Tradiční způsob předávání ulovené zvěře se liší podle regionu a kultury. V mnoha evropských zemích, a dokonce i v některých částech Asie, se praktikuje rituální předávání, které zahrnuje specifické postupy. Zvěř se obvykle pokládá na hřbetní stranu, blíže k hlavě. To umožňuje snadnější manipulaci s úlovkem a rovněž symbolicky ukazuje úctu k zvířeti. Tento proces, jak popisujete, s „výřadníkem“, je typický pro specifické lovecké tradice, často spojené s kolektivním lovem a sdílením úlovku.
V některých kulturách, například v některých částech Afriky, je způsob předávání zvěře úzce spojen s náboženskými rituály a požehnáním úlovku. Předávání pouze jednoho úlomku za každý ulovený druh zvěře může souviset s omezením plýtvání a respektem k přírodě, což je běžné v tradičních loveckých společnostech, kde udržitelnost je klíčová. V některých částech Jižní Ameriky zase existují specifické metody porcování zvěře a jejich následné distribuce mezi členy komunity.
Důležitou součástí procesu je vždy i dodržování hygienických standardů. Správné zacházení s masem a jeho rychlé zpracování je kritické pro prevenci nemocí přenosných z potravin. Postoj lovce na hřbetní straně zvěře, blíže k hlavě, může také souviset s efektivnějším odběrem trofejí v případě, že je lovcem požadován. Tento detail se liší podle druhu lovené zvěře a místních zvyklostí.
Jak probíhají myslivecké zkoušky?
Myslivecké zkoušky? To je pořádná výzva! Představ si devítičlennou komisi, která tě prověří v sedmi oblastech. Myslivecká výchova – základy, etika, tradice, to všechno musíš znát. Myslivost a legislativa – zákony, vyhlášky, povinnosti, žádné výjimky. Pak myslivecká zoologie – musíš znát zvěř, stopy, trus, všechno. Chov zvěře a péče o zvěř – jak se o ně starat, jak jim pomoci. Kynologie – poznáš plemena, jejich využití, takže i pro milovníky psů je to důležitá část. Střelectví – praktická ukázka tvé střelecké zručnosti, preciznost je klíčová. A nakonec lovectví – strategie, techniky, etické aspekty lovu. Hodnotí se jednoduše: prospěl s vyznamenáním, prospěl nebo neprospěl. Připrav se na pořádný nápor, ale úspěch stojí za to. Je to výborná příprava na pobyty v přírodě a naučí tě hlubšímu porozumění ekosystému.
Kdy se říká lovu zdar?
Tradiční myslivecký pozdrav zní „Lovu zdar!“, používaný běžně.
Slavnostnější varianta je „Myslivosti zdar!“.
Na oba pozdravy se odpovídá prostě „Zdar!“.
Tip pro turisty: Všimněte si, že „Lovu zdar!“ se používá v kontextu samotného lovu, zatímco „Myslivosti zdar!“ je obecnější a používá se při slavnostech a událostech souvisejících s myslivostí, např. při Hubertské jízdě.
Zajímavost:
- Pozdravy odráží úctu k přírodě a tradicím.
- Myslivost v České republice má dlouhou a bohatou historii, s níž jsou tyto pozdravy úzce spjaty.
- Uslyšíte-li tyto pozdravy, buďte zdvořilí a odpovězte „Zdar!“.
Kdy se mohou střílet lišky?
Lišky se smí lovit od 1. července do konce února. To je důležité si pamatovat, pokud se pohybujete v přírodě v tomto období. Pozor, tato doba lovu platí do 31. března 2030. Později se může změnit.
Je dobré vědět, že lov lišek se řídí zákonem o myslivosti a je potřeba dodržovat všechna platná pravidla a omezení. Nezákonný lov je trestný čin.
Další zajímavost:
- Mufloni se loví od 1. července do 31. března.
- Muflonky se loví od 1. července do 31. prosince.
- Zvěř do dvou let věku se může lovit celoročně (s výjimkami dle zákona).
Doporučuji před plánovaným výletem do lesa zkontrolovat aktuální platnou vyhlášku o myslivosti, protože se může měnit.
Kdy může myslivec střílet?
