Proč myslivci loví?

Otázka, proč myslivci loví, je komplexní a zasahuje hluboko do psychologie. Psychologové poukazují na několik motivů, které se mohou prolínat a jejich intenzita se liší u jednotlivých jedinců. Není to vždy jen o „chuť zabíjet“, jak se často mylně interpretuje.

Některé z těchto motivů zahrnují:

• Potřeba kontroly a dominance: Lov může uspokojovat touhu po ovládání a moci nad přírodou a jejím koloběhem. Na cestách po divočině jsem často pozoroval, jak silně se s touto myšlenkou pojí vztah člověka k prostředí.
• Ventilace agresivity: Pro některé může představovat způsob, jak se vypořádat s nahromaděnou agresí, nicméně je důležité zdůraznit, že to není zdravá metoda. Během expedic do odlehlých oblastí jsem se setkal s lidmi, kteří si uvědomovali, že potřebují zdravější způsoby, jak se vypořádat s negativními emocemi.
• Sportovní aspekt: Lov může být vnímán jako náročný sport, který vyžaduje dovednosti, strategické myšlení a fyzickou zdatnost. Sám jsem zažil vzrušení z honu na divoká zvířata, ačkoliv jsem se nikdy nezapojil do lovu s úmyslem zabít.
• Tradice a spojení s přírodou: Pro mnohé je lov součástí tradice, která se dědí z generace na generaci. Je to spojení s přírodou, s jejím rytmem a cykly života a smrti. Mnoho starých kultur si cení myslivosti jako nedílné součásti jejich kultury a obživy.

Je důležité si uvědomit, že tyto motivy se mohou překrývat a že je velmi individuální, jak silně se u jednotlivých myslivců projevují. Etické aspekty lovu jsou pak samostatnou a komplexní debatou, která zasahuje do otázek ochrany přírody a udržitelnosti.

Dále je třeba brát v úvahu:

• Regulaci lovu: Důležitá je zodpovědná regulace lovu, která zamezí vyhubení ohrožených druhů a udrží rovnováhu v ekosystému.
• Vzdělávání myslivců: Etické vzdělávání myslivců je klíčové pro zodpovědný přístup k lovu a ochraně přírody.

Jak legalně lovit?

Legální rybolov v Česku? To je kapitola sama pro sebe! Základní podmínkou je rybářský lístek. Jeho získání však není jen tak. Než se s udicí vydáte k vodě, musíte prokázat znalosti z oblasti rybářství – úspěšné složení zkoušky je nezbytné pro roční či delší povolení.

Ale nebojte se! Pro příležitostné rybáře existuje řešení: 30denní rybářský lístek. Tento lístek získáte bez nutnosti skládat zkoušku, ideální pro krátkodobý výlet za rybami. Počítejte ale s tím, že možnosti lovu a druhy ryb, které můžete chytat, mohou být omezené. Pro podrobnosti se informujte u místního rybářského svazu.

Důležité detaily, které by vám neměly uniknout:

• Místa rybolovu: Ne všude se smí lovit. Vždy si ověřte, zda je daná vodní plocha k rybolovu povolena a zda neplatí nějaká specifická omezení, jako je například zákaz nočního rybolovu nebo omezení počtu ulovených ryb.
• Druhy ryb: Existují limity úlovků pro jednotlivé druhy ryb a období roku. Informujte se o aktuálních předpisech, abyste se vyhnuli problémům.
• Rybářské revíry: Česká republika je rozdělena na rybářské revíry, každý s vlastními pravidly. Před lovem si zjistěte, v jakém revíru se nacházíte a jaké jsou tamní podmínky.
• Výbava: Zkontrolujte, zda vaše vybavení splňuje požadavky na rybolov v daném revíru. Možná budete potřebovat speciální náčiní nebo dodržovat určitá pravidla.

Dobrodružství na vás čeká, ale respektování pravidel je nezbytné pro udržení bohatství našich vod a jejich krásy i pro budoucí generace. Nepodceňujte přípravu a zodpovědný přístup k rybolovu!

Proč pijí myslivci levou rukou?

Zvyk myslivců pít levou rukou je starý a jeho původ opředen tajemstvím. Nejpravděpodobnější vysvětlení se opírá o praktické důvody. V dobách, kdy lov probíhal na koni či s loveckými psy, dominantní pravá ruka byla nezbytná k ovládání otěží či vodítek. Levá ruka tak přirozeně převzala úkol s pohárem – a zvyk se uhnízdil v tradici. Je to podobné jako u mnoha jiných zvyků, které vznikly z prosté potřeby efektivity a funkčnosti. Na mnoha místech Evropy, zejména v oblastech s výraznou loveckou tradicí, jsem se s tímto zvykem setkal. Zajímavé je, že v některých regionech se k němu váží i specifická symbolika. Teorie o levé straně jako straně blíže k srdci a tudíž upřímnější, je romantičtější, ale méně pravděpodobná. Nicméně, dodává tomuto zvyku tajemnou auru, která ho dodnes udržuje v mystické rovině. Při svých cestách jsem pozoroval, že síla tradice je někdy silnější než samotný praktický důvod.

Zarážející je, že i přes rozmanitost loveckých praktik napříč kontinenty, se podobné zvyky objevují nezávisle na sobě. To svědčí o univerzálnosti lidských rituálů a snaze o symbolické zdůraznění důležitosti okamžiku. V podstatě, je to fascinující příklad toho, jak se zdánlivě prostý zvyk promění v trvalou součást kultury a tradice.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Česku podléhá přísným pravidlům. Základní podmínkou je platný lovecký lístek, který je nutné mít vždy při sobě. Pokud lovíte jako člen mysliveckého sdružení nebo jako lovecký host, budete potřebovat také povolenku k lovu. Tyto dokumenty – lovecký lístek a povolenku – musíte na vyžádání předložit policii, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži. Inspekce může být náhodná, ale častější je v oblastech s vysokou hustotou populace zvěře nebo v oblastech s historií pytláctví. Povolenka k lovu, vytištěná na speciálním formuláři, se vydává uživatelem honitby – tedy subjektem, který má právo hospodařit na dané honitbě. Tento systém zaručuje kontrolu nad lovem a chrání populace zvěře. Uživatelé honiteb často spolupracují s lesníky a ochranáři přírody, aby zajistili udržitelný lov a ochranu biodiverzity. Znalost místních předpisů a pravidel je pro lovce klíčová, a doporučuji si před lovem ověřit aktuální situaci u uživatele honitby, abyste se vyhnuli problémům. Informace o jednotlivých honitbách a jejich uživatelích lze často nalézt na webových stránkách příslušných okresních úřadů či krajských úřadů.

Co je výkon práva myslivosti?

Výkon práva myslivosti v Česku, to není jen takové pobíhání po lese s puškou. Je to zodpovědná a odborná činnost, pečlivě regulovaná zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Zahrnuje péči o zvěř, regulace stavů populací, ochranu lesních ekosystémů a prevenci škod způsobených zvěří na zemědělských plodinách a lesních porostech. Myslivci monitorují stavy zvěře, provádějí krmný management a regulují stavy lovením, vždy s ohledem na udržení zdravé populace a biodiverzity. V praxi to znamená provádění pravidelných obcházek honitby, údržbu krmelců a napajedel, sledování zdravotního stavu zvěře a spolupráci s veterinárními orgány. Kvalitní výkon práva myslivosti je důležitý pro udržení rovnováhy v přírodě a je nezbytnou součástí ochrany životního prostředí. Pro turisty to znamená, že v lesích mohou potkat myslivce v rámci výkonu jejich činnosti, a je vhodné se s nimi chovat ohleduplně a respektovat značení a pokyny.

Zákon o myslivosti detailně upravuje právo lovu, způsoby lovu, ochranu ohrožených druhů a také zodpovědnost za škody způsobené zvěří. Pro turisty je důležité znát základní pravidla pohybu v honitbě, především v době lovu. Informace o aktuálních zákazech lovu a pohybu v konkrétních lokalitách se obvykle dají najít na webových stránkách příslušných mysliveckých sdružení nebo obecních úřadů. V případě jakýchkoliv pochybností je nejlepší se na místě informovat u myslivců, kteří jsou odborníky na danou oblast a pomohou vám s orientací a bezpečností.

Co obsahuje povolenka k lovu?

Povolenka k lovu? To není jenom papír, to je vstupenka do divočiny! A co v ní musí být? To je důležité vědět, abyste se vyhnuli nepříjemnostem s lesní správou. Seznam účastníků je samozřejmostí – jména, příjmení, adresy (trvalé i přechodné bydliště) a pro střelce nezbytné číslo loveckého lístku. Tohle je základ, bez kterého se neobejdete. Představte si, že se ztratíte v hustém lese… policie by pak moc ráda věděla, koho hledá.

V záhlaví pak najdeme datum a typ lovu – společný hon, individuální lov… Důležité je také přesné určení honitby včetně názvu a jména uživatele. To je klíčové pro vymezení oblasti lovu a dodržování předpisů. Myslíte si, že se to dá obejít? Omyl! Kontroly jsou časté a důsledné. A věřte mi, že pokuty nejsou zanedbatelné. Dobře si proto prohlédněte i datum vyhotovení a podpis zástupce uživatele honitby – to vše je důkaz o legalitě vašeho lovu.

Mimochodem, při cestách po světě jsem zažil nejrůznější lovecké tradice. V některých zemích je povolenka jen malý papírek, jinde je to složitý dokument s pečetěmi a podpisy. Ať už je to jakkoli, důležité je mít vše v pořádku. Bezpečnost a dodržování předpisů by měly být vždy na prvním místě. A nezapomeňte si vzít s sebou i kompas a mapu – abyste se v té divočině opravdu neztratili!

Kdo vydá povolenky k lovu?

Povolení k lovu v Česku? To je kapitola sama o sobě, a věřte mi, v mém životě cestovatele jsem už potkal leccos. Základní je, že povolení k lovu vydává a podepisuje uživatel honitby. To je klíčové. Není to nějaká centrální agentura, ale přímo ten, kdo má honitbu v nájmu nebo ve správě.

Povolení se vystavuje na speciálních formulářích, které si uživatel honitby sám obstará. Nečekejte žádné online formuláře, žádné elektronické podání. Je to klasika – papír, pero a podpis. Nicméně, systém má i své výjimky.

Pro skupinový lov, tzv. společný lov, existuje zjednodušení. Místo individuálních povolenek pro každého účastníka postačí seznam osob, které se lovu účastní. To se pak označuje jako hromadná povolenka k lovu.

Co je ale důležité vědět, je to, že uživatel honitby je odpovědný za dodržování všech předpisů během lovu, včetně platnosti povolenek. Nejenom že vydává povolení, ale i dohlíží na jeho dodržování. Pro ty, kteří plánují lov v České republice, je proto důležité si dopředu zjistit, kdo je uživatelem honitby na daném území a kontaktovat ho pro bližší informace a vyřízení potřebných povolení.

Doporučuji si také předem ověřit:

• Druhy zvěře, na kterou je lov povolen v dané honitbě. Omezení se mohou lišit.
• Platnost povolenek a případné další požadavky uživatele honitby.
• Požadavky na zbraně a munici.

Nepodceňujte přípravu. Dobrá příprava je klíčem k úspěšnému a bezproblémovému lovu a vyhnete se tak nepříjemnostem. Myslím, že jsem si během svých cest po světě už vyzkoušel dost překvapení, takže toto moudro mohu potvrdit.

Kdo je vlastníkem honitby?

Vlastnictví honitby závisí na vlastnictví pozemků, které ji tvoří. Existují dva základní typy:

• Vlastnická honitba: Patří jednomu vlastníkovi všech honebních pozemků. Jednoduše řečeno, kdo vlastní pozemky, ten vlastní i honitbu na nich.
• Společenská honitba (honební společenstvo): Tvoří ji společenstvo vlastníků honebních pozemků. To je právnická osoba, upravená zákonem o myslivosti. V praxi to znamená, že několik vlastníků sousedících pozemků se domluví a společně spravují honitbu. Často se to řeší formou společného vlastnictví, kde se rozhoduje na základě hlasů dle podílu na honebních pozemcích.

Tip pro turisty: Pokud plánujete turistiku v oblasti s honitbou, je dobré si uvědomit, že se jedná o soukromý prostor, kde platí specifická pravidla. Vstup je někdy omezen, zvláště v době lovu. Doporučuje se respektovat označení a případné zákazy vstupu a dodržovat základní pravidla bezpečnosti v přírodě. Informace o možnostech vstupu a omezeních je vhodné si předem ověřit u místně příslušného úřadu nebo u vlastníka/správce honitby.

Další zajímavost: Velikost honitby se liší podle terénu a hustoty zvěře. Někdy se může jednat o několik hektarů, jindy o mnohem větší rozlohu. Správa honitby zahrnuje péči o zvěř, ochranu lesů a zajištění bezpečnosti v honitbě.

Na co se dělí právo?

Když se zamyslíme nad tím, na co se dělí právo, nejprve narazíme na základní pilíře, které tvoří jakýsi právní základ každého státu. To jsou oblasti jako ústavní právo (základní zákonitosti fungování státu, podobně jako základní kámen v architektuře), občanské právo (vztahy mezi jednotlivci, něco jako vzájemné respektování sousedů na cestách), obchodní právo (vztahy v podnikání, skoro jako obchodování na starověkých karavanních stezkách), trestní právo (ochrana před zločinem, jaká je v každé zemi odlišná, jako ochrana před povětrnostními vlivy v různých koutech světa) a správní právo (vztah mezi občanem a státem, podobně jako interakce s místními úřady při cestování).

Ale to není všechno! Právo se dále člení podle různých kritérií. Například vnitrostátní, neboli národní právo, je specifické pro danou zemi – jako místní zvyky a tradice, které se liší od regionu k regionu. Pak máme právo mezinárodní, které reguluje vztahy mezi státy – podobně jako mezinárodní smlouvy a dohody, které usnadňují cestování a obchod. A v dnešní době, s rostoucí evropskou integrací, je klíčové i právo evropské, které harmonizuje právní prostředí v rámci EU – jako společné cestovní pokyny platící pro celou Evropu.

Rozumění těmto odvětvím práva je klíčové, ať už cestujete po světě, nebo podnikáte. Každá země má své specifické právní předpisy, a jejich znalost vám může ušetřit mnoho problémů. Proto je dobré, se alespoň v základech jednotlivých oblastí orientovat, ať už se jedná o ochranu vašich práv, nebo o dodržování místních zákonů a předpisů.

Co potřebuji k lovu zvěře?

Lov zvěře v České republice, podobně jako v mnoha zemích Evropy a světa, podléhá přísné legislativě. Základní podmínkou je lovecký lístek, dokládající vaši způsobilost a znalosti. Tento lístek, často vydávaný po absolvování náročných kurzů a zkoušek, je klíčem k legálnímu lovu. K němu je nezbytná platná povolenku k lovu, specifická pro danou oblast a druh zvěře. Bez ní se neobejdete, ať už lovíte v Česku, v Rakousku, Německu, nebo jinde v Evropské unii, kde systém povolenek funguje podobně, byť s odlišnými detaily. Myslivci často využívají online platformy pro snadnější správu povolenek.

Povinné pojištění odpovědnosti za škodu je dalším, nezbytným prvkem. Minimální limity se v různých zemích liší. V ČR je nutné pojištění s limitem 20 milionů Kč pro škody na zdraví a 500 tisíc Kč pro škody na majetku. V zahraničí, zejména při loveckých výpravách mimo EU, si ověřte místní požadavky na pojištění – limity se mohou značně lišit a nezřídka bývají mnohem vyšší. Doporučuji sjednat si komplexní pojistku, která kryje i případné nehody v zahraničí.

Zbrojní průkaz (nebo Evropský zbrojní průkaz) je nezbytný pro lov s palnou zbraní. Jeho získání a platnost podléhá přísným regulím a vyžaduje prokázání bezúhonnosti a zkušenosti s bezpečnou manipulací se zbraněmi. Nezapomeňte na pravidelné prohlídky zbraní a dodržování bezpečnostních pravidel, které se mohou mírně lišit v jednotlivých zemích. Je důležité si vždy zjistit specifická pravidla dané lokality, kde se chystáte lovit.

Na závěr – dobře si prostudujte místní zákony a předpisy! Nedodržení zákonů vede k vysokým pokutám a může mít vážné následky. Kvalitní plánování a příprava jsou klíčem k bezpečnému a úspěšnému lovu.

Co udává výkon?

Výkon, to je něco, co mi jako zkušenému cestovateli připadá důležité na mnoha úrovních. Představte si to jako množství energie, kterou vynaložíte za jednotku času – třeba při zdolávání kopce na kole. Ten prudký výstup do kopce, kde se zpocujete a lapáte po dechu? To je vysoký okamžitý výkon. Celodenní pohodová cyklotúra po rovině? To je spíš o průměrném výkonu. A ten se dá krásně srovnávat – zvládnete víc, když si dopřejete pořádné snídaně plné energie, nebo když se naučíte efektivně využívat sílu větru a terénu. Fyzický výkon je jenom jeden aspekt. Myslete i na výkon vašeho fotoaparátu, když zachycujete západ slunce v Andách – rychlost závěrky a citlivost senzoru ovlivňují kvalitu snímku. Nebo výkon vašeho telefonu, bez kterého byste se v zahraničí ztratili jako v mlze. Příkon, tedy energie, kterou spotřebujete, je zase důležitý pro plánování výletu – kolik baterie bude potřeba na navigaci? Kolik energie budete potřebovat na dobíjení? Je to všechno propojené a správné pochopení výkonu vám pomůže cestovat efektivněji a s větším komfortem. Vždyť i energie, kterou do cestování investujete, se dá měřit výkonem – kolik zážitků a kilometrů na jedno vynaložené euro?

Výkon je tedy skalární fyzikální veličina, která vyjadřuje množství práce za jednotku času. Tohle se dá aplikovat všude: od plánování itineráře, přes výběr vybavení, až po rozpočet na cestu. Důležité je rozlišovat mezi okamžitým a průměrným výkonem, aby se cestování nestalo zbytečně vyčerpávajícím.

Co znamená Lovu zdar?

Výraz “Lovu zdar!” je myslivecký pozdrav, který má specifický význam. Používá se výhradně mezi myslivci a v kontextu lovu. Jeho použití mimo tento kontext může být považováno za nevhodné, podobně jako použití odborného slangu mimo odbornou sféru.

Důležité je vědět, že:

• Myslivec, který není řádně oblečen do myslivecké uniformy (dle platných předpisů), může být na začátku honu hospodářem vykázán domů. Toto je důležité z hlediska bezpečnosti a dodržování mysliveckých tradic a pravidel.
• Existují pouze dva základní myslivecké pozdravy: “Lovu zdar!” a “Myslivosti zdar!”. První se používá při zahájení lovu, druhý má širší použití v kontextu myslivosti.

Pro turisty je relevantní, že v lese se mohou setkat s myslivci a je vhodné znát alespoň základní mysliveckou etiketu. Nesprávné použití pozdravu by mohlo být vnímáno jako neúcta.

Doplňující informace o myslivecké etiketě:

• V lese je vhodné se pohybovat po vyznačených cestách a dbát na bezpečnost.
• Nerušit zvěř a jejich přirozené prostředí.
• Dodržovat platné zákony a předpisy týkající se ochrany přírody a myslivosti.

Kdo si může pronajmout honitbu?

Pronájem honitby v Česku? To není jen tak pro každého. Podle zákona o myslivosti (§ 32 odst. 1) si ji může pronajmout pouze ten, kdo je vlastníkem všech pozemků tvořících danou honitbu – tedy jeden jediný subjekt, ať už je to fyzická osoba (občan), nebo právnická (obchodní korporace). Představte si to jako soukromý ekosystém, kde se panuje nad každým stromem, každou loukou, každou stezkou. Na rozdíl od volného pohybu po turistických stezkách, zde je vše striktně pod kontrolou držitele honitby. Není to tak, že si pronajmete “kus lesa”. Je to komplexní vlastnictví s odpovídajícími právy a povinnostmi, které zahrnuje pečování o zvěř, dodržování mysliveckých pravidel a samozřejmě i veškeré související administrativní náležitosti. Je to skoro jako spravovat miniaturní, ale komplexní, stát v rámci státu. Mnoho myslivců to vnímá jako životní poslání, nikoliv jen jako rentabilní byznys.

Zajímavostí je, že držitel honitby má právo ji využívat sám, nebo ji pronajmout. Tato možnost pronájmu otevírá cestu k širokému spektru možností, od komunitních projektů zaměřených na ochranu přírody, až po komerční využití – řízený lov, agroturistika, či dokonce rekreační aktivity v souladu s mysliveckým hospodařením. Ale pozor, i v tomto případě je nutné dodržet řadu přísných pravidel a zákonných ustanovení. Každá honitba je unikátní, podobně jako každý kout naší země, který jsem měl možnost během svých cest prozkoumat.

Jak vyjmout pozemky z honitby?

Vyjmutí pozemků z honitby je proces, který jsem pozoroval v různých podobách po celém světě, ačkoliv jeho specifika se liší. V České republice se podává žádost o vyjmutí na obecní úřad obce s rozšířenou působností. Důležité je jasně a srozumitelně zdůvodnit tento krok. Jednoduché to rozhodně není – jde o správní řízení, které může trvat. Příslušným orgánem je krajský úřad. Úspěch závisí na řadě faktorů, včetně specifické legislativy dané oblasti a důkladnosti zdůvodnění. V některých zemích, například v USA, je proces podobný, ale zaměření se klade na ochranu životního prostředí nebo specifické využití pozemku. V jiných, například v zemích s tradičním komunitním managementem loveckých revírů, může být proces spíše neformální, založený na dohodách s místními loveckými společenstvími. Nepodceňujte proto důkladnou přípravu a shromáždění veškeré relevantní dokumentace. Konkrétní důvody pro vyjmutí můžou zahrnovat rozvoj nemovitosti, zřízení chráněné oblasti, nebo specifické zemědělské praktiky. Doporučuji si předem ověřit všechny detaily na příslušném úřadě.

Proces prohlášení pozemků za nehonební zahrnuje posouzení žádosti a následné projednání s dotčenými subjekty, včetně mysliveckého sdružení. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že čím konkrétnější a lépe podložená je žádost, tím vyšší je šance na úspěch. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc, například u právníka specializujícího se na zemědělské nebo environmentální právo. Důležité je pamatovat, že každý případ je unikátní a vyžaduje individuální přístup.

Na co chytit lína?

Lín je opatrný tvor, a proto je klíčem k jeho ulovení nenápadná nástraha. Lehké nástrahy jsou cestou k úspěchu. Mluvím o foukané kukuřici, pečivu, těstech s rozmačkanými piškoty – vše, co se vznáší, či jen lehce klesá. Vhodná je i nadnášecí montáž, která udrží nástrahu těsně nad dnem. Mírné zapadnutí do dna není na závadu, ba naopak. Vstojatých vodách je často dno pokryto vrstvou jemného bahna, a i sebelehčí nástraha se do něj lehce zanoří. Zde je důležité pozorování; líni se často zdržují v blízkosti vodní vegetace, zejména leknínů a rákosí. Prozkoumejte okolí, hledejte místa s klidnou vodou a bohatou vegetací – to jsou líní ráje. Nezapomeňte na kvalitní háček, dostatečně malý, aby nevyplašil rybu, ale zároveň dostatečně pevný, aby udržel úlovek.

Další tip: občas líni reagují na jemné pohyby nástrahy. Lehký pohyb prutu může být klíčem k úspěchu, zejména v chladnějších dnech, kdy jsou líni méně aktivní. Trpělivost je při lovu línů klíčová vlastnost. Nečekejte okamžitý záběr, líni jsou mistři maskování a opatrnosti.

Co je lovecké právo?

Lovecké právo, to jsou jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře, lidově řečeno drob. Tedy jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny a případně i tuk, který jde snadno oddělit rukou. Tradičně patří lovci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Pokud vyvrhování prováděl lovecký průvodce, právo na drob mu náleží. Důležité je dbát na hygienu při zpracování. Vnitřnosti by se měly co nejdříve zchladit a ideálně zpracovat ještě tentýž den. Mnozí lovci si z drobu připravují výborné jitrnice, paštéty nebo třeba guláš. Kvalita drobu závisí na zdravotním stavu uloveného zvířete, proto je důležité dodržovat veterinární předpisy a v případě nejistoty se raději poradit s veterinářem. Někdy se lovecké právo upravuje dohodou mezi lovcem a průvodcem, proto je dobré si toto předem ujasnit. Konzumace drobu je otázkou osobní preference, ale je to tradiční a chutný způsob, jak využít celou ulovenou zvěř.

V čem se udává příkon?

Příkon, to je pro nás turisty důležitá věc! Měří se ve wattech (W), ale častěji potkáš kilowatty (kW) – tisíc wattů. Představ si třeba dobíjení powerbanky v horách – čím vyšší příkon nabíječky, tím rychleji se nabije. V 19. století, kdy se elektřina teprve rozjížděla, se to začalo měřit. Dneska je to klíčové pro výpočet spotřeby energie našich bateriových zařízení, jako jsou čelovky, GPSky, nebo třeba vařiče. Výrobci uvádějí příkon na výrobku, a je to číslo, které ti napoví, jak rychle dané zařízení spotřebovává energii. Čím vyšší příkon, tím větší spotřeba energie, ale třeba i větší výkon. Při plánování výpravy je potřeba s tím počítat, abys neměl v batohu zbytečně těžkou baterii, nebo naopak, abys měl dostatek energie na cestu.