Na který bok se pokládá zvěř?

Zvěř se vždy, s výjimkou drobné vodní zvěře, jako jsou kachny, pokládá na pravý bok. To je základní pravidlo, jehož dodržování je nezbytné pro jednotnou evidenci a zpracování úlovku. Jiné položení je považováno za chybu.

Proč právě pravý bok? Jednoduše řečeno, jde o standardizaci. Umožňuje snadnější a efektivnější měření, vážení a fotodokumentaci. Představte si chaos, kdyby každý lovil a ukládal zvěř jinak!

U drobných vodních ptáků, jako jsou kachny, je povolená výjimka – mohou se klást na hřbet. To je dáno jejich specifickou anatomií a usnadňuje kontrolu poškození peří.

Důležité detaily, které by neměly uniknout zkušenému lovci:

Před uložením zvěře je důležité ji co nejšetrněji vykrvit.
Při manipulaci se zvěří je nutné dodržovat hygienické zásady.
U větších kusů zvěře je vhodné použít vhodné podložky, aby se zamezilo poškození srsti či peří.
Správné položení zvěře je důležité i pro další procesy, jako je například transport.

Dodržování těchto pravidel není jen formalitou, ale důležitým prvkem zodpovědného lovu a následného hospodaření se zvěří.

Kam se dává zalomek?

Klasický zálomek, ten hlavní, se vždy klade na zem rubovou stranou nahoru – to je ta spodní, kůrou porostlá. Myslete na to, že je to klíčový signál pro záchranáře. Nebojte se ho umístit na opravdu viditelné místo, opět spodní stranou vzhůru. Zkušenost mi ukázala, že čím kontrastnější je s okolím, tím lépe. Zkuste najít místo s kontrastním podkladem – třeba světlou zem proti tmavému stromu. A co se týče velikosti? Představte si délku svého předloktí – to je ideální rozměr směrového zálomku. Nezapomeňte, že ho snadno odlišíte od ostatních spadlých větví – je totiž zbaven kůry po obou stranách, na líci i na rubu. To je důležitý detail, který jsem si sám několikrát ověřil při svých cestách po horských oblastech. Kromě toho, detailní stav zálomku může napovědět i něco o tom, jak dlouho záchranáři budou čekat na místo nehody – čerstvý zálomek ukazuje na čerstvý problém.

Jednou jsem dokonce viděl zálomek vyrobený z něčeho jiného než z větve, a to z lesklého kusu plastu, co se našel v blízkosti nehody. Důležité je, aby byl co nejvíce zřetelný. Vždyť správně umístěný zálomek může být rozdílem mezi záchranou a neštěstím. Některé horské oblasti jsou notoricky známé nebezpečím a ne vždy tam je signál. Nepodceňujte ho!

A ještě rada na závěr: pokud máte s sebou nějaké jasně barevné materiály (např. igelit), neváhejte je použít k lepší viditelnosti zálomku. Červená nebo oranžová barva je v lese perfektně viditelná.

Jak lovit srnce?

Lov srnce se dnes provádí výhradně individuálně, na posedě či šoulačkou s kulovou zbraní. Vybírejte si místo s dobrým výhledem a větrem ve svůj prospěch. Šoulačka vyžaduje trpělivost a znalost pohybu srnčí zvěře; pohybujte se pomalu a tiše, využívejte terénní nerovnosti k zakrytí. Důležité je správné zaměření – střelba na srnu se provádí do oblasti srdce a plic.

Lov vábením je specifická technika, která vyžaduje zkušenosti a znalost srnčího hlasu. Používají se různé vábničky, napodobující různé zvuky – od štěkání až po kňourání. Úspěch závisí na mnoha faktorech, včetně počasí a terénu.

Kalibr zbraně je důležitý, ale méně než správný výstřel. Menší ráže, jako .222 Rem, jsou účinné na kratší vzdálenost, větší ráže poskytují větší dostřel a průraznost. Vždy dbejte na bezpečnou manipulaci se zbraní a dodržujte platnou legislativu.

