Borůvky, jahody a brusinky? Klasika! Ale svět jedlých rostlin je nekonečný a překvapivě chutný. Můj kočovný život mě zavedl po všech koutech světa, kde jsem ochutnal nespočet delikates z divoké přírody. Kromě zmíněných bobulovin, na které jsme zvyklí, bych rád zmínil další poklady: oregano (dušička) – jeho aromatické listy se používají v italské a řecké kuchyni, skvělé do salátů i omáček. Divoká cibule – jejím ostřejším, pronikavým aroma obohatíte polévky, sýry i nádivky. Přeslička rolní (chvošť polevový) – ano, i ona je jedlá! V minulosti se používala jako zelenina, ale dnes se spíše využívá pro své léčivé účinky. Moruška – severští gurmáni ji milují pro její sladkokyselou chuť, skvělá do džemů a koláčů. A konečně borůvka černá (šikša) – bohatá na antioxidanty, ideální do čajů a nápojů. Nezapomeňte ale vždy dbát na správnou identifikaci rostlin, než je ochutnáte a při sběru dbát na to, aby nebyli kontaminovány pesticidy nebo průmyslovými odpady!
Co jsou to semena?
Semínko? To není jenom maličká kulička, kterou zasadíte do země a vyroste z ní květina nebo strom. Je to vlastně geniální cestovní kapsle, dokonale vybavená pro dlouhou cestu! Představte si to jako miniaturní raketu s palivem (zásobami energie) a navigací (genetickým kódem), která se vydává na dobrodružství. Vznikne z oplozeného vajíčka v květu, a je to úžasný multifunkční organismus, který obsahuje vše potřebné k přežití a růstu nové rostliny. Některá semínka jsou malá jako prach a cestují po větru na obrovské vzdálenosti, jiná jsou velká a těžká, a potřebují k šíření zvířata nebo vodu. Myslete na kokosový ořech – to je také semínko! Jeho cesta přes oceán je epická. Semínka jsou zkrátka fascinující miniaturní světy, plné tajemství a překvapení. Každé semínko nese v sobě potenciál pro nový život a je klíčem k rozmanitosti rostlinného světa, který objevujeme na našich cestách po světě.
Jejich odolnost je neuvěřitelná! Některá semínka přežijí i extrémní podmínky – mráz, sucho, a dokonce i projití trávicím traktem zvířete. To je klíč k jejich úspěšnému šíření. A co je fascinující, každý druh má unikátní strategii šíření. Některá semínka jsou vybavena háčky, aby se zachytila na srsti zvířat, jiná mají křídla, aby je vítr mohl unést daleko od mateřské rostliny. Studium cestování semen je neuvěřitelně zajímavé a odhaluje úžasnou strategii přírody.
Představte si rozmanitost – od drobných makovic až po obří kokosové ořechy. Každé semínko je unikátní a nese v sobě potenciál pro ohromující růst a krásu. Jsou to malí cestovatelé, kteří kolují po světě a rozšiřují zázrak života.
Semena kterých rostlin se konzumují?
Semena rostlin, která slouží jako potrava, jsou fascinujícím světem. Během svých cest jsem se setkal s mnoha druhy, ale nejrozšířenější a nejdůležitější pro lidstvo jsou bezesporu luštěniny – Fabaceae. Tyto nenápadné semínka, jako je fazole, hrách, čočka a arašídy (ano, i arašídy patří do této čeledi!), tvoří základ stravy mnoha kultur. Pozoruhodné je, že některé, jako například hrášek a zelené fazolky, se konzumují čerstvé, plné šťavnaté vláhy. Jiné, jako čočka či černá fazole, vyžadují před konzumací usušení, a tím získáváme výživnou a vydatnou potravinu s dlouhou trvanlivostí. Mnoho luštěnin je výborným zdrojem bílkovin a vlákniny, nezbytných pro zdravé tělo. Jejich pěstování bylo pro rozvoj civilizací klíčové a jejich význam v mém batohu cestovatele byl vždycky enormní. V různých částech světa se setkáte s neuvěřitelnou rozmanitostí druhů a kultivarů – od drobných čoček až po obrovské fazole velikosti pěstě. Studium luštěnin mi vždycky připomnělo, jak úzce je člověk propojen s přírodou a s jejími poklady.
Jaké rostliny jedí?
