Noční lov je specifická záležitost, vyžadující dobrou znalost zákona a terénu. V Česku je noční lov povolen pouze na vybrané druhy zvěře, konkrétně na divoká prasata a lišky. Je důležité si uvědomit, že lov v noci klade vyšší nároky na bezpečnost a vyžaduje použití vhodných technologií, jako jsou například termovizní dalekohledy nebo světelné systémy s červeným světlem, aby se zvěř příliš nevyplašila. Nepodceňujte důležitost správného nastavení zbraně a dodržování bezpečnostních předpisů. Vhodné oblečení a obuv jsou také nezbytností. Před lovem si důkladně prostudujte platnou legislativu, abyste se vyhnuli problémům s úřady. Orientace v terénu za tmy je náročnější, proto je nutná důkladná příprava a znalost dané lokality.
Kvalitní mapa a kompas, případně GPS, jsou v noci nezbytné. Pozor si dejte na nepřehledný terén a nebezpečí úrazu. Vždy si s sebou vezměte dostatek vody a jídla, a informujte někoho o svém plánu lovu. Nezapomeňte na baterku s náhradními bateriemi.
Co je to myslivost?
Myslivost, to není jen lov. Je to komplexní vztah k přírodě, zahrnující péči o zvěř a její přirozené prostředí. Myslivci se starají o lesy, pole a louky, regulují stavy zvěře a chrání biodiverzitu. Jejich práce je důležitá pro udržení rovnováhy ekosystému. Znalost stop, pobytových znaků a chování zvěře je klíčová, a to nejen pro lov, ale i pro bezpečný pohyb v přírodě. Setkání se zvěří je fascinující zážitek, a pozorování jejich života v přirozeném prostředí může být velmi obohacující. Myslivost má také hlubokou kulturní tradici, jejímž součástí jsou specifické rituály a zvyky, které se generacemi předávají. Dobře informovaný turista by měl respektovat tuto tradici a pravidla pohybu v honitbách, aby se vyhnul konfliktům a nebezpečí. Pozorování zvěře z dálky s použitím dalekohledu je doporučený přístup, umožňující nerušený prožitek pro obě strany.
Správné chování v přírodě zahrnuje také dodržování lesních zákonů a nařízení, uvědomění si své přítomnosti v ekosystému a minimalizaci rušivého vlivu na zvěř.
Kdy je honitba?
Honitba končí koncem listopadu. Ideální je do té doby mít průběrný lov splněný z 80-90%, zvláště u holé zvěře. S příchodem sněhu, a to i menšího, začíná intenzivní přikrmování – objemová krmiva jsou teď klíčová. Pozor na to, koncem listopadu je důležité snižovat dávky jadrných krmiv, jako je pšenice, žito a ječmen. V té době už je pro zvěř důležitější spíše objemné krmivo, které pomůže trávení a přirozenějšímu fungování organismu v zimních podmínkách. Dobré je vyrazit do lesa a osobně si prohlédnout krmítka, zjistit, zda jsou funkční a zda zvěř má dostatek potravy. Vysoká sněhová pokrývka ztěžuje zvěři pohyb a hledání potravy, proto je potřeba být obezřetný a kontrolovat stavy krmiva. Může to být i skvělý výlet spojený s pozorováním přírody a divokých zvířat. Přítomnost člověka v lese v tomto období může zvěř zneklidňovat, proto doporučuji pozorovat z bezpečné vzdálenosti a zachovat klid. Nezapomenutelný zážitek zaručen!
Co je to bohyně?
Bohyně, nebo přesněji božstvo s ženskými atributy, je fascinujícím prvkem mnoha kultur, s nimiž jsem se během svých cest setkal. Jejich podoby se značně liší. Někde představují symbol krásy a lásky, v jiných kulturách plodnosti a mateřství.
Zajímavé je, že atributy bohyní často přesahují tradiční vnímání ženství. Setkal jsem se s bohyněmi války, smrti, dokonce i bohyněmi podsvětí, které vládly nad mocí a osudem.
Příklady z mých cest:
- Egypt: Isis, bohyně magie, mateřství a ochrany, symbol spojení s posmrtným životem, její kult byl neuvěřitelně rozsáhlý a trval po staletí.
- Řecko: Aphrodite, bohyně lásky a krásy, její kult byl spojen s plodností a vášní, uctívaná ve všech koutech řeckého světa.
- Indie: Kromě mnoha regionálních bohyň, Kali, ničivá, ale i ochranná bohyně, spojená se smrtí a znovuzrozením. Její ikonografie je silně symbolická a fascinující.
Studium bohyní odhaluje komplexní systém víry a rituálů, odrážející kulturní a společenské hodnoty dané doby a místa. Mnoho z těchto systémů přežívá dodnes, ovlivňujících moderní náboženství a tradice.
Je důležité si uvědomit, že popisy a atributy bohyní se liší dle zdroje a interpretace. Každá kultura měla svůj vlastní jedinečný pohled na božské ženy.
- Studium mýtů a legend o bohyních nám umožňuje nahlédnout do minulosti a pochopit komplexní systém víry dávných civilizací.
- Archeologické nálezy, jako jsou sošky a rituální předměty, dodávají našim znalostem o bohyních další dimenzi.
Kolik si vydělá popelář v ČR?
Můj výzkum platových podmínek popelářů v České republice, provedený 5. března 2025, ukazuje průměrnou roční mzdu 277 332 Kč. To se rovná měsíčnímu výdělku přibližně 23 111 Kč, týdennímu 5 778 Kč a hodinovému 144,44 Kč.
Je důležité si uvědomit, že tato čísla představují pouze průměr a skutečný výdělek se může značně lišit v závislosti na několika faktorech:
- Region: Platy se mohou značně lišit mezi Prahou a menšími městy či obcemi. V Praze lze očekávat vyšší mzdy.
- Zkušenosti: Zkušenější popeláři s delší praxí obvykle vydělávají více.
- Zaměstnavatel: Soukromé společnosti mohou nabízet odlišné platové podmínky než státní podniky.
- Přesčasy a příplatky: Výdělek může být ovlivněn přesčasy, nočními směnami a příplatky za práci o víkendech a svátcích.
Pro detailnější informace doporučuji prozkoumat nabídky práce na specializovaných webových portálech zaměřených na pracovní inzerci. Nezapomeňte brát v potaz i další benefity, jako je například firemní auto, stravenky a další.
Zajímavostí je, že práce popeláře, ačkoliv fyzicky náročná, se stává stále populárnější mezi mladší generací, která hledá smysluplnou práci s jasným přínosem pro komunitu.
Co lze lovit na společných lovech?
Společné lovy, neboli hony, představují v Česku fascinující tradici, která propojuje loveckou zručnost s krásou české krajiny. Zúčastnit se takového lovu je zážitek sám o sobě, ať už jako pozorovatel, nebo aktivní účastník. Základní myšlenkou je koordinovaný lov drobné zvěře – většinou zajíců, bažantů či kachen – za pomoci většího počtu lidí a psů. Vzrušení z pronásledování, souhra honců a střelců, to vše tvoří jedinečnou atmosféru. Typ honu se pak odvíjí od lovené zvěře – hony zaječí se konají na polích a v lesích, bažantí hony se soustředí na polní kultury a remízky, kachní hony pak na vhodných vodních plochách.
Představte si ranní mlhu stoupající z polí, křik honců a štěkání psů, a ten napínavý okamžik, kdy se zvěř objeví. Nezapomenutelný zážitek umocňuje i pestrost prostředí. Lesní hony nabízejí hluboký kontakt s přírodou, polní hony široké výhledy a vodní hony klidnou atmosféru mokřadů.
Je důležité si uvědomit, že účast na honu vyžaduje nejen lovecké oprávnění a zkušenosti, ale i dodržování přísných bezpečnostních pravidel. Zodpovědný přístup k přírodě a lovené zvěři je samozřejmostí. Na závěr – pokud vás láká objevovat Česko trochu netradičně, společné lovy nabízí jedinečnou příležitost prohloubit si vztah k přírodě a zažít kus autentické české kultury. Nejedná se pouze o lov, ale o tradiční rituál s bohatou historií a společenským kontextem. Plánování účasti je vhodné konzultovat s místními mysliveckými sdruženími.
Co je to černá zvěř?
Termín „černá zvěř“ je v mysliveckém slangu synonymem pro divočáka (Sus scrofa). Jeho tmavá, štětinovitá srst, která se pohybuje v odstínech tmavě šedé, hnědé až černé, mu dala toto pojmenování. Je to zvíře vysoce adaptabilní, vyskytující se v rozmanitých biotopech od hustých lesů až po zemědělskou krajinu, a to prakticky po celé Evropě, včetně Česka. Setkal jsem se s nimi v Karpatech, kde jejich populace byla zřetelně hustší, než na rovinách jižní Moravy. Zajímavostí je, že mláďata, tzv. selata, letošáci, nebo markazíni, mají charakteristické hnědé zbarvení s výraznými světlými pruhy, které jim slouží jako maskování v hustém podrostu. Tato kamufláž se s věkem ztrácí.
Divočáci jsou všežravci s pestrou potravní strategií. Na jejich jídelníčku najdeme kořeny, plody, houby, ale i živočišnou potravu jako hmyz, drobné obratlovce, a v případě příležitosti i mršiny. Jejich aktivita je převážně noční, takže setkání s nimi v divočině během dne je vzácnější. V posledních letech se jejich populace v mnoha oblastech Evropy značně rozrostla, což vyvolává diskuze o efektivní regulaci jejich počtu a ochraně zemědělských plodin před jejich škodami. Na svých cestách jsem si všiml, že v oblastech s intenzivním zemědělstvím se divočáci často stávají terčem konfliktů s lidmi.
Kolik si vydělá vinař?
Takže, kolik si vydělá vinař v Čechách? To je otázka, na kterou nelze jednoduše odpovědět. Záleží na mnoha faktorech, jako je velikost vinice, kvalita vína, marketingové schopnosti, a samozřejmě i poloha vinice. Viděl jsem v jižních Čechách malé rodinné vinařství, kde se majitel drží spíše na spodní hranici uvedeného rozmezí – 26 000 Kč. To však zahrnuje veškerou fyzickou práci, od révy až po prodej. Na druhou stranu, znám i vinaře v Mikulově, kteří se svými prémiovými víny dosahují mnohem vyšších příjmů, blížících se horní hranici 57 000 Kč, a to i s nájmem pozemků. Klíčem k úspěchu je často kombinace kvality vína, efektivního hospodaření a dobrého marketingu. Nezapomínejme také, že mnozí vinaři doplňují své příjmy turistikou a degustacemi. Často je to spíše způsob života než jen zaměstnání, a finanční ohodnocení se liší v závislosti na zkušenostech a obchodních dovednostech vinaře. Průměrná mzda je však spíše orientační a v reálu se pohybuje někde mezi těmito hodnotami.
Kolik si vydělá myslivec?
Po pěti letech dřiny v lese, s puškou na rameni a s vědomím, že chráníte ekosystém, se mzda lehce zvedne. Můžete čekat 15 767 až 26 482 Kč měsíčně, při standardním 40hodinovém týdnu. Samozřejmě, to je jen průměr. Zkušenější myslivci s odbornými znalostmi, například v oblasti trofejí nebo řízení populací zvěře, si mohou vydělat podstatně více.
A co k tomu všemu ještě? Myslivost není jen o penězích! Je to o:
- Odměňující práci s přírodou: Představte si ranní mlhu v lese, majestátní jeleny, a ten klid…
- Výborné fyzické kondici: Chození po lese, zdolávání terénu – to je perfektní workout!
- Dlouhodobém vzdělávání: Myslivost se stále vyvíjí, a tak je důležité se neustále vzdělávat v oblasti ochrany přírody a zvěře.
- Společenském kontextu: Myslivci tvoří silnou komunitu, sdílí zkušenosti a společně pečují o přírodu.
Myslete ale na to, že se jedná o hrubé platy. Po odečtení daní a odvodů zůstane v kapse o poznání méně. A nezapomeňte na náklady spojené s vybavením – zbraň, oblečení, doprava… To vše se musí zohlednit. Přesto, pokud máte vášeň pro přírodu a jste ochotni tvrdě pracovat, myslivost může být skvělým povoláním.
Co znamená honitba?
Honitba, jak jsem se během svých cest po českých krajích dozvěděl, není jen prostý kus země. Je to definovaná oblast, na níž je legálně vykonáváno právo myslivosti. Zajímavé je, že jedna honitba může zahrnovat pozemky s různými vlastníky – kousek lesa od pana Nováka, louku od paní Dvořákové, a pole od zemědělského družstva, vše pod jednou mysliveckou správou. Pozemky bez práva myslivosti, tzv. nehonební, pak představují ostrovy “klidu” v jinak lovných oblastech. Často jsem si všiml, že hranice honitby, zvláště u měst a vesnic, obvykle sleduje okraj zastavěného území, intravilán – je to logické, myslivost v centru Prahy si nedokážu představit. V této souvislosti je důležité si uvědomit, že rozloha honiteb se značně liší v závislosti na geografických podmínkách a hustotě osídlení. Někde narazíte na malou honitbu velikosti několika hektarů, jinde na rozlehlé honitby o desítkách, či dokonce stovkách hektarů, zahrnující pestrou škálu biotopů a s tím související druhovou pestrost zvěře.
Kdy začíná hon?
Hon v České republice, podobně jako v mnoha evropských zemích, má bohatou tradici a specifické rituály. Oficiálně začíná 1. dubna, nicméně hlavní lovecká sezóna, s největší aktivitou myslivců, spadá do období od 1. listopadu do konce prosince. Toto období se liší od zemí s mírnějším podnebím, například v jižní Evropě, kde se lovecká sezóna může posouvat o několik týdnů.
Tradiční hon, na který se odkazuje otázka, se zaměřuje primárně na drobnou zvěř, jako jsou bažanti a zajíci. V některých regionech, ovlivněných například migrací zvěře, se mohou lovit i další druhy. Například v některých částech Rakouska, sousedících s Českem, je běžný lov jelení zvěře již v říjnu. V zemích, jako je například Španělsko, je lov divokých prasat velmi populární a probíhá v delším období.
Každý hon má svá specifická pravidla, určená jak zákonem, tak místními zvyklostmi. Tato pravidla se mohou lišit v závislosti na druhu lovené zvěře, typu honu (např. hon s naháněním, individuální lov) a lokalitě. Bezpečnostní opatření jsou v Čechách, stejně jako v jiných zemích EU, přísně dodržována. Začátek honu je tradičně signalizován troubením, což je praxe rozšířená po celé Evropě, ačkoliv konkrétní melodie se může lišit.
Zajímavost: V některých zemích se k regulaci populace zvěře používají i jiné metody, než tradiční hon, například selektivní odstřel nebo řízené odchyty.
Kdo povoluje lov zvěře mimo dobu lovu?
Lov zvěře mimo dobu lovu je možný pouze výjimečně a s povolením orgánu státní správy myslivosti. To se týká druhů, které nejsou chráněny dle § 2 písm. c) zákona o myslivosti. Důvod musí být vědecký výzkum.
Důležité: Získání povolení vyžaduje iniciativu. Je nutné kontaktovat příslušný orgán státní správy myslivosti s podrobným zdůvodněním, specifikací druhu zvěře a cílem výzkumu.
Pokud se nedomluvíte s uživatelem honitby (mysliveckým sdružením), orgán státní správy myslivosti rozhodne i o:
- způsobu lovu (např. lovecká zbraň, způsob odchytu),
- výši náhrady škody (za případné poškození majetku),
- dalších podmínkách lovu.
Tip pro turisty: Při pohybu v přírodě mimo vyznačené turistické trasy je vhodné respektovat myslivecká práva a vyhnout se místům s viditelnými značkami ohraničujícími honitby. Náhodný střet s lovcem může být nebezpečný. V případě nejasností je vhodné se informovat u místně příslušného mysliveckého sdružení.
Praktická informace: Kontakty na orgány státní správy myslivosti a příslušná legislativa jsou dostupné na webových stránkách Ministerstva zemědělství ČR.
Co mohou zvířata v lese?
Zvěř v českých lesích má pestrý jídelníček, ovšem jeho základ tvoří sušené trávy a byliny. Myslím, že je důležité si uvědomit, že se nejedná jen o zelené pastviny. Důležitou součástí jsou i letorosty keřů, a třeba i překvapivě – sušený maliník. Zvířata si s oblibou pochutnávají na plodech a semenech.
Vedle této rostlinné stravy hrají významnou roli jaderná krmiva. To jsou například kaštany, žaludy, bukvice, které se hojně nacházejí v podrostu. Z obilovin se zvířata nejlépe stravují ovesem – ostatní obiloviny, jako kukuřice či pšenice, by měly být podávány s rozvahou, a to především v zimních měsících. Hrách je také příležitostnou, ale vítanou součástí jídelníčku.
Mnohé druhy zvěře jsou vysoce adaptabilní, ale správné pochopení jejich potravních nároků je klíčové pro udržení jejich zdraví a populace. Můj čas strávený v různých koutech světa mi ukázal, že správná péče o lesní ekosystém je základ pro prosperitu tamní fauny. Nepodceňujme tedy přírodní zdroje a vyvarujme se nevhodnému přikrmování, které může mít negativní dopad na jejich zdraví a dlouhodobou existenci.
Jak probíhá hon?
Hon na drobnou zvěř? To je zážitek! Představte si ranní mlhu linoucí se nad lesem, napětí v očekávání prvního výstřelu. Brokovnice je zde nezbytnou výbavou, a to v kalibru vhodném pro daný druh zvěře. Nesmíme zapomenout na důležitou roli loveckých psů – jejich vytrvalost a čich jsou klíčové pro dohledání postřelené zvěře. Tito věrní čtyřnozí pomocníci nejenže naleznou zraněné zvíře, ale i ho s úctou přinesou svému pánu, ať už je to myslivec nebo psovod. Zde je důležité zmínit etický přístup – rychlé a humánní usmrcení je prioritou. Zajímavostí je, že ulovenou zvěř pak tradičně nesou honci, a to v dřevěných nosítkách (tzv. nůších), někdy i na speciálních vozících. Na konci dne pak probíhá slavnostní výlož zvěře, kde se ulovená zvěř prezentuje a oceňuje se pečlivost a respekt k tradici lovu. Pro ty, co chtějí tento zážitek zažít, doporučuji vyhledat zkušeného průvodce a řídit se přísně loveckými pravidly a zákony. Před odjezdem si nezapomeňte zkontrolovat platnou legislativu ohledně lovu v České republice a sehnat potřebná povolení. Dobře naplánovaná expedice do lesa, s ohledem na počasí a terén, zaručí maximální bezpečnost a zároveň neopakovatelný zážitek.
Co je bejčák?
Bejčák, lidově nazývaný i karabáč, představuje v české kotlině, ale i v širším kontextu, typický bič – býkovec, dříve též bejkovec. Tento nástroj, neoddělitelně spjatý s pastevectvím, sloužil především k řízení stád dobytka, a to zejména v rozlehlých pastvinách amerického Západu, kde se jeho využití stalo téměř ikonickým. Jeho dlouhé, pružné tělo, často vyrobené z kůže nebo konopí, zakončené těžkým kovovým či koženým oťukem, umožňovalo přesné a dalekosáhlé manévry. Na rozdíl od méně sofistikovaných bičů, bejčák umožňoval pastevci udržet kontrolu nad velkým počtem zvířat i na značnou vzdálenost.
Nicméně, za jeho praktickou funkčností se skrývá i temná stránka. Historie ukazuje, že bejčák byl bohužel často zneužíván jako donucovací prostředek a nástroj mučení, sloužící k potlačování a týrání lidí. Jeho použití v tomto kontextu je nepochybně znepokojivé a připomíná nám temné stránky lidské historie a zneužívání moci. Setkal jsem se s jeho podobou i v jiných částech světa, od Argentiny přes Austrálii až po Rusko, vždy s podobným dvojakým využitím – praktické pastýřské využití a zároveň hrozivá symbolika moci a násilí.
Co je háček?
Slovo „háček“ má v outdoorových aktivitách hned několik významů. Nejčastěji se setkáme s háčkem jako s součástí rybářského náčiní – nezbytnou součástí udice, na kterou chytáme ryby. Kvalitní háček je pevný, ostrý a odolný, jeho tvar a velikost se liší podle druhu lovené ryby a použité nástrahy. Důležité je zvolit správný typ háčku – například pro lov dravců se hodí háčky s protihrotem, zatímco pro lov mírumilovnějších ryb postačí háčky bez něj.
Méně často, ale přesto důležité, je háček jako diakritické znaménko. Ačkoli to na první pohled nesouvisí s turistikou, je důležité pro správné čtení map, turistických značek a popisů tras. Bez znalosti diakritiky se můžeme snadno ztratit, proto je důležité umět správně rozlišovat písmena s háčky.
Kromě těchto dvou hlavních významů můžeme narazit i na další, méně obvyklé použití slova „háček“. Například:
- Háček na batoh – malý kovový háček sloužící k uchycení různých předmětů k batohu.
- Karabina – i když se oficiálně nejmenuje háček, v turistické mluvě se často používá jako synonymum pro karabinu, která slouží k spojování lan, popruhů a dalších prvků výstroje.
Při plánování výletu je tedy vhodné si ujasnit, v jakém kontextu se slovo „háček“ používá, aby nedošlo k nedorozuměním.