Před lovem si důkladně prostudujte mapu honitby, povědomí o terénu je klíčové. Pozorujte stopy a trus, abyste zjistili pohyb srnčí zvěře. Správný čas lovu je brzy ráno a večer, kdy je srnec aktivnější. Nepodceňujte ani výstroj – vhodné oblečení, obuv a dalekohled jsou nezbytností.

Jak dlouho žije srna?

Srnčí populace, s nimiž jsem se setkal na svých cestách po Evropě, se vyznačuje fascinující strategií přežití. Latentní březost je klíčová – zárodek se prakticky nevyvíjí až do listopadu, což umožňuje srnám porodit mláďata v optimálním čase, obvykle v květnu až červnu. Tato strategie je skvělým příkladem adaptace na proměnlivé klimatické podmínky.

Obvykle se rodí jedno, někdy i dvě hnědá, bíle skvrnitá srnčata. Viděl jsem je v lesích od Skandinávie po Balkán, vždy perfektně maskovaná v podrostu. Délka života ve volné přírodě je překvapivě krátká, maximálně 10 let. Predátoři, nemoci a nehody – to vše výrazně ovlivňuje jejich přežití. Někteří jedinci však s trochou štěstí překonají i tuto hranici. Pozorování srn v jejich přirozeném prostředí odhaluje jejich křehkou existenci, závislou na řadě faktorů, a ukazuje, jak důležité je chránit jejich biotopy.

Co patří do vysoké zvěře?

Klasifikace vysoké zvěře se v čase i geograficky lišila, takže není úplně jednoznačná. Obecně se za vysokou zvěř považují větší druhy savců a ptáků. Při trecích v horách nebo v lesích se můžeme setkat s typickými zástupci, jako jsou:

Jelen evropský: majestátní tvor s parohy, často spatřený na lesních pasekách, zejména za soumraku. Stopy po jeho průchodu jsou poměrně velké a charakteristické.
Daněk evropský: menší než jelen, s elegantnějšími parohy. Má rád listnaté lesy a okraje polí.
Srnčí zvěř: nejrozšířenější kopytník v našich lesích. Samci mají malé parůžky, samičky jsou bezrohé. Pozorování srnčí zvěře je poměrně běžné.
Kamzík horský: typický obyvatel horských oblastí, skvěle šplhá po skalách. Jeho stopy jsou menší a úzké, často se nacházejí na skalnatých svazích.
Černá zvěř (divočák): silné, všežravé zvíře. Setkání s divočákem může být nebezpečné, proto je nutná opatrnost. Stopy jsou typicky ve tvaru podkovy.

Méně často se můžeme setkat s:

Medvěd hnědý: ohrožený druh, jeho výskyt je omezen na specifické oblasti. Setkání je vzácné, ale vyžaduje vysokou obezřetnost.
Vlk obecný: další ohrožený druh, jeho stopy jsou podobné psím, ale větší. Je to velmi plaché zvíře.
Rys ostrovid: plachý šelma, která preferuje těžko dostupné oblasti. Jeho pozorování je výjimečné.

Z pernaté vysoké zvěře se zmiňují:

Tetřev hlušec
Tetřívek obecný
Jeřábek lesní
Bažant obecný
Labuť
Drop velký
Jeřáb popelavý
Orel

Pozorování těchto ptáků vyžaduje trpělivost a znalost jejich biotopů. Používání dalekohledu je při pozorování vysoké zvěře velmi doporučeno.

Kdy se loví srnčí zvěř?

Lov srnčí zvěře probíhá podle platných předpisů do 31. března 2030. Srnce lze lovit od 1. května do 30. září, srny od 1. srpna do 31. prosince. Mladá zvěř do dvou let věku se může lovit celoročně, avšak s ohledem na ochranu populace a její regeneraci je důležité dodržovat etické zásady a myslivecké zvyklosti. Nezapomeňte, že pro lov je nezbytné mít platný lovecký lístek a povolení k lovu. Další informace o myslivosti a termínech lovu v dané oblasti je vhodné zjistit u místně příslušného mysliveckého sdružení. Lov zajíců probíhá od 1. listopadu do 31. prosince.

