestování.
Plánujte cesty s ohledem na životní prostředí.
Používejte veřejnou dopravu, kolo nebo pěšky.
Podporujte místní podniky a udržitelný turismus.

Co je to ohrožený druh?

Ohrožené druhy? To není jen suchá vědecká definice, ale živoucí drama odehrávající se na místech, která jsem s batohem na zádech procestoval. Jsou to rostliny a živočichové balancující na hraně vyhynutí. A věřte mi, viděl jsem to na vlastní oči – ubývající populace goril v hlubokých pralesích Konga, vybledlé korály na útesech, které kdysi hýřily barvami, a stromy nahrazené nekonečnými lány monokultur. Hlavní viníci? Ztráta jejich přirozeného domova – kácení lesů, urbanizace, zemědělství… To je něco, co vidíte všude, od amazonského pralesa až po Himaláje. Dalším velkým nebezpečím je znečištění – od plastového odpadu v oceánech, přes toxické chemikálie v půdě až po znečištění ovzduší. Klimatická změna pak vše ještě zhoršuje; mění se klima, a druhy nestíhají adaptovat. A konečně, zavlečené nepůvodní druhy – invazivní rostliny a živočichové, kteří vytlačují původní faunu a flóru z jejich ekosystémů. Například v Austrálii jsem viděl, jak se králíci, dovezení Evropany, stali pohromou pro místní rostlinstvo.

Mnoho z těchto ohrožených druhů hraje klíčovou roli v ekosystémech, a jejich vyhynutí může mít katastrofální dopady na celý řetězec života. Je to složitý problém, ale i malá změna v našem chování může mít velký vliv. Zkuste si uvědomit dopady vaší spotřeby, podpořte organizace, které se ochranou přírody zabývají, a informujte se o problematice ohrožených druhů ve vašem okolí.

Z vlastní zkušenosti vím, že ochrana přírody není jen o abstraktních číslech a statistikách. Jsou to konkrétní tváře – ohrožené druhy, které si zaslouží naši ochranu. Je to boj o zachování biologické rozmanitosti naší planety, a to je boj, do kterého se musíme všichni zapojit.

Jak dlouho žije colek?

Český čolek obecný (Lissotriton vulgaris), běžně potkávaný obyvatel našich tůní a rybníků, není tak nesmrtelný, jak by se mohlo zdát. Jeho průměrná délka života se pohybuje kolem 8–10 let. To ale platí jen v optimálních podmínkách. Viděl jsem je na mnoha místech, od zasněžených hor Krkonoš až po slunné lužní lesy Moravy, a všude je jeden fakt zřejmý: čistota vody je pro jejich přežití klíčová.

Znečištění vody je pro tyto malé obojživelníky smrtící. V oblastech s vysokou úrovní znečištění se jejich populace dramaticky snižují, až k úplnému vymizení. Osobně jsem byl svědkem takového úbytku v okolí průmyslové zóny na severu Čech. Tam, kde voda teče čistá a neznečištěná, se čolci daří a vytvářejí husté populace. Dospělý jedinec dorůstá délky 6 až 11 cm a je pozoruhodně variabilní v zbarvení. Čtyři poddruhy si navíc přidávají na rozmanitosti jejich vzhledu.

Zajímavosti:

Čolci obecní procházejí během života metamorfózou z vodní larvy na suchozemského dospělce.
Samci v období páření vyvíjejí výrazný hřbetní hřeben.
Jsou důležitou součástí potravního řetězce a plní klíčovou roli v ekosystému.
Ochrana jejich biotopů je nezbytná pro uchování biodiverzity.

Tip pro cestovatele: Při návštěvě mokřadních oblastí všímejte si čolků a jejich okolí. Kvalita jejich prostředí je skvělým ukazatelem zdraví celého ekosystému.

Jak můžeme pomoci přírodě?

Chránit životní prostředí nemusí být náročné. Inspirujte se tipy zkušeného cestovatele:

1. Snižte spotřebu vody: V mnoha částech světa je voda vzácná komodita. Uvědomte si, kolik vody denně spotřebujete a hledejte možnosti úspory – kratší sprchy, oprava kapajících kohoutků. Při cestách po exotických zemích si uvědomte místní zdroje vody a respektujte jejich omezenost.