Myslivost má svá striktní pravidla. Střílet se smí pouze tehdy, když je cíl jednoznačně a bezpečně identifikován. § 44 Mysliveckého řádu to jasně říká. Žádné omluvy typu „spletl jsem si psa s liškou“ neprojdou. Je to zásadní z bezpečnostních důvodů, aby se předešlo úrazům osob a nechtěnému zabití necílové zvěře. Vždy si proto důkladně prohlédněte cíl, zvažte vzdálenost, úhel střely a zabezpečte okolí. Nepodceňujte ani vliv počasí a terénu na přesnost střelby. Bezpečnost je prioritou, a to jak pro vás, tak pro okolí.
V horských oblastech, kde se pohybuje i vysoká zvěř, je nutné být obzvlášť opatrný. Nezřídka se stává, že se zvířata pohybují v hustém porostu a je obtížné je rozeznat. Před střelbou si vždy důkladně prohlédněte okolí a ujistěte se, že se v dosahu střely nenachází žádné osoby. Vždy dodržujte bezpečnou vzdálenost od ostatních osob. Pamatujete si na zásadu: raději jednou navíc zkontrolovat než riskovat.
Používejte adekvátní loveckou munici a zbraň v perfektním technickém stavu. Pravidelná údržba a kontrola zbraně jsou nezbytné pro bezpečnou střelbu. Věnujte pozornost i zákonným omezením lovu v dané oblasti a dodržujte termíny lovu jednotlivých druhů zvěře.
Na kterou stranu se vysedává v klusu?
Vysedávání v klusu – zdánlivě jednoduchá disciplína, která ale dokáže potrápit i zkušenější jezdce. Základem je rytmické zvedání se ze sedla pouze na jednu dobu, a to na vnější stranu. Zní to jednoduše, ale vyžaduje to cit a koordinaci. Představte si to jako jemné pohupávání, ne skákání. Myslete na to, že koně se v klusu pohybují diagonálně – přední pravá noha a zadní levá noha se pohybují současně, stejně jako přední levá a zadní pravá. Vysedávání na vnější nohu je klíčové pro udržení rovnováhy a pro pohodlnou jízdu pro koně i jezdce. Na jízdárně se tato technika praktikuje pro lepší koordinaci a kontrolu. Zkušenost z jezdeckých túr po celém světě mi ukázala, že správné vysedávání je základ komfortu při delších jízdách. Zanedbání této techniky se může projevit bolestí zad jak u jezdce, tak i u koně. Proto se nenechte odradit počátečními obtížemi – tréninkem a citem pro rytmus dosáhnete hladkého a elegantního vysedávání. Není to jen o technice, ale i o pocitu, kdy se s koněm propojíte a budete cítit jeho pohyb. A nezapomeňte, že pohodlná jízda je klíč k nezapomenutelnému zážitku.
Mnoho jezdců, se kterými jsem se setkala během mých cest, dělalo tu chybu, že se snažili zvedat příliš vysoko. Správné vysedávání je o jemném, rytmickém pohybu, který plyne z vašeho středu těla. Představte si, že se v podstatě necháváte zvedat koněm, místo aby jste se aktivně snažili o zvednutí sami. A opět zdůrazňuji – na vnější nohu! To je klíčové pro zachování rovnováhy a pro harmonickou jízdu. Naučit se správné vysedávání je investice do příjemné a bezpečné jízdy. A věřte mi, že to stojí za to.
Kdy se střílí lišky?
Lov lišek v České republice se řídí striktním loveckým řádem. Dříve byl lov povolen celoročně, což vedlo k některým ekologickým diskusím, podobně jako v mnoha dalších zemích Evropy, kde se s lovem lišek postupně přistupuje k udržitelnějším praktikám. Nyní je lov lišek povolen pouze v období od 1. července do konce února. Tato sezónnost odpovídá biologickému cyklu lišky a pomáhá chránit mláďata. Zajímavé je, že v některých zemích, například v severských státech, kde je hustota populace lišek vyšší, se používají i jiné metody regulace populace, zahrnující například vakcinaci proti vzteklině. Zavedení této regulované doby lovu je krokem k vyváženějšímu přístupu k ochraně přírody, podobně jako se to dělá například v Kanadě, kde se lov řídí podobnými sezónními omezeními u mnoha druhů zvířat. Od 1. března do 30. června je liška hájena. Toto ochranné období je klíčové pro rozmnožování a přežití populace. Ignorování tohoto zákazu je přestupkem s důsledky. Rozdíl v legislativě mezi Českou republikou a například Francií, kde je lov lišek regulován regionálně, je poukazem na to, jak složitá může být správa divoké zvěře a jak se přístup k ní liší v závislosti na místních podmínkách.