Co je lovecké právo?

Lovecké právo, to je pro nás turisty v podstatě trofej – jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře. Myslím tím jazyk, srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny a případně i ten krásně bílý tuk, co se dá snadno oddělit rukou. Tradičně patří lovci, který zvěř skolil a vyvrhl. Důležité je, že jde o drobnější zvěř. Pokud ale vyvrhávání zvířete provedl lovecký průvodce, právo na vnitřnosti má on. Je to taková malá odměna za námahu, a pokud si s sebou vezmete vhodný nůž a něco na nošení, můžete si z tohoto “úlovku” připravit skvělé jídlo v přírodě, poctivé bushcraft jídlo, které vám dodá energii na další túru. Pamatujte, že je důležité dodržovat hygienu při zpracování a skladování, aby se předešlo případným problémům. A samozřejmě, vždy respektujte platnou legislativu ohledně lovu a sběru lesních plodů a hub.

Proč srnec štěká?

Srnčí štěkání, přesněji řečeno bekání, je fascinující fenomén, o němž jsem se dozvěděl během svých cest po Evropě, a to nejen v Česku. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, srnci nebekají neustále. Jejich vokalizace je silně závislá na kontextu a ročním období.

Vliv sociální struktury: V početných tlupách je bekání méně časté. Důvodem je efektivní systém hlídání. Dominantní jedinci, tzv. hlídači, sledují okolí a na nebezpečí reagují rozšířením obřitku (specifický držení těla) a útěkem, čímž varují celou skupinu. Tato vizuální komunikace je v hustých lesích efektivnější než zvuková signalizace.

Sezónní variace: V zimě, kdy je les holý a viditelnost lepší, je bekání srnčí vzácné. Snadno totiž identifikují zdroj ohrožení vizuálně. Prostě – slyšet nemusí, vidět stačí.

Teritoriální chování: Bekání hraje roli i při ohraničování teritoria, zejména u samců. Je to zvukový projev dominance a varování pro vetřelce. Toto chování jsem pozoroval v různých biotopech, od horských oblastí Alp po nížinaté lesy východní Evropy.

Zajímavost 1: Frekvence a intenzita bekání se liší v závislosti na věku a pohlaví srnce.
Zajímavost 2: Výzkumy ukazují, že srnci používají různé typy bekání pro různé situace (např. varování před predátorem vs. komunikace mezi samci).
Zajímavost 3: Zvuk bekání se může mírně lišit v závislosti na geografickém umístění populace srnčí zvěře.

Shrnutí: Bekání srnce není náhodný jev, ale součást komplexní komunikace, která se mění v závislosti na sociální situaci, ročním období a cíli komunikace.

Na kterou stranu se dává ubrousek?

Ubrousek, ať papírový, či látkový, má své místo. Papírový, složený do trojúhelníku, se tradičně umísťuje pod vidličku. Látkový, pěkně složený, nalevo od vidličky. To jsou základní pravidla stolování, která oceníte zejména v lepších restauracích. V méně formálním prostředí se s ubrouskem zachází volněji, ale základní hygiena by měla být vždy na prvním místě. Praktická rada pro cestovatele: v některých zemích se ubrousky na stůl vůbec nedávají, a tak je dobré si vlastní ubrousky sbalit do batohu. Nezapomeňte, že i v zemích s běžným používáním ubrousků se může stát, že ubrousek chybí, tak buďte připraveni. A pokud je ubrousek k dispozici, vždy ho použijte. To je základní hygienická norma, která by měla být samozřejmostí všude na světě.

Co je to černá zvěř?