2. Nakupujte bezobalově: Minimalizujte odpad. V mnoha světových metropolích narazíte na obchody s nulovým odpadem, které inspirují k udržitelnému životnímu stylu. Během cest si zvykněte na opakovaně použitelné nádoby a tašky.

3. Vypínejte spotřebiče a zhasínejte: Jednoduchá, ale účinná metoda. Mnoho energie se zbytečně plýtvá i v zapnutých pohotovostních režimech. I při cestování si všímejte spotřeby energie v ubytování.

4. Pořiďte si látkovou tašku: Praktická alternativa k plastovým taškám, která se hodí nejen doma, ale i na cestách. Mnoho zemí se potýká s problémem plastového znečištění.

5. Omezte jízdy autem: Choďte pěšky, jezděte na kole, využívejte veřejnou dopravu. Během cest objevujte krásy světa šetrnějším způsobem – vlakem, lodí nebo pěšky.

6. Kupte si kvalitní láhev na vodu: Vyhněte se plastovým lahvím s vodou. Kvalitní láhev na opakované použití je investicí do zdraví i životního prostředí. Při cestování je nepostradatelná a ušetří vám peníze.

7. Starejte se o zeleň ve svém okolí: Sázejte stromy, pečujte o květiny. I malý zelený koutek přispívá k čistějšímu ovzduší. Při cestách si všímejte místní flóry a fauny a respektujte ji.

8. Začněte se otužovat: Zlepšuje imunitu a snižuje spotřebu energie na vytápění. Při cestování se vám otužilost může hodit v různých klimatických podmínkách.

Co je to omezující opatření?

Omezující opatření, to zní hned drsně, že? A věřte mi, v mém životě cestovatele jsem se s nimi setkala už mnohokrát, a to v nejrůznějších podobách. Může to znamenat zákaz vstupu na populární turistická místa – představte si, že vám zablokují přístup k Machu Picchu, protože je tam přeplněno, nebo že nemůžete navštívit proslulý chrám Angkor Wat kvůli bezpečnosti. To je jeden typ omezení, jakási preventivní ochrana místa před davy, které by mohly poškodit památky nebo narušit klid tamních obyvatel.

Jiný druh omezení se týká interakce s lidmi. Možná budete muset dodržovat karanténu po příletu do určité země, neboli zdržet se kontaktu s určitým okruhem osob – například v případě nákazy. Pamatuji si, jak jsem musela absolvovat dva týdny v malém bungalovu na Bali po tom, co se mi v Indonésii objevily příznaky virózy. Bylo to nepříjemné, ale nutné pro ochranu ostatních.

A pak jsou tu opatření, která se zaměřují na vaše chování. Například povinnost podrobit se programu pro zvládání agrese. Tohle jsem naštěstí nezažila, ale slyšela jsem o případech, kdy se takové programy vyžadují po osobách s problémovým chováním v určitých oblastech nebo v případě porušení zákona. Zde se ochrana zaměřuje na ochranu ostatních před potenciálním nebezpečím.

Vždy je dobré si předem ověřit, jaká omezující opatření platí v zemi, kam se chystáte cestovat. Informace o aktuálních nařízeních najdete na webových stránkách ministerstva zahraničí vaší země i na webových stránkách místních turistických informačních center. Nepodceňujte je, protože porušení těchto nařízení může vést k nepříjemnostem, pokutam nebo dokonce k deportaci. Bezpečnost a respekt k místním zvykům a nařízením by měly být vždy prioritou.

Kolik je v ČR ohrožených druhů?

Česká republika, s její bohatou biodiverzitou, se potýká s alarmujícím číslem ohrožených druhů. Červený seznam bezobratlých druhů České republiky uvádí neuvěřitelných 6 436 druhů. Toto číslo samo o sobě svědčí o naléhavosti situace. Je důležité si uvědomit, že se jedná o dynamický seznam a stav některých druhů se mohl od jeho posledního vydání změnit – některé druhy bohužel mohly vyhynout, zatímco jiné se díky ochranářským opatřením mohly posunout do méně ohrožené kategorie.