Toto nařízení má za cíl udržet populaci lišek na udržitelné úrovni a minimalizovat negativní dopad lovu na ekosystém. V mnoha zemích se totiž lov lišek stal spornou záležitostí kvůli jejich roli v potravním řetězci a v boji proti přemnožení hlodavců. V Austrálii, kde lišky představují invazivní druh, je lov mnohem extenzivnější než v Evropě a zaměřuje se na radikální redukci jejich počtů.
Čím se střílí divočák?
Divoké prase se nejčastěji loví kulovnicí, ideálně s ráží 7×64, 30-06 nebo podobnou, která zaručuje dostatečnou energii pro spolehlivý zásah. Na sele a lončáky se může použít i brokovnice s jednotnou střelou, zejména při naháňce. Důležité je dodržovat bezpečnou vzdálenost a mít zbraň v perfektním technickém stavu. Volba střeliva závisí na situaci a zkušenostech lovce. U kulovnice je důležitá správná munice, která zaručí dostatečný účinek. Při lovu na naháňce je nutné dodržovat pokyny řídícího honu a dbát na bezpečnost všech zúčastněných. Nepodceňujte sílu divočáka, i zdánlivě malé zvíře může být nebezpečné. Kvalitní dalekohled vám pomůže s odhadem velikosti a vzdálenosti zvířete a s výběrem správné munice.
Kolik si vydělá myslivec?
Plat českého myslivce se pohybuje v širokém rozmezí, od 32 000 do 51 000 korun měsíčně. To závisí na mnoha faktorech, včetně vzdělání (středoškolské vzdělání s maturitou je běžné, ale i výuční list s maturitou je přijatelný), zkušeností a velikosti a typu obhospodařované honitby. Mnozí myslivci kombinují tuto práci s jiným zaměstnáním, třeba v lesnictví, což může výrazně ovlivnit jejich celkový příjem. Na rozdíl od stereotypu romantického života v divočině, je to často náročná práce vyžadující odborné znalosti, fyzickou zdatnost a zodpovědnost za ochranu zvěře a lesních porostů. Zkušenosti z cest po světě mi ukázaly, že podobné profese v zahraničí, třeba v Kanadě nebo Skotsku, mohou být finančně ohodnoceny podobně, ale s velkými regionálními rozdíly. Někde se jedná o placené pozice s pevným platem, jinde je to spíše dobrovolnická činnost s kompenzací v podobě loveckých práv a příspěvku na náklady spojené s péčí o zvěř.
Jak docílíme toho, aby kůň neprochladl?
Prevence prochladnutí koně je klíčová pro jeho zdraví a výkonnost. Moje zkušenosti z jezdeckých kultur po celém světě ukazují, že klíčem je minimalizace stresu a optimalizace termoregulace. Vyhýbání se průvanu je absolutní priorita, koně jsou na něj mnohem citlivější než na nízkou teplotu. Představte si to jako člověka v prodyšné, ale zároveň chladící vrstvě oblečení – v průvanu ztrácí teplo mnohem rychleji. Proto po náročné práci, kdy je kůň zpocený, je nezbytné použít odpocovací deku. Její funkce je dvojitá: absorbuje vlhkost a zároveň izoluje koně od okolního chladu, čímž se urychluje proces schnutí a snižuje riziko prochladnutí. Odpocovací deky se liší materiálem a prodyšností, a je důležité vybrat takovou, která bude pro dané počasí a intenzitu zátěže vhodná. V nepříznivém počasí pak poslouží bederní deka, která chrání citlivé partie koně před chladem a vlhkem, zejména v oblasti ledvin a břicha. Správné krmení a dostatek odpočinku jsou dalšími důležitými faktory, které přispívají k silnému imunitnímu systému koně a jeho odolnosti vůči nemocem.