Termín „černá zvěř“ je v mysliveckém slangu označením pro divočáka (Sus scrofa), zvíře s fascinující, celosvětově rozšířenou historií. Jeho tmavošedá až černá srst, tvořená hustými štětiny, mu dala jméno. Tato barva se ovšem liší podle věku a lokality; setkal jsem se s exempláři od tmavě hnědých až po skoro černou barvu, dokonce i s nádechem červenohnědé v některých asijských oblastech. Na rozdíl od dospělců mají selata, tedy mladá divočáčí, typické hnědé zbarvení s charakteristickými světlými pruhy – skvělé maskování v lesním podrostu. Tato kamufláž je klíčová pro přežití mláďat v prvních měsících života, kdy jsou nejzranitelnější. Zajímavostí je, že divočáci jsou všežravci s neuvěřitelně přizpůsobivým jídelníčkem, od kořenů a žaludů až po hmyz a drobná zvířata. Díky této adaptabilitě se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, a to v nejrůznějších biotopech – od hlubokých lesů po zemědělské oblasti, často i v těsné blízkosti lidských sídel.

Jejich inteligence a sociální struktura jsou rovněž pozoruhodné. Žijí v tlupách, které vedou zkušené bachyně, a jejich strategie přežití jsou fascinující pozorováním. V některých částech světa, například v jihovýchodní Asii, jsou divočáci součástí místní kultury a gastronomie, zatímco jinde jsou považováni za škůdce zemědělských plodin. Tato rozmanitost vnímání jen zdůrazňuje komplexní vztah mezi člověkem a tímto fascinujícím tvorem.

V čem spočívá management volně žijící zvěře?

Management volně žijící zvěře není jen o počítání jelenů. Je to komplexní proces, který se snaží udržet křehkou rovnováhu ekosystému. Zjednodušeně řečeno, jde o citlivou interakci mezi člověkem a divokou přírodou, která má zajistit zdraví a prosperitu obou stran.

Udržování přirozené rovnováhy zahrnuje mnohé aspekty. Myslím na to, jak jsem pozoroval v afrických savanách, kde dravé šelmy regulují populace kopytníků – přirozená selekce v akci. V Evropě je to složitější. Lidský vliv je mnohem silnější a musíme aktivně zasáhnout, abychom zabránili narušení rovnováhy. To se dělá například regulací stavů zvěře lovením, aby se zabránilo přemnožení a následnému poškozování lesů a zemědělských plodin.

Udržování normovaných stavů zvěře je důležité z mnoha důvodů. Příliš mnoho zvěře může vést k degradaci životního prostředí, šíření nemocí a konfliktům s lidskými zájmy. Naopak nedostatek zvěře může narušit potravní řetězce a ohrozit biodiverzitu. Já osobně jsem se setkal s negativními důsledky přemnožené zvěře v Karpatech, kde byly lesy silně poškozeny spásáním.

Ochrana ohrožených druhů je klíčovou součástí managementu. To zahrnuje monitorování populací, ochranu jejich habitatu a v některých případech i aktivní chov v zajetí a následné vypouštění do volné přírody. Pamatuji si na projekt ochrany supa bělohlavého v Pyrenejích, který jsem měl možnost sledovat – náročná, ale nesmírně důležitá práce.

Tyto tři pilíře managementu volně žijící zvěře nejsou izolované. Úspěšný management vyžaduje komplexní přístup, který zohledňuje všechny aspekty ekosystému a vzájemné interakce mezi různými druhy.

Příklady aktivního managementu:
Regulace stavů zvěře lovem.
Ochrana a obnova biotopů.
Prevence šíření nemocí.
Monitorování populací.
Vzdělávání veřejnosti.

Kdy se může střílet liška?