Moji drazí přátelé, milovníci vzácných rostlinných druhů! Představte si, že procházíte divokou australskou krajinou a spatříte Cefalotus, jediný svého druhu, nenápadný dravec. Jeho past je rafinovaná a smrtící. Ale to není vše! V jiných částech světa, například v Kalifornii, se setkáte s Darlingtonií kalifornskou, rostlinou tak fascinující a hrozivou ve svém vzhledu, že by se dala snadno zaměnit za produkt z hororového filmu. Její past je taktéž originální a účinná. A co teprve rosnatky, jako například rosnatka Alicia, s jejich lesklými tentakulemi, které vábí a následně pohlcují hmyz. Nezapomenutelný zážitek! Mnoho druhů жирянки, Nepenthes Louise, Nepenthes Hookeriana, Nepenthes Sanguinea a Nepenthes Rebecca Soper nabízejí fascinující rozmanitost v jejich loveckých technikách a pastích – od lepkavých listů po džbánkovité pasti, které dokáží pojmout i větší kořist. Každý druh má svůj unikátní styl lovu a přežití v drsných podmínkách, takže pozorování těchto fascinujících masožravých rostlin je zážitkem pro každého zkušeného cestovatele a botanika. Tyto rostliny se vyznačují vysokou specializací na chytání a trávení hmyzu, často v oblastech s nedostatkem živin v půdě. Jejich krása spočívá v jejich neobvyklosti a smrtící eleganci.
Kterých 5 listů je jedlých?
Na túře se hodí znát jedlé listy. Kromě klasických salátů, jako je hlávkový salát a špenát, si můžete pochutnat i na listech kapusty, petrželky nebo listové řepy (mangold). Listy vinné révy se zase skvěle hodí do dolmů. Důležité je ale správné určení druhu rostliny – sbírejte jen to, co bezpečně poznáte! Mnoho rostlin se podobá jedlým a mohou být jedovaté. Před konzumací neznámých rostlin raději vždy ověřte jejich jedlost v herbáři nebo spolehlivém online zdroji. Listy je nejlepší sbírat mladé a čerstvé, daleko od silnic a znečištěného prostředí. Vždy si před konzumací listy důkladně umyjte.
Horčičné listy dodají jídlu pikantní chuť, ale používejte je s mírou, protože jsou silně aromatické. Nezapomeňte, že i jedlé rostliny by se neměly konzumovat v nadměrném množství.
Která z následujících semen se klíčí a konzumují?
Klíčky – malé, ale výživné poklady, které jsem objevoval na svých cestách po celém světě! Nejčastěji se setkáváte s klíčky luštěnin (Fabaceae), a to z dobrého důvodu. Jsou nabité vitamíny a minerály. Myslete na svěží chuť klíčků jetele, vojtěšky, či pikantnějšího fenyklu (pažitku). V Indii jsem si oblíbil klíčky čočky a hrachu, které se tam hojně používají v kari. Někde jsem dokonce ochutnal klíčky cizrny (turckého hrachu) – perfektní do salátů! A nenechte si ujít mungo (mashové) klíčky – skvělé do asijských pokrmů. Sojové klíčky jsou zase populární v čínské kuchyni. Pamatujte, že klíčky vyžadují čerstvost, a tak je nejlepší si je vypěstovat doma, nebo si je koupit od důvěryhodného zdroje, a to nejlépe co nejčerstvější. Rozmanitost chutí a nutričních hodnot klíčků je ohromující a určitě stojí za to je zařadit do vašeho jídelníčku, ať už cestujete, nebo se jen tak doma stravujete.
Jaké rostliny tady jsou?
Rostliny? To je otázka, na kterou se nedá jednoduše odpovědět! Představte si džungle Amazónie, bujné lesy jihovýchodní Asie, suché stepi Mongolska – všude jinde úplně jiná paleta. Základní dělení je na nižší rostliny, tedy řasy, které jsem potkával i v ledových jezerech Patagonie, a vyšší rostliny. Ty se dále dělí na rostliny sporofytické (mchy – krásné polštáře na skotských horách, kapradiny – obří exempláře v deštných pralesích, přesličky a plavuně) a semenné. Semenné rostliny jsou pak rozděleny na nahosemenné, jako jsou majestátní sekvoje v Kalifornii, a krytosemenné (květnaté) – představte si tulipánové pole v Holandsku, nebo kvetoucí sakury v Japonsku. Rozmanitost je úchvatná!