Na mých cestách jsem pozoroval různé přístupy k ochraně koní před prochladnutím. V některých oblastech se používají speciální přírodní oleje na srsti, které fungují jako ochrana před chladem a vlhkostí. V jiných regionech se klade důraz na kvalitní ustájení s dobrou izolací a regulovanou teplotou. Klíčem je vždy individuální přístup a pozorování koně – všímejte si jeho chování a reagujte na případné příznaky prochlazení. Včasná reakce je důležitější než jakékoliv specifické vybavení.
Co je to šmola?
Šmola? To je v myslivecké hantýrce mladá laně, samička daňka. Daněk obecný (Dama dama) – krásný, elegantní jelenovitý kopytník, jehož původ sahá až do oblasti východního Středomoří a Malé Asie. Při turistice v lesích, kde se vyskytují, můžete zahlédnout i dospělé jedince: samce – daňky, samice – daněly a jejich mláďata – daňčata. Mladé samce myslivci familiárně označují jako špičáky nebo špígry. Pokud máte štěstí a narazíte na daňky, pozorujte je z dálky, nerušte jejich klid a pamatujte, že i v chráněných oblastech je nutné dodržovat platná pravidla chování.
Jejich typická srst má pestrou kresbu a zbarvení se mění podle ročního období. V létě je světlejší, v zimě tmavší. Daňci jsou býložravci a jejich potravu tvoří trávy, byliny, pupeny a kůra stromů. Sledovat je v jejich přirozeném prostředí může být úžasným zážitkem pro každého milovníka přírody a turistiky. Rozlišování pohlaví a věkových kategorií, jako je právě rozpoznání šmoly, zvyšuje potěšení z pozorování zvěře a obohacuje zážitek z výletu.
Na jakou stranu se dává ulomek za klobouk?
Tradičně se lovecký úlomek, symbol úspěšného lovu, umísťuje na pravou stranu klobouku. Měl by být třívýhonkový nebo listnatý, velikosti zhruba dlaně. Před umístěním na klobouk se doporučuje lehce ho navlhčit barvou, aby lépe držel. Tato tradice má hluboké kořeny v loveckých zvyklostech a dodnes ji dodržují mnozí zkušení lovci. Výběr správného úlomku je důležitý – kvalitní, pevný list nebo třívýhonek nejenže vypadá lépe, ale i vydrží déle na klobouku. Při cestách po různých loveckých oblastech jsem si všiml, že se detaily mohou lišit – v některých regionech se preferují specifické druhy rostlin nebo se používá jiná metoda upevnění. Nicméně, pravá strana klobouku zůstává univerzálním standardem. V souvislosti s loveckými tradicemi se často používá i tzv. lovecká stuha, která se nosí kolem klobouku. Její barva a počet stuh může rovněž nést symbolický význam, odrážející například typ ulovené zvěře nebo lovecké úspěchy. Pozorný pozorovatel si tak může všimnout mnoha drobných detailů, které vypovídají o zkušenostech a tradicích lovce.
Jak správně vysedávat v klusu?
Klusové vysedávání zvládneš, když se zvedneš vždy, když přední vnější noha koně vykročí dopředu. Chybný rytmus (vysedání na vnitřní nohu) opravíš dvojitým dosazením do sedla a následným opětovným najetím na správný rytmus. Trocha praxe je nezbytná, ale brzy to bude automatické. Důležité je uvolněné držení těla, lehce pokrčené nohy v kolenou a kyčlích, aby se tvé tělo pohybovalo s koňem, ne proti němu. Soustřeď se na rovnováhu a rytmické zvedání a spouštění. Nezapomínej na správné držení otěží – lehké a pružné, aby kůň nebyl nijak omezován. Správné vysedávání šetří síly koně i jezdce a umožňuje plynulou jízdu i na delších trasách, což se při turistice hodí.
Pro zkušenější: Při klusu se snaž o lehký, téměř nepostřehnutelný pohyb, aby se kůň co nejméně namáhal. Všímej si jeho pohybu a přizpůsob mu svůj rytmus. Na nerovném terénu je klusové vysedávání náročnější, ale s praxí zvládneš i to. Využívej přitom celou plochu sedla a pevně drž nohy v třmenech, ale bez zbytečného napětí.