Lov lišky obecné v Česku je regulován a řídí se zákonem. Hlavní lovecká sezóna trvá od 1. července do konce února. To je ovšem pouze obecné pravidlo. Mnozí zkušení lovci, kteří cestují po různých koutech republiky, dobře vědí, že existují výjimky. Například v oblastech s významnými populacemi tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní je lov lišky povolen celoročně. Toto opatření je zaměřeno na ochranu těchto ohrožených druhů ptáků, neboť liška představuje pro jejich populace značnou hrozbu. Tento fakt by měli mít na paměti všichni, kdo se chystají do českých lesů, ať už s puškou, nebo jen s fotoaparátem. Informace o konkrétních chráněných oblastech a výjimkách z obecných pravidel lovu je nutné vždy ověřit u místně příslušných orgánů ochrany přírody či mysliveckých sdružení. Nejedná se jen o dodržování zákona, ale i o zodpovědnou péči o naši faunu. Neznalost zákona neomlouvá, a nelegální lov může mít vážné následky.

Kdy je období honu?

Plánujete lov v Česku? Důležité je znát přesná období honů. Informace o termínech se mohou lišit podle druhu zvěře. Zde je přehled pro některé běžné druhy:

Jelen evropský:

Jelen: 1. 7. až 31. 1.
Laň: 1. 8. až 31. 1.
Zvěř do dvou let věku: 1. 1. až 31. 12. (Tohle je důležité si zapamatovat, mladá zvěř je k dispozici po celý rok.)

Jelenec běloocasý: 1. 9. – 31. 12. (Populace jelenců běloocasých v Česku se rozrůstá, a proto je důležité dodržovat přísná pravidla lovu.)

Tip pro zkušenější lovce: Nezapomeňte, že tato data jsou pouze orientační. Před lovem si vždy ověřte platná nařízení a povolení v dané honitbě. Lokální podmínky a specifické regulační akty mohou ovlivnit přesné termíny. Konzultace s místními myslivci je vždy na místě. Pro úspěšný lov je nezbytné znát zvěř, její chování a prostředí, ve kterém žije. Dobrá znalost terénu a počasí je klíčová. A nezapomeňte na bezpečnostní opatření!

Zajímavost: Období honů je ovlivněno mnoha faktory, včetně reprodukčního cyklu zvěře a snahy o regulaci populačního růstu. Správná regulace populací zvěře je důležitá pro udržení rovnováhy v ekosystému.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Honitbě není jen tak! Musíš mít u sebe lovecký lístek. To je základní podmínka. Pokud jsi členem mysliveckého sdružení nebo loveckým hostem, potřebuješ ještě povolenku k lovu. Tyto dokumenty ti může kdykoli vyžádat policie, myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž – tak buď připravený.

Povolenky k lovu vydává uživatel honitby, a to na speciálním formuláři. Získání povolenek se obvykle řídí interními pravidly sdružení, a to včetně případných poplatků. Je dobré si předem zjistit podrobnosti, abys nebyl zaskočen.

Kromě dokumentů je důležitá i znalost pravidel bezpečnosti při lovu. Je to nezbytné pro tvou bezpečnost i bezpečnost ostatních. Zahrnuje to znalost používání zbraní, zodpovědnou manipulaci s municí a dodržování bezpečnostních zón. Doporučuji se seznámit s platnou legislativou a případně absolvovat kurz bezpečnosti při lovu.

Praktické rady pro turisty v honitbě:

Vždy respektuj značení honitby a případné zákazy vstupu.
Informuj se o plánovaném lovu v dané oblasti. Někdy může být lov dočasně omezen.
Při pohybu v lese buď opatrný a hlučnější, abys nepříjemně nepřekvapil lovce.
Nos výrazné oblečení, abys byl dobře viditelný.

Dodržování těchto pravidel zajistí bezpečný a příjemný pobyt v přírodě, i v místech, kde se loví zvěř.

Jak se řekne anglicky srna?