A to ještě nemluvím o životních formách! Od mohutných stromů, jako jsou baobaby v Africe, přes rozložité keře, perfektní úkryty v australské buši, až po drobné bylinky a trávy, které tvoří nádherné koberce na alpských loukách. Každá forma je dokonale adaptovaná na své prostředí, ať už se jedná o tropické horko, arktické mrazy, nebo sucho pouště. Cestování mi dalo možnost vidět neskutečné množství rostlinných druhů a stále mě fascinuje jejich rozmanitost a síla.
Mimochodem, věděli jste, že některé rostliny přežívají i v těch nejextrémnějších podmínkách? Například některé druhy řas prosperují v horkých pramenech, zatímco jiné snášejí extrémní sucho a přežívají v pouštích po mnoho let ve stavu latentního klidu. Příroda je prostě fascinující!
Jaké jsou příklady rostlin?
Představte si rozlehlé amazonské pralesy, kde se tyčí majestátní stromy, jejichž kořeny sahají hluboko do úrodné půdy. To je jen jeden z nekonečných příkladů z fascinujícího světa rostlin. Království Plantae, zahrnující vše od mikroskopických řas, které tvoří základ potravního řetězce v oceánech, až po gigantické sekvoje, představuje neuvěřitelnou diverzitu. Měl jsem možnost pozorovat vše od něžně zelených mechů na zalesněných svazích Skotska, přes exotické kapradiny v deštných lesích Bornea, až po impozantní jehličnany v sibiřské tajze. Každý druh, ať už jde o nenápadnou trávu, či o nádherně kvetoucí růži, představuje dokonalý příklad evoluční dokonalosti. Vzpomeňme si na robustní stromy jako například borovici lesní, s jejími šiškami plnými semen, nebo na jemnou květinku, jako je hvozdík, křehkou, avšak odolnou krásku.
Dřeviny, včetně větví stromů, tvoří dominantní část mnoha ekosystémů. Vysoké trávy savan Afriky, vodní řasy živící korálové útesy, nebo třeba léčivé byliny hor Himálaje – všechny tyto rostliny hrají klíčovou roli v životním cyklu planety. Studium životního cyklu podsluncíce, od malého semínka po obrovskou, sluncem políbenou květinu, je fascinující a poučné. Přesto, že se zdá, že rostliny jsou nehybné, jejich adaptace a strategie přežití jsou úžasně komplexní a plné překvapení. Každá cesta, kterou jsem podnikl, mi znovu a znovu ukazovala, jak důležité a rozmanité je toto království.
Jaké listy se dají jíst?
Chcete ochutnat divokou kuchyni? Nebojte se experimentovat! Do salátů se skvěle hodí řada planých bylin. Kopřiva, leběda, snyť a pampeliška jsou klasika, kterou zná snad každý. Ale věděli jste, že i podrobník, ptačinec žabinec (spořich), přeslička (lapka husí) a listy lopuchu jsou jedlé? Opatrnost je ale na místě – před konzumací je nutné byliny důkladně proprat a omýt, nejlépe z místa mimo znečištěné prostředí. Mnohé z nich, jako například mokrýš nebo medvědí česnek (medunka), se dají použít i do polévek či omáček. Dobrodružnější povahy mohou vyzkoušet i šťavel (kyselka) s jeho výrazně kyselou chutí, avšak s bolševníkem (borščovník) je nutná velká opatrnost, jelikož existují toxické druhy a jeho manipulace vyžaduje rukavice. Vždy si důkladně ověřte, že sbíráte správnou rostlinu, případně se poraďte s odborníkem na jedlé rostliny. Na cestách po světě jsem se setkal s mnoha podobnými divokými pochoutkami, a věřte, že to stojí za ochutnání. Nezapomeňte ale na pravidlo číslo jedna: nikdy nekonzumujte nic, co nepoznáte.
Jaké rostliny jíme?
Základní strava v divočině může zahrnovat brambory, mrkev, ředkvičky, řepu, křen, řepu, česnek, cibuli a batáty. Je důležité si uvědomit, že identifikace jedlých rostlin je klíčová a chyba může mít fatální následky. Konzumace neznámých rostlin se nedoporučuje. Kořeny některých květů se dají použít i léčebně, ale jen s absolutní jistotou určení druhu. Ověřte si, že jde o pampelišku, hřebíček, čekanku nebo lopuch, a použijte je s opatrností. Před konzumací je důkladně omyjte a v případě pochybností raději vynechte. Pampeliškové listy jsou například výborným zdrojem vitamínů, ale kořen je hořký a vyžaduje zpracování. U lopuchu se konzumuje kořen, ale pouze mladé výhonky. Hřebíček a čekanka se používají spíše jako náhražka kávy po usušení a opražení. Vždycky je nutné se spolehnout na spolehlivé zdroje informací o sběru a přípravě jedlých rostlin předtím, než je budete konzumovat.
Kdo jí semena?
Semena jsou potravou pro širokou škálu zvířat, a to jak domácích, tak divoce žijících. Na farmách v Evropě, Asii i Africe jsem viděl, jak dobytek (kravy, koně, kozy, ovce) spásá semena spolu s trávou. V Austrálii jsem pozoroval kengury, jak si pochutnávají na semenech různých rostlin, jejichž druhová rozmanitost je fascinující. V Jižní Americe jsem se setkal s přežvýkavci (např. lamy), kteří se rovněž živí semeny.
Mezi drobnými tvory, jejichž krmení jsem studoval na všech kontinentech, patří hlodavci (myši, králíci, chomouci) – semínka tvoří důležitou složku jejich jídelníčku. V Asii jsem pozoroval, jak sloni konzumují semena stromů, a to i s většími plody.
Není to jen o savcích. V tropických oblastech jsem zaznamenal, jak motýli a brouci hrají klíčovou roli v opylování a zároveň konzumují semena, někteří jako larvy, jiní jako dospělci. V Evropě jsem pak pozoroval, jak se slimáci živí padlými semeny. Losí, které jsem viděl na Aljašce, dokáží konzumovat i semínka rostlin, která rostou v tundře.
Příklad: Polní myši v Evropě konzumují semena stromů, ale i pupeny, bobule a zrní. Jejich strava se tak liší podle dostupnosti potravy a ročního období.
Jaké květiny jsou?
Květiny? No, to je kapitola sama o sobě! Představte si rozlehlé plantáže růží v Ekvádoru, jejich opojnou vůni a nespočet barevných odstínů – od klasické červené až po nebesky modrou. Růže, samozřejmě, nesmí chybět v žádném buketu. Pak jsou tu majestátní pivoňky, jejichž těžké květy připomínají hedvábné koule, nejkrásnější v čínských zahradách. Tuliány, jednoduché, ale půvabné, jejichž pěstování v Holandsku je skutečným uměním. Exotické orchideje, s jejich fascinujícími tvary a barvami, které jsem obdivoval v deštných pralesích Kostariky. Alstromérie, s jejich jemnými, hvězdicovitými květy, v Chile rostou doslova všude. Jasně žluté gerbery, veselý symbol Jihoafrické republiky. Hortenzie, jejichž obrovské květenství dokáže zaplnit celý keř, v Japonsku vytvářejí nádherné scenérie. A nakonec liziantusy, neboli eustomy, s jejich něžnými barvami a elegantním vzhledem, které jsem viděl pěstovat na farmách v Kalifornii. Každý z těchto dvanácti druhů má svůj jedinečný příběh a krásu, stojí za to se o nich více dozvědět.
Jaká semena se konzumují po vyklíčení?
Mnoho semen, které jsem ochutnal během svých cest, se dá skvěle konzumovat po naklíčení. Nejoblíbenější jsou bezesporu klíčky fazole mungo (máš) a vojtěšky. Tyto drobné výhonky jsou nabité vitamíny a minerály, skutečná energie pro cestovatele. Ale to zdaleka není vše! Setkal jsem se také s chutnými klíčky adzuki, zelí, pórku, jetele lučního, fenyklu řeckého (pažitník), cizrny, čočky, hořčice, hrachu, ředkve a černého slunečnice. Každá odrůda nabízí trochu jinou chuť a nutriční profil. Například klíčky ředkve dodají pikantní šmrnc, zatímco klíčky čočky jsou výborným zdrojem bílkovin. Pro efektivní klíčení je důležité používat kvalitní, nechemicky ošetřená semena a dbát na dostatek vody a světla. Správně vypestované klíčky jsou chutné, zdravé a představují skvělý doplněk jídelníčku, ať už doma, nebo na cestách.
Jaká semínka jíme?
Na otázku, která semínka jíme, je odpověď mnohem pestřejší, než si myslíte! Během svých cest po světě jsem objevil nespočet způsobů, jak se semínka využívají v kuchyni. Mezi mé nejoblíbenější a zároveň nejzdravější patří semínka dýně – skvělá do salátů, polévek, pečiva, a dokonce i na ozdobu dezertů. V Maroku jsem ochutnal dýňová semínka s koriandrem a zázvorem – naprosto úžasná kombinace chutí!
Lněná semínka, bohatá na omega-3 mastné kyseliny, jsou skvělým doplňkem do jogurtu, müsli, nebo je můžete přidat do smoothie pro extra dávku energie. V Indii jsem je viděl používat do kari, kde dodávala pokrmu příjemnou oříškovou chuť.
Chia semínka, známá pro svou vysokou vlákninu, jsou perfektní do kaší a dezertů. Jejich neutrální chuť umožňuje jejich kombinaci s jakýmkoliv ovocem. Na jednom z kubánských trhů jsem objevil fantastické smoothie s chiou, kokosem a limetkou – osvěžující a plné energie.
Semínka kmínu, s jejich typicky aromatickou chutí, jsou nezbytnou součástí mnoha jídel v indické a středozemní kuchyni. Zvlášť si pamatuji na chlupatý chleba s kmínem z turecké pekárny – křupavý a voňavý.
Kukuřičná semínka, sezamová semínka – jejich všestrannost je úžasná! Sezamová semínka jsem si oblíbil v Asii, kde se hojně používají do omáček a na posypání pokrmů. Dodávají jídlu krásnou zlatavou barvu a lahodnou chuť.
A samozřejmě, slunečnicová semínka – klasika, která nikdy nezklame. Skvělá samostatně jako svačina, v chlebu nebo do pečiva. V Jižní Americe jsem je viděl jako součást mnoha tradičních pokrmů. Každé z těchto semínek nabízí jedinečné nutriční vlastnosti a skvělou chuť. Experimentujte s nimi a objevujte nové chutě!
Jaká semena se klíčí pro konzumaci?
Klíčky – to nejsou jen semena, to je samotný začátek života, malý zázrak, který jsem pozoroval v mnoha koutech světa. Vždycky mě fascinovalo, jak z maličkého semínka vyraší něco tak silného a plného života. Doma je lze snadno vypěstovat, stačí jim jen trocha vody a tepla. A věřte mi, výsledná chuť a výživná hodnota předčí mnohá očekávání. Nejčastěji se pěstuje pšenice, pohanka a oves, ale v Asii jsem ochutnal i klíčky sóji, čočky a dokonce i luštěnin, o kterých si doma ani nezdá. Pšenice dodá energii, pohanka je bohatá na rutinu a oves nabízí vlákninu. Záleží jen na vaší fantazii a dostupnosti semen. Ať už cestujete po světě nebo zůstanete doma, klíčky vám vždy nabídnou chutný a zdravý zdroj energie.
Jaké jsou příklady plodů?
Plody – to je fascinující svět! Na cestách po světě jsem ochutnal stovky druhů, od drobných bobulí divokých lesních jahod v hlubinách rumunských lesů až po obrovské duriany z jihovýchodní Asie, jejichž aroma je… no, řekněme specifické. Klasifikace plodů je ale mnohem komplexnější, než se zdá. Základní dělení zahrnuje suché a dužnaté plody, ale i uvnitř těchto kategorií je neskutečná rozmanitost.
Suchá, více-semenná, pukající plodenství, jako jsou tobolky (např. mák), lusky (hrách) nebo šešule (ředkvičky), ukazují neuvěřitelnou adaptační schopnost rostlin k šíření semen větrem nebo živočichy. Představte si rozmetání semen z makovice v horkém letním větru v toskánské krajině! Naproti tomu suché, jednosemenné, nepukavé plody, jako jsou ořechy (vlašské ořechy, lískové ořechy), nažky (slunečnice) nebo obilky (obilí), často slouží jako potrava pro ptáky a savce, kteří semena rozšiřují na velké vzdálenosti.
Žaludy, typické pro duby, jsem viděl pokrývat celé lesní podlaží v Španělsku, zatímco drobné nažky pampelišky jsem pozoroval na tisících míst po celé Evropě. Každý plod má svoji unikátní strategii přežití a šíření, od větru a vody až po zvířata – fascinující strategie evoluce v akci. Studium plodů není jen botanika, je to i cestování časem a prozkoumávání neuvěřitelné biodiverzity naší planety.
Jaká semena máte?
Nabídka semen je pestrá a zahrnuje opravdové světoběžníky! Semínka chia, pocházející z Mexika, jsou nabitá vlákninou a omega-3 mastnými kyselinami – ideální pro posilnění organismu po náročném treku přes Andy. Konopná semínka, s bohatou historií sahající až do starověkého Egypta, dodají energii pro zdolávání pouští a poskytnou důležitý zdroj bílkovin. Dýňová semínka, která si pochutnávali už naši předkové, se skvěle hodí k posilnění imunity po dlouhém pobytu v tropických oblastech. Lněná semínka, s vysokým obsahem lignanů, jsou neocenitelným pomocníkem pro udržení zdraví během náročných cest. Slunečnicová semínka, snadno dostupný zdroj energie, se hodí pro rychlé občerstvení kdekoli na světě. A konečně sezamová semínka, starověká pochoutka s orientální příchutí, dodají energii a dodají cestám exotický šmrnc.
Jaké rostliny člověk používá k jídlu?
Základní pilíře lidské výživy, obilniny jako žito, pšenice, rýže, kukuřice, oves, ječmen, proso a sorgo, pokrývají téměř tři čtvrtiny orné půdy světa. Viděl jsem pole zlatavé pšenice rozprostírající se od italských kopců až po ukrajinské stepi, a zelené lány rýže v terasovitých políčkách na filipínských ostrovech. Každá z těchto plodin má svou unikátní historii a kultivaci – rýže, klíčová potravina miliard lidí v Asii, se pěstuje po tisíciletí v záplavových oblastech, zatímco odolná kukuřice, symbol Ameriky, se přizpůsobila široké škále klimatických podmínek. Důležité je si uvědomit, že i zdánlivě všudypřítomné plodiny se v různých regionech liší svými odrůdami a metodami pěstování, od tradičního zemědělství po moderní intenzivní metody. Zatímco pro některé oblasti představují tyto obilniny jistotu obživy, v jiných regionech se stávají předmětem globálních obchodních válek a zranitelnosti vůči klimatickým změnám.
Co jíte po naklíčení?
Po klíčení konzumujeme převážně čočku masoor a mung fazole. Z vlastní zkušenosti z cest po Indii vím, že klíčení je tam běžnou praxí, a to nejen z důvodu dostupnosti, ale i kvůli výživové hodnotě. Proces je jednoduchý: semínka se nejprve namočí do vody, pak se zabalí do vlhké látky (ideálně bavlněné plátno) a zavěsí se, aby se zajistil přístup k vodě i vzduchu. Je důležité dbát na hygienu, aby se zabránilo plísním. Doba klíčení se liší podle druhu semínek. Čočka masoor, kterou jsem ochutnal na mnoha pouličních trzích v Rajasthanu, klíčí asi 36-48 hodin. Mung fazole, součást mnoha asijských jídel, potřebují o něco méně času – 24-36 hodin. Klíčení zvyšuje nutriční hodnotu, zlepšuje stravitelnost a dodává semínkům příjemnější chuť. Při cestování jsem si často klíčil semínka i v jednoduchých podmínkách, a to například v plastové lahvi s malými otvory pro větrání. Nezapomínejte na pravidelnou kontrolu vlhkosti a teploty – to je klíč k úspěchu.
Rychlost klíčení záleží i na teplotě okolí. V horkém a vlhkém klimatu klíčí semínka rychleji než v chladnějším prostředí. Pokud se klíčení nedaří, je potřeba zkontrolovat vlhkost a teplotu. Příliš suchá látka zbrzdí klíčení, stejně jako příliš nízká teplota. Naopak, příliš vysoká vlhkost může vést k plísním. Experimentujte s různými druhy luštěnin a objevte nové chutě a nutriční benefity.
Klíčené luštěniny jsou skvělým zdrojem bílkovin, vlákniny a vitaminů, ideální součást zdravé a energeticky bohaté stravy, zvláště užitečná pro turisty, kteří se chtějí vyhnout drahým a nezdravým jídlům.