Kde nesmí myslivec střílet?
Základní pravidlo zní: nikdy nestřílej, pokud nejsi 100% jistý svým cílem a jeho okolím! To zahrnuje i zvěř.
Nesmíš střílet ve směru, kde by se mohla nacházet osoba, zvíře, budova, auto – zkrátka cokoli, co by mohlo být střelou poškozeno. Dostřel tvé zbraně je klíčový. Vždy si ho před střelbou pečlivě promysli a zvaž všechny potenciální rizikové faktory, včetně větru a terénních nerovností, které by mohly ovlivnit trajektorii střely.
Specificky se vyvaruj:
- Střelby na zvěř na horizontu nebo v jeho těsné blízkosti – riziko odrazu střely od země je vysoké.
- Střelby přes překážky – nikdy nevíš, co se za nimi skrývá.
- Střelby do hustého porostu – ztráta kontroly nad střelou je velmi pravděpodobná.
Před samotnou střelbou vždy zkontroluj:
- Bezpečnostní zónu kolem sebe a svého cíle.
- Dostřel tvé zbraně a její přesnost.
- Vliv větru na trajektorii střely.
- Možný odraz střely od překážek.
Pamatuje si, že odpovědnost za bezpečnost tvého okolí leží výhradně na tobě. Nedbalost může mít fatální následky.
Na kterou stranu klobouku se dává zálomek?
Zálomek, malý kousek peří či srsti ulovené zvěře, lehce navlhčený v krvi, se tradičně umisťuje za klopnu klobouku, a to na pravou stranu. Tato stará myslivecká tradice, rozšířená po celé České republice, ale i v dalších středoevropských zemích, symbolizuje úspěšný lov a je tichým sdělením ostatním myslivcům. Je to jakási vizuální značka pro blahopřání a sdílení radosti z trofeje.
Zajímavost: Zatímco v Čechách se zálomek nosí na pravé straně, v některých jiných regionech se může tradice mírně lišit. Důležité je však dodržet místní zvyklosti. Na Slovensku, například, je praxe podobná, ale s drobnými odlišnostmi v detailech.
Praktické rady cestovatele: Pokud se vydáte na lov do České republiky, ať už jako zkušený myslivec, nebo jen jako pozorovatel, je dobré seznámit se s místními loveckými tradicemi. Nosit zálomek je projev úcty k tradici a zvěři. Nejedná se o povinnost, ale o ukazatel respektu k loveckému řádu.
Lovec nosí tento symbol štěstí a úspěšného lovu po celý den, dokud se nevrátí domů. Je to pěkný detail, který dodává loveckému rituálu na výjimečnosti. V minulosti, kdy nebyla tak běžná komunikace, byl zálomek důležitým způsobem, jak informovat o úspěšném lovu.
Další tradice spojené se zálomem:
- V některých oblastech se používají i jiné materiály než peří nebo srst.
- Umístění na levé straně klobouku může signalizovat něco jiného (např. neúspěšný lov, ale to je méně časté).
Důležité upozornění: Dodržování mysliveckých tradic a zákonů je samozřejmostí. Lov zvěře je regulován a je důležité respektovat stanovená pravidla.
Co je ciplenka?
Čiplenka. Slovo, které by zřejmě neznal ani zkušený lovec z Amazonie, natož pak z dalekého Tokia. Jedná se o původní český výraz pro mladou, ještě neplodící laní. Přesněji, je to samičí jelení zvěř, která dosud neprošla říjí a nenarodila kolouchy. Používání zdrobněliny „čiplenka“ zdůrazňuje její mládí a křehkost, na rozdíl od “tvrdšího” čiplena. Tento termín krásně ilustruje bohatství a specifika českého jazyka, který si uchovává tradiční pojmenování pro zvířata, odrážející jejich věk a fázi života. V mnoha jiných jazycích by se musely použít složitější popisy, třeba “mladá laně před první říjí”. Je to skvělý příklad toho, jak i zdánlivě malé detaily v jazyce mohou odkrývat hlubší kulturní vrstvy a tradice dané oblasti. V kontextu mezinárodní myslivosti, kde se běžně používá vědecká terminologie nebo angličtina, představuje “čiplenka” zajímavý, specificky český lingvistický poklad.