Překlad slova „srna“ do angličtiny není úplně jednoznačný, záleží na kontextu. Doe se obecně používá pro samici jelena, ale bez bližší specifikace. Pro přesnější určení druhu srnčí zvěře je nejlepší použít roe deer, což je přesný ekvivalent naší srny obecné. Pokud se setkáte s termínem red deer, jedná se o jelena evropského, tedy většího zvířete. Moje zkušenosti z cest po Británii a Skotsku ukazují, že termín „roe deer“ je mezi lovci i přírodovědci nejčastěji používaný a zároveň nejlépe chápaný. Rozlišování mezi druhy jelenovitých je důležité, zvláště při cestování po Evropě, kde se s nimi můžete setkat v různých oblastech s různou faunou. Je proto vždy vhodné upřesnit, o jaký druh srnčí zvěře se jedná, pokud chcete vyhnout nedorozuměním.

Co je škodná zvěř?

Co je to vlastně ta „škodná zvěř“? Termín, který dnes zní archaicky, ale v minulosti měl pro zemědělce značný význam. Představte si Československo 40. let – seznam tehdy oficiálně označované škodné byl opravdu obsáhlý a zahrnoval překvapivé druhy. Nejen klasické polní škůdce jako hraboši, syslové, myši a křečci, ale i ondatry, veverky a divoké králíky. Ano, čtete správně – i veverky, které dnes vnímáme jako roztomilé tvorečky! Dokonce i ptáci, jako vrabci (jejichž hubení bylo v roce 1942 nařízeno!), kosové, špačci, holubi a celá řada dravců – krahujci, jestřábi, káně, motáci a havranovití – se ocitli na černé listině.

Zajímavé je, že i takový roháč velký, impozantní brouk, byl považován za škodlivý. Toto svědčí o tom, jak málo se tehdy rozumělo ekologickým souvislostem a jak snadno se mohly lidské zájmy dostat do konfliktu s ochranou přírody. Dnes víme, že mnoho z těchto živočichů hraje důležitou roli v ekosystému. Dravci například regulují populace hlodavců, čímž přispívají k vyváženosti přírody. V současnosti se přístup k ochraně přírody a k „škodné zvěři“ radikálně změnil. Zatímco dříve se kladl důraz na hubení, dnes se preferují metody šetrnější k životnímu prostředí a zaměřující se na prevenci škod a ochranu biodiverzity. Myslet na to, jak drasticky se pohled na přírodu změnil, je poučné i v souvislosti s našimi současnými ekologickými problémy.

Při mých cestách po světě jsem viděl, jak různé kultury přistupují k divoké zvěři odlišně. Některé kultury mají daleko hlubší úctu k přírodě a vnímají “škodnou zvěř” v jiném kontextu. Studium takových přístupů je klíčové pro pochopení složitého vztahu mezi člověkem a přírodou a pro nalezení udržitelných řešení, která prospějí jak lidem, tak i divokým zvířatům.

Co je to právo šaría?

Šaría, islámské právo, je komplexní systém, který ovlivňuje mnoho aspektů života muslimů. Jejich interpretace a implementace se však značně liší v různých zemích a komunitách. Často se setkáváme s tvrzením, že šaría povoluje domácí násilí na ženách – a to je pravda, alespoň podle některých interpretací verše 4:34 Koránu. Tento verš se však interpretuje velmi různorodě a jeho aplikace v praxi se liší od benevolentního „rady a nabádání“ až k ospravedlnění fyzického trestu. Na vlastní kůži jsem si to ověřil během svých cest po muslimském světě. V některých oblastech jsem pozoroval striktní dodržování tradičních rolí žen, kde je pohyb žen mimo domov omezen, a ženy se musí zahalovat. To je ale jen jeden extrém. V jiných regionech jsem viděl moderní interpretaci šaría, kde jsou práva žen více respektována a v praxi se domácí násilí téměř nevyskytuje. Je důležité si uvědomit, že šaría není statický systém – jeho interpretace se vyvíjí s časem a kontextem. Ačkoliv omezování pohybu žen a povinné zahalování jsou v některých zemích realitou, v jiných jsou ženám přiznána značná svoboda. Vždy je tedy potřeba zohlednit specifický kontext země a regionu, než se vyjadřovat k šarii jako celku. Obecné zobecňování může být velmi zavádějící.

Můj osobní závěr po letech cestování je, že pro pochopení šaría je klíčové vnímat ji jako systém s mnoha vrstvami a různými interpretacemi. Jednoznačné a zjednodušující závěry jsou v tomto ohledu nebezpečné.

Jak poznat věk srnce?

Věk uloveného srnce? To je otázka, kterou si kladl i já mnohokrát během svých cest po Evropě. Nejspolehlivější metodou je pečlivé prozkoumání obrusu zubů na spodní čelisti. Zkušený lovec nebo zvěrolékař dokáže podle stupně obroušení s velkou přesností určit stáří zvířete. Právě proto se na chovatelských přehlídkách vystavují trofeje srnčí zvěře včetně spodní čelisti – je to klíč k přesnému určení věku. Pamatuji si, jak jsem se v Karpatech setkal s lovcem, který mi ukázal, jak jemné rozdíly v obrusu můžou znamenat rozdíl několika měsíců. Ale pozor! Ani toto není vždy stoprocentní. Vliv na obrus zubů má i kvalita potravy a celkový zdravotní stav srnce. Setkal jsem se i s případy, kdy i zkušení odborníci měli problémy s přesným určením věku kvůli neobvyklým okolnostem. Někdy je proto třeba zohlednit i další faktory, jako je tvar a velikost paroží, což ovšem vyžaduje značné zkušenosti.

Další, méně přesná metoda, kterou jsem používal, je posouzení paroží. U mladých srnců je paroží menší a má méně výsadků, zatímco u starších je paroží větší a mohutnější. Ovšem i zde je potřeba opatrnosti, neboť růst a vývoj paroží ovlivňuje řada faktorů, včetně genetiky a výživy. Proto je spodní čelist stále nejdůležitějším faktorem pro přesné určení věku.

Kdy jsou nebezpečná divoká prasata?

Divoká prasata – ta roztomilá stvoření s rypáčky v zemi – jsou v drtivé většině případů plachá a člověku se raději vyhnou. Jenže, pozor na klam! Existuje období, kdy se z nich stanou skuteční ochránci. A to je čas, kdy bachyně vodí svá selata.

Největší nebezpečí představují právě bachyně s mláďaty. V tomto období, typicky od jara do podzimu, je jejich mateřský instinkt natolik silný, že překvapení setkání může mít nepříjemné následky. Neváhají útočit, a to s nebývalou razancí. Myslete na to, že i zdánlivě neškodné prase se může v sekundě proměnit v agresivního a silného soupeře.

Co dělat při setkání s bachyní a selaty?

Zachovejte klid: Panika situaci jen zhorší. Vyhýbavé pohyby mohou bachyni vyprovokovat.
Pomalu couvejte: Nikdy se nepřibližujte a neotáčejte se k nim zády. Udržujte oční kontakt.
Neutíkejte: Útěk může vyvolat honičku, při které může dojít k útoku.
Chraňte se: Pokud útočí, chraňte si hlavu a krk. Batyh, turistická hůlka nebo pevný předmět se mohou hodit.
Volejte o pomoc: Pokud je to možné, informujte o situaci ostatní.

Další důležité informace:

Nejčastěji se s divokými prasaty setkáte v lesích, na polích a v blízkosti vodních zdrojů.
V období rozmnožování (od listopadu do ledna) bývají samci agresivnější než obvykle, ale ne tak často, jako bachyně s mláďaty.
Hluk a prudké pohyby je plaší. V turisticky oblíbených oblastech bývají zvyklí na lidi, ale i zde je nutná obezřetnost.
Nikdy nekrmte divoká prasata. Zvyknou si na lidskou přítomnost a stávají se méně plachými, což může vést k nebezpečným situacím.

Pamatujete, že prevence je nejlepší obranou. Pozorujte okolí, hlučně se ozývejte a vyhýbejte se zbytečnému vstupu do hustých porostů, kde se divoká prasata ráda zdržují, zvláště v období výchovy mláďat.