Na co se mě mohou ptát na pohovoru?

„Proč právě tato společnost?“ – to je otázka, která se na pohovoru objevuje tak často, jako pouštní bouře v Saharské poušti. Neříkejte jen to, co si myslíte, že chtějí slyšet; ukažte, že jste si firmu skutečně prozkoumali. Znáte její historii, hodnoty, vizi? Mluvíte o propojení vašeho profilu s jejich strategií? To je klíč. Připravte si několik konkrétních příkladů.

„Povězte mi něco o sobě.“ – Klasika, ale šance ukázat svůj příběh. Nevyprávějte jen chronologický životopis, ale zaměřte se na relevantní zkušenosti a dovednosti, které jsou pro danou pozici stěžejní. Představte se jako řeka, která teče k cíli – vaší vysněné pozici.

„Proč bychom měli najmout právě vás?“ – Toto je vaše Everest. Musíte přesvědčit. Zde se projevuje vaše znalost pozice, firmy a trhu. Zdůrazněte svůj jedinečný přínos. Co umíte, co ostatní ne? Zde se hodí i příklady úspěchů z minulosti – jako nalezení ztraceného města v džungli.

„Jak jste se o této pozici dozvěděli?“ – Prostě a stručně. Nic složitého, ale buďte připraveni. Je to otázka, která testuje, zda jste o firmu a pozici měli skutečný zájem.

„Jaké jsou vaše silné stránky?“ – Nebuďte skromní, ale buďte pravdiví. Uveďte 2-3 silné stránky, které jsou pro danou pozici relevantní, a podložte je konkrétními příklady. Jako bych popisoval zdolání nejvyšší hory.

„Jaké jsou vaše slabé stránky?“ – Toto je past. Neříkejte „jsem perfekcionista“, to už všichni slyšeli. Zvolte slabou stránku, na které aktivně pracujete, a ukažte, jak se s ní vyrovnáváte. To je důkaz sebereflexe a snahy o zlepšení.

„Popište mi situaci, kdy jste selhal/a.“ – Vyberte si příklad, ze kterého jste se poučili. Zaměřte se na to, co jste se z chyby naučili a jak jste se zlepšili. Nebojte se ukázat lidskost, to vás dělá autentickým.

„Proč jste se rozhodl/a odejít z předchozího zaměstnání?“ – Buďte diplomatický. Zaměřte se na pozitivní aspekty, které vás vedly k hledání nových příležitostí. Vyhněte se negativnímu hodnocení bývalého zaměstnavatele. To je cesta do neznáma, která může být nebezpečná.

Jakou podivnou otázku lze položit?

Co by dělala kočka, kdybych polil psa valeriánou? (V některých zemích je valeriána volně prodejná, v jiných nikoliv. Zajímavé je sledovat lokální reakce na neobvyklé situace.)
Jak by zněl nejhorší slogan pro zubní pastu? (Může se to lišit kulturně. V některých zemích je humor černější než v jiných.)
Jak se jmenuje samec slunéčka sedmitečného? (Entomologická otázka, která může vést k objevování fauny v různých oblastech.)
Proč se koblihy dělají s dírou? (Historická otázka, která odhalí kulturní vlivy na gastronomii.)
Jaký experiment bych provedl, kdybych byl šílený vědec? (Inspirativní otázka. Může odhalit kreativitu a znalosti o vědě a technologii. V některých zemích jsou experimenty s určitými látkami zakázány.)
Jak by se jmenovala Červená Karkulka bez čepice? (Otázka, která ukazuje na důležitost kontextu a symbolů v pohádkách, které se liší mezi kulturami.)

Tyto otázky mohou být skvělým začátkem konverzace během cestování, ale pamatujte na kulturní citlivost a místní zákony.

Jaké otázky bych měl/a položit zaměstnavateli na pohovoru?