Zajímavost: Absence ekvivalentního slova v mnoha jazycích podtrhuje unikátnost české tradice v detailech pojmenování zvěře. To je důkaz hlubokého propojení českého národa s přírodou a loveckou tradicí, která se odráží i v jazykové bohatosti.
Co jsou to kelce?
Kelce, to jsou majestátní horní špičáky, ozdoba některých druhů spárkaté zvěře. Nejznámější jsou bezesporu u majestátního jelena lesního, jehož trofejní kusy s impozantními kelci zdobí mnohé lovecké chaty a síně po celém světě. Viděl jsem je osobně na svých cestách po lesích Karpat, ale i v hlubinách sibiřské tajgy. Vyskytují se však i u dalších jelenovitých, byť často v menší velikosti a s méně výraznou křivkou. Zkušený lovec pozná podle tvaru a velikosti kelců nejen druh, ale i stáří a pohlaví zvířete. Délka a zakřivení kelců jsou důležitým faktorem pro hodnocení trofeje a jsou předmětem obdivu a prestiže mezi lovci po generace. Ačkoliv se kelce zdánlivě jeví jako pouhá ozdoba, hrají pravděpodobně i roli v hierarchii stáda a v soubojích o samice. V minulosti měly kelce i praktické využití, především při výrobě drobných ozdob a nástrojů. Dnes, v éře ochrany přírody, je lov jelenů s trofejemi, včetně kelců, přísně regulován.
Proč se střílí lišky?
Opakované otázky ohledně lovu lišek v Čechách vyvolávají ve mně, zkušeném cestovateli a pozorovateli přírody, smíšené pocity. Jaroslav Čmejla z ústeckého okresního úřadu správně poukazuje na nepřítomnost plánovaných odstřelů lišek, na rozdíl od spárkaté zvěře či divočáků. Lišky, na rozdíl od mnoha jiných predátorů, nemají v naší krajině přirozeného nepřítele v dostatečném množství, kromě nemocí a lidského zásahu. Tato skutečnost je důležitá, protože jejich populace se tak snadno přemnožuje, a to může vést k narušení ekosystému. Jejich početnost je třeba regulovat, aby se zabránilo škodám na drůbeži a dalším hospodářským zvířatům. V mnoha oblastech světa se s podobným problémem potýkají, ať už jde o kojoty v Severní Americe, nebo šakaly v jižní Evropě. Metody regulace se liší, ale cíl je stejný – udržet populaci na úrovni, která neohrožuje místní faunu ani lidskou činnost. Myslím si, že důkladný monitoring populací a adaptivní přístup k regulaci, zahrnující i nelovné metody, je klíčem k udržitelnému řešení. Vždy je potřeba zvážit dopady na celkovou biodiverzitu a najít optimální rovnováhu.
Čím střílí myslivci?
Myslivci, jak jsem se při svých cestách po Evropě mnohokrát přesvědčil, používají k lovu zvěř zbraně v souladu s platnou legislativou. Důležité je správné rozpoznání zvěře před výstřelem – nedbalost zde může mít fatální následky. Zbraň musí perfektně sedět, zvláště v zimě pod těžkým oblečením. Nedostatečná ergonomie může vést k nepřesnosti a nebezpečí.
Kulová zbraň vyžaduje precizní nastřelení. Mnozí myslivci, které jsem potkal, věnovali tomuto procesu značnou pozornost. Vždyť přesnost zásahu je klíčová pro rychlé a humánní usmrcení zvěře.
- Volba náboje, ráže a druhu střely (broku) závisí na druhu zvěře. Je to klíčové pro etický lov. Například lov drobné zvěře vyžaduje jiný typ střely než lov většího zvířete.
- Při svých cestách jsem pozoroval, že se myslivci řídí i dalšími faktory, například větrem, vzdáleností a terénem. Tyto vlivy na trajektorii střely jsou nezanedbatelné.
- Bezpečnost je prvořadá. Myslivci, které jsem poznal, kladli velký důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, a to jak při manipulaci se zbraní, tak i při samotném lovu.
Dodržování zákonů a etických zásad lovu je pro myslivce nezbytné. Odpovědný přístup k přírodě a zvěři je základem udržitelného hospodaření s ní.