Pro srovnání, v mnoha dalších evropských zemích, které jsem navštívil, se podobná čísla pohybují v podobných řádech. Ochrana biodiverzity je globální problém, ačkoliv specifické druhy a jejich hrozby se liší. Například v tropických oblastech je hlavní hrozbou odlesňování, zatímco v Evropě hrají významnou roli změny klimatu, fragmentace habitatů a intenzivní zemědělství.

Mezi nejvíce ohrožené skupiny patří:

Hmyz: Mnoho druhů hmyzu, klíčových pro ekosystémy, čelí dramatickému poklesu populací.
Pavoukovci: Podobně jako hmyz, i pavoukovci hrají důležitou roli v ekosystémech, a jejich úbytek může mít dalekosáhlé důsledky.
Mlži a plži: Znečištění vod a úbytek vhodných biotopů ohrožuje existenci mnoha druhů vodních měkkýšů.

Efektivní ochrana biodiverzity vyžaduje komplexní přístup zahrnující:

Ochranu a obnovu přirozených habitatů.
Snižování znečištění životního prostředí.
Trvale udržitelné hospodaření v zemědělství a lesnictví.
Vzdělávání a osvětu veřejnosti.

Bez efektivních opatření hrozí nenávratná ztráta biodiverzity s dalekosáhlými důsledky pro ekosystémy i pro člověka.

Jak můžeme pomoci zemi?

Máme pro vás deset tipů, jak pomoci Zemi, inspirovaných zkušenostmi z desítek navštívených zemí:

Neplýtvejte potravinami: Globálně se vyhodí až třetina veškeré vyrobené potravy. V rozvojových zemích často kvůli nedostatku chlazení, zatímco v bohatých zemích kvůli nadprodukci a spotřebitelským návykům. Plánujte nákupy, používejte zbytky kreativně a podporujte iniciativy bojující proti plýtvání jídlem.
Neplýtvejte vodou: V některých částech světa je voda vzácná komodita. Krátká sprcha, opravy kapajících kohoutků a šetrné zalévání zahrady dělají zázraky. V mnoha zemích jsem viděl, jak se voda cení.
Znovupoužitelné lahve, kelímky, pytlíky a krabičky: Jednorázové plasty znečišťují oceány po celém světě, od Bali po Havaj. Investice do opakovaně použitelných alternativ je investicí do zdravější planety.
Vyměňte kapslový kávovar za moka konvičku: Kapsle generují obrovské množství odpadu. Moka konvička je elegantní a ekologické řešení, které jsem si oblíbil v Itálii.
Bezobalové nakupování: V mnoha evropských městech jsem narazil na obchody s nulovým odpadem. Je to skvělý způsob, jak snížit množství odpadu a podpořit lokální producenty.
Omezte konzumaci masa: Chov dobytka má značný dopad na životní prostředí. Vegetariánské nebo veganské dny v týdnu mohou výrazně pomoci.
Třiďte odpad: Efektivní recyklace je klíčová. Způsoby třídění se liší zemi od země, ale princip je všude stejný – oddělit recyklovatelné materiály od ostatního odpadu.
Šetřete energií: Vypínejte světla, používejte úsporné žárovky a spotřebiče, a snižte svoji uhlíkovou stopu.
Podporujte udržitelné firmy: Hledejte produkty a služby od firem, které se zaměřují na udržitelnost a ochranu životního prostředí.
Vzdělávejte se a šířte osvětu: Informujte se o ekologických tématech a sdílejte své znalosti s ostatními.

Jaké je nejvzácnější zvíře na světě?

Nejvzácnějším zvířetem světa je dle zooložky Hany Labské levhart mandžuský, jeden z 22 poddruhů levharta sněžného. Jeho kriticky ohrožený status je bohužel nepopiratelný. Tento nádherný kočkovitý šelma obývá nejsevernější oblasti výskytu levhartů, čelí extrémním podmínkám s teplotami hluboko pod nulou během dlouhých zim v ruském Dálném východě a severovýchodní Číně. Jeho populace je extrémně nízká, odhaduje se na pouhé desítky jedinců, což je důsledkem pytláctví, ztráty přirozeného prostředí a fragmentace jeho životního prostoru. Osobně jsem měl možnost pozorovat stopy levharta sněžného v podobných oblastech – nepředstavitelně drsná krajina, s hustými lesy a téměř nedostupnými terény, jenž ztěžují jak jeho ochranu, tak i výzkum. Zvíře je dokonale adaptováno na toto drsné prostředí, s hustou srstí, která ho chrání před mrazem. Jeho lov je velice náročný, a bohužel i proto je tak snadno zranitelný před lidmi. Úspěšná záchrana levharta mandžuského závisí na mezinárodní spolupráci, ochraně jeho biotopu a neúnavném boji proti pytláctví – v sázce je přežití jednoho z nejkrásnějších a nejohroženějších tvorů naší planety.

Proč v České republice ubývá obojživelníků?

Česká krajina, kterou jsem měl možnost prozkoumat křížem krážem, se potýká s alarmujícím úbytkem obojživelníků. Jedním z hlavních viníků je, jak se zdá, všudypřítomné zarybňování vodních ploch. Prakticky všechny, i ty nejmenší tůňky, jsou plné ryb. To je pro mnoho druhů obojživelníků katastrofální. Ryby totiž představují pro pulce a další vývojová stádia obojživelníků smrtící hrozbu – jednoduše je sežerou. Mnoho let jsem cestoval po Evropě a srovnával různé ekosystémy. V oblastech s přirozenou, nerušenou říční a jezerní faunou, kde zarybňování není tak intenzivní, je populační hustota obojživelníků mnohem vyšší.

Myslím, že je to problém, který se nám vrací jako bumerang. Zdá se, že snaha o “zlepšení” vodních ploch pro rybáře má devastující dopad na biodiverzitu. Ztráta obojživelníků má přitom dominový efekt na celý ekosystém. Obojživelníci plní důležitou úlohu v potravním řetězci a jejich vymizení může vést k narušení rovnováhy. Z vlastní zkušenosti vím, že v oblastech s bohatou obojživelní faunou je i celková biodiverzita vyšší, ekosystém je zdravější a odolnější vůči negativním vlivům.

Závěr je prostý: je třeba změnit přístup k zarybňování a chránit vodní plochy bez rybích obsádek, aby se obojživelníkům dostalo šance na přežití. Je to klíčové nejen pro ochranu těchto fascinujících tvorů, ale i pro udržení zdraví celé naší krajiny.

Co můžu udělat pro planetu?

Šetřete energiemi v domácnosti – to se dá i na cestách. Vyhýbejte se zbytečnému svícení v hotelových pokojích, vypínejte nabíječky a využívejte možnosti šetření energie, které hotely nabízejí. V autokempu si zvykněte na šetrné používání vody.

Jezte méně masa a více zeleniny – i v zahraničí je to možné. V mnoha zemích najdete skvělé vegetariánské a veganské restaurace, a ochutnávání místní zeleniny je skvělý způsob, jak poznat kulturu dané země. Místní zelenina má navíc menší uhlíkovou stopu než dovážená.

Cestujte ekologicky – to je pro mě klíčové. Využívejte veřejnou dopravu, sdílené automobily nebo kolo. Preferujte vlaky před letadly, kde je to možné, a pokud letíte, kompenzujte uhlíkovou stopu. Vyhledávejte ubytování s certifikací udržitelnosti.

Přineste si vlastní kelímek na kávu – nezávisle na místě. Je to snadný krok s velkým dopadem. Mám svůj oblíbený, skladný a odolný kelímek, který mi dělá společnost na všech cestách.

Plastové tašky nechejte v supermarketu – ať už jste doma, nebo na dovolené. Vezměte si vlastní látkovou tašku, která se vám bude hodit na všechny nákupy.

Zvolte ekologickou módu – kupujte oblečení z udržitelných materiálů a podporujte značky, které se zaměřují na etické a ekologické postupy. Investice do kvalitních kousků, které vydrží déle, vám ušetří peníze i planetu. I při cestování volte funkční a nadčasové oblečení.