Představte si, že se na pohovoru chystáte na dobrodružnou cestu. Proč se tato cesta otevírá? (Proč vznikla tato pozice?) Potřebujete znát cíl. Zjištění důvodů obsazení pozice vám napoví, co se od vás očekává a jaké výzvy vás čekají. Je to jako prozkoumat mapu, než se vydáte na cestu.

Jaká bude moje trasa? (Jak bude vypadat můj pracovní den?) Chcete si naplánovat denní program? Detailní popis pracovních úkolů vám umožní lépe posoudit, zda je tato cesta pro vás vhodná, a zda se vaše dovednosti a zkušenosti shodují s nároky pozice. Je to jako plánovat trasu podle turistické mapy.

Jak se bude moje cesta hodnotit? (Jak bude hodnocena moje práce?) Chcete znát kritéria úspěchu? Jasně definované cíle a metody hodnocení vám pomohou nastavit si směr a efektivně plánovat svůj postup. Je to jako sledovat, zda jdete správnou cestou.

Jaká je cena této cesty? (Jaká bude moje mzda?) Nezapomeňte na rozpočet! Jasná informace o platu vám umožní zvážit, zda je tato cesta finančně výhodná a odpovídá vašim potřebám. Je to jako zkontrolovat, zda si můžete dovolit tuto cestu.

Kdy se dozvím, zda se na cestu mohu vydat? (Kdy mi sdělíte výsledky pohovoru?) Nastavení jasného časového harmonogramu vám pomůže lépe plánovat další kroky. Je to jako se zeptat na termín oznámení výsledků soutěže.

Nezapomeňte na mapu! (Životopis) Připravte si detailní mapu své cesty – životopis, který jasně prezentuje vaše zkušenosti a dovednosti.

Na co neobvyklého se dá zeptat?

Místo otázek typu „Jaké je počasí?“, zkuste se zaměřit na hlouběji osobní zážitky. V mnoha kulturách, od japonských čajových obřadů po italské večere, je sdílení osobních příběhů klíčem k budování vztahů. Zeptejte se například: „Kým jste snili být v dětství? V Japonsku je například úcta k tradicím silná, a tak by odpověď mohla odhalit fascinující rodinné tradice. Nebo se zeptejte: „Co vás v dětství nejvíce bavilo?“. V Brazílii by to mohla být hra na pláži, v Nepálu horská turistika s rodinou. Ptát se na nejzapamatovatelnější narozeniny může odhalit kulturní zvyklosti – v Mexiku je to například velká fiesta, v Číně zase rodinná večeře. Oblíbená dětská pochoutka zase prozradí něco o lokální kuchyni a tradicích – v Maroku to mohou být datle, v Thajsku exotické ovoce. „Do jaké celebrity jste byli zamilovaní v dětství?“ – odpověď může být překvapivá a odhalit něco o tehdejším kulturním vlivu. A konečně, otázka „Jak jste si jako dítě představovali dospělou život?“ ukáže, jak se pohled na svět mění v závislosti na kultuře a zkušenostech. Tyto otázky umožní nahlédnout pod povrch a objevit fascinující kulturní detaily, které cestování obohacují.

Co se dá zeptat na pohovoru?

Otázky na pohovoru? To je jako plánování cesty! Musíte znát svůj cíl a cestu k němu. “Povězte něco o sobě” – to je vaše mapa, vaše zkušenosti, vaše osobní Everest. Nezapomeňte na důležité mezizastávky, na vaše úspěchy, ale i na ty strmé, skalnaté úseky – vaše neúspěchy. Zkušený cestovatel ví, že i pády ho posouvají dál. “Kde se vidíte za pár let?” – to je váš kompas, vaše vize, kam směřujete. “Silné a slabé stránky?” – to je vaše výbava, vaše zbraně a vaše limity. Nedostatek mapy může vést k bloudění, proto si pečlivě promyslete své odpovědi. “Proč právě my?” – to je váš cíl, váš důvod, proč chcete s námi zdolat tuto cestu. Ukažte, že znáte terén, že víte, co vás čeká a že se nebojíte výzev. A “první kroky?” – to je váš plán pro zdolání vrcholu, váš akční plán. Myslete na efektivitu a na co nejrychlejší aklimatizaci. Nepodceňujte přípravu, prozkoumejte firmu, ať se vyhnete zbytečným ztrátám času a energie.

Jaké neobvyklé otázky lze položit?

Neobvyklé otázky pro cestovatele: Zkušenost mi ukázala, že nejzajímavější příběhy a spojení vznikají z nečekaných otázek. Namísto nudných konverzací zkuste tyto:

Kdyby ses mohl proměnit v jakékoli zvíře typické pro oblast, kterou jsi navštívil(a), které by to bylo a proč? Tato otázka nejenže odhalí smysl pro humor, ale také umožní nahlédnout do hloubky vnímání dané lokality. Například v Amazonii by odpověď mohla odhalit fascinaci lenochody, zatímco v africké savaně by to mohla být majestátní levhartice.

Jaký nejbizarnější sen jsi kdy měl(a) s motivem z tvé cesty? Sny jsou fascinující a často odráží podvědomé vnímání. Cestování stimuluje smysly a zkušenosti, takže sny po cestě bývají nezapomenutelné a plné symbolů.

Jakou “supercestovatelskou” schopnost by sis přál(a)? Teleportace? Schopnost rozumět všem jazykům? Neomezený rozpočet? Tato otázka odhalí prioritu cestovatele – hledá dobrodružství, kulturní prožitek, nebo spíše pohodlí?

Jaký nejméně praktický kus oblečení sis kdy vzal(a) na cestu a proč? I tato zdánlivě povrchní otázka může odkrýt zajímavé detaily o osobnosti a způsobu cestování. Možná to byl extravagantní klobouk, který se stal skvělým zpestřením fotografií.

Co bys si raději vybral(a): neomezený rozpočet na cestování na jeden rok nebo objevit dosud neznámou, neuvěřitelně krásnou, ale nedostupnou lokalitu? Klasická dilema, která odhalí, co pro dotyčného cestování skutečně znamená.

Jaký nejpodivnější, ale zároveň fascinující detail jsi objevil(a) během svých cest? Malé detaily, neobvyklé tradice, nebo nečekané setkání – to jsou ty skutečné poklady cestování.

Jakou odpověď byste dali na pohovoru podle plánu 30-60-90?

Na otázku o plánu 30-60-90 bych odpověděl s precizností zkušeného horolezce plánujícího výstup na K2. Prvních 30 dní by se neslo v duchu aklimatizace – důkladné poznávání týmu, firemní kultury a stávajících procesů. Podobně jako při výstupu na horu, je důležité si nejprve zmapovat terén. Zaměřil bych se na rychlé pochopení klíčových projektů a identifikaci oblastí pro zlepšení, a to s pomocí systematického sběru informací, jako by šlo o mapování trasy.

V dalších 60 dnech, s již zmapovaným terénem, bych se zaměřil na aktivní zapojení do projektů a implementaci prvních, snadno realizovatelných zlepšení. To by se dalo přirovnat k postupnému zdolávání jednotlivých táborů při výstupu na vrchol. Předpokládal bych dosažení prvních měřitelných výsledků a získání důvěry kolegů – podobně jako je důležité budovat důvěru mezi horolezci v náročných podmínkách. Uvedl bych příklad z minulosti, kdy jsem v předchozí firmě zavedl nový systém pro sledování projektů, což vedlo k 15% zvýšení efektivity.

Během posledních 30 dní bych se soustředil na strategické plánování na další období. To je jako dosažení vrcholu a plánování sestupu – analyzování dosažených výsledků a definování ambicióznějších cílů. Stejně jako zkušený horolezec plánuje další výstup, tak i já bych chtěl nastavit směr pro budoucí úspěchy. Zde bych zmínil další úspěšný projekt, kde jsem díky inovativnímu přístupu minimalizoval prostoje a zvýšil produktivitu o 20%.

Moje cíle jsou vždycky měřitelné a reálné, jako výškový profil na mapě. Přistupuji k nim s důkladnou přípravou a odhodláním, s vědomím, že i cesta k cíli může být obohacující, stejně jako samotný výstup na horu.

Jakých 8 vět se nikdy nesmí říkat na pohovoru?

Představte si, že zdoláváte vrchol kariéry. Osm chyb, kterým se při výstupu vyhnout, by se dalo přirovnat k nebezpečným úsekům na náročné túře. Zde je 11 takových „propastí“, které by mohly váš výstup zhatit:

„Dobrý dotaz!“ (Příliš nevýrazné, neukáže vaše nadšení a analytické schopnosti. Jako kdybyste na horu lezli bez mapy a kompasu.)
„Připomněl byste mi, jak se ta pozice jmenuje?“ (Základní informace si předem zjistěte! Před výstupem byste si přece neměli zapomenout zkontrolovat výbavu.)
„Tím jsem se sice nikdy nezabýval, ale…“ (Nedostatek zkušeností je slabina. Raději se zaměřte na to, co umíte a jak se rychle učíte novým věcem. Jako zkušený turista si vždycky poradíte i s nečekanými situacemi.)
„Nedokážu si představit, kdo by byl kompetentnější než já.“ (Arogance je horší než špatná výbava. Skromnost a sebevědomí jdou ruku v ruce – jako pevná lana na skalním výstupu.)
„Můj předchozí šéf byl noční můra.“ (Špatná reference. Zaměřte se na pozitiva a to, co jste se naučili. Nikdy neviněte počasí za neúspěšný výstup, stejně tak neobviňujte svého šéfa.)
„Vaše firma je pro mě jen odrazový můstek.“ (Chybí upřímnost. Dlouhodobý cíl je důležitý, ale vaše motivace by měla být vidět v práci, ne ve frázích. Jako byste se na horu vydali jen kvůli krásnému výhledu, ale ne kvůli zdolání výzvy.)
„Nemám žádné slabiny.“ (Nikdo není dokonalý, upřímnost je důležitá, stejně jako znalost vašich slabin. Naučit se pracovat se svými slabinami je součástí výstupu na vrchol.)
„Kolik budu vydělávat?“ (Tohle se řeší až později, po prodiskutování vašich kompetencí a vašich očekávání. Nejdřív se soustřeďte na cestu, než na cíl.)
„Dám vám vědět.“ (Nejasné, neprofesionální. Vyjadřujte se jasně a stručně, jako kdybyste používali mapu.)
„Potřebuji tuto práci.“ (Zní zoufale. Měli byste vystupovat sebevědomě a motivovaně. Jako zkušený turista věříte, že vrchol zdoláte.)
„To je snadné.“ (Podceňování úkolů. Ukázat, že daný problém chápete je důležité, ale podceňování je cesta k pádu.)

Dobře se připravte a váš výstup bude úspěšný!

Co znamená otázka 30-60-90 na pohovoru?

Otázka 30-60-90 na pohovoru? To je jako plánování výstupu na K2! Zaměstnavatelé se ptají na vaše cíle pro první tři měsíce, aby zjistili, jak rychle se dokážete aklimatizovat a zdolat vrchol. Prvních 30, 60 a 90 dní je váš základní tábor, aklimatizace a první výstup. V prvních 30 dnech se seznámíte s terénem – s konkrétními úkoly, procesy firmy, a jejím klimatem (firemní kulturou). To je jako prozkoumání základního tábora a okolí. Po 60 dnech byste už měli mít jasno v navigaci, znát trasu k cíli – jak efektivně pracovat a přispívat k týmu. Je to jako úspěšný výstup na nižší vrchol, který vám dá důvěru. Po 90 dnech by už měla být vaše cesta k vrcholu (dlouhodobým cílům) jasně definována a vy byste měli být připraveni na další výzvy. Je to důkaz, že si dokážete stanovit cíle a plnit je. Nejde jen o vrchol, ale i o cestu k němu!

Proč pohovorující kladou podivné otázky?

Představte si to jako výstup na neznámý vrchol. Nevíte, co vás čeká nahoře, ale víte, že cesta tam bude náročná. Zkušený průvodce, tedy personalista, už zmapoval vaši základní výbavu – vaše dovednosti. Teď testuje vaši orientaci v terénu, vaši schopnost improvizovat. „Divné“ otázky jsou jako nečekané skalní převisy nebo prudký stoupák. Nejde o to, abyste znali správnou cestu předem, ale jak se s překážkou poperete.

Proč je to důležité?

Adaptabilita: Zvládnete-li nečekané situace, jste cenným členem týmu i při náročných výstupech.
Kreativní řešení: Stejně jako při hledání vhodné cesty lesem, i zde je potřeba kreativní přístup. Není jedna správná odpověď, ale mnoho možných cest k cíli.
Rychlost myšlení: V horách je rychlé rozhodování klíčové. Zkušený horolezec neváhá, a personalista chce vidět, jak rychle najdete řešení.

Takže, berte ty „divné“ otázky jako součást výzvy. Ukázněte, že jste zkušený turista, připravený na cokoliv. Vaše schopnost argumentovat, logicky uvažovat a reagovat pod tlakem je stejně důležitá jako technické dovednosti.

Analyzujte otázku – rozložte ji na menší části, jako by to byl horský hřeben.
Vyjádřete svůj postup – jak uvažujete, a na čem základě.
Prezentujte své řešení – i když nemusí být „perfektní“, ukažte svůj přístup.

Co je to nestandardní otázka?

Neobvyklé otázky v pohovore? To je jako putování po neznámých stezkách. Zdá se, že nemají nic společného s vaší budoucí prací, že jsou to jen divné, šílené výstřelky. Ale zkušený cestovatel ví, že i zdánlivě bezvýznamná odbočka může vést k nádhernému výhledu. Zaměstnavatel se totiž nesoustředí jen na vaše technické dovednosti, ale i na vaši schopnost improvizace a rychlého uvažování pod tlakem. Je to test odolnosti, podobný zdolávání strmého kopce, když se vám do cesty postaví nečekaná bouře. A jak se v takové situaci zachováte? Zvládnete-li to s klidem a inteligencí, ukážete, že máte v sobě jiskru, která z vás udělá cenného člena týmu. Je to zkouška adaptability, podobná hledání správné cesty v džungli, kde se každá stezka může ukázat jako slepá ulička. Klíčem je klidná hlava, analytické myšlení a schopnost s humorem překonávat nečekané výzvy – vlastnosti cenné na každé cestě, ať už profesní, nebo osobní.

Jaké podivné otázky se kladou na pohovorech?

Na pohovorech se občas objeví otázky, které vás zaskočí. Nejde jen o klasické otázky o vašich zkušenostech, ale i o takzvané „ledoborce“, určené k prověření vaší osobnosti a kreativity. A věřte mi, po letech cestování po světě jsem jich slyšela spoustu! Například: „S jakou fiktivní postavou se ztotožňujete a proč?“ Tady se hodí kreativní odpověď, která odhalí vaše silné stránky. Já bych si vybrala třeba Indiana Jonese – jeho smysl pro dobrodružství a touha po objevování nových světů perfektně reflektuje mou vlastní vášeň pro cestování. Znáte ten pocit, když se ocitnete v neznámém prostředí, plném překvapení? To je pro mě k nezaplacení.

Další oblíbenou otázkou je: „Kdyby jste mohli cestovat do jakékoli země, ve které jste ještě nebyli, kam byste jeli a proč?“ V tomhle případě je klíčová znalost zeměpisu a důkladná argumentace. Já bych se například vydala do Nepálu, k prozkoumání majestátního Himálaje a poznání tamní fascinující kultury. Mám slabost pro horské oblasti a nepálská kultura, s jejími starobylými tradicemi a budhistickou spiritualitou, mě fascinuje už od dob mé první expedice do Indie.

A pak jsou tu ty skutečně bizarní otázky. Například: „Představte si, že jste superhrdina či superzloduch, co vám je bližší?“ Tady jde o sebeuvědomění a smysl pro humor. Já bych se asi viděla jako superhrdinka s nadpřirozenou schopností okamžitě se teleportovat kamkoli na světě – perfektní pro rychlé cestování a záchranu ohrožených turistických atrakcí (vždyť víte, kolikrát jsem už viděla zničené památky v důsledku nešetrného turismu). A otázka typu: „Jak byste dali přednost dostat se do práce: na žirafě nebo na slonovi?”? No, na žirafě, samozřejmě. Vyšší výhled, lepší orientace v terénu…ideální i pro focení krásných panoramat.

Tyto otázky vám pomohou lépe se připravit na nečekané situace, ať už na pohovoru, nebo na samotné cestě. Důležité je myslet kreativně a ukázat svou osobnost. A nebojte se, i absurdní otázka má svůj smysl – prověřuje vaše rychlé myšlení a smysl pro humor. Koneckonců, cestování je plné překvapení, a pohovor by neměl být výjimkou.

Jak taktně oznámit, že se na pohovor nedostavím?

Děkuji vám za možnost pohovoru na pozici ve vaší společnosti. Vážím si času, který jste mi věnovali při projednávání mých zkušeností, dovedností a kvalifikace.

Jenže… představte si, že právě teď balím batoh na cestu do Nepálu! Plánuji několikaměsíční trek do základního tábora Everestu a musím se připravit s dostatečným předstihem. To zahrnuje nejen fyzickou kondici, ale i vyřízení nezbytných dokumentů, nákup specializovaného vybavení a samozřejmě důkladné studium trasy. Představte si tu výzvu: navigace podle hvězd, zdolávání ledovců a setkání s fascinující himálajskou kulturou.

Myslím, že by se mi těžko kombinoval náročný trek s novou pracovní pozicí.

Pro ilustraci, co všechno obnáší taková příprava:

Aklimatizace: Je klíčová pro úspěšné zdolání vysokých nadmořských výšek. To vyžaduje čas a trpělivost.
Vybavení: Potřebuji spolehlivý stan, spacák odolný proti mrazu, kvalitní trekové boty a mnoho dalšího. Příprava a nákup vybavení je časově náročný proces.
Studium trasy a mapy: Orientace v nepříznivém počasí v horách je klíčová. Studium map a navigace pomocí GPS je nezbytné.

Vzhledem k těmto okolnostem jsem dospěla k závěru, že v tuto chvíli nemohu Vaši nabídku přijmout. Přeji Vám hodně štěstí při hledání vhodného kandidáta.

Jak se hezky odmítnout?

Umění říci „ne“ je klíčové, ať už se jedná o pozvání na nudnou firemní večírek, nebo o nabídku na výlet s neznámými lidmi do neprozkoumaných koutů Sibiře. Základ je jednoduchost. Jasně a stručně vysvětlete, proč nemůžete přijmout nabídku. Žádné dlouhé omluvy, jen konstatování faktu. Upřímnost se vyplatí – falešné výmluvy se poznají snadno, zvlášť když se vrátíte z dovolené na Maledivách, o které jste se předtím nezmiňovali. Nabídněte alternativu, pokud to situace dovolí. Například: „Bohužel nemůžu, mám v ten den jiný závazek, ale co kdybychom se sešli příště na výletě po Krušných horách?“ Nebojte se říct, ať na vás příště myslí – může to vést k lepším příležitostem. Empatie je důležitá, snažte se, aby váš odmítavý postoj nepůsobil hrubě. Vždy si uvědomte, jaký dojem chcete zanechat. A nakonec, i odmítnutí může být elegantní. Představte si to jako zkušenost z backpackingu po Jihovýchodní Asii – naučili jste se, jak si vybrat ty správné cesty a říct “ne” zbytečným odbočkám. Přeměňte odmítnutí v nenápadný kompliment, zdůrazněte pozitivní stránku, například: „Vaše nabídka je skvělá, ale bohužel v daném termínu nemám čas, vážím si Vašeho pozvání.“

Mám si na pohovor vzít plán 30-60-90?

Plán 30-60-90 není žádná přehnaná sebestřednost, ale spíš chytrá mapa výpravy. Je to jako pečlivě naplánovaná túra – víte, kam jdete, co potřebujete a jak se tam dostanete. Ukazuje váš směr, vaši vytrvalost a připravenost zdolat i náročný terén. Je to váš batoh plný užitečných nástrojů a zkušeností, které vám pomohou dosáhnout vrcholu – nová pozice. Ukázal byste se tak jako zkušený horolezec, který ví, jak se připravit a co očekávat, a to i v konkurenci zkušenějších kolegů. A to může být klíčový rozdíl, jako najít tu správnou cestu tam, kam se ostatním zatoulá. Nebojte se ukázat, že jste připraveni na výzvu a máte plán, jak ji zdolat – podobně jako by to dělal zkušený průvodce s důkladně promyšlenou trasou.

Co znamená nestandardní otázka?

Netaktní otázka, to není jen o tom, co se považuje za slušné v Česku. Po cestách desítkami zemí jsem zjistil, že definice “netaktnosti” je neuvěřitelně kulturně specifická. Co je v jedné zemi běžné, může v jiné vyvolat šok.

Základní znaky netaktní otázky zůstávají:

Narušování soukromí: Otázky do detailů o příjmech, sexuálním životě, zdravotním stavu, politických názorech – to vše se může považovat za netaktní, a to ve většině kultur.
Oranžové zóny: Existují témata, která jsou “oranžová” – citlivá, a vyžadují velmi citlivý přístup a kontext. Příklady: věk, rodinné záležitosti, náboženství. V některých kulturách se o nich vůbec nemluví, v jiných je nutné postupovat s velkou opatrností.
Vysoká úroveň osobní kritiky: Otázky, které podkopávají sebevědomí nebo útočí na osobnost, jsou vždycky netaktní.
Kulturní specifika: Například v Japonsku je netaktní se přímo ptát na název firmy, kde někdo pracuje, v některých latinskoamerických zemích se zase vyhýbají otázkám o rodině, pokud je vztah s nimi problematický.

Příklady netaktních otázek (s globální platností):

Kolik vyděláváš?
Proč ještě nemáš děti/manžela/manželku?
Proč jsi tak tlustý/hubený?
Proč jsi se s někým rozešel(a)?

Závěr: Před položením jakéhokoli osobního dotazu je nutné zvážit kulturní kontext a míru důvěrnosti s danou osobou. Netaktní otázky mohou zničit vztah a nechat za sebou nepříjemný pocit.

Jak odpovídat na nestandardní otázky v pohovoru?

Na neobvyklé otázky na pohovoru reagujte spontánně – první myšlenka, která vás napadne, je často nejlepší. Vyhněte se zbytečným podrobnostem a potenciálně urážlivým komentářům. Humorná a nekonvenční odpověď, i když nereálná, může ukázat vaši osobnost a kreativitu. Podobně jako při cestování, kde se neočekávané situace řeší improvizací, tak i zde. Příprava je důležitá, ale flexibilita je klíčová. Představte si to jako nečekané setkání s místním obyvatelem v odlehlé vesnici – improvizace a úsměv vás dostanou dál. Analyzujte otázku, najděte jádro problému a odpovězte stručně a srozumitelně, ale s osobitým nádechem. Stejně jako byste si zapisovali poznámky z fascinujícího výletu, tak si i po pohovoru zapište, co se vám zdálo nejdůležitější a co byste příště udělali jinak. Nebojte se ukázat svoji autentickou osobnost